YMPM - Epizoda II

[East.Wood]

Skupina rytířky Avalin, místo havárie (Naen Sakki)

Dělal jsem, co jsem mohl, abych udržel rozum v hrsti a přitom mohl pomoci hledajícímu Glibenovi. Jenže v mém zorném poli nebylo nic, na co bych kamaráda upozornil. Až po chvíli mi svitla v hlavě spásná myšlenka.
"Glibene, kde bývají ty nože, když se potřebuješ odříznout od sedadla?" zeptal jsem se spíše řečnicky, ale tím jsem dal Glibenovi dostatečný impuls, aby se pokusil něco najít.

Potom jsem upřel svou pozornost znovu k Shay. Snažil jsem se urputně myslet na hodiny zdravovědy. Na rady mistrů ohledně první pomoci. A samozřejmě o využití Síly při léčení živých bytostí. Všechny tyhle věci se mi teď docela míchaly v hlavě a nevěděl jsem pořádně, co dělat. Proto jsem se snažil co nejvíce uklidnit a proniknout do myšlenek firrerreanské dívčiny. Pokud by to bylo v mé moci, chtěl jsem jí co nejvíc pomoct od bolesti a působit hojivě na její zranění...

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie Skupina rytířky Avalin, Místo havárie (Gliben Beltens)

Když jsem uvnitř kabiny žádný ostrý úlomek nenašel, začínal jsem pomalu zvažovat, že bych ho mohl hledat někde jinde, nejspíš v tom pomačkanému kusu trupu, kterým jsme se musel protáhnout na cestě sem, nebo na zemi těsně před troskou.
Chtěl jsem ta místa v bezprostřední blízkosti zkusit prozkoumat s pomocí Síly. Pokud by tam něco bylo.... musel bych to najít.
Prostě jsem musel doufat, že něco ostrého co by se dalo vzít do ruky a použít najdu. S tím že se někde bude válet obvaz jsem opravdu počítat nemohl a že bych toho nechal jakbysmet. Shay to moc potřebovala, takže jsem se musel snažit.

Už jsem chtěl zamířit směrem k roztřepenému otvoru zejícím u vstupu do kabiny, ale při Naenových slovech jsem se zarazil.
Že bych měl hledat nůž? Že by tu skutečně bylo něco takového a já jsem to nenašel? Něco takového mě do teď ani nenapadlo. Snad bych nůž objevil ve chvíli, kdy bych se pokusil použít Sílu. Ale stejně. Byl jsem vděčný, že ně Naen upozornil.
"Díky" vyhrkl jsem a trochu svraštil čelo. Snažil jsem se uvažovat. Pokud by nůž skutečně někde měl být... a pokud slouží k odříznutí se od sedadla při nehodě, musí být někde poblíž toho sedadla. Pokud ne přímo na něm, musí být připevněný někde blízko na zemi, nebo na stěně kabiny. Pokud by byl na stěně kabiny, mohlo se s ním nejsnáze něco stát. Stěny kabiny byly ve většině případů docela pomačkané. Pokud šlo o sedačky, ty tu byly tři a kolem nich jsem to musel znovu prohledat. Obhlédnout vlastně už do třetice. Zadoufal jsem, že tam někde ten nůž skutečně je, protože pak by nám to výrazně pomohlo.

Pokud bych nůž skutečně našel, okamžitě bych se ho pokusil použit na přepravní onen box. Jako první bych se pokusil zasunout nůž pod víko, nejspíš v oblasti zámku. Doufal bych, že by bylo možné zámek poškodit a přepravní box tak otevřít. Pokud by se to nepovedlo, musel bych se zkusit prořezat přes stěnu, nebo vyzkoušet jiné možnosti. Cokoliv by se dalo zkusit, aby se přepravní box otevřel a odhalil nám, jaký je jeho obsah. Celou tu dobu jsem se upínal k myšlence, že je otevřít box důležité.
Sílo prosím, ať jsou tam nějaké léčivé prostředky a obvazy, přál jsem si opravdu vroucně a to tím víc, čím víc se mi připomínala Shayina nepěkná rána na hlavě.

