Cora Elson - Za dobrotu skoro až do záhuby (Atalon)

[Atalon]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

První reakce… dobře říct, že jsem od Zirnsta čekala něco jiného by byla lež velká jako Chrám na Coruscantu, ale i tak, zrovna tohle…
Člověk chce být milý a neříct mu co si o tom myslí do očí a ono to nesepne, ach Sílo!
Ale reakce na můj malý průzkum mi všechno tohle vynahradí stonásobně. I když si pořád nejsem jistá, jestli mi výsledky na téhle cestičce nezpůsobí víc problémů než dobrého, jsem rozhodnuta si na ní vyšlápnout. Koneckonců, ty jsi si chtěl povídat. Ty jsi chtěl abych se starala.
Ale jedno hezky po druhém…

“Můžeš si procházet co chceš, sice pokud to jsou ty záznamy, které si myslím, tak počítej s následky, ale to je konec konců tvoje věc. Ale nepočítej s tím, že se zapojím do něčeho tak podezřele zavánějícího, jako je sledování kradených, očividně kusých, bandou žoldáků dešifrovaných a na čestné slovo neupravených záznamů z kamer v paláci, kde mám přátele.“
Zvláštní, sarkasmus a klid se snáší celkem dobře, za což teď děkuju vesmíru i Síle, protože akcí zapnutý světelný meč u vysvětlování situace tu bylo na můj vkus už až dost. Také mě zajímá Zirnstova reakce, jestlipak ho vůbec napadlo, že bych mohla mít v paláci i já své lidi, nějaké ty skryté přátele, nějaké ty dloužky, službičky na které se nezapomíná, diplomatické styky. Koneckonců strávila jsem tam hodnou chvíli. A co když se teď ukáže nějaký ten přítel na jednom z těch “neupravovaných“ záznamů? To by asi nebylo milé překvapení…
Je trochu zvláštní, že možnost, že se on nebo někdo za jeho zády, nějaký ten hodný nastrčený hlídač toho co tu tahá za drátky, nepokusil, nebo nepokusí ty záznamy pozměnit. Že by mohli být opravdu pravé, mi tak nějak samovolně vypadne z rovnice. Ne, není to podezřívavost!
Přesvědčím dost rezolutně sama sebe, že jde jen o pouhou kalkulaci. Tahle situace, to co vím, to jak to působí a to jaký mám na jisté věci názor, to všechno se proti této možnosti teď prostě spiklo a já se radši hodlám od těch záznamů držet dál, využít je jen k drobnému dloubnutí do Zirnsta. Zvláště když je tu něco na co se chci zeptat, zvláště když už se mu nechce odpovídat na mou první otázku.
“Řekni, tohle všechno… to platíš ty, nebo někdo jiný?“

[Merthor]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

Zirnst zakroutí hlavou a docela odevzdaně rozhodil rukama, než mu ty vloně klesnout zpátky k bokům.
"A co když se právě v tom paláci skrývá příčina toho všeho...? To co je doopravdy nebezpečné... pro Floris,.., pro Castel.. i pro tebe? Co když to celé někdo prováděl za tvými zády? A jaké důvody myslíš, že měli,aby si mysleli, že na ně už něco víš? A oni si to určitě myslí!" vychrlí ze se sebe Zirnst naléhavě několik otázek I teď chápe na co se tě to vlastně ptá.
Stále jako by si myslel, že ho budeš chtít zastavit, aby nepokračoval aby ty otázky, nebo to další nevyslovil.
U poslední věci se stalo ,že na ni dal větší důraz. Ani tohle nebylo poprvé, Ale zlý úmysl v tom nejspíš není. Situace je stále docela vyhrocená, nervy pracují na plné obrátky, ale Zirnst dokončí už o něco plynuleji a bez afektu i když ne moc klidněji.
"Je slušná pravděpodobnost, že si právě někdo z tohohle paláce, kde máš své přátele, zatraceně hodně přeje tvou smrt, že tě chce odstranit z cesty. Už po tobě šli a právě proto jsem se chtěl pokusit zachránit tě a dostatečně tě před tímhle nebezpečím varovat. Možná, že jsem je takhle i trochu zmátl."
Do toho dalšího se stále zrovna nehrne. Na tyhle otázky se mu odpovídá hodně špatně. Přeci však odpoví alespoň z části a co neřekne přímo, to z jeho odpovědi může dost naznačit. Odpovídá trochu neochotně a svou odpověď formuluje trochu diplomaticky. Přesto, jako by to dodal pouze mimochodem.
"K tvé otázce... No o financování toho co bylo potřeba se vlastně zesadil Castell, když oficiálně pořádal o pomoc."

