Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Coruscant, Chrám Jedi: (3961 BBY)
V Republice zuřila válka - Mandaloriané, kteří tak agresivně a prudce překročili hranice a začali devastovat jednu planetu po druhé byli nyní rázně zatlačováni. Hlavní měrou se na tom podílel Revan a Malak, dva generálové, kteří pocházeli z Řádu Jedi, jenž se však přímo odmítl podílet na tomto konfliktu. Přesto tito dva získávali pro Jedi mnoho slov obdivu a úcty, díky čemuž si mnoho dětí přálo stát se také Jedii - nebojácnými válečníky. Takováto vize nyní dominovala Republice a i když byla dost odlišná od učení, které se v Řádu šířilo, stávala se oblíbenou realitou.

Pro tebe to však šlo vše bokem všeho, protože tvá pozice v Řádu byla nejasná a pro mnohé dosti problematická. Mnohými považována za neposlušnou a nezodpovědnou padawanku, která navíc ztratila mistra. A v této situaci ses nacházela skoro celý rok, pouze s nějakými občasnými výcviky v rámci jiných skupin, které však končily většinou dalšími obtížemi.

Nyní jsi v klidu dokončila svou snídaní v chrámové jídelně a byl před tebou další bezcílný den, když k tobě přistoupila jiná Jedi. Netrvalo ti dlouho v ní rozeznat Lonnu Vash, zkušenou mistryni s místem v Radě.
Padawanko Geri, chtěla bych si s tebou o něčem promuvit. Připojíš se ke mně?
zeptala se slušně, ale v podvědomí jsi jednoznačně vytušila, že tato mistryně zápornou odpověď neočekávala. Naznačila, že byste měli zamířit směrem k venkovní promenádě. Jasně sis vybavila, že byste míjeli několik tréninkových místností a pravděpodobně i několik skupin younglingů, kteří by byli na cestě za získáváním prvních vědomostí o Řádu a Síle.
--------------------------------
Protože se jedná o první příspěvek, tak naznačím, že zde máš možnosti zamyšlení nad uplynulou dobou, rozborem dnešní snídaně, myšlenkami o mistryni Vash(považována za přísnou a striktní) či situací, která se odehrává v Republice, nebo dění v Chrámu. Prostoru je tedy mnoho

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi: (3961 BBY)

Dnes mám vynikající náladu, protože jsem konečně před pár dny dopočítala, kolik projímadla musím dát do polotovaru kaše, aby to mělo pořádný účinek. Usmívám se na plnou pusu a nijak to neskrývám hlavně proto, že dnes v noci jsem plán stihla uskutečnit a teď se snažím zahlédnout prvního tvora, který bude pádit na onu místnost. Zatím je však klid.
Sama příliš nejím z očividných důvodů. Spíše jenom upíjím čaj bez chuti a vrhám k ostatním stolům jeden zvědavější pohled než druhý.
Nikdo mne neviděl, takže teoreticky by se to mohlo svést na nějakou špatnou várku. Nicméně mí slavní mistři mají ve zvyku šetřit každou pitominu. Jakoby snad nezuřila válka. Snad budou mít jinou zábavu. Třeba ty všivý Mandaloriany. I kdyby na to přišli, nic se vlastně nestane. Rada udělá své bububu, dá mi nějaký „přísný“ trest, kterému se s trochou štěstí vyhnu, a bude klid. Nový mistr se na obzoru stejně nerýsuje a rýsovat se ani nebude. Navíc, takto je to stejně lepší. Žádný komandování…
Když se mi zdá, že u toho čaje sedím opravdu dlouho a někomu by má přítomnost mohla ve chvílích následujících připadnout divná, s mírně zklamaným obličejem se začnu zvedat.
Pro jistotu jsem tam přece dala o celou třetinu víc! Ledaže by ten účinek nebyl až zas tak rychlý...
Zhluboka vydechnu. Když už chci opravdu vstát, tak se v mém zorném úhlu objeví Vash. Má vynikající nálada je fuč.
Zrovna ji nepotřebuju vidět víc jak jednou za měsíc. Není s ní vůbec žádná sranda.
Když stojí skoro u mne, je mi jasné, že touží zrovna po mé maličkosti.
Padawanů je tu nepočítaně. Proč zrovna já? Vždyť jsem přece nic hm… neprovedla. A za ty vytopený záchody nad jejím bytem taky nemůžu. Vždyť ten toaletní papír do odpadu mohl nacpat kdokoliv… Navíc se to stalo už před několika dny. Pochybuju, že by si to se mnou šla vyřídit až dnes. Já jsem hlavně myslela, že tam spí mistryně Ruu, kterou jsem slyšela, jak říkala mistru Frenovi, že mne by za Padawana nechtěla ani za doživotní místo v Radě.
Samozřejmě, jistě, s velkou radostí. Poslouchala jsem ji jen na půl ucha a automaticky kývu hlavou, ale nadšením stejně neoplývám a ani se vlastně nesnažím zakrýt rozmrzelost nad jejím příchodem.
Za něco mne sjede tak jako tak. Takže proč ne zrovna za toto?
Konečně tedy vstanu a připojím se k ní. Nijak se cestou nesnažím vyzvídat, stejně mi to řekne. Takže za ní poslušně ťapu a je mi v podstatě jedno, co mi oznámí. Poslední rok jde všechno od desíti k pěti a já jsem již rezignovala dávno. V podstatě už ani pravidelně netrénuji, spíše přežívám a místo nějakého výcviku vymýšlím jednu hloupost za druhou, která by se hodila spíše k pětiletému děcku než k 16letému Padawanovi.
Jestli dostanu dalšího mistra, který na mne bude pár dní dohlížet, tak bych mu mohla nasypat do postele svědící prášek. Funguje na většinu ras a mistr Fren se naposledy škrábal celý týden… a nejlepší na tom byl fakt, že od té doby mne nechce ani vidět.

