Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

[Alyatur]

1. Etapa - Stát se nejlepším

"Naše činy nás pohánějí vzhůru. Překonáme vlastní slabost a dosáhneme vrcholu. Mnozí však zaplatí krví za vzestup mocných."
-Kharazan Fain-

Korriban - Dětství

Přílet, pamatuješ si to, jakoby to bylo včera. Přísahal by jsi, že planeta má morbidní zalíbení v trýznění svých svěřenců. Generace temných pánů zanechaly otisk, bolestivou skazku přesvědčení, touhy a pokřivené cesty.
Byl jsi ještě malý chlapec, když se otevřela lodní rampa a spolu s ostatními jsi poprvé vkročil na udusaný povrch zlověstné planety. Mladíci, kterým končí radostné dětství a začíná cesta, na jejíž cíl dojde jen hrstka.
Hodiny tvrdého tréninku, strach a bolest. Mnoho tvých spolu-učedníků odešlo a už se nikdy nenašli. Mistři rádi říkali, "byli slabí". V noci jsi svíral pěsti a kopal do zdi, přitisknutý k polštáři se slzami v očích. Konec jsi čekal každý den. Strach se měnil v depresi a někdy by jsi tvrdil, že jsi se na konec těšil.

Jednoho dne se však vše obrátilo. Už se smrákalo, nastal čas na večerní arénu. Kruhovitá stavba naplněná pískem, často i krví. Okolo stojící učedníci, akolytové a mistři v zápalu adrenalinu pořvávají na zápasící dvojici. Cítil jsi pulzující strach vždy když došlo na arénu. Neustále jsi si v hlavě opakoval, ne mě, prosím ne mě.
Mistr sestoupil a vrhl pohrdavý pohled na vaši skupinu. "Takže ubožáci?! Najde se tu někdo s kuráží?"
A tehdy se to stalo. Mladý Farrin se postavil a ukázal přímo na tebe. Celý jsi se roztřásl, srdce odbylo umrlčí píseň. "Vyzývám Kurtyze!", pokračoval Farrin a dodal vítězoslavný škleb. Odmítnout nebylo možné, sith nikdy necouvne. Pomalu jsi se postavil a odezvdaně kráčel na porážku. Jako tělo bez duše jsi míjel mistra, který se snad i usmíval. Uzmul jsi cvičný meč a stoupl si na značku.
Čirý zvuk trubky odstartoval souboj. Farrin pevně uchopil rukojeť meče pravou rukou a bez uvažování se vrhl vpřed, jak žralok co ucítí krev. Jen tak tak jsi zvládl zareagovat, nez tě zasáhla záplava těžkopádných úderů. Přesto tvůj obranný postoj neměl šanci, proti dravci jenž vidí rudě.
Schytal jsi několik zásahů, levý bok, pravé rameno, hrudník. Stěží jsi zůstal stát. Něco se však v tobě zlomilo. Jak kočka zahnaná do kouta. Adrenalin začal pulzovat a vrhl jsi se zuřivě proti trýzniteli. Zvládl jsi zasadit výborný úder pěstí do ohryzku. Kdyby Farrin nezareagoval tak rychle, možná by jsi i vyhrál. Spadl jsi do písku a zrak se zamlžil.
Znovu jsi otevřel oči a zjistil, že se k tobě sklání nádherné stvoření. "Jsi v pořádku?" Řekla a přidala milý úsměv. Takto jsi poznal Lauru Taisi a jejího bratra Tarwina. Od té doby jste dělali skoro vše společně. Myšlenky strachu, deprese, bolesti odešly vždy když se usmála...

Korriban - Nádvoří Akademie (o 10 let později, současnost)

Ranní paprsky dopadaly do nevelkého pokoje. Svolání na snídani tě probudilo, snad jako každé ráno. Mnoho let uplynulo od události v aréně, přesto stále se ti o ní zdá. Nikoli o nakládačce, ale andělské tváři Laury. Začal jsi se těšit na každý den strávený v její společnosti. S jejím bratrem jste se zase vsázeli kdo podá lepší výkon. Dokázal jsi si představit, že toto bude trvat celý život. Dobře jsi však věděl, že vše musí skončit.
Rychle se obléknout a svižným tempem na snídani, než nic nezbude. Laura tě přivítala zamáváním a pozvala tě ke stolu. Byli jste v průběhu požívání když do jídelny vešel mistr. "Osmá skupina okamžitě dojíst a seřadit na nádvoří!" Zaduněl ostrý mistrův hlas.
Překvapeně jste si vyměnili pohledy a spěchali na nádvoří.
Laura a Tarwin si stoupli vedle tebe. "Dnes nevyhraješ", řekl s úsměvem Tar.
Farrin vrhl pohrdavý pohled na vaši šťastnou skupinu a doplnil jej hlasitým vydechnutím. Kdysi by jsi se bál, dnes ti přijde spíše směšný.
Však dříve než jsi stihl reagovat zaujal vaši pozornost blížící se muž. Oděn do sithského brnění, s dlouhým černo-červeným pláštěm. Ruce pokrývají rukavice s ocelovými drápy. U pasu arogantně zavěšený světelný meč a vibronůž. Muž došel na několik stop před vaši skupinu a sepnul ruce za zády.
"Mé jméno je Kharazan Fain, pro vás Lord Urias. Jeden z vás bude mít tu čest stát se mým učedníkem. Pozná skutečné bitvy." Lord si odkašle a pohrdavým pohledem přejede řadu. "Projdete řadou zkoušek, prověří vaše odhodlání, sílu a schopnost uvažovat. Rozdělte se do skupin po třech. Máte hodinu na přípravu. Obsah úkolu vám sdělím až poté. Musíte se naučit být neustále připravení na vše! Rozchod!"
Doplní zvýšeným hlasem Urias a kývne na mistra. Ten jen pokývne a společně odcházejí.
Poprvé za ty léta nervózně polkneš...

/ Neboj se rozepsat ať již ohledně minulosti, či přítomnosti. Napiš mi prosím jak provádíš přípravu, co si vezmeš atd... Rovněž můžeš mít interakci se společníky.
Have fun

[Marinho]

Korriban - Dětství

Návrat na rodnou hroudu ...
jak by řekl básník. Ne, že bych cítil nějakou nostalgii, ještě mi nerostly ani zuby, když rodiče se mnou uprchli ve strachu před hroznou útoku Republiky. Sice se tato hrozba ukázala jako falešná, ale i tak, nebo právě proto, zkrátka rodiče už se neodvážili stanout před vládci tohoto světa, Sithy. Ukryli se v nějaké díře a jako oběť Bohům mne poslali na Korriban. A ne, že bych si toto uvědomoval, rozhodně ne v době, kdy se rampa lodě zabořila do zarudlého písku u akademie, kde jsem podle všeho měl trávit spoustu let života. Ve skutečnosti toho nebylo mnoho, co jsem cítil. Snad jen smutek po rodičích, domově, kamarádech. Také obavu ze spousty naprosto cizích lidí, ti starší neměli v sobě sebemenší náznak vstřícnosti a solidarity s mladšími. Trvalo mi celé týdny, než jsem přestal brečet a naléhat na kohokoliv, kdo poslouchal, aby mě zavezli domů. Nebyl jsem sám, kdo to těžce snášel. A z těch, co nebrečeli před ostatními, bylo jen velmi málo, kteří se v noci strachy nepomočili.
Nekonečný dětský tábor. To první slovo na tom bylo to nejděsivější. Ale kdo si uvědomil plný význam těchto slov, mohl se začít učit o naprosto neuvěřitelných silách, které proudí vesmírem a všemi živými bytostmi. Na začátku jsem byl jen dítě, důležité bylo přijít včas k jídlu a snažit se nedostat výprask od vyučujících, spolužáků nebo starších dětí. Přátelé se zde jen těžko hledali. Přes všudypřítomnou mlhu nenávisti se podívalo jen pár z nich a spousta z nich příliš pozdě zjistila, že některá přátelství nejsou opravdová. Byli zrazeni, nebo jen natolik zpomaleni, že neudrželi krok. A tito museli opustit akademii.
Slabí ...
tak jim říkali učitelé.

