I historie zabíjí ... Občas dvakrát

[Kazma]

Tady máš Waylin projekt. Hoď přihlášku a pokusíme se začít.

Jedná se o poněkud upravený kánon období +-MW. Můžou se objevit násilnosti, vulgarismy, příliš OP postavy a podobné věci, neříkejte, že sem vás nevarovala

Taže to máme:
Waylin - Arwyn Raen, irmenka
Mordin Searus - Kaehlan Ogrun, člověk

[Elinor Rahl]

Jméno: Arwyn Raen
Titul: padawan/učedník
Rasa: člověk
Planeta narození: Irmenu

Životopis postavy:
V zásadě není moc o čem psát.
Arwyn vstoupila do života v prostředí, které by z každého normálního uživatele Síly udělalo osobu přiklánějící se k temné straně - kdyby se do mile dysfunkční rodinné výchovy irmenského admirála Raena nezamíchali rytíři Jedi, neučinili jej k velké úlevě jeho ženy a vlastně většiny jeho okolí o hlavu kratšího - a z Arwyn se nestal youngling. Takže místo drsného dětství a ještě horší puberty obohacené o řešení problémů s psychopatickým otcem vyrůstala v relativně emocionálně sterilním prostředí chrámu na Coruscantu.
Jako youngling byla přiměřeně vzorná a nepřiměřeně svá, ale to druhé nebylo nic, co by v šrumci předcházejícím a následujícím Revanovým aktivitám víceméně nezaniklo. Své padawanské období absolvovala v průběhu mandalorianských válek a nedá se říct, že by bylo zrovna dvakrát... zábavné. Na druhou stranu, s mistrem Torianem Waynem vycházela velice bezproblémově a dokonce se stali poměrně blízkými přáteli.
Po rytířských zkouškách pokračovala v tom, k čemu se směřovala už jako padawanka - k spíše dávné minulosti a z toho plynoucí archeologii.

Barva čepele: zelená

Světelný meč: základní jednočepelový meč

Styl boje se světelným mečem: niman

Schopnosti (i jako rytíř/sith):
- je velmi špatně čitelná v Síle, což je spíš přirozená dispozice - nicméně to pomáhá při různých maskovacích tricích --> zamaskování a podobné legrácky
- psychometrie (na velmi silné úrovni)
- štěpný bod
- silové chápání (na velmi silné úrovni)
(vycházím z toho, že Kazminy postavy mají být "aspoň o půlku mocnější než ta postava", čili si tím příliš nezalamuju hlavu)


Poznámky:

Vzhled:
Vysoká asi 175 cm, černé polodlouhé vlasy, zlaté oči (kombinace je to sice zajímavá, ale stěžujte si irmenskému genofondu).

Povaha:
- Emoce? Dávat je najevo? Zbláznili jste se? - Tohle je kombinace jak jedijského výcviku, tak přirozeného temperamentu, tak kratičkého času v rodinném prostředí. To neznamená, že je nemá, jenom je sakra problém z ní dostat nějaký jejich výraznější projev. A i v Síle je hodně špatně čitelná.
- velice tvrdohlavá. Nutno dodat, že neměla potřebu a příležitost si tuto vlastnost příliš cvičit proti svému mistrovi.
- Arwyn se nejlíp cítí, když ji druzí nechají být a pracovat na jejích vlastních projektech, nestojí jí za zády a celkově vzato ji vůbec, ale vůbec neotravují.
- Moc, mystéria a podobné věci ji nezajímají a docela ostenativně je ignoruje. Ji baví poznávání a zjišťování nových skutečností. Je to člověk, co si při spuštění holocronu dávného sithského pána pojednávajícím o rituálu, jak zotročit galaxii, bude dělat velice podrobné poznámky - ve věcech zvláštních slohových obratů svědčících o tom, jak se mohlo hýbat centrum sithského impéria. Nebo z podobné bizarnosti.
- To neznamená, že tam není prostor pro... řekněme tomu rozvíjení temné strany. Jen není nejsnadnější se k němu dostat a dalo by se říct, že tento "potenciál" byl dobře schovaný včasným odebráním z původní rodiny.
- Ano, baví ji věci typu historie, archeologie, sithské pozůstatky, atp. Není to ani tak tím, že by se zajímala o temnou stranu jako takovou, ale zajímá se o určitá období. Sithové jako takoví by jí mohli být úplně ukradení, pokud by záleželo jenom na ní.
- A ano, je to ten typ archeologa a la Indiana Jones nebo protagonisté Lovců pokladů.

