Výcvik pro Gowita Dentrise (Merthor)

[East.Wood]

Mindor, vnější okraj galaxie - 18 BBY

Planeta Mindor, známá také jako Taspan 1, byla ideálním místem pro zemědělství. Na pláních se daly pěstovat rozličné plodiny, podnebí vyhovovalo jejich růstu a jelikož planeta byla jen řídce osídlena, tak šikovný zemědělec zde mohl produkovat opravdu kvalitní úrodu a žít celkem spokojeně. Tedy pokud by měl příležitost svou úrodu výhodně prodat a zpěněžit.

Tohle ovšem niky nezajímalo skupinu, jež si říkala Edge Resistance. Počtem nevynikala, významem už vůbec ne. Přesto měla být brzy v popředí zájmu místních obyvatel. Ne pro zájem o zemědělství, nýbrž pro odpor k Impériu. A brzy jsi tuto směsici osobností měl poznat i ty osobně...

Mindor, pustina

Smanth byl nanejvýš popuzen, když mu klíč uklouzl z rukou a dopadl na jeho nohu.

"Auu, doprd...," spolkl tvůj přítel nadávku, ale musel se hodně přemáhat, aby zbylým nářadím nezačal házet kolem sebe. Vzhledem k tomu, žes mu pomáhal s opravou vaší lodi, to pro Tebe mohlo být i nebezpečné.
Smanth, 24-letý blonďatý mladík, montér a opravář původním povoláním, se ve své nové roli prchajícího delikventa příliš necítil a možná i proto svou dřívější profesi nedokázal provádět s takovou jistotou, jako dřív.

Bylo to už několik hodin, co jste se na orbitě Mindoru málem střetli se středně velkým meteorem a při úhybném manévru jsi ty jako pilot poškodil část levoboku. S poruchou jste museli nouzově přistát na rozlehlé planině a začít ihned s opravou. Netušili jste kde se nacházíte, vysílačku jste s pochopitelných důvodů použít nesměli a moc zásob jste s sebou od poslední zastávky na obydlené planetě také nevezli. Proto jste se neprodleně pustili do oprav, ale moc se především Smanthovi nedařilo. Ne že by nebyl schopný technik, ale smůla se mu při práci lepila na paty. A protože se začalo stmívat, unaveně se na Tebe podíval, otřel si zpocené čelo a zachraptěl: "Hele, nevybodnem se na to už dneska? Přespíme a ráno to dodělám, hm?"

Sám asi nebyl rád, že už neletíte dál, ale z jeho slov byla cítit rezignace.
_________________________________________
Tak a můžeme začít. Jeden výcvik máš už rozehraný, proto ti nebudu opakovat pravidla, víš určitě co a jak... jen pro informaci nevyžaduju dlouhé slohové práce, odpověď musí být hlavně zajímavá a musím se od ní odpíchnout k dalšímu pokračování. Takže i když napíšeš málo, může to být vlastně hodně... přeji příjemnou hru!

[Merthor]

Mindor, pustina

Z chvilkové nepozornosti mě vytrhlo cinknutí klíče a Smanthovo zaklení. Pocit provinilosti mě donutil, abych se na malou chvíli ohlédl zpět. Podobně jako Smanth, ani já jsem nebyl dvakrát klidný. Podobné zvraty událostí jsem zažíval na vlastní kůži poprvé a nebyl jsem na ně vůbec připravený. Na začátku toho všeho jsem vůbec nechápal, co se vlastně stalo a jak se to mohlo semlít tak rychle. Horečná aktivita, kterou jsem se snažil vyvíjet, mi sice umožnila na chvíli zapomenout na původní šok, pak mě však zcela ochromila nehoda, kterou jsem v důsledku svých nevelkých zkušeností z části zavinil špatným odhadem. Snažil jsem se s tího tímto vědomím vypořádat, protože vzdát jsem to rozhodně nechtěl, ale příliš se mi to nedařilo. Jen aby to nemělo žádné další následky, říkal jsem si. Nechtěl jsem ani pomyslet.
S trhnutím jsem se opět zahleděl na paseku, způsobenou srážkou na boku lodi a pak jsem otočil hlavu směrem ke Smanthovi. Přesto, že bych si to přál jinak i v mém hlase se výrazně projevili emoce.
„Měli bychom loď co nejdřív uschopnit k letu, ale říkal jsi, že je na tom ještě pořádný kus práce, takže dneska to po tmě asi stejně nedoděláme.“
Přehodil jsem si další z klíčů z jedné ruky do druhé zívl a dokončil nahlas to, co se mi ještě honilo hlavou.
„Pokud nám to nebude do dát do kupy trvat moc dlouho, možná bychom se ještě mrknout, kde v okolí by se daly sehnat nějaké zásoby.a informace. Ale neměli bychom tu dřepět dýl, než bude nutné.“