NECHCI BÝT SLABÝ
řval jsem nespočet nocí do polštáře, když ostatní spali, pofňukávali nebo snad také křičeli něco do polštářů. Tolikrát jsem nohama a pěstmi mlátil do zdi, jakoby mi to mělo pomoci se protlouct zkrz, abych postoupil dál a nemusel trpět. Vždy mě ale zastavila bolest v nohou nebo rukou. Tak silná, že mi i další den tekly slzy, když jsem se snažil udržet lžíci. Nikdo se nikoho neptal, co ho trápí, nebo bolí. Dokud jsem nepotkal Lauru. Zářivý bod v nekonečné temnotě. Ten den změnil všechno. Dokázal jsem přemoci, ba dokonce využít své bolesti a přeměnit ji v nadpřirozenou sílu, využít ji a usměrnit pro své potřeby. Ten den to bylo zabít toho Farrina. Nepodařilo se mi to, ne doslova. V mých očích ale přestal být hrozbou, přestal jsem se jej bát. A také jsem získal odměnu v pohledu do tváře Laury. Od té doby z nás tří, tedy i jejího bratra byla nerozlučná trojka. Učitelé se nás pokoušeli trestat a znevýhodňovat pro naši alianci, ale všechny tresty, úklidy, výprasky přestála. A ostatní si po čase rozmysleli na nás zkoušet své poznatky a zaměřili se na slabší a mladší. Občas jsme se k nim přidali samozřejmě, ve výcvicích se toho nedalo naučit dost, navíc tam proti nám stáli protivníci, kteří byli na konkrétní úder či techniku Síly, jak to nazývali učitelé, připraveni. Mladší žáci se tak moc bránit nedokázali.


Korriban - Nádvoří Akademie (o 10 let později, současnost)

Opět ten stejný zvuk, ozývající se třkrát denně, každý den v týdnu po celý rok, po celou dobu, co jsem poprvé vstoupil branou do tohoto místa.
Domov, naučil jsem se tomuto nepřívětivému místu říkat. Dovolil jsem se utratit několik cenných okamžiků protažením v posteli, krátké ale od začátku nepřijatelné zaváhání, jestli si nedat ještě 20 a pak už jen opláchnutí ksichtu, navlečení učednické róby a spěch do jídelny. Rukama a nohama jsem odrážel slabší, uctivě se vyhýbal silnějším a po čtyřech minutách a pětadvaceti vteřinách jsem vešel do jídelny, předběhl jsem ty, co byli mladší a úklonou se vyhnul otrávenému pohledu staršího studenta, který stál předemnou. Ignoroval jsem tiché protesty za mnou a vystál si frontu na nášup šedozeleného hnusu. Snídaně. Krátký pohled napříč jídelnou mi stačil, než jsem zaregistroval usilovné mávání Laury. Vydal jsem se přímo k nim.
Popřál bych dobrou chuť, ale na to je i Síla krátká.
Zavtipkoval jsem. Asi vtip neměl moc úspěchu, Tar jen obrátil plnou lžíci a nechal kejdu spadnout spět do misky. Naštěstí sotva jsem sedl a nabral lžíci, ozvalo se ode dveří povolávací rozkaz pro mou skupinu. Začal ruch, jak se začali rychle zvedat všichni, kterých se to týkalo a jeden přes druhého se hnali k odkládacímu pultu. Rychle jsem do sebe natlačil dvě nebo tři lžíce, vyměnil s nějakým cucákem svou skoro plnou misku za jeho prázdnou a vydal se za ostatními. Po chvilce jsem svou partu dohnal, ve dvoustupu poslušně šlapali za Farrinem, zařadil jsem se tedy na konec a společně jsme dorazili na nádvoří.
Myslíš stejně jako včera?
Stihl jsem si jen připravit jízlivou odpověď, když jsem si vybavil jeho zápěstí po posledním našem setkání. Ještě teď ho muselo svědit.Farrinovo typické přejetí pohledem a povzdychnutí ještě stále spoustu z nás děsilo, mě však ne. Nebál jsem se jeho, ani bolesti, ani nikoho jiného. Stál jsem s hlavou vztyčenou a užíval jsem si to. Věděl jsem, že jen hledá, kdo se ho bojí a užíval si to. Já si užíval pocit, že se ho nebojím.

Kharazan Fain, Lord Urias v duchu jsem si toto jméno zapamatoval. Tyto arogantní tupce uráželo snad jako nic jiného, když je někdo nedokázal oslovit jejich titulem. Nabízí jednomu z nás stát se jeho učedníkem. Tato nabídka musela vrazit slušnou facku Farrinově pohrdáním každým z nás. Nebo Uriášek, jak jsem si osobu přede mnou posměšně pojmenoval, není tak mocný, jak se snaží ukázat. Ať tak jako tak, zájem nemám. Znamenalo by to opustit Lauru, znamenalo by to i opustit Tarwina a riskovat krk někde na bezvýznamné planetě v nějaké hloupé válce proti nikomu. Každopádně jsem se zúčastnit musel. Neplánoval jsem předvádět a riskovat víc, než je nutné, ale také jsem nechtěl, aby to místo získal Farrin. Jistě se už třese a při každém přivření očí si představuje sebe, jak hrdě nese u pasu meč a malým dětem vtlouká do hlavy své jméno. Zvolení členů mé skupiny bylo jednoduché. Bez Laury a Tara nikam nejdu. Stoupl jsem si mezi ně a vzal je za ramena, aby bylo jasné, kdo je první skupinou. Na okamžik se mi vybaví příběhy některých starších studentů. Že někdy proti sobě postaví nejlepší přátele nebo milence v souboji na život a na smrt. Je to tento případ? Nejspíše ne, proč by dělali tříčlenné skupiny? Zavrtěním hlavou jsem tuto myšlenku vyhnal pryč a povzbudivě mrkl na své přátele.

Lauro, sežeň nám nějaké jídlo, tak na tři až čtyři dny pro tři osoby, raději to rozděl na jednodenní příděl a zbytek, kdyby náhodou byl kratší výlet, ať to netaháme zbytečně s sebou. A Tarwine, ty vezmi nějaké ty obvazy, baterie, datapady, nějaké to kuchátko pro každého a podobně. Já zkusím mrknout, co si berou ostatní. Za 40 minut se potkáme u mého pokoj. Rozdělíme si výbavu a půjdeme si poslechnout, co nás čeká.
Chopil jsem se velení. Nevím, kde se to ve mě vzalo. Běžně jsme se na povinnostech nějak dohodli. Nečekal jsem, zda mě poslechli a nenápadně jsem se snažil proplétat mezi vznikajícími skupinami, které se hlasitě domlouvaly, co má kdo na starosti. Nejvíc mě zajímala skupinka, která je už dlouho naší konkurencí. Jsou to spíše tupci, ale jejich hlavounovi to občas pálí a napadají ho naprosto nečekané způsoby řešení problémů. Kdyby mezi námi bylo víc sympatií než s Tarem, a Tar nebyl bratrem Laury, byl by to on, kdo by měl místo v mé skupině. Pokud jsem zaslechl nějaký zajímavý nápad, zadal jsem si ho do datapadu a pak se vydal poshánět tyto speciality a věci, na které by Tarwin mohl zapomenout.

