Tal Norrak - Peruť tesáku (Dash)

[Gnost Kohn]

"Tady je cena za svobodu:
Každá kapka tvojí odvahy
unce bolesti a pinta krve.
Placena předem."
- Korgo Korgar

Důlní stanice Petergast, hangár

Druhé impérium a jeho Stínová akademie přišli a odešli, aniž by ses nadál. Několik poměrně bleskových operací a "Impérium" se zřítilo do záhuby a propadliště dějin. Ty jsi se nedostal do boje. Než k tobě došly zvěsti, bylo po všem. Vrátil jsi se do praxea, dočasně. Nemohl jsi tam pobýt moc dlouho, neboť tvoji přítomnost vyžadovaly jiné záležitosti.

Nyní jsi ale byl tady. Důlní stanice, která si žádala pomoc Republiky, která požádala Jedie. Byl jsi tedy vyslán, spolu s jednou eskadrou x-wingů, vyřešit jejich malý problém. Velitelem fialové eskadry byl Zhardu Vorbak - Ishi Tib, který sice na své pozici nebyl dlouho, ale prý se na ni dostal oprávněně. Dalším, koho mělo cenu zmiňovat byl Leander Magalhae, jednohlasně nejlepší pilot letky. Dříve prý létal na a-wingu a možná i proto všichni říkají, že by byl vinikající pilot TIE Interceptoru.

Stanice Petergast byla kousek od planety Obreedan, na hranici s Imperiálním zůstatkem, což také nedělalo moc dobře. Možná právě proto poslali jen "vaši" eskadru a nic většího. Těžba Hollinia této stanice nebyla zanedbatelná a nemohli jste si dovolit neustálé nájezby pirátů, ať už za účelem ukradení rudy, či pouhé sabotáže. Republika již udělala určité kroky k obraně stanice, ale vaším úkolem bylo piráty vyřídit jednou provždy a pokud možno zjistit, jestli za tím není něco víc.


Když jsi konečně vykoukl z kokpitu své stíhačky, viděl jsi piloty, jak se postupně slézali pospolu a Zhardu už kousek od nich mluvil s někým ze stanice. Stačilo ti jen nepatrně pootočit hlavou, aby jsi viděl Leandera, jak stojí na kokpitu svého x-wingu a kope do svého astromecha. Tedy, to jsi viděl na první pohled, když jsi se podíval pořádně, kopal do jednoho z vrchních motorů, zůstávalo ti záhadou proč, ale zdálo se, že to nikoho z letky moc nezajímá.


____________________
Tak, snad se ti to bude líbit... mám to vymyšlený na 2 mise dopředu, takže za pár let možná , každopádně stíhačku si vem jakou chceš, věřím že s rozumem. Nezapomeň od čeho tam jste.

[Dash Spience]

Důlní stanice Petergast, hangár

Nemůžu si stěžovat, že by mě mistr Skywalker nějak nevytěžoval. Od doby, kdy jsem se stal rytířem jedi jsem na Yavinu IV. moc času netrávil. Nevím jestli to bylo mými předchozími zkušenostmi nebo tím, že na učení nových padawanů jsem se prostě nehodil. O to více mě štvalo, že když se to začalo mlet se Stínovou akademií, tak já jsem byl zrovna mimo dosah. Tedy lépe řečeno spolu s republikovými jednotkami jsem potíral piráty, pašeráky a podobnou verbež. Ovšem je sranda je považovat za verbež, když nám kdysi zachránili krk. Vrátil jsem se do praxea jen natolik dlouho, abych se dozvěděl o své další misi. Aspoň den jsem se proháněl svobodně džunglemi Yavinu IV., než jsem se vrátil do kokpitu své stíhačky a odletěl na sraz s letkou X-wingů, s kterou jsem zamířil k Obredaan.

Spolu s Fialovou eskadrou jsem se vynořil ve svém MorningStar-C na okraji systému Obredaan. Moc jsem do toho divadla nezapadal se svým strojem, ale fialový velitel byl rád, že s nimi letím. Aspoň doufám, už proto že jsem jedi a mám nalétáno spoustu hodin ve stíhacích silách. Možná další z důvodů, proč jsem na tuhle misi měl letět já. Přemýšlel jsem o pilotech, kteří letěli se mnou a těšil jsem se, až si popovídám s esem eskadry. Pokud létal v A-wingu, tak to určitě bude člověk na svém místě neboli šílenec a ty já mám moc rád.

