YMPM - Epizoda II

[Jordi Linx]

Vlna Fyodosu, Volný vesmír: (Všichni účastníci)
Nikdo další se už do žádného sporu před mistrem Linxem pouštět nechtěl, stejně jako již nechtěl nic dalšího vědět. Pro všechny to tedy znamenalo opustit tuto místnost a vydat se chystat na nadcházející výlet. Teprve, když místnost opustil poslední z younglingů, tak se ven vydal i mistr Linx s Velmére, aby za sebou zhasli.

Younglingové tedy měli nyní prostor pro sbalení všech věcí, které by s sebou mohli potřebovat a domluvit se na dvou skupinách, v níž se budou následujícího výletu účastnit.

Vlna Fyodosu, Před kuchyní: (Útočná jednotka younglingů na kuchyň)
Když k prostorům kuchyní a jídelen mohla dorazit první skupina younglingů plánujících "rekvírování" zásob, tak by nečekaně narazila na neobvyklou překážkou. Mon Calský mistr Jedi, Artem Atama by tu posedával s datapadem a pracoval na nějakém schématu. Po chvilce by si určitě skupiny younglingů všimnul a usmál se na svým typickým mon calským způsobem.
Jestli sháníte zásoby na výpravu, tak tu každý máte připraveno jídlo na dva dny a čtyři litry vody. V balíčcích najdete trvanlivé pečivo, které byste měli spíše sníst první den, nějakou uzeninu, sýr, dva plátky sušeného masa, které vydrží déle než ostatní. Kdybyste hodně šetřili, tak vám to vystačí i na dni tři,
pronesl by klidným způsobem, jak je u něho obvyklé a dál by se věnoval svému datapadu.
-----------------------------------------
Další kolo uzavírám 25.8. nebo dříve, kdyby náhodou odpověděli všichni. Do dalšího kola bych byl rád, kdybyste se posunuli ve svých přípravách co nejdále(a dali dohromady i seznamy věcí, které byste rádi s sebou a to třeba pod čáru), stejně tak pokročili v domluvě. V rámci toho je samozřejmě povoleno více odpovědí v rámci a schválím vám i domluvu mimo, pokud ji potom sepíšete do příspěvku. Pokud byste chtěli opravdu více lootovat kuchyni, tak se budete muset hodně snažit.

[Heinz]

Vlna Fyodosu, Před kuchyní (Tzadi Resh):

Pche, nic nedokáže zkazit náladu tolik, jako když nějakej dospělák zkazí naší akci – já vím, že to má mistr Atama za práci, ale tahle mise měla bejt tajná - TAJNÁ! Takhle nemá žádný kouzlo a smysl. Jó, kdyby nás odsud aspoň vyháněl nebo tak, ale takhle? Nuda!
I když…
V hlavě se pomalu rodí nouzový plán a zas začínám bejt ve svým živlu. Vystoupím trochu dopopředí a nasadím z části štěněčí oči, z části překvapený. Nevím, jak mi jde hraní, ale já si jako myslím, že dobře.
„Ale mistře Atamo, my sem nejdeme pro zásoby na výpravu, nás sem poslala mistryně Velmére, že máme vzít jídlo na nějakou dnešní hodinu…“
Cože to ona vlastně má…
„Hm…tó, etikety!“
No jo, potom přece začla Elinor s tou svojí přednáškou, s jakou lžící má Jedi jíst, aby ho ostatní nesežrali, takže určitě etikety.

[Gwendolin]

Vlna Fyodosu, Před kuchyní (Aziza Zaaur)

Jen co se všichni rozešli, naše tlapy zamířili ke kuchyni. Důležitá mise nesnesla odkladu už jen z toho prostého důvodu, že nás mohl někdo předběhnout a ukrást všechno jídlo pro sebe! Ne nadarmo bylo známo po celé galaxii heslo: Kdo dřív přijde, ten dřív žere! Jako obvykle v naší skupince působím jako "živý radar". Mé velké, špičaté uši nejednou zaznamenali zvuk, který mým kamarádkám unikl. Stejně tak citlivý čumák, schopný vycítit všemožné dobroty. Před kombinací těchto dvou smyslů se museli mít všechny příšery na lodi na pozoru!