[Alyatur]

Korriban - Nádvoří Akademie

Lord Urias pomalu dokončil řeč. Řada dvanácti učedníků zůstala jako opařená. Snad jen Farrin spokojeně vycenil zuby a dokreslil tak již arogantní pohled. Určitě si myslí, že nemá sebemenší konkurenci. Tar si při pohledu na tu sebejistou kreaturu znechuceně odplivl. Laura se stále usmívala, až tě to donutilo k zamyšlení. Vlastně jsi nikdy neviděl tu dívku zamračenou, smutnou či naštvanou. Vážně se i ona má jednou stát sithem? Nebo je za tím něco více?
Z myšlenek tě však brutálně vytrhl pocit staženého hrdla a bodavého strachu. Jak kdyby ti někdo násilím vtlačil dávno zapomenuté myšlenky dětství zpět. Rychlým pohledem jsi zjistil, že ostatní to cítí taktéž. Dokonce i Farrin stál s vykulenýma očima, úsměv byl pryč. Většinou po zavelení rozchodu, všichni uhánějí rychlým krokem. Nyní řada stála jak přibitá. Opatrně jsi se ohlédl, aby jsi přišel na původce pocitů. Stála tam žena oděná do černého. Dosti spoře, jak by řekl mladík tvého věku. Nezaujatě si prohlížela vaši skupinu. Aniž by jsi ji kdy předtím viděl, odpověď byla jasná. Všemi přezdívaná "královna utrpení". Osoba z nočních můr, kterou rádi používají starší na mučení omladiny. Viděl jsi nespočet osob, které drží mop a prochází jako "zombie". Tak údajně končili všichni, které si vzala do "parády". Ještě pár momentů si vychutnávala sílu okamžiku, než se otočila a zamířila do vězeňské části akademie. Postupně jste se oklepávali a pokračovali ve formování trojic.

Laura mírně nakrčila nos, když uslyšela tok rozkazů z tvých úst. Úsměv z tváře jí to nevzalo. Přikývla a rychlým krokem zamířila ke skladišti. Tak na tři kroky se otočila.
"Tak za 40 minut."
Tar několikrát přikývl. Vypadal velice zamyšleně, skoro by jsi řekl, že ti nevěnuje většinu pozornosti. Každou druhou vteřinu stočil pohled směrem ke vězeňské části. Znáš ho již dlouho, když tak dlouho přemýšlí, nevěstí to nic dobrého.
Myslíš, že taky nabírá učedníky? Přeruší tě v polovině věty. Vyslechne si tvoji odpověď, něco si potutelně zašeptá a rovněž zamíří za sestrou do členitého komplexu skladiště.
Zadíváš se za jeho mizející siluetou, oddechneš si a pokusíš se co nejvíce nenápadně přimotat k rozhovoru ostatních skupin. Většinou slyšíš naprosto předvídatelné možnosti. Meče, lana, příděly, voda, léky, kompasy a další části základní výbavy pro přežití.
...Hlavně nesmíte zapomínat na dostatek vody! Alespoň jeden vibromeč navíc a...
Farrin se zarazí a vrhne pohled na tebe. Hrozivě se zamračí a zasyčí.
Špehovat? To je ti podobné ubožáku! Jen dobře poslouchej.
Vyhrkne a v očích se mu zaleskne cosi divného. Chvíli se zdá, že se do tebe pustí rovnou na místě. Udělá arogantní gesto rukou a odfrkne. Ani Farrin by si nedovolil zaútočit v tak hlídaném prostředí, všem na očích.
Utíkej nakrmit tu svoji retardovanou svini. Počkat... dívka je ona nebo ty? Nemám v tom jasno.
Hlasitě se zasměje, stejně jako jeho společníci.
Jediný zvláštní doplněk výbavy, o kterém jsi se dozvěděl od jiných skupin, je zrcátko. K čemu ho může skupina potřebovat? Ostatní věci z doslechu napadly i tebe.

Nějaký čas jsi strávil ve skladišti, než jsi konečně spokojeně posbíral všechny chtěné předměty. Menší zpoždění jsi zaregistroval až s uvědoměním, že u dveří tvého pokoje již stojí oba společníci.
Máte poslední desítku minut na kontrolu, než mistr zahlásí nástup. Laura pootevřela batoh, aby ukázala zásobu jídla, vody a obvazů. Tar nesl tři vibromeče, batoh plný technických věcí. Napadlo ho přibalit i tři spacáky a celtu. Nikdy nevíte jak dlouhý "výlet" bude.
Čas kvapí, moudré volby jsou nyní více než žádané...

[Marinho]

Korriban - Nádvoří Akademie

Pocit strachu mě naplňoval zevnitř, jen dětský hlas v hlavě mě udržel, abych se neroztřásl.
Nechci být slabý, nechci být slabý ...
Ještě několik odbití srdce mi to rezonovalo v hlavě, než jsem si uvědomil, že ten záchvat pominul. Při pohledu na ostatní jsem si všiml, že to postihlo i ostatní, včetně Farrina. Bylo mi ho skoro líto. A pak mou pozornost upoutala lákavě oděná, spíše tedy neoděná žena, jako z některých snů a představ. V její aroganci byla cítit i skutečná moc. Chvíli jsem se nechal opájet představou, že bych byl jejím učedníkem, než mě znovu zapálilo mučení, kterým trápila celou skupinu jen pro pobavení. Nebo bylo to jenom pobavení? Už zcela běžné přebíhání, pokřikování a dohadování mi připomnělo, že bych měl přiložit ruku k dílu a vydal jsem se poslechnout, jak se připravují ostatní. Nemělo mě překvapit, že se všichni připravují docela běžně. Jak jinak, ten mistr nám nenaznačil, jak konkrétně bychom se měli připravit. Jen u jedné skupiny někdo zmiňoval zrcadlo. Chvíli jsem se nad tímto nápadem zamyslel, ale pak pokračoval dál. Mého chování si všiml Farrin. Nebyl by to on, kdyby si sprostě nerejpnul a jak se zdálo, Nir ho nevyléčila.

Špehovat? Proč bych to dělal? Jen jsem se šel podívat, jestli nepotřebuješ přebalit. Před chvílí ses tvářil, že potřebuješ nutně vyměnit prádlo.
Vrátil jsem mu jeho jízlivost. Když jsem ho tímto jen vyprovokoval, musel jsem to utnout.

Ta retardovaná svině mám větší koule, než ty. Což tady na akademii není nic neobvyklého.
Odpověděl jsem mu přes rameno. Měl jsem velkou šanci, že si na mě tady netroufne a i kdyby, byl by to přinejmenším vyrovnaný souboj. Byl jsem ale rád, že Laura byla jeho výstupu ušetřena. Vydal jsem se do skladu, kde jsem se snažil pobrat všechno, co by se dalo použít na čemkoliv, co nás vlastně mělo čekat. Chvíli jsem si sedl a vybavoval si, co s námi Nir mohla napáchat. Její moc byla lákavější a zároveň děsivější. Tar se ani nebál zeptat, zda někdo jako on přijímá učedníky. Jakoby nikdy neslyšel, kdo dodává ty uklízecí nástroje, které dýchají a kterým tluče srdce. I z takového Farrina by udělala mycí houbu během několika vteřin. Zájem Tarwina vyvolal automaticky zájem můj. Těžko říci, kterého mistra bych si vybral. Vlastně jednoduše. Vybírají si mistři učedníky, ne učedníci mistra. Po tomto závěru jsem se zvedl, naposled přejel očima regály ve skladu a vydal se zpět. Laura i Tarwin u mého pokoje už stáli a podle jejich výrazu jsem šel pozdě.