[East.Wood]

Mindor, pustina - noc

Ty i Smanth jste se víceméně shodli, že oprava sice ještě není hotová, ale bylo by nerozumné pokračovat v ní dlouho do noci. Únava se stupňovala, začala být tma a vy jste nebyli na takovou práci dobře vybaveni. Vlastně jste měli kradenou loď, takže jste mohli být rádi, že na ní bylo alespoň něco, co se dalo k opravě poškozeného levoboku použít.

Museli jste práci přerušit a pokud možno zde strávit bezpečnou noc.

"Ty, Gowy! Co myslíš, jsme tady v téhle pustině sami?" ozval se Tvůj přítel, když jste se ukládali ke spánku. Jeho otázka byla namístě, stále jste totiž nemohli použít vysílačku a skenery byly při nehodě na orbitě planety poškozeny. Pocit jistoty ti tak mohl dodávat snad jen blaster, pevně připoutaný k tvému pasu.

I když jsi byl stále ve střehu, nemohl jsi zaregistrovat, že vás z nedaleké houštiny pozoruje pár svítících očí...

Mindor, pustina - ráno

Když jsi procitl, bylo všude jasné světlo. Promnul jsi si oči a rozhlédl se kolem.
Svítalo.
Smanth byl už nejspíš vzhůru, protože neležel na svém místě.

Najednou jsi za sebou slyšel zašustění, vzápětí se ozval cizí hlas: "Ani se nehni, jestli nechceš mít díru v hlavě!"

[Merthor]

Mindor, pustina – noc

Vyčerpaně jsem se svalil do sedu, odepnul blaster z opasku a položil ho tak, abych ho měl po ruce. Zvednul jsem ruce k únavou ztuhlému obličeji, trochu se sklonil a vyloudil ze sebe o nic méně unavený povzdech.
„Nevím Smanthe.“ řekl jsem a nejméně po čtvrté zívl. Fyzická práce, stejně jako duševní vypětí si vybrali svou daň ve formě vyčerpání.
„Všechno se to odehrálo moc rychle. Nestihl jsem sledovat nic jiného, než přistání. Zítra to můžeme zjistit.“ Víc už jsem neřekl, protože jakmile jsem se položil, okamžitě jsem usnul.

Mindor, pustina – ráno

Hlas, který mě varoval, abych se nehýbal mě dokonale zaskočil. Zastihl mě v okamžiku, kdy jsem byl již probuzený a rámcově jsem si uvědomil souvislosti z předchozího dne, můj mozek, ten výkonný procesor však ještě nenabral ty správné otáčky na to, aby bleskově zareagoval na tak „vlídné“ přání dobrého jitra. Pár vteřin tedy trvalo, než vyhodnotil, co se vlastně děje. Hrdlo se mi sevřelo. První moje myšlenka, když už mě konečně něco napadlo, patřila tomu, že už nás chytili. Skutečně jsem se raději moc nehýbal. Jen jsem bemocně stočil oči k místu, kam jsem si předtím položil blaster a pak jsem se snažil pootočit hlavu, abych zjistil komu patřila ta slova.
„Díru v hlavě?“ zeptal jsem se nechápavě. „Proč?“

[East.Wood]

Mindor, pustina

Nedůvěřivý pohled Tě propichoval čím dál tím víc.
"Bez těch hloupých otázek. Teď se pomalu zvedni, ruce dej tak, abych na ně viděl. A žádný hlouposti, nebo ti udělám z ksichtu fašírku!" zahrozil neznámý hlas.

Teprve když jsi splnil příkaz toho, kdo na tebe mířil, mohl jsi si jej prohlédnout. Neznámý byl asi metr a půl vysoký, svalnatý Sullustan ve vojenském oblečení. Nemohl jsi však přijít na to, ke které armádě toto ošacení přiřadit.
To ale asi nebylo to nejdůležitější, protože na tebe stále mířil zbraní a vypadalo to, že doslova čeká na každý tvůj podezřelý pohyb.
"Tak mluv, kdo jsi a co tu hledáš? A nesnaž se lhát!" křikl ozbrojený tvor poměrně dobře srozumitelným galaktickým standartem a vypadal hodně nesmlouvavě.

