YMPM - Epizoda II

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Chvíli jsem pevně svíral onen kus dřeva určený k stavbě přístřešku, chtěje Mona s ním umlátit aby přestal vřískat. Z toho jeho jekotu mě už opravdu bolela hlava, asi budu potřebovat potom zajít k ušnímu.
Raději jsem se raději opět vrhl do stavby stanu, nebo se o to pokusil. Páč mi to vůbec nešlo, ale pošilhával jsem poMonovi abych viděl kam tu bestii pohřbí, byl jsem rozhodnut na jejím hrobě si zatančit.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

"Ne, nežije. Jo, přinesls ji sem."
A je to tady zas...
Jakmile to ze sebe Mon vysypal, začal jsem pro změnu já.
"V tom případě pokud mě tím svojím neustálým kňouráním a osočováním ostatních vyprovokuješ a já tě zabiju, tak to bude tvoje vina!" obořil jsem se na Devaroniana, abych jej zchladil.
"Vzpamatuj se, protože s takovouhle z tebe žádný Jedi nebude a skončíš leda v zemědělských sborech s motykou a krumpáčem. V tom lepším případě, v tom horším v psychiatrické léčebně pro mladistvé."
Nemluvil jsem příliš hlasitě, nehodlal jsem předvádět přede všemi v širém okolí, jak se do něho pouštím, ale přesto jsem si dával záležet, aby má slova měla důraz, natáhnuvše uši bojovně dozadu.
Je to tvrdé, ale je to tak. Co s takovým Jediem, co by se radši nechal sežrat bomou, protože mláďátka mají taky hlad.
Začínal jsem se pozvolna obávat o jeho zdraví.
"Až se přestaneš zase chovat jako magor, tak za mnou přijď a pohřbíme tu krysu."
Otočil jsem se a spatřil Dlla zápasícího se stanem.
"Mezitím jdu dělat něco smysluplného," ohlédnul jsem se ještě přes rameno a po úvaze, zda Dllovi mám jít pomoct, jsem si sedl k ohni, abych sundal upečené ryby z horkého kamene, přičemž jednu jsem zamýšlel hned spořádat, a namísto nich dal čerstvé.

[Hayasan]

Edia, skupina mistra Atamy Mon

Oddechl jsem si, neboť už jsem se začínal bát, že se mé maličké Jordi dotkla Danny. Jakoby nestačilo, že ji nepřímo zavraždil. Ještě by znesvětil její tělo.
Po slovech Marconia jsem brečet přestal. Kulil jsem na něj oči. Očekával jsem podporu, doufal v útěchu a dostalo se mi jen nadávek. Kdybych nebyl tak zničený ztrátou svého mazlíčka, rozbil bych mu papulu, ale teď jsem na to neměl sil. Jak psychických, tak fyzických. V každém případě naše přátelství bylo rozbito. Nemohl jsem se kamarádit s někým, kdo mne nejen nepodpořil a neutěšil, byť jsem to potřeboval, ale ještě mi vynadal.
Vzlykl jsem. Tohle byl od Marconia zrada a vlastně jen další rána nepříznivého osudu. Pokud jsem byl před chvílí opuštěný kvůli smrti Jordi, teď jsem byl sám. Sám proti celému světu, který se z nepochopitelných důvodů spikl.
Padej! Už nejsme kamarádi! Už tě nechci vidět!
Křikl jsem a zaťal pěsti.
Proč?
Zoufale jsem se ptal sám sebe. Všechno kolem mne bylo tak černé a neproniknutelné… Vyškrábal jsem se napřed na všechny čtyři, poté jsem se postavil na nohy, popadl jsem Jordi… a ano, opět jsem se pokusil utéct do lesa. Ale jenom kousek, aby na mne nikdo neviděl a já mohl začít nějaký pohřební obřad, který si teprve vymyslím.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Pod vahou nosítek na nichž spočívala zraněná dívka se mi podlamovala kolena. Jen silou vůle jsem pokračovala stále dál. Tvář svrásčená námahou, stažené uši, propocený kožich. Skrz zaťaté zuby jsem hlasitě funěla. Ani na Glibenovi, ani na Ircosovi nebyla únava, tak znatelná jako u mě. Nebylo to nic překvapivého. Síla amarany obdařila mnohými přednostmi, avšak na svalové hmotě poněkud šetřila. Proto jsem každou pauzu přivítala s vděčností. Přesto jsem se nedokázala ubránit negativismu. Bylo mi jasné, že naši skupinu zdržuji. To kvůli mně se muselo tak často zastavovat!

