Desátý sraz - už tohle slovní spojení napovídá, že by mělo jít o něco mimořádného, slavnostního. Bohužel, letošní sraz takový asi nebyl. A to nemyslím zle.
Už jen počtem účastníků se Sraz 2016 zařadil mezi ty nejslabší, pokud vzpomenu na posledních 5-6 let. Hodně omílané téma, přesto asi mělo dopad na celkovou atmosféru srazu. Některé omluvenky přišly nečekaně, ale o to více mrzely. Některé byly oprávněné, jiné méně. A některé absence se daly stejně, jako každoročně, čekat. Když už ani desítka v čísle srazu neponoukne některé bardy akademické dorazit, pak už nevím co...
Mně osobně nejvíce letos chyběl keny. To asi všem, pravda. Ale já jsem jeho absenci pocítil maximálně v momentě, kdy celé osazenstvo řešilo počítačové nebo karetní hry, fantasy tématiku, samozřejmě SW. A to jsou chvíle, kdy vyhledávám normální témata (ženy, sex, chlast, práce apod.) a klidím se bokem od vášnivých debat gamblerů. V tomto mi byl vždy nejblíž právě keny. A bez něj jsem si v některých momentech připadal jako ztracený. Možná už mě ty hry neberou tak, jako v minulosti. Ale holt nejsem typický zapálený pařan, který už odehrál tisíce hodin PC her, a ideální večery si představuji trochu jinak. Pokud jsem se tedy na akci okatě stranil kolektivu, omlouvám se všem přítomným...
Jinak ale můžu s radostí říct, že jsem rád, jaká parta se opět sešla. Krom výše zmíněných her jsme si dokázali najít i jinou alternativu v podobě nohejbálku a třebaže se to náhodnému divákovi mohlo zdát úsměvné, mě to bavilo. Jordi byl zdatným spoluhráčem a soupeři na druhé straně sítě (Xav + Tukan) byli někdy otráveni, když se nám podařilo zasadit zničující úder, zatímco jim míč odskakoval od nohou, nebo jej honili daleko za sebou. Pro mě to byl ale příjemný nedělní podvečer a báječně jsem se u tohoto sportu odreagoval a příjemně unavil.
Dalším bodem programu byl pondělní výšlap. Tyto akce se staly již tradiční součástí všech srazů a nemine ročník, kdybychom pěšky, popř. v kombinaci s vlakovým návratem, nenavštívili nějakou krásnou destinaci naší milé vlasti. Letos padla volba na Teplické skály a bylo na co se dívat. Také návštěvníků bylo všude kolem dosti a nejen Čechů. A když se přidalo i sluníčko, mohli jsme si po dobrém obědě v Teplicích nad Metují zajít i na místní retro-koupaliště. Takže za mě pondělí vyšlo bezvadně.
Úterý se již neslo ve znamení deště, z toho důvodu vyšla jen dopolední menší túra do sousedních Radvanic, návštěva Slavětínské rozhledny už nikoliv. Stihli jsme akorát oběd ve zdejším penzionu, kde obsluha musela rozpálit každého chlapa, který má oči. Pak už musel přijít návrat do Janovic a to opět vlakem, který jsme stihli za minutu dvanáct.
Možná by si pozorný čtenář všiml, že jsem nezmínil první dva dny srazu. Sobota byla spíše seznamovací, sraz všech byl klasicky v místní hospůdce, kde nás obsluhoval majitel turistické základny, zatímco jeho paní zdatně sekundovala v janovickém obchůdku. Zde jsme po celý sraz našli vše, co jsme potřebovali a nebyl tak nutný dovoz zásob z města. Pan Tyšer byl milý a pozorný, takže u něj jsme se měli jako v bavlnce. Tomu odpovídal i pozdní návrat z hospody a následný konzumace ginu způsobila indispozici nejednomu srazistovi. Já sám jsem společně s Lilith věnoval většinu nedělního dopoledne regeneraci v posteli (každý ve své
). V neděli pak přijel i Gnost, čímž ale nebyl vyčerpán seznam účastníků. Většinu z nás překvapil pondělní přepad jistého seržanta, který ač bez helmy, dorazil, aby mohl s námi strávit alespoň jeden den a jednu noc. Díky, Dashi! 
A to je vše, víc nechci a nebudu letošní sraz rozpitvávat a ponechám slovo ostatním.
Ave já!
East.Wood
)
