Luna Queen - Začátek konce

[Phate]

Úvod - 3 BBY

Začátek konce

Celých patnáct let od konce Klonových válek má Císař celou galaxii v hrsti. Jeho Galaktické impérium se rozprostírá i do těch nejzazších koutů a svou moc upevňuje všemi dostupnými prostředky. V HoloNetových zpravodajstvích vypadá všechno idylicky a občané svétů Jádra jen těžko poznají krutou pravdu, která stála vzálenější světy mnoho životů.
Dvě dorostenky za tuto pravdu nezaplatily vlastním životem, ale byly svědky událostí, které by zlomily otrlejší povahy.[color]

Ione, jeden z mnoha identických přístavů:

Byl to skoro týden co jste byly s Callou na Ione, přístavním světě na Corellianské obchodní tepně. Povstaní horníků, které jste pomohly zažehnout, nemělo dlouhého trvání. Impérium mělo na těžbě místních surovin enormní zájem a netrvalo jim dlouho rozdrtit několik málo dělníků hrubou silou. S Callou jste dělaly co se dalo, ale víc už jste pomoci nedokázaly. Jen tak tak se vám podařilo skrýt ukradené zásoby a najíst pilota, který by vás dovezl do civilizace.

Jak se ukázalo, civilizace nebyla tak daleko a tak jste skončily na Ione, světě, tkerý sloužil jako obří kosmoport. Těžko by jste hledaly lepší místo kde získat novou loď. I přes to jste již týden hledaly něco vhodného. Díky Imperiální kontrole bylo velice těžké sehnat něco lepšího za slušnou cenu. Calla se nehodlala smířit s nějakým obyčejným škunerem s prostorem pro dva lidi a tři bedny a dávala to poslední dny dost hlasitě najevo.

"Tenhle taky nic, má tu jen malý lodě a vypadá to, že maj dost fušersky zfalšovaný identifikátory. Impérium by nás dostalo dřív než bychom se odlepily od země." řekla naštvaně, když vyšla z jednoho z prodejních doků v této části města. Rodian, který ho vedl a který už od pohledu vypadal podezřele, za ní ještě něco hulákal, ale ani jedna z vás ho neposlouchala.
"Jen si brblej, zelenáči." řekla si Calla spíš pro sebe. "ještě nám zbývají dva přístavy v okolí. Rozdělíme se a zjistíme co a jak, nebo je projdeme spolu?" zeptala se už trochu klidněji a ukázala ti mapu města s vyznačenými doky, kde byly k mání lodě. Oba byly od vašeho místa zhruba stejně daleko, ale každý jiným směrem. Do soumraku zbývaly už jen asi tři hodiny a ochomýtat se v této části města za tmy nebylo nejrozumější.

___
Co a jak víš, takže jenom popřeji příjemné hraní

[Atalon]

Ione, ulice přístavního města:

Sledovat žhavou kouli šinoucí se po obloze bylo asi tak stejně zábavné jako poslouchat očividně retardovaného Rodiana pokoušejícího se nám vnutit už asi třetí loď ještě pochybnějšího původu než ty dvě předtím a na rozdíl od Cally mě právě tohle zajímalo o dost víc než její velikost. Možná právě proto jí věnuju sarkastický úšklebek když právě tohle vyřve do širého světa při našem odchodu.

“Říkala jsem ti, že jsme měli vzít jednu z tamtěch.“
Unaveně podotknu na adresu některých z našich dřívějších “objevů“ které ale pro Callu nebyli dost. Pravda v jádru věci s ní souhlasím. Jít jen o nějakou loď, tak mi to bude asi jedno, ale když na mě v každé myšlence zírá jistota, že na té lodi budu žít. Trvale, kompletně, úplně,…
Také proto jednu z nich ještě nevlastníme. Rychle si promnu oči a urovnám myšlenky rozladěné hádkou i únavou.

“Radši zůstanem pohromadě. Co třeba tenhle?“
Pronesu rezignovaně, když mi dojde, že směřuju jen k další zbytečné hádce, tentokráte s Callou a o to nestojím. Prstem přitom bez přemýšlení ukážu na jednu ze značek které ještě zbyly.
Je mi upřímně jedno kterou protože popravdě už mi splývají i ty které jsme prošli, a teprve v tu chvíli mi začne docházet jak to mohlo vyznít.