[Jordi Linx]

Coruscant, Chrám Jedi:
Při zjevení mistryně Vash sis začala procházet počet možných průšvihů, kterých by se mohlo zjevení týkat a seznam se povážlivě protahoval. To, že projímadlo nikde v okolí doposud neúčinkovalo se také zdálo podezřelé a nabízela se otázka, jestli i s tímhle nemá něco společného mistryně zasedající na schůzkách Rady.
Při jejím následování jsi mlčky čekala, co řekne, zatímco jste míjely několik skupinek nadšených younglingů, kteří se chystaly na svou oblíbenou hodinu. Byly to hodiny mistra Droi'rra, zcestovalého Jediho, který vyučoval o různých místech v galaxii a pokoušel se mladým adeptům na rytíře Jedi takto rozšiřovat obzory.
Minuly jste dvě prázdné tréninkové místnosti, pouze v jedné usilovně cvičila jedna mladá rytířka s dlouhými blond vlasy, které kopírovaly každý její pohyb s mečem. Čišelo z ní nečekané odhodlání a píle, jakoby se měla na něco důležitého připravovat.
Konečně jste opustily vnitřní prostory Chrámu a dostaly se na venkovní promenádu, kde se Lonna Vash zastavila u okraje a pohlédla na nekonečně Coruscant City pod vámi.
Pověz mi padawanko Geri, co tady před sebou vidíš?
zeptala se prostě a čekala na tvou odpověď, byť na ní bylo vidět, že měla připravenou už další otázku, nehledě na odpověď té první. Neotáčela se k tobě a jen pouze hleděla na vysoké mrakodrapy, dlouhé hady dopravy a při pozorném sledování i miliony pohybujících se teček dole, což nebyl nikdo jiný, než místní obyvatelé.
Hlavně, chceš ještě vůbec být Jedim? Nebo ses rozhodla stát se škarohlídem a bavit se nad neštěstím ostatních po vtipcích, které působí spíše pateticky než jakkoliv jinak?
dodala po chvilce ostrým tónem a měla jsi pocit, že tě probodávala pohledem, i když se dívala úplně jinam. Zároveň se dostavilo podivné mrazení nad touto situací, což nemuselo nasvědčovat nic dobrého.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi:
Cestou za mistryní se příliš kolem sebe nerozhlížím, nicméně i přes to občas něco zahlédnu. Třeba tu kupu malých děcek, který zřejmě čekají na jistého mistra Droi´rra. Jeho hodiny jsem vždycky měla ráda, ale mne už dávno neučí. Kdyby tomu tak bylo, tak bych se třeba přemohla a zrovna na jeho výuku bych chodila pravidelně. Na jeho hodiny se později i mezi Padawany vzpomíná hodně dlouho.
O kousek dál byly tréninkové místnosti. Ruka mi prakticky sjela k místu, kde by měl být světelný meč, ale vzhledem k tomu, že ten se nejspíš válí ve špinavém prádle na jedné hromadě s nejrůznějším harampádím, nenahmatala jsem tam vůbec nic.
Asi bych mohla začít trochu cvičit… jenom pro jistotu, co když mi Vash chce říct, že jsem opět zařazena do nějaké skupiny? Jestli se budu muset u někoho okamžitě hlásit… u Sitha! Proč jsem si dnes ten meč nevzala?
Po zahlédnutí neznámé rytířky jsem jen trochu protáhla obličej a raději ji moc nezkoumala. Šlo jí to až moc dobře, zatímco já bych teď asi byla schopná o ten svůj meč možná tak akorát zakopnout.
Jak je to dlouho, co jsem naposledy doopravdy a nefingovaně cvičila bez ulejvání? Tři týdny? Ne… to je moc… ale dva určitě.
Venkovní promenáda mne nijak moc nezaujala, jelikož se mi spíše honily hlavou starosti týkající se blízké promluvy. Jsem si totiž prakticky jistá, že to nebude nic klasického.
Kdybych měla být pořádně potrestaná, tak by mne přece sami zavolali, ať se dostavím před Radu. Kdybych byla k někomu na chvíli přidělena, i to by mi přece sdělila Rada, nebo by mi to ten dotyčný oznámil… ale osobní setkání s jednou z členek?
Můj rezignovaný postoj a předchozí tak trochu svobodomyslné myšlení bylo v tu ránu pryč. Zkousla jsem si jen spodní ret a mírně nervózně s daleko většími obavami než před pár minutami, jsem pohlédla na Vash.
Jakmile se zastavila, udělala jsem to samé. Poslušně jsem počkala, dokud nezačala mluvit, neskákala jsem ji do řeči a po vyslechnutí otázky jsem trochu nevěřícně zamrkala očima.
Cože? Ne… určitě se snaží uvolnit napětí nebo něco takovýho obyčejnou otázkou. Tak se to přece dělá. To hlavní přijde teprve za chvíli…
Ehm… hm… svět mimo Chrám?
Co se mi to snaží naznačit?
Jakmile jsem vyslechla i druhou otázku, velmi jsem se vylekala, zbledla jsem a teď už i se strachem, který by snad musel cítit i někdo, kdo nikdy nebyl citlivý na sílu, jsem Vash začala honem ujišťovat o tom, že opravdu netoužím vydat se vstříc nekonečným hlubinám vesmíru bez Řádu za svými zády.
Ano, samozřejmě! Já… vy mne chcete nechat vyloučit? Já se polepším! Začnu pravidelně trénovat! Budu chodit na hodiny! Nebudu už tolik provokovat, budu uctivá, slušná, přestanu porušovat všechny psané i nepsané pravidla, nebudu v noci opouštět pokoj…
Ihned začnu slibovat hory i doly, neboť i mé pocity byly velmi špatné a i když jsem se toho zatím moc nenaučila, tak svým pocitům věřím už dávno.
Uvidíte! Bude ze mne nejlepší Padawan v Chrámu! Jestli jsem někomu něco udělala, tak se mu omluvím… já udělám všechno, jen mne nevyhánějte!

