Výcvik pro Gnosta(Gnost Kohn)

[Gnost Kohn]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:

Nevím, na tyhle poučky jsem nikdy moc nebyl. Hlavně proto, že jsem ne vždycky pochopil co znamenají.
A taky, že kdybych se je pokoušel pochopit, zbyl by ze mě slintající idiot, ikdyž ani k tomu nemám občas daleko.
Podívám se na svůj meč. Stáhnu, nebo spíše zvednu hodnoty na klasicky používané, které jsem jako malý popsal "Pálí, nesahat.".
Dobře. Není nad to se trošku prospat před takovým malým peklem, které nás zítra čeká.
Pak vyrazím za Frederickem s doporučeným cílem, jít spát.

[Jordi Linx]

Iridonia, Tunely Wortanu:
Nad citací slov mistra Dobb jsi se příliš nezastavoval a jednoduše jsi uzavřel dnešní epizodu s tím, že si přeci jen půjdete opravdu lehnout, abyste nabrali na zítřek co nejvíce sil.

Probuzen jsi byl poměrně časně a poté, co jste něco krátce posnídali jste vyrazili z tunelů za brzkého rozbřesku. Na mnoha místech byla ještě tma, ale mistru Dobbovi to nikterak nevadilo a pln energie kráčel vpředu. Frederick pomocí silových technik potlačoval zívání. S sebou si nesl nádobu s pitnou vodou, jinak měl pouze oblečení a světelný meč. Než jste vyrazili, tak jsi měl na přípravu nějakých pět až deset minut, což nebylo zrovna mnoho, pokud jsi do toho započítal i probuzení a oblečení se.

Podle očekávání jste byli mistrem vysazeni u rozbitého mostu, jenž měl být vaší dnešní hlavní činností. Už první prohlídka byla dost nepovzbudivá - z mostu zůstal pouze kus pilíře ve dvou třetinách řeky od okraje s tunely a poničený kus vozovky na vaší straně. Navíc všude okolo bylo spousta trosek, které se rozvalovaly v řece, při okraji mostu a kdo ví kde ještě.
Začněte nejdřív s odstraňováním všeho, co se nedá použít. Takže všechny trosky vylovte na břeh, tady ten rozbitý kus strhněte a potom odkliďte a ten pilíř zahlaďte. Jeho podstava vypadá dobře, tak se toho využije. Při strhávání rozbitého kusu si dejte pozor, aby se na to potom dalo nějak slušně navázat. Mezitím by měli dorazit někteří místní s novými částmi konstrukce na landspeederech. Bude potřeba začít zasazováním nového pilíře, takže nejprve odkloníte řeku okolo něj s pomocí silových polí, vyhloubíte dostatečnou díru a do ní se bude zasazovat nový pilíř. Tohle byste teoreticky mohli za příznivých podmínek stihnout dneska. Hlavní je ale odklidit ty trosky,
sdělil vám mistr Dobb instrukce vztahující se k vaší dnešní činnosti, než sám zamířil k landspeederu, který jste měli zapůjčený. O svém úkolu vám nic neřekl, ale věděli jste, že bude hledat stopy a pátrat po případných pirátech, pašerácích a podobných příživných živlech.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Tunely Wortanu:

Poslouchám instrukce mistra Dobba ohledně dnešních nuceně-dobrovolných pracích.
Strhávání mostu, odkloňování řeky, hloubení díry... chápu... budu mít co dělat abych se nepohřbil pod sutí nebo neutopil.
Chviličku mlčím a prohlížím si řeku a snažím se nemyslet na to, co všechno mě dneska čeká.
Stavitel Gnost... tohle jaksi není v mé specializaci.. ikdyž ta je...
Tak jdeme do toho ne.... kam budeme skládat trosky?
Řeknu a nenápadně se zbavím rozhodování, alespoň do doby než se úplně proberu.