Já se vážně nechci hádat. Ne teď, ne kvůli tomuhle.

“Jestli tam něco bude, tak se v tom hned zabydlíme.“
Vysvětlím sarkasticky a čekám, že Calla pochopí celou pointu v nutnosti se znovu někde scházet a prodiskutovat, nebo spíš prohádat celý výsledek našeho pátrání. Stejně jako si pořád dokola opakuju, že i ona musí tohohle nákupního maratonu mít dost.
Já sama jsem vcházela do prvního s plánem projít všechno a pak vybrat to nejlepší, do druhého s myšlenkou porovnat ho s tím prvním a někde cestou se z toho stalo, najít něco extra a prostě to vzít. A teď, teď už jsem ve stavu najít něco použitelného a prostě to vzít.
Nebýt slov mého učitele obchodu rezonujících mou hlavou bych to už nejspíš i udělala, nehledě na Callu. A to je, jak si s překvapením najednou uvědomuju, další důvod proč chci abychom zůstali pohromadě.
“Stejně jsou všechny tyhle kovošroty stejný.“
Povzdechnu si nakonec a odkopnu znechuceně kus kovu povalující se na cestě směrem ke dveřím ze kterých jsme před chvílí vyšli.

[Phate]

Ione, ulice přístavního města:

Tvá přítelkyně trochu rezignovaně vyrazila směrem k doku, který jsi vybrala. Rodian ještě něco brblal vaším směrem, ale z nezřetelného šišlání se brzo stal šum. Calla byla, stejně jako ty, dost podrážděná kdoví kolikátý den obcházení všech obchodů jí opravdu začlo vytáčet.

Procházeli jste dlouhou třídou, která byla zastřešena pestrobarevnými plátny a díky zapadajícímu slunci hrála ulice všemi možnými barvami. Tahle část města fungovala jako tržiště, kde se dalo sehnat prakticky cokoliv. U stánků se prodávaly hračky, místní umění, jídlo všeho druhu, různé technologické hračičky a samozřejmě by se tu našel i alkohol a drogy všeho druhu. Opravdu prakticky cokoliv si někdo s kredity usmyslel koupit.
Calla si mlčky prohlížela zboží a u jednoho stánku si koupila cosi na špejli. Místní to považovali za specialitu, ale mělo to prapodivně složité jméno a zvláští vůni.

"Chutná to jak shnilá gizka." pronesla Calla dost znechuceně a zahodila zbytek pochoutky do koše aniž by se podělila o informaci, kde a kdy ochutnala shnilou gizku. To už jste se blížili ke vchodu do cílové destinace. Vchod byl malý a úzký. Avšak nad dveřmi byl obrovský nápis hlásající, že tento obchod patří nějakému Brechovi.

Jak se ukázalo, Brech byl nepříliš vysoký zabrak. Měl podivně úlisný pohled, shnilé zuby a roztrhané oblečení. Celkově vypadal spíš jako žebrák, než jako majitel podejny lodí.
Samotný obchod, daly se tak spojené doky vůbec nazývat, měl podobu čtyř obrovských ploch, kde se těsnalo dobrých dvacet lodí od malých člunů, speederů, jednomístných hvězdných stíhaček až po velké frachťáky.
Calla ignorovala zabrakovu snahu vnutit jí stíhačku krátkého doletu, která si zažila své během Klonových válek. Naneštěstí měl Brech pouze stíhačku, ale hyperpohonovým prstencem už nedisponoval.

Chvíly jste mlčky procházely hangáry, když v tom si prudce vrazila do Cally, která se zastavila před zpola zakrytou lodí mon calamarianskou lodí.
"To je ono..." pronesla tiše. Loď měla elegantní zaoblené tvary, vypadala velice bytelně a z vnějšku nejevila prakticky žádné znaky užívání. Podle toho, co bylo vidět, šlo o frachťák MC18.

"Aaa, koukat, že dámy najít můj klenot." promluvil zabrak opravdu otřesným basikem těsně za vámi. "Určitě se chcete podívat dovnitř, jen pojďte. Říct vše, co potřebujou vědět!" doplnil nadšeně a spustil rampu frachťáku, kam vám s úklonou pokynul.