Do stanice jsem vletěl jako poslední a tak ostatní piloti měli už náskok. Zatímco já jsem sotva posazoval Tesák na palubu hangáru. Vylezl jsem z kokpitu a sundal si helmu, abych viděl jak Leander kope do jednoho z motorů. Rozhodně jsem věděl, že ho bude bolet noha a nezáviděl jsem jeho astromechovi, pro kterého to bylo jistě traumatizující. Nikoho z letky to nezajímalo, ale já jsem byl od jak živa velice zvědavé stvoření.
Hej Leandere co tam děláš? Snažíš se si ukopnout palec nebo co?
Zeptám se ho, když stále nepřestává. Pokud má ten motor poruchu, tak je rozhodně velice nepravděpodobné, že by ho takhle opravil.

[Gnost Kohn]

Důlní stanice Petergast, hangár

Zdálo se, že Leander začíná řvát bolestí, možná směsicí bolesti a vzteku, těžko říct.
Několik členů eskadry se otočilo ne za Leanderem, nýbrž za tebou a zasmáli se. "Pořád se snaží vytáhnout z x-wingu víc a pořád mu to nejde dle jeho představ." Řekl jeden z těch, jejichž jména sis nebyl schopen zapamatovat, ale všichni na něj volali "Wyck".

"Lepší palivo! Lepší vstřikovače, můj speciální koktejl a deflektory naplno a stejně to neletí dost rychle!" Zařval Leander a znovu kopl do motoru, načež už se astromech asi naštval, tasil jednu ze svých paží a jeho pilot dostal do nohy určitě poměrně nepříjemný šok, nadskočil, pata boty mu zklouzla z motoru, jak se snažil balancovat a skácel se z lodi na podlahu hangáru.
"V pohodě." Ozval se už tižší, ale ne o moc klidnější hlas vzteklého pilota.
"My ti vážně koupíme ten interceptor." Zasmál se ještě Wyck, než se i on otočil a přestali se o Leandera starat. Ten prošel kolem tebe o pár vteřin později. "Nemít helmu, jsem mrtvej." Zasmál se, což tě přesvědčilo o opaku že opravdu patří do skupiny šílenců. "Potom pokecáme u sklenky chladící kapaliny... pijete vy jediové? Jdem, ať nezmeškáme zbytek." Plácl tě po rameni a vyrazil ke zbytku eskadry. Ostatní piloti se již shromáždili kolem velitele, který vypadal naprosto nepřekvapeně chováním svého nejlepšího pilota a možná i trochu pobaveně. "Takže fialoví. Počkáme na další útok. Sundáme co půjde, Leander se pokusí vyřadit některý z jejich stíhačů, abychom zjistili, odkud útočí a potom se jim půjdeme podívat na zoubek. Prohledávat okolní systémy jeden po druhém mi připadá, jako ztráta času. Pokud nemá někdo z vás lepší plán. Nebo popřípadě zde rytíř jedi." Podíval se na tebe a potom jenom střídal pohled z jednoho pilota na druhého.

[Dash Spience]

Důlní stanice Petergast, hangár

Podle toho co jsem viděl a co byly moje uši schopné slyšet, si ten trotl asi brzy tu nohu fakt ukopne. Podle těch zvuků mu na 90% přeskočilo. Otočil jsem na členy eskadry, kteří na mě mluvili místo toho šílence, snažícího si amputovat nohu.
Chudák, takhle akorát skončí v péči nějakého lékařského droida, který se mu bude snažit přidělat novou nohu a pak někde ve vypolstrované cele a nebo hůř na skupinové teorii se slovy: Ahoj já jsem Leander a mám problém.
Odpovím eskadře a začnu se smát. Astromech Leandera toho měl dost přesně jak jsem řekl a tak ho dost nešetrně poslal na zem. No, nevím jak moc by tohle astromech měl dělat, přeci jen ho mohl zabít. Na druhou stranu, když přežil A-wing přežije i naražená záda z X-wingu. Směju se poznámce o interceptoru, je pravda že tohle byl asi ideální exemplář na něj.
Kdyby jsi nekopal do toho motoru, tak jsi nepotřeboval ani tu helmu. Jestli se chceš tak mermomocí zranit řekni si, něco s tím uděláme.
Odpovím se širokým úsměvem, což v mém případě je vycenění jako jehel ostrých tesáků.
A co se toho pití týče, tak rozhodně nejsme abstinenti, teda jak kteří ale já mezi ně opravdu nepatřím.
To, že kvůli síle vydržím asi trošku více než kde kdo je věc, kterou se fakt nechlubím. Stejně moc nepiju. Pak už poslouchám velitele a obrátím oči v sloup.
Proč si u Síly každý myslí, že když jste rytíř jedi musíte tahat geniální plány z rukávu? Jsem snad mistr Skywalker, abych přišel zabil Císaře a odkráčel s písničkou?
Nemám lepší nápad veliteli. Když víme nic, tak z toho ani já neudělám něco. Víme aspoň kolik těch pirátů je nebo s čím můžeme počítat?
Mám rád informace a rád bych věděl, proti čemu to vlastně stojíme.