Ještěže už budem na místě!
Bleskne mi hlavou v momentě, kdy zahlédnu provizorní tábor pro zraněné. Tzadi v mžiku přiběhne a pomůže mi pár posledních kroků nosítka nést. Neunikne mi stín, který dívce přeběhne přes tvář v momentě, kdy pohlédne na Shay. Její obavy zaplaší Ircos. Já se nezmůžu ani na slovo. Jakmile položíme nosítka, svalím se na zem a v leže odpočívám. Zavřu oči a zhluboka dýchám. Konverzaci, která kolem mě probíhá vnímám jen okrajově. Podvědomě se obracím k Síle. Čerpám z ní energii a klid. S každým dalším úderem srdce se cítím líp a líp. V momentě, kdy se skupina chystá pokračovat v hledání vyskočím na nohy.

Souhlasím s Ircosem. Nesmíme zapomenout, že jsme na cizí planetě a mohlo by být nebezpečné rozdělit se na malé skupinky.
Vybavím si chování dravců na Naboo, kteří dávali přednost osamoceným bytostem před tlupami.

Já jsem už zas v pohodě! Můžu jít s vámi!
Zamračím se, když se mě skupina rozhodne nechat zde. Naježím chlupy a zkřížím ruce na hrudi. Až Tzadi mě přesvědčí, abych zůstala. Neradostně přikývnu a posadím se na zem.

No dobře! Nebudu se s tebou přít. Odpočinu si a pak půjdu zas já!
Pauzu potřebuji jako sůl, avšak nelíbí se mi představa, že budu sedět na zadku, zatímco moji spolužáci potřebují pomoct. Krátce poté, co Tzadi, Ircos a Gliben odejdou, pohodlně se usadím a zavřu oči. Opět se ponořím do Síly a relaxuji.

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Situace mezi Monem a Marconiem se ostřila a to až do té formy, kdy na sebe vzájemně zakřičeli pár slov a tím nejspíš i zpečetili osud svého přátelství. Každý mohl mít v něčem pravdu a každý to pojal poněkud po svém, ale výsledkem byl konflikt, který skončil tímto výlevem. Danny už ze začátku hádky dokončil rozdělanou část stavby stanu tak, aby na někoho nespadla a gestem naznačil Dllovi s Dariusem, ať toho na chvilku nechají a odpočinou si. Bylo to akorát včas, když se pokoušel Mon odběhnout zpět někam do lesů, ale po pár krocích jej Danny zastavil s přísným a rozhodným výrazem.
Dnes se tu už nikdo nebude mlátit, nebo nedej Sílo zabíjet a rozhodně se nikdo nebude pokoušet, aby se mu něco podobného stalo!Nebudu ti bránit v žádném pohřbu, ale provedeš ho tady, kde jsi v bezpečí a kde hranicí neohrozíš celý les, který by tak mohl chytnout a ty bas tak přímo zabil mnohem víc zvířat, než jsi kdy viděl pohromadě. A jestli trváš na plamenné hranici, tak postav malý vor a nech jej i s Jordi shořet na rybníce,
pronesl ostře a dostatečně hlasitě, aby to slyšeli všichni. Byť zbytek patřil výhradně Monovi a navíc použil speciální výraz na slovo "přímo", kdy se nebál kvůli tomu i trochu sáhnout po Síle, aby se zrovna tahle část dostala až k Monově mozkovému centru, jímž chápal věci okolo sebe. Dannyho postoj byl navíc jednoznačný - nehodlal Mona pustit někam dál do lesa a určitě ho napadlo mnoho věcí, jak by to mohl podpořit, ale zatím věřil, že by spíš celé situaci přitížily než naopak.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Ujištění Ircosovi s Tzadi stačilo a tak se mohl Gliben vydat vzhůru po stromu, tedy, nejprve se potřeboval dostat do místa, odkud by mohl šplhat nahoru, ale vespod moc opory neměl. Tzadi však důmyslně přikročila k němu a nabídla mu podporu na nohy, aby se od ní mohl vyšvihnout výše - k první pevnější větvi. Hned je oba následoval Ircos a pokoušel se je oba jistit, dokud Gliben nepřekonal první a mnohdy i ten nejtěžší krok.
Od nejspodnější větve dál to poté už bylo relativně rutinní lezení, které si už několikrát zažil. Navíc strom byl v těchto místech dostatečně mohutný, aby si nemusel dělat starosti s tím, že by nějak ohrozil Arthusovu pozici. Tohle vlastně platilo až do doby, kdy se dostal na jeho úroveň a teprve tehdy si uvědomil, že si je chlapec nemohl všimnout. Arthus se pokoušel setrvat v co nejklidnějším postoji už proto, že byl na relativně vratké části větve, ale hlavně proto, že byl k sedačce stále připoután a to mu bránilo ji opustit. Nedalo se pochybovat o tom, že by jakýkoliv prudší pohyb, nebo kdokoliv další na této větvi znamenal pád sedačky i s Arthusem dolů a z téhle výšky by to rozhodně bylo více než nebezpečné.