[Atalon]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

“Trochu!“
Vyletí ze mě automaticky, ale hned se to snažím rozdýchat. Na tohle téma už to toho bylo řečeno víc než dost a proč opakovat něco, co nikam nepovede. Místo toho se radši soustředím na to další. I když ani to není zrovna nejlepší.
Že si někdo přeje mojí smrt. Eh. A to někdo kdo na tom seznamu do teď nebyl, nebo kdo už tam je?
Bleskne mi hlavou, ale nahlas neřeknu nic. Tohle nejsou témata o kterých bych se chtěla bavit, rozhodně ne se Zirnstem a rozhodně ne teď. To že Jediové teď nejsou zrovna populární, to že se stali posledním hlasem rozumu a vzájemného soužití v době šílenství a války. To že máme víc práce a nepřátel než kdy dřív. To že jsme většině trnem v oku za ironii téhle situace.
“Generálové, kteří se snad nejvíc ze všech snaží tuhle válku ukončit beze zbraní.“
A pak do toho takový rytíři jako pár v chrámu, jako… no jako já!
Takový, kterým se zase tolik nepříčí řešit věci tak jak je třeba, tak jak by občas neměli…

Rychle vytřesu myšlenky na filosofické hlouposti téhle doby z hlavy a vrátím se zpět k tématu. Tématu snad ještě nemilejšímu.
“A co čekáš že se stane? Co si myslíš že ty důkazy udělají?“
“Tenká půda!“ Bije mi v hlavě alarm, ale já ho rychle přidusím myšlenkou i slovem, protože tentokráte jsem ještě neskončila.
“Vždyť se podívej na ten tvůj Castell. Říkáš mi tu, že je na tom jako Floris ale přitom si najímá bandy žoldáků, lodě a…a co jsi vlastně ty? Další žoldák k zaplacení? Nebo oni platí někomu, kdo ví jak na tebe, kdo si u tebe může říct o službičku? No, zkrátka někomu kdo to za ně má vyřešit.“

[Merthor]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

"Ale já neříkal, že to celé zaplatil Castell," začne se Zirnst mimoděk bránit. Instinktivně při tom použije zcela stejný způsob, jako ty, jen to tentokrát není podobné, ale je to přesně naopak. Zirnst blahosklonně opraví tvou narážku.
"A doufal jsem, že vyhnemet záležitostem, které do toho nezatahují válku:" Přidá Zirnst další argument, než spustí..
"Castell je na tom opravdu špatně a podílel se jen z menší části. To ostatní šlo z hlavních konfederačních prostředků.
Pokud tě zajímá právě tohle, nebudu zapírat, že spolupracuji s konfederací a ne jen na tomhle. Všude může člověk udělat něco dobrého, snažit se pomáhat a to je vlastně důvod. Ten svět s milióny bytostí opravdu potřebuje pomoct."
Zirnst to teď vyslovil nahlas. Předtím to zaznělo v několika náznacích, ale teď se definitivně potvrdilo. Bylo to naprosto jisté.
Zirnst aktivně spolupracuje se separatisty. A způsob, jakým to vyslovil a co řekl, naznačoval, že je v tom všem asi ještě daleko víc, že to není jen účelová spolupráce k vyřešení jednoho problému. Vyslovil to naprosto přirozeně, dalšího zaváhání, bez pochybností v hlase. Od začátku do konce to musel myslet doopravdy a doopravdy musel myslet i další hořkou část pravdy.
"Vlastně jsem na tom obdobně jako ty a ne jen finančně. Taky se snažíš pomoci lidem na Florisu, vybudovala jsi domobranu a celé to financuje Republika. Považuješ se snad za žoldáka? Považuješ snad Jedie za žoldáky?
A vůbec není lepší snažit se jednat správně a řešit skutečné problémy,místo debat o tom, kdo je na jaké straně?"

[Atalon]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

Dobře, tohle jsem slyšet vážně nechtěla, vážně ne!
Jedna věc je totiž věci tušit, možná i vědět a druhá věc je mít je naservírované do nosu takovým způsobem. Tohle zavíralo tolik dveří, že se mi z toho zatočila hlava.
Sith do toho a on v tom vážně jeden nejspíš i je. Krucinál, do čehos to zase vlezl!
Udržet nervy co už se nějakou chvíli potulují okolo, to je úkol podle kterého jsou i rytířské zkoušky hrou na pískovišti a nezbývá mi než si přiznat, že to hodně nezvládám. Nakonec mi nezbývá než prostě nějak reagovat, dřív než něco přeteče. Takže si rukou promnu čelo a snad dost otráveným hlasem, aby v něm nebylo slyšet vztek, mu odpovím.
“Tak především, domobranu Florisu dost dobře nemohla financovat Republika jako taková, to zaprvé. To by se to celé muselo dělat nějak oficiálně přes Senát a jednání diplomatů a ne přes jednu Jedijku. Takže za domobranou stojí právě to sídlo vlády, co tu teď obviňuješ, nebo minimálně někteří na něm.“
Takže teď už snad chápeš, proč mi přijde tohle celé jako plán jak spíš Floris destabilizovat, než stabilizovat. Ale to už nahlas neřeknu a radši přejdu dál.
“A co se…“
Přejdu dál… ale kam? Hořkost v puse mě zarazí včas, nebo je to možná ten chudáček Jedi někde uvnitř, který se ozývá svým pískavým hláskem dřív než překročím jisté hranice. Ty které jsem většinou skončila vysvětlovat před velkou Radou. Jediové…
Myšlenky jsou umlčeny, podobně jako ty jeho před chvílí a chvíle ticha se protáhne, než na jejich místo zapadnou ty méně… no měně všechno.
“A co se jednání správně týče…“
Kruci, další minové pole. Další téma, do kterého není dobré se pouštět, ale do tohohle už kousnout musím. Je na to čas. Teď už není prostor na ochranitelství.
“…tak to už dávno není tak jednoduché téma. Už před tímhle vším bordelem nebylo…“
Sílo, nazvala jsem právě válku v celé Galaxii bordelem, někomu do očí? Zirnste už jen za tohle bych tě měla zabít, protože jestli budeš mluvit s někým z rady o tom co se tu stalo, tak mě Palpatine ukřižuje na chrámové věži.
“…a teď, s těmi tvými stranami, o kterých se nechceš bavit, se to ještě zhoršilo. Takže mi řekni, co je správná věc? Je třeba správné ochránit svět před černými obchody, které kradou peníze nebo zásoby, ale tím ho nechat zranitelný vůči invazi a intrikám nepřítele který si přijde spíš pro životy? Nebo tak nechat bez léků, nebo zásob, světy protože jinak než na černo se na ně nedostanou? Řekni?!“