[Atalon]

Ione, ulice přístavního města:

Za normálních… normálních? Co je teď vlastně normální? No to je vlastně fuk…
Za jiných okolností bych si tohle všechno hemžení vlastně i dost užívala. Jak procházíme tržištěm skoro jako bych byla doma… Doma? …
Sice jsem nikdy nebyla jedna z těch vášnivých nákupčí co se nevrátí z nájezdu na obchody dokud jejich kredity nezmění minimálně dvě desetinná místa, ale trhy a obchodní střediska jsem ráda měla. Všechna ta exotika, všechno to nové, jiné, různé. Všechny ty bytosti, možnosti, podivnosti.
Teď se mi ale zakusuje pod kůži vyčerpání které mě skrze tržiště táhne na řetězu k jakémusi cíli, který se ale už ztrácí v nedohlednu. Nemám ani sílu rýpat do Cally, když si pro mě nepochopitelně začne s místními specialitami. Ne že by mě těch komentářů nenapadlo tak půl druhého trilionu, ale teď už se prostě držím profesionálního chování tolik, že nemají šanci být vysloveny.

Jak jsme se mohli dostat do něčeho takovýho?
Nebo to takovýhle být má a my doteď měli prostě kliku?
Nevzpomínám si…

Vzpomínám si, moc dobře si vzpomínám co nás sem dostalo. Vzpomínám si a nezapomenu…

Nikdy bych nevěřila, že tak ráda vrazím do nějakého Gamorreana. Místo omluvy po něm jen střelím pohledem, koneckonců já utrpěla podstatně větší škody. U něj pochybuju že si mě vůbec všiml. Ale stačilo to k probrání z letargie a vzpomínek.

Je čas přestat vzpomínat. A začít něco dělat.

Jak ráda bych to ale začínala někde jinde…
“Hm… Paráda, koukám že jsem si vybrala perfektně.“
Pohled na “obchod“ k němuž jsme právě dorazili byl tak působivý, že resuscitoval i můj sarkasmus.
"Tak ať už to máme za sebou…"
Povzdechnu si. Spíš z reflexu si urovnám oblečení jak jen to jde k jeho co nejreprezentativnější podobě a vstoupím za Callou.

Ani po hodné chvíli a seznámení s majitelem se svého prvního dojmu nemůžu zbavit, a prostě jen přesvědčuju sama sebe že tohle není Kuat, že tady je tohle asi opravdu běžný obchod. Koneckonců tomu přisvědčuje i onen majitel, který se velmi agilně snaží nejdříve zbavit toho nejhoršího šmejdu na skladě a za notně předraženou cenu.
“Tohle ani nehodlám komentovat.“
Pronesu nenuceně na jeden z Calliných pohledů žádajících si mé zapojení do debaty o absurditě takového obchodu. Možná je to pro ní ode mě taková menší zrada, ale jestli se nechá ukecat k něčemu podobnému, tak naše partnerství stejně nebude mít budoucnost.

Nezklame mě. Ještě nikdy mě nezklamala. Po chvilce už zase procházíme zboží a vehikl z dob války skončil v prachu za námi spolu s nadějemi jeho prodeje.

O to víc mě překvapí když přes Callino rameno zírám na moncalský frachťák. Není to špatný kousek. Vlastně mě dost překvapuje, najít něco takového na místě jako tohle. A okamžitě si vybavuju všechno co o těchto lodích vím. A toho není zrovna málo, mon calamarianské lodě sice nejsou tak rozšířené, ale mezi loďaři mají svou pověst. Dobrou pověst.
Bohužel to mě donutí spíš probodnout jednoho zakrslého zabraka podezíravým pohledem.
“Předpokládám správně, že ten “klenot“ má veškerou dokumentaci? Víte, registrace, doklad o koupi, takové ty věci o které se rády zajímají přístavní kontroly.“

Neodpustím si ale ani drobné rýpnutí do Cally, která je na můj vkus z nového objevu nadšená trochu moc.
“Co přesně se stalo s tím hledáním velký lodi?“
A nějaké nenápadnější. Doplním si pro sebe při dalším pohledu na unikátní moncallský design. Samotnou mě ale tahle loď začíná zajímat. Mon calamariané jsou známí svou variabilitou. Říká se, že žádné dvě jejich lodě nejsou stejné a to budí zvědavost lákající mě k její rampě.