Skupina "polomrtvých", jak by se možná dala čtveřice zůstanivší u nevědomé Shay označit, tak doslova působila. Zíza přijala zavděk měkkým porostem země, v němž hledala alespoň dočasný odpočinek, Naen se stále dával dohromady z téměř absolutního vyčerpání, Shay nevědomě ležela na nosítkách a tak paradoxně nezdravěji vypadala Nallin, který však trpěla ztrátou paměti.
Asi tu nemáme nějaké zásoby jídla a vody, že? Když vás tak vidím, tak by vám to mohlo pomoci k tomu, abyste nabrali energii. Mistři vždycky říkají, že musíme dobře jíst, abychom byli silní, ne?
pokusila se přítomné Nallin povzbudit a rozhlížela se okolo, zda-li by se jí nepovedlo zahlédnout něco, co by mohlo odpovídat jejímu popisu potravy.
-------------------------
Další kolo uzavírám 11.1. 18.1. a opět je zde možnost vzájemné interakce. Pokud by se Mon pokusil uniknout, tak by jej Danny zastavil - nicméně přesun kamkoliv v rámci jejich palouku by mu nevadil, jen by si hlídal vstup do lesa.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Slabý vánek rozpohyboval stébla trav a k mému čenichu donesl vůni pryskyřice. Alespoň na okamžik zahnal pach kouře ze zříceného transportu. Na moment dovolil zapomenout na hrůzný výjev. Pročechral zpocený kožich a pohladil znavenou tvář. Drápy předních tlapek spokojeně zaryji do měkké hlíny. Je to již nějaká ta natunda, co jsem naposledy seděla na opravdové, pevné zemi. Nikde jinde jsem nedokázala tak dobře čerpat energii jako ve skutečné přírodě. Tady jsem se cítila jako doma. Ve svém živlu!

Doufám, že už máme to nejhorší za sebou…
Vnitřní klid mi dlouho nevydrží. Jak by také mohl v této situaci!

…Kde je nějaká pomoc? A co skupina mistra Atamy? Snad nebylo jejich přistání podobné. Jak dlouho může trvat než nás posádka Vlny začne hledat? Cítil mistr Linx, že jsme se dostali do potíží? Přeruší padawan Linx a rytířka Velmére svou misi?
Množství otázek zmítalo mou myslí jako letní bouře pohrávající si se stromy. Její burácení přehluší až dívčí hlas. Otevřu oči a zastříhám ušima.

To není špatný nápad.
Usoudím a postavím se na nohy.

Oceníme to ne jen my, ale i ostatní. Síla ví, jak dlouho se tu zdržíme. Nejdřív bychom se měli podívat mezi troskami. Třeba najdeme naše batohy. Až pak bych hledala v okolí. A brát můžem vše. Později se nám může hodit i kus látky nebo nářadí. Ale Shay tu nemůžeme nechat bez dozoru. Buď půjdu sama nebo jen s jedním z vás.
Pohlédnu na Nallin a Naena.