[Jordi Linx]

Iridonia, Z mostu:
Nedalo se vyloženě říci, že bys oplýval nadšením při vidině vašeho dnešního úkolu, ale nikde neexistoval žádný přesný popis toho, co by měl vlastně Jedi dělat a co už ne. Přesto jsi se zbavil břemene rozhodování a nechal na Frederickovi, aby určil místo, kam budete přemisťovat zbytky trosek. Ten se na tvou výzvu jenom porozhlédl a ukázal na volný prostor vedle kraje mostu.
Naházíme to tamhle. Bude docela jednoduché se k tomu dostat z více stran a nebude to překážet,
rozhodl Frederick a trochu se začal procvičovat a protahovat, než si odložil svůj plášť. Jakmile skončil se svou rozcvičkou, tak se vydal na bližší prohlídku mostu, respektive toho, co z něj zbývalo, předtím, než měl v plánu cokoliv začít dělat. Na obhlížení toho sice nebylo mnoho, ale i tak jsi v jeho pohledu poznal, že dospěl k několika novým závěrům.
Nejdřív bych začal odklízením trosek ze vzdálenější části řeky. Udělal bych to takhle - skočím na ten stabilní pilíř a budu ti podávat trosky odtamtud, zatímco ty je budeš uklízet na břeh. Co ty na to? A až s tímhle skončíme, tak se poradíme, co provedeme dál,
navrhnul Frederick a ukázal rukou, kam se dostane a jak si to celé představoval. Předáváním samozřejmě měl na mysli Sílu s tím, že byste vytvořili jakýsi dvou článkový řetěz. Vzhledem k velikosti některých trosek by se však v některých případech nejednalo o nic vyloženě jednoduchého a čekala vás spousta práce.
Co se týkalo počasí, tak se v řece objevovaly první odrazy paprsků zdejší hvězdy, ale právě protože jste byli u řeky, tak bylo ještě poněkud chladno. I tak si Frederick již svůj plášť neoblékl a čekal, jestli mu potvrdíš jeho plán, než by se vydal na svou pozici, abyste mohli začít.

[Gnost Kohn]

Iridonia, U mostu:

Podívám se na místo, kam budeme házet trosky.
Jo... to půjde.
Trošku si rozhýbu a poté protáhnu ruce.
To by šlo...
Odkývu Frederickovi návrh první fáze plánu.
Sudnám si plášť a položím ho vedle Frederickova. Pak si začnu hledat místo mezi Frederickovou pozicí na pilíři a cílovým místem. Hlavně se postavím tak, abych si trosky nepřenášel nad hlavou.
Hlavně tam nespadni, já pro tebe nepolezu do vody.

[Jordi Linx]

Iridonia, U mostu:
Frederick se na tvou výzvu ohledně možného pádu do vody jenom pobaveně pousmál a soustředil se na své skoky. Nebyl to jeden dlouhý skok, ale sled menších, k nimiž využil trosky čouhající z vody. Každý jeho skok byl jistý a mohl jsi tak obdivovat jeho rovnováhu.

Poté už následovala tvrdá práce - hned z počátku totiž Frederick začal pracovat s nejtěžšími kusy a ty jsi měl hodně co dělat, abys je dostal na břeh. Měl jsi dojem, že tvůj kolega byl v tomhle trochu schopnější než ty, ale rozdíl nebyl příliš patrný. Každou čtvrhodinu jste si vybrali pár minut na odpočinek, než jste opět pokračovali. Práce šla víceméně od Síly, ale i tak jste se notně zapotili a sundaného pláště jsi nijak nelitoval. Po třech hodinách jste měli odklizeny všechny trosky, kromě jednoho velkého balvanu, jenž byl dost velkou částí mostu. Ten byl naštěstí relativně blízko břehu, ale ani jeden z vás ho nebyl schopen zvládnout sám. Museli jste to nakonec provést společně, ale i tak se vám nesmírně ulevilo, když jste jej konečně odložili na zem a mohli se unaveně natáhnout s mohutným vydechováním.
Po krátkém odpočinku a občerstvení čerstvou vodu jste se chystali očistit vaší stranu mostu, jak bylo dále v plánu, když konečně dorazil někdo z místních. Přiběhl však pěšky, bez jakékoliv nosné konstrukce k mostu, nebo instrukcemi. Už na první pohled vypadal poněkud vyděšeně a vystrašeně.
Potřebujeme pomoct! Neštěstí, jestli se rychle něco neudělá, tak zemřou!
dostal ze sebe spěšně, ale nezacházel do detailů a čekal, jak budete reagovat.

