YMPM - Epizoda II

[Heinz]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Tzadi Resh)

Takže není tak nešikovnej, loď se skoro netřese… uf! Ještě kdybysme potom, co přežijem havárku, všichni spadli a zabilo by nás tohle smetí, to tak! Ale jak je možný, že tu Shay a Naen nejsou, když seděli rovnou za náma? Kam zmizeli? To přece nedává vůbec smysl…
„Já dobrý, jenom mám něco s rukou, ale to bude dobrý. Myslím, že i s tím slezu.“
Možná. Snad. Ruka bolí jak čert, ale přece s ní budu moct hejbat, ne? Prosím Sílo, ať s ní můžu hejbat a mám v ní sílu!
„Ircosi, pod náma nejsou Shay a Naen? Seděli hnedka tam…“
Snad nevypadli, jestli jo, tak to fakt můžou být… Ne! O tom se nepřemýšlí!
Musím se dostat z pásů.
Párkrát s nima škubnu, párkrát se zasekne. Síla! No jó, máme Sílu! S tou by to mohlo jít líp, ne? Začnu se soustředit, zavřu oči, ať mě nic nerozptyluje, zkouším se ponořit do Síly a použít ji k otevření pásů. To musí vyjít…

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Tzadi Resh, Gliben Beltens)
Jakmile Gliben začal s kontrolou bezvědomé Nallin, tak velice rychle objevil krvácení na levé části hrudníku. Aby se podíval blíže, tak bylo zapotřebí se nejprve dostat přímo k ráně, nicméně triko samotné nešlo shrnout, jak bylo k tělu přilepené krví. Glibenovi tak nezbývalo, než použít trochu násilí a triko v tomto místě roztrhnout, čímž se mu otevřel výhled na relativně dost hlubokou tržnou ránu, pravděpodobně od nějaké části z trosek při přistání. Rána i nadále krvácela, nicméně se nejednalo o prudké krvácení, tudíž zastavení by nemusel být až takový problém.
Protože však nikde poblíž neměl žádné obvazy nebo něco podobného, tak musel obětovat část svého oblečení a vytvořit tak provizorní obvaz, kterým ránu okolo hrudníku utáhnul. Snažil se najít tu nejčistší část, aby snížil riziko možné infekce, ale jist výsledkem si rozhodně být nemohl.
Po chvilce byla tato rána stabilizována a další prohlídka již žádné další vnější krvácení neodhalila. Končetiny se zdály být na první pohled v pořádku a nezlomené, nicméně Nallia byla stále v bezvědomí.

Tzadi se ulevilo, když Ircos zmírnil svůj postup nahoru a nakonec je nijak neohrozil. A to dokonce natolik, že se spolu se svou kamarádkou mohla postupně snažit dostávat z bezpečnostních pásů, aby opustili kus této trosky a vzdálily se více do bezpečí. Po chvilce zápolení nakonec nemusela ani sáhnout k Síle a jakmile se povedlo z pásů dostat Tzadi, tak nebyl problém, aby podobný postup zopakovala i Azíza.
Jste schopné slézt samy, nebo vám mám nějak pomoct? A asi bychom měli lézt postupně, ta konstrukce z lodi je sice zapřená pevně, ale nevím, jestli by nás unesla všechny najednou,
zeptal se Ircos a byl připravený nějakým způsobem pomoci, nebo případně slézt a vyčkat, až vyrazí první z dívek. Pořadí nechával na nic, stejně jako to, zda-li si řeknou o případnou pomoc.
Jinak jsem zatím nikoho dalšího neviděl, tohle první místo, kam jsem vyrazil,
odpověděl ještě na otázku Tzadi, čímž ji nejspíš mnoho radosti neudělal, nicméně to pouze znamenalo, že o nich jenom nic nevěděli, ne že by jim hned něco hrozilo nebo něco podobného. Prvním úkolem však pro ně nyní bylo dostat se z jejich současné pozice.

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Padawan Nea spokojeně napočítal celou skupinu, když dorazila i Elinor s Monem a sám si odložil svůj batoh. Mezitím Dll pojal osvěžení poněkud neprakticky a vymáchal se ve vodě celý. Alespoň však měl obuv i ponožky umyté a stačilo je nechat uschnout. Tarnem o kus dál nabral vodu a zlehka ochutnal, aby nakonec spokojeně přikývnul, vyndal z batohu roztahovací vědro a nabral jej plné vody ještě před tím, než do tůně zahučel další padawan. Tarnem zásobu vody umístil na dobrou pozici a vhodil dovnitř jednu tabletku, aby pak celou nádobu zakryl.
Nevzdalujte se příliš daleko odsud. Kdybyste se chtěli napít, tak nabírejte odsud a šetřete si zásoby ve vašich lahvích. Případně si můžete lahve doplnit. Tahle voda je v pořádku. Pokud se chcete trochu víc opláchnout, tak to prosím příliš nepřehánějte. Dál porazíme asi tak za patnáct, dvacet minut,
instruoval a sledoval, jestli mu všichni rozuměli. Poté si vylovil komlink a rozhodnul se zkoušet spojit s kýmkoliv, kdo by byl nějak spojená s Vlnou nebo případně druhou skupinou younglingů.
Mezitím využila nabídky se osvěžit quarrenka, která si pouze trochu odložila a přímo skočila do vody nehledě na její teplotu. Protože však bylo poměrně vedro, tak ani studená voda většina nevadila.