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Bylo to malé problesknutí, když si Naen vzpomněl na jednu ze základních výbav každého transportu včetně toho, že na tomhle konkrétním ji i viděl. Glibena tím zastavil a přiměl hledat novou stopu, zatímco on sám se rozhodl soustředit jen a pouze na Shay. Mohlo se sice zdát nemyslitelné, aby mladý youngling dovedl vyléčit zranění takového rozsahu, nicméně Jediové byli vedení k tomu, aby se nevzdávali, pomáhali a hlavně, aby do jisté míry překonávali nemyslitelné.
Vurkský chlapec se soustředil v Síle jako nikdy předtím a jeho jediným cílem byla Shay, zraněná dívka, která potřebovala pomoc, jíž on toužil více než poskytnout. Naen jakoby po chvilce přestal vnímat sebe jako jedince, ale jako by byl dvakrát - jednou hodně slabý, jednou silný. Přišlo mu jen přirozené pokusit se to trochu vyvážit a přelít tu sílu z jednoho do druhého, jakoby mu to přišlo naprosto přirozené. Celé to byl divný pocit, možná by se dal popsat tím, že byl zároveň sebou, ale zároveň i tak nějak Shay. Mohl cítit její bolest, ale i svou sílu a mohl vnímat i její strach.

Jeho kolega mezitím začal usilovně prohlížet sedačky po konkrétním předmětu. Teď když věděl, co přesně má hledat, tak to bylo o něčem jiném - takový záchranný nůž musel být na vhodném místě a těch až tak hodně nebylo. A tak po chvilce Gliben doopravdy slavil úspěch a nalezl to, co potřeboval. Nicméně stále mu ještě zbývalo otevřít bednu. Nůž přiložil k zámku a nejprve se o něj opřel, ale běžné vypáčení nebylo konečným řešením problému zavřené bedny. Proto to zkusil rovnou do zámku a prudce zapáčil, aby se ozvalo prsknutí a Gliben se převalil na záda. Nůž nakonec nebyl tak výrazně pevný, jak se mohlo zdát a opravdu sloužil jenom k rozřezávání pásů, nicméně stačil nakonec na to, aby zámek povolil a bedna tak byla nyní otevřená. Následná rychlá obhlídka ukázala několik bactových náplastí, termální pokrývku, kryogenní sprej, šicí potřeby, destilační vodu a pak nějaké pilulky, které Gliben nepoznával.

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Pocit z úspěchu byl vynikající, přesto se jím nenechal Marconius strhnout a byl připraven se spokojit s jedním úlovkem, když si uvědomil, že jako správný Jedi by měl myslet i na ostatní. V pozadí si mohl všimnout zelosana Kola, který byl hned vedle Dlla a na rybu koukal se zájmem i s jistou nechutí, mezitím však přišel jiný z jeho kolegů.
Já, ale chtěl bych si ji taky zkusit ulovit. Všichni chceme přeci být Jedii, ne?
poznamenal a jakoby tím strhnul dalšího ze skupiny, který se podíval tázavě na Qishu. Ta na chvilku zaváhala, protože se po dlouhé době cítila jako doma, ale nakonec vyrazila směrem ke břehu, aby předala pomyslné žezlo o něco dále a spokojila se nakonec s brouzdáním na kraji. Samozřejmě předtím také ukončila trápení ryby a dokonce se zdálo, jako by ji vzdala jakýsi díky. Nicméně s přípravou zatím nespěchala, jen ji schovala do stínu.

Dll nebyl v příliš komunikativní náladě, čímž Dariuse trochu vykolejil a ten si najednou nebyl jistý, jak postupovat dál. Chvilka mlčení se tak protahovala, takže až na občasné šplouchnutí vody, povzbuzování několika ostatních younglingů a příležitostné zašelestění stromů od větru mohl Dll vnímat ticho okolí.
Jak si lehnul, tak mohl i pozorovat oblohu, kdy v jejích vyšších vrstvách atmosféry i nadále přebývala iontová bouře a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měla chýlit ke konci. Z jistého úhlu pohledu to bylo až uchvacující a působivé, pokud se nebralo v potaz to, jak ničivé následky to mohlo zanechávat na elektronických zařízeních.
Darius mezitím seděl poblíž Dlla a začal si potichu broukat jakousi melodii, kterou však Dll slyšel dostatečně zřetelně. Byla relativně pomalá bez výraznějších tónů či hrubších přechodů, rozhodně to byl nějaký kousek mířený k relaxaci.