[Kazma]

Úvod - Část první

Psal se rok 3959 BBY. Před rokem skončil konflikt zvaný Mandalorianské války, vítězstvím pro Republiku, ale za jakou cenu?
Jediové, kteří se zapojili se nikdy už nesměli vrátit, ano byly tady výjimky, ale těch bylo zatraceně málo. S tvým bývalým mistrem Torianem Waynem se přátelila jedna z těchto výjimek. Znalas ji jenom od pohledu. Něco málo přes dva metry vysoká pruhovaná togorianka. Narodila se nějakou dobu před sithskou válkou a od té doby, no … Má ráda Sithy v jakékoliv tepelné úpravě. Nejraděj zprudka na světelném meči.
Asi před rokem zmizel Revan a spol. do Neznámých oblastí, ještě se nevrátil. Každopádně to nebylo to, co tě teď trápilo. V tuto chvíli to bylo něco jiného.

Xura, kdesi hluboko v chodbách opuštěného Chrámu

Podle chronometru bylo už blízko ke stmívání. Na Xuru jste byli už od včerejška. Den měl padesát hodin. Světla bylo po dobu 27 hodin. Od úsvitu si prolézala podzemní chrám. Po stěnách tančily sithské runy, sem tam na tebe vyskočil pavouk, občas obrovská krysa, ale to se stávalo. Při tvé zálibě se to stávalo vždycky, zejména když jsi vlítla do chrámu temné strany. I když chrámy světlé strany taky nebyly bezpečné.
Stála jsi v kruhové místnosti. Opřená o stěnu si přemýšlela, proč a co vedlo stavitele chrámu k porytí stěn symboly, které když se na ně podnikl správný úhel pohledu mluvily o dějinách popsaných krví, každý úhel pohledu na stejnou část stěny mluvil o něčem jiném.
Začala si přecházet okolo. Najedou se kolem tebe omotal chladivý kov.
Být tebou, tak nedělám moc prudké pohyby, ten bič je světelný.
Hlas se ti zakousl do uší pěkně nepříjemně.
Otoč se.
Nezbývalo ti nic jiného, než se otočit tak, abys na sebe namotala další kus. Stálo za tebou něco, co by se dalo označit za temného nogriho. Od ostatních svého druhu se lišil vysokým véčkovitým hřebenem, který začínal kousek od čenichu a končil na vrcholku hlavy. Měřily si tě červené plazí oči.
Máš nějakou nepřekonatelnou touhu mi zabránit, abych tě v klidu odvedl nahoru ke tvým druhům?
Byl to Sith.

[Elinor Rahl]

Xara, opuštěné podzemí chrámu

Sedmadvacet hodin na nohou v kuse je... dost. Zejména pokud obnáší prozkoumávání a seznamování se s terénem. Nic, u čeho by se nedala ztratit hlava. Chrám na Xuru je totiž úžasný. Úžasný, obrovský a... úžasný. Moc těch správných slov není.
Na sithské kultuře mě fascinovalo pěkných pár věcí a zdálo se, že tady se nakumulovaly v míře, již by většina řádu Jedi označila za obzvláště nezdravou. Sice ne natolik, aby tu oxidoval párek duchů, ale dost na to, aby se záhada kupila na záhadu a bylo zábavné do nich strkat nos.
Pro začátek - ten problém s datací. Ať jsem se na to koukala sebelíp, nejspíš to tu vznikalo někdy v průběhu druhého schizmatu. Takže v zásadě jedijská záležitost, obnášející spoustu Silou vylepšených zvířátek, alchymistických pokusů a tak dále, prostě věcí, na jejichž základě se tehdejší Rada bez ohledu na kodex naštvala a vyhlásila čistku.
Po pečlivém čtení, srovnávání a procházení jednotlivých run na jednotlivých zdech jsem se pomalu dostala do stavu polochcíplého kathského psa - a k poměrně přesnému zadatování. Vzniklo to tady nějakých sto let před bitvou o Corbos.
To samo o sobě znamenalo, že jsme s Torianem objevili pěkně smradlavou "potkaní konzervu". Ve spojení s tím, že chrám vypadal pouze opuštěně, že ta "potkaní konzerva" je křížená s odjištěným termálním detonátorem.
Ve stejný moment, kdy mi to docvaklo, se kolem omotá drát.
Důvod se vyděsit? - Jistě. Zejména v doprovodu laskavého komentáře.
Jenže... smůla. Nepištím, ani když skončím s pavoukem za krkem. A to myslím velkého, patřičně chlupatého pavouka. Tohle sice bylo o něco horší, ale i podobné věci se stávají.
Potkat sithský kult nepatří k zrovna nejpříjemnějším zážitkům.
Potkat sithský kult v rámci příliš blízkého setkání je většinou dosti otravné.
Potkat sithský kult v rámci ještě bližšího setkání, třeba na vzdálenost světelného biče, je... problém.
Opatrně se otočím za hlasem. Sílažel to jde jen ve směru smyčky, takže sevření bičového vlákna se upevní. Když už nic, tak...
Tak.
Než se myšlenky stačily pořádně rozlétnout do všech možných směrů, stačila jsem je secvaknout pod víko pomyslné kovové bedny.
Situace si totiž žádala radikální přehodnocení.
Potkat opravdového sitha na tuhle vzdálenost a za těchto okolností se dalo označit pěti prostými slovy.
A - JE - TO - V- HAJZLU.
To skutečně bylo.