Monovi se povedlo vytratit hned krátce poté, co rozdal padawan Nea instrukce a to bez toho, aniž by si někdo všimnul, kam zmizel. Bylo tedy jenom na něm, kterým směrem se rozhodne zahájit svůj průzkum, zda-li nazpět po ušlapané cestě, nebo třeba na protější stranu tůně, byť zde musel prodírat hustším porostem.
--------------------------------------
Další kolo uzavírám 27.4. a jako obvykle ponechávám prostor pro vzájemnou interakci. Protože odpovídáte pravidelně, tak zatím nemusím nikoho varovat.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Zatímco Ircos pomalu lezl k nám, Tzadi i já jsme se dostali z pásů.
Uff! První dnešní úspěch… no ačkoliv, to že jsme obě na živu, by se za něj dalo taky považovat. Ne! To je spíš ve škatulce se zázraky. Snad je Síla natolik dobrotivá, že tenhle zázrak zopakovala i u ostatních Postrahů a vůbec všech na palubě!

Jsem venku z pásů a nezraněná! Slezu po Tzadi.
Informuji mladíka a otočím se k dívce.

Hned jak slezem, tak se je vydáme hledat. Určitě jsou v pořádku.
Opatrně si na sedačce kleknu.

Jestli chceš, mohla bych ti pomoct. Přidržet tě nebo tě, pokud by bylo s čím, budu spouštět, abys nemusela tolik zatěžovat ruku.
Navrhnu své kamarádce. Již během hovoru se začnu rozhlížet kolem sebe po něčem, co by šlo k onomu účelu použít. První na čem můj pohled spočine, jsou pásy. Pokud by se uřízly, šly by ke spuštění použít. Naneštěstí nůž zůstal v batohu a ten je nyní neznámo kde. Druhá možnost, jak Tzadi pomoct při slézání je Síla.

Mohla bych ji s její pomocí přidržet. Ano!
Uvědomím si a povzbudivě zastříhám ušima. Připravena opustit toto nebezpečné místo promluvím směrem k Ircosovi:

Jak si daleko? Můžeme už slézat? A kudy?


----------------------------------------------------------------------------------------
Příspěvek č. 700

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie Skupina rytířky Avalin, Místo havárie (Gliben Beltens)