[Gnost Kohn]

Důlní stanice Petergast, hangár

"Ne díky, zranit se dokážu sám, k tomu pomoc nepotřebuju." Zasmál se a spokojeně si zabroukal.
Když jsi se optal, s čím byste mohli mít tu čest, několik pilotů se na tebe otočilo a Leander udělal krok vzad, aby jim nezavazel ve výhledu.
"Tady Rytíř Jedi není plně se vším seznámen, chtěl jsem to udělat později, podle informací máme ještě minimálně den, než se znovu objeví. Není to pravidlo, ale odhadujeme tento čas. Proti nám poletí Z-95 Headhunter, Lastlight a možná něco většího, ale křižníky neočekáváme, jsou to jen piráti." Zhardu kývnul hlavou a jeho obličej vypadal, jakoby dosahoval absolutního uspokojení.
"Odvedou nás do našich kajut. Budeme mít dvě místnosti, což můžeme považovat za luxus." Otočil se a pomalu vyrazil za dvěma zdejšími, kteří vás vedli chodbou.

"Je dobře, že piješ. Tady kluci občas rychle odpadnou. Víš co? Ještě než mě převeleli sem k X-wingům jsme se starou eskadrou zkoušeli Boga noga...." Při vyslovení názvu huttského piva polovina jednotky vydala nepříjemně znějící heknutí. Buďto proto, že historku slyšejí už po xté, a nebo protože vypít jednu sklenici tohoto nápoje zabije člověka hned několikrát. Leander se zasmál a pokračoval. "Zatímco oni se váleli pod stolem, já půl hodiny startoval, nakonec jsem i odletěl, jak jsem se dostal zpátky na základnu si nepamatuji, ale od té doby jsem tady." Většina pilotů by na něco takového hrdá nebyla a rádi by to vymazali ze své historie, ale... černé ovce a výjimky se najdou všude. Potvrzují pravidlo.

Netrvalo dlouho a vaši průvodci se zastavili. Dvoje dveře, každé do jedné místnosti, ve které byli postele v patrech. Poněkud stísněné prostory, ale pro většinu pořád lepší postel s minimem soukromí, než spát ve stíhačce.
"Jídelna je rovně a doprava, jsou tam cedule, nemůžete zabloudit. Sprchy, záchody... támhle vidíte ceduli." Ukázal jeden z vašich průvodců. Zhardu si s ním prohodil ještě několik slov, než odešli pryč a otočil se na vás. "Znáte to, pořád v pohotovostí, v momentě, kdy se rozezní sirény, hned do hangáru a startovat. Rozchod."

[Dash Spience]

Důlní stanice Petergast, hangár

Byl jsem rád, že se Laendar o svá zranění postará sám. Mlátit někoho mám rád, ale mistr Skywalker mi vysvětlil jak se to má a měl pravdu, že většinou je to poměrně rychlá cesta k temné straně. Podle své otázky jsem pochopil, že jsem za pitomce. To je tak, když Ti řeknou, ať letíš na základnu stíhacích sil. Tam se přidáš k eskadře, ale neřeknou ani ň o tom o co jde. Podle toho co říkal velitel, tak by to mohla být poměrně klidná mise, ale to jak to vypadalo a jak je to vždy opravdu je velký rozdíl.
Díky veliteli. Možná je to divný, ale ani jedi není vševědoucí a jediné co jsem věděl, když mě sem posílali, že se mám spojit s Váma a co je asi cíl mise. Více nic, takže ano víte více než velký jedi.
Sdělím suše veliteli a i zbytku pilotů. Pak už se jen nechám odvádět do nitra základny. Dvě místnosti je více než jsem zvyklý. V době kdy jsem fungoval u komand, tak jsme většinou měli jen díru v zemi a u Šedé eskadry to občas nebylo vůbec jiné.