[Merthor]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

"Coro... proč si myslíš, že chci udělat právě něco takového?" povzdechl si Zirnst a v tom povzdechu byly znát patrné známky únavy. Něco podobného jsi mohla cítit i ty, tím spíš, že to bylo ještě únavnější díky tomu co rozhovoru předcházelo.
Váš rozhovor samotný nebyl z těch nejkratších, trval už nějakou dobu a pro vás oba byl docela náročný i únavný.
Tedy únavný po psychické stránce daleko spíš, než po fyzické. Je pravda, že pracující nervy na únavě zrovna moc neuberou.
"Já opravdu nechci nikomu ublížit. Chtěl bych jen dopadnout ty, kteří jsou za tohle všechno zodpovědní. To je všechno. Myslím, že to je možné udělat takovým způsobem, aby to aby to pro ostatní, kromě těch kteří do toho jsem zapojeni nemělo vážné následky, aby nedošlo k vážnému oslabení Florisu. To jsem ti slíbili. Ale to ti snad nemusím připomínat.
Vysvětluje Zirnst. Snaží se aby to bylo znovu to klidné trpělivé vysvětlování, ale už se k tomu nějak nemůže dopracovat.
Navzdory vší snaze, rozhovor začínal jaksi váznout a stávala se z něj dost podivná záležitost pro vás pro oba .
Emocí stále přibývá. Čeho naopak podstatně ubývá, to je vaše trpělivost, nějaká ta energie a spousta již vyřčených argumentů.
Zirnst i ty jste toho v rámci dané situace řekli hodně a tak není divu, že jednomu nebo druhému začínají docházet slova.
Možná i proto Zirnst neřekl mnoho nového, něco čím by tě mohl překvapit. Prostě se snažil reagovat na tvé otázky.
Nejdřív na to, co bylo vysloveno první a teď po další krátké odmlce z jeho strany i na to další.
"A pokud jde o nelegální obchody..., ty by sis opravdu mohlamyslet, že zrovna tyhle obchody v kterých jsou zapletení Huttové a které ničí několik světů pomáhají? Uznávám, že je dost případů, zvlášť teď z války, kdy, některé světy potřebují pomoc a že je spousta způsobů, jak takovou pomoc můžou dostat, třeba i přimhouřením oka, tolerováním určité hranice ne zrovna zcela legálních aktivit. Ale nemyslíš, že právě tahle situace určitou hranici překračuje?

[Atalon]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

Zirnst mi rozhodně na klidu nepřidával, ne spíš naopak. V nás dvou se nesetkali jen dva staří… no snad přátelé, ale i dva zcela odlišné pohledy na svět tam venku. Tak odlišné, že už jen to samotné snad vylučovalo možnost se na něčem shodnout. Aspoň z mého pohledu.
Já žila s mistrem a viděla co dovede vesmír. Že tam kde jsem viděla snadnou odpověď leželi většinou tisíce hádanek a rozcestí. Tam kde jsem přestávala být obezřetná, myslíc si že je vše bezpečné, byl opak pravdou. Koneckonců tuhle lekci mi Zirnst sám připomněl. Byla to má chyba, má přílišná víra v bezpečí Floris, která mě dostala sem, která mě mohla stát život.
A to je i můj důvod proč se tohle snažit vyřešit bez meče.
Ale Zirnst? Jeho pohled, nebo aspoň ten co mi předvádí je tak… tak nevinný, naivní. Jako by nic z toho neviděl, jako by strávil ty roky někde v krásné zahradě Alderanu. Věříc v ideály bez poskvrny, věříc v pevnou zeď postavenou mezi tím dobrým a špatným, co dokáže rozlišit i mezi těmi miliony odstíny šedi a nalinkovat jí pevnou rukou.
Jak já ti závidím.
Můj život se stal věcí kompromisů. Rozhodnutí o menším zlu a ne větším dobru. Rozhodnutí kterými se nikdo nechlubí, ale jejichž nutnost nikdo také nepopírá. Rozhodnutí, někdy obětovat tu vznešenost, to prosazování dobra a správna nadevše, jen proto abych docílila toho co bylo třeba, toho co mohlo skutečně pomoci. Rozhodnutí, občas stojící životy, občas beroucí životy. A zanechávajíc za sebou propast která na vás civí ze snů desítkami tváří. Takový byl život rytíře poznajícího díry a mezery v kodexu, nebo krásách Republiky, nelitovala jsem jich ale. Ne, jen jsem je akceptovala jako nutnost, jako součást toho poslání chránit. Jako nutnost dívat se skutečně otevřenýma očima na svět, ať se mi líbí co vidím nebo ne.