Probuzení vlastního mazlíčka považoval v tuto chvíli Mon spíše za překážku, nicméně naděje, že ji znovu uspí bez výraznější a možná i trochu násilnějšího použití Síly, byla na nějakou chvílí minulostí. A byť snahy o uklidnění měly jistý efekt, zvědavost na nového tvora však byla znatelnější a to z obou stran. Bylo to, jakoby se oba navzájem vycítili a chtěli prozkoumat, co je ten druhý zač. čím si mohl být v tu chvíli Mon jistý byl fakt, že se zatím jednalo o pouhou zvědavost a nikde nemohl najít žádný náznak agrese nebo vidinu toho druhého tvora jako potravy. Doteku s Monem se však druhý tvor i nadále vyhýbal a vliv Síly v tomto případě nepomáhal - navíc znamenalo snažit se pomocí Síly působit ne na jednoho, ale hned na dva tvory.
---------------------------------
Další kolo uzavírám 6.7. a jako obvykle nechávám prostor k vzájemné interakci, byť jej nijak extra ve velkém nevyužíváte. A také bych rád upozornil Gwen, že se jí pomalu kupí více neaktivity než aktivity.

[Hayasan]

Skupina mistry Atamy, Na cestě k tůni: Mon
I když se jednalo jen o pouhou zvědavost, dost mne to rozhodilo. Strašně jsem se bál, že bych mohl o svou milovanou Jordi přijít. Kdybych měl k dispozici nějaký uzavřený prostor, ze kterého by mi Jordi neutekla, možná bych ji i nechal, ať se se svým nápadníkem i očuchá, ale riskovat její útěk? To nikdy. Strašně jsem i sice přál mít svůj vlastní chov hlodavců, jehož pramatkou by byla miloučká Jordi se svým hebkým kožíškem, ale kdybych oni přišel, byla by to pro mne obrovská rána, kterou jsem se nakonec rozhodl neriskovat. Sílou jsem, poněkud razantněji než obvykle, začal Jordi uklidňovat, vstal jsem, i když ten druhý tvor zřejmě bude vyplašen a s rukou v kapse, kterou jsem drbal Jordíška za ouškem, jsem se rozhodl vzdálit.
Třeba byl nemocný, Jordi by něco hnusného chytla a třeba by ji nikdo nedokázal vyléčit.
Hned jsem se začal přesvědčovat, že vzdání se vlastně není prohra, ale pouze chytrý tah.
Určitě pro ni seženu nápadníka jinde. Navíc nebyl ani moc pěkný. Jordi je kráska, ta si zaslouží prince a ne kdejakého olezlého pomalého…
S jedním místním zvířátkem jsem se seznámil, plán na rozmnožování jsem alespoň na jistou dobu zavrhnul a pomalu jsem se začal vracet ke skupině, protože by si někdo mého zmizení mohl všimnout a to by mohl být průšvih.

[East.Wood]

Skupina rytířky Avalin, místo havárie (Naen Sakki)

Když jsem se ze všech sil snažil proniknout do nitra Shay, abych co jevíce zmírnil její bolest, na moment jsem se ocitl ve stavu, kdy mi bylo skoro tak, jako zraněné dívce. Dokonce jsem cítil i její šrámy...

"Uff..." zasykl jsem, aniž bych vnímal okolí. Ani jsem netušil, zda nějak svým počínáním ulevuju Shay. Nevěděl jsem, co se děje kolem, takže jsem nemohl být v ničem nápomocen Glibenovi. Ale stále jsem měl pocit, jako když splývám s duší oné dívky, kterou jsem donedávna ještě přehlížel.

Teď jsme byli skoro jako jedno tělo a jedna duše - a já doufal, že moje duše pomůže ošetřit tu její...

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Nespouštím z dívky oči. Její jindy fialovo-popelavá pokožka byla nyní bledá jako ohořelý list papíru. Tvář, kterou tak často zdobil úsměv, byla zkroucená v bolestivé grimase. Dlouhý černý cop byl místy potřísněn krví. Stroužek již zaschlé krve protínal taktéž několik vytetovaných symbolů.

Nallin. Už si vzpomínám… Odpusť, že jsem si nemohla vzpomenout… Nallin… doufám, že ty znaky mají ochranný charakter. Až se vrátíme na Vlnu, tak se tě budu muset zeptat, co znamenají.
Pomyslím si při pohledu na tetování. V ten samí moment konečně dívka pootevře víčka. Zamžourá mým směrem a následně pootočí hlavu k Tzadi a Icrosovi. Jakmile Berchestrianské mládě promluví, vyměním si s dvojící starostlivý pohled.