Leander mi sděluje své pijanské zkušenosti a já si všímám pohledůa výrazů zbytku eskadry. Mám takový pocit, že to zkoušel nalít i do nich nebo prostě jen myšlenka na ten dryák všem zvedala žaludek. Mě osobně se začal taky trošku bouřit. Pokud byla jen troška pravdy to co říkal, tak je to větší magor než se zdá a já se začal obávat toho co je fialová eskadra zač. Pokud tady mají ztroskotance ač možná nejlepšího z jiné jednotky, tak co jsou Ti ostatní.
Stejně se divím, že Ti to nevypálilo díru do břicha. Ten dryák snad rozpustí i Hoth.

Sleduji ruce našich průvodců a jen si pokyvuju hlavou. Přemýšlel jsem, kam se vydám a věc se měla jasně a to do sprchy. Vím, že máme pohotovost a taky vím, že klasicky se pískne vzlet zrovna, když budu namydlenej, ale jsem jen shistavanen a to už ze své podstaty značí, že pěkně smrdím. Zapocené chlupy nejsou nic moc. Hodil jsem si věci na jednu horní palandu a vydal jsem se do sprchy.
Sílo stůj při mě a dovol mi aspoň smýt mýdlo.
Mumlal jsem si a vzpomněl si na zážitek kdy ještě celý od mýdla jsem sedal do Y-wingu a letěl bránit Coruscant. I když jsme letěli do bitvy, tak se éterem ozýval sborový chechot všech Šedých, když mě viděli.

[Gnost Kohn]

Důlní stanice Petergast

"Musí se ředit." Špitl Leander, než se rozplácl na "svoji" nově zabranou postel a přikryl si hlavu polštářem.
Zbytek eskadry se rozdělil na dva tábory a všichni si začali zabírat také svá místa. Naštěstí se nikdo nehádal a všichni spokojeně vzali, co bylo. "Hybernuje." Usmál se Wyck, který seděl na horní palandě a koukal kolem.

S přáním k Síle jsi se vydal do sprch sundat ze své srsti a mysli všechny neduhy pod proudem vody. Narozdíl od Leandera a ostatních jsi byl stále ve "střehu" a očekával zvuk sirén oznamující útok každou chvíli, na základě svých minulých zkušeností.
Čerstvě umytý, utřený a oklepaný jsi se vrátil na ubikaci, když ti někdo přišel říct do sprchy, že s tebou potom chce mluvit velitel. Wyck se téměř nepohnul, stejně jako Leander. Ostatní byli ve druhé místnosti a nejspíše hráli nějakou hru, pravděpodobně pazaak, soudě podle čísel, která se ozývala. Vzhledem k absenci fénů jsi nebyl schopen svoji srst vysušit úplně.
"Cítím tu navlhlého psa." Ozvalo se od Leandera, jakmile jsi došel do místnosti. Wyck se zakřenil, ale Zharduovu reakci jsi neviděl, neboť k tobě byl otočen zády. Až po chvíli se otočil.
"Omluvte Leandera, nebýt tak dobrý pilot, zalepíme mu pusu už dávno." Řekl a posadil se na kraj jedné postele. "Takže... jak jsem řekl, headhuntery, lastlighty... máme lepší stroje, ale počítáme s převahou. Počítáme, že jakmile se objeví, budou se pokoušet odposlouchávat komunikaci a třeba je trošku zdeptá přítomnost Jediho. Jinak jste zde samozřejmě, jako podpora eskadry, jak morální, tak v přítomnosti dalšího dobrého pilota. A taky... jsme na okraji Republikového prostoru a máme za úkol zneškodnit piráty, takže spoléháme na úsudek mistra Skywalkera, kdybychom se dostali do křížku s Imperiální patrolou, tak to dokážeme společně vyřešit bez narušení příměří. Ale to je jen krajní scénář." Vysvětlil ti důvody tvé přítomnosti zde.
"Já bych řekl že je to sakra reálnej scénář." Zahuhlal pod stále polštářem přikrytou hlavou Leander.

[Dash Spience]