A teď… teď se mě tu někdo, někdo kdo hodil celý řád za hlavu a žil tam venku v tom světě ptá, jestli si dokážu představit, že by z obchodů s Hutty mohlo vzejít něco dobrého…
“Nemožné to není.“
Řeknu co nejneutrálněji s pokrčením ramen zasenujíc hořkost rozebírání vlastního osudu do pozadí.
“Říkáš, že ty obchody ničí Castell, ale Floris zničená není. Ne tak aby to bylo vidět na lidech. A ti snad pocítí takové věci mezi prvními. Nebo ani na tom se neshodneme?“
Ráda bych pokračovala svým směrem, ale tohle je něco, co nemůžu jen tak přejít. To jak mluví o Castellu zní, jako by byl ten svět před zhroucením. Ale Floris? Je vůbec možné, aby lidé, ti nejprostší lidé, ti kteří jsou vlastními životy, žaludky a peněženkami závislý na zdrojích a obchodu nepocítili něco takového? Aby nevěděli že se něco děje, když byli prvními kdo cítil jak přichází válka. Aby si nevšimli že se jejich zboží mění, mizí, draží? Žila jsem snad mezi nimi, sedala s nimi u jednoho ohně, mluvila u jednoho stolu v hospodě. Je snad možné, že by mi neřekli o takových změnách, když jsem tam byla pro jejich ochranu, pro pomoc právě proti takovým věcem?
Ne tomu prostě nevěřím!

“Možná, že je chyba někde jinde. V něčem co jsi neviděl. Možná v něčem co jsi vidět neměl. Řekni, žil jsi na Castellu? Nebo jsi tam byl jen vyslán? Dostal jsi informace a návod kde získávat další?“
Vím kam mířím a nejsem z toho šťastná, ale to co se dovídám, mě tímhle směrem prostě vede hlouběji a hlouběji.
“Neříkám, že nemáš pravdu. Že Castell netrpí, nebo že na Floris i Castellu nejsou obchody spojené s Hutty, které pracují pod zákony. Jen říkám, jestli tu není možnost, že je na Castellu i něco víc než jen tyhle obchody. Že ti někdo možná pomohl ty obchody vidět pro své vlastní plány. Co když se někdo potřebuje zbavit konkurence. Někdo kdo si nechce Hutty poštvat proti sobě. Přemýšlej. Ty i já jsme oba nějak spojení s Řádem, Republikou. A ty jsi ještě před chvílí chtěl, abych v tomhle převzala iniciativu. Co když tohle byl něčí plán od počátku. Využít těhle obchodů k tomu aby poštval proti sobě Republiku, Řád a Hutty. Pokud by to tak bylo, pak bys tím Castellu nepomohl, protože to co se na něm děje proudí odjinud. A jen bys někomu pomohl s jeho ještě nekalejšími plány. Koneckonců Hutti nikdy nebyli hloupí, nebo ano? Kdyby obchodovali na světech obou stran tak aby na tom vydělávali, nemyslíš že by na sebe nechtěli přivolávat zbytečně pozornost bídačením světů. Zvláště teď když se věci tak rády řeší flotilou. Co na to říkáš?“
Nejspíš tu ztrácím čas a vím to. Nejsem zvyklá takhle odhalovat co si myslím, jak věci vidím, a z dobrého důvodu. Ale zkrátka chci věřit, že na tomhle mém pohledu něco je. Že věřím ve správné věci, že by mohl i Zirnst začít pochybovat, pokládat otázky, ty správné. Ty co lidé a zvláště ti nadřízení nechtějí slyšet. A kdo ví, možná nakonec nebudu daleko od pravdy, možná nakonec zjistí věci co se mu nebudou líbit. Bývá to tak, a já opravdu nejsem ráda, že jsem tím kdo by ho měl na tuhle cestu navést, ale pořád mi to přijde lepší, než se ho pokoušet zpacifikovat a dotáhnout před Radu, ať si s tím poradí oni. Koneckonců, myslel to se mnou dobře, možná…