[Jordi Linx]

Coruscant, Chrám Jedi:
Obsah slov mistryně Vash na tebe měl skoro až děsivý dopad. Smršť slov, která se z tebe poté vylila až připomínala vpád mandalorianů do Republiky, který byl podobně rychlý a agresivní, ale s mistryní Vash to neudělalo nic, stejně jako tehdy s Řádem Jedi, vyjma několika členů. Možná to byla trochu ironie, že právě tito členové přispěli k otočení vývoje války, možná byla jen republiková armáda tak neschopná.
Když jsi skončila, tak se na chvilku rozhostilo ticho vyjma tradičních zvuků Coruscantu a jedné přilétající lodi na plochu chrámového kosmoportu. Nejspíš se někdo vracel z mise, nebo se na ni teprve chystal - to bylo těžké v současné chvíli určit.
Ano, svět mimo Chrám. Mám skoro pocit, že netušíš, co to vlastně je,
odvětila mistryně Vash na tvou první odpověď, než se na tebe otočila s vážným výrazem ve tváři. Ne, že by to v jejím případě bylo něco neobvyklého, protože takhle se tvářila skoro pořád. V tomto případě to ale i tak působila poměrně tvrdě a nepříjemně.
O vylučování tu nebylo ani slovo. A obě dobře víme, že ať naslibuješ cokoliv, tak jen tak všechno nedodržíš. Na to tě známe až příliš moc dobře. Navíc bys měla dobře vědět, že Jediové nevyužívají strach z něčeho jako hybnou páku,
zarazila možnou diskuzi vztahující se k možnému vyloučení z Řádu, stejně jako se rozhodla bez váhání smést váhu tvého slibu a všech jeho částí. Zvěsti o ní v tomhle očividně nelhaly - stavěla se tvrdě ke všem záležitostem nehledě na okolnosti nebo situaci.
Jinak bych ti měla sdělit omluvu Rady, že pro tebe nebyla schopna nalézt mistra dříve, ale s útokem mandalorianů, dalšímo nedávnými problémy zde na Coruscantu a množství Jediů, kteří se vydali do boje, s tímhle máme poměrně značné potíže. Nikterak to ale neomlouvá tvůj vlastní úpadek, který jsi dopustila, rozhodně ne, pokud chceš být Jedim. Ale zpět k mé první otázce - co tu před sebou vidíš?
zareagovala mistryně Vash a znova se otočila k panoramatu Coruscantu. Ten jakoby si žil vlastním životem, v kterém cokoliv menšího než mrakodrap jakoby nehrálo nic víc než nějakou titěrnou roli.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi:
Neočekávala jsem, že by se snad po mých slovech rozbrečela, ale to, že nepohne ani brvou, mne trochu vykolejilo. Tedy, ne že by to zrovna u ní bylo něco neobvyklého, ale stejně jsem čekala alespoň nějakou reakci. I když to, že nereagovala, bylo asi lepší, než kdyby mne popadla a prostě vyhodila z Řádu ven.
Když konečně promluvila o tom, že mne opravdu nechce vyloučit, ale na druhou stranu, že mne považuje za ulhané děcko, tak se cítím příliš povzneseně na to, než abych se to snad pokoušela popírat, omlouvat, nebo se vymlouvat. Dokonce se i začnu usmívat, ale velmi rychle mne to přejde, neboť si uvědomím, že to asi není to, na co je Vash zvědavá. Sklopím tedy hlavu a po menším prodlení jí spíše automaticky kývnu hlavou. Ano,mistryně, odpovím a snažím se tvářit opravdu kajícně.
Ulevilo se mi takovým způsobem, že nejsem pro tuto chvíli schopna myslet na nic konkrétního., tak se alespoň zaposlouchám do další části jejího proslovu a snažím se opravdu vnímat každé slovo, neboť kdybych teď byla nepozorná, tak by ji to asi příliš nepotěšilo.
To není chyba Rady… On by mne stejně nikdo nechtěl… dokonce jsem slyšela jednoho, který tvrdil, že jsem jeho nejhorší noční můra a že by si raději rozpáral břicho vlastním mečem, než aby mne na chodbě potkával víc jak jednou za týden… Zapomenu na své přesvědčení chovat se slušně a skočím Vash do řeči těsně před opakovaným položením otázky.
Ale v některých ohledech jsem se hodně zlepšila, neodpustím si nakonec malou poznámku.
Jakmile ji mi však položí, tak si dám chvíli na čas a snažím se soustředit a pořádně uvažovat, než nahlas odpovím.
V tom bude nějaký háček. Asi nechce slyšet, že tam dole je Coruscant. Možná něco jako řád, který když je nedodržen, tak se může změnit třeba v dopravní chaos? Nebo jsou tam jedinci, kteří přijali svou roli ve světě a plní ji ze všech svých sil, což já podle ní nedělám? Nebo je to část Republiky, kterou bych měla jako celek ochraňovat a abych zmohla chránit, tak musím pilněji cvičit?
Napadá mne sice pár možností, jak odpovědět, ale vzhledem k tomu, že Vash prakticky neznám, tak nevím, co přesně chce slyšet a to mi mou situaci příliš neusnadňuje. Ani se kolem sebe příliš nerozhlížím, vždyť zde nejsem poprvé a vím, co je kolem mne.
Možná… hm… já tam vidím hned několik věcí. Tak předně určitý řád. Každý dopravní prostředek se pohybuje v přesně vymezeném prostoru. Kdyby z něj vybočil, tak může způsobit velké problémy ostatním. Taky třeba v těch nejrůznějších vznášedlech jsou bytosti, které mají určitý cíl a snaží se k němu nějakým způsobem dopracovat. Ať je to třeba návštěva příbuzného, nebo důležité obchodní jednání. A taky tu vidím relativně klidnou část Republiky, když to tedy vezmu jako celek, což přímo kontrastuje s válkou, která je všude okolo. A kdybych se měla zaměřit na samotné stavby, tak u nich si zase můžu všimnout určité rovnováhy a stability. Kdyby tomu tak nebylo, tak by to tady prostě všechno spadlo.
Rozhodnu se nakonec vyklopit všechno, nad čím jsem přemýšlela a nakonec i to, co mne napadlo, až když jsem začala mluvit. Až domluvím, tak teprve potom pohlédnu mistryni do tváře.
A taky tu vidím vás, dodám úplně nakonec, nicméně opět to spíše zahuhlám, protože si nejsem zcela jistá, jestli by to nevzala jako drzost a já zrovna teď nechci vyskakovat, aby si to s tím vyloučením náhodou nerozmyslela.