Je moudré říct Nallin o havárii? Mohlo by ji to ještě víc rozrušit... Síla ví, zda by se nesnažila vstát a nechtěla nám pomoct hledat… Něco říct musíme, ale ne vše.
Rozhodnu se a opatrně začnu formulovat slova:

Mě… měli jsme nehodu… Ale nemusíš se bát! Dopadlo to dobře! Všichni jsou naživu…
Nastíním dívce situaci, avšak zároveň se ji snažím uklidnit a odlehčit. Svým způsobem mluvím pravdu. Doposud jsme žádné mrtvé nenašli. Naopak. Vše naznačovalo tomu, že se zde pohybuje víc přeživších.

Jak se cítíš? Bolí tě něco?
Vyhrknu ze sebe, abych odvedla konverzaci od havárie zpět k Nallin.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gwen ví a omlouvá se. Budu se snažit ukazovat častěji

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

Sednul jsem si na batoh a zatímco jsem zbavoval ulovenou rybu vnitřností, pátral jsem očima napříč okolím jezírka a přilehlými stromy po svém devaronianském příteli. Již při lovení jsem si říkal, kam se mohl podít, či zda se mi to jen zdálo a přehlídl jsem ho, ale musel jsem tyto myšlenky společně se všemi dalšími vytlačit do pozadí, abych se mohl soustředit na lovení nebo se dotýkat Síly.
"Mone?" zavolal jsem několikrát. Žádná odpověď.
Zabalil jsem vykuchanou rybu do kusu látky a vnitřnosti zahodil, načež jsem se zvednul a vykročil se po něm podívat.
Zrovna teď, když je Tarnem pryč, se vytratíš... Kams zas šel, ty blázne rohatá?
Doputoval jsem k Dllovi sedícímu společně se Zelosianem Dariusem.
"Neviděli jste Mona?"

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Snažil jsem se zeltrona vedle sebe ignorovat. Ona melodie, ne že by si ji broukal vyloženě falešně, ale vystupovat by se svým hlasem také nemohl.
Když k nám dorazil Marconius zvedl jsem hlavu.
>He?<
Rozhlédl jsem se.
Nikde jsem ho neviděl. Zavrtěl jsem tedy hlavou

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Byl to trochu zvláštní pocit. Když člověk postupně pozorně prohlédne větší část kabiny, některé místa i několikrát, přičemž nic nenajde a pak se stačí zohnout ke spodní straně sedadel a na světě je hned přesně něco takového, co potřeboval najít.
Možná byl úkryt pod sedačkami jedno z mála míst, kde jsem se nedíval tak pozorně, možná jsem měl od začátku hledat líp...
Rychle jsem odepnul dva pásky, které nůž poutaly v jeho úkrytu na sedadle, vytáhl jej a vzal jej opatrně do ruky.
Na krátkou chvíli jsem se trochu narovnal a věnoval jeden rychlý kontrolní pohled Naenovi starajícímu se o Shay.
"Díky" řekl jsem znovu Naenovi a to jedno jediné slovo vyjadřovalo všechno, co jsem v tu chvíli cítil. Kousek úlevy, který ze mě spal tím, že jsem nemusel jen tak stát, ale že jsem se mohl o něco pokusit i nejistoty, kdy mě skoro nenapadlo co dál.

Přesunul jsem se a znovu si kleknul u přepravního boxu. Na jedinou vteřinu jsme se zadíval na čepel nalezeného nože.
Pak jsem přiložil ruku s nožem k boxu a snažil se najít správnou polohu čepele, z které bych se mohl pokusit box vypáčit.
Výsledkem prvního pokusu bylo jen to, že mi cuklo v zápěstí a čepel nože se trochu prohnula. Jinak se vůbec nic nestalo.
Potlačil jsme chuť říct, něco co by se pro správného budoucího Jediho, jakým jsem chtěl být asi moc neslušelo, už jen protože to znamenalo nežádoucí uvolnění emocí. Nechtěl jsem si ani představit, že by se ten nůž vzhledem k tomu, jakou jsem do něj vkládal naději na to, aby nám pomohl, zlomil. To bychom potom s Nenem byli, no ve stejné pozici, jako před tím.
Místo toho jsem si říkal, abych nepřestával doufat, že to nůž vydrží a že mám dostatečně velkou sílu, abych to s ním dokázal.
Mé obavy se sice naplnily a čepel nože to nevydržela. Nůž se zlomil při druhém pokusu, když jsem se pokoušel vylomit zámek. Ale spolu s nožem díky Síle kapituloval i zámek samotný, takže to přeci jen dopadlo docela dobře, pokud se tedy nepočítal menší šrám na ruce a vyražený dech, coby následek toho, co se stalo při onom druhém pokusu o otevření boxu.