Důlní stanice Petergast

Když jsem slyšel co špitnul Leander tak jsem si musel odfrknout. Zapomněl jsem na neustálé špičkování mezi piloty a uvědomil jsem si, jak mi to chybělo.
Jo hybernuje, že ho budu slyšet až do sprchy.
Vrátím Wyckovi, protože je mi jasné že s tím polštářem na hlavě Leander bude chrápat jako wookie s rýmou na Hothu. Se smíchem jsem zapadl do sprchy a konečně po čase na sebe pustil horkou vodu. Bylo to příjemný pocit a já si ho vychutnával, i když stále jsem měl pružinu u zadku, kdyby se cokoliv stalo. Stál jsem pod vodou a nechal sebou prostupovat teplou vodu zároveň se silou. Byl to příjemný pocit a já se nechal tím proudem unášet. Uklidňoval mě a dodával sílu. Stál jsem tam takhle aspoň deset minut, než jsem se domydlil a vyšel ven. I já jsem cítil, že nejsem úplně suchý a budu stejně vydávat zápach, ale s tím už se toho moc dělat nedalo. Došel jsem zpátky na ubikaci, kde se kromě počtu lidí moc nezměnilo. Leander vypustil tu jeho blbou poznámku. Čekal jsem kdo to udělá. Vždycky to někdo udělal.
A já cítím krev zlomeného nosu, pokud budeš kecat kraviny.
Odpovím na Leanderovu poznámku. Mlátit lidi není zrovna podle kodexu Jedi, ale občas je to nutné.
To je v pořádku pane. Když bude moc otravný tak ho trošku natrhnu a dá pokoj.
Opět vycením svoje zuby v podobě úsměvu a rukou sjedu ke světelnému meči. Poslouchám velitele a jenom přikyvuji. Otočím hlavou k Leanderovi při jeho poslední poznámce a decentně zavrčím.
Je to možná blbec, ale má pravdu. Budeme na dost tenkém ledě. Ovšem pokud se něco podělá, udělám vše proto, aby jsme zůstali každý na své straně hranice. Střílet se s Imperiály je to poslední co bych chtěl. Když budeme mít štěstí, tak jen co zaslechnou že jsme tady tak vezmou nohy na ramena.
Suše sdělím hlavně ten konec, ale dál o tom přemýšlím. Nevím jak by se sem mohla dostat jakákoliv Imperiální hlídka, ale všichni víme, že hranice jsou nebezpečný prostor a Imperiálům vždycky stačilo málo a bohužel někdy i našim pilotům. Zároveň nevím proč, si všichni mysleli že když máte u pasu světelný meč jste bůh co vše dokáže a všechno spasí. Kdyby to byla pravda, tak pravděpodobně žádné Impérium nebylo.

[Gnost Kohn]

Důlní stanice Petergast

Leander jen něco zamumlal, když jsi zmínil, že jestli nepřestane, zlámeš mu nos a spal dál.
Zhardu kývl nakonec hlavou, když jsi domluvil. "Doufejme, že se tomu vyhneme. Další konflikt s Impériem... za to by nám nikdo nepoděkoval."
Ozvalo se silné dupnutí, když Wyck seskočil z horní palandy a posadil se na jednu ze spodních. "Blbý je, že máme za úkol je sledovat a zničit základnu, aby už nemohli pokračovat. Ale pokud budeme muset až na hranice. Možná bleskovou akci do Imperiálního prostoru. Může se to pořádne podělat." Promluvil, když si protřel oči, ale Zhardu zakroutil hlavou.
"Nemůžeme předvídat, co se stane. Prozatím počkat a pokusit se někoho z nich dostat, abychom věděli, odkud podnikají útoky." Zhardu se potom postavil na nohy a přešel ke dveřím. "Všichni ve střehu. Musíme čekat. Nějaké otázky, než půjdu?"
Wyck jen mávl rukou a Leander zachroptěl, načež se zasmál. "Letět, střílet, vyřadit, zajmout... svoji část mám. Ne šéfe." Velitel eskadry si promnul ruce, při pohledu na Leandera a naposledy se podíval na tebe.
"Hraješ Pazaak?" Naklonil se Wyck, již kompletně ignorujíc velitele.

[Dash Spience]

Důlní stanice Petergast

Přemýšlím o slovech velitele. No je pravda, že za konflikt s Impériem by nám nikdo nepoděkoval, ale to asi nikomu.
No, já si myslím že kdyby se něco podělalo, tak se od nás naši milovaní politici velice, ale velice obratně distancují a udělají z nás odstrašující případ. Vás vyhodí ze stíhacích sil a Ti všichni co nemají rádi Řád budou řvát na mě a na mistra Skywalkera a budou mít pusy plné kovbojů co lítají a střílejí na potkání. Vždyť to všichni znáte.
Pronesu jenom svůj soukromý názor a vlastně věřím, že názor většiny. Všichni víme jak to chodí v podobných případech. Wyck to shrnul dobře, že když tak se to podělá a s mým štěstím se podělá vždycky všechno. Na druhou stranu třeba při nás bude Síla a my budeme mít štěstí. Jen přikyvuju, když Leander shrne co je naším úkolem. V principu má pravdu a já se musím tomu prostému shrnutí smát.
Za mě dotazy nejsou. Všechno se ukáže, až přiletí Ti zmetci.
Kdysi bych to asi řekl jinak a těšil se, až si dám další značku na stíhačku, ale od doby kdy jsem pod dohledem mistra Skywalkera už tohle nedělám. Při pohledu na velitele co se na mě dívá jsem jen pokrčil rameny. Nemám co více říkat. Teď už stejně jen čekáme a to je vždycky otrava.
No hraju, ale málo kdo ho se mnou chce hrát. Dřív se mě báli, že bych jim vyrval tepny zubama a teď se bojí, že díky Síle umím věštit co mají za karty. Takže, jestli nepatříš ani do jedné skupiny tak rozdej karty.
Vycením zuby ve výrazu očekávání. Rád hraju, když už je někdo kdo si se mnou zahraje.

