Guura Ton - Na doživotí

[Phate]

Úvod - 35 ABY

Na doživotí

Od konce války s Yuuzhan Vongy uplynulo již šest let. Zničená galaxie se dlouhé roky snaží vybudovat to, co bylo během války ztraceno. Mnoho planet je stále zničeno a bude trvat ještě mnoho let, než budou jizvy z bitev zahojeny. Zmatku v galaxii využívají zločinci, kterým se v posledních letech daří více než kdy jindy. Kriminalita stoupá závratnou rychlostí a není tedy divu, že na planetě Dontamo byla obnovena jedna z nejpřísněji hlídaných věznic v galaxii.
Je to již rok, co Guuran Ton nastoupil jako nováček na pozici dozorce. Během této krátké doby si vybudoval několik důležitých kontaktů a přišel na to, jak do věznice propašovat prakticky cokoliv.

Věznice Dontamo, ženský blok, oddělení s nejvyšší ostrahou:

Tvá dnešní směne sotva začala a ty už jsi byl vytočen na nejvyšší možnou míru. Tvůj nadřízený, Bastrak Flio, se po tobě už několik měsíců zdařile vozil a snažil se najít jakoukoliv záminku k tomu, aby přeřadil do úklidové čety. Poslední dobou tedy bylo velice těžké plnit jednotlivé požadavky místních hostů.
Dnešního rána tě vytáhl z postele na směnu, která původně neměla být tvou. Pracoval jsi už třři dny v kuse a ten tříhodinový spánek, který jsi si dopřál, ti spíše ublížil. Byl jsi celkově unavený a jednotlivé úkoly, kterými tě Bastrak zahrnul, jsi plnil pomalu a nepříliš kvalitně.
Posledním z nich byla obchůzka celého areálu. Ta byla dlouhá několik kilometrů a venku bylo velice nepříjemné dusno.

"Kašli na něj, nebude to trvat dlouho a ředitel zjistí, že je Flio budižkničemu." řekl Niko Ru, zabracký muž, který byl jedním z mála přátel v řadách dozorců, které jsi si tu udělal. Byl v mnoha ohledech jako ty a častokrát ti pomáhal s tvým vedlejšákem. Možná i to byl důvod, proč nyní kráčel zablácenou stezkou podél obranné zdi věznice, spolu s tebou.
"I když, možná bysme tomu mohli trochu pomoct. Né, že by semi vycházky na čerstvym vzduchu nelíbily, ale víš jak." dodal ještě a bylo vidět, že i jemu pomalu, ale jistě dochází trpělivost.
"Malá nehoda? Špatně zamčený dveře nějaký vrahounky? Co? Nějaký nápady?" snažil se tě trochu rozpovídat.

___
Trvalo to věčnost, ale je to tu

[Hayasan]

Věznice Dontamo, ženský blok, oddělení s nejvyšší ostrahou:
Naštvaně jsem si pochrochtával, zatímco jsem musela dusat přes celou věznici. Za normálních okolností by mi to nevadilo, zařídil bych si pár obchodů, pár bytostí zavřel na samotku, někomu bych dal mimo záznam kamery přes hubu… ale poslední dobou se mému podnikání příliš nedařilo. Ten pitomec Flio mi začal dělat úplně zbytečné problémy. Nejraději bych ho popadl za ten jeho útlý krček a… zastavil jsem se. Rypákem jsem prozkoumal pachy na zemi přede mnou. Zdál se mi, jakobych cítil závan nějakého druhu drog, který rozhodně nedodávám… ale při bližším prozkoumání jsem musel uznat svou mýlku.
Ještě to by scházelo! Konkurence, o které nevím!
Odfrkl jsem si, až odlétl nějaký bordel. A zrovna tuto blbou chvíli si vybral Niko, pro kterého jsem měl prostě slabost. Byl tak nedočkavý… ale právě teď mne to popudilo. Nejraději bych ho seřezal do krve, aby se vzpamatoval a přestal vymýšlet banthoviny.
Musel jsem se zastavit a trochu jsem začal slintat na chodník před sebou. Nikovo nadšení hraničící s hloupostí mne momentálně dostávalo do varu ještě víc. Chvíli jsem jenom dýchal a soustředil se na to, abych mu jednu výchovnou opravdu nepřišil.
Něco-s-tím-chrrr-uděláme,
dostal jsem ze sebe po chvíli. Vlastně jsem na něco podobného nejednou myslel taky, jen jsem uvažoval nad něčím méně… drastickým. Alespoň pro začátek. Zrovna teď jsem si nemohl dovolit udělat žádnou hloupost. Nika jsem potřeboval, obzvláště, když se tak přeochotně nabízel. Takže jsem ještě chvílí dýchal, trochu chrochtal a slintal na ten beton. Mluvit jsem začal až ve chvíli, kdy má touha praštit Nika byla mírně přetransformována do touhy praštit do čehokoliv poblíž.
Dobrý, Niko,
byl jsem na sebe opravdu pyšný. Dokonce jsem ho i pochválil!
Tvý plány využijem, když selže všechno ostatní. Zatím se budeme soustředit na něco jinýho. Musíme získat přístup k jeho složce, vybrakuješ mu kancelář, já zkouknu HoloNet, nějaký naší holce řeknem, aby někdo z jejích známých očíhnul jeho bejvák… pokusíme se napřed vyhrabat nějakou špínu. Kdo ví, třeba má slabost pro malý chlapečky. Když mu pár desetiletejch lidskejch parchantů seženem, tak dá nejen pokoj, ale ještě nás bude krýt, bude nás podporovat a bude nám vděčnej. Jen musíme najít něco, díky čemu bychom ho měli v hrsti,
natáhl jsem do svého rypáku vzduch a zase pomalu pokračoval v obchůzce a ani na chvíli jsem nepochyboval o našem úspěchu. Nějaká špína se najde vždycky. Celou dobu jsem si dával pozor na to, abych nemluvil do kamery. Také jsem schválně chrochtal, abych tomu rozuměl akorát Niko, který byl prakticky vedle mne a to ještě s obtížemi. Nechtěl jsem skončit jako klient našeho zařízení.