[Jordi Linx]

Coruscant, Chrám Jedi:
Tím, že jsi skočila mistryni Vash do řeči, jsi ji rozhodně nepotěšila. Vlastně jsi mohla mít na chvilku pocit, že poprvé reagovala jinak, než s ledovým stoickým klidem, který ji byl tak vlastní. To, že se jednalo o mnohem nepříjemnější výraz více k oblasti těch naštvaných, byla už věc druhá.
O členech Řádu máš zdá se velice chabé mínění. Copak jsou to snad nějací senátoři? Či právníci a další rádoby zástupci lidu, kteří mnohdy podlehnou vlastním tužbám na úkor své službě lidu? Ano, i Jediové se mohou rozčílit, ale pokud tomu tak je, tak většinou krátce a bez následků. Navíc volba padawana a mistra je mnohem složitější záležitostí, než jsi ochotná si připustit, protože ne každý rytíř či mistr může trénovat toho konkrétního padawana,
opáčila dost ostře a tak trochu jsi vytušila, že být na jejím místě ne-Jedi, tak by to mohlo vyznít uraženě až odsuzovačně. Snad jako informace pro toho, kdo nikdy řádně nepoznal Řád Jedi a jeho náležitosti, pravidla, zvyky nebo tradice. Do jaké míry si tohle o tobě myslela mistryně Vash, to ti však zůstávalo skryto. Dál už ale přišla tvá možnost zodpovědět její otázku na "výhled" před tebou. Nereagovala jsi hned a to i proto, žes vytušila možný hlubší smysl otázky.
Mistryně chvilku nic neříkala a zadívala se na Coruscant, než se k tobě otočila.
Opravdu, popsala jsi jen to co vidíš. To, co vidí většina běžných obyvatel toho města. Ale ne každý jezdí předepsanou trasou, ne každá budova stojí na pevných základech a je zde mnoho, kteří putují jen bezcílně a hlubšího smyslu. I to se dá vidět. Ale co je hlavní - pod tím, skryté zákonitosti. Rytířové Jedi musí vidět hlouběji, pod to všechno, aby dovedli odhalit zákonitosti a souvislosti. V čem někdo vidí jen jednu bytost mezi tisíci, my musíme vidět článek spojující desítky dalších, jehož zmizení naruší tyhle vazby a v nejhorším případě může rozpoutat řetězovou reakci. Máme na svých bedrech velkou zodpovědnost a abychom se s ní dovedli vypořádat, tak musíme vidět hlouběji, seč to není snadné a mnohdy se zdá býti nereálné. Proto se nemůžeme jen tak někam vrhnout po hlavě s tím, že takhle se to vyřeší a bude hotovo. Svrhneš jednoho zločince, ale ten držel v šachu desítky dalších, kteří se protlačí na jeho místo a ve vzájemných sporech padnou stovky lidí, než se tomu učiní přítrž. Chápeš, co se ti snažím říci?
odpřednášela ti mistryně Vash, jak to celé vidí ona a v ideálním případě i většina členů Řádu Jedi. Vám oběma muselo být jasné, že to tak nebyla úplně pravda, což jsi mohla vytušit v drobném záchvěvu během proslovu mistryně. Bylo otázkou, zda-li se nesnažila to skrýt úmyslně, nebo to prostě nedovedla zakrýt, jak důležité to pro ni bylo.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi:

Jakmile jsem po přerušení mistryně domluvila, bylo mi jasné, že jsem asi měla držet jazyk za zuby. Opět sklopím hlavu a pohledem raději opět vyhledám zem, než abych se musela dívat do jejího obličeje. Dokonce jí po jejích slovech o tom, že mám o některých mistrech špatné mínění, ani neodporuji.
To asi neznáš mistra Džese. Ten se dokáže vztekat několik dní.
Dovolím si sice nesouhlasit, ale jen v myšlenkách a rozhodně nic z toho nevyslovím nahlas. Ano, mistryně, zvolím tu nejméně konfliktní odpověď, po které mi nemůže vytknout prakticky vůbec nic.

Poté, co jsem zodpověděla otázku, na mne plynule navázala Vash. Po prvních jejích slovech jsem k ní opět zvedla obličej a chvíli se na ni dívala dosti nechápavě. Teprve, když se blížila k závěru své řeči, jsem vlastně pochopila, o co jí jde a dle toho jsem se i tvářila. Dokonce jsem se i zamračila, neboť jsem s jejím závěrem nesouhlasila.
Tak to přece není. Vždyť i ten jeden zločinec dokáže napáchat více škody, než celá dekáda války…
Ano, mistryně, odpovím stejně diplomatickou odpovědí jako na předešlou otázku. Ale, dodám vzápětí, nejsem si zcela jistá, jestli by to tak mohlo skutečně být. Tedy chápu, že před nějakým zásahem z vnějšku musím promýšlet všechny možné alternativy a zjistit, jestli bych neudělala víc škody jak užitku, nicméně na druhou stranu nezasáhnout znamená tolerovat a v tichosti vlastně podporovat existence, které by měly veškerý svůj zbývající čas trávit někde za mřížemi. Také otázkou zůstává, jestli by taková válka nakonec nebyla jen ku prospěchu věci. Nedá se přece předpokládat, že by válčily nezainteresované bytosti. Každý, kdo by se zapojil, by chtěl buď moc anebo kredity. Případně obojí. Nehledě na to, že by třeba mohla destabilizovat jistou část podsvětí, čehož by se zase dalo využít k většímu zatýkání a tím pádem zachránění možná tisíců dalších, kteří by bez vnějšího zásahu prostě spadli do sítě nějakého zločince. Samozřejmě, že dříve nebo později by uvolněné místa zaujali další, ale mohlo by to trvat pár let a těchto několik relativně klidných dnů by dalo možnost právě těm slabším, aby se postavili na vlastní nohy a nevyhledávali společnost, která asi není vhodná pro nikoho, hovořím pomalu a každé slovo si pečlivě promýšlím. Nehledě na to, že v určitých oblastech prostě zasáhnout musíme. Třeba co se týče drogových kartelů. To svinstvo, ať už je přírodní nebo syntetické, ničí celé rodiny a populace. Teprve teď svou promluvu ukončím.
Což m připomíná, že vím něco o čem Rada bez většího úspěchu pátrá už několik měsíců. Vím kdo a jak pašuje do Chrámu mezi Padawany alkohol. Ale vzhledem k tomu, že sama mám ve skříni ještě půl lahve kobanské whiskey, tak nejlepší asi bude mlčet...