Strnu. Na pár vteřin. Na pár vteřin, kdy koukám na sitha, sith kouká na mě a kdy opravdu žádné prudké pohyby nehrozí a kdy ani nedoufám, že na něj nevybafne nějaký místní vypasený potkan, protože o důvěrné seznámení se se zapnutým světelným bičem stojím ještě o něco méně než o současné dostaveníčko s vypnutým.
Torian, na rozdíl ode mě, není tak střelený, aby lezl do chrámu bez toho, aniž by koukal napravo nalevo, takže bude v pohodě.
A shánět mě taky nebude, na to se známe dost dlouho. Fajn. Aspoň nebudu mít na talíři, že mě zachránil.
Chtělo by to nějakou výstižnou ironickou poznámku, jenže výstižné ironické poznámky nikdy nebyly moje parketa.
Především neztrácet hlavu. Nemám po ruce nic, co by se dalo použít pro metodu "rozhoď a zdrhni", navíc má kontrolu nad situací a zatraceně dobře to ví. Bez toho biče budu mít lepší šance zmizet. Nebo něco vymyslet. Pokud mě teď podcení, bude to jednodušší. Asi by to fakt chtělo nasadit výraz malé vyděšené holky, ale už z principu se mi do toho nechce.
"Mám k tomu prostředek, který by mi prošel, aniž bys stačil bič aktivovat?" připomenu mu takový zanedbatelný detail. Odpověď je zcela jasná, zejména ve chvíli, kdy já pomalu padám únavou a on působí docela odpočinutě.

[Kazma]

Xura, podzemí opuštěného chrámu

Nogri si tě zkoumavě změřil pohledem. Za opaskem měl rukojeť dalšího světelného něčeho a pistoly. Poznamenal něco, čemu si nerozuměla. Otočil se ke zdi a vypadal jako by ji chtěl projít s tebou na biči, jako na vodítku. Otočil se zpět k tobě a prohlédl si tě pečlivě, cítila si jak se tě dotýkal Silou, pak svou moc stáhnul a ukázal do chodby.
Běž první!
Nahoru jste šli jinou cestou. Navigoval tě skrz chrám, jako by tam bydlel, ale přesto vám cesta na povrch trvala dobré dvě hodiny. Za tu dobu omotal tvůj věznitel svůj bič kolem tvého krku, aby ti nebránil příliš v chůzi. Ve chvíli kdybys chtěla zkusit sáhnout po světelném meči, zjistíš, že tam není.

Tábořiště

Vyšli jste do západu slunce. Tábořiště se ti zdálo jiné, než když si z něj ráno odešla, bylo větší.
Vás bylo jenom šest, tohle vypadalo jako pro šestnáct. Zahlédla si postavy v černém jak se pilně míhají táborem, vám dvou nevěnoval nikdo pozornost. Došli jste až na pomyslné náměstíčko stanového tábora.
Tahle je poslední.
Prohlásil nogri a za pomoci Síly, tě poslal na zem vedle tvých zbylých pěti přátel. Byli odzbrojeni, ale nebyli nijak svázaní, nebo zbití. Všechno zřejmě proběhlo v klidu. Torian na tebe pohlédl.
Sem rád že tě vidím ještě živou.
Prohlásil. Byl klidný. Na to že kolem vás stály postavy v černých pláštích, nějak moc. Ostatní už tolik klidní nebyli. Přece jenom, od Sithů nikdy nikdo nevěděl, co přesně čekat.
Přichází největší zvíře.
Prohlásila rytířka So, byla starší než ty a mladší než tvůj bývalí mistr a měla bezkonkurenční styl vyjadřování a smysl pro humor. Byla to ona kdo jako první spatřil obrovitou postavu v černém plášti s kápí. V jeho doprovodu kráčela podstatně mnohem menší humanoidní postava. Až když došli k vám dokázala si ji bezpečně určit, buď ta ženská byla slepá, nebo miraluka. Vyznačovala se velkou bledostí, oblečená v černé róbě složitého střihu. Horní polovinu obličeje ji zakrýval bohatě vyšívaný závoj, občas pramen dlouhých tmavých vlasů.
Před třiceti standardními hodinami začala válka.
Oznámila klidným hlasem.
Další konflikt mezi vaším a naším řádem. Můj mistr se ovšem rozhodl, že vás necháme odletět pryč. Budete moci zmizet tam, odkud jste přišli.
Jak vám máme věřit?
Zeptal se tvůj twi’lecký kolega Hanek.
Kdyby jsme s vámi chtěli něco udělat, tak to už uděláme.
Odvětila miraluka klidně.
Jaké jsou vaše podmínky?
Zeptal se tvůj bývalí mistr.
Žádné, pouze jedna otázka. Můj mistr kdysi ztratil dceru. Víme, že je naživu, naneštěstí nejsme schopni lokalizovat kde, jakákoliv informace by nám velmi pomohla.
V hlavě se ti objevil nemalý Silový obtisk. Aura mladého jedince s neuvěřitelným potenciálem. Nic ti ovšem neříkala. Někomu ovšem ano.
Pro Sílu, Iluminaata.
Zašeptal nevěřícně Torian, čímž si vysloužil nepříjemnou pozornost, Síla jej zvedla a přitáhla k opláštěné hoře. Vypadal, jako by se mu někdo pěkně agresivně probíral ve vzpomínkách. Nevědělas, co mezi nimi proběhlo, ale osoba tvému srdci blízká se najednou válela na zemi a z úst mu vytékala krev. Sithský mistr udělal jediné gesto a bral se k odchodu. Zřejmě nedostal odpověď, kterou chtěl.