---
Děkujíííí

[Phate]

Věznice Dontamo, ženský blok, oddělení s nejvyšší ostrahou:

Dusný a těžký vzduch, který se nad věznicí snášel již několik dní, rozčíslo v dáli několik blesků. Hromy, které následovaly, vyrušili zvěř žijící za vysokým oplocením věznice, které zadržovalo vevnitř vrahy, zloděje a násilníky a vás chránilo před místní nebezpečnou faunou. Netrvalo to dlouho a přišel dlouho očekávaný déšť, který pomalu, ale jistě měnil ovzduší. K vaší smůle byl ovšem docela prudký a dešťové kapky bodaly jako nože.

"Bezvadný..." povzdechl si Niko a sundal si kabát, aby si ho mohl přehodil přes hlavu a aspoň trochu tak zmírnil míru promočení.
Stezka vámm začala pod nohama nepříjemně čvachtat a klouzat.
"Nevim, jestli je dobrej nápad snažit se spřátelit zrovna s někym jako je Bastrak Filo. Já vim, že si nerad děláš problémy, ale s timhle chlápkem nepude jen tak spolupracovat. On neni jako my dva. Bude chtít z našeho kšeftu podíl. A znáš ho moc dobře na to, aby sis myslel, že to budou nějaký drobný. Nakonec taky můžem skončit tak, že budem dělat pro něj. A to se mi kurva nechce, když s náma vymetá už takhle." oponoval ti tvůj přítel a v lecčem měl pravdu. Bastrak nebyl někdo, kdo by se dal snadno opít rohlíkem a nezdálo se ani, že by se nechal snadno zastrašit.

Déšť se neustále stupňoval a na vás dvou nebyla ani nitka suchá. Alespoň se vám teď lépe dýchalo a vaše obchůzka se pomalu krátila. Obcházeli jste poslední z větších bloků, který vás zavede zpět do ženské části věznice, kde jste byli momentálně doma.
Zkontroloval jsi chronometr na obřím zápěstí a zjistil, že za necelé tři standardní hodiny přiletí nová várka trestanců a s nimi i zboží, se kterým zde obchoduješ. Na přepravní lodi ti ho vozí další z tvých, dalo by se říci přátel, Terek Che. Terek byl postarší lidský můž, který ti pomáhal za nemalou částku, ale za celou dobu se nestalo, že by něco nesehnal a nedovezl. Nikdy toho moc nenamluvil, ale byl na něj spoleh.

"Dneska budeme muset hodně opatrně." poznamenal Niko, který si všiml tvého pohledu na chronometr a kterému došlo, že se blíží další dodávka. Opatrností poukazoval na to, že obzvlášť dnes na vás měl váš nadřízený spadeno.
"Trochu pohnem, nerad bych něco chytil, co s šéfem probereme v suchu." řekl nakonec a přidal do kroku.