Zvedl jsem se ze země, abych se honem podíval na obsah oné bedny, Vlastně bylo několik možností. Někde v kabině lodi být kromě léčivých věcí přinejmenším ještě nějaké další věcí technické a ty by nám ošetřit Shay zrovna moc nepomohly.
Technické věci to naštěstí nebyly a když jsem sáhl do skříňky a jako první z ní vytáhl bactové náplasti, vydechl jsem úlevou.
Pokračoval jsem v průzkumu a s výsledkem, který jsem nakonec mohl konstatovat jsem byl nadmíru spokojený.
Jenomže ani to nebyl konec všem obavám a vší nejistotě. Potřeby k šití mě totiž přivedly na spoustu dalších myšlenek.
Rychle jsem přemýšlel, jestli je zranění Shay opravdu tak vážné, aby bylo potřeba zašít, ale obával jsem se, že ano.
Rána, kterou měla Shay na hlavě nebyla žádná malá odřenina, bylo dost hluboká a bylo potřeba něco udělat s tím, aby se to mohlo spravit. Další krok samozřejmě musel následovat k Shay, k důkladnější prohlídce a desinfekci jejího zranění.
Základní otázka byla, jestli za těchto podmínek dostanu k místu, kde Shay seděla dosud připoutaná ve svém sedadle.
Pokud bych se k ní mohl dostat, nebylo třeba s ní zatím hýbat a tak zkoušet jak moc ona rána krvácí, tedy pokud by nekrvácela dovnitř. To by bylo špatné, ale nebyl jsem si jistý, jestli bych to bezpečně poznal. V sedě byla zatím dostatečně stabilizovaná.
Pokud by se k Shay tímto způsobem dostat nešlo, bylo by to komplikovanější, protože pak by bylo třeba vymyslet, jak Shay co nejlépe přesunout, tak aby takový přesun do lepší polohy, v níž by jí bylo možné ošetřit nadělal na stavu Shay nějaké škody.

Vzal jsem všechny ty věci do rukou, pokud by jich bylo moc, tak v první řadě desinfekční vodičku se sterilním hadříkem, abych si je odnesl k sedadlům Naena a Shay. Chtěl jsem to mít všechno při ruce, protože jsem tušil, že větší část z toho možná bude potřeba. Jako první měla tedy následovat rychlá obhlídka, potom desinfekce a pak tedy možná šití a nakonec přelepit bactovou náplastí. Z šití jsem ale měl daleko větší respekt, než z toho, co bylo nutné udělat před tím. Šití byla už přeci jen trochu pokročilejší věc, trochu jiné kafe, než jen obmotat kus látky, coby provizorní obvaz.
Čím složitější ošetření, tím méně jistý, jsem si mohl být. A přece. Už po několikáté jsem si zopakoval, že pokud bych chtěl Shay pomoct, nusím něco dělat. Dělat cokoliv bude možné, o cokoliv se budu moc pokusit a doufat, že mi v tom Síla pomůže.
"Mohl bys prosím trochu posunout ruce?" poprosil jsem Naena. když měl ruce přímo na ráně, nešlo toho moc dělat a já tak jako tak potřeboval zranění vidět. Sílou se mohl snažit na Shay působit i z nějakého malého odstupu, zatím co já se jí budu pokoušet ošetřovat..

[Elinor Rahl]

skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor)

...tohle?...
V duchu nad tím pokrčím rameny a pozoruji ostatní younglingy. Skupinka působí v pořádku i bez Tarnemova přímého velení.
Což... což je ideální příležitost se natáhnout na chvíli do trávy. Vypadá dostatečně suše, tady bouřka rozhodně nebyla, a trochu odpočinku by to rozhodně chtělo.