S mojí rukou, samozřejmě stále trochu kladoucí odpor tomu, co jsem dělal a s tím že jsem s ní potřeboval dost hýbat to sice bylo trochu těžší, ale pracovat na poskytnutí první pomoci se dalo. Dostat Nallin do stabilní pohohy vhodné k ošetření se mi povedlo bez zvlášť velkých nesnází. Ale hned potom už to bylo trochu horší. Pokusy odkrýt Nallinino zranění šetrnějším způsobem se minuly účinkem. Zkoušel jsem to několikrát. Snažil jsem se pracovat systematicky, bez úspěchu.
Vzhledem, k tomu, že jsem si myslel, že v tomhle případě by se navzdory systematickým pokusům nemělo postupovat nijak moc pomalu, zbyla prakticky jediná možnost. Chytit triko oběma rukama a škubnutím roztrhnout látku asi v půlce délky.
Tím jsem si kromě přístupu k ráně vytvořil určitý manipulační prostor, pro případě ošetření a další prohlídky.
Rána stále ještě krvácela. Bylo to váznější, než jsem si půvoně připouštěl, protože jsem doufal, že rána tak hluboká nebude.
O to víc mi bylo spolužačky a toho, jak pro ni let raketoplánu skončil líto. U téhle hlubší tržné rány si člověk říkal, že by to taky klidně mohlo být ještě horší, zvlášť pokud by to odneslo něco uvnitř, srdce a tak. A to by potom, Nallin, nebo někdo z těch dalších o kterých jsem zatím nevěděl, kde jsou mohli i.... Ne nechtěl jsem na takové věci myslet. Nebylo by to dobré, protožepocity by mi stejně nepomohly a ještě si stěžovat... Nemohlo by to zastavit krev vytékající z rány. Musel jsem se snažit soustředit na to co dělám a na to čemu se bylo třeba věnovat.
Vstal jsem a sundal si vlastní tuniku, kterou jsem natrhal na několik pruhů. Z nich bylo potřeba vybrat ty, které nevykazovaly větší množství špíny. Nějakou jsem určitě nabral jako bonus k výsledku havárie. Ty nejméně čisté části jsem zcela odtrhnul.
Nejčistější část tuniky jsem na několikrát složil. Měla posloužit jako provizorní tlakový polštářek po přiložení kryjící celé poranění. Tekoucí krev nemělo cenu delší dobu otírat. Jednak by se hned objevila nová, a pak bych plíšličným kontaktem s nikoliv sterilní látkou pouze zvýšil riziko vzniku infekce. Bylo potřeba najít tlakový bod. Pak by neměla krev dál vytékat.
V relativně krátkém čase jsem prostě přiložil složenou část tuniky na zranění a zkusil Nallinin trup omotat obvazem ze zbytku tuniky, aby se oblast krvácejícího hrudníku dala pevně obtáhnout. I když jen tak, aby Nallin měla dost prostoru na už tak ne příliš povzbudivé dýchání. S dýcháním se to příliš nezlepšilo, což mě stále poněkud znepokojovalo. V dané situaci by to možná chtělo ještě další pomoc. Možná by to chtělo přikročit k dalším bodům, jako třeba k umělému dýchání. Teoreticky jsem opět věděl co je k tomu potřeba. Jenže v praxi to prý bylo tak, že u umělého dýchání bylo lepší, když ho prováděl někdo dospělý, kdo měl víc zkušeností, nebo když ho v případě mě a mých spolužáků prováděli dva z nás. Na umělém dýchání se mohlo něco zkazit a pak. to nebylo dobré. Něco trochu jiného, než ovázat ránu. I na tom se samozřejmě mohlo něco nepovézt.
Snažil jsem se zvážit situaci. Pokud by byla určitá šance ,že najdu někoho, kdo by mi s oživováním Nallin pomohl, aniž by to mělo být na škodu jí, nebo někoho dalšího, nejspíš bych se ještě v rychlosti trochu porozhlédl po okolí, jestli přece jenom nenajdu někoho dalšího, nebo jestli není někoho, kdo by potřeboval pomoc stejně akutně jako Nallin. Pokud by se Nallinin stav stabilizoval a někdo potřeboval pomoc stejně akutně, bylo by to jistě lepší řešení. Nallinin stav ale nebyl nejlepší a tak jsem s tím trochu váhal. Nechtěl jsem odejít a zjistit, že se mezi tím něco stalo, jen protože jsem něco neudělal.
Pokud si to okolnosti žádaly, musel bych ještě chvíli zůstat u Nallin a udělat sám cokoliv, co by udělat šlo.
Zatím co jsem takto uvažoval, snažil jsem se ještě změnit, jaký má spolužačka tep a dale zjistit, jestli se u Nallin nevyskytla i nějaká další zranění, nebo jiné komplikace. Naštěstí tomu tak snad nebylo. To jedno krvácející místo úplně stačilo a nějako váznou zlomeninu zřejmě po dost ošklivém pádu bych Nallin taky nepřál.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

"Hm," zamyslel jsem se po krátkém nakouknutí do svého batohu, neboť Sílu zčeřil uklidňující impulz vyslaný Tarnemem, který zkontroloval vodu a viděl, že je dobrá.
Potlačil jsem smích, když kolem mě prošel Dll a s každým jeho krokem se ozývalo čvachtání ponožky nasáklé blátem. Není hezké smát se cizí smůle, jako by si malý Sullustan dnes nezažil nepříjemností už dostatek.
Pokusil jsem se vyhledat Elinor, avšak nikde jsem ji neviděl. Obrátil jsem tedy zrak zpátky k vodní ploše a chvilku pozoroval hladinu, abych vzápětí shledal, že ve vodě zcela jistě žijí nějací tvorové, kteří by se s trochou štěstí mohli dát jíst.
Na chvilku jsem zavřel oči a uvolněně sklopil uši v soustředěné snaze potlačit desítky různorodých myšlenek proudících mým vědomím, putovat v myšlenkách vodou a vnímat hemžení tvorů v ní.
Doufám, že ta stvoření nejsou inteligentní, velice nerad bych rozpoutal válku, ale mistr Atama ani Tarnem se o ničem takovém nezmínili, pomyslel jsem si, načež jsem si vyhlédnul dobrý klacík, vytáhnul z batohu nožík a začal s ním ořezávat špičku toho klacíku, aby byla hezky ostrá.
"Qisho, nechytíme si pár ryb?" promluvil jsem na quarrenskou dívku, jakmile se její oranžově zbarvená chobotnicovitá hlava vynořila opět na hladinu.
Zásob mám sice dost, ale zaprvé mám chuť na rybu, zadruhé si chci zkusit tu rybu chytit, a... Jenže měl bych? Jedi má úctu k životu ve všech jeho formách, Jedi chrání život, a jaký smysl má zabíjet rybu, abych ji mohl sníst, když jídla mám v batohu dost?
Z řešení etické otázky plánovaného rybolovu mě vyrušil až Dll, který se - dle vylekaného výkřiku, který vydal, ne zcela dobrovolně - v jezírku vykoupal.
A sakra, chudák, ten má dneska fakt pech...
Přišel jsem k němu blíž a natáhnul k němu ruku, abych mu pomohl ven.
"Jaká je voda?" zeptal jsem se.