[Hayasan]

Věznice Dontamo, ženský blok, oddělení s nejvyšší ostrahou:

Déšť není nikdy příjemný. Nejenže nemůžu dát rypák směrem nahoru, protože by mi do něj napršelo, ale nemohu ho dát ani pořádně dolů, protože bych vdechoval vodu, která se válela na cestě přede mnou. Musel jsem ho držet tak nějak pološikmo v závislosti na směru deště, což mi nebylo vůbec příjemné a mou náladu to pranic nezlepšilo.
Chmm… chrooo, zachrčel jsem. Můj parťák mě totiž možná pravdu. I kdybychom ho vydírali, jak dlouho by mu trvalo, aby nás odstranil? Bylo by to jen krátkodobé řešení a museli bychom se mít neustále na pozoru. Což se mi moc nechtělo.
Možná vyhlásit odměnu mezi vězeňkyněmi?
Nadhodil jsem. Opravdu se mi nechtělo špinit si ruce, protože bych opravdu patřil mezi ty první podezřelé.
Nebo nějakou na tu prácičku rovnou najmout, vymyslet s ní plán a poté ji zabít? Jakože jsme přišli pozdě a nestihli ho zachránit? Ale tam riskujeme, že nás může prásknout třeba za mírnější trest,
očima jsem sledoval pozici kamer a dával si pozor na to, abych byl dobře natočený. Ať jsem se na to díval z jakékoliv stránky, stejně se mi zdálo, že si ruce nakonec budu muset zašpinit. Žádné vězenkyni jsem nedůvěřoval. A pokud bych chtěl, aby ho některá zabila, ta objednávka by nesměla být ode mne či od mých obchodních partnerů.
Možná bychom si jeho smrt mohli objednat u místního podsvětí. U šéfů našich holek. To by potom byla už jenom otázka času. Jen bychom museli vymyslet, jak se s nimi spojit, aniž by nás šlo dohledat, jak jim převést kredity a taky je tu ještě otázka ceny, protože nic levnýho by to nebylo. Možná by se nám nakonec jeho smrt ani nevyplatila,
odpovídal jsem, zatímco jsem si Nika prohlížel.
Nebo zkusit šeptandu? Vymyslet vhodnou pomluvu, kterou po kapkách ženským naservírovat? Aby si samy daly dvě a dvě dohromady a samy ho zabily?
Navrhl jsem další alternativu. Možností, jak někoho odstranit bylo moc, ale jak jsem měl vědět, která bude nejlepší? Ještě jsem ničí smrt neplánoval.

Mé další úvahy ovšem přerušil Niko.
Ano, nové holky,
zachrochtal jsem sice ne nadšením, ale na znamení souhlasu. Nové holky znamenaly problémy. Neznaly pravidla a podobně. Někteří mí kolegové se sice vyžívali v jejich buzeraci, ale to mě neuspokojovalo. Já za tím viděl jen ty problémy a poté i kredity, pokud tedy budou chtít brát ode mne a ne od konkurence.
Musíme se připravit. A dnes musíme být obzvlášť opatrný,
zdůraznil jsem pro jistotu.
Možná bychom mohli i rozšířit podnikání. Co zřídit vězeňský bordel? Chlapi z mužského bloku by zaplatili majlant,
pronesl jsem v náhlé chvilce prozření. Když šly pašovat věci, určitě by šly pasovat i ženské.

[Phate]

Věznice Dontamo, ženský blok, oddělení s nejvyšší ostrahou:

Přidali jste do kroku, zatímco déšť stále nabíral na síle a připojil se k němu i velice ostrý a šťiplavý vítr. Niko se snažil chránit si aspoň obličej pře větrem, který zvedal lehčí kusy vegetace a bombardoval vás jimi. Šli jste rychle, neboť vám zbýval už jenom kousek obchůzky.

"Nemyslim si, že zakládat bordel je teď to nejchytřejší. Bastrak už takhle něco větří. Nehledě na to, že dost pochybuju, že by se naše dámy nechaly tak snadno přemluvit." shrnul ještě poslední z tvých nápadů. Kdyby jste hlídali obyčejné vězenkyně, nejspíš by to nebyl problém, ale v přísně střeženém bloku by jste takové hledaly těžko.
"Nejdřív se musíme zbavit toho hajzla a pak rozšiřovat kšeft. To znamená zahrnout do toho další lidi, protože nemůžeme oběhat všechno sami. A sám moc dobře víš, že né všichni v našem milém kolektivu jsou jako my." dodal ještě, když svou kartou otevíral dveře do vězeňského komplexu.

"Hele dojdi se převlíct a pak se sejdem v docích než dorazí zboží. Musim si ještě něco zařídit" navrhl a rychle ze sebe oklepal listí a zbytky vody. Zbožím myslel jak nové vězenskyně, tak i hlavní komodity vašeho obchodování.
NIko se šouravým a čvachtavým krokem odkráčel směrem k bloku, ve kterém byli mužští trestanci.
Ty jsi se vydal opačným směrem do ženského bloku, do části vyhrazené pro dozorce. Cesta to byla dlouhá a za sebou jsi nechával morkou stopu. Moc ti to nevadilo, neboť zde bylo několik stovek uklízecích droidů, kteří se o to dozajista postarají.
V šatně nebyl vůbec nikdo, takže jsi měl klid na převlečení a chvilku času předtím, než dorazí transport.