[Gnost Kohn]

Iridonia, U mostu:

Sedím na kusu trosky a nasazuji si masku.
Budu to muset upravit... nějakej kryt s brčkem a filtrem na kyslík...
Po chvíli vstanu a přejdu k Frederickovi, abychom mohli přejít k druhé fázi plánu, naší straně mostu.
Když zachytím zabraka, napadne mě několik teorií o tom, co tady dělá. Ikdyž je to nepravděpodobné, šel si zaběhat. Nepravděpodobnější bylo to, že nám přišel z dobré vůle pomoc. Náhodně prochází. Nebo nám sem už vezou nové části konstrukce.
Bohužel chlapi... ještě nejsme hotoví.
A nebo se něco bokem posralo.
Hm... přece jenom se vyplatí předpokládat, že nás vždycky může potkat něco horšího.
Přejdu k němu na vzdálenost tak dvou metrů. Vždycky to může být horší, může to být návnada, proto pozoruju nenápadně okolí. Přes brýle stejně nevidí kam se dívám.
Klid, co a kde se stalo? Stručně, podrobnosti po cestě.
Řeknu v podstatě první věc a podívám se na Fredericka, snažím se vyčíst co si asi myslí.

[Jordi Linx]

Iridonia, U mostu:
Než k vám muž mohl dojít, tak jsi stihl spřáhnout několik teorií o tom, co se asi mohlo odehrát a jednu z nich si vybral. Byť si ji asi několikrát změnil, stejně jsi skončil u té ne příliš příjemné. Zbrklá slova muže ji jen potvrdila a ty ses pokusil jej přimět ke klidu, s čímž Frederick mlčky souhlasil. Zároveň jsi naznačil, že vše proberete k místu neštěstí a vykročili jste tedy slušným tempem vpřed. Frederick se k vám připojil o kratičký moment později, kdy zkontroloval, že jste nezanechali nic tak, aby byl někdo ohrožen a chopil se vašich plášťů.
Když jsme obnovovali jeden ze zborcených tunelů, tak se sesypal. Jsou tam naši lidi a živí, ale nemůžeme se k nim dostat včas, protože nám to zasypalo i generátor a další tam nedostaneme dřív jak za hodinu nebo dvě,
vylíčil rychle zabrak a ukázal směrem k jednomu z vchodů do podzemního komplexu. Frederick se tím směrem podíval a do tváře se mu dostavil rozhodný výraz.
Nebudeme zbytečně váhat a míříme přímo tam. Co nám o tom závalu ještě můžete říct?
poznamenal Frederick a nasadil lehký klus ke zrychlení vašeho pohybu. Nebylo to žádné tryskové tempo na hranici možností, ale rozhodně to jednoznačně zkrátilo předpokládanou dobu, do níž byste tam měli dorazit.
Tunel je docela úzký, asi dva metry do šířky a dva do výšky. Chtěli jsme se dostat tamtudy, protože patří mezi ty menší a je rychlejší se jimi provrtat dál,
připojil muž další informace a mohutně funěl, jak už měl něco za sebou, ale přesto vám prozatím stačil. K vaší smůle nebyl v okolí žádný volný dopravní prostředek, jak byly všechny rozebrány proto, aby se obnova hýbala co největším možným tempem kupředu.

[Gnost Kohn]

Iridonia, U mostu:

Dva na dva metry... mohlo nás potkatn něco horšího.
Je docela štěstí, že šli do menšího tunelu, kdyby se sesypal větší tak bysme s tím asi těžko něco udělali, tady to sice bude hodně práce, ale je to proveditelný.
Formuje se ti v hlavě plán šéfe?
Řeknu v podstatě jen tak. Ještě jsme tam ani nedošli, takže mluvit o nějakém plánu je trošku předčasné, ale pár nápadů by mohlo být.
A teď ještě kolik se toho sesypalo
Asi náhodou nevíte kolik metrů tunelu se asi sesypalo?
Zeptám se zabraka.