Bylo divné, že jsi zde nikde nezahlédl Smantha. Ale nevypadalo to, že by ho ten voják zabil. To by se s tebou takhle nepáral...

[Merthor]

Mindor, pustina

Vedle pocitu nejistoty se mě začínala zmocňovat nevole. Nevěděl jsem, jestli se mám víc zlobit na toho, podle hlasu muže, jenž mě držel v šachu a nebo sám na sebe, že jsem se nechal zaskočit. Věděl jsem, že jsem v těžké situaci a že nemám příliš na výběr, ale podřídit se podobnému jednání se mi vnitřně příčilo. Začal jsem vzorovitě plnit příkaz, který jsem dostal, přičemž jsem se snažil trochu rozhlížet, jestli neuvidím Smantha a vzal-li si s sebou svou zbraň. Kde sakra může vězet. Copak nedostal na dohled od lodi? Kdyby se vrátil….. snad by …..….

„Bez té přehnané hrubosti“ kontroval jsem tomu vojákovi nápodobným způsobem, když jsem se k němu otočil, abych alespoň něco udělal, protože moc jiných příležitostí k odporu jsem v tuto chvíli neviděl.
Další příkaz se mi líbil stejně málo, jako ty předchozí. Rychle jsem snažil vymyslet, kolik toho tomu vojákovi můžu vlastně říci. Kdybych se v té rychlosti snažil něco si vymyslet, asi by to opravdu poznal. Proto jsem se rozhodl odpovědět sice po pravdě, ale úsporně. Křišťálově čisté řešení, které toho o mě mnoho neprozradí Jméno a něco málo navrch, nic víc.
„Jsem Gowit Dentris a hledal jsem tady místo k odpočinku a výhledově taky nějaké zásoby“ odsekl jsem dost neochotně.

[East.Wood]

Mindor, pustina

Sullustan pozorně naslouchal, načež se chraplavě rozesmál na celé kolo.
"Tedy, musím říct, že ukecanej jseš dost! Ale fantazii moc rozsáhlou nemáš... tahle planeta je dost zapadlá na to, aby tady někdo lítal na piknik. Leda že by byl ve velkým průseru... co ty na to?!" zašklebil se voják a zbraní ti dal pokyn, aby jsi ruce spustil dolů volně podél těla.

"Ostatně tvůj kámoš už nám řekl dost na to, abych tě hned na místě nezastřelil. Teď půjdeme, ale nejdřív menší opatření..." promluvil opět po chvilce ozbrojený muž, načež vytáhl kus látky a a omotal ti ji kolem očí. Přirozeně proto, abys nic neviděl.

Začal tě vést, což ti poslepu činilo nemalé obtíže. Ale voják nebyl žádný vrah, vedl tě bezpečně, občas jsi zakopl o kámen, ale nezpůsobil jsi si tím žádné zranění. Takto jste šli asi dvacet minut, než jste se zastavili...
"Tady počkej a žádný blbosti, pokud nechceš skončit jako placka..." řekl Sullustan a někam odešel. Páska přes oči ti zůstala, zřejmě ještě nebylo vhodné sundat si ji.

[Merthor]

Mindor, pustina

„ Opravdu?.... Když myslíš“ ozval jsem se poněkud jízlivě tónem, který sám o sobě říkal, To si myslíš, že jsem vážně tak hloupý? Lhát a neříct celou pravdu je rozdíl. Pár slov mi opravdu nedělalo problémy, pro ně jsem daleko neměl, ale dohadovat se v tohle téměř jednostranném rozhovoru nemělo smysl. Ten voják mi stejně nebude naslouchat, pokud nebude chtít. Hryzl jsem se do rtu a myslel si svoje. To mi vydrželo jen do chvíle než zazněla další slova od onoho muže.