[Merthor]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

"Na Florisu přece nebylo všechno tak docela v pořádku. Jistě nebyly tolik ekonomického charakteru, ale jinak jsi musela řešit spoustu různých problémů, nebo ne?" Připomene ti Zirnst. Je to snad spíš vážná úvaha, nad tvou námitkou než jízlivost.
Zirnstrův hlas nemá ironický nádech. Jenže teď už nějakou dobu nejsou poznámky, které by nebyly ve své podstatě rýpavé, které by nezasahovaly do dost citlivých témat. Naopak, každou chvíli, jako by se situace stávala víc na pováženou, vachrlatou.
"Nechci tvrdit, že znám všechny příčinné souvislosti, ale druh problémů teoreticky nemusí být všude stejný. Může to záležet na pozici těch světů... Pokud je Floris blíže epicentru, nemusí mít ekonomické potíže, ale tyhle nekalé aktivity o sobě možná daly vědět jiným způsobem, než u světů, které jsou na konci toho řetězce."
Pokud by sis myslela, že se Zirnst nechá hned na první pokus přemluvit, neměla bys pravdu. Ne nebyla jsi jediná, komu se těžko věřilo vysvětlením určitého druhu, kdo se takovým vysvětlením raději pokoušel zdaleka vyhnout. Zirnstovis se očividně moc nelíbilo vysvětlení, že se ho někdo pokusil využít k dosažení určitého záměru. Jednal možná dle očekávání. Uchýlil se ke svému oblíbenému triku, pokusit se přinést rozhovor trochu jinam. V tomhle případě Navrhnout jinou cestu k vyústění situace.
"Ale abych to shrnul. Situace je teď taková, že se každý svým způsobem snažíme přesvědčit toho druhého, že v jeho pohledu na věc je nějaká chyba, že by se na všechno měl dívat z jiného úhlu a že je to trochu jinak, než si ten druhý myslí a připouští. Pro nás oba je těžké přistoupit na pohled toho druhého a přece každý z těch pohledů má svou vlastní logiku. Když budeme pokračovat tímhle směrem, tak se asi nikam nedostaneme. Takže co myslíš, jak se dá tahle zvláštní situace řešit? Jak poznáme, kdo z nás má vlastně pravdu?" Tohle už nebylo tak docela bez narážky bez drobného rýpnutí. Alespoň, i když spíš nepřímo než přímo. Zirnst sice mluvil o vás obou, situaci snad shrnul a snad to mohlo i dost odpovídat, ale pokojený s danou situací, s tím jak se vyvíjí stále kamsi do Sithu, určitě nebyl. Možná byl tak trochu zklamaný, zklamání, že stále nevěříš. pak tu byl samozřejmě ještě fakt, že se do jisté míry pokoušel přesvědčit první on tebe.

[Atalon]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

Je to zvláštní, ale z toho, že se Zirnst mému vysvětlení vzepřel a začal argumentovat něčím, k čemu bych měla co namítnout, mě nakonec snad i uklidní. Ne do stavu porozumění, to mu musím přiznat, k tomu mám ještě Galaxii daleko, ale… ale dost na to abych po něm nezačala metat námitky bez rozmyslu z první věci na jazyku. Naopak si svá slova teď rozmyslím hodně, už jen proto, že pro mě skutečně nějaké východisko přestavují. Je v nich jakýsi pocit možného úniku, naděje na…

Sith do toho!

Naděje neměla dlouhého života a realizmus jí dorazil už při jejich prvním setkání, zanechávajíc za sebou odpověď na jeho otázku.
“Problém není v tom kdo má pravdu. Tu nakonec můžeme mít klidně oba…“
Uznám dost rezignovaně, ale ne z důvodů které by asi Zirnst chtěl.
“…problém je co s tím dál? Protože pokud máš pravdu, pak tu nevidím způsob jak to vyřešit ani pro jednoho z nás.“