[Jordi Linx]

Coruscant, Chrám Jedi:
S názorem mistryně Řádu sis dovolila zcela bez rozpaků nesouhlasit a to bez ohledu na zkušenosti, které jste každá z vás měla. A ty rozhodně nebyly nikterak porovnatelné a těžko by se dalo pochybovat o tom v čí prospěch. K tomu, abys získala alespoň trochu sympatie od mistryně Vash ti však nestačil ani zdánlivě ucelený, dlouhý proslov, za nějž by se mnozí z politiků vůbec nemuseli stydět. V jakém směru, toť však byla další otázka, která visela ve vzduchu a již jsi nemusela tak úplně vnímat. Lonna Vash se na tebe však dívala vyloženě skepticky a nepotřebovala jsi od nikoho poradit, že s tvou odpovědí rozhodně nebyla spokojena.
Takže nechápeš ...
povzdechla si nakonec a vyrazila pomalým krokem kupředu okolo Chrámu. BYlo zajímavé, jak se panorama plynule měnilo za každým z rohů Chrámu, kdy z civilní čtvrtí bylo možné najednou hledět do té politické nebo třeba směrem k Hutím. Všechny ty oblasti se od sebe diametrálně lišily a to snad skoro po všech stranách.
Žádná válka nikdy není ku prospěchu věci. Nebo snad chceš říct, že útok mandalorianů je ku prospěchu Republikovým občanům? Že nutnost směřovat zdroje do sil na úkor ostatních jim nějak pomůže? A co teprve ta zkáza a padlí na obou stranách. Nakonec nezáleží na měřítku války - vždy to bude válka. A o tolerování zločinu jsem taky nic neříkala - pouze tys okamžitě skočila po nevyřčeném, jak hladový senátor toužící urvat si kus slávy a bohatství. Samozřejmě, že je potřeba potlačovat kriminalitu, jen říkám, že je lepší tady dva dny počkat a mezitím udeřit na nižších frontách, než svrhnout toho nejvyššího,
jala se Lonna vysvětlování přísným tónem, kdy ona ostrost bylo jediné, co se tak nějak mohlo blížit emoci z její strany.
Zažila jsem mnoho bojů než si dovedeš představit a v žádném z nich nevystupovali pouze zainteresované strany, ale bylo tam vždy vtaženo mnoho dalších. Navíc, když spolu válčí podsvětí, tak se nikdy nehledí na civilní ztráty, tedy dokud to nepřiměje zasáhnout armádní složky. Zde se opět prokazuje tvoje slepost padawanko Geri - vidíš pouze to, co chceš vidět a nesnažíš se o žádný jiný náhled. Od tak sebevědomé rebelky jsem očekávala mnohem lepší odpověď ... nicméně proto jsem tě nevyhledala,
utnula jednoznačně a veškerou diskuzi na toto téma a byla připravena tě zastavit, pokud bys přesto chtěla pokračovat a dále se dohadovat. Což však nebylo něco, nač by byla mistryně Vash zvědavá.
Vzhledem k tomu, že se nejspíš ještě chceš stát Jedi, poletíš na Quellor. Tam se spojíš s mistrem Siilinem, který pro tebe bude mít další instrukce,
informovala tě mistryně, zatímco jste ze své pozice mohly mít nádherný výhled do politické čtvrti, která byla v porovnání s těmi ostatními o poznání klidnější a udržovanější. Co za její údržbou ve skutečnosti stálo, to ses mohla jenom domnívat, byť mnoho z těchto domněnek by nejspíš nebylo daleko od pravdy.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi:

