Saaren Anddo - Kde temnota převládá

[Phate]

Úvod - 32 BBY

Kde temnota převládá

Galaxií se šířila nevole v Republikové uskupení, které právě vrcholilo blokádou světa Naboo. Pro Řád Jediů to znamenalo řešení různých problémů spojených s čím dál častějším výskytem separatistického smýšlení. Pro Saarena Anddo to v tuho cvhíli neznamenalo vůbec nic. Bylo to pár měsíců, co mu byl přidělen mistr a jeho myšlenky se týkaly pouze a jedině zdokonalování vlastních schopností.

Chrám Jediů, meditační zahrady:

Seděl jsi v meditační zahradě poblíž malého vodopádu na hladkém kameni. Bylo to ideální místo k vyčištění myšlenek a spojení se Sílou. Během několika posledních měsíců jsi se pod vedením mistra Verelio naučil o Síle opradu mnoho. Jako youngling jsi absolvoval výcvik s ostatními, ale pod vedením jednoho mistra mohly být tvé schopnosti skutečně razantně zlepšeny. Mistr
Nyra Verelio byla přísně vypadající lidská žena. Nebylo jí ani třicet let, ale málokdo by jí díky věku považoval za méně zkušenou Jedi. Trvalo vám pár týdnů, než jste si jeden na druhého pořádně zvykli a byli schopni najet na klasický vztah mistr-padawan. Od té doby byla tvá výuka čím dál tím lepší a ty jsi se ve všem zlepšoval.

Nyní jsi už nějakou dobu meditoval v zahradách a čekal, až se ti mistr ozve. Dnes byla nějaká nesvá a přísahal bys, že jí něco trápilo. Byl jsi tak ponoen do toků Síly, že jsi ani nezaregistroval, že se vedle tebe posadila.

"Jak probíhá dnešní meditace, padawane?" pronesla tiše, aby tě nevylekala. Všeobecně se v zahradách mluvilo spíš tiše, neboť jsi nikdy nevěděl, kde kdo sedí a medituje. Na první pohled tě zaujalo, že mistr na sobě neměla roucho, ale vypadala jako obyvatel spodních pater, nebo dokonce člen nějakého gangu.

____
Už jsi tady hrál, takže nejspíě víš co a jak. Můžeš popsat pocity z prvních pár měsíců, průběh meditace a odpovědět mistrovi
Přeji příjemné hraní!

[Merrys]

Chrám Jediů, meditační zahrady:

Těch několik měsíců co jsem byl přidělen jako padawan k Mistru Nyra Verelio, bylo pro moje schopnosti v Síle, velice pozitivní. Nejenže jsem se zlepšil v užívání Síly k pohybu předmětů, ale i mé schopnosti ovlivnit nejen lidskou mysl. I obyčejné dechové cvičení, které pro mě nebylo předtím tak důležité, najednou nabralo větší význam, když jsem začal Sílu více pociťovat. Meditace byly intenzivnější, občas jsem dokonce lépe viděl a slyšel. Mistr Nyra Verelio se o mě dobře stará a jsem si jistý, že pod jejím vedením se ze mě stane silný Jedi.

Nádech, výdech. opakoval jsem si v hlavě. Vybral jsem jsi západní křídlo zahrad pro svou meditaci. Vždy se mě tato část zahrad oplatila, především při západu slunce se mi nejlépe meditovalo a navazovalo silnější spojení se Sílou.
Dnešní meditace však nebyla jiná, než ty které jsem měl už několik týdnů. Pokaždé když se mi podařilo překlenut bariéru naprostého klidu, objala mě ohromná černá ruka a stahovala mě hluboko dolu, do nejtemnější temnoty. Druhá část, která se také neustále opakovala, byla mohutná tmavá silueta sklánějící se nad hořícím Chrámem Jedi.
Z obrazů zkázy mě, jako lano hozené ubožákovi do temné díry, vytáhl hlas Mistra, a já se ho chytil přesně jako ten ubožák v temné díře.

Pomalu jsem otevřel oči a do nich mě zasáhly poslední paprsky zapadajícího slunce. Uvědomil jsem si přítomnost postavy sedící vedle mě. Nešlo si splést auru této postavy, byl to Mistr Nyra Verelio, a pomalu jsem si začal uvědomovat povahu toho pomyslného lana. Byla to otázka, která se mi ihned poté zformovala v hlavě. A já na ni ihned odpověděl: "Jako už několik týdnů, Mistře, stále stejná vize se mi vrací. Pokud se to vizí nazvat dá, že?"a dodal jsem, s pokynutím ruky, k nezvyklému oděvu Mistra,"Ale vy dnes máte na sobě, Mistře, velice zvláštní oděv. Dnes je maškarní slavnost?"
____________
Snad jsem začal dobře.