[Gnost Kohn]

Důlní stanice Petergast

"Účel je si zahrát, ne vyhrát... pokud teda nehraješ o prachy, to je účel vyhrát." Pousmál se a vytáhl z kapes kombinézy několik balíčků karet a vyskládal je na stůl. Když se na tebe podíval, jen pokrčil rameny a začal je otevírat. "Pro případ nouze... znáš to. Deset karet...pokud nemáš svoje." Okomentoval po chvíli to, že v kapsách letecké kombinézy nosí karty a pošoupl k tobě balíček karet, zatímco mu jezdiny v rukou karty rychlostí nejlepších hráčů hazardu, které jsi viděl. Občas shodil nějakou kartu k balíčku, co si připravoval, tedy než je zamíchal a začal nanovo.

Když se zdálo, trhli jste sebou, tedy spíše to byla místnost a vy jste zůstali na místě. Nikdo vám nemusel vysvětlovat, že to musela být celá stanice. "Slyšel jsi to?" Vstal Wyck a vypadal, jakoby tě napodoboval, když čicháš stopu. Ale sám jsi nic neslyšel. Když se místnost otřásla podruhé, měl veliký problém se udržet na nohou. Na několik vteřin se rozhostilo ticho, než kolem vás proletěla karta a hned za ní druhá. Wyck něco zamumlal, než jsi stejně jako on cítil určitou lehkost své osoby. Z chodby se rozsvítilo rudé světlo a ozvala se tichá siréna. "Zůstaňte na svých stanovištích. Umělá gravitace bude obnovena během několika následujícíh minut." Ozvalo se hlášení a Wyck už levitoval u stropu, zatímco se snažil přichytit horní palandy, aby měl kam dopadnout. Zato Leander na druhé straně byl břichem přitisknutý ke své posteli a objímal ji rukama, zatímco se na tebe usmíval. "Člověk ani nemusí nic pít a už na posteli létá. Ale jestli je tohle náhoda, tak já jsem stormtrooper. Levituju do stíhačky." Na to se pustil postele, odrazil se od stěny a pomalu "plul" ke dveřím.
"Zůstaňte na místech." Volal Zhardu z vedlejší místnosti, ale z Leander mistrně plul prázdnem za doprovodu různých téměř akrobatických póz.

[Dash Spience]

Důlní stanice Petergast

Tak je pravda, že účel je si zahrát a zabít volnou chvíli, ale když už hraju tak chci vyhrát.
Usměji se tak, že děti by si z toho nejspíše nadělali do kalhot a dospělým se z toho asi dobře taky nedělá. Úsměv, při kterém vycením všechny zuby, které jsou ostré jako jehly je pro mě přirozený, ale ostatním nahání hrůzu. Dělám to často, než s někým začnu hrát. Jako Jedi bych si podobné věci měl asi odpustit, ale to už vycházelo z přirozených vlastností mé rasy. Sleduji Wycka a je mi jasné, že u něj nejde nikdy jenom o hraní. Když vytahuje z kombinézy, kde většina pilotů nosí nějaké užitečné věci pro přežití, hromadu karet. Podle rukou, které pomalu nebylo vidět bylo jasné, že hra proti němu nebude nic jednoduchého a na to jsem se těšil. Už jsem sahal po kartách, ale nebylo mi dopřáno. Když vyskočil Wyck po otřesu na nohy a položil svou otázku, tak jsem musel protočit oči.
Neslyšel. Slyším líp jak Ty, cítím líp jak Ty a nakonec jsme i jedi a Ty ne, ale ten otřes, který s náma zaklepal jsem neslyšel!
Nemůžu si odpustit ironii, protože v téhle chvíli nebylo nic jiného na místě. Další otřes a Wyck balancující na mé tváří vyloudí úsměv, ale stejně si uvědomuji, že něco ty otřesy způsobuje a myslím, že se nám to nebude líbit.
Hmm a máme po hraní.
Konstatuji, když se kolem mě začnou vznášet karty. Rozhodl jsem se vydat na postel a tam počkat, až se celá situace uklidní. Leander byl správný pošuk, ale má pravdu. Nemusí se ani opíjet a je ve stavu beztíže.
Těžko říct co to je. Neslyším, ani necítím nic divného. Až zapnou gravitaci, tak si akorát namlátíš stormtroopere.
Prohodím směrem k akrobatovi, který se snaží dostat ke dveřím. Natáhnu se po síle a snažím se propátrat své okolí nebo lépe okolí stanice, abych zjistil co se děje. Přítomnost cizích lidí bych snad vycítit mohl zvládnout a když ne, tak se aspoň pocvičím.