Někdo tam je.
Informuji potichu své sestry ze smečky před tím než vstoupíme do jídelny. Mistr Atama si nás okamžitě všimne a překazí tak naše pokusy proplížit se do kuchyně nepozorovaně. Se svěšenou hlavou zdoláváme vzdálenost, která nás dělí od Mon Calského Jediho. Ve Tzadině tváři se stejně jako v té mé zrcadlí zklamání. Plížení by přeci byla taková zábava! Stejně tak i loupež zásob a hlídání okolí!

Ach jo! Proč musí dospěláci vždycky všechno zkazit?!
Povzdechnu si. Naštěstí lidské mládě přichází s náhradním plánem. Kývnu souhlasně hlavou a zvednu pravou tlapku. Hlásím se o slovo.

Ano, mistře. Máme přinést svačinu pro všechny. Prý to bude součást výuky.
Spokojeně se usměji v domnění, že je naše lež neprůstřelná.

[Needay]

Vlna Fiodosu, volný vesmír (Mia Abarmo)

V pokoji se prohrabávám plastovým kufrem, v kterém jsou všechny mé věci neorganizovaně uloženy. Vedle něj stojí jedna holínka na suchý zip. Brzy vedle ní pohodím druhou, kterou jsem nalezla na dně. Boty bych tedy měla. Narovnám se, pohlédnu na postel, co vše již mám.
Tři ponožky…
Samozřejmě myslím páry.
Batoh a uvnitř taky baterku a toaleťák!
Poznamenám, když si vzpomenu na to, jak jsem jej uloupila po cestě do pokoje.
Provázky na vytvoření spacáku.
Ukáži prstem, načež dojdu až k přikrývce na mé posteli, je tenká a tak se dá lehce srolovat. Sváži ji pevně dvěma provázky. Do batohu hodím také několik dalších drobností. Převléknu se. Do holínek zasunu kalhoty z hrubé tmavě hnědé látky. Na sebe navleču olivově zelené triko s dlouhým rukávem. Po několika nezdarech kdy se snažím hlavu nasoukat do otvoru pro ruku, se mi konečně podaří nasadit štípavý fialový pletený svetr s vysokým límcem, který obepíná celý můj krk dokola. Samozřejmě jsem si před tím na něj uvázala šátek. Je černobíle kostkovaný. Vezmu batoh za jedno poutko na záda a plyšového medvídka držím za packu. Deku, mám páskem přidělanou na místě, kde by měly být ledviny.
Vyrazím ke své parťačce Elinor, zeptat se jí co všechno bere, a vlastně se s ní tak celkově poradit co bychom, mohli ještě všechno vzít.

[Xavier]

Vlna Fiodosu, volný vesmír (Dll)

S úlevou, že mám sbaleno, jsem odstoupil od batohu. Sice mi bylo jasné že některé věci bych mít nemusel a že některé mi chybí, ale protože jsem nevěděl jaké nechal jsem to být.
Nakonec v batohu skončila kombinéza, jak nám radil mistr Linx, druhou jsem měl na sobě, špunty do uší, pevné boty, bačkory, ručník a kachničku do vany.
Vzhledem k tomu, že mám již asi vše jsem začal dělat to, co vždy když jsem neměl co na práci.
Začal jsem koukat do zdi.

[Hayasan]