[Hayasan]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: Monítko
Po slovech Dannyho jsem se zarazil. K mým mozkovým závitům jeho slova skutečně pronikla a mé odhodlání, co se soukromého pohřbu v lese týkalo, už nebylo tak velké, jako zpočátku. Přes to jsem se však ještě pokusil proniknout do lesa, ale spíše jen proto, aby se neřeklo, že jsem se nechal ovlivnit tím vrahounem. Moc daleko jsem se nedostal právě kvůli tomu vrahounovi.
Pohřební hranice na vodě? To je ale moc dobrý nápad… To bude mít Jordi krásný pohřeb! Aspoň něco… kéž bych jí žádný pohřeb chystat nemusel!
Já bych žádný les nepodpálil, nejsem hloupý a obskládal bych ohniště kameny. Navíc je tam všechno vlhké a nechytlo by to. Jenom se mne snažíš vystrašit,
šeptem jsem nakonec odpověděl Dannymu a vycenil jsem na něj i zuby. Nejraději bych ho vyzval na souboj kvůli Jordi, ale měl jsem takové tušení, že by to stejně nepřijal. Navíc mstít se, je přece špatné.
Tak fajn, vyhrál jsi. Jseš spokojený? Nejenže jsi mi nepřímo zavraždil Jordi, ale ještě se snažíš o to, aby neměla ani krásný pohřeb!
trochu jsem se na Dannyho obořil, byť že ve své hlavě jsem už plánoval pohřeb dle jeho nápadu.
Ano, postavím ji velký vor, obložím ji dřevem a květinami a poté vor zapálím. Bude to skutečně krása… a kdybych to stihl, aby vyplula na tůň se západem slunce… och, ano, to by byl krásný pohřeb.
Ještě chvíli jsem zíral na Dannyho, aby si nemyslel, že jsem jeho nápad přejal tak lehce (což se ve skutečnosti stalo, ale…), otočil jsem se a zamířil jsem k tůni. Snažil jsem se ode všech odejít co nejdál a teprve poté jsem uložil Jordiště do trávy a začal hledat vhodné dřevo na stavbu voru.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese

Když jsme dostali povel, abychom přestali stavět tak jsem se svalil na zem.
Ono se to nezdá, ale ona je stavba přístřešku makačka, zvlášť když vám to nejde a furt se vám vše sype na hlavu, doslova.
Chvíli jsem doufal, že z té hádky co mezi Monem a Marconiem vypukla bude rvačka. Protože to by pak bylo omluvitelné, abych Marconiovi pomohl Mona uklidnit a přetáhl ho tou sukovicí, co sem stále měl, přes hlavu.
Síležel se rvačka nekonala.
Pak to Danny zkazil ještě víc, když tomu rohatýmu hovadu navrhl pohřeb na vodě, to bylo dost špatné. Nemohl jsem totiž si zatančit na tom hrobě. A co víc, tento návrh přišel zrovna ve chvíli kdy mne napadlo, přemluvit někoho, aby Mona od otevřeného hrobu na chvíli odlákal a já se na ostatky moh vykadit. By bylo přímo skvělý. To naneštěstí taky padlo.
Zaplašil jsem tedy zklamání a dál se jen mračil na rozestavěný přístřešek, který na de mnou v našem souboji stále vyhrával.

[Merthor]

]Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

S pomocí Tzadi a po troše námahy jsem se dostal nahoru. Na první pohled jsem se ocitl v bezvýchodné pozici. Nic z toho s čím jsem povodně počítal se nedalo provést. Nemohl jsem dopustit, aby Arthus jen tak snadno spadl a jistit sedačku nebylo možné.
Arthuse jsem se zatím nepokoušel rozptylovat, tušil jsem, že i to pro něj je nebezpečné.
Pak jsem si vzpomněl, jaký postup se v podobné situaci správně uplatňuje.
Roztáhnout pod stromem něco většího, měkkého, pomyslel jsem si a divil jsem, se, že mě to nenapadlo hned.
Slyšel jsem, že tímhle způsobem je teoreticky možné zachytit někoho i když padá z výšky několika pater.
" Aha, termální přikrývka" promluvil jsem tiše sám k sobě doufaje, že bude dost velká. Ale bylo pevná a o ničem lepším jsem nevěděl. Usoudil, jsem že bude o hodně lepší, než nic. Pak jsem si uvědomil, že přikrývka určitě zůstala u ostatních.
"Budeme potřebovat přikrývku, nebo jiný větší kus pevné látky. Můžete se pro ni někdo vrátit?" zkusil jsem zavolat dolů na Tzadi a Ircose, poté co jsem se obrátil zpět a kousek se odsunul, abych Arthuse příliš nevylekal.
Věřil jsem, že ze mezi tím ze stromu dokážu dostat vlastní pomocí. Nad tím co bude třeba už jsem neváhal.
Věděl jsem, že by bylo lepší dostat se k Arthusovi odjinud, rozepnout mu pásy a nechat ho sklouznout ze sedačky.
Přemýšlel jsem, jak to udělat, jenže technicky to bylo dost obtížné a Tzadi a Ircos by při své únavě nemuseli Athuse udržet.
Připravil jsem se na alternativu sestupu dolů, abych Tzadi a Ircose dole podpořil.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

Jen si trucuj, kokote rohatej... Že já se vůbec snažím. Sereš mě, opravdu čím dál tím víc. Ten nedostatek masité stravy ti musel zatemnit rozum, sójové kostky prostě nenahradí všechno...
Svým způsobem mi Mona bylo i líto, protože pokud je jeho chování způsobené psychickou poruchou, vlastně za to ani nemůže. I když je pravda, že jeho rozhodnutí žít bez masa, které je pro výživu devaronianského organismu elementární, k tomu dozajista mohlo přispět.
Potřeboval by pomoct. Ale jak to udělat, když on si pomoct nenechá?
Takové myšlenky se mi honily hlavou, zatímco jsem přikládal do ohně a opékal na rozpálených placatých kamenech ryby.
"Ukaž, pomůžu ti," vstal jsem a přešel k Dllovi, který se doteď lopotil s tím stanem.
"Ty pruty se zasunou sem a secvaknou se dohromady a tady těmihle očky se prostrčí. Ale jsou docela titěrná a já mám moc velké prsty, uděláš to radši ty, prosím tě? Já si takhle vlezu pod to a podržím ti tu plachtu."

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Nikdo netušil, jak hodně se Dannymu ulevilo, když se Mon podrobil jeho nápadu a upustil od utíkání kamsi do lesa. Tak se mohl po chvilce otočit a vrátit se zpět ke skupině, která budovala stan. Díky tomuto prostoru a nové pomoci od Marconia, kterého musel trochu usměrnit, aby zbytečně nespěchal s některýma konstrukcemi, se jim povedlo během chvilky přístřešek dokončit do takové podoby, že se tam bezpečně budou vejít všichni.
Dobrá práce kluci, tohle ustojí i silný vítr. Běžte se najíst, zasloužíte si to,
pochválil Danny své pomocníci a pohledem opět zkontroloval okolní situaci. Kdo měl svoje hotovo, tak se pomalu scházel u ohňů, kde se dodělávaly ryby a kus si vzal. Danny to však zatím odložil na později a vydal se zkontrolovat Tarmienův stav. Ten se zdál být stabilizovaný a v pořádku.
Nějaký dobrovolník nebo dva, kdo připraví Tarmienovi lůžko ve stanu? Ostatní, ať se zatím nají a jen udržují ohně, stačí rozumně veliké, ať nemusíme často chodit pro dříví. Docílíte toho vložením velkého polene, než většího množství malých,
vyzval Danny nějaké dobrovolníky a vyhledal si místo, kde by mohl chvilku meditovat v naději, že by mohl mít chvilku klidu.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Zíze se nápad na sestřádání použitelných zásob z nejbližšího okolí líbil a hned se přihlásila jako dobrovolník, pro tenhle úkol. Rozumně také poznamenala, že by v tomhle směru měli rozložit síly a někdo zůstat u Shay. Naen se nakonec jednoduchým gestem pro tuto úlohu nabídnul a Zíza mohla vytušit, že mezi ním a Shay vzniklo nějaké pouto, které nyní nedovedla tak úplně pochopit. Nallin se tak zvedla, že ji doprovodí,
Třeba mi trochu pohybu pomůže k tomu, abych si lépe vzpomněla,
poznamenala Nallin, když se připojila k Azíze, aby společně začali s průzkumem okolí po zásobách.
Podíváme se nejdřív po trosce, kde byli Naen se Shay, po té haldě trosek tamhle nalevo nebo dozadu, kam nejspíš dopadl zbytek motoru?
navrhla Nallin možná místa, kam by se mohly vydat hledat různé zásoby a suroviny.