[Hayasan]

Edia, skupina mistra Atamy Móóóóón

Jordi spinkala u mne v kapse a vlastně neměla nejmenšího tušení, že bych pro ni chtěl partnera, aby měla dceru a já se nemusel pořád třepat ohledně toho, že by mi mohla umřít. Samečka bych nechtěla, protože bych mu musel shánět samičku a to by bylo složitější. V průběhu těhotenství takové samičky bych si k ní vypěstoval citové pouto… a Marconius by musel snášet v našem pokoji ne dvě, ale hned tři krysy. A to ještě neví o mé plánované rodince.
Vydal jsem se hledat někam do lesa. Tušil jsem, že by krysy mohly mít pelechy někde v suchu, kde by nehrozila záplava jejich doupat.
Hledal jsem nejen pomocí Síly známky po zvířatech, ale snažil jsem se dívat i na zem. Krysí bobky znám, stejně jako jejich cestičky, které si vytváří. S trochou štěstí na nějakou narazím, Jordi si prožije jednorázový vztah a já budu mít její dceru, kterou pojmenuji Vandar. Už jsem se definitivně rozhodl. Vlastně i Jordi se mohla jmenovat Vandar, ale jmenuej se Jordi, takže to jméno zůstalo volné pro její dceru, na kteoru se už teď těším.
Vandar, dcera Jordi,
V duchu jsem vyzkoušel, jak to pěkně zní. Byl jsem tak zaujatý, že jsme zapomněl i na to, že někde v divočině bojují mí známí o život.

[Elinor Rahl]

Edia, skupina mistra Atamy (Elinor)

Pauza znamenala především... možnost mít pauzu. Tarnem nás sehnal do jednoho hloučku, takže jsem najednou nefungovala jako ovčácký pes. Mělo to své výhody, neustálá pozornost byla skutečně vyčerpávající.
Pauza znamenala tedy možnost se najíst, napít, přestat být ve střehu (víc, než je u Jediho vždy nezbytně nutné), nemuset kontrolovat ostatní (což bylo na tu chvíli osvobozující. protože Monovy pokusy o útěk do divočiny se... a do háje).
Rychle obhlédnu skupinku, od chvíle, co Mon odešel, uteklo dost času na to, aby se mohl vymočit a vrátit se zpátky... aspoň čtyřikrát. Pokud tedy kluci nemají nějaké strašně složité a časově náročné čůrací obřady, ale nevím, že by měli. Na druhou stranu, jsou to kluci a ti s nějakými věcmi nadělají. A nebo taky mohl Mon jít na velkou a to se mohlo protáhnout.
Rozhodnu se zatím vycházet z toho, že je to rozumný Jedi a prostě mu to trvá. Pokud se do pěti minut neobjeví, podívám se po Marconiusovi, protože budu předpokládat, že se mohl doplížit k téhle části skupinky. Nebudu paranoidní. Mon přece není takový idiot, aby riskoval život krysy potulkou v divočině. Něco podobného by přece žádný Jedi neudělal.

-----------------
jo! Ať žije internet na cestách!

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Když jsem z vody vylezl, tak si ke vší smůle Marconius neodpustil uštěpačnou poznámku.
>>Nechutná.<<
Odpověděl jsem mu, to, že mi nerozuměl jsem bral jen jako plus.
Narelativně čisté a suché místo jsem si odložil ponožky a boty, aby mohly uschnout.
Zhroutil jsem se vedle nich.
Chtělo se mi umřít. Celý tenhle výlet byl jen o tom, jak bych co nejvíce trpěl.

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Tzadi Resh, Gliben Beltens)
Ven z pásů mohly obě dívky zahájit se svým sestupem na pevnou zem za svým kolegou Ircosem. Když mu bylo potvrzeno, že dívkám pomáhat nemusí, tak vyrazil dolů a dostal se tam bez větších potíží, aniž by jakkoliv rozkymácel kus trosky, jak tomu bylo, když prve lezl nahoru. Se sestupem tak nyní mohli začít dívky a ukázalo se, že pro zdravého jedince jejich věku to v podstatě nebyla ani žádná výzva.
Jako druhá tedy vyrazila Tzadi, která se musela hodně spoléhat na svou pravou ruku, ale s trochou pečlivosti se jí dařilo lézt dolů a využívat zraněnou ruku jenom pro vybalancovávání pozice. Nakonec Azíza ani nemusela použít Sílu a mohla spokojeně sledovat, jak její kamarádka skoro celou cestu slezla bez potíží.
Až půl metru nad zemí se již sebejistá Tzadi tak úplně neudržela a ztratila rovnováhu směrem dozadu. Naštěstí tam však stál Ircos a pohotově ji zachytil a dopřál čas, aby se vzpamatovala a mohla dostat na vlastní. Potom zamával na Azízu, že může vyrazit za nimi. Po chvíli tak byli všichni tři dole.
Kudy vyrazíme teď?
zeptal se dívek Ircos a ukázal do tří možných směrů. Vpřed směrem k přídi transportu, dozadu směrem k zádi nebo do prostor, kde by mohla být druhá půlka letadla.