Vlna Fiodosu, volný vesmír Mon Tao-Ni

Do pokoje jsem přiťapkal s hlavou plnou starostí. Přeci jenom, sbalit se na takový výlet, to není žádná legrace. Marconius mi sice pomůže, ale stejně ani on s tím nemá žádné větší zkušenosti. Z paměti lovím všechno, co jsem tak nějak zaslechl.
Na postel si nosím náhradní ponožky, pořádné oblečení do terénu, náhradní boty, repelent, mýdlo, plavky, sušenou zeleninu pro Jordi, šlohnutý tréninkový světelný meč, malou lékárničku, pyžamo, takové to speciální ořezávátko na mé rohy, kartáček na zuby, pastu, slušivé trenýrky s motivem sluníčka a hrajících si koťat, malý nožík, komlink, polštářek, deku a láhev na vodu.
Jordi poputuje do mé kapsy, tam bude při prohledávání báglu před mistrem Linxem v bezpečí. Stejně jako ten tréninkový meč.
Nakonec si vytáhnu krosnu, do které to tak nějak všechno narvu.
Vydám se do kuchyně, abych si vyzvedl svůj speciální balíček s jídlem s náhražkou masa, neboť jsem masožravec, a i když zeleninu občas překousnu, tak mne pořádně nezasytí a mívám z ní střevní problémy. Ale maso z očividných důvodů nejím, proto se musím cpát těma náhražkami bez chuti a zápachu. Ale zvířátka se přece nezabíjí…
Když si do svého báglu přidám i jídlo, odplížím se z pokoje, aby mne Marconius náhodou nezadržel, neboť se musím rozloučit se zvířátky, které máme na naší lodní zahradě. Jakmile tam dorazím, tak si je pomocí Síly k sobě přivolám. Respektive, pokusím se o to. Pokud se mi to povedlo, tak si najdu jeden ze svých oblíbených odlehlých koutů, aby na mne nebylo vidět, a přesně tam se s nimi schoulím do jednoho klubíčka, ze kterého čouhají akorát moje nohy a několik zvířecích tlapek, jejichž majitelé jsou více, nebo méně nebezpeční tvorové, což mne však nijak netrápí.

[Shisco]

Vlna Fyodosu, Volný vesmír (Marconius)

Takže...
Vešli jsme do naší komnaty na Vlně, abychom si přichystali věci.
"Batoh? Tady máme. Repelent? Flaštička zde. Čutora na pití... Kam jsem ji dal? Jo, tady je. Plášť s hydrofobní úpravou, a ještě jeden."
Nahnul jsem se za postel a vytáhnul z mezery mezi postelí a stěnou vysoké boty z lesklé černé syntetické kůže.
"A boty. Tyhle vydrží všechno."
Pokud to není nezbytné, zavřené boty nenosím a chodím radši bos nebo v sandálech. Teď to ale nezbytné bude.
Až zmoknu na kost, budu se brodit bahnem a následně se probořím do nějakého termitiště, budu rád, že je mám.
"Svítilnu. A náhradní článek... Lékárnička?"
Má rasa plavky nenosí. Stejně je to podivný zvyk, koupat se v oblečení, projelo mi hlavou, když jsem uviděl, co dělá Mon.
"Nádobí... Nádobí, nádobí, nádobí. Hrnec. Vidlička. Nůž. Lžíce. Hrnek na pití. Souprava na dezinfekci vody. Datapad. Mohly by se hodit všelijaké příručky a návody, co tam mám, ale nechci riskovat, že ho někde utopím, takže kašlat na něho."
Navíc bych si měl být schopý poradit, když se dostanu do situace, kdy jsem zbaven technologických nástrojů. Například když se rozbijou, kdybych se dostal do zajetí nebo musel utíkat a nepotřebné věci nechat na místě.
"Na co si vlastně bereš vlastní batoh? Však to bys v pohodě dal do toho mojeho, na co brát -"
Ohlédnul jsem se přes rameno tam, kde ještě před malým okamžikem můj devaronianský přítel stál.
"Mone?"
Kam zas zdrhnuls? I když to je jedno, třeba to tak bude lepší...
Vyšel jsem ze své kajuty ven a zamířil k jídelně, abych si vyzvednul svůj potravinový balíček.

[East.Wood]

Vlna Fyodosu, volný vesmír (Naen Sakki)

Naen poslouchal poslední pokyny už jen na půl ucha, ale jednu z opravdu důležitých poznámek mistra Linxe slyšel naprosto zřetelně a nyní mu znovu v hlavě vyplula na povrch jako korková zátka.

Musíme se rozdělit na dvě skupiny...

"Fajn, jenže tu nikoho neznám..." zamumlal si vurk polohlasem, když se většina začala rozcházet. Naen si taky chtěl jít zabalit a převléct, nyní ale uznal za vhodné, že by měl alespoň některého z younglingů oslovit a případně se přidat do některé ze skupin.