[Elinor Rahl]

Xur, tábor

Přimhouřím oči do západu slunce. Přechod ze sklepení na zbytky denního světla si žádá pár vteřin čas.
Je to úleva, být zase venku. Vidět ostatní. Slyšet mistrův hlas. Smířit se s tím, že odsud sice vypadneme, ale živí a vcelku.
Pár minut pohody, než se věci definitivně zlomí. Příliš rychle, než abych dokázala jakkoli zareagovat.
Nevěřícně zírám na celé divadlo a jako by mi uvnitř hlavy vybuchl termální detonátor.
TORIANE!
Vztek, bolest, strach, strach, aby... nemůže mu přece ublížit. NESMÍ.
Konečně ho sith... pustí. A jestli situace předtím byla špatná, teď je mnohem horší. Tohle, tohle je noční můra.
Mít světelný meč, je po něm. Nebo spíš po mně, vzhledem k tomu, kolik té havěti se tu slezlo. Blaster by byl vhodnější. Nebo...
Jenže na tom nezáleží. Ono vlastně nezáleží pořádně na ničem, protože na tomhle nezměním nic. Jediný člověk, na kterém mi kdy pořádně záleželo, umřel. Příliš rychle, než abych se to aspoň mohla pokusit zastavit. Kdyby mohly pocity zabíjet, je ze sitha doutnající hromádka neurčitých organických zbytků.
...zatraceně...
Je to jen chvilka. Pár vteřin, ani ne. Vlna emocí se postupně stahuje dovnitř. Slabě se třesu, ale to je... do háje, to je pochopitelné.
Nevím, co z toho prosáklo ven, co se dalo vnímat v Síle. Navenek se držím. Nějak. Relativně dobře. Pokud jde o emoce, neodhaduju. Radši. Jen si uvědomuju, že klečím vedle mistra, pomaličku chápu, jak je pozdě, a v koutcích očí pálí slzy. Rychle zamrkám, aby zmizely. Ne, nebudu brečet. Poslední, co by tady tak chybělo.
...zatraceně...

[Kazma]

Xuru, tábor

Byla jen temnota a z temnoty byl slyšet hlas:
Neumírej mi tady!
Hlas ženský se stopou zoufalství, když se ovšem ozval znova, zněl rozkazovačně, byla v něm neskutečná Síla. Zaříkávala.
Od světla otoč se, k živým se vrať!
Tvůj čas neskončil, k živým se vrať!
Umřít je snadné, k živým se vrať!
Nikdo tě nezabil, k živým se vrať!
Do temnoty vesmíru, k živým se vrať!
A pak bylo ticho.

Jak pokračujeme?
Hlas hluboký a temný s překvapivým náznakem měkkosti.
Dobře mistře, bude žít, je silná.
Žena, která zaklínala.
Spíš k sežrání.
Upozornil někdo další.
Něco si ulov jinde. Můj projekt. Moje práce. Můj pacient. Moje zodpovědnost. Takže dveřma Marisi.
Když jsem u toho ty si taky k sežrání.
Tón třetího řečníka se výrazně změnil.
Mlčte! Marisi ven! Kirien pracuj!
Okřikl je první.

