Doufala jsem, že hlavně ti padawani budou lidské rasy, protože si, zcela logicky, nejvíce rozumím právě s lidmi. S některými ne-lidmi se dá spíše jen vycházet, protože je snad ani nikdy nemůžu pochopit. Jejich uvažování je mi cizí.
Vešla jsem tedy dovnitř a všem se automaticky uklonila, neb to patřilo k dobrému vychování. Též jsem se usmívala a snažila se tvářit příjemně.
První dojem bývá nejdůležitější…
Každého jsem si krátce prohlédla, ale byla jsem zklamaná. Pro mé lidské oči byla jedna dvojice skoro nečitelná, což možná byla ta lepší varianta, neb ta neimoidanka… na ní bylo něco trošku divného. Přes to jsem se dál usmívala. Též jsem si dávala velmi dobrý pozor na emoce.
Třeba byla přijata do Řádu v pozdějším věku a ještě se nestačila aklimatizovat, nebo je jenom neslušná… kdybych jí něco udělala, tak bych si to snad pamatovala. Neimoidanů v Řádu není až zas tolik.
Mnou zvolené místo bylo vybráno zcela strategicky. Dost blízko dveří, abych v momentě propuštění mohla vypadnout jako jedna z prvních a též, alespoň opticky, poskytovalo jakous takous zašívánu, byť že u oválného stolu se o nějaké extra dokonalé zašívárně hovořit asi nedalo.
Mistr dorazil během chvilky a já ho přivítala o dost větším úsměvem, než jaký jsem zvolila pro ostatní, jeho směrem jsem se i otočila a úsměv mi zůstal i ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla o tom představení, které má probíhat nějakým „netradičním“ způsobem. Pokud mistr při představování stál, i já se postavila. Jestliže seděl, tak jsem též zůstala sedět.
Asi nehrozí, že budeme tancovat na stole a řvát při tom svá jména…
Jeho následující slova mne utvrdila v tom, že z jistého úhlu pohledu to vskutku netradiční představování je, ale na druhou stranu… o nic pořádně odvázaného se nejedná. Což byla možná i trochu smůla.
Mistr tancující na stole… ne, to bych nepřežila… umřela bych smíchy… tohle bude přeci jenom lepší.
Dál jsem se usmívala. To představování mi vůbec nevadilo a nijak mne nevykolejilo. Když mistr domluvil, bylo jasné, že na řadě jsem já. Byla jsem si jistá sama sebou a též jsem byla skoro až nemístně hrdá na to, že velitelem celé této mise je právě můj mistr. Jen se mi potvrdilo, že mistr Siliin je prakticky ve všem nejlepší. Pozor na emoce jsem se snažila však dávat pořád.
Paráda... to znamená, že mistr dnes večer už rozhodně mít čas nebude... hlavně aby si neusmyslel naordinovat mi nějaké samostatné cvičení...
Mé jméno je Hayasan Geri a jsem padawankou mistra Siliina. Co se léčitelství týče, tak v této oblasti je kdekterý youngling lepší než já, takže v případě jakýchkoliv zdravotních komplikací se obraťe spíše na mistra,
zcela logicky se dalo očekávat, že jako padawanka mistra Siliina se též budu specializovat na léčitelství a považovala jsem za nutné vysvětlit, že tomu tak rozhodně není.
Zajímám se především o nejrůznější bezpečnostní zařízení ve smyslu jejich překonávání a obcházení. Poslední dobou mne též zaujalo, že za relativně krátký časový úsek je možné ze sebe udělat příslušníka úplně jiného druhu. Nicméně toto spíše jen testuji a zkouším, takže pokud mne uvidíte třeba s nazelenalou kůží, tak nejsem nemocná, jen ta barva nešla pořádně umýt, což je u zelené obvyklé,
nechtěla jsem vytvářet dojem nějaké povrchnosti, tak jsem o své zálibě v módě a jejích trendech pomlčela. Též jsem nepovažovala za vhodné vyprávět o svých průšvizích.
Mám ráda hlavně takové ty polomáčené oplatky, gumové bonbóny a tak podobně a troufám si tvrdit, že v této oblasti jsem velmi dobře zásobená, takže pokud byste měli chuť na sladké, velmi ráda se s vámi podělím,
podívala jsem se hlavně na tu selonianku, která mi byla rozhodně více sympatická než neimoidanka, ale i ji jsem posléze vyhledala pohledem. Poté jsem se definitivně odmlčela, nechávajíc prostor ostatním. Byla jsem rozhodnutá, že na toto představování se budu opravdu soustředit a u těch padawanek se budu snažit sledovat snad každé škubnutí v jejich obličeji. Dokonce jsem i v průběhu řečnění pokoušela vnímat emoce ostatních a vlastně jsem v tom pokračovala i v okamžiku, kdy začal mluvit někdo jiný. Nechtěla jsem, abych hlavně s tou seloniankou, měla stejný vztah jako se Zallou, takže jsem nutně potřebovala vědět, jak na mne reagují. Nedokázala jsem si ani představit, že by se kamarádily ty dvě a já zůstala po celou cestu sama. Takové věci se mi nestávají... jistě, je tu i pomocný personál, ale padawani jsou prostě padawani.
----
Já to brala spíš obecně
Předpokládala jsem, že padawan někoho, jako je Tokare... prostě bude známý. Přeci jenom, Tokare je postavička, která asi nešla přehlédnout 