Bylo mi více méně jasné, že Vash má na věci opačný názor, než já. Ostatně asi proto jsme taky tam, kde jsme. Kdyby rada zareagovala daleko pohotověji… tak třeba Mandalorianské války nemusely být tam, kde jsou teď. Ale na druhou stranu jsme se v tomto konfliktu nijak neangažovala a šel, tak říkajíc, mimo mne.
Po jejím konstatováním, že to opět nechápu, tak bych se asi ušklíbla, kdyby se jednalo o někoho jiného. Nicméně je to přeci jenom členka Rady a vysoce postavená Jedi, a provokovat ji více, než je nezbytně nutné, by asi nebyl můj nejlepší nápad. Takže i přes nutkání skočit jí opět do řeči jen mlčím a dívám se jí do obličeje. Ovšem necítím se nijak provinile ani hloupě.
Když se rozešla, nezbylo mi, než ji následovat. A možná i díky tomu, že byla ke mně nyní otočená zády, jsem si dovolila zvrátit oči.
Holka, to je tvůj názor. Já ti ho neberu. Nicméně musela by ses asi snažit víc, abys mne dokázala přesvědčit.
Myslím si po celou dobu její promluvy, která je nudná jako kterékoliv další domlouvání.
Hele, zatímco já jsem tak strašně zaslepená, tak ty jsi asi vidoucí, ne? Proč se tedy ty sama nesnažíš o jiný pohled a snažíš se mi do hlavy vtlouct svůj vlastní názor, který může být tak daleko od pravdy jako ten můj? Jsi stejně zaslepená jako já. Svou vlastní dokonalostí a neomylností. Proto je náš Řád tam, kde je.
Zatím jsem však na její slova nahlas nijak nereagovala. Dál se snažit rozvířit diskusi prostě nemělo cenu už jenom proto, že čím déle budu mlčet, tím více toho řekne ona a tím dříve mne propustí.
Když však zmínila konečně skutečný účel našeho setkání, tak jsem opět využila toho, že ej ke mně zády a opět jsem jen zvrátila oči.
Už zase? A dokonce mimo Chrám? Jsem nadšená a povznesená. Počkat, Siilin? Ten přece umřel před dvěma lety, ne? Nebo to byl Siltin?
Ano, mistryně, odpovím větou, kterou jsem za to krátké setkání přivedla téměř k dokonalosti. Kdy a odkud vyrážím?
Zeptala jsem se jen na ty nejzákladnější informace. Tedy, ne že by mne zbytek nezajímal, ale když řekla, že další instrukce dostanu od Siilina… tak zbytečně nevyzvídám. Zřejmě už jsem ji popudila dost.
Aspoň ostatní, kteří se s ní dnes setkají, budou mít taky to potěšení, aby je okouzlila svou osobností… Ale… mistr Siilin?
Snažím se přeci jenom na něj vzpomenout
A Quellor? To je nějaký systém, ne? A možná i planeta, po které se ten systém jmenuje… Nicméně nad tím příliš neuvažuju. Vždyť není těžké si tuto informaci zjistit, stejně jako pár detailních informací o Siilinovi, pokud tedy bude čas a nevzpomenu si.
Při pohledu na bohatou čtvrť politiků se mírně pousměji. Kolik se zde asi protočí peněz z nejrůznějších a dosti pochybných zdrojů? A jak moc nad tím naše Rada přivírá ve své opatrnosti oči?

[Jordi Linx]

Coruscant, Chrám Jedi:
Po předchozí zkušenosti jsi ustoupila od nějakého dohadování se s mistryní Vash a pouze jsi ji ignorativně rádoby poslouchala, zatímco jste kráčely dál po promenádě. I když kráčely možná nebylo to nejlepší slovo, protože tempo mistryně se ukázalo jako docela rychlé. Kolem vás se mihla malá dívenka, která tudy nadšeně utíkala, ale mistryně Vash ji nevěnovala ani jediný pohled nebo cokoliv, co by se jevilo jako náznak zájmu. Nakonec se zastavila u jedné z odboček zpět do Chrámu a otočila se s přísným výrazem zpět na tebe.
Za dvě hodiny, chrámová odletová plocha tři. Transport nemá v plánu čekat i proto, že nejsi jediný pasažér,
dodala ještě a chtěla gestem ruky naznačit, že tímto by se dalo vaše setkání považovat za ukončené, než se zarazila a zhluboka se nadechla.
A alespoň se netvař tak pitomě, když se nesouhlasíš s něčími názory v té své dokonalosti,
neodpustila si a zamířila zpět do Chrámu, jakmile naznačila, že váš rozhovor byl tímto u konce a ty si můžeš zase na nějakou dobu dělat, co se ti zlíbí. Nadšená však rozhodně neodcházela, i když rychlé tempo, kterým se vzdalovala, mohlo být zapříčiněno dalšími povinnostmi, které ji očekávaly v rámci jiných záležitostí. Vlastně mohlo být až trochu s podivem, že se ti věnovala přímo členka Rady, když pro sdělení ti těchto několika informací mohli vyčlenit někoho jiného, což nebývalo nikterak nezvyklé.

Nicméně zbývaly ti dvě hodiny od odletu, pokud by ses ve své velikosti odhodlala toto rozhodnutí podporovat, což by znamenalo v případě připravení věcí více než dost času. Něco jiného by však znamenala nutnost si ještě něco zařídit či provádět nějakou jinou činnost, které by zapotřebí vykonat, než bys zmizela na nějakou dobu z Chrámu.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi:

Chvílemi mám co dělat, abych Vash stačila. Dokonce ji musím i občas dobíhat, možná proto jsem si ani na jednu věc blíže nevzpomněla.
Konečně se však zastavila a já měla možnost ji pohodlně dojít. Sotva jsem ji vyslechla, tak jsem se na malou chvilku tvářila, jako by do mne uhodilo.
Ale to si nestihnu zařídit vůbec nic!
Svým krátkodobým „výpadkem“ v komunikaci jsem jí dala možnost, aby mne napomenula za chování, nicméně to bylo něco, co mne momentálně trápilo ze všeho nejméně.
„Ano, mistryně,“ opět jsem automaticky odpověděla a bez snahy se rozloučit jsem se otočila na patě a tentokrát jsem opravdu velmi rychle začala utíkat směrem k Archivu.
Už dříve jsem se sice divila, proč za mnou šla právě členka Rady, ale na nic kloudného jsem nepřišla. Hodila jsem proto tyto starosti zatím za hlavu. Nad tím můžu přemýšlet, až budu v pořádku na lodi.
Už při běhu jsem si v hlavě srovnávala, co a v jakém pořadí udělám. Tyto prostory Chrámu znám nazpaměť, takže jsem se nebála, že bych se mohla ztratit.
Napřed Archiv, kde si musím stáhnout informace o Quelloru. Jaký tam vládne počasí a tak. Kdyby sice byla planeta rozdělená na pásma, tak mi to nepomůže, ale aspoň vím, že se mám připravit na obě varianty. No a potom zbývá samotný Siilin. Ale informace o něm si prostuduju později, to nespěchá. Potom si musím sbalit, poslat zprávu Kachonovi, že v blízké budoucnosti mne v noci navštívit fakt nemůže a Radovi, aby vyřídil Michimu, že žádný alkohol nechci a ať se mnou nepočítá. Taky bych se měla zbavit toho, co mám v pokoji… hm…. To by mohl odnést právě Kachon…
Po cestě se moc nedívám. Pokud do někoho vrazím, tak se pořádně ani neomluvím a snažím se co nejrychleji prostě dostat k Archivu.