Začala si velmi pomalu přicházet k sobě. Tělo, jako by vůbec nebylo tvé vlastní, vůbec si jej necítila. To, že žiješ ti napovídal pouze tlukot tvého srdce. Všude okolo byla tma. Něco ti bránilo v pohybu, pravděpodobně široké řemeny, které tě poutaly k čemusi. Jak říkám, chyběl ti cit v těle. Zůstal ti sluch. Slyšelas tlumené zvuky lesa v noci. Zůstal ti zrak. Všude byla tma. Zůstal ti pach, ale necítila si nic výrazného. Zůstala ti Síla, ale ve chvíli, kdy po ní sáhneš tak ti vyklouzne. Zůstaly ti emoce. Silné a zoufalé.
Umíráš.
Ozval se hlas z temnoty.
Každou vteřinu, kdy ses neprobrala si byla příliš blízko smrti. Jednoduše řečeno. Do těla se ti dostala čistá temná strana. Nedokázal jsem zatím přijít na to, proč se světlá a temná nedokáží vystát, ale věř mi, že kdybych to věděl, tak by ses do této situace nikdy nedostala.
Hluboký měkký tón mluvčího vystupující z temnoty.
Buď přijmeš temnou stranu a přežiješ, nebo zemřeš v poměrně strašlivých bolestech, v druhém případě bys měla vlastní chrám jako hrobku, v prvním případě by to znamenalo rozumnou šanci na přežití, alespoň dokud by si mi k něčemu byla, pokud ne, tak by jsme se už nějak domluvili.
Hlas umlkl, ale věděla si, že mluvčí neodešel, že tam někde pořád je.

[Elinor Rahl]

Xura, tábor

...co... co se děje?
Hlasy splývají dohromady s obrazy. Vzpomínky podkluzují, nedají se zachytit, víří hlavou jak rozfoukané vločky popela. A - prázdnota. Cizí a lhostejná.
Stačilo by... zavřít oči.
Znova.
Pustit se a - a?
Není mi zima. Není mi nic, jenom neskutečně špatně.
Něco, čeho... čeho se můžu chytit?
Je vůbec ještě čeho se chytat?
Problémy. Chce to konkrétní problémy. Ne ty neuchopitelné. Něco, co...
Slova se převalují jako vlny. Napůl mizí ve tmě, v zvucích nočního lesa. Nedávají smysl. Význam jim nechybí, ale - obsah.
Někde začít.
Aspoň první krok. Další bude jednodušší. Kamkoli.
"Ten... ten chrám..." donutím se zašeptat.
Vlastní hlas mi zní skoro až strašidelně. Je slabý, vyčerpaný. Na každé slovo se musím soustředit. Vybavit si ho, formulovat. Udržet pohromadě myšlenku. Vyjádřit ji. Ale lepší, než... ležet? koukat? nebýt schopná vykázat emoce do patřičných mezí?
"Je na... to moc starej... aby byl... pohřební. Nestavěli to tady sith... genetičtí... sithové. Vznikalo... to... jako... ještě před schizmatem. ... Takže... zcela... jedijská... záležitost. Spíš... laborka. Nebo... něco podobnýho."
Odpověď? Možná.
Musím začít myslet.
Příliš otázek.
Nedostatek odpovědí.
Znepokojuje stejně jako zbytek.
"Co... ostatní?"
Strach pálí. Nedokážu si vybavit všechno, vnímám jen matné obrysy a i ty se topí do temnoty.
"Co... co se... vlastně stalo?"
Dýchat bolí. Ne způsobem, který by se dal brát jako pozitivní změna - vlastní tělo necítím.
Vydržet. Mluvit. Ptát se. Chtít odpovědi.
Jako vždycky. Taková rutina.
Jen... jen u toho člověk zpravidla... neumírá.
"Co... kdo... jsi?"

[Kazma]

Xuru, tábor

Světla začalo pomalu přibývat, velmi pomalu, i tak zůstávalo spíš příšeří, aby ti nedráždilo oči. Nad tebou se objevil temný kocour. Fajn, jinak. Vysoký černý togorian s výrazně rudýma očima. Měl složité, decentně zdobené roucho, alespoň pokud si viděla. Ve véčkovitém stylu se mu od prostoru mezi očima, do prostoru mezi ušima táhla složitě splétaná zlatá čelenka.
Cokoliv může být pohřebním chrámem, když se na to podíváš ze správného úhlu.
Měl zuby ostré jako břitva a bělejší než sníh.
Jsem Sithský lord.
Představil se bezejména.
Nemusíš mít strach. Nejsem tady, abych ti ublížil, ale abych ti pomohl. Abych zachránil tvůj život.
Vypadal, že ti nelže, přese všechno, togoriani měli vrozený smysl pro čest.
Některé věci prostě nešly podle plánu, ale to teď není důležité, vše ti zodpovím. Důležité je jedno, chceš-li žít, nebo ne.
Tvářil se skoro až otcovsky.

[Elinor Rahl]

Xuru, tábor

Dobře. Když už nic, má to aspoň smysl pro humor. Pokud to je tedy smysl pro humor.
Svým způsobem to bylo komické. Kousek ode mě stojí sith a snaží se mě uklidňovat. Moc mu to nefungovalo, protože tohle samo o sobě Jediho vyděsí. Nejspíš si toho byl vědom, ale co s tím taky mohl dělat.
Kdybys mi chtěl ublížit, tak bylo dost příležitostí, syknu v duchu.
Tohle by bylo jasné i malému younglingovi.
Stejně tak by i malému younglingovi bylo jasné, že věta jako "Některé věci prostě nešly podle plánu, ale to teď není důležité, vše ti zodpovím." je prosté synonymum "Stal se průser a nechci ti o něm říct, protože z nějakých důvodů chci, abys přežila a kdybych ti vše odpověděl teď, nemusela bys chtít".
Zajímavá otázka. Proč se vůbec stará.
Vůbec, zajímavých otázek tu bylo na můj vkus až příliš.
Příliš na to, abych je nechala jen tak plavat.
"Takže... jestli chci odpovědi... budu muset přežít. Co?"