Omlouvám se za zpoždění, jen rychle projdeme, co kdo vzal, vyřadíme zbytečné věci a budeme spěchat zpět na nádvoří.
Snažil jsem se dál neztrácet čas. Na postel jsem hodil tři batohy s odnímatelnou malou částí, které jsme přinesli a na něj házel věci, na kterých jsme se shodli. Jídlo, vibromeč pro každého, přihodil jsem tam i nůž, spacák, nějaké základní obvazy a podobné věci, co zvládneme použít, kompasy a další navigační přístroje. Každý také měl nějakou zásobu vody, se kterou se dalo tak tři dny vydržet, když se s ní bude šetřit. Do svého batohu jsem si přihodil ještě datapad s poznámkami, které jsem si sepisoval během života tady. Nakonec jsem si uložil věci do obou částí batohu. Do menší zásoby na kratší výlet, do většího doplnění zásob jídla, vody, spacák, celtu a další vybavení, potřebné spíše pro delší výpravu. Mohli jsme tak jednoduše odhodit zbytečnou zátěž a být tak v případě potřeby pohyblivější. Dohlédl jsem na to, aby nikdo na nic nezapomněl. Oči se mi zaostřily na ležící malé zrcátko, ale nenapadl mě logický důvod, proč ho brát s sebou, na svůj vzhled jsem zase tak moc nedbal. Už nebyl čas běhat do skladu, takže pokud někoho nenapadlo vzít něco, co jsem měl v pokoji, vydali jsme se rychlým krokem na místo setkání. Můj odhad mi říkal, že bychom měli přijít s malým předstihem. Nevnímal jsem, že bychom na něco důležitého zapomněli a dokonce se mohlo stát, že nás pošle, ať to nanosíme zpátky, že to byl první test. Každopádně jsem s očekáváním dalších informací vyhlížel, co nám mistr řekne dál. Možná nás krom Nir sledovali i další mistři. Pomalu jsem se začal smiřovat s tím, že společné chvíle s Laurou a Tarem jsou u konce Toto bylo dost možná posledních pár dní nebo i hodin, kdy jsme byli všichni pohromadě. Ráno mohl být už třeba Tar na cestě s Nir do vzdálených míst galaxie. Nebo snad Laura? Zahnal jsem tyto spekulace a dál se soustředil, aby naše skupina pracovala na 100% a z těchto zkoušek vyšla s co nejlepšími výsledky.

[Alyatur]

Korriban - Nádvoří Akademie

Dvojice nedočkavě vyčkávala tvůj návrat. Vracel jsi se skrze rozsáhlé chodby akademie. Něco však bylo jinak. Většinou jsi nevěnoval pozornost okolnímu ruchu, učedníkům, mistrům, či snad těžkopádné stráži. Nyní jsi skoro nostalgicky sledoval ono hemžení. I přes krutosti, hodiny pláče, bolesti ti místo přirostlo k srdci. Nevíš jak dlouho ještě budeš procházet komplexem. Jak dlouho ještě potrvá bezstarostné "dětství". Nechápal jsi jednání mnohých sithů, arogance, touha po moci, vášeň, neutuchající ambice. Však už nejsi dítě a čas najít vlastní místo v nekonečném vesmíru, nadešel...

Laura zabalila poslední krabičku obvazů. Zvolna uzmula pouzdro s mečem a připnula jej k pasu.
Musíme mít všechno.
Prohodila s úsměvem. Více a více musíš myslet na budoucnost, která potká ji. Vše co dělá se zdá tak obětavé, bezelstné, ach ano naivní. Silou vůle setřeseš podobné myšlenky a rozdělíš batohy.
Osmá skupina seřadit!
Rozlehne se chodbou mistrův hlas. Rychle se chopíš meče a společně se rozběhnete na nádvoří.
Dvanáct učedníků se pomalu seřadí, již podle skupin. Trošku nervózně přejedeš pohledem batohy a pokusíš se ujistit, máme opravdu všechno.
Farrin se podívám tvým směrem a možná pronese nějakou kousavou poznámku. Stejně mu nevěnuješ přílišnou pozornost. Po tak dlouhé době, skutečně čekáš jak vzorný žák na učitele.
Dříve nežli Lord promluví váš mistr.
Učedníci, není tomu tak dávno co jsem vás poprvé poznal. Ubohé trosky na okraji příliš kruté galaxie. Cvičili jste, sílili, stávali se lepšími každým dnem. Dnes mohu říci, že se již nestydím pohlédnout na vás zpříma. Ať již prožijete cokoli, nikdy nezapomeňte na výcvik! Nezklamte mě!
Mistr se krátce ukloní Uriasovi a zamíří někam do komplexu.

Na moment se rozhostí ticho. Někteří vypadají, jakoby dostali vyznamenání. Farrin spokojeně přikývne a jeho výraz jasně naznačuje, "tyto slova patřily mojí osobě".
Atmosféru hrdosti přeruší Lord Urias. Vysekne pohrdavý úšklebek a sepne ruce do běžné pózy, za zády.
Mistr vám věří.
Pozvolna začne, přejede všechny skupiny pohledem a významně si odkašle.
...Já ovšem ne. Dvě skupiny se již pokusily před vámi a nikdo neudělal dojem. Učedníci jsou s každou generací slabší! Šance je pouze jedna, tak ji nepromarněte!
Hlasitě oddechne a každému se podívá přímo do očí. Někteří se snaží zůstat silní, jiní ucuknou.
Nyní k úkolu. Do pustiny byli vypuštěni čtyři vězni. Každá skupina chytne jednoho, živého či mrtvého jej přivede zpět. Ovšem ta podstatná část. Vězni byli donuceni zapamatovat si jistou formuli, primární úkol je říct mi ji. Použijte cokoli aby jste jim rozvázali jazyk a následně je přivlekli. Skupina, která nepřivede vězně a nesdělí formuli, se jednoduše nevrátí.
Poslední část doplní vážným pohledem, aby se ujistil, že všichni rozumí.
Na úkol máte dva dny, běžte!

Farrin se zatváří vítězoslavně. Necelých deset vteřin po odchodu mistra, bouchne do společníků a zamíří k bráně.
Tar si s vámi vymění pohledy. Je to tady, po deseti letech dobrodružství může započít...

[Marinho]

Korriban - Nádvoří Akademie

Čím dál častěji mi na mysl přicházela nejistota, jak tu Laura dokáže vlastně přežít. Silnější tu mizeli, ale Laura, která se zdá být křehká a snadno zmanipulovatelná tudy proplouvá, jako by se jí tento svět ani nedotýkal. Možná proto, že se nezdá být hrozbou se nikdo nezatěžuje se jí zabývat. Ale co s ní bude? Zaujme nějakého mistra, aby se ujal jejího dalšího výcvik? Nemá význam se tím zabývat, kdo ví, jestli se ujme někdo mě. Věčně tady nemůžu zůstat.