Utíkal tedy směrem k ubikacím, ale na chodbě už nebyl takřka nikdo k zastižení, všichni se již pilně připravovali.
"Sakryš..." řekl si sám pro sebe a rezignovaně zamířil také do svého pokoje. Věděl, že balení mu moc času nezabere, do přírody byl vždy tak nějak připravený a věděl, kde co má. Doufal však, že zbylý čas využije k seznámení se s ostatními.

A to se mu teď příliš nepodařilo...

[Jordi Linx]

Vlna Fyodosu, Před kuchyní: (Tzadi Resh, Aziza Zaaur)
Dvojice byla velice zklamaná z toho, že nepřišla provést velkou a dobrodružnou výpravu, ale pouhé vyzvednutí již připravených balíčků s přesně vyměřenými dávkami. Tzadi se však nechtěla jen tak vzdát a okamžitě přišla s narychlo splácaným řešením. Mistra Atamu tím zaujala, že si poposedl a přemýšlivým pohledem se upřel na oba dobrodruhy.
Hodiny etikety jsou důležité to ano, ale pokud cvičíte stolování, proč mistryně nevzala celou třídu do jídelny? Bylo by to přeci jednodušší, než cvičit, kde jaký příbor na jaké jídlo kdekoliv jinde,
odpověděl bez většího váhání a plán dívek na sbalení všech balíčků, tím zatím zamítal. Pokud tedy chtěly obě dívky získat více než své právoplatné balíčky, musely rozehranou hru vzít za ten správný konec a přijít s něčím, díky čemuž by mistra Atamu přesvědčily. Nyní však bylo jasné, že zatím se tomu tak nestalo a mon calský mistr trpělivě čekal na další tah dívek.
Co přesně vlastně dnes na hodinách etikety probíráte? Nějak si nemohu vybavit co Velmére posledně říkala o tom, že již v etiketě probíráte. Nebo jsem to asi úplně přesně nezaslechl, takže bych ocenil, kdybyste slečny osvěžily mou paměť,
usmál se svým klasickým způsobem, který již mohly dívky zahlédnout několikrát.

Vlna Fyodosu, Zahrada: (Mon Tao-ni)
Monovi se povedlo vytratit Marconiovi z dohledu mnohem rychleji, než stihl postřehnout a byl tak na cestě k zahradám. Dostal se tam relativně rychle a to nejen díky tomu, že cestu znal už více než dobře.
Vstup dovnitř nebyl žádný problém, protože zahrady byly přístupné po celou dobu komukoliv, takže se během chvilky dostal na místo, kde mohl pravidelně reagovat na místní chované tvory. A i když byli někteří z nich dravci, tak vůči místním younglingům byli vždy více než schovívaví a přátelští, pokud se tedy nedostávali do nějaké formy ohrožení, kdy byli schopni udeřit.
Toto však nebyla tato situace a místní zvěřena postupně k Monovi přicházela bez většího váhání. Přeci jen ho už znali a byť si drželi odstup sami od sebe, s mladým younglingem potíže neměli.
Myslela jsem, že si všichni máte balit na zítřejší výlet a plánovat další věci okolo toho?
vyrušil Mona ženský hlas, který patřil rytířce Avalin. Ta byla zodpovědná za správu zahrad a když se k němu blížila, tak žádný z tvorů ani nedal najevo, že by bylo potřeba něco měnit. V Síle mohl jasně vnímat, jak je s nimi naladěná na jednu notu a přítoní tvorové si toho byli moc dobře vědomi.
--------------------------------
Další kolo uzavírám 8.9., I nadále platí možnost vzájemné interakce v podobě meziodpovědí a povoluji opět dvě možnosti na kolo.
Postavy, které nebyly přímo jmenovány mohou pokračovat ve svých činnostech jako doposud, tedy balit, plánovat. East může zkusit třeba nějaké younglingy najít, ti na cestě do kuchyně se mohou stát svědky "přesvědčování dvou dívek" a případně na ně zareagovat(nicméně Tzadi a Aziza by měly v tom případě odpovědět před nimi).
Plus - zcizený tréninkový světelný meč? Je mi líto Hay, ale zamítá se. Na konci tréninků se vždy vrací pod dozorem, přepočítávají a kontrolují, stejně jako při průběžných tréninzích.