[Gnost Kohn]

Důlní stanice Petergast

Při tvém úsměvu se Wick nafoukl, jakoby se tě pokoušel na oplátku zastrašit, jen nebyl ropuchovitý, ani žádná ryba, takže to spíše znamenalo, že mu to zrovna příjemné nebylo. Po tvé ironické poznámce se zatvářil možná lehce uraženě, když volnou rukou sahal po vznášejících se kartách, zatím co druhou se přidržoval postele.
"Právě proto jsem se ptal, jestli jsi to neslyšel. Takový otřes muselo způsobit něco co muselo jít slyšet. I když..." Přilepil čelo k posteli a stahoval karty do kapes. Když se Leander ztrácel ve dveřích, všiml sis, že má za páskem vražený polštář, jen byl směrem nahoru.

Trvalo asi další dvě minuty, než se ozvalo další hlášení s odpočtem do zapnutí umělé gravitace. Mezitím jsi zkoumal své okolí kam až jsi dosáhl skrze Sílu. Cítil jsi spoustu bytostí, většina z nich byli nervózní členové personálu stanice, jiní naprosto klidní, spíše zkušenější členové, kteří byli na tyto "poruchy" připraveni, či zvyklí. Ale nic neobvyklého. Až téměř ve vzdálenosti na samotné hranici, kterou jsi byl schopen bez stavu meditace cítit, na druhém konci stancie jsi Cítil výraznou odezvu v Síle, dva... možná tři životy byly najednou pryč. Nejdříve jeden, o několik vteřin později druhý. Kdyby žili, možná by sis jich ani nevšiml, ale takhle jsi byl schopen vycítit tu prázdnotu, která tam v tu chvíli zůstávala.

Jakmile odpočet došel na nulu, gravitace se vrátila do normálu. Ty i Wick jste přistáli na postelích. O chvíli později se ve dveřích objevil Zhardu. "Rozumím." Otáčel se k vám, poté co odpovídal někomu na chodbě.
"Nevím, prý šlo o sabotáž. Na útěku zastřelil jednoho technika, než to udělal i sobě. Požádali mě, o spolupráci a já bych ocenil vaši. Já se maximálně podívám očima na fakta, ale vy skrze svoje schopnosti, nevím." Počkal na odpověď, než se podíval na Wicka. "Hlídej chlapy a zavolej Leandera, jestli se mu něco nestalo."
Pak vyrazil do chodby, kde stál jeden z členů zdejší ostrahy, který už se otáčel, aby vyrazil.

[Dash Spience]

Důlní stanice Petergast

Wick byl nafouknutý a možná se mu ani nedivím, ale troška ironie ještě nikdy neuškodila. Kdysi by možná mistři kárali jedie, za takové chování, ale holt doba se změnila. Když se Leander vzdaloval s tím polštářem na blbé straně opasku musel jsem se smát.
Ty Wicku? Myslíš, že Leander ví, že až se zapne gravitace mu ten polštář na zádech bude k ničemu?
Odvedu pozornost na jiné téma a čekám až zapnou gravitaci.

Držel jsem se postele a pomocí Síly propátrával stanici. Nebylo to nic těžkého, přeci jenom tady se nikdo nesnažil mi vzdorovat nebo se nějak skrývat. Pocity pracovníků na stanici byly většinou stejné. Strach z nich čišel na hony daleko, kromě těch více zkušených. Do těch, kteří se necítili zrovna dobře jsem se pomocí Síly snažil vlít trošku klidu. To poslední co jsme teď potřebovali, je nervózní posádka stanice. Z této mojí činnosti, kterou jsem si zkracoval dobu, než se zapne gravitace mě vytrhne ten pocit prázdna, když vyhasne život. Zaměřil jsem se tím směrem, ale bylo to těžké. Nejsem zase tak dobrý jak bych chtěl a tohle už byl opravdu okraj. Povolil jsem soustředění a zaměřil se jen tím jedním směrem. Ve chvíli kdy se mi to povedlo, tak vyhasl další život. Přestal jsem a otevřel jsem oči. Nevím co se tam stalo, ale rozhodně to nebude něco banálního.