[Phate]

Chrám Jediů, meditační zahrady:

Mistr nejprve ignorovala tvou zmínku o jejím oděvu, aby se zároveň zamračila nad zjištěním, že ti Síla stále ukazuje to samé. Před pár týdni jsi se jí svěřil, že se ti snaží Síla nejspíš něco naznačit, ale z toho co jsi jí vylíčil nebyla schopná vyvodit žádný závěr. Poradila ti pouze, aby jsi se příště více soustředil a snažil se vizi porozumět, nebo si v ní všimnout nějakých detailů.

"Ano, můj oděv." řekla po chvíli, protože řeč na téma Síly a jejích vizí by teď nepomohla nikomu.
"Tam kam se chystáme, by nebylo dobré ukazovat se v Jediském rouchu. Z toho důvodu ti nesu tohle." hodila ti do klína vak. Po jeho otevření jsi našel oblečení podobného ražení. Mistr se vcelku přesně trefila do tvé velikosti. Bylo zde více kusů, aby ses mohl obléct trochu podle sebe.

"Skoč se převléct a vem si základní výbavu. Meč pečlivě schovej. Potom se sejdeme před Chrámem." řekla bez vysvětlení a jak neslyšeně přišla, tak i zmizela. A jak mistr řekla, tak jsi i udělal.

_____
Výběr oblečení nehám na tobě (něco co je podle tebe vhodné do spodních pater Coruscantu.

[Merrys]

Chrám Jediů, meditační zahrady:

Frustrace která mě doprovázela po každé meditaci už těch několik týdnů, mi ani teď nepřidala na mém sebevědomí. Snažil jsem si všimnout nějakých detailů či vodítek, jak mě instruoval Mistr, ale nebyl jsem schopen si čehokoliv všimnout. Dávám to za vinu vlastní nejistotě a také tomu, že ještě nerozumím Síle, tolik kolik můj Mistr. I když ani ona mi nebyla schopna dát určitou a jistou odpověď. Takže pocit neschopnosti porozumět pokračoval dál, i po dnešní meditaci.

Mistr ze sebe vydala pár vět objasňující situaci a hodila mi do klína větší hnědý vak. Vak byl docela těžký, když mi přistál na nohách. Když jsem ho otevřel, našel jsem uvnitř víc než jeden druh oblečení a vypadalo to že se mi Mistr trefil i do velikostí. Z vaku jsem nic nevytahoval, zavřel jsem ho a položil vedle sebe a pozornost upřel zpět k Mistrovi.

"Rozumím, budu pospíchat, Mistře." odvětil jsem, ale než jsem mohl říci cokoliv dalšího, mezitím se Mistr rozplynula mezi stíny meditačních zahrad. Nebylo na co čekat, vstal jsem a s hlavou plnou myšlenek jsem se vydal přestrojit a připravit na svoji ubikaci. Moje cesta byla opravdu rázná. Neutíkal jsem, ale pomalu jsem taky nešel. Cestou jsem už nemyslel na vize spojené se Silou a zaměřil jsem svoji pozornost na Mistrova slova.
"Tam kam se chystáme, by nebylo dobré ukazovat se v Jediském rouchu." opakoval jsem si. Na Coruscantu bylo hodně míst kam by Jedi neměl chodit, teda alespoň ne sám.
Došel jsem k turbovýtahům, které mě dovezou na patro ubikací. Nečekal jsem dlouho a za chvíli jsem byl na svém pokoji. Na postel jsem hodil vak, otevřel ho a vyndal jsem věci. Svůj převlek jsem složil z černého trička na tělo s dlouhými rukávy, hnědé vesty s vysokým límcem, který dobře zakryje padawanský copánek a černých bot a kalhot. Na záda, pod vestu, jsem si připnul pouzdro s malým blastrem a vedle něj jsem schoval svůj světelný meč. Ještě než jsem odešel dal jsem si do kapes drobné vybavení (můj malý kapesní dešifrátor, sadu pro otevření mechanických dveří,komunikátor) a pak jsem opět rázným krokem vyrazil směrem k východu z Chrámu. Byl jsem zvědavý co se bude dít, takže jsem se zcela soustředil na nadcházející úkol.

[Phate]

Chrám Jediů:

Ve svém pokoji jsi shodil klasické roucho a vybral oblečení, které podle tebe korespondovalo s odvrácenou stranou Coruscantu. Nebylo žádným tajemstvím, že spodní patra Coruscantu byla prolezlá nejhorší spodinou společnosti. Bylo až s podivem, jak na planetě, kde sídlila většina většina členů Řádu, mohli kriminální živly takhle prosperovat. Většina horních obyvatel se dolů nedostala a často ani nedívala. Věděli o tom, co se děje, ale rozhodli se to ignorovat.