[Kazma]

Xuru, tábor

Jestli to tak chceš nazvat. Nejedná se o podmínku. Jenom nemám rád, když bytosti umírají zbytečně.
Myslel to vážně. Pak ti zmizel ze zorného úhlu.
Nechci, aby ses mi mermomocí snažila věřit. Před třemi dny se k Síle odebralo příliš mnoho duší.
Podle zvuků, co se ozývaly přecházel po místnosti.
Poslal bych tě s těmi třemi, ale není to již možné. Řád Jedi nikdy neříjme nikoho, komu v žilách koluje Temná strana, což je celkem na škodu, jinak by jich bylo víc a byli by mocnější.
Hlas nepřecházel v žádné emoce. Prostě byl. Ten Sith byl mezi svými mocnou autoritou. To, že ti teď říkal, to co říkal, mělo zjevně nějaký velmi hluboký význam pro něj.
Anurin tě sledoval, od té doby, co jsi vešla do chodeb. Podle toho, co tvrdí, máš velké nadání.
Přišel zpět do tvého zorného úhlu.
Zejména co se týče spojování historických souvislostí. Nevypadáš ve stavu, kdy by ses byla schopna ohrozit.
Výhled ti zastínila černá tlapa, která se přiblížila k tvému čelu a něco z něj odebrala. Na tu jedinou vteřinu, kdy Sith něco vzal a součastně se dotkla tvoji kůže tě zahltila škála psychometrický vjemů. Byly to všední myšlenky. No pokud by se dalo za všední považovat zkoumání rozpadlých chrámu, pitvání a zušlechťování zvířat a míchání velmi zajímavých věcí.
Z toho jediného dotyků a obrazů si pochopila jedno. Byl vědec. Obklopoval se výjimečnými osobnostmi. On neničil on tvořil. Jasně si zahlédla také jakousi Sithskou verzi obav z toho, že odmítneš a z toho, co by se pak s tebe mohlo stát. Viděla si obrázek opravdu nechutné chapadlaté stvůry, která jen velmi vzdáleně připomínala člověka. A taky … V tu chvíli od tebe ruku odtáhnul.
Měla bys začít cítit Sílu a stejně tak i tělo.
Prohlásil, jako by si ničeho nevšiml. Opravdu si obojí začala cítit a také toho litovat. Před tebou tál maják Temné strany, tvé tělo spalovala z krevního oběhu bodavá bolest, která se velmi pomalu, ale opravdu velmi pomalu posunovala k srdci. Díval se teď na tebe okem odborníka, vědce, kterým bezesporu byl.
Máš padesát standardních hodin.
Řekl, po pohledu na jakési přístroje.
Chceš se rozmyslet sama?

[Elinor Rahl]

Xura, tábor

...s... těmi třemi?
Z toho mrazilo. I z naprosté samozřejmosti, s níž to ze sitha vyklouzlo.
Potřebuju... potřebuju zjistit, co se vlastně stalo. Svým způsobem mi to může být jedno. Zpátky nemůžu. Ať tohle dopadne jakkoli, můj normální život je pryč. V tahu. Bez možnosti jediného pitomého sbohem. S jistotou, že je tolik věcí, co se nestačilo říct.
...takže?...

V jednu a tu samou chvíli se vrátila schopnost cítit tělo a vnímat Sílu.
Bolest. Najednou nebylo nic jiného.
Plamínky zakusující se hladově do vědomí.
Strach. Z čehokoli. Z jakéhokoli pohybu, myšlenky...
Zůstat ležet, nechat to přejít - to není řešení. Protože ono to nepřejde.
...takže?...

...nemyslím, že se někdo může rozmyslet za mě...

Soustředit se.
Někde začít.
Kdekoli.

...nechci...umřít...?
Byla to spíš otázka visící ve vzduchoprázdnu.
"Umřít" bylo asi to poslední, na čem v téhle chvíli záleželo.
"Umřít" znamenalo, že bolest odtáhne a bude klid.
Nic než klid.
Stačilo by se na to vykašlat.
Nebojovat.
Protože jestli začnu, neskončí to. Nikdy.