Doufám, že ty ryby nebudu muset kuchat, napadne mě jen tak mimochodem. Z hlediska dělby práce je to víc než očekávané, ale nejsem ani příliš nadšená z toho, že budu ty ryby i jíst. Na druhou stranu, tím spíš by mě nemělo znechutit, kdybych se jim hrabala v bříškách, na rozdíl od ostatních, kteří je zjevně jíst hodlali a pohled na střeva to mohl změnit.
Myšlenky to byly stejně morbidní, jako praktické, ale řešení situace co přesně s rybami, bylo na Tarnemovi. Až se vrátí.
Já si mohla dopřát zasloužené pauzy. Na pár minut, než se vrátím zas k dávání pozor.

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Když se Nallin probírala, tak si Azíza nebyla jistý tím, co by měla říci a její kolegové na tom byli podobně. Ircos se už možná nadechoval, když se Azíza rozhodla promluvit a převzala tak iniciativu na sebe, zatímco její kolegové zprvu jenom mlčky přihlíželi vývoji situace.
Nehodu? My ... my jsme někam letěli?
zeptala se nejistě a nezdálo se, že by nějak upadala do šoku, i když její odpověď nenaznačovala mnoho pozitivního, protože postrádala další informace, čehož si všimnul Ircos.
Pamatuješ si na Edii?
zeptal se opatrně, aby se mu jako odpověděli dostanou zakroucení hlavou a nechápavého pohledu od jejich kamarádky a spolužačky. Ircos se nejistě podíval na Azízu i Tzadi, jakoby si nebyl jistý, co přesně udělat dále.

Zatímco Naenovo snažení postupně dívce ulevovalo, mělo to i stinnou stránku - sám se cítil slabší. V podstatě se dalo říci, že přeléval svou sílu do Shay, zatímco ona do něj přelévala své zranění. Nemusel však být zkušeným Jedim, aby věděl, že ten proces byl ztrátový - cítil se více "zraněný", než ona nemocná. Ale pořád ji tím pomáhal a to mu dávalo naději, že ji díky tomu může zachránit natolik, aby se alespoň stabilizovala.

Gliben se po nalezení základních lékařských zásob vrátil zpět k Naenovi a většinu věcí si tam přenesl, aby byl připraven ošetřit zraněnou Shay co nejvíce. Vurkský spolužák nejprve nereagoval, aby až na druhé uvolání procitnul a uvolnil se z transu podobnému meditaci, kterou mohl Gliben sledovat u některých mistrů. Naen chvilku netušil, co přesně se děje, než si vše opět složil a připadal si najednou takový částečně neúplný, jakoby se oddělil od nějaké své části nebo ji někde zanechal. Jeho kolega byl nucen mu zopakovat svou žádost, ale Naen si nemohl být jistý vyhověním. Když při vzpamatování se přikládal ruce k Shayině krku, tak z něho crčel dost silný proud krve a i když ji svým snažením dost stabilizoval, tak podvědomě tušil, že ruce jen tak z rány dát nemůže. Stejně jako si byl jasně vědom, že pouhé přiložení náplasti nebo dezinfekce v tomto případě také nepomůže. Co se zranění na hlavě, tak to byly pouze odřeniny, nic nekrvácelo, ale rozhodně bylo zapotřebí to místo ošetřit, nicméně hlavním problémem byla otevřená rána, kterou Naen až doposud stlačoval.

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Nedůvěra ze strany tvora a probrání se Jordi přiměla Mona k upuštění od jeho původních plánů o založení krysí dynastie na Vlně Fyodosu. Začal se snažit na svou společnici tlačit více pomocí Síly, aby si mohl povšimnout, že když couval, tak se protější tvor před ním mírně naježil a velice rychle zmizel někam pryč. Mohlo to být podezřelé, ale Mon se nyní chtěl hlavně vrátit zpět ke skupině, jen aby si uvědomil, že vlastně přesně nevěděl, kde je.
Sotva udělal pár kroků, tak v okolí něco zašustilo a Mon se tím směrem otočil. Vytušil tam tvora, který se i krátce na to ukázal a vystoupil před něj. Skoro metr a půl vysoký čtyřnohý dravec s zelenou splývavou srstí a velkými zuby. Rozhodně se řadil někam mezi kočkovité šelmy, i když už na první pohled ho odlišoval dvojitý ocas s ostrým zakončením. S vrčením přicházel blíže k Monovi a rozhodně se nezdálo, že by měl přátelskou náladu.