Když jsi odešel z pokoje a pospíchal za mistrem, vysloužil sis mnoho podezíravých pohledů. Potkal si i několik svých přátel, kteří se na tebe dívali s údivem. Na členy Řádu jsi nedbal zřetel a pokračoval spěchem před hlavní vchod do Chrámu.

Mistr už čekala venku, ležérně opřená o jeden z podstavců obrovských soch, které lemovaly cestu. Na první, ba ani na druhý pohled by nikdo neřekl, že jde o Jedie. Totéž by se dalo říct i o tobě.

"Výborně, mladý padawane." řekla důležitým hlasem a zasmála se. "Takhle zapadneme. Hlavně nezapomeň, že mě nesmíš oslovovat titulem v přítomnosti jiných lidí. Protentokrát mi můžeš říkat pouze křestním jménem. A teď pojď." dloubla do tebe a vyrazila po dlouhém shodišti dolů, kde parkovalo několik speederů. Do jednoho z nich, starého modelu s oprýskanou barvou jste společně nasedli. Mistr opravdu zkoušela tvou trpělivost, když vyrazila a uletěla několik kilometrů, aniž by ti řekla o co se jedná.

[Merrys]

Chrám Jediů:

Můj styl běhu neřízené střely, která kličkovala mezi skupinkami nejrůznějších obyvatel Chrámu, poutal pozornost nejen mých přátel, které jsem nemohl ve spěchu ani pozdravit, ale i ostřílenějších a starších Jediů, kteří jen kroutily hlavami, anebo jsem si vysloužil jejich podezíravý pohled. Nedbal jsem na všechny, pospíchal jsem za Mistrem, který na mě určitě již čeká.

Seběhl jsem dlouhé a široké schody končící u dlouhé řady vysokých soch, které lemují celou cestu až k východu z Chrámu. Z dálky jsem registroval osobu opřenou o piedestal z jedné ze soch a zdánlivě jsem tušil kdo to je. Rychlím krokem jsem se dostal až k Mistrovi, která byla stejně oblečená jako před chvílí když mi házela vak plný oblečení v meditačních zahradách.

Proběhly slova chvály nad volbou mého oblečení se smíchem, což jsem bral jako dobré znamení a také jsem se na ni usmál. Poté pokračovala slovy, že takhle zapadneme lehce, ať už to bylo kdekoliv, a také mě instruovala abych ji v cizí společnosti neoslovoval titulem, nýbrž pouze křestním jménem. "No, jestli to tak musí být, budiž. Mě to vadit nebude. Ale tak uvidíme do jaké jámy lvové se to dostaneme." Mistr, Nyra Verelio, řekla že vyrážíme a dloubla do mě svým dlouhým hubeným prstem a začala sestupovat schody dolů, kde na nás čekalo několik speederů, které už měly něco za sebou. Naskočily jsme do jednoho ze speederu, snad nejhorší výběr ze všech, a vyrazily jsme na cestu. Zajímaly mě odpovědi na nejrůznější otázky, které by mi objasnily co, že se to vůbec děje. Po pár minutách na cestě jsem nevydržel mlčet a začal jsem se Mistra ptát na otázky ohledně naší cesty. "Promintě mi, Mistře, ale mohla by jste mi objasnit o co tu vlastně jde? Rád bych věděl do čeho skáčeme. Zhruba jsem pochopil, že míříme do spodních pater Coruscantu. Správně?" A čekal jsem s nataženým uchem až na mě Mistr začne chrlit odpovědi, které mě zajímaly.

[Phate]

Coruscant, na cestě:

Letěli jste přímo mezi obří mrakodrapy tyčící se nad přilehlé okolí. Jejich střechy jste viděli krásně, ale dohlédnout dolů, kde vyrůstaly ze země, se dost dobře nedalo. Mnohdy vedly skrze budovy obslužné tunely a doprava byla v nižších vrstvách opravdu hustá.

"To nebylo zrovna těžko uhodnout, padawane." rýpla si mistr a začala klesat. Sluneční světlo nahradily různobarevné poutače a pouliční osvětlení. Klesali jste stále hlouběji až jste doletěli ke kruhové díře, která sloužila pro níkladní dopravu do nižších pater. Mistr ale nevletěla dovnitř, místo toho zastavila ve vzduchu kouset stranou.

"Tahle akce není úplně oficiální, Saarene." konečně se chystala ti vysvětlit, o co vlastně jde a proč tak spěchala, když v tom vám jeden z repulzorových motorů na pravé straně vypověděl službu. Mistr rychle chytla řízení a ty ses držel všeho co bylo po ruce. Levá strana se nedostatek výkonu snažila vyrovnat, ale nebylo to moc platné. Začali jste padat do nákladního tunelu.
"Nějaké nápady, chlapče?" zahulákala mistr křečovitě držíc řízení. Snažila se co mohla, ale vyrovnat, nebo snad zastavit pád, se jí nedařilo.