[East.Wood]

Vlna Fyodosu, volný vesmír (Naen Sakki)

Naen rozhodně nepropadal panice. Ani to neuměl, vždycky se dokázal uklidnit.

Ale teď se zdála být situace mírně beznadějná. Všichni účastníci planetárního výletu totiž balili, to v lepším případě. V horším už měli zabaleno a byli připraveni k odletu. Tomu ale nenasvědčovaly poměrně prázdné chodby v ubytovací sekci.
Malý vurk se teď sám utěšoval, že je ještě čas najít si spojence a kamarády pro výpravu do neznáma.
No tak, buď v pohodě. Přece tu nejsi jediný, kdo se ještě s nikým nezná...

Když už se blížil ke své ubikaci, zaslechl nějaké hlasy a proto minul dveře do svého pokoje a zkusil štěstí ještě v přilehlé chodbě.

[Hayasan]

Vlna Fyodosu, volný vesmír Mon
Chtěl jsem se pořádně se zvířátky pomuchlovat, vždyť mi budou scházet. Skoro všechny mám i pojmenované. Mazlík se mi dokonce i plete pod nohy. Má rád drbání na hlavičce a na hřbetu. Nechápu, jak ostatní bez vrátek mohou žít. Jsou to mí nejlepší přátelé a nevadí jím, že mám rohy a tak podobně.
Sedl jsem si na bobek a jal se je hladit. Tedy ty, kteří to mají rádi. Ne všechna zvířátka jsou ráda drbána. Jsou to individuality a člověk s nimi prostě musí umět zacházet a musí se na ně naladit. Učil mne to mistr Ebenezar. Jeho hodiny mi strašně schází. Cítím, že bez něj se můj vztah ke zvířátkům vyvíjí daleko pomaleji.
Já jsem se už sbalil. Mám ponožky, komlink i deku…
Odpověděl jsem, ale nezvedl jsem k ní ani oči. Ty zvířátka byla teď mnohem přednější.
A musím se přece rozloučit… budu pryč strašně dlouho. A Mazlíkovi se bude stýkat. I Tokare bude smutný… A co teprve Lonna a Vash… Ale Vandar, znáte Vandara?
Ukázal jsem na jedno, které se drželo opodál.
Ten nemá rád drbání. Jemu se moc stýskat nebude.

[Heinz]

Vlna Fyodosu, Před kuchyní: (Tzadi Resh)

„Noo...“
A jéje, tohle je průšvih!
„Ono je to hodně složité a tak, a jsme na začátku, tak si to zrovna moc nepamatuju...“
Začnu sebou šít a pokukovat po Zíze, ať mě z toho vyseká, protože... co bysme asi měli brát v tý hodině etikety? Jak to mám asi vědět? Copak jsem Elinor nebo nějakej etiketolog nebo co?
No jo, ale co si nandáš, to si vyjez, jak žíká nějaký děsně moudrý moudro. A pak Elinor!
Jenže co ona to ta moudronoska říkala?
„V podstatě je to to...“
Tak, teď to nejtěžší...
„Jo! Držení vidličky a nože... a hrnku, abysme nebyli nervózní, když budem jednat s pohlaváry!“
Jsem se svou schopností se ze všeho vysekat spokojená, a jak! Taky se nadšeně usmívám. Ale pak se začne všechno drolit... nebo, ještě ne, ale když uslyším kroky, poleje mě studený pot. Kdokoli další může náš perfektní a nezničitelný plán zničit, ani nebude vědět jak!
Ještě aby to tak byl nějaký mistr!
Jenže ne, není to mistr, což je opravdu uf, úleva. Je to Naen, kterýho moc neznám, protože furt mlčí jak zařezanej a tak obecně se moc nekamarádí. Ale třeba se prostě jenom bojí, i když podle mistrů prý strach vede k Temný straně, takže – možná je Naen na Temný straně!
Ale to se vyřeší až potom, teď nám nesmí zničit náš plán!
„A, mistře! Tady jde náš kamarád z naší třídy, určitě nám jde říct, že mistryně Velmére na nás čeká a že máme zažehnout prď... teda, že máme přidat na rychlosti, protože na nás čeká celá třída!“
Otočím se na přicházejícího younglinga s jasně zřetelnou nadějí a podvědomě mu naznačuju, aby přikývnul.
„Že jo?“