[Phate]

Ione, Brechův obchod:

Tvá přítelkyně ani vteřinu neváhala a vyběhla po rampě do lodi. Nebylo se čemu divit, za poslední týden to byla ta najlepší loď, kterou jste viděly. Brech chvíli zpracovával tvůj dotaz ohledně legitimnosti lodi a stále ti kynul po rampě do lodi. Následovala jsi tedy Callu a vešla do lodi. Interiér vypadal, jako by právě dokončili její výrobu.

"Já chápat, v bát kvůli úřad." pochopil zabrak nač jsi se ho vlastně ptala.
"Já mít všechny dokument k můj klenot. Já koupit loď v aukce, mít doklad, všechno. Předchozí majitel neplatit, úřad loď zabavil. Já vám dát pěkná cena!" vysvětlil, tedy jak to jen bylo v jeho silách, že loď koupil naprosto legitimně a je možné si tento fakt ověřit u příslušných úřadů na Ione.

"Jasně, chtěly jsme velou loď, ale tahle je tak akorát. Navíc, je krásná." opáčila ti Calla a ignorovala tvůj skepticismus a náznak sarkasmu. To jste zrovna stáli ve velice prostorném nákladovém prostoru. Prohlídka zbytku lodi vás přesvědčila, že opravdu jde o prakticky novou loď. Co se týkalo kvality, vedle kousků z Kuatu a Correlie byly lodě Mon Callů srovnatelné. Až tedy na fakt, že každá byla vyráběna zvlášť a v celé flotile by se nenašly dvě stejné lodě jednoho typu.

"Co myslíš, Luno?" zeptala se Calla, na které bylo vidět, že se jí do žil vlila nová krev. Veškerá únava z hledání aspoň ucházející lodi byla pryč. Tahle loď, která ještě neměla ani jméno, byla opravdu klenotem na této planetě.
"Vy ptát se, já všechno říct!" div nezakřičel zabrak, který vás doposud v tichosti prováděl po lodi.

[Atalon]

Ione, Brechův obchod:

Dostanu vysvětlení, takové které mi na klidu nepřidá.
Začínám být zbytečně podezíravá..

Na druhou stranu ale, můžeme si teď dovolit nebýt?
“Dobře, tak se na ní podíváme.“
Odpovím suše zabrakovi a vejdu za Callou.
Tak v aukci? Majitel neplatil? A společnost mu jí zabavila… A proto skončila na tomhle smetišti a ty nám za ní dáš dobrou cenu… Hmm jistě nic podezřelého. A mimochodem tady má kolegyně tak hýká ne z nadšení, ale proto že je to převlečená bantha. Jo to ti tak uvěřím.

Jasně nějaký blázen si pořídí zbrusu novou loď, ještě takovouhle když má dost dluhů aby o ní přišel než je na ní vůbec poznat použití. A ještě je dost pitomí aby si jí nechal zabavit na tomhle zapadákově, místo toho aby odletěl někam hodně daleko. Jo, určitě jme za těch pár dní co se tu potulujeme přehlédli tu super bezpečnost co ho chytla.

Spíš mu tu někdo kvůli týhle lodi podříznul krk a ty se nám jí snažíš střelit aby zmizela. Jo a nebo je to pořádně horký brambor co nám chceš přimíchat do už takhle ostrýho guláše.
“Vypadá zachovale, jak je stará?“
Na rozdíl od Cally mě se uvolnění nějak dostat nechce. Ano, loď je to krásná, vlastně na mě její elegance mluví čím dál víc. V porovnáním s tou hromadou dílů co jsme vlastnili dříve, je to jako palác…
“Soustřeď se.“