[Merrys]

Coruscant, na cestě:

Ve starém oprýskaném speederu se letělo v celku dobře, až na to jak vypadal. Letěly jsme v horním patře proudu lodí, když jsme začaly pomalu klesat mezi vysoké mrakodrapy, kterým bylo vidět na střechy, osvětlené oranžovými slunečními paprsky, ale vidět kde měly základny už ne, ztrácely se někde dole ve tmě, kterou prosvětlovaly snad jen stovky pouličních lap, poutačů, billboardů apod. Jako kluk o pár let mladší, jsem se pobýval, mezi nižší skupinou obyvatel na Coruscantu, když jsem zrovna nepobýval v Chrámu. Ale myslím si, že tam kam míříme teď, moje noha nevkročila. Letěly jsme stále níž, až se hluboko dole pod námi začal rozevírat vjezd pro nákladní dopravu do spodních pater Coruscantu. Mistr neletěla rovnou do něj, ale zabočila kousek před ním a zastavila.

Mistr vypadala tajemně když začala hovořit o tom, že tahle akce není tak úplně posvěcena Radou. Sevřel se mi trochu žaludek, ale vzápětí ho vystřídal jiný pocit, když z pravého motoru vyšlehl plamen a jiskry a my začaly nekontrolovaně padat přímo proti tvrdé zemi. V hluku který nastal jsem slyšel Mistra křičet, jestli by nebyl nějaký nápad k dispozici. "Možná, eeehmm .... něco zkusím, jestli to výjde."zakřičel jsem a doufal jsem, že mě bylo i přes hluk pomalu se rozpadajícího se motoru slyšet. Velkou nevýhodou repulsorových motorů bylo chlazení. Stačilo aby chlazení jádra na pár chvilek vypadlo a můžete si být jisti, že motor byl za zlomek vteřiny v plamenech. Proto jsem z kapsy vytáhl svůj malý dešifrátor. Výhodou tohoto malého zařízení byla i diagnostika a oprava podle možností nepříliš komplikovaných systémů. Zapojil jsem kabel do terminálu na palubní desce a můj dešifrátor v ruce začal dostávat od počítače speederu informace co je s pravým motorem. "Děléééj, děléééj."téměř jsem křičel na zařízení, které nahrávalo informace na můj vkus moc pomalu. Ale ve skutečnosti to byla jen vteřinka. Mistrovi jsem ještě rychle dodal, tedy spíš zakřičel: "Možná to trochu kopne, až to bude. Budete muset stáhnout tah pravého motoru!!" Děkoval jsem Síle, že jsem byl připoután a zároveň jsem se k ní modlil, aby jsme neskončily někdo hluboko dole rozmáznutí o zem!

[Phate]

Coruscant, na cestě:

Speeder se řitil do temného tunelu. Mistr se snažila držet padající stroj co nejdále od vyčnívajících ramp v jednotlivých patrech. Nechtěla se vybourat dřív, než nebude jiné možnosti.
Když jsi zapojit své zařízení a ihned dostal informace z řídící jednotky speederu. Rychle jsi je vyhodnotil a zahulákal na mistra, co by mohlo váš pád zbrzdit, nebo možná dokonce zastavit.

"Drž se!" dostalo se ti v odpověď. Několik dalších vteřin jsi proklínal Sílu, že vás do téhle situace dostala. MIstr zatáhla za ovládní tahu motorů na pravé straně. To neudělalo vůbec nic. Vyměnili jste si několik nechápavých pohledů, načež nefunční motor explodoval a vyřadil i druhý na pravé straně.

Speeder začal klesat o něco rychleji a ke všemu začal dost nepříjemně rotovat. Mistr vyzkoušela několik dalších věcí a vy jste se propadali stále hlouběji.
"No nic, zkusim nás někam posadit." nervózní smích ani trochu neodlehčil nastalou situaci. Zkušená Jedi obhlédla situaci a využila nastalou rotaci, aby se speederem třískla na jeden z přistávacích doků. Náraz byl tvrdý, ale díky rotaci jste po doku spíš doklouzali. Mezitím jste narazili do několika dalších vozidel a zlomili nohy dvěma droidům, co na rampě doplňovali palivo.

"To nebylo nejhorší přistání, co?" úlevně si Nyra oddychla a rychle prohmatala končetiny. "Seš celý? Nechybí, nebo nepřebývá ti něco?" zeptala se a začala tě kontrolovat.

____

Zopakuj si shodu přísudku s podmětem

____

Uzavřeno z důvodu neaktivity