Situace na stromě nevypadala úplně nejlépe, ale Gliben se rozhodl, že by zachycení do plachty, nebo něčeho podobného mohlo fungovat. S tímto návrhem se rozhodl podělit s ostatními a tak to na ně zakřičel. Ještě, než mu mohli odpovědět, tak se větev s Arthusem trochu prohnula.
Haló, je tu někdo? Kde a kdo?
ozval se nahlas Arthus a hned se pokoušel udělat vše, aby stabilizoval svou polohu.
Na co chceš tu přikrývku?
ozval se zespoda Ircos, kterému úplně nedošel Glibenův úmysl a dožadoval se tak bližšího vysvětlení.
----------------------------------------
Další kolo uzavírám 25.1. a jako obvykle nechávám prostor pro vzájemné diskuze.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Konečně přístřešek stál. Musel jsem naneštěstí uznat, že mojí zásluhou. Ale stál a to bylo hlavní.
Dosti mne stavba zmohla, takže jsem vzal zavděk místu u ohně, vybral jsem si takové, aby si ke mně ten dotěrný Darius.
Na rybu jsem opravdu neměl odvahu atak jsem si radši vzal něco ze zásob, co jsme si přinesli.
Nehodlám chytit kdoví co za nemoc, co ta ryba měla, nehledě na to, že ani nebudou pořádně opečený.
Nicméně se mi začala v hlavě rodit myšlenka, jak by šel, i vodní pohřeb vylepšit. Kdyby někdo Silou přinutil nějakou rybu aby onen prám převrhla a krysu zblajzla...
Ne, to nepude, nikdo z nás nejni na to v Síle dost silnej a Danny do toho nepůjde. Chjo, to je škoda.

[Hayasan]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese Samotné Monítko - příprava na osamělý pohřeb nejdůležitějšího člena výpravy

Sehnal jsem si pěkné, rovné větve, ze kterých jsem plánoval postavit vor, který odveze mou Jordi…
Kam vlastně? Splývají i zvířata se Sílou? Pokud ano, potkám se s ní?
Rukávem jsem si otřel nos a zaslzenýma očima jsem si zkontroloval i druhou hromádku dříví, ze které bude vytvořena pohřební hranice. Květiny natrhám jako poslední, to aby mi nezvadly. Jordíšek přece nebude ležet na něčem škaredém. Pohledem jsem také zabloudil směrem k táboru. Tak trochu jsem doufal, že aspoň někdo se nabídne, že mi s pohřbem pomůže…
V nouzi poznáš přítele…
Vzpomněl jsem si na jedno z mnoha mouder, které jsem za svůj krátký život zaslechl a hlavně jsem si to zapamatoval. Všichni do jednoho mne strašlivě zklamali. A Marconius už nebyl mým přítelem. Nebyl ani mým kamarádem. Ten to pokazil tak, že víc už to snad ani pokazit nejde.
Měl jsem sice všechno potřebné, ale potřeboval jsem to něčím svázat. Delší stébla trávy by sice možná byly i pevné, ale… riskovat, že se můj vor s Jordi potopí? To ani náhodou!
Ne, ne, ne…
Trochu bezradně jsem se rozhlížel po okolí, ale nakonec by nezbylo nic jiného, než se vydat zpět do tábora. Nikoho jsem však neoslovil a nikoho jsem nepožádal o pomoc. Nikdo totiž nebyl můj kamarád. Ze svého baťohu jsem vylovil polštářek, ze kterého ještě něco pro Jordi možná vyrobím, poté jsem si vzal nožík a své náhradní kalhoty. Sehnat obyčejný provázek by asi nebylo nic složitého ale… ne, mých kalhot koneckonců škoda nebude.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Rychle jsem se ohlédl dolů a pak nahoru. Musel jsem reagovat na dva podněty a stále tu byla obava, abych Arthuse nevyvedl z rovnováhy. Proto jsem se na Arthuse obrátil jako na prvního. Natáhl jsem se tak, abych nemusel příliš křičet.
"To jsem já Gliben. Vydrž ještě chvíli, snažíme se ti pomoct" pokusil jsem se to vyřídit rychle a prostřední hlasitosti.
Když jsem se vrátil upět na své místo a sklonil se dolů, pokusil jsem se to stejně rychle vysvětlit Ircosovi.
"Na zmírnění pádu, abychom ho zachytili. Bojím se že jinak to bude trochu těžší," zavolal jsem dolů a doufal, že Ircos pochopí to co jsem nechtěl říct nahlas, tedy že není moc jiných způsobů, jak to udělat. Počkal jsem si, jestli někdo z těch
dvou zareaguje. Arthuse bych případně musel uklidnit, zatím co u Ircose bylo nutné pochopení, aby mi pomohli.