Zmínka o Smanthovi mě trochu překvapila. Stále jsme ale nemohl usuzovat na to co se stalo. Možná, že Smanth poodešel kousek dál a něco objevil, nebo to všechno mohlo být úplně jinak…. To že jim už řekl……, také mnoho neprozrazovalo. Bylo sice jasné, že tenhle voják tu není sám, ale kdo jsou…oni se mi zatím nijak nepotvrdilo.
„Jak ušlechtilé gesto“ procedil jsem mezi zuby a měl sto chutí něco udělat, zvlášť ve chvíli, kdy ten, který na mě do té doby mířil měl nadále míření ztížené, zatím co vytahoval kus látky a dával mi ho kolem očí. Neodhodlal jsem se ale a tak ani tato hypotetická šance nebyla využita.

Byvše oslepen, nezmohl bych se stejně na nic a tak mi nezbylo, než klopýtat směrem, kterým jsem byl veden. Několikrát jsem velice potichu zaklel ale nic jiného jsem dělat nemohl. Když jsme pak zůstali stát, chvíli jsem počkal a pak se pokusil zjistit, jestli bych drobnými pohyby hlavy krčením obličeje, případným nenápadným poškrábáním mohl poodhrnout cíp látky tak, abych, mohl alespoň trošku vidět. Musel jsem si ale počínat nenápadně, protože jsem nevěděl, kde jsem a jestli mě někdo nepozoruje.. Postupoval jsem pomalu a systematicky. Chtěl jsem to udělat tak, abych na to co nejméně upozornil, ale abych byl nad věcí a měl alespoň představu o tom kde jsem.

[East.Wood]

Mindor, pustina - neznámé místo

Neměl jsi ani potuchy, kde se vlastně nacházíš.

Od doby, co jsi byl zajmut neznámým ozbrojeným chlapíkem, uplynula hezká řádka několika desítek minut a komunikace mezi vámi se zúžila na pouhá upozornění tvého průvodce, aby jsi poslepu nenarazil na nějakou překážku. Jinak byl Sullustan velmi skoupý na slovo a odtušil si, že jeho úkolem je tajně a bez zbytečných řečí tě odvést na určité místo, kde se snad, jak jsi doufal, vysvětlí i to, kde zmizel tvůj přítel Smanth.

Nyní tě zanechal stát na blíže neurčeném místě a soudě dle vzdalujících se kroků jsi mohl odtušit, že se poněkud vzdálil. Ne ale příliš, slyšel jsi někde v dálce rozmluvu tvého věznitele s někým dalším...
Chtěl jsi tou všemu přijít na kloub a snažil jsi se nepozorovaně sejmout si pásku z očí. Nebo alespoň odhrnout ji natolik, aby jsi mohl zahlédnout něco víc, než jen černou tmu.

Najednou jsi zkameněl hrůzou, protože pod jednou nohou jsi najednou ucítil ostřejší hranu a když jsi chtěl pohybem chodidla zjistit, co je pod onou hranou, vnímal jsi drolící se horninu a padající kamení. Ztuhlý jsi mohl jen tušit, že se patrně nenacházíš na příliš bezpečném místě...

Hlasy utichly poté, co jsi způsobil hluk. A ozval se výkřik: "Zpátky blázne, chceš se zabít?!"

[Merthor]

Mindor, pustina – neznámé místo

Chvíli, která musela být daleko kratší, než se mi zdálo jsem zůstal stát bez hnutí, pak jsem sebou lehce trhl, ne nějak prudce, naštěstí, neboť to byt možná špatně dopadlo, ale nekončící příval překvapení mnou znatelně otřásl. Přesto, že jsem měl vodítka k tomu, abych nad věcmi uvažoval, další události mě vždycky poněkud překvapily a udržovaly poněkud zmateného. Přes pásku, jenž bych si netroufl zcela sundat jsem nic neviděl i tak jsem na chvíli odevzdaně pozvednul zakryté oči vzhůru. Co si ten Sullustan vlastně myslí. Nejdřív si se mnou dělá co chce, diví, se, že mu při jeho chování moc neřeknu a nakonec mě postaví na okraj nějaké průrvy, propasti, nebo kde to sakra jsem. Vždyť ani nevím, co je okolo mě, pomyslel jsem si, stáhnul nohu z nebezpečného okraje, a zapátral její patou kousek zpět. Potřeboval jsem vědět jestli je alespoň za mnou pevná půda. Jedině tak budu mít jistotu, že někam nespadnu. K sakru, že si na takovém místě nemůžu sundat ten zatracený hadr z očí. Ale při takové pozornosti by určitě bylo to kdybych se ho zbavil považováno za přílišnou provokaci. Vzhledem k zjištěnému stavu věci jsem rezignoval na svou původní snahu. Bylo to sice zdrcující, ale podle všeho nebyla jiná možnost, než zůstat „bezpečně“ stát a trpělivě čekat.