“Tak dobře Call. Jestli to myslíš vážně… Chci se podívat na strojovnu. Nechceme přece jen hezkou skořápku, která nebude ani schopna letu, že ne...
To by byla vtipná pointa…
“A když už tam budeme, podíváme se i na zbraňové systémy. Znáš naše štěstí…“
A tu kupu průšvihů co si táhneme za patami a kterým hodláme rozsvítit pod nosem tuhle žárovku.
V duchu doufám, že přijdeme na to, že tohle je ve skutečnosti nějaká pokusná verze minikřižníku s palebnou silou imperiálního destruktoru, ale dost o tom pochybuju. To spíš ve strojovně najdeme tu superioritní část jejího vybavení. Čekala bych jí jako ze škatulky, všechno nablýskané a dokonalé. Pořádný zdroj energie, snad něco s většími rezervami pro budoucí vylepšení. Motory co z téhle krásky udělají torpédo. Možná štíty se zálohou, kdo ví, minimálně u hyperpohonu jí očekávám. Mon Callové si na to potrpí. Vlastně na samotnou třídu hyperpohonu jsem dost zvědavá.
Ale zbraně… Vím že kolem jejich loděnic na Dacu hlídkují lodě takřka srovnatelné s Imperiálními, ale jejich vývoz…
Rozhodně ale mají vkus.

Co nezjistím prohlídkou, hodlám dostat z našeho průvodce, který se po jejím skončení ještě ochotně, podle mě až moc vlezle, nabídne. Teprve pak se obrátím ke Calle a její otázce.
“Myslím, že nic lepšího tu už asi nenajdeme. Není to zrovna co jsem měla na mysli, ale pokud budou ty dokumenty v pořádku a cena tak dobrá… tak proč ne.“
Co to dělám. Co to sakra dělám…
Jsem unavená a tahle loď je fakt pěkná, to dělám.
Další rozhodnutí co si ponesu, to dělám.

No aspoň že Calla je šťastná… to je dobrý ne?

[Phate]

Ione, Brechův obchod:

Brech vás nechal potulovat po lodi než se rozhodl, že vám ukáže strojovnu. Minuli jste kajuty, lékařskou sekci až jste se dostali k místnosti s motory a primárnímy systémy lodi. Přesně jak si očekávala, motor byl jako ze škatulky. Všechno se blýskalo, nátěry byly jako nové a všechno vypadalo dokonale. Calla nečekala na zabrakovo dovolení a otevřela jeden z krycích panelů a vraila dovnitř hlavu.
"Tomu se mi ani nechce věřit. Má to nula osmičku! S tim si někdo vážně vyhrál." konstatovala opravdu překvapeně. Pootevírala ještě několik dalších krytů aby zjistila co za systémy loď má. Samotná třída hlavního hyperpohonu dala znát, že nepůjde o žádnou obyčejnou loď.

Z toho co si mohla sama vidět měla loď záložní hypermotor třídy 5, záložní generátor štítů a posílené napájení zbraňových systémů s trojím zabezpečením. Mon Callové byli známi nesériovou výrobou, ale tahle loď byla dozajista dělaná na zakázku podle přesných specifikací.

"Loď být stará asi dva roky. Všechno je v nejlepší pořádek. Vy určitě chtít podívat do kokpit, podívat jestli všechno fungovat. Já vám ukázat!" odpověděl prodejce na tvou otázku a vypadal vskutku nadšeně, že jste se tu objevily zrovna vy dvě. Vyvedl vás ze strojovny přímo do kokpitu na přídi.
Panely hlavních konzolí byly vyvedeny v bílé barvě aby kontrastovaly s temně černými pilotními sedadly. Brech nahodil lodní systémy a spustil diagnostiku. Během chvíle vyjel kompletní test, který ukázal, že je vše v naprostém pořádku.
Calla do tebe šťouchla aby tě upozornila na zbraňové systémy. Loď byla vybavena dvěma střílnamy s turbolasery, duálními kanóny na projektilové střely, rakety a paprkové střely.

"Tahle loď je sen." nechala se Calla trochu unést a praštila sebou do křesla kopilota očividně nadšená.
"Co vy říkat, my promluvit o cena? Co? Nebo vy ještě nějaká dotazy?" nahodil Brech téma financí. "Já vám prodat loď za osmdesát tisíc. Já prodělat, ale vidět, že vy loď chtít!" řekl nadšeně.
"To je prakticky všechno co máme schovaný." špitla Calla tvým směrem. A měla pravdu. Z tvého rodinného "dědictví" jste nestihly utratit tolik a vždy jste si nechávaly něco bokem. Takhle by vám zbylo tak maximálně na plnou nádrž a jídlo na pár týdnů.