Dobrá práce, teď si jdeme poslechnout, čím nás chce otestovat.
Věnoval jsem svůj úsměv Lauře a podal vibromeč v pouzdře Tarwinovi. Vyzbrojili jsme se a vydali se ke dveřím. To už se ale ozval shromažďovací rozkaz. Poté, co jsme doběhli na nádvoří jsme se seřadili a nedočkavě poslouchali, co nám k úkolům řekne Lord Urias. Jako první k nám promluvil náš mistr. Jeho slova jsou plná až sentimentu a donutilo mě to přemýšlet, jestli se k nám až tak upnul, nebo to má jako dobře naučenou řeč. Jako naprostý opak zněla řeč mistra Faina. A jeho zadání úkolu jsem nečekal už vůbec. Po vyslechnutí mi to sice dávalo jasný smysl, perfektně to prověří schopnosti jednotlivců i celé skupiny. Ignoroval jsem naparování Farrina a horečně přemýšlel, jak upravit naše vybavení. Zbavit se přebytečného jídla, nebo snad spacáku? Obojí se může hodit, zahodit to můžeme i později. Jako první se hrnul ven Farrin. Mrkl jsem na svůj tým a vydali jsme se také k bráně. Naposled jsem si prohlédl Lorda Uriase, třeba mi nějak naznačí, jestli očekává úspěch od mé skupiny. Pokud u brány ještě Farrin někde stát, půjdeme dál přímo rovně, pokud ho uvidím jít některým směrem, vydám se na druhou stranu. I tak to bude náročný úkol a potkat Farrina by to jen zbytečně komplikovalo.

Mějte oči otevřené, zajatci prchali jistě ve spěchu, můžeme narazit na nějaké jejich stopy.
Zahleděl jsem se na obzor v naději, že uvidím záda nějakého uprchlíka.

[Alyatur]

Korriban - Nádvoří Akademie

Sluneční paprsky ozařovaly nádvoří. Odrážely se od velkých kamenných soch, jakoby chtěly podtrhnout jejich masivní velikost. Ve vzduchu byla přesto cítit vlhkost. Na Korribanu prší velice málo. Někdo by mohl nezastřeně tvrdit, že planeta žije vlastním životem. Je samotným srdcem temné strany. Mnoho mocných kráčelo po jejím povrchu. A ještě více bolesti se otisklo do zrudlého povrchu. Legendární temní lordi, jejich vzpomínky, snaha velikosti. Už skutečně nejsi dítě, strach jsi podmanil. Vášeň dosadil místo bolesti. A bolest, tu roznášel. Jsi čistokrevný sith. Nadřazená forma bytí. Jednou všichni uznají tvoji existenci.

Hlavou ti prolétl houf myšlenek. Skupiny se pomalu formovaly k odchodu. Mnohým učedníkům by jsi mohl číst z tváře nejistotu. Přeci jen kdy nastává ten moment? Kdy se z nevinného dítěte, dospívajícího stává krutý sith. Vlastně v této otázce se neshodl žádný z mistrů. Bylo vám předkládáno, "Sitha pohání vášeň". Co je však vášeň? Možná je odpověď skryta v kodexu, možná ji má sama temná strana...
Lord Urias si našel klidnější místo na odvrácené straně nádvoří. Bezpečně založil ruce za záda a s neutrálním výrazem sledoval hemžení. Nikde jsi neviděl skupinového mistra. Nejspíše již čeká na další "várku" mladičkých učedníků.
Opatrně jsi zaměřil zrak jeho směrem. Vaše pohledy se na malý moment setkaly. Krátce přikývl, ať již to má znamenat cokoli.
Jednu věc jsi si zapamatoval z vyprávění o jeho osobě. Urias je považován za taktika. Několik vyhraných bitev s dosti malými počty ve vlastních řadách dokazuje kvalitu.
Pokud ho má někdo zaujmout, musí být jako on, hráč co vyhrává.

Zvládneme to.
Z myšlenek tě finálně vytrhl hlas Laury. Ona i Tar stáli připraveni vyrazit. Probral jsi se a dodal si kuráže. Přeci nebude Laura, ta silná. Naposledy jsi zkontroloval vybavení, už není čas na změny. Dva dny se mohou zdát dostatek, však opak je pravdou. Pustina je rozlehlá a stopování zdlouhavé. Navíc, pokud vězně připravovala Lady Nir, nikdo neví co může očekávat.
Došli jste až k bráně. Okolní skupiny ještě většinou procházely mapu. Jen po Farrinovi nebylo ani vidu, ani slechu. Nejspíše je to dobře. Dva dny bez něj by se mohly ukázat přínosné. Slunce jasně zvýrazňovalo stopy. Jelikož nikdo za bránu nechodil bezdůvodně, nebude těžké určit, které patří vězňům.

Sever
Dvojice mírně zavátých stop. Majitelé mají zhruba dvě hodiny náskok, soudě dle nánosu. Nejspíše jistě patří vězňům jelikož majitelé utíkali. A soudě dle povrchu je prozatím nikdo nepronásledoval. Severní stezka vede k hrobkám dávných hrdinů. Možná tvým vlastním předkům. Několik okamžiků uvažuješ nad touto urážkou.
Pokud vyrazíte rychlou chůzí zabere asi půl dne dostihnout utíkající. Přeci-jen jsou to vězni. Vy mladí, dobře připravení sithové.
Možná kdyby jste se zbavili některé části zátěže, mohlo by to být dříve...

Severo-východ
Několik stop míří tímto směrem. Minimálně jedny pravděpodobně patří vězni. Šel rychlejší chůzí, nejspíše v domnění, že skryje svou podstatu. Problémem je, že tato stezka vede k tréninkovému prostoru. Tudíž je využívanější. Nemuselo by být příjemné potkat starší akolyty v polovině úkolu. Na druhou stranu o tyto maličkosti se přeci Urias zajisté postaral, nebo?
Výhoda je zřejmá, tuto cestu znáš skoro nazpaměť. Tudíž případný vězeň nemá moc možností se skrýt.

Západ

Jedny stopy, skoro čerstvé. Pokud patří vězni, nemá ani hodinový náskok. Cesta však vede do údolí, takže hledání se může protáhnout. Navíc nikde nevidíš Farrina, že by stopy patřily jemu? Hloupost, skupinu by nezanechal na jiné cestě...
Pro znalého vězně by tato cesta byla nejmoudřejší. Na jejím konci se nachází přistávací plocha a možná šance na útěk. Není však sebemenší jistota, že vězni ví kam utíkají a hlavně před čím.
Ještě je tu ta nepříjemnost, která ti přišla na mysl. O západním údolí se povídají "noční" příběhy. Dle nich se v údolí skrývá živoucí temná síla, nikdo nepřipraven neunikne. Jen dětská povídačka, že?

Laura a Tar sjedou pohledem na tebe. Ujal jsi se vedení předtím, nejspíše čekají jasné rozhodnutí. Právě tyto momenty dělí úspěch a velikost od zklamaní a pádu.

// Volbu prosím zanes do titulku pro ujasnění.

[Marinho]

Korriban - Nádvoří Akademie

Došlo k lámání chleba, ve tvářích mnoha byl vidět strach. Strach, ktery znechutil Lorda Uriase. Mně věnoval nepatrné přikývnutí. Napřed jsem se cítil potěšen, pochybnosti mě ale nahlodaly a snažil jsem se nenápadně rozhlédnout, zda pozdrav nepatřil někomu jinému. Říká se o něm, že je geniální taktik. Dle mého názoru se dějiny netvoří na bojištích, ale v politických kuloárech. I na akademii se hraje politicky. A jen hlupáci se spoléhají na sílu. Farrina musí i Urias prokouknout, nebo je stejný hlupák.
Z myšlenek mě opět vytrhla Laura.