Glibenovi se povedlo Nalliino krvácení dobře složeným obvazem zastavit a uvázat tak, že bylo dostatečně pevné, ale ne příliš. Pozornost při hodinách základního ošetřování se mu tedy jasně vyplatila a nyní za to mohl sklízet uspokojivou odměnu v podobě ošetřené spolužačky. Chvilku dokonce zvažoval dýchání z úst do úst, byť byla dívka pouze v bezvědomí a jej hrudník se relativně pravidelně zvedal. Jakmile tuto možnost zavrhnul, tak se pokoušel změřit dívce tep, ale v jeden moment si nebyl jistý, jestli vlastně slyšel svůj nebo její, každopádně i zde něco zaregistroval a to znamenalo další plus.
Detailnější kontrola neukázala žádnou viditelnou zlomeninu, jen množství odřenin, naštěstí ne příliš vážného charakteru. A také nenalezl nic dalšího neobvyklého, tudíž mohl dívku označit za stabilizovanou a porozhlédnout se okolo. V podstatě seděl skoro na konci transportu, takže za sebou mohl vidět kráter od trosek motorů, z něhož se ještě objevovaly plameny. Naštěstí nic nenasvědčovalo tomu, že by tam s pohonnou jednotkou skončil i některý z jeho spolužáků. Transport samotný byl perfektně rozcupován, nicméně nedaleko něho se nacházel relativně velký kus, který obsahoval jak podlahu, tak strop a bylo dost pravděpodobné, že by se tam někdo mohl nacházet.

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Všichni se jali užívat si pauzy dle svého. Dll se po nedobrovolné koupeli natáhl na suché místo nedaleko a využil vybranou chvilku k tomu, aby si odpočinul. Nebylo se čemu divit, když skoro okamžitě usnul, jak jej k tomu příjemné teplo okolí a měkký podklad jen vyzvali.
To Marconius měl zcela jiné starosti, když se rozhodl zkusit své rybářské dovednosti a vydal se k vodě, které si zatím užívala Qisha. Jeho nabídka ji vyloženě zaujala a nejprve se krátce ponořila a porozhlédla, než se opět vrátila a věnovala se chlupatému kolegovi.
Jsou to mladé rychlé ryby, nebude to jednoduché. Drží se hodně při krajích,
odpověděla Qisha, když si všimla, že za dvojicí stál Tarnem, jenž komlink po chvilce neúspěšných pokusů schoval.
Jen buďte opatrní a nezapomeňte ulovit jen tolik, kolik můžeme sníst. Zachovávat rovnováhu v přírodě není jednoduché, ale pár kousků určitě povzbudí i ostatní. Ale nezdržte se moc dlouho, abychom potom vyráželi sušší,
podotknul k oběma, než se otočil a vydal se na kontrolu skupiny rozmístěné okolo. V ní zahlédl všechny, včetně mírně nervózně vypadající Elinor, dle které už jistě muselo uběhnout oněch pět minut, které Monovi dávala.

Mon se nořil hlouběji do lesa, když konečně našel něco, co ho zaujalo. Byla to sada drobných stop vedoucích ještě hlouběji do lesa. Stopy neodpovídaly přesně velikosti jeho krysy, nicméně velikostně ten tvor nemohl být až o tolik větší a rozhodně nepostrádal ocas, což mohl Mon zjistit při podrobném zkoumání stop. Mohl zkusit hledat blíž místu, z něhož vyrazil nebo nejspíše nedaleké cestě, či následovat nalezenou stopu hlouběji do lesa.
--------------------------------
Další kolo uzavírám 11.5. s možností mezikola pro některé, pokud by tomu situace nasvědčovala.