[Atalon]

Ione, Brechův obchod:

Pokud jsem se doteď tvářila co nejprofesionálněji a přes všechny sabotáže ze strany Cally vůči lodi co nejchladněji. Byla zabrakova výzva tím posledním přepínačem. A místo odpovědi se dočkal dalšího studeného tvrdého pohledu.
Vím, že tahle loď za tu cenu stojí. Vím, že je to nádhera, sice trochu nápadnější ale… nádhera. Vím to, ale také vím že tu spousta věcí nehraje a protože tu loď chci, tak toho hodlám pořádně využít pane úslužný.
“My loď chtít…“
Zaimituji našeho nadšeného prodejce.
“…ale také chceme vidět ty dokumenty a ověřit si je. Jistě chápete, že osmdesát tisíc je hodně. Takovou investici je dobré mít jištěnou… třeba imperiální kontrolou.“
Nadhodím něco o čem tak trochu doufám že tne do živého a okamžitě naznačím Calle aby si dávala pozor na pusu. To poslední co teď potřebujeme je upozornit Brecha na náš vztah s Impériem, a sama si ještě jednou promyslím co to tu vlastně dělám.
Tohle místo není zrovna tepna Impéria, větší moc tu mají spíš podpultové obchody, jako snad všude v téhle oblasti. Ale Impérium tu je, jakkoli zastoupené. A nikdo nebude chtít mít horké zboží s bělásky okolo. Což tahle loď je, jestli se nepletu.
V duchu se skoro rozesměju, když pomyslím, že jsme právě prodali jednu hledanou loď, abychom jí nahradili jinou.
Minimálně takhle aspoň zúžíme okruh podezřelých s kterými si tu začínáme. Protože za takovouhle krásku by mohl dostat i víc, tím jsem si jistá.

[Phate]

Ione, Brechův obchod:

I přes počáteční nadšení, které bylo způsobeno zejména vyčerpáním a znechucením z několika posledních dní, stála Calla pevně na nohou a uvědomovala si vážnost celé situace. Pokud utratíte všechno co máte za hledanou loď, nijak vám to nepomůže. Už takhle se musíte držet hodně z dohledu, neboť je na vás vypsaný zatykač. Naštěstí vaše podobizny na něm jsou hodně daleko od skutečnosti.

Tvůj požadavek byl vcelku rozumný, byť si zachytila Callin trochu nedůvěřivý obličej, ale hrála to s tebou dál a nedala na sobě nic znát. Tedy aspoň Brechovi, který jí neznal, ne. Ten byl nadšený začátkem, ale touha po kontrole papírů se mu zase tak moc nezamlouvala. Začal si trochu nervóně mnout zátylek a bylo vidět, že přemýšlí jak tohle zahraje tak, aby jste mu neutekly, ale aby taky něco vydělal.
"Já myslet, že není nutnost tahat Impérium do obchodu. Vy vědět jaký oni být. Ve všem šťourat, všechno trvat a nakonec loĎ být o dost dražší." zkusil to a v podstatě měl pravdu, ale bylo jasné, že v jeho obchodě nebude všechno dle předpisů.

"Co kdyby jste nám řekl o co tady opravdu jde a nějak se dohodneme." řekla rychle Calla, než si mohla zareagovat nějakou sarkastickou poznámkou. Očividně tu loď chtěla a snažila se to nějak vyřešit.
"Já opravdu koupit loď v aukce...a mít všechna papíry, ale aukce nebýt úplně legální pro Impérium. My tak obejít poplatky a další blbosti. Já vám ukázat papíry i potvrzení, ale vy nesmět ukázat Impérium. To by zničit můj obchod. A obchod všech okolo!" vysvětlil vám. Víceméně šlo o černý trh, který i tak měl, zdá se, svá pravidla. Ale všechno toto se na planetě dělo za zády Imperiální kontroly. Vyšší úřady tedy dostali nějaké obchodní papíry potvrzující předání a obchod, ale skutečná podstata zůstala skryta. Při hlubším průzkumu by na to Impérium dozajista přišlo.
"Já vám slevit pět tisíc a nechat všechno co je na paluba, když vy se spokojit s dokumenty co já mít. Loď být v pořádku, jenom její předání být ilegální." navrhl ještě Brech a jelikož viděl, že nejste nějaké tupé cestovatelky, přiznal barvu.