[Merthor]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

"Nějaký ten způsob řešení většinou existuje. Tedy doufám, že existuje i tentokrát, záleží ale na...," začne Zirnst,
ale právě v tu chvíli ho přeruší zapípání jímž na sebe hlasitě upozorňuje jeho komlink. Proto onu nahlas vyslovenou myšlenku o tom, že záleží na tom nakolik je možná dané řešení přijmout, na ochotě to udělat a možná ještě o něčem, co chtěl říct, která mohla při jeho slovech napadnout i tebe nedokončí. Jeho pohled rychle sklouzne dolů, směrem ke komunikátoru, pak Zirnst zvedne ruku a zlehka se dotkne displeje. Udělá to docela ochotně a zrovna moc nad tím nepřemýšlí. Jako by z ulehčením, snad jako by byl rád, že do vašeho rozhovoru vstoupil nějaký vnější faktor a že tím váš rozhovor ne chvíli přerušil.
Tobě i jemu to poskytlo jakousi možnost srovnat si myšlenky a zapřemýšlet, kam bude asi tento hovor o Florisu o tom, jak je správné jednat, o tom kdo je na které straně a o ledasčem dalším většinou ne zrovna automaticky přátelském pokračovat.
"Co se děje Oglis?" ozve se Zirnst jako první, vybídnuv tak ženu se kterou už jednou komunikoval, aby mluvila.
"Mám tu Larbena. Chce s podat zprávu o dění na Florisu. ohlásí stručně Oglis.
"Takže se něco děje přímo na Florisu? zeptá se Zirnst zamyšleně. Jeho hlas určitě nezní napjatěji, než před tím, při vašem rozhovoru, Jistě jsou v něm znát lehké stopy před tím patrných emocí, ale zřejmě nic moc na víc. Zirnst je v rámci možností klidný a jeho zamyšlená reakce, snad docela dost nezahraná a opravdová.
"Dobře Oglis, můžeš mi Larbena prosím přehodit sem?" zeptá se Zirnst po krátkém přemýšlení. Malou chvíli se nic neděje, je ticho. Zirnst kritce zvedne pohled od komlinku a podívá se na tebe. Pak se přesune někam mezi zárubně otevřených dveří, ale z očí ti ani tak moc nezmizí, nechce se zchovávat a všechno co říká můžeš opravdu dobře slyšet. protože je dost blízko.
Komlink po odmlce znovu hlasitě zapípal a Zirnst dalším pohybem směrem k displeji přijal nové příchozí spojení.
Na displeji ne displeji šlo letmo zahlédnout trochu neurčitá í silueta mužské postavy, Není úplně lehké ji poznat ale s větší pravděpodobností to není nikdo z mužů, kteří tě přepadli. Ne, jen proto, že nemá zakrytou tvář, ale prostě to podobně jako Zirnst není ten typ svalnaté gorily z mozkem, co se hodí tak akorát na bojování a na převádění co všechno dovede.
"Mám zprávy, které by možná mohly být důležité. Dle instrukcí jsem se trochu ochomejtal kolem toho jejich paláce a na dalších místech, která by mohla být důležitá. No a taky jsem se ještě kapku vyptával. No a..." vysype ze sebe Larben a pak z čista jasna zabrzdí, jako by to tempo, kterým to ze sebe vysypal bylo až příliš rychlé.
"No a... co?" pobídne ho Zirnst. Přestávky mezi odpověďmi působí přirozeně. Jsou různě plynulé a ne příliš dlouhé.
Na první pohled to nevypadá, že by tohle byla nahrávka, i když by pro Zirnsta jistě nebyl problém něco takového udělat.
Dalo by mu to ovšem dost práce a musel by si tu nahrávku minimálně několikrát přehrát a ze dvakrát zkusit, aby bylo takové.
"No v paláci vlády se celý ten večer od vašeho odletu svítí a vypadá to, že do něj spíš pár lidí přišlo, než že by všichni odcházeli. Létají tu speedery tam a zpátky a vůbec je vidět, že se něco děje a že je místní vláda možná trochu nervózní. Nejdřív jsem nemohl nic zjistit, personál noční služby se mnou nechtěl mluvit. Až pak se nějak rozkřiklo, že se přinejmenším část vlády Florisu sešla k mimořádnému jednání a prý budou v tom paláci celou noc, pokud nevyřeší nějaký důležitý problém." Larben přestal spěchat a vyklopil ze sebe další sadu informací, na něž chtěl Zirnsta upozornit..
"A na to všechno jsi přišel jak?" zkoušel si to všechno ověřit Zirnst, jako by teď sám byl vůči zprávám trochu podezíravý.
"Něco si povídá tak kolem dokola místní, co viděli to samé. Prý to musí být opravdu něco na čem místním pohlavárům záleží a pokud je to opravdu takový problém, tak to vláda většinou nenechá bez odezvy a bez nějakých opatření.
Možná to vyšlo najevo, když se poptávali po té Jedi. Prý ji nutně potřebují a ona jim zmizela přímo před frňákem.
Nejspíš po ní chtěli vyhlásit co nejdřív pátrání. Jestli vědí, že jim zmizela z planety, si nejsem jistý. Není to vyloučené.
Prý je to opravdu důležité mohla by jim pomoct a ona si jen tak zmizí." Zněla Larbenova odpověď. Ale to ještě nebyl konec rozhovoru, což by byla další kapka nasvědčující pravosti rozhovoru, protože nahrávku je o něco těžší kouskovat tímto způsobem. Většinou je výhodnější nahrát části rozhovoru po trochu pravidelnějších protože pak je přehlednější.
Kromě toho to bylo dost závažné sdělení a i za předpokladu, že by to mohla být nahrávka a taky nemusela... to bylo důležité.
Týkalo se tě to a vyžadovalo to tvé rozhodnutí. jak se k tomu všemu postavit, jak se v dané situaci zachovat.
"Dobře, Víš, co by to mělo být 1a problém a opatření, s čím to potřebují pomoct? Týká se to narušení jejich plánů?"
optal se ještě Zirnst. Bylo vidět, že sám chce vědět všechno, co a jak, že se chce zorientovat a mít jistotu, co to znamená.
"No to... to tedy asi nemůžu sloužit. Víc toho zatím nevím." zaváhal trochu Larben než odpověděl. Snad přemýšlel, jestli by přeci jen něco, co by Zirnstovi mohl povědět a co by Zirnsta mohlo zajímat neví.
"Fajn, jestli je to všechno, tak dík za informaci. A pokračuj, třeba zjistíš ještě něco. Já končím," ukončil Zirnas konečně veškeré spojení, aby se vzápětí obrátil k tobě a vrátil se na své původní místo. Jeho tvář rozhodně nebyla neproniknutelnou maskou toho, kdo již nějakou dobu čeká, až něco takového přijde. Samozřejmě, že musel vědět, že je Larben na Florisu.
To jasně vyplývalo i z toho, že Larben mluvil o instrukcích. To, jak zareaguje Floris mohl matně předpokládat, ale pokud byly zprávy od Larbena pravdivé, nemohl reakce místních na svůj plán znát do každého detailu a určitě tam byly i nové věci.
"Podívejme, tak oni na mimořádném zasedání řeší nějaký důležitý problém a vyhlašují pátrání po Jedi, která zmizela." pronese na půl k tobě, napůl k sobě, shrnujíce tak podstatu celého sdělení do jedné věty.