[Elinor Rahl]

Skupina mistry Atamy, tůň, v háji:

Tak... jo. Dobře.
Nedá se říct, že by mi Monova nepřítomnost začala dělat starosti, pouze že starosti dostaly zelenou. Být rytíři Jedi na misi a nemít jiné povinnosti, tak se zvednu a vydám se ho do lesa hledat. Takhle to nepřipadalo v úvahu, byli jsme tady na Tarnemovu zodpovědnost a tomu by hezky zkomplikovalo život, kdyby se po planetě začaly samostatně potulovat děti.
Pak jsem si uvědomila jednu další věc, a to mezeru v mém původním plánu.
Tarnemovi by hezky zkomplikovalo život, kdyby skupinka začala panikařit, případně se rozcválala po lese v plánu záchranné výpravy.
Takže zůstávala jediná možnost.
Co nejnenápadněji zajít za Tarnemem a zeptat se ho, jestli se Mon nevrátil z toaletní výpravy, protože já ho nikde nevidím.
Jisté bylo, že pokud vím, tak se nevrátil, ale opravdu se mi nechtělo jít za padawanským dozorem s paranoidními teoriemi.

[Hayasan]

Skupina mistry Atamy, tůň, v háji: Monítko, kterému Elinor nepřeje rozmnožení jeho krysí famílie

Byl bych vykřikl radostí nad objevenými stopami, ale nechtěl jsem budoucího otce svých mláďat vystrašit, tak jsem mlčel. Příliš mi ani nevadilo, že zcela neodpovídají mé malé hodné Jordi. S trochou štěstí se má Jordi rozmnoží a v genetickém fondu její dcery se objeví něco zcela nového a nečekaného.
Mohl bych vypěstovat úplně nový druh krysy s unikátními vlastnostmi! Ó, Vandar bude úžasná. Možná bych si mohl nechat i dvě dcery Jordi. Druhá by se jmenovala Bastila. A třeba bych si pro jistotu mohl nechat i jednoho jejího syna. To by byl Shan…
Už jsem se viděl, jakým budu úžasným chovatelem a můj původní záměr nechat si jen jedno mládě a zbytek rozdat byl maličko pozměněn. Jedna obyčejná krysa a tři neobyčejné je sice o trošku víc, než jsem plánoval, ale to alespoň mě vůbec nevadí. Jediné, co mi tak trochu dělalo starosti, byl fakt, že unikátní samce, případně samice pro Shana, bude asi těžké získat.
Rozhodl jsem se velmi potichu a obezřetně sledovat stopy dál a pomocí Síly jsem se už pokoušel zaměřit na toho tvora, dotknout se jeho mysli a přesvědčit ho, aby se za mnou přišel pomazlit.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Při slézání či výstupu přesouvej vždy jen jednu končetinu. Najdi si tři pevné body a pokračuj.
Připomenu si pravidla pro lezení a sleduji svou kamarádku. Mezitím se soustředím na Sílu. Pro jistotu, kdyby potřebovala Tzadi pomoct. Netroufnu si vydat ani hlásku, abych náhodou nenarušila dívčino soustředění a nezpůsobila tak její pád. Drápy na tlapách zarývám do sedačky, čelist mám až křečovitě sevřenou. Kdyby mě nyní někdo viděl, myslel by si, že číhám na nevinnou oběť.

Tzadiii!
Vyděšeně vykřiknu, když dívka spadne. Natáhnu se po Síle, ale dříve než ji stačím použít, zachytí mou kamarádku Ircos.

Díky Sílo.
Vydechnu s neskrývanou vděčností. Opatrně se přesunu k místu odkud začnu slézat. Nejprve najdu pevnou oporu pro pravou nohu, poté pro levou. Prsty pravé ruky uchopím vyčnívající železo, levou se přidržuji sedačky. Na rozdíl od Tzadi nebo Icrose řeším jiný problém. Jsem podstatně menší a tak se musím ke všemu víc natahovat nebo naopak hledat jinou cestu. V jeden moment marně šmátrám po stěně a hledám další úchop. Znervózním, ocasem začnu divoce mávat ze strany na stranu.

Ještě kousek vpravo. Je tam díra, které se můžeš chytnout… Ještě se natáhni. To je ona!
Chlapcův hlas mě bezpečně vede a já se tak posunu o velký kus dolu. Zbývá poslední metr. Pomaloučku se natočím na bok a seskočím. Jako nějaká kočkovitá šelma ladně dopadnu na všechny čtyři.

Zvládla jsem to! Jsem na zemi!
Bleskne mi hlavou. Postavím se na zadní a zvednu pohled k místu, odkud jsem slezla.

Fuj, tak to bychom měli… Dobrý Tzadi? Nebolí tě nic? Tedy… víc než před tím.
Počkám na dívčinu odpověď. Poté se slova chopí druhé mládě. Vyměním si s Tzadi pohled a odpovím Icrosovi na jeho dotaz.