[Jordi Linx]

Iridonia, Cesta městem:
Snažil sis představit, co by vás tam asi mohlo očekávat a vzhledem k situaci jsi mohl zkonstatovat, že z hlediska velikosti chodby to pro vás bylo příznivější. Tedy alespoň jsi nabil takového dojmu. Pro to, aby sis potvrdil, jak přesný by tvůj dojem mohl být, sis vyžádal další informace od zabraka pobíhajícího s vámi. S přibývajícími kroky mu docházel dech čím dál tím víc.
Kolik ...? Eh, nevím to jistě, určitě tak pět deset metrů. I když kabel od generátoru byl až k prodlužovači dlouhý přes dvacet metrů a ten není vidět. Nebo byl?
odpovídal zaskočeně zabrak a Frederick mu gestem naznačil, že již nemusí dále odpovídat. Přesností jeho odpovědí jste si totiž nyní nemohli být moc jistí, protože se snažil soustředit na udržení vašeho tempa po svém předchozím běhu.
Možná bude lepší, když poběžíme napřed, jen nám řekněte kudy,
navrhl nakonec Frederick a na moment se zastavil, aby si vyslechl přesnější instrukce.
Touhle cestu nahoru k tunelu. Tam doprava hlavní chodbou až ke generátoru, dál doleva chodbou, která se bude trochu stáčet. Dostanete se do jeskyně, kde budou ostatní a navedou vás dál,
informoval vás rychle zabrak, než Frederick pokynul a vyrazil opět vpřed o něco větším tempem než prve. Ani nyní jsi neměl problém mu stačit, i když vám ještě nějaký ten kus cesty zbýval.
Plán zatím nemám, snad jen se tam dostat co nejrychleji a víc uvidíme na místě. Takhle bychom mohli jenom planě spekulovat,
odpověděl ti se zpožděním Frederick na otázku a snažil se soustředit pouze na běh a nic jiného.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Cesta městem:

Běžím zároveň s Frederickem a snažím se nezapomenout dýchat a nezrychlovat více než je potřebné.
Na kondiční běhy jsem nikdy nebyl. Fyzickou kondici jsem si sice udržoval ale běháním zrovna ne.
Bude zajímavý jestli s tím něco uděláme.
Pak mě napadne jak se tunel mohl sesypat. Nebo.. logicky se to stá může, ale zaráží mě, že tam nedali třeba podpěry, nebo něco takového. S tím přece museli počítat.

[Jordi Linx]

Iridonia, Cesta městem:
Frederickovi jsi již neodpověděl a soustředil ses na běh stejně jako on. Po chvilce jsi zjistil, že v porovnání s tebou působil stále neuvěřitelně svěže, byť jsi neměl problém s nastoleným tempem. Výdrž tedy rozhodně patřila mezi Frederickovo silné stránky.

Cestu ke zřícené části tunelu jste nalezli poměrně rychle a bez potíží, i proto, že vám vyšlo několik jedinců naproti. V místě zavalení bylo několik dělníků, kteří ručně s pomocí krumpáčů ubíjeli skálu, ale příliš se jim to nedařilo. Balvany byly poměrně velké, ale neměli byste mít problém je postupně z tunelu odvalit.
Díky nejvyššímu, že jste tady. Běžně jsme pokračovali v obnovování tunelů do spodních pater, když se ozvala rána a celé se to sesypalo. Jednoho muže jsme vyprostili, ale minimálně ještě jeden je tam zavalen,
ukázal rukou směrem k zavalenému tunelu a zhluboka se vydechl. Byl jedním z těch, kteří před chvílí usilovně pracovali s krumpáčem.
Bohužel nemůžeme použít silnější zařízení, abychom nezranili zavaleného muže nebo nevyvolali další sesuv. Jakmile se objeví jeden, tak je dost běžné, že nedlouho na to následuje další,
dodal ještě muž a podělil se o osobní zkušenosti, které by vám mohly přijít k užitku. Frederick mu pokýval a začal si prohlížet místo sesuvu, zatímco ti nechal prostor pro případné otázky, nebo připojení se. Zdálo, že se uvažoval o postupném a opatrném odvalování jednoho kamene za druhým, dokud byste se nedostali k cíli. A zatímco by jeden odvaloval, tak by druhý přidržoval a zajišťoval proti dalším sesuvům.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Cesta městem:

To bude makačka.
Prohlédnu si zával a podívám se na Fredericka.
Použili jste nějaké podpěry nebo jiný typ výstuží k předejití závalu?
Zeptám se dělníků, zatímco přejdu blíž k závalu a pokusím se najít nejlepší cestu k tomu, jak suť odklidit.
Ikdyž tohle mohla být taky úmyslná sabotáž.
Oba naráz odvalovat nemůžeme. Jenom bysme si překáželi a zbortilo by se to znovu.