[Jordi Linx]

Vlna Fyodosu, Před kuchyní: (Tzadi Resh, Aziza Zaaur, Naen Sakki)
Tzadi velice rychle došlo, že obelstít mistra Atamu bude skutečný oříšek a dělalo jí velké potíže dostatečně rychle zaimprovizovat. Přesto se jí povedlo něco vymyslet, zatímco Aziza nepřišla na jediné slovíčko. Nebýt Tzadi, tak by jejich veškeré naděje mohly být už dávno v prachu. Hra tedy mohla pokračovat, byť se blížil další hráč, který mohl vydatně zamíchat kartami.
Mistr Atama se nad tvrzením dívek zamyslel, aby nakonec vstal a přešel k balíčkům s jídlem. Mírně se naklonil - až za ně a v ruce se mu objevilo několik příborů s nimiž zamířil zpátky ke stolu a vybídla vás gestem, ať se k němu jdete posadit.
Rád si osvěžím paměť, pokud budete tak hodné. Minulý týden při jednom diplomatickém jednání jsem to popletl a měl jsem co dělat, abych svůj omyl stihl nějak napravit. Říkal jsem si, že bych zašel za kolegyněmi a poptal se jich, ale zatím jsem se k tomu nedostal a protože vy jste jistě pečlivé studentky, tak si to budete pamatovat,
usmál se přátelsky mistr Atama, když dovnitř vešel další z younglingů - Naen Sakki. Mistr Atama obdařil úsměvem i jeho a gestem jej vybídl, aby vyrazil směrem k vám.
Naene, pojď se taky přidat. Děvčata mi chtějí ukázat, jak se má správě postavit a brát příbor při jídle na diplomatických jednáních. A jistě jim nebude vadit, když jim pomůžeš,
pobídl jej i slovně a čekal, jak se younglingové předvedou.

Vlna Fyodosu, Zahrada: (Mon Tao-ni)
Pozornost Mon věnoval spíše zvířatům než nově příchozí Avalin, kterou to však nikterak netrápilo. Zastavila se po boku zvířat, která v klidu a tiše kráčela okolo ní. Nijak se k nim nenakláněla, aby nějak pohladila, podrbala nebo se k nim nějakým jiným způsobem měla. Přesto Mon mohl vnímat, že ji tvorové vnímali úplně stejně jako jeho, i když k nim očividně přistupovala zcela jinak. Vlastně spíš cítil jakýsi respekt tvorů vůči rytířce, která tu s nimi stála.
Podle čeho předpokládáš, že to bude strašně dlouho? Vždyť to má být jenom pár dní. Za tu dobu žádný strom nestihne vyrůst, neproběhne celý cyklus květu rostliny a ani se nestihne narodit nová generace tvorů. V těch jednotkách oni vnímají čas - v těch které jsou jim bližší a ne těm, jež jsme si nastavili my,
pronesla a poklekla, aby rukou hladce přejela nad povrchem a rostlinami. Nijak se jich nedotkla, pouze přejela rukou nad nimi, aby sledovala, jak se ohýbají a reagují na drobný záchvěv takto uměle vytvořeného vánku.
Nevnímám je podle jmen, ale podle jejich přítomnosti. Navíc, tohle je tvé specifické pojmenování - jak bych to mohla vědět, zvlášť, když bych si je třeba sama pojmenovala jinak?
poznamenala dále Avalin a zkoumavě se rozhlédla okolo. Mon vycítil, že se natáhla po Síle všude v okolí, jakoby snad zkoumala právě Sílu samotnou.
----------------------------
Další kolo uzavírám 22.9. či dříve. Opět dávám možnosti ke vzájemným interakcím a tedy ve střídavě až dvou příspěvcích za herní kolo. Nicméně mi v tomto kole neodpovědělo značné množství hráčů, tak jen předestírám, že "čas" na ně čekat nebude a skončí nakonec s erárně zabaleným batohem bez jakýchkoliv specialit.