Jakmile se v něm ocitnu, ihned zaktivuji svůj datapad, který mám u sebe na rozdíl od meče prakticky pořád. Co nejrychleji se snažím vyhledat informace o Siilinovi a nahrát si je tam. Pokud by mi však docházel čas a hrozilo by, že bych odlet nestihla, tak se na Quellor vykašlu a přesunula bych se do pokoje, abych si sbalila oblečení do tepla i do zimy.
Jestli-že však samotný proces příliš dlouho netrval, nahraju si tam info o Quelloru a to včetně geografie, klimatu a politické situace, protože ta určitě bude hrát prim také.

V Archivu také využiju konzoli (nonRPG: nevím, jak se to ve SW jmenuje a hlavně, pokud to jde. Jestli-že ne, tak to udělám přes datapad), abych odeslala i ty naplánované zprávy. Napřed je na řadě Kachon: „V blízké budoucnosti se mnou na snídani nepočítej. Letím na misi. Přijdi ke mně do pokoje. Dárek bude za postelí. Hay,“ v překladu by to znamenalo asi toto: „Nemůžu s tebou spát, budu v prčicích.“ O zbytku pouze doufám, že to pochopí a opravdu to udělá.
Další zpráva byla pro Rada: „Ahoj, letím na misi. Až do odvolání ať se mnou náš známý nepočítá.“

Až všechny tyto pohledávky vyřídím, tak se rychlostí blesku pokusím přesunout do pokoje a sbalit. Tzn., že si vyhledám info o Quelloru a dle něj si nahážu do báglu bez ladu a skladu nějaké to oblečení. Chvíli mi trvá, než ve svém nepořádku najdu světelný meč. Ten si potom připnu k opasku u pasu. Do báglu za chvíli letí i takové ty dívčí potřeby, za kterými následuji speciální prdící balónek, svědící prášek, lékárnička, pár dělobuchů, gumový had, kterým se dá pomocí Síly pohybovat a on potom vypadá jako živý a osobní deník. Nakonec vezmu do ruky i flašku, kterou jsem měla schovat za postel a už ji tam chci i dát. Nakonec si to však rozmyslím, vlítnu do koupelny, vezmu si jeden z ručníků a zabalím do něj flašu, kterou potom opatrně postavím do báglu, který nakonec zapnu.
V tuto chvíli mne vůbec netrápí, že můj pokoj vypadá, jako by tam něco vybouchlo.
Datapad si opět schovám do kapsy. Jestli-že mi dochází čas, tak stejně rychle, jako jsem běhala po Chrámě doposud, se pokusím přesunout na trojku.
Pokud mám však času relativně dost, tak nikam nespěchám.

[Jordi Linx]

Coruscant, Chrám Jedi:
Sotva ses dozvěděla skutečný čas zbývající ti do odletu, tak se ti v hlavě spustilo jedno velké odpočítávadlo signalizující v jak velkém skluzu ses nacházela.

T -2:00:00
Vyrazila jsi plným tryskem směrem k Archívům Chrámu, protože jsi chtěla vědět, jak se správně obléci na nadcházející výlet. Při té příležitosti sis hodlala zjistit i nějaké další informace o Quelloru, jejíž jméno ti jinak nic neříkalo.

T -1:52:37
V Archívu bylo nad očekávání plno, ale obrovská studnice vědomostí Řádu byla na podobné situace více než dobře vybavena. Sice ti chvilku trvalo, než ses dostala ke správné datové kartě, ale v terminálu sis během přetahávání dat mohla vyřídit korespondenci. Co se geologických informací týkalo, tak Quellor nepatřil mezi extrémy. To škrtalo nutnou polární a pouštní výbavu a dost to ulehčovalo. Planeta byla slušně osídlena s velkým výskytem močálů a bažin, vodstva tvořily skoro polovinu povrchu. Kde nebyly bažiny nebo města, tam se nacházely planiny, mírné kopce a na pólech tundra. Pobřeží moří bývalo většinou kamenité a stejně jako množství planety se zde často nacházely mlhy. Překvapující nebyly ani rychlé přívalové deště, které dokázaly přijít zničehonic, rychle se vypršet a zase zmizet. Ostatní informace sis rozhodla nechat na cestu a podívala se po těch o mistru Siilinovi, byť zde jsi již tolik úspěchu neslavila. Přesto se ti několik informací povedlo uložit, než jsi vyrazila dál na cestu.

T -1:08:07
Nepořádek v pokoji existoval ještě před zahájením balící procedury a rozhodně se následkem balení nijak neztenčil, možná spíše naopak. S trochou obtíží se ti povedlo nalézt i světelný meč, zatímco žertíky a další obdobné hovadinky jsi měla prakticky po ruce a velice rychle si našly své místo v zavazadle. Po naházení všech věcí jsi však dospěla k dilematu, kdy bylo potřeba něco zredukovat, protože kupa věcí se trochu nadhromadila a zavazadlo nešlo zavřít. To znamenalo další chvíli ztracenou balením a přerovnáváním věcí.

T -33:32
Při odchodu z pokoje jsi nijak nemyslela na to, že dárek pro Kachona skončil v tvém zavazadle a zúčastní se výletu na Quellor. času bylo relativně dost, ale zvolila jsi rychlejší tempo, i pro případ, že by se mohlo stát něco nepředvídatelného.

T -06:57
Na přistávací ploše byl relativně, když jsi dorazila. Velký notně oprýskaný frachťák zde trpělivě čekal, když jej opouštěla osoba - mladý vysoký hnědovlasý Jedi v zašpiněném bílém plášti, jemuž se u pasu pohupoval perfektně udržovaný světelný meč. Poté, co sestoupil na plochu se rozhlédl, věnoval ti pár sekund pozornosti, než se usmál a vyrazil zhruba tvým směrem. Zhruba v půlce cesty okolo tebe prošla ta dívka, kterou jsi měla příležitost sledovat při tréninku. V její chůzi jsi mohla pozorovat jakousi pýchu, kterou se nesla vpřed. Oba se přátelsky přivítali, než zamířili do útrob Chrámu a zanechali tě na ploše samotnou s frachťákem, u něhož sis nemohla být jistá, jestli čekal na odlet nebo se z něho ještě vyloďovali další pasažéři.