[Jordi Linx]

Iridonia, Cesta městem:
Nejprve jsi se zeptal místních dělníků na detail vztahující se k rekonstrukci tunelu a tvá otázka vyvolala i Frederickův zájem. To tedy znamenalo, že dle jeho mínění rozhodně nebyla úplně od věci.
Jako obvykle, sem tam trám. A taky jsme pravidelně kontrolovali stěnu - nikdy bych neřekl, že se zrovna tenhle tunel zhroutí,
poznamenal jeden z dělníků a ukázal rukou směrem ke kusu mohutného dřevo trčícího ze sutin, čímž pokládal svoje tvrzení. Jeho odpověď vyvolala na Frederickově tváři zamyšlený výraz, ale nakonec se na nic dalšího neptal a soustředil se opět směrem k balvanům a k tomu, jak je co nejlépe a nejrychleji z tunelu dostat ven.
Máš pravdu, tak se budeme střídat. Já začnu jako první, ty zatím kontroluj stěny a snaž se je držet pohromadě. Budu vyndávat kameny odshora, zatímco tady ostatní je potom budou přenášet dál, abych měl kam je dávat. Případně zkus jistit, aby se to nesesypalo. To je to poslední, co bychom potřebovali,
přikývnul na tvůj návrh a naznačil, že zapojí do procesu i přítomné dělníky. Ti nic nenamítali, protože jste měli nyní společný cíl a oni chtěli svého kolegu zachránit stejně jako ty s Frederickem.

Práci zahájil Frederick téměř okamžitě a začal nejprve s množstvím menších kamenů shora, což svědčilo o jeho opatrném postupu. Teprve po chvíli pomocí Síly vylevitovával ven větší kusy, kdy vše neustále ubíral seshora. Po čtvrt hodině práce se však nezdálo, že by nějak výrazně pokročil, než tě požádal o vystřídání. Věděl jsi, že by ještě mohl pokračovat, stejně tak sis však byl vědom toho, že na něm byla patrná nějaká ta únava. Přeci jen jste byli v plném zápřahu už od rána.
Na tebe tak čekalo množství středně velkých kamenů rovnoměrně rozložených, jeden větší při horní části valu vlevo a několik menších dole při zemi. Za těmi menšími se pak vyskytovalo několik větších balvanů, které však byly téměř vespod. Jediným pozitivem bylo, že jste postupovali rychleji, než by zatím zvládali místní dělníci.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Cesta městem:

Jde to pomalu...
Neodvalili jsme zatím dost, takže se dělba práce dala popsat jako 90:10, v podstatě jsem jen stál jako nějaký dráb a sem tam přidržel nějaký kámen.
Zatímco byl můj díl práce minimální měl jsem víc prostoru pro vlastní myšlenky.
Prostě mi to nesedělo. Podpěry sem tam daly. Před sesypáním tunelu se ozvala rána, takže jsem náhodu vyloučil. Navíc jeden ze zabraků sám řekl, že by nečekal zborcení tohohle tunelu.
Vzhledem k tomu, aby jsme vypomohli s organizací a snahou některých o sebeobohacení se, proto jsem vyloučil všechny náhody a zbývala sabotáž.
Teď byl ale čas nechat myšlenky na tohle stranou, s frederickem jsme si vyměnili místa.
Jde to pomalu, moc pomalu...jestli to ti pod sutí přežijou tak budou mít obrovský štěstí.
Postupoval jsem skoro identicky jako Frederick. Ubírat zezhora. Můj postup byl možná trošku agresivnější než Frederickův, protože jsem bral víc většich s tím že menší se o sebe většinou postarají samy. Zase jsem ale nešel do něčeho šílenýho, protože nemám moc velkej zájem o to aby se to znovu sesypalo.