Loď by vás tedy vyšla na sedmdesátpět tisíc kreditů. Na palubě byla docela slušná zásoba potravin, nějaké bedny s náhradními součástkami a nejspíš spousta pašovaného zboží v tajných prostorech, které Brech neobjevil. V tom si dali MOn Callové záležet. Žádný senzor je neobjevil a bylo zatraceně těžké je najít.

[Atalon]

Ione, Brechův obchod:

Nemusela ses do toho plést, měla jsem ho kde jsem chtěla… ale i tak. Pěkně zahráno…
Pomyslím si směrem ke Calle, ale nakonec mi z toho vyleze jen spiklenecký úsměv. Ano je dobojováno. Sice bych možná mohla ještě zatlačit, hrát trochuvíc vabank, ale teď, tady, po to úmorném prolézaní všeho šrotu kolem… ne tohle byla loď ve které chceme obě odletět a neodletíme s holými zadky takže…

“Hmm… tak takhle to je…“
Skoro mám chuť se napřímit a založit si ruce po impáriálsku. Vsadím se že by přinejmenším změnil barvu. Jo právě teď být imperiální agenti, tak si vykoledoval solidní katastrofu. Ale nakonec se smířím jen s tou představou. Tohle by se mohlo rychle vymknout a koneckonců, když tenhle obchod udržíme pod pokličkou, tak přinejmenším neusnadníme Impériu naše hledání.

“Za takových podmínek bychom se asi mohli dohodnout.“
Pronesu s hranou váhavostí a okamžitě se kousnu do rtu aby na mě nebylo poznat nadšení z vítězství.
“Vítězství?“
Otázka která se objeví v instantu. Ano získala jsem co jsme chtěli, není to zrovna dokonalé. Je to prakticky nepřehlédnutelná loď, pokud se nechceme zašít někam do Callského prostoru. Ale zase to není žádné bezbranné transportní banthťátko, na svou velikost spíš solidní nexu.
Nexu?
Další hravá myšlenka která vyloudí potměšilý úsměv.
To nejdůležitější první.
Připomenu si, pořád ještě chci vidět ty dokumenty. Jistě, teď už je mi jasné že tu loď beru i kdyby původně patřila řádu Jedi nebo co já vím komu, ale to neznamená, že bych o podobných překvapeních raději nevěděla.
“Co kdybychom dokončili oficiality a má společnice mezitím naši novou loď připraví na start?“
Navrhnu a obrátím se ke Calle neočekávající jakékoli námitky.
“Převezeme jí blíž k našim věcem, naložíme je a odletíme. Na tomhle kameni už jsme se zdrželi dost dlouho, co říkáš?“

_________
Omlouvám se za šílenou prodlevu, snad se teď zase chvíli dostanu k psaní.

[Phate]

Ione, Brechův obchod:

Chvíle mlčení jen prohloubila zabrakovu nedočkavost. Těkal očima mezi vámi a vyčkával konečného verdiktu. Skoro to až vypadalo, že mu obchody moc nejdou a tímto by jste mu vytrhly trn z paty.
Nakonec byl vaším rozhodnutím mile překvapen a znatelně se mu ulevilo. Uvolnil napjaté tělo a přepnul se zpět do obchodního módu. Začal rychle přemýšlet, co by vám k lodi ještě střelil, ale brzy těchto úvah nechal.

"Formality nechám na vás a půjdu tu potvoru připravit." řekla Calla rozverně a opět se jí v očích objevila ta hravost a nadšení, které u ní už delší dobu nebylo vidět. Rozeběhla se do kokpitu a ještě na vás nadšeně hulákala něco, čemu nebylo dost dobře rozumět. Nejspíš to ani nebylo basikem.

"Formality, jistě jistě." řekl rychle Brech, když Calliny výjevy ustaly a loď potichu zavrněla, jak se primární systémy nahodily.
Moc se mu nelíbilo, že někdo startuje nezaplacenou loď, ale rozhodl se to ignorovat. To už se k vám blížil droid na malé repulzorové jednotce.
"Díky V8. Tedy k formalitám. Já mít standardní smlouva na nákup, vy přečíst a...jak vy platit?" předal ti datapad opatřený biometrickou čtečkou pro stvrzení kontraktu. V očích mu pomalu zářily kredity.