Je slabá. Ale je slabá natolik, aby mě to ohrozilo? Nechci ji nechat napospas, až odejdu. Ale co budu moci jako učedník pro ni udělat? Síla mě snad povede a dá mi najít nějaké řešení.
Farrin byl pryč. Ne že by mi jeko ksicht chyběl. Ostatní koukali do map a snažili se v nich najít svoje cíle. Posbírali jsme poznatky o stopách v okolí a Tarwin s Laurou na mě koukali, jak kdybych snad měl vědet, kde najdu nejbližšího utečence. Jako nejreálnější mi připadala cesta na sever. Kdo ze Sithů by k hrobkám utíkal? Také tam byly dva páry stop, takže se dalo říct, že cestou najdeme alespoň jednoho z nich. A taky dost možná potkáme jinou skupinu. Mimo akademii nebude nikdo, kdo by něčemu mohl zabránit a venku se mohou stat různý věci. Ještě na posled jsem si užil vánek větru, který jakoby přinášel čerstvou Sílu. Bylo to mnohem intenzivnější než uvnitř akademie.

Korriban - Severní cesta

Vyrazíme. Pokud si něčeho všimnete, dejte o tom vědět mně. Pospíšíme si, at jsme co nejdřív zpátky.
Vyčkal jsem na projev souhlasu a rozběhl jsem se za dvojicí stop. Asi po hodině jsem zavelel k přestávce, abychom zjistili, jestli nás někdo nesleduje, podělili se o dojmy a připadně změnili postup.

[Alyatur]

Korriban - Pustina, severní stezka

Nádvoří se postupně vyprázdnilo. Jen osmá skupina rozdělena do několika trojic, zůstávala v bezpečí vysokých hradeb. Někteří se již pomalu dávali do kroku a horečně se dohadovali nad obsáhlými mapami. Masivní postava Lorda zůstávala bez hnutí. Návrat pro něj musí být stejně bolestivý, jako váš strach ze zkoušky. Není tomu tak dávno co Korriban hořel. Hněvem zastřené prosby se upínaly k poslední invazi. První "osvoboditelé" jsou připomínáni, jakoby hlavní boj byl zde. Jen pár však vzpomene na bitvy, které celou akci umožnily. Jako byla Uriasova blokáda blízkého pásu. V jejímž průběhu byla slova vítězství považovaná za směšná. Ach ano, temná strana je silná s tímto mužem. Ovšem to se nedá říci o podpoře nejvyšších představitelů. Odlišné názory, postupy a někdy i samotná filozofie, zapříčinily mnoho konfliktů.
Silněji se zamračil a opatrně odhrnul překážející konečky vlasů z tváře. Jen velice sporadicky přejel pohledem zbývající skupiny. Směsice opovržení, hněvu, znuděnosti, avšak i očekávání. To vše se dalo číst z jeho tváře, když se vaše pohledy naposledy setkaly.
Ať již legendární taktik zamýšlí cokoli, chce vidět vaši živoucí vášeň.

Několik chvil jste věnovali analyzování stop. Dle tvé úvahy nejlepší cesta míří na sever, nejblíže hrobkám. Už jsi chtěl udělat první krok, když tě uchvátil zvláštní pocit. Pocítil jsi jednotu, zároveň planoucí chaos. Něco se v tobě vznítilo a ty jsi mohl začít čerpat. Jak zmrzlý poutník, jenž objevil plamen. Zvláštní jednota s generací dávných lordů, planetou samotnou.
Někteří páni tvrdili, že temná strana je živoucí "bytostí". Stránka v duši každé živé bytosti a někteří jsou schopni čerpat z jejích plodů. Dříve jsi nevěděl co si o tom myslet, nyní jsi to cítil. Čistá krev proudí ve tvých žilách. Cosi tě pojí s dávnými pány. Jejich sílu nyní vnímáš, proudí tebou jako plamen skrze suché dřevo.
Pochyby zmizí. Je to přeci tvůj osud.

Běžíte severní stezkou, okolo navátých dun, vyhloubených propadlišť a ruin pradávné obytné části. Sveřepě sledujete stále lépe se vykreslující stopy. Rozdíl mezi vámi a utíkajícími se zkracuje. Vnímáš jejich značné zpomalení. Nevíš jak dlouho byli vězni zamčeni v malých celách, už je vidět jejich narůstající vyčerpání.
V dáli již vidíte obrysy svatyně Freedon Nadda, mocného temného pána a krále Onderonu. Svatyně neobsahuje ostatky, pouze některé z jeho svitků. Skoro užasle sledujete jak se slunce odráží od pilířů a utváří tak bujarou hru stínů. Běžíte bez jediného slova, nač taky plýtvat drahocenným kyslíkem.
Překročíte poslední soustavu dun a doběhnete na rozlehlejší pláň, která vám umožní daleký rozhled.
Zvedneš ruku a zavelíš k přestávce. Na tváři se ti rozhostí úsměv. Dvojice se přidává jakmile si uvědomí tvůj objev. V dáli na samotném horizontu se zrcadlí záda běžící ženy.
Daleko už neuteče!
Vyhrkne udýchaně Tar a sáhne pro vak s vodou.
Kde je ten druhý?
Ozve se Laura a děkovně převezme vak.

Dlouho na uvažování však nezbude. Díky tvé železné ostražitosti okamžitě zaznamenáš pohyb za zády. Trhneš sebou, právě v čas, aby jsi zjistil, že zpoza jedné duny vystoupily tři postavy.
Farrin? Ale jak?
Prostřední z nich na nic nečeká a tasí vibromeč. Ocel zvláštně zapraská a vydá slabé světlo, jenž osvětlí jeho tvář. Farrinův výraz je plný hněvu a nenávisti. Oči zarudlé, tvář opuchlá zlostí.
Naučím tě, co je to respekt zmetku!
Zařve a s jasným úmyslem se vrhne proti tobě...

[Marinho]

Korriban - Pustina, severní stezka

Pravidelné tempo v běhu mi dává několik chvil na přemýšlení. Tudy se procházelo mnoho mocných, stovky jich zde začínalo svou cestu podobnou zkouškou. Mí rodiče se zde možná také pyšně procházeli, než je vyhnala slabost a strach. Já jejich strach nezdědil, jejich pošpiněná a zradou zneuctěná krev mi nekoluje v žilách. Jsem silný. Jsem natolik silný, že dodávám Sílu i Lauře a Tarwinovi. Zdá se mi to, nebo vidím i v Lauřiných očích touhu chytnou hlavu té ženské a odhalit jí nejděsivější hrůzy, které se jí skrývaji v zákoutích mysli?
Jejich nadšení sdílím, ale nereaguji. Chci najít oba vězně, nejlépe všechny čtyři. Nesou stejnou formuli? To jistě brzy zjistíme. Jen je nesmíme zlomit příliš brzo. Instinktivně se otočím a vidím za sebou Farrina a jeho smečku.

Tady je ta rancoří prdel.
Chtěl bych se dívat, jak jeho kosti zblednou v ostrém slunci. Ale mám důležitější věci na práci. Napřed mě napadlo nechat Tarwina a Lauru, ať se s nimi vypořádají. Ale byli by od začátku proti přesile a Farrin není slabý protivník. I kdyby se s ním Tar vypořádal, Laura by musela odrážet útoky dvou nepřátel. Nakonec jsem se rozhodl se mu postavit. Ani v nejmenším nemám v plánu ztrácet čas čestným soubojem. Také tasím meč a při hluboké teatrální úkloně naváži oční kontakt s Tarwinem. Mám v plánu vyprovokovat Farrina k šílenosti defenzivním úsporným stylem boje a ustupováním a v pravý okamžik dám znamení Tarwinovi, aby jej napadl zezadu. Nečekám, že zasadí smrtelnou ránu, ale alespoň jej donutí odkrýt mezeru pro můj protiútok.