Půjdem dozadu. Shay a Naen by mohli být tam.
Navrhnu.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie Skupina rytířky Avalin, Místo havárie (Gliben Beltens)

Jistě bylo by ještě lepší, kdyby se mi Nallin povedlo přivést k vědomí, ale už to, že se mi pevedlo Nallin oštřit, že se neobjevily další komplikace a že se Nallinin stav přinejmenším trošku zlepšil byly dobrá zprávy a tak se mi co se týkalo Nallin přeci jen ulevilo. Víc jsem toho pro ni v danou chvíli nemohl udělat, pokud by se mi ovšem nepodařilo něco z toho, co jsem chtěl udělat dál, tedy najít někoho, nebo něco, co by umožnilo pomici jí více, než umožňovaly současné podmínky.
A pak tu pořád byly myšlenky na to, že Nallin nemusí být jediná, která by mohla nutně potřebovat pomoc. Těch ostatních bylo dost a nikdo z nich se stále neukázal. To samé platilo o obou mistryních, které nás doprovázely. Nebyly někde na dohled.
Přitom právě ony mohly udělat spoustu věcí, dostat situaci pod kontrolu líp, než bych to udělal já nebo někdo ze spolužáků.
Vstal jsem a rozhlédl se. Chtěl jem mít přehled o situaci a hlavně jistotu, že budu vědět, jak se dostat zpátky k Nallin.
Že jí budu moct v případě potřeby rychle najít a přivést k ní pomoc, nebo udělat něco dalšího, co by nás pomhlo.
Odsud bylo naštěstí vidět víc, než z místa poblíž trosky u níž jsem původně skončil já. Dokázal jsem odhadem určit orientaci trosek lodi. To bylo pro danou chvíli hlavní. Důležitější, než poloha. Víc než že jsem někde v lese bych stejně nezjistil.
Pak jsem si všiml výraznější trosky, poutající pozornost proto, že byla větší, než ostatní zbytky lodi v jejím okolí a v mé blízkosti. Nebylo nad čím váhat, pokud byla pravděpodobnost, že by tam mohl být někdo z ostatních, nebo něco co by se mohlo hodit, musel jsem tam okamžitě vyrazit a zjistit co a jak. Vlastně by mohlo být důležité prozkoumat všechny trosky.
Nejen kvůli ostatním, ale také kvůli všem těm věcem, které byly uvnitř a které by nám měli pomoct vlastně se vším tady na povrchu. Co se týkalo rychlosti a efektivnosti průzkumu trosek, mohlo by to být docela reálně proveditelné. Samozřejmě by si to vyžádalo dost času. Jen jsem si musel stále udržovat určitý systém a přehled, kde jsem. Musel jsem si pamatovat, které trosky jsem už viděl a správně odhadnout, kam bych měl zamířit dál. Ale to všechno mělo čas. Teď byl na řadě ten větší pozůstatek lodi.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy, tůň v lese (Marconius)

"Sušší?" odvětil jsem Tarnemovi, když jsem vzal na vědomí jeho slova, a pohlédnul na Dlla, který se rozplácnul na zem vedle svého mokrého oblečení. "O nás bych si starosti nedělal."
I Dllovi chytíme rybu, aspoň nějaká přívětivá věc, co se mu dnes stane... Pokud ji neodmítne s tím, že ryby nejí...
Sundal jsem si boty, vyhrnul suknici, připravil do ruky krásně do špičky ořezané kopí a vlezl do vody. Kouknul jsem na Quarrenku:
"Pojď trochu dál, ať tě netrefím."
Chvilku mi to trvalo, ale snažil jsem se znehybnět a zůstat stát tak, abych ryby neplašil a aby se ke mně bez ostychu přiblížily.
Klid, ano, hulákají tam, nech je být, zbav se myšlenek... Mon, kam šel Mon, a kde je Elinor? Ne, nech je, ať si jsou, kde chtějí, uklidni se, oštěp, oštěp v tvé ruce a ta hbitá stvoření...
Široce jsem se napřáhnul.
Cítíš je, jak si v klidu plavou, jak se vlní a otevírají a zavírají tlamu? promlouval jsem v myšlenkách sám k sobě. Pomáhalo mi to, učili mě to už v Chrámu od doby, když si mistr Suffok všiml, že když na mě neustále mluví, jde mi to líp, a řekl mi, ať si to zkusím opakovat sám.
Tahleta!
Přestože jsem měl zavřené oči, najednou se mi zjevila ryba, jen kousek dál ode mě než na dosah ruky. Cítil jsem ji, byla celkem velká, macatá, koukala na mě velikýma kulatýma očima a masité výrůstky kolem tlamy se jí komíhaly ze strany na stranu.
Hodil jsem oštěp. Pak jsem otevřel oči a šel si pro něho.
"Mám ji?"

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens)
Obě dívky se bezpečně dostaly dolů a vzájemně se ujistily, že jim už nic víc není. Spokojeně se pousmál i Ircos, na němž určitě mohla být vidět i jistá hrdost nad tím, že jim do jisté míry pomohl. Klíčové pro ně však bylo další rozhodnutí o postupu, kdy se rozhodli všichni tři vydat směrem k zádi.