Jenže - proč nezačít?
Klid je jenom iluze. Něco, za čím se maskuje Síla. A ta...
Zkusím se po ní natáhnout. Opatrně. Plně soustředěně.
Strach, na ten není místo. Je JENOM SÍLA. Jenom Síla. Držím se té myšlenky vší vůlí. Jde to. Nějak.
Po chvíli se vrátím zpátky k snaze vnímat sebe.
Bolí to.
Dobře, zkusím být optimista.
Dokud to bolí, žiju.
Mám jistotu, že nejsem v bezvědomí.
Něco, čeho se můžu přidržet, o co se opřít.
Něco, co mi pomůže zjistit, co se se mnou děje... po fyzické stránce.
Něco, co mi pomůže se dát do pořádku.
Neexistuje slabost. Jen Síla. A té je tady víc než dost, dost na to, aby...
...aby?
Nevím.
"Celogalaktická perspektiva" a vyšší souvislosti mě nezajímají.
Chci zjistit, co se mnou je.
Chci se dát do pořádku.
Chci zjistit, co se stalo.
A chci se rozhodnout, co dál. Ve chvíli, kdy budu v pořádku a opět stát na nohách.
Takže... jedno po druhém.

[Kazma]

Xuru, tábor

Mňau tě mlčky pozoroval. Nic neříkal. Nevydával žádný zvuk, jen tam tak stál. Stál a naslouchal ozvěnám v Síle. Ozvěnám tvého rozhodnutí.
Když sis řešila svou další cestu životem, stál tam. Ne jako opora, spíš jako nezvaný pozorovatel. Okraj tvé mysli něco zaslechl a zaznamenal. Slova, která nebyla tak zlá, spíš měla svou hloubku ve správném čase.
Schopnost přiznat si, že něco cítíme a prožít ten pocit, stejná nutnost, jako dýchat. Bez vášně, bez hněvu, bez touhy, je dýchání jen tikot chronometru. Chronometru, který se dá velmi snadno vypnout.

31:29:05 Do smrti

Pravděpodobně si skrz bolest ztratila vědomí, neboť když ses probrala byl den, alespoň podle světla okolo. Plátno obrovitého stanu se jemně vlnilo a okolo se ozývaly zvuky běžného táborového života. Tentokrát už tě nikdo nepoutal. Ležela jsi volně na kovovém stole.

Jen jednou z cest můžeš se dát,
rozum se hlásí,
snad lepší je na místě stát.
Své jméno neznáš,
já jen vidím v šeru jeho stín,
tím, čím jsi kdysi byl,
kde jsou tvé sny a cíl?

Tichý zpěv se ozýval jen pár metrů od tebe. Ať už zpíval kdokoliv, zpívat uměl. Ta že na kt obě stála zády a něco kutila na pracovním stole. Podle krve všude okolo pravděpodobně něco pitvala. Viděla si dlouhé černé vlasy s modrým havraním leskem a černošedivé roucho. Takový ten typ, co zdůrazňuje nadřazenost dotyčného –v tomto případě Sitha- a nebrání při práci. Nevšímala si tě, byla zanořena ve svém malém světě zpěvu a exhumace. Něco zjevně vyřezala a teď si to nesla k dalšímu stolu. Byl to asi metrový ocas připomínající krysí.
Položila ostatek do jakési kapaliny a volně přešla do jiného koutu hangáru.
Najednou vedle tvého „lůžka“ stál Sith, alespoň podle oblečení, vyzařování v Síle a lesku v očích. S klidným svědomím tě pozoroval. Tmavovlasý se světlou pletí. Vypadal jako člověk, jenž se natvrdo nosem potkal s příliš pevnou zdí, ale přesto měl v sobě cosi démonicky elegantního, co bralo dech.
Napřáhl k tobě pomalu ruku a opatrně ti s ní přejel po tváři. Hodnotil. Počítal. Jako otrokář, prohlížející, jestli jeho koupě byla opravdu tak výhodná.
Jeho tvář se k té tvoji pomalu přibližovala.
Varuju tě zlatíčko! Když už si dám tu práci s tím, něco udržet naživu, tak mi to svačit fakticky nebudeš!
Křikla žena z druhého konce místnosti. Pokud se podíváš jejím směrem zjistíš, že má hlavu otočenou na něco na stole a vašim směrem se nedívá.
Jinak co? Má temná spravedlnosti?
Sith se od tebe odtáhl.
Jinak …
Sithka zapřemýšlela.
Jinak u mistra Mňaua zařídím, že si dáš cvičně učení nějakých nováčků a ať ti veškeré mrtvé odečte ze stravy.
Zatvářil se, jako by bylo jenom málo děsivějších věcí. Výhružka fungovala, ztratil o tebe zájem a volně se začal přesouvat ke své „dražší polovičce“.