[Alyatur]

Korriban - Pustina, severní stezka

Jakoby se něco změnilo. Kde je ten chlapec? Pocítil jsi "dar" temné strany a nyní se bez váhání ženeš vpřed. Přičichl jsi ke skutečnému chaosu. Smočil jsi špičku jazyku v té nezměrné Síle. Nyní chceš více a jsi připraven si více vzít.
Odhazuješ zbytek obav. Laura a Tar se tě jen stěží drží. Tvůj nový zápal je nejspíše mírně děsí. Přísahali jste, že vaše přátelství bude věčné. Přísahali jste, že navždy budete chránit jeden druhého. Už tehdy byly ty přísahy naivní. Dnes už více než tušíš, že budou porušeny.
Zvětšující se svatyně lemuje horizont, stejně jako záda, ze všech sil utíkající osoby. Nemáš nejmenší chuť přerušovat hon. Přesto střet s Farrinem byl nejspíše nutný. Sálá z něho hněv, čirá nenávist, které propadl. Sálá z něho odhodlání vraždit.

Neztrácíš čas. Rychlým pohybem tasíš meč. Prvního střetu jsi se bál, nyní cítíš vzrušení. Vlastně se těšíš. Nově objevená vášeň pumpuje žilami, cítíš její moc, je s tebou, je v tobě, naprosto tě obklopuje.
Kývneš na Tara, ten pochopí a mírně poodstoupí.
Společníci Farrina stojí opodál, nejspíše mají jasné instrukce nezasahovat. To si Farrin opravdu tak věří?
Zvedne se mírný vítr. Všudypřítomný prach se dá do pohybu. Jeho částečky rezonují s elektrickým povrchem vibromečů. Zdá se, že Farrin si nevšiml nachystané pasti, rychle postupuje kupředu.
Teď!
Prolétne ti hlavou a snad jakoby tě Tar slyšel, udělá rychlý pohyb s cílem podrazit útočníka.
Už to vypadá, že tohle bude konec šikanujícího primitiva! Farrin rychle přenese váhu na levou nohu. Tar se zakymácí a než zvládne zpracovat překvapení zasadí Farrin ránu. Vibromeč se zakousne do masa a zanechá hlubokou ránu. Tar si chytne ránu, která se táhne od pánve až ke hrudnímu koši a klesne na kolena.
Nééé!
Vydá ze sebe Laura. Pod náporem momentu ji skoro nevnímáš, pohled upíráš do očí té zrůdy. Ani na sekundu se nezarazí a pokračuje k tobě. Začne středovým výpadem.
Ani na moment neztratíš jistotu, vaše meče se setkají. Za doprovodu elektrického orchestru si vyměníte několik rychlých seků.
Pravý šikmý, odražení, přesek, podsek, přímý výpad, další série seků. Hněv, touha vítězství, tvrdošíjná neústupnost, to vše vás pohání.
Konečně mezera! Bravurně odrazíš "střechu" (přímo z horu dolů), což ti dá možnost provést manévr.
Farrin ustoupí o dva kroky a stáhne meč k tělu.

Čekal jsi daleko jednodušší souboj. Ani Farrin už není ten štváč z arény. Trénoval, stal se kvalitním šermířem, naučil se kontrolovat svůj hněv, využívat jej v pravý čas a cíleně.
Však pokud se dokážeš kontrolovat, vidíš v jeho stylu několik slabin. Všechnu váhu nechává na dominantní noze, nedokáže kontrolovat poměr síly a hlavně nepřipouští možnost obranného stylu. Pokud se ti podaří dostat ho do defenzivy, budeš mít jistou převahu.
Laura se ti ztratila ze zorného pole, že by utekla? Přesto nyní tě to netrápí. Jeden cíl, jedna cesta, jedno vítězství, kodex silných!

[Marinho]

Korriban - Pustina, severní stezka

Můj plán se ze začátku vyvíjel slibně, Farrin šel sám, Tar pochopil, co po něm chci ... teda myslel jsem si, že pochopil. Šel proti jednomu z nejlepších šermířů bez meče a snažil se ... o co se vlastně snažil? Něz jsem stačil zareagovat, už mu Farrin páral břicho.

Zmocnil se mě vztek. Na Farrina, jak chladnokrevně rozsekl, Tara. Vzek na Tarwina, že se zachoval jako idiot. Na mě samotného, že jsem si nedal pozor, aby Tar udělal něco chytřejšího.

Laura mi to neodpustí
Blesklo mi hlavou. To ale neznamená, že toho zmetka nemůžu rozsekat. Cítil jsem, jak mi až do konečků prstů proudí horkost. Lauru jsem neviděl. Snad neudělá podobnou blbost jako její bráška. Nemůžu se těd o ni starat, Farrina jsem trochu podcenil. Několik výměn úderů mi ale prozradilo drobné chyby, kterých se během výcviku nezbavil. V hlavě jsem slyšel připomínky instruktorů k jeho stylu. Špatný pohyb nohou, slabá obrana skrytá za zběsilým útočením.

Jen protivníkova chyba ti dovolí zvítězit
Zní mi v hlavě myšlenka, kterou jsem někde slyšel nebo četl? Je čas tu jeho aroganci pohřbít v tomto písku. Využiju chvilky, kdy se musel bránit, odskočím dozadu, stáhnu batoh ze zad a hodim jej proti Farrinovi. A poté plynule naváži pohybem do běhu proti němu.

Končíš zabracká špíno.
Vyburcuji již nahromaděný vztek do červených čísel. Kombinací seků se jej snažím držet na jeho slabší noze a kdykoliv je to možné, pokusím se mu zasadit alespoň drobnou ránu. Risk, že tu bolest použije proti mě, musím obětovat za cenu jeho oslabování. Cítím, jak se mi zorné pole zužuje do malého okýnka, ve kterém je jen Farrin a blízké okolí. Vše ostatní je utopeno v rudé mlze.

[Alyatur]

Korriban - Pustina, severní stezka

Horkost se dostává do hlavy. Pohltil tě hněv, pulzuje, vře, postupuje. Aniž by jsi to vůbec vnímal, prach ve tvé bezprostřední blízkosti se odlepí od země. Zvolna levituje a obklopí tě. Je toto síla sithského hněvu?
Pohled se zúží, krví podlité oči sledují jedno, pohled odvěkého oponenta. Podcenili jste se navzájem. Čteš z jeho výrazu stopy nejistoty. Čekal, že tě vyřídí jednoduchým náporem dobře mířených seků. Hnal se za výhrou, nepřipouštěl si možnost prohry.
Afekt tě zcela pohltí. Mrskneš po něm batoh a dříve než stačí zareagovat vrhneš se vpřed.

Překvapený Farrin stihne na poslední chvíli nasměrovat meč. Přesto tvoje čepel ochutná jeho krev, zanecháš menší ránu na levém rameni.
Nečekáš na odezvu, vášeň tě pohání, žádné myšlenky na čestný souboj. Uchopíš meč oběma rukama a zahájíš sérii seků.
Farrin se musí bránit. Není připraven na tvoji zběsilost, není připraven na skutečný sithský hněv. Stěží se drží na nohách. Jeden krok, dva, tři...
Nadsek, přesek, podsek, dvojice výpadů a znovu. Nepřemýšlíš, neváháš, nečekáš, jdeš si pro jeho poslední dech.
Každý jeho pokus o změnu postavení úspěšně vyvracíš. Další zásah, tentokráte pravé předloktí. Rána o poznání hlubší.
Farrin se zatváří zoufale, na malý moment uzříš svůj úspěch.