T -01:25
K ploše se blížil twi'lecký rytíř se zavazadlem zeleného odstínu kůže a mířil přímo k frachťáku, aby se do něj nalodil.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi:

S trochou vynaložené snahy jsem se nakonec do dvou hodin vešla a byla jsem opravdu ráda, že mám dokonce i časovou rezervu, protože by se mi asi nechtělo vysvětlovat mistryni Vash, proč jsem nebyla schopná dorazit včas. Asi by ji případná prohlídka nejen mého pokoje, ale i zavazadla, příliš nepotěšila.
Bágl jsem hodila na zem a pro jistotu jsem se postavila k frachťáku tak, abych se mohla nalodit během pár okamžiků, ale na druhou stranu, abych nikomu nezavazela.
No to je nádhera, blesklo mi hlavou, sotva jsem si jej aspoň trochu prohlédla. Létající popelnice došly?
Než jsem však mohla tuto svou teorii rozvinout, vylodil se jiný Jedi. Nezdál se mi povědomý, tak jsem ho nechala být a ani jsem se nepokoušela vyřvávat na něj něco jako pozdrav. Když se však začal vítat s dalším členkou Řádu, raději jsem odvrátila oči. Od smrti mistra T´arjana jsem přerušila kontakt s mnoha svými kamarády, takže mi jich zbylo jen pár. Protože zbytek padawanů mne jednoduše nesnášel. Asi za to mohl fakt, že se mí spolužáci velmi často stávali cílem mých asi ne příliš promyšlených žertů.
U Sitha, pomyslela jsem si a vydržela se dívat jinam, dokud oba nezmizeli.
Sotva zašli kamsi za roh, pohledem jsem objevila nějakého twi´lecka. Vždycky mi dělalo problémy rozeznat do sebe jiné rasy než ty, které byly podobné lidem. Tak jsem se zamračila ve snaze vzpomenout si, jestli jsem ho třeba někde neviděla, nicméně abych se nakonec vyhnula uspěchanému setkání ne letové ploše, opět jsem si vzala svůj bágl a rozhodla se nalodit. Tím vlastně získám trochu času, nehledě na to, že až ho uvidím, nebudu ve stresu z odlétajícího dopravního prostředku.
Asi bych si měla projít politickou situaci na planetě a zjistit si něco i o Siilinovi… tentokrát to raději nebudu odkládat… člověk nikdy neví, co se může na misi stát. Mihlo se mi v hlavě při své snaze dostat se do frachťáku.

[Jordi Linx]

Coruscant, Chrám Jedi:
Jakmile k frachťáku zamířil i twi'lek, rozhodla ses do něho nalodit i ty sama. Po výstupu na rampu tě zastavil nejspíše lidský pilot a přeměřil si tě pohledem, než se podíval do svého datapadu a chvilku něco hledal. Nakonec ukázal do chodby za sebe a naznačil rukou doleva z tvého pohledu.
Padawan Geri, pokoj tři. Chodbou rovně, doleva a dveře na konci. Destinace Quellor,
informoval stroze o tvém umístění a zahleděl se za tebe, protože vzhůru stoupal i twi'lek.
Rytíř Seein Kuun Naa, pokoj dvě. Chodbou rovně, doprava a dveře z kraje. Destinace Kuat,
mohla jsi ještě zaslechnout, jak byl instruován i druhý cestující, o kterém jsi doposud věděla. Ani on se nikterak nezdržoval a zamířil do své kajuty, tedy alespoň z toho, co jsi mohla zaslechnout dle pohybu.

Kajuta samotná se neřadila mezi vrchol luxusu, ale byla na rozdíl od tvého pokoje uklizená. Ne, že by zde bylo mnoho věcí, které by mohly vést k vytvoření nepořádku. Relativně pohodlná pryčna pro jeden a čtvrt běžného člověka, stolek, skříň na věci a jedna židle v rohu, která však pohodlností neoplývala a byla zde čistě účelově. Na podlaze bylo akorát tak dostatek prostoru k sednutí si a meditaci, tedy pokud bys o to stála. Pro větší pohodlí při podobné činnosti zde byl k dispozici poměrně huňatý koberec, který vypadal pravidelně udržovaný a čištěný, což by se v běžných frachťácích rozhodně nedělo.

Místo pobíhání po frachťáku jsi se rozhodla zjistit nějaké informace o mistru Siilinovi, za nímž jsi de facto letěla. V datech jsi nalezla podobiznu iktotchiho ve středních letech, jenž mohl za temného osvětlení v úzké uličce působit i velice děsivě. Jeho poslední padawankou byla Dilirriel Tasso, která se stala rytířkou zrovna nedávno a to díky absolvování standardních zkoušek. Sám mistr nebyl známý tím, že by v něčem vyloženě vynikal, přesto absolvoval řadu rozmanitých úkolů po celé galaxii a dle všeho si dovedl vždy poradit. Nacházela se o něm také zmínka, že patřil mezi více než slušné piloty, když toho bylo zapotřebí. Víc se ti k němu zjistit nepovedlo, i když ses mohla domnívat, že s oprávněním mistra Řádu by ses dostala ke složkám snad každého člena.

O Quelloru se ti toho povedlo vyštrachat podstatně více - hlavním městem byla Terrina a většinu populace tvořili lidí, byť se na tuto planetu přistěhovali. Obchod zde byl relativně živý a ceny v rámci galaktického měřítka relativně příznivé. V čele stál planetární senát, jemuž předsedal nejvyšší senátor, pravidelně jednou za tři místní roky volený z řad senátu, nikdy ne však dvakrát za sebou. Na udržování pořádku se podílely bezpečnostní složky a civilní služba, kterou nastupoval každý místní domorodec na jeden rok a jež jistou mírou spadala pod bezpečnost. Tohle vše ses mohla dočíst až k bodu, kde stálo:

... informace se aktuálností datují do doby před mandalorianským útokem.