[Hayasan]

Věznice Dontamo, ženský blok, oddělení s nejvyšší ostrahou:
Nad opatrnými plány mého společníka jsem jen trochu zachrochtal.
Kdo by se jich ptal? Využili bychom vztahy mezi vězenkyněmi a na tuto práci bychom měli ty nejníže postavené. Bály by se otevřít hubu, protože práskači přece dlouho nežijí,
namítl jsem, ale dál jsem se nehádal. Teď skutečně nebyla doba na rozšiřování obchodů, když jsme sotva udrželi ty stávající. Ale jestli se to podaří, nad něčím takovým by se určitě vyplatilo zapřemýšlet. Vést soukromý bordel ve věznici plné nadržených chlapů by byl doslova a do písmene zlatý důl. Taková akce musela každému sedět po kreditech na sto honů.
Poté jsem jen zafuněl na rozloušenou a nechal jsem svého společníka odejít.

Když jsem dorazil do šatny, byl jsem rád, že mám trochu soukromí. Ne že by mi nějak extrémně vadilo převlékat se před ostatními, ale s rukou na rypáku jsem musel uznat, že se více než malinko liším. Zatřepotal jsem hlavou a nejbližší stěnou pokropil nejen kapkami vody, ale i svými kapkami slin.
Hned jsem se začal převlékat. Mokré oblečení letělo do koše na špinavé prádlo (ujistil jsem se, že mám vybrané kapsy a oblečení je označeno mými identifikačními znaky) a převlékl se do čistého. Poté jsem se usadil a papírovými ubrousky jsem si opatrně vytíral vodu z rypáku. Ona mi do ní vždycky nějaká nacáká nebo naprší. Za ta léta jsem se ještě nedokázal naučit, jak si udržet vnitřek rypáku suchý, když ho de facto tahám po zemi.
I když jsem měl ještě celkem času dost, rozhodl jsem se, že se vydám do doků. Chtěl jsem si totiž obhlédnout terén, jestli třeba po cestě a vlastně i tam není něco maličko jinak. Jestli na nás třeba ten debil nešije nějakou boudu.

[Phate]

Věznice Dontamo, ženský blok, oddělení s nejvyšší ostrahou:

"Na tohle je nás zatím málo, museli bysme celou operaci rozšířit o další lidi. A jak už sem říkal, sám víš jak to pak dopadá, když o něčem takovym ví víc lidí." řekl tvůj kumpán ještě předtím než se odebral po své neodkladné pochůzce. Už několikrát se v této věznici přišlo na nekalé praktiky dozorců a většinou za to mohla něčí prořízlá ústa. Niko moc dobře věděl, jak to chodí, neboť už se v takové situaci jednou ocitl a jen ztěží se mu podařilo udržet si místo.

V šatně jsi si dal s převlekáním a vysoušením chobotu celkem na čas. Nebylo kam spěchat. Transport se zbožím přiletí až za jednu standardní hodinu. I přes to jsi se nezdržoval zbytečně dlouho a vydal se směrem k přistávacím dokům.
Cesta to byla poměrně dlouhá. Musel jsi projít částí ženské věznice z normální ochranou. Míjel jsi cely, ve kterých bylo relativně ticho a klid. To by se ve vašem bloku rozhodně stát nemohlo. Několik zdejších dozorců tě zdvořile pozdravilo, i když jsi jich většinu viděl poprvé v životě. V této části už totiž Bastrak provedl čistku nepotřebného personálu a nahradil zdejší síly novými posilami. Ti se teprve rozkoukávali a navenek působili poměrně nevinně. V očích těch co bydleli za druhou stranou mříží šlo samozřejmě o kruté strážné, ale vy staří pardálové jste věděli svoje.

Když jsi došel do hangárů, které kryly přilétající transporty, Terek už stál u jednoho z nich a netrpělivě vás vyhlížel. Vypadal nervózní, což naprosto nekorespondovalo s jeho obvyklým chováním. Jakmile tě zahlédl, okamžitě se vydal tvým směrem.
"Máme problém. Ten novej šéf se rozhodl, že osobně prohledá všechny transporty. K našemu se ještě nedostal, ale nebude to dlouho trvat. Kontraband je dole jako vždycky, ale nevim jestli a jak se nám ho podaří rychle a nenápadně uklidit." vychrlil ze sebe a ukázal na transport, který od toho vašeho dělila pouze menší dopravní loď se zásobami.