Tohle je konec!
Tvé nitro skoro vykřikne píseň triumfu. Kopneš ho do holeně, vytrhneš jeho rovnováhu a pokusíš se dokončit pravým šikmým.
Chyba! Farrin na poslední chvíli uskočí za cenu ztráty vlastního meče. Rychlým pohybem sáhne k pasu, vytáhne vibronůž a nechá ho nastoupit přímou cestu ke tvému srdci.
Nasucho polkneš, pohlcen hněvem, pohlcen touhou, nepřipustil jsi možnost jakékoli jeho strategické šance.
Nyní to vidíš, chtěl se dostat do této situace. Chtěl, aby jsi věřil ve vlastní výhodu. Zalapáš po dechu, nemáš jak se vyhnout. Nuž se pohybuje směrem ke tvému srdci, není dostatek času! Není žádná možnost! Není...

Už chceš vykřiknout, když tvoji tvář polije sprška krve. Farrin několikrát hluboce zakašle. Chvíli ti trvá, než si uvědomíš co se stalo. Za mohutnou postavou Zabraka stojí o poznání menší osůbka. Laura ve skoro šlechtické ručce drží rukojeť vlastního vibronože, jehož čepel se nachází v místě Farrinových ledvin.
Na její tváři stále ten klidný úsměv.
Cože?!
Nechápeš co se stalo.
Počkat!
To předstírala řev za bratra, jen aby ji Farrin pustil za záda? To snad není možné?!
Laura vytáhne dýku a spokojeně olízne krev, která se na ní nahromadila.
Farrin se z posledních sil ohlédne.
To... není... možné. Nevěřím... tom...
Nezvládne ani dokončit větu a klesá na prachem posetou zem. Tohle je konec Farrina, konec šikanujícího ubožáka, konec první překážky na dlouhé cestě.

Musíme pokračovat.
Řekne naprosto klidně Laura, s tím nyní již děsivým úsměvem. Otočí se na bratra, ležícího na zemi. Prostým pohybem vezme jeho batoh a otře nůž o jeho róbu.
Pokud přežije, můžeme ho vzít cestou zpět.
Nasucho polkneš...

Po Farrinových společnících není ani stopy, nejspíše se dali na útěk. Nemají šanci teď, když jejich "velitel" zklamal, bez něho jsou ničím.

[Marinho]

Korriban - Pustina, severní stezka

Míhání mečů. třeskot, bzukot, hučení v hlavě, první kapky krve. Farrin vytahuje nůž. Je v úzkých a zoufale se snaží nezemřít. Sebevražedně se vrhá proti mě. Perfektně načasováno, nemám, jak tomu zabránit a jen bezbraně zírám na přibližující se hrot smrti. Zavírám oči a čekám. Na tváři cítím kapky krve, ale žádná bolest nepřichází. Jsem mrtvý? Otevírám oči a za hroutící se postavou se vynořuje drobná postava Laury. Nevím, kdo je překvapen víc. Chvíli na ni obdivně zírám, než mi dojde, o co mě okradla.

Farrinova smrt patřila mě. To já ho měl zabít!
Znovu se ve mně hromadí vztek. Na zem jen dopadne jeho tělo. Zaskřípu zuby. Trochu mě zarazí její reakce na zraněného bratra.

vášeň, síla, moc ... žádné vítězství
Hledím na Tarwina. Laura jen o jeho oblečení očistí špinavou dýku. Vím, že se pro něj vrátit nehodlá. Stále cítím zklamání nad ním. Pokleknu k němu, upřeně se mu zadívám do očí a zabodnu nůž do jeho krku. Chvíli sleduji jeho oči, jak pohasíná život a pak trhnu. Ignoruji krev, která mi teče po rukou nebo mi špiní šat.

Není pro koho se vracet.
Říkám si spíše pro sebe, nevím, zda to Laura slyšela.

Slabí se nevrací.
Podívám se na Farrina a Tarwina.

Jsem další, kdo se nevrátí?
Dívám se, jak se Laura vydává po stopách té ženy, kterou jsme v dálce viděli. Opět na sebe navleču batoh a zkontroluji, zda dva páry stop pokračují dále. Viděli jsme jen jednu ženu a podle stop měli prchat dva tímto směrem. Pokud se jejich cesty rozdělily, rozdělíme se i my s Laurou. Budu se lépe soustředit, když ji nebudu mít za zády.

[Alyatur]

Korriban - Pustina, severní stezka

Prach si najde své místo na krví zbrocené zemi. Pomalu se vzpamatováváš a vrací se ti smyslové vnímání. Adrenalin ustupuje a s ním i hněvivé vzplanutí.
Jak mohla?!
Naprosto ignoruješ fakt, že ti právě zachránila život. Vzala ti přeci trofej, vzala ti tvé vítězství.
Farrin leží, ruka uvolní sevření nože. Jeho sen umírá s ním, brzy jeho tělo prolezou červy. Smutný konec tak nadějného učedníka.
Laura vrátí nůž někam za opasek a překvapeně na tebe pohlédne. Čekala pochvalu? Čekala obdiv?
Nemáš jí co říci. Saháš po vlastním noži. Laura dokončí prostý rituál uctění bratra, tedy spíše s ním ani nezačne. Zamíří po stopách dále na sever. Přestal jsi ji vidět ve stejném světle, váš vztah utrpěl nesmazatelnou ránu. Je to snad konec dětského přátelství? Dětské lásky?

Poklekneš k jejímu polomrtvému bratrovi. Jeho slabost tě přeneseně stála vítězství. Leží tam s otevřenýma očima, sleduje jak se přibližuješ. Toužebně k tobě vzhlédne. Léta přátelství, doufá, že mu pomůžeš. Doufá, že ho zachráníš. U tolika tréninků jste si kryli záda. Starali se jeden o druhého, pomáhali si. Dělili se o jídlo, vodu a útěchu. Měli jste stejný cíl, zachovat trojici, přežít peklo zvané Korriban.
Tvůj cíl se změnil, cesta odklonila, klid nahradila vášeň.
Přiložíš čepel k jeho krční tepně. Cítíš její teplo, zběsilé pulzování krve. Trhneš rukou a zarazíš nůž hluboko do měkkého ohryzku. Krev se vyvalí ven a pošpiní tvé ruce. Líně proteče zápěstím a vpije se do záhybu rukávu. Vyděšený pohled a poslední pohyb tvé ruky. Nevzal jsi si Farrinův poslední dech, Tarův bude muset stačit.
Už žádné místo pro přátele, pro slabé. Stal jsi se tím co jsi jako malý tolik proklínal, sithskou zrůdou. Již není cesty zpět, přijal jsi svůj osud. Jsi znovuzrozen skrze krev přítele. To dítě v tobě zemřelo rukou Farrina.

Postavíš se a zhluboka nadechneš. Tato kapitola tvého života skončila, je čas dokončit úkol, je čas získat místo po mistrově boku.
Laura už ušla kousek cesty, tušila co přijde, nechtěla se toho zúčastnit.
Pozvedneš batoh a vrátíš jej zpět na záda. Znovu se zaměříš na stopy, nemůžeš si dovolit ztratit příliš mnoho času.
Jak jsi tušil, stopy se dělí. Jeden pár míří dále na sever. Druhý však zatočil směrem ke svatyni Freedon Nadda.
Vypadá to, že jeden z vězňů chce najít útočiště, místo na schování.
Do hrobky vede jen jeden vchod, dá se předpokládat, že se pokusí vytvořit past. Nebo je natolik hloupý a vystrašený?
Zůstává před tebou rozhodnutí. Pokračovat v honu dále na sever, nebo navštívit svatyni?