[East.Wood]

Mindor, pustina – neznámé místo

Tvé rozhodnutí bylo prosté a rozumné - zůstal jsi stát jako přibitý a čekal, co bude.

A bylo...

Když jsi předtím slyšel něčí hlas, jak tě varuje, aby jsi se nehýbal, nepatřil tvému předchozímu průvodci. Za pár vteřin ale onen známější hlas zazněl, či spíše vykřikl...
Spolu s křikem hrůzy se ozvalo i opět ono známé sypání uvolněné horniny a za moment se ozvalo i zvolání osoby, jenž ti předtím dala najevo, ať se nehýbeš z místa.
"Sakra, Ramesi, jseš celej?!"

Ten výkřik, ke kterému se přidalo i pár dalších, byl natolik úpěnlivý, že tě to doslova svádělo sundat si pásku z očí a podívat se, co se děje...

"Dělejte, tady visí!"

"Tak rychle, honem nějaké lano!"

Změť křiku a volání nebrala konce...

[Merthor]

Mindor, pustina - neznámé místo

Když člověk nic nevidí, svět pro něj existuje jen napůl. Právě tak jsem to v tu chvíli pociťoval já. Kolem mě se dělo něco důležitého a já jsem si mohl pouze představoval co to je. Hádej co dělám, geniální hra pro malé děti, ale…… v téhle situaci......by se nesmáli ani ty malé děti. Takhle je to akorát frustrující. To, že to první zavolání, ani ten výkřik nepatřili mě mi docvaklo až napodruhé, teprve až se zas něco začalo dít. Jinak by to nedávalo smysl. Mě ty výkřiky přece nemůžou patřit, protože nikde nevisím. Stojím přece tady, ale co…….co se to tedy děje?

Neodolal jsem, abych se znovu nesnažil uvolnit šátek. Rukama jsem si ho sundat nechtěl, chtěl jsem jen, aby pod spodní stranou látky vznikla štěrbina, kterou bych mohl alespoň něco zahlédnout. Jedině tak je možné vzbudit dojem, že jsem měl oči zavázané nedbale a že se uzel, který pásku držel, povolil sám. Začal jsme tedy znovu vraštit obličej s vědomím, že obličejové svaly nemohou narušit mou rovnováhu. Jinak jsem se však neustále snažil nenarušit svou stabilitu, poněvadž jsem si nabyl jistý, jak velké je nebezpečí.

[East.Wood]

Mindor, pustina - neznámé místo

Zmatek kolem tebe neustával, pokřiky a povely dávaly najevo, že situace nanejvýš vyhrocená. Tebe to však stále nevyburcovalo k tomu, abys konečně dal svým očím svobodu a porozhlédl se, co se to kolem tebe vlastně děje.

Až čísi hlas tě vytrhl z horečného přemýšlení: "Přiveďte ho sem, ale opatrně!"
Na to se tě chopily něčí ruce a vedly tě pomalu jistým směrem. Pod nohami jsi najednou ucítil vratkou a poměrně úzkou plošku, za ní další... a další...

"Jsme na pěší lávce, tak hlavně v klidu, jasný?" vrčel na tebe neznámý hlas a ty jsi mohl v duchu začít počítat, kolik asi osob zde kromě tvého předchozího průvodce mohlo být. Byl jsi schopen rozeznat už minimálně tři rozdílné hlasy, kromě toho se ve změti výkřiků ukrývalo možná několik dalších. Vše bylo ale v tuto chvíli zmatené, někde kolem tebe probíhala evidentně nějaká záchranná akce, víc jsi ale nebyl schopen určit.

Co jsi ale nyní především pociťoval, bylo nepříjemné pohupování povrchu, na kterém jsi se nyní pohyboval. Bylo evidentní, že každý špatný pohyb by znamenal jistojistý pád... pád do hlubiny? Do vody? To jsi mohl jen hádat...