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Zatímco celá skupina dokončovala přípravu tábora a všeho, co mělo pomoci v jeho udržení v optimálním stavu. Osamocený Mon se dál věnoval přípravám k vytvoření hranice pro svého zesnulého mazlíka. Ale protože se mu nedostávalo všech potřebných materiálů, tak musel improvizovat, což vedlo k odsouzení části jeho oblečení k věčnému životu. Díky tomu se mu však povedlo získat pruhy látky, které mohou více než dobře posloužit k řádnému upevnění voru, aby nedošlo k jeho rozpadnutí. Díky tomu, tedy Mon mohl pokračovat v přípravě plovoucí pohřební hranice.

Jako dobrovolník se přihlásil thisspisianský youngling jménem Nippo Mencisis, kterýbývá většinou tím tichým členem skupiny. Danny mu děkovně pokývnul a naznačil mu, ve které části stanu hodlá později Tarnema uložit, než mladíka nechal osamoceného a zamířil na vybrané místo, kde se usadil do meditačního sedu. Naposledy zkontroloval všechny younglingy, než se ponořil do Síly, aby se uvolnil a nejspíše dočerpal energii.

Dll si u ohně vybral místo, které mu zajistilo, že si vedle něj nebude moci sednout Darius, takže našel místo mezi dvěma jinými younglingy. Když utrousil svůj komentář k rybě, tak se ten po jeho levici, Markkus Bole, na něj otočil s nechápavým výrazem.
Když je dobře opracovaná a dobře prohřátá, tak ti nic nehrozí. A jestli se ti zdá málo ohřátá, tak si ji můžeš ohřát víc, ne? Klacek i oheň tu máme,
poznamenal na vysvětlenou, zatímco si sám ukrojil kus ryby a snědl ho, stejně jako většina zde přítomných younglingů.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Být chycený mezi dvěma skupinami nikdy nebylo nic jednoduchého a něco podobného nyní potkalo i Glibena. Musel tak zároveň komunikovat s dvěma tábory, přičemž ten, s nimž potřeboval mluvit soukromě byl právě ve větší vzdálenosti. Při zaslechnutí povědomého jména Arthusovi určitě svitla dobrá naděje.
Takže jsi v pořádku? Kdo ještě?
otázal se Arthus a větev se s ním mírně zakývala, jak se nejspíše vzrušeně pokoušel natočit směrem ke Glibenovi, aby jej zahlédnul. Hodně rychle si však svou chybu uvědomil.
To je hloupost, tu sedačku neudržíme!
opětoval zpátky Ircos poté, co se dole nejspíš poradil s Tzadi.
V sedačce jsem zaseknutý, nedostanu se z ní ven,
připojil se navíc do diskuze Arthus, který všechno mohl dobře slyšet a domyslet si stejným způsobem jako ostatní.
---------------------------------
Další kolo uzavírám 1.2.. Jako obvykle je zde možnost pro vzájemnou koverzaci, kdyby jste ji nějakou náhodou chtěli třeba využít.