[Shisco]

Vlna Fyodosu (Marconius)

"Dobrá, zajdeme si pro sváču," řekl jsem si pod vousky a nastoupil do kabiny jednoho z turbovýtahů v hlavní chodbě Vlny, s batohem na zádech již sbaleným a připraveným až na jednu jedinou věc, a pro tu jsem si právě jel.
"Doufám, že tam bude něco hodně sladkého. Dostatek cukru, dostatek energie."
Stisknul jsem příslušné tlačítko a dveře se za mnou zavřely jako veliká kovová ústa. Zašklebil jsem se na sebe do velkého zrcadla u panelu s tlačítky a zastříhal ušima. Kabina se rozjela dolů a za pár sekund mne dovezla ke kuchyním.
"Rád si osvěžím paměť, pokud budete tak hodné," uslyšel jsem zpoza rohu chodby poté, co jsem z výtahu vystoupil.
Mistr Atama? Co ten tady vyvádí?
Zůstal jsem na svém místě a chvilku ještě počkal, abych slyšel, co se bude dít.
"Minulý týden při jednom diplomatickém jednání jsem to popletl a měl jsem co dělat, abych svůj omyl stihl nějak napravit. Říkal jsem si, že bych zašel za kolegyněmi a poptal se jich, ale zatím jsem se k tomu nedostal a protože vy jste jistě pečlivé studentky, tak si to budete pamatovat."
Dveře vedlejšího výtahu, než byl ten, jímž jsem přijel já, se právě zavřely.
Vida, s kým jsem se mohl takhle minout?
"Naene, pojď se taky přidat. Děvčata mi chtějí ukázat, jak se má správě postavit a brát příbor při jídle na diplomatických jednáních. A jistě jim nebude vadit, když jim pomůžeš..."
Ten kluk, co vidí za sebe? Většinu času tráví s rostlinami... Ten to nebude vědět.
"Rozložení příborů záleží druhu pokrmů a pořadí, v jakém budou podávány, mistře Atamo," vykročil jsem zpoza rohu.
"Ty, které použijeme dříve, jsou podle obecně přijímaných zvyklostí většiny kultur v Republice dál od talíře než ty, které použijeme později. Pokud neznáme jídelní lístek, nejsme ale schopní stůl zcela správně připravit."

______________________________
Jordi: Nebyli ti hráči, co neodpověděli, titéž hráči, jako ti, jimž nebylo odpovězeno?

[Gwendolin]

Vlna Fyodosu, Před kuchyní: (Aziza Zaaur)

Náš dokonalý plán na velkou svačinovou loupež nepočítal s přítomností mistra Atamu. S každou další otázkou se naše lež rozpadá jako domeček z karet. Neschopna slova svěsím uši a ocasem bezmocně kmitám ze strany na stranu.

Jak mám vědět, co jsme se při hodinách etikety učili, když nikdy nedávám pozor?! Raději s Tzadi plánujeme nové výpravy nebo zlobíme! A to tak dlouho, než nás Velmére rozsadí. Ale i pak se na sebe šklebíme a pomocí tajných signálů se dorozumíváme. Hrajem si na špiony na nepřátelském území! To je zábava! Ne nějaké nudné společenské chování...
Poprvé lituji, že jsem při hodinách nedávala větší pozor. Jakmile se v mistrově ruce objeví příbory, zmocní se mě neblahé tušení. Neochotně přistoupím ke stolu, abych vzápětí vyskočila na lavici a posadila se. Jen, co nás Mon Calský Jedi označí za "pečlivé studentky" zamračím se a mírně zavrčím.

Velmére minule prohlásila, že jsem neposedný kožich plný blech. Jak by se asi tvářila, kdyby věděla, že nyní budu předvádět zásady správného stolování?
Z představ mě vytrhne příchod dalšího younglinga. Dřív než stačí Naen něco říct, promluví Marconius. Přerostlý chlupáč nám vytrhne trn z paty. Pro jistotu však přispěchám se svou troškou do mlýna:

A taky, nemáme to... olizovat nůž! To se ve společnosti nesmí.
Zakončím Marconiusovu učebnicovou řeč krátkým postřehem.