[Atalon]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

Opravdu bych chtěla mít jeho optimizmus.
Napadne mě zcela samovolně už při jeho prvních slovech, takže jsem vlastně ráda, že je nedokončí. Koneckonců chystám se mu odpovědět další pseudopoučkou ze života a to je něco co si nechám ráda uniknout, už jen prostě proto, že já opravdu nejsem mistrovský typ. Vlastně by se dalo říct, že Floris a ty desítky akcí, do kterých jsem se poslední roky vrhala, byli i mým způsobem, jak se vyhnout povinnosti rytíře v podobě uzlíčku neštěstí s lačnýma očkama, jemuž máš předat svou životní moudrost, a která si obecně říká padawan.
A ráda si klidně opřená o svou již skoro oblíbenou zeď vyslechnu zprávy. Vlastně nejen ráda, ale i s patřičnou dávkou pobavení. Zirnst totiž dělá první poslední, aby rozhovor vypadal co nejpřirozeněji, možná záměrně, možná jen z napjatosti, nebo očekávání že mu v následující vteřině vmetu do tváře že by se mohl z fleku přihlásit do filmových studií na Coruscantu a to je, Sílo mi odpusť, vážně sladké.
Se mnou asi není snadné mluvit…
Zanotuji si v hlavě zcela zřejmý a za posledních pár hodin x-krát ověřený fakt s mírným úšklebkem. Už jen proto, že zatím nemám nejmenší důvod rozhovoru ani jeho obsahu nevěřit. Jen v něm asi zase na rozdíl od Zirnsta vidím mnohem míň než on.
A pak kdo je tu ten paranoidní.
Neodpustím si a jsem ráda, že zůstanu jen u myšlenky. Přesto je čas odpovědět, koneckonců, byla jsem k tomu napůl vyzvána a odpovědět mám co. Slova nikde hledat nemusím, stačí jen otevřít pusu.
“Ovšemže řeší. Cos čekal? Jsem Republikový generál odpovědný za nejsilnější vojenskou složku jakou mají, jestli jsi náhodou nezapomněl. A touhle dobou už budou o mém zmizení kapitáni vědět, tak cos čekal že udělají. Já většinou nemizím, aniž bych předala velení, nebo aspoň oznámila odlet. Takže celkem panikaří. Nebo vy byste nebili na všechny zvony v půlce galaxie, kdyby si někdo bez svolení půjčil Dookua, neznámo kam ?“
Dobře, tohle jsem mohla říct trochu míň kousavě a asi i trochu míň útočně. Ale… no dobře, žádnou výmluvu nemám, prostě se mi chtělo. Takhle to dopadá, když prostě jen otevřu pusu…

[Merthor]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

"Hodně by záleželo na okolnostech. Jinak máš vlastně pravdu," připustil tiše, ale jinak dozcela bez vytáček Zirnst.
Tentokrát se nepokoušel odpovědi na tvou otázku vyhnout, naopak odpoví docela popravdě a přímo, i když by snad mohl namítnout minimálně to, že začít tu žonglovat se jmény významných osob obou válčících stran, asi není moc dobrý nápad.
Poukázat na konkrétní okolnosti taky není zcela nelogické. Nejen u separatistů je možnost, že situace uvázne na informačním šumu a na zvony se pak někdy začíná bít brzy a jindy vrámci přehazování zodpovědnosti později, což ale není tento případ.
"Kdyby hrabě Dookuu zmizel, asi by byl některými hodně postrádán." naváže Zirnst, jako by uvažoval nahlas a při tom se elegantně vyhne tomu, k čemu už se ti už přiznal. Základnímu vnímání soudržnosti skupiny. Oněm dvěma slovům, my a oni.
"Pokud bych se v takové situaci ocitl, řešil nějaký vážný problém a musel ho najít.... určitě bych se po něm snažil pátrat.
Zároveň bych doufal, že mu celá ta situace nebude lhostejná, že má nějaký důvod, proč se mi nemůže ozvat a že pokud o vážnosti situace alespoň tuší, že se mu bude snažit jakkoliv pomoct, nebo prostě něco udělat. Jak se ukáže, to že se Zirnst nevyhýbá odpovědi na tvou otázku, ještě neznamená, že nemá nějaký osobní náhled na věc, nebo nějakou poznámku.
A pokud bych měl čirou náhodu důvod myslet si, že mě chce zničit a plánoval bych ho zabít, záleželo by mi na tom všem ještě daleko víc. Ačkoliv mluví o sobě, Zirnst v rámci své odpovědi daleko spíš, než na řešení problému z Dookuem myslí na konkrétní jednání vlády na Florisu . Jdou to jakési drobné náznaky, toho jaké další souvislosti by mohlo mít to co se podle zpráv, které právě dostal děje. Tím spíš ve své poslední poznámce, protože pokud je Zirnst jen z části takový, jako byl, nebo jako některé z těch věcí, co říká, zabít někoho by pro něj stále nemělo být prioritním řešením problémů.