Otevřel jsem oči a odpočet pomalu klesnul k nule. Pád na postel nebyl tak brutální jak by mohl být a tak jsme se hned zvednul.
Myslím Wicku, že tady bude veselo.
Stihnu říct, než vejde dovnitř velitel. Potom ho poslouchám a jenom přikyvuji. Nemyslím, že moje schopnosti tady budou k něčemu, ale uvidím na místě. Na vyšetřování jsem nebyl zrovna kádr, ale přeci jenom i na to na Akademii pamatovali, tak uvidíme.
Udělám co půjde. Cítil jsem jak zemřeli. A o Leandera si nedělejte starost veliteli. Předpokládám, že za chvíli přijde s namláceným nosem, protože neví kam si dát polštář.
Pronesu s očima zdviženýma do stropu a zuby vyceněnými v úsměvu. Doufám, že se velitel nelekne.

[Gnost Kohn]

Důlní stanice Petergast

Wyck jen zakroutil hlavou a víc se Leanderovi nevěnoval. Z jeho pohledu se dalo usoudit, že je na to zvyklý a moc se o zdraví svého kolegy nebojí.
Po dopadnutí jsi veliteli potvrdil pomoc a okomentoval Leandera. Zhardu se zatvářil poměrně neurčitě s možným náznakem frustrace. Pokynul ti ale, ať jej následuješ a nezbývalo ti, než vyrazit.

Těžební stanice se zdála být naprosto obyčejná. Tedy, nevěděl jsi toho o stanicích až zas tak moc, ale na první i druhý pohled se nic nezdálo tak, jak by nemělo. Personál, který jste míjeli se zdál trošku zkroušený, ale částečně také smířen s osudem. To samé jsi z nich cítil skrze Sílu. Na útoky si už možná zvykli a nehody byly při této práci téměr jisté.

Chodbami jste procházeli už notnou řádku minut. Ale došli jste k vašemu cíli. Několik členů personálu stále hasilo malé ohýnky.
Jeden z dle značení na helmě výše postavených lidí tady se vás ujal a začal provázet místem. Šlo o obyčejnou přepravu vydolovaného materiálu a jeho přípravu k dalšímu zpracování. Prakticky tady nemělo co bouchnout.
Spousta krabic s materiálem už byla odklizena bokem, aby nedošlo k jeho znehodnocení, ale cokoli, co se zdálo být u ohniska výbuchu bylo nedotčené zásahem personálu. Možná primárně proto, že už se nic z toho nedalo použít.
"Děkuji veliteli, ale vaši pomoc pravděpodobě nebudeme potřebovat." Řekl po chvilce předák a ukázal na potrubí, kterým by prolezla lidská hlava. "Odvádíme tudy plyny, které vznikají těžbou. Částečně je zpracováváme, ale většinu vypouštíme do vesmíru. Občas se tam zasekne kus rudy a může to vést k přetlaku a pokud ruda škrtne o potrubí, může to explodovat. Počítače nás informují o jakýchkoli cizích tělesech, ale občas zklamou i ony, byla to jen nehoda."

Zhardu ani nehnul bvou, jen tikal očima sem a tam. "Stejně se tady podíváme."
Velitel popošel pár kroků vpřed a ohlédl těla. Všechna byla téměř spálená na uhel, kusy uniforem, helmy, všechno bylo přitavené k tělu či úplně pryč. Tady nebylo co zvládnete pouhýmy smysly zjistit. Potrubí bylo opravdu rozerváno zevnitř a přívod plynu momentálně horníci odklonili jinudy.
"Nevěřím na náhody. Pracoval jsem u bezpečnostních složek na Tiisheraanu. Nevěřím na náhody. V těchto situacích... ne." Zhardu mluvil potichu, dost potichu, ale svým vyvinutějším sluchem jsi ho slyšel bez problému. Byla tady spousta natevených krabic z ožehnutou rudou, těla, rozbité potrubí, také chyběla část ventilace, kterou pravděpodobně oderval výbuch z potrubí, neboť se téměř překrývaly.