Protože byla Nallin v klidu, tak se Gliben vydal na průzkum nejbližší celistvé trosky, o níž by se dalo tvrdit, že tam mohl někdo přežít. Cestou si pravidelně kontroloval, tedy do míry, jak mu to jeho zrak dovoloval, zda-li je Nallin v pořádku, než dorazil ke kusu lodi a hledal po zbytcích cestu vzhůru. Už když byl blízko však poznal, že tam někdo živý ještě je, nebo to tak alespoň manifestovala Síla sama.
Cesta na "podlahu" urvaného kusu lodi však znamenalo překonat dva metry servaného trupu, kde si Gliben musel dávat pozor na různé ostré části lodi. Když se konečně dostal nahoru, tak ve dvojsedačce viděl připoutané dva pasažéry-younglingy. Vurkský kluk tam pevně držel ruce na krvavé ráně firrereanské dívky, která měla mimojiné ošklivé zranění na hlavě a Gliben měl pocit, že byl vurk plně ponořen do Síly, nebo se o to alespoň pokoušel. Na druhé straně trosky bylo prázdné sedadlo a pak dozadu dveře, kde by za běžné situace byl zavazadlový prostor, o němž však Gliben věděl, že byl někam odtržen.

Tříčlenná skupinka minula dva menší a prázdné kusy trosek, když spatřila jeden větší a Azíza snad dokonce měla pocit, že tam viděla někoho se mihnout. Než to však mohla sdělit ostatním, tak Ircos ukázal kamsi do trávy.
Támhle někdo leží! Rychle!
zakřičel a spěšně vyrazil kupředu, k ležící dětské postavě.

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Marocnius se s Qishou rozhodli zahájit svůj lov, čímž upoutali pozornost i ostatních. Ti zůstali tak ohleduplní, že se buď pohybovali pouze na kraji u břehu, když už byli ve vodě, nebo přihlíželi ze břehu. Marconius se jen nesnažil úplně vnímat a rozhodl se při svém lovu spolehnout na Sílu, vnímat pozice tvorů, najít si vhodný cíl ... a potom zaútočit. Jenže už při vpichu do vody věděl, že na poprvé se svým pokusem neuspěl. Ryba byla rychlejší a vzdálila se od něho, stejně jako její další souputnice. Qisha stála opodál, ve vodě po pas, ruku napřaženou v šikmém úhlu a nespoléhala se na Sílu. V jednu chvíli mrštila rukou, klacek jako oštěp zajel do vody a ... a po vytažení se mohla pochubit svou trofejí v podobě středně veliké ryby. K Marconiovi vrhla úsměvný pohled.
Nesmíš mířit tam kde jsou, ale tam kde budou a ideálně vrhat mírně proti proudu. Tady je sice malý, ale je tu. Ledaže bys je chtěl přesvědčit, aby ti na talíř skočily samy,
vysvětlila základ svého úspěchu a přidala rýpnutí, kdy promáchla rukou, jak to bylo typické při pokusu o Ovlivnění. Několik younglingů na břehu se tomu s pobavením zasmálo.

Zatímco Dll tvrdě usnul, Elinor dorazila k padawanu Neovi a podělila se o svou starost, kterou měla o jednoho ze členů skupiny. Tarnem nezpanikařil a jen letmo pohlédl po všech přítomných, aby spolknul tiché zakletí.
Všimla sis, jak dlouho to je?
zeptal se stejně tichým tónem v době, kdy Marconius neuspěl se svým pokusem.
Případně, kudy se vydal pryč?
položil ji dvě otázky pro upřesnění detailů, než se to celé chtěl vydat řešit.

Po nalezení stop Mon na nic dalšího nečekal a rozhodl se po nich vydat a chystal se v Síle, jak onoho tvora oslovit. Stopování nebylo až tak jednoduché, protože stopy tu už nějakou chvilku byly, ale s každým dalším krokem věděl, že je původci stop blíž a blíž. Musel se sice prodrat skrze několik křoví, ale stopu si dokázal udržet, když se konečně dostal na dohled tvoru podobné struktury, jakou byla jeho krysa. Byl opravdu o něco větší, byť ten rozdíl nebyl až tak vyloženě markantní, měl trochu jinak stavěný ocas a mírně odlišnou strukturou nohou, jakoby snad horší pro rychlý přímý běh.
Klidně tam okusoval nějaký keř a když se Mon objevil, tak k němu jenom zvědavě otočil hlavu a vyčkával. Na první pokusy o "pojď a přitul se" pomocí Síly však nereagoval a pouze sledoval počínání přicházejícího tvora.
---------------------------------------------
Další kolo uzavírám 25.5., přičemž ponechávám prostor pro meziodpovědi. Dále nám ze hry pro špatné časové možnosti odstupuje Lilith po osobní domluvě a z její postavy tak bude NPC.