[Atalon]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

“Když chytáš divokého strilla, nestačí na něj nalíčit kus masa, musíš mu dát kořist…“
Vybavím si jedno z pořekadel mistra a nemůžu než se té asociaci pousmát.
Kdypak jsem asi byla přehodnocena na strilla…
A radši spolknu kousnutí, které se mi objeví na jazyku za nenápadnost Zirnstových náznaků. Bohužel jak to už bývá když útočí smečka, žádná síť nedokáže chytit všechno a to platí i u poznámek…
“Hm, když o tom tak přemýšlím, tak máš v něčem rozhodně pravdu…“
Lehce stisknu malý výběžek na válci v mé ruce a počkám na ten tak notoricky známí zvuk, na záři vedle své nohy.
“Generál Dooku by se neměl se svými hodnými únosci tolik vybavovat a radši měl zavolat, nebo ještě líp doletět domů…“
Na výčitky svědomí nemusím čekat déle než půl nádechu a skoro už čekám kdy mi na zátylek dopadne ten výchovný mistrův pohlavek. Ale tohle je smysl pro humor, a vlastně i způsob jednání který mě prostě ani chrám nedokázal odnaučit.

[Merthor]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

Zirnst navzdory žluté čepeli dokreslující aktuální stav věcí opět neznervózní, nebo přinejmenším nedá strach ze světelného meče, viditelněji najevo. Vlastně pro jednou zase vůbec nedá najevo, co si myslí. Smrt ho znervózňuje daleko míň, než některé pasáže vašeho rozhovoru. Kromě očí se na něm nepohne ani sval. Nějakou chvíli se prostě neděje vůbec nic. Ty tam stojíš se zažehnutým světelným mečem a Zirnst její jen tak a jako by okamžik vyčkával. Možná proto aby se dozvěděl nakolik doopravdy to s aktivací a použitím světelného meče myslíš tentokrát. Prst na spínači světelného meče jsi už před tím držela dvakrát a v obou případech ji nakonec čepel zase nechala zmizet.
Pak se v koutcích Zirnstových úst dokonce objeví náznak jakéhosi pokusu o úsměv, pozvedne ruce a pravou si poklepe na místo na levé, kde má pod oblečením schovaný komlink.
"Dobře. Holokomunikátor je v kokpitu, nebo v hlavní místnosti. Pokud by si generál Dooku přál použít raději tohle..., Oglis může odpovídajícím způsobem zesílit signál a zvýšit jeho dosah až kam bude potřeba," pokračuje Zirnst dál způsobem, který jsi vlastně svými slovy tak trochu přijala. Jako by se vůbec nebál, že by ses mohla pokusit spojit taky s Coruscante a s Jedii. Zřejmě předpokládá, že hodláš nějakým způsobem kontaktovat Floris, že si vybereš právě tuhle možnost.
"Nebo by si generál Dooku přál své přátele raději překvapit?"

[Atalon]

Vězeňská cela, někde na palubě neznámé lodi

Ovšemže užití meče je krajní možnost, jen si sama nejsem jistá, jak moc na kraji už vlastně jsme. Takže když mi dá Zirnst chvíli k přemýšlením nad tím, nejsem z toho zase tak šťastná jak bych asi měla. Jak se myšlenky rozbíhají, dokonce se v nich ozývá i proud volající po jejím užití. Minimálně ta část mého já zvědavá na Zirnsta, na to jak moc má tohle celé promyšlené. Vědět jestli mi vrátil meč prostě proto že se předem ujistil že mu nemůžu nic udělat, nebo prostě proto, že je naivní. Pro obojí mi v mých očích dal až dost důkazů, nebo aspoň podezření.
Stejně jako se mi nechce opět prostě jen deaktivovat meč, sloužící v tomhle rozhovoru sad už jen za strašící chrastítko.
To všechno se ale změní v momentě kdy přijde se svou nabídkou. Hned ta první udělá totiž mnohem víc než jen pár kruhů na hladině. Pro mě je spíš pumou, takovou která může tohle všechno opravdu vyřešit.

V mé hlavě se z pod tun popela a námitek pozvedne opět jako mocný fénix můj prvotní plán.

Zbývá v něm ale dořešit jednu drobnou maličkost. Proto z mých rtů místo odpovědi vyjde další otázka.
“Zirnste… co si vlastně myslíš o Konfederaci a Republice?“