Zbytek skupiny se mezitím převážně věnoval lovu ryb nebo jejich zpracování, které už rozdělilo skupinu na dvě - ty, kterým to tolik nevadilo a ty, kteří to nesnesli a museli žádat tu druhou, jestli by jim nezpracovali jejich úlovek. Na každého vycházelo v současné chvíli zhruba půl ryby, když se i poslední youngling blížil ven z vody se svým úlovkem. V ten moment Marconius postřehl absenci svého přítele, zatímco Elinor se opodál unaveně natáhla do trávy spokojená nad tím, že nikdo další asi problémy dělat nebude.
Průzkum u u Dlla novou informaci nepřinesl a tak se Marconius obrátil na Dariuse, který byl taky poblíž.
Ten devaronian? Nešel si nikam odskočit?
přestal si broukat a pokusil se odpovědět, aby vypadal najednou poněkud vážně.
Ale je to divné, mezitím si byla odskočit i Mia, ale ta už byla zpátky. A všichni víme, že holkám to trvá dýl,
zauvažoval nakonec Darius, když si uvědomil ještě jeden fakt a pokusil se Marconiovi odpovědět. V ten moment si tohohle rozruchu všimla i Elinor.
-------------------------------------
Další kolo uzavírám 20.7. a opět nechávám prostor pro vzájemnou komunikaci, byť k tomu již nikdo prakticky nesahá a prakticky všichni si necháváte své odpovědi na poslední chvíli.

[Hayasan]

Skupina mistry Atamy, Les: Mon

Ihned, když jsem spatřil toho tvora, zapnul jsem si kapsu, aby mi Jordíšek neutekl. Budu potřebovat veškerou Sílu, abych tohoto tvora uklidnil a má milovaná krysa zůstala celá. Vlastně jsem neutíkal schválně, protože tohle přesně mohl být důkaz toho, že má teorie o tom, že žádná zvířátka nejsou nebezpečná, ale jen nepochopená, je skutečně pravdivá.
Oční kontakt jsem s tvorem nevyhledával. Mohl by to brát jako výzvu. Ani jsem neustupoval. Vztáhl jsem ruku, dlaní k tomu tvorovi, protože se mi tak daleko lépe soustředilo. Jordi jsem už uklidňovat nemohl, veškerou svou Sílu jsem totiž přeorientoval na toho tvora. Nesnažil jsem se ho uklidňovat, snažil jsem se ho přimět k ústupu, takže jsem na jeho „psychiku“ trochu tlačil přesně dle rad, které jsem dostal. Osobně bych se s ním klidně i pomazlil, ale má Jordi by to nemusela snášet úplně nejlépe a hlavně jí nesmělo být ublíženo.
To, že jsem se tak trochu ztratil, jsem ještě nijak moc neřešil. Nejdříve musela být Jordi v bezpečí, pak teprve budu řešit to, jak se dostat zpět.

[East.Wood]

Skupina rytířky Avalin, místo havárie (Naen Sakki)

Nevěděl jsem zprvu, na co se mě Gliben ptal. Musel jsem zatřást hlavou, protože jsem se až moc ponořil do nitra zraněné dívky. Potom, co jsem uslyšel, na co se mě kolega ptal, jsem tiše promluvil.
"Já... já nevím... jestli to... půjde... tu ránu... musím držet..." koktal jsem poté, co jsem se vrátil do reality. Nebyl jsem si vůbec jistý, zda to jsem pořád já. To vcítění se do Shayiny duše mě stála dost sil, cítil jsem určité bolesti a nejhorší bylo, že jsem nevěděl, jestli tím dívce vůbec pomáhám.