[Merthor]

MIndor, pustina – neznámé místo

Za normálních okolností bych si sotva připustil, že se nedokážu do jisté míry ovládat, v téhle chvíli, která měla k tomu co jsem běžně prožíval pořádně daleko jsem se ale přestával kontrolovat. Kdyby ni to někdo vyprávěl předem, asi bych naopak neuvěřil tomu, že bych nemohl téměř nic udělat a jmenoval bych mu všechny věci, které by se dali teoreticky podniknout. V teple obývacího pokoje, nebo v příjemné atmosféře baru ale věci vypadají jinak, než je tomu ve skutečnosti. To si obyčejný člověk, jakým jsem byl i já většinou uvědomí až už je pozdě. Já jsem v tu chvíli udělal to jediné, co jsem v tu chvíli udělat mohl. S nejistotou na vratké lávce pohár mé trpělivosti přetekl a tak jsem se prostě vzpříčil a rozhodl se tam na místě že se pokusím i v té situaci něco uhrát, ať už to bude stát cokoliv. Dostal jsem na to co se dělo opravdový vztek a podle toho jsem se taky choval Po pár dalších krocích, učiněných pomalu a nejistě, tak abych našel alespoň trochu rovnováhy jsem se zastavil a rozkřikl na své průvodce, které jsem ani nemohl vidět.
„Co to má vlastně znamenat! Nemyslíte, že už by to stačilo?!! Není vás tu dost, na to, abyste mi zabránili, kdybych se chtěl o něco pokusit?!! To se mě musíte snažit v téhle prašivé díře zamordovat balancováním na tenké hraně?!!“ Věděl jsem, že moje slova na ty jenž mě provázely asi nijak nezapůsobí, že jim nebudou chtít naslouchat. Bylo mi to jedno, stejně jako mi v té chvíli přestávalo do jisté míry být jedno houpání lávky. Když po mě teď někdo prudce skočí, kdyby se pokusil udělat cokoliv hrubějšího, aby mě umlčel, zabije nás oba. Jeho škoda já se umlčet nenechám. Bez ohledu na jednání mých průvodců jsem rozhořčeně pokračoval
„Co si myslíte, že teď udělám?!! Že uteču? Blbost!! Nevím jak. Musím si sundat ten hadr z očí. Nechci si zlámat vaz.“ Následoval pokus volnou rukou částečně uvolnit pruh látky, který se nepoddal mým předchozím pokusům, za čež zřejmě mohl dobře utažený uzel a povysunout ho směrem nahoru tak abych mohl sledovat cestu před sebou Ne sebevraždu tímhle způsobem spáchat opravdu nehodlám. Jestli to mají v plánu oni.......... no fajn.......Poslužte si!

[East.Wood]

Mindor, pustina - neznámé místo

Tvé rozhořčení vyplulo na povrch jako láva a ty jsi jen ztěží udržoval koncentraci, abys nespadl z vratkého povrchu někam do hlubin. Tvůj strážce mezitím dovedl vás dva na okraj lávky a tak jsi opět po chvíli stanul na pevné zemi.

Teď jsi konečně uzřel, co se kolem děje. Páska Ti byla násilně stržena a Tys ucítil ostrou bolest náhlého přílivu jasného světla.

Před tebou stáli nějací lidé a... Smanth!
"Gowite, vysvětlím Ti to později! Teď mi ale pomoz, musíme ho vytáhnout..." řekl nevzrušeně Tvůj znovunalezený přítel a ukázal za Tebe.

Mohl jsi zahlédnout onu lávku, kde jsi ještě před chvílí doslova balancoval nad propastí. Na druhé straně, na úzkém skalním výčnělku, jsi bezpochyby před několika okamžiky stál a tápal ve tmě. Teď se však jen kousek od tohoto místa dala rozeznat postava. Ano, byl to ten Sullustan, co tě našel v pustině a dovedl sem. Nyní byl v ohrožení života, protože se nějakou nehodou smekl ze skály a visel z proláklině pár metrů pod výčnělkem. jednou rukou se přidržoval skály, druhá se snažila uvolnit nohu, jež se zaklesla v díře ve skále. Ten chlap byl chudák hlavou dolů a dezorientovaně se snažil vyprostit z nepříjemné situace.

"Ramesi, neblázni! Spadneš!!" volali na něj muži okolo Tebe a Smanth se nedočkavě otočil směrem k Tobě.
"Pojď, pomůžeš mi!" řekl a hned na to se vydal přes lávku směrem k místu nehody.