Republika se vzpamatovala ze Sithských válek, ale na obzoru vyvstala nová hrozba. Sithové byli tehdy poraženi a mandaloriané nyní říkali Pane jen svému vůdci, nikoli Temným pánům. Po třiceti třech letech se znovu schyluje k válce. Celých třináct let mandalorianské armády plení Vnější oblasti, ale oči jejich vůdce, oči Mandalora se nyní upírají na Republiku.
Všichni jediové nyní stáli na rozcestí. Řád rozdělila Mandalorianská hrozba. Rada Jedi se rozhodla nezasahovat. To, co se ze začátku zdálo, jako jediný hlas nyní vypadalo úplně jinak. Revan, za podpory svého přítele Aleka shromáždil spoustu mistrů, rytířů i padawanů, kteří byli ochotni jít na pomoc Republice.
Spousta jediů se ale stále nerozhodla, ke komu se přikloní. Někteří potřebují podnět k činům. Nabídku, či jiný čin a to jak ze strany mandalorianů, Rady, nebo Revanchistů, jak si Revanovi přívrženci říkají.
A ty? Stále padawan. Učedník rytíře jedi jménem Kenji Takahiro. Mistr, o jehož rasa neměla v galaxii moc velké zastoupení, ale sám sebe nazýval Kamiňanem tě převyšoval o téměř metr, když se úplně napřímil. Célé čtyři roky jsi chodil věrně jako ocásek za svým archeologicky založeným mistrem. Kenji byl klidné povahy s poněkud pravodivným myšlením. Ačkoli se zdál dokonale klidným, za ty roky jsi věděl, že v hlavě mu neustále rotují ozubená kolečka, která se snad nezastavila, ani když spal.
Nyní jsi šel za ním, do Místnosti tisíců fontán. Prakticky šlo o gigantickou zahradu se stromy, potůčky a malými vodopády.
Díky své velikosti jsi se ani nemusel moc ohýbat, když jsi podlézal větev stromu, za kterým na malé loučce seděl v meditačním sedu tvůj mistr. Za ty roky tě celkem slušně naučil bojovat stylem Makashi, bohužel za formou Ataru jsi musel za instruktory, neboť tu tvůj mistr nestudoval. Bylo tomu nejspíše kvůli jeho výšce, díky které se zaměřoval primárně na diplomatický Niman a elegantní Makashi. Kvůli tomuto byla tvoje znalost formy Makashi několikanásobě lepší než Ataru.
Jakmile jsi k mistrovi udělal pár kroků, otočil k tobě hlavu a otevřel svoje velké černé oči se žlutou duhovkou. Pohladil svůj kostěný hřebínek na hlavě a usmál se.
Konečně jsi tu můj padawane. Sedni si a užívej klidu tohoto místa.
Řekl nadšeně a znovu zavřel oči. Nyní si uvědomuješ, že jsi ho tu vlastně nikdy neviděl, vždycky byl tam, kde se něco dělo, buďto pracoval na nějaké technice, nebo probíral artefakty. Všeobecně byl znám, že ticho a nicnedělání nemá v oblibě. Často mluvil i sám se sebou, tedy spíše přemýšlel nahlas.
Máme misi. Není od rady, jde spíše o moji osobní zvědavost. Shledal jsem jedno naleziště zvláště zajímavým, proto se tam vydáme. Moc si od toho slibuji. Rozhodně se oba dosti přiučíme historii.
Jeho řeč se táhla, jako když mažeš med. Někoho nezkušeného by to ve tvé situaci uspalo, ale ty jsi už byl zvyklý.
Připrav se, do hodiny vyrážíme. Strávíme tam nějakou dobu, tak na to ber ohled... Teplá planeta... pouště a pralesy.. velké oceány. Bude to stát za to... věřím tomu.
Neotevíral oči, jen před sebe natáhl ruku se svým světelným mečem, který o sekundu později zůstal viset ve vzduchu. Šroubky se začaly otáčet a celý meč se pomalu rozkládal. Mistr se buďto rozhodl udělat nějaké vylepšení, nebo jen meditoval.
Ano... bude to pravda. Věřím tomu.
Vyšlo z jeho pootevřených úst šeptem po chvilce.
__________________________________________________________________________________________
Promiň, že to trvalo, neměl jsem nápad a někdy je lepší počkat
Takže začneme... vlastně jako před tím... popiš myšlenky a pocity. Nemluv ani nehraj za jiné postavy a trochu posuň děj..
Můžeš popsat cos dělal ráno, snídani a tak... zkus se rozepsat.... popř. pokud se rozhodneš na nic se neptat a jít si zabalit věci, popiš i co si vezmeš.