Doufal jsem, že Gliben přijde na to, jak Shay ošetřit, abych nemusel zcela povolit svoje ruce. To by mohlo způsobit ztrátu další dávky krve a nevěděl jsem, jestli máme dost sterilního obvaziva. Cítil jsem stále crčící tělní tekutinu, byť už ne tak moc, jako předtím.
"Glibene, musíme jí tu ránu stáhnout. Slyšíš? A něčím čistým, ať nedostane otravu!" křikl jsem ze všech sil na kamaráda, i když mi to připadalo spíše jako zasípání.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Na malou chvíli jsem se zastavil. Ne, že bych nechtěl jednat, nebo Naeana a celou situaci včetně toho, že je něco dělat rychle vůbec nepochopil, ale hlavou mi ještě pořád vířilo tisíc myšlenek a bylo tam i pár obav, které nešli jenom tak zahodit.
I když jsem se nechtěl vzdát, skutečností bylo, že vědět něco o léčení byla jedna strana věci. Zvládnout něco, co bylo jednoduché daleko spíš pro dospělé Jedie a co ani oni nedělali každý den, byla ta druhá. Zodpovědnost s téhle skutečnosti plynoucí, přeci jen trochu svazovala. Mé zamyšlení definitivně přetrhla Naenenova odpověď. Způsob, jak to ze sebe dostal mě popohnal k provedení toho všeho k pokračování té vlny horečné aktivity, kterou jsem se většinu času snažil vyvíjet.
"Našel jsem všechny potřeby k šití. Pokud to půjde, pokusím se tu ránu nějak zacelit. vysypal jsem ze sebe rychle.
Byl bych rád, aby při tom na Naena nepůsobila určitá míra mé nervozity. Nechtěl jsem mluvit o svých myšlenkách, ani o tom, nakolik si myslím, že je Shayino zranění vážné, že je šití dost možná opravdu nutné, pokud se Shay má dát do pořádku.
I to, že je prakticky velice málo jiných možností, jak Shayino zranění utěsnit bylo docela jasnou věci, již nebylo třeba zmínit.
Naen určitě velkou část z toho věděl a cítil sám a mnoho slov nebylo potřeba ani to nebyl nejvhodnější způsob, jak vše vyřešit. Naopak pokud bych vypadal alespoň trochu klidně, mohl by Naen kromě toho co mu samému vrtalo hlavou mít míň starostí.
Klid mohl dobře působit na nás oba. Mohli bychom tak lépe přesvědčit sami sebe, že je situace zvládnutelná a pod kontrolou.
Všechny ty zdravotnické věci jsem položil na podlahu kabiny. Ze všeho nejdřív jsem z hromádky věcí rychle vytáhl balíček se šicími potřebami. Vzal jsem si jednu zdravotnickou jehlu a začal ji připravovat k použití, Trochu nervózně jsem navlekl nit, přičemž jsem to v tom spěchu musel zkoušet asi nadvakrát. Pak jsme špičku jehly namočil do desinfekčního prostředku.
Tím jsem dokončil přípravu a přistoupil za sedadlo Shay, abych se nějak pokusil o provedení vlastní operace.
Opatrně jsem zkusil, nakolik bych mohl provléct jehlu mezi Naenovými prsty. Chtěl jsem najít způsob, jak ránu stáhnout, aniž by Naen musel hned oddělávat ruce. Svým způsobem bylo vlastně i dobře, že rozevírající se tržnou ránu tiskl k sobě.
Věděl jsem, že to takto možná nebude zrovna jednoduché, ale i tak jsem musel najít nějaký způsob, jak při šití postupovat.
Hodlal jsem si trochu vypomoct i Sílou. Ne, že bych musel s její pomocí jehlu přímo vést, ale Síla mohla alespoň zlepšit mé vnímání a zlepšit můj cit, až to budu celé provádět. A kdo ví, třeba se s pomocí Síly i trochu uklidním a lépe zorientuji.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Byla jsem připravená na všechno. Na zděšení, vyšilování, šok, otázky typu: Jsou všichni v pořádku? , ale ne na tohle. Když dívka promluvila, zůstala jsem stát jako opařená. Zmohla jsem se pouze zvednout hlavu a vyměnit si s přáteli zmatené pohledy.

Co to má znamenat?
Zeptám se sama sebe. Tentokrát se nejrychleji vzpamatuje Ircos a položí dívce jednoduchý dotaz. Následná odpověď jen potvrdí mé obavy. Rána, kterou Nallin utrpěla, musela způsobit ztrátu paměti.

Možná to je dobře. Taky bych na tu hrůzu nejradši hned zapomněla.
Nervózně zavrtím ocasem a přemýšlím co dál.

Jak se jinak cítíš? Bolí tě něco? Můžeš se hýbat?
Ještě jsme nenašli Shay, Naena a zbytek younglingů. Musíme pokračovat v hledání. Buď s Nallin, pokud bude moc chodit a nebo sami. A v takovém případě s ní bude muset jeden z nás počkat. A ač se mi to nelíbí, ten někdo bude s největší pravděpodobností Tzadi. Sama je zraněná a při prohledávání trosek by jí mohl úraz omezovat, v horším případě ji vystavit dalšímu nebezpečí.