[Elinor Rahl]

Xura, tábor

...Co...
Udiveně se dívám na sitha a zkusím ucuknout. Na kovovém stole na to není ideální prostor, jak si uvědomím vzápětí.
Hlavou prolétne zlomek vzpomínky. Vyzařování, výraz, počínání. Ozvěna pár slov, které splývaly se zbytkem a nakonec z nich vypadlo jediné.
Anzat?
...a to háje.
Zatajím dech. Pár vteřin na zmobilizování sil a Síly. Upřímně mě mrzí, že nikde v bezprostředním dosahu není skalpel nebo něco podobného.
Pravděpodobnost, že se dokážu včas k něčemu použitelnému dostat, třeba i k zbytkům toho pitvaného tvora, stoupá s vhodným načasováním protiútoku. A s tím, že nebude čekat drastičtější obranu.
A, samozřejmě, pravděpodobnost, že něco takového budu zkoušet, prudce klesá se zásahem alchymistky.
Umírám.
A kolem si chodí Anzat s chutí na něco menšího.
Fakt výhra.
Ne. "Fakt výhra" je zjištění, že mi... pohled... na tokající párek sithů přijde převážně zábavný.
Celé to působilo šíleněji, než výlet s bandou younglingů. Což mít na povel byla jedna z nejděsivějších věcí, která mohla potkat Jediho.
Zdálo se, že si bolest dala pauzu.
Pozitivní zjištění? - Určitě. Dost na to, aby nemělo smysl pozorovat stanovou plachtu. Nejvyšší čas se zvednout a jít něco dělat. Jinak umřu nudou narušovanou jen příliš velkou koncentrací bytostí zářících tou... temnější stránkou Síly. Respektive občasným zájmem jedné z nich o "sežrání".
Slabě se třesu. Potřebuju vypadnout. Ideálně někam, kde kolem nebude žádný sith - a už vůbec ne Anzat hledající svačinku. Nebo... Mňau.
Další věc, nebo spíš problém.
Donutím se si sednout. Nebo se o to pokusit, tak, abych se mohla vzápětí spustit ze stolu a doufat, že mě nohy udrží.
MUSÍ. Nemají na výběr.
Plán je totiž jednoduchý.
Očekávám, že ve stanu přítomní sithové se hodlají věnovat především... jeden druhému... díky čemuž bude jejich pozornost roztříštěná. S menší pomocí Síly by tedy nemusel být problém opustit stanoviště a vyrazit se projít do chrámu, aniž by jim včas došlo, že jsem zmizela.
"Projít" sice není nejlepší termín pro "chci si něco srovnat v hlavě" a ani to "chci si něco srovnat v hlavě" nepopisuje plně skutečnost.
Pár hodin, kdy budu při vědomí a zároveň se mi do cesty nebude plést žádný z těch...
...z těch...
...sithů...
...
To chci toho tak moc, Sílo?!?

[Kazma]

Xuru, tábor

Anzat došel až k alchymistce.
To bys mi přece neudělala.
Zasténal.
Ale ano.
Ze sithky se po otočení zhruba tvým směrem vyklubala Mirakula. S bohatě zdobeným závojem přes horní půlku obličeje.
Při pokusu zvednout se ti neskutečně zatočila hlava a zatmělo před očima. Napodruhé už se ti to podařilo.
Tvé utrpení je pro mě neskutečnou rozkoší.
Měla ruce od krve.
Bolest, kterou jsi před tím cítila polevila na skoro nezaznamenatelnou míru, než jsi položila nohy na zem a pokusila se stát. Bylo to náročné. Ztuhlé svaly hlasitě protestovaly, ale držely. Pomalu, avšak jistě si měla při pohybu pocit, že tvé tělo nějak přestává být tvoje.
Skus se vrátit do 30 hodin, protože jinak bych musela pro tvoji mrtvolu někoho poslat.
Křikla tvým směrem Mirakula.
Já pro ni dojdu. Potom.
Nabídl se Anzat.
Zase celá od krve, jak ty to děláš.
Já? Od krve?
Ohradila se Mirakula
Už jsi šla? Arwyn?
V hlase alchymistky byl patrný rozkaz, abys vypadla a nezacláněla. No, co. Byli dva a v přesile a stejně si chtěla jít.
Venku zářilo slunce vysoko na obloze. V táboře se nikdo moc nepohyboval. Nikdo. Diskutabilní. Na náměstíčku si mezi sebou vyřizovali účty dva Zabraci, doprovázení sborem pokřiků asi od pěti dalších Sithů. Šli do sebe poměrně tvrdě. Pokračovala si až k chrámu. Nemohla si jít rychle, neboť si pak měla pocit, že se ti rozpadnou plíce a zastaví srdce.
Tři Sithové. Dva vysocí skrývající tvář pod kápi a Nogri, který tě z tama poprvé vyvedl, řešili jakýsi záhadný problém ve vstupu do chrámu. Ano, sice se po tobě podívali, ale to bylo tak jediné. Nepovažovali tě za hrozbu.
Obklopilo tě ticho a chlad kamene. Dostavil se pocit, jako by se čas zastavil. Škoda pro tebe, že to byl jenom pocit.