Ayla Ordo - první mise: Intriky za stínu měsíce (Gwendolin)

[Artas Nostra]

Kerberu, volný vesmír poblíž Nar Shaddaa

Kerberus právě opustil hyperprostor, a kdyby byl někdo v kokpitu. Naskytne se mu se mu výhled na tuhle horu odpadu a Mekku zločinu. Ano, řeč je o velmi dobře známém měsíci pašeráku, který obíhá planetu Nal Hutta, volně z přeložitelnou z huttštiny, jako nádherný klenot. Ač zní oba názvy poměrně romanticky, nemohou být snad dále od pravdy. Každý kdo jednou vkročil na povrch jedné, či druhé koule kamení. Ti poví, že na těchto místech štěstí nalezne jen nepatrná část lidí (tvorů) a zbytek může leda živořit. Po případě spílat nad svými nuznými životy. Každopádně byl Orion probuzen nepatrným elektrošokem, ze svého náramkového počítače. Ten byl propojen na hlavní palubní počítač Kerbera a proto mu tak oznámil, že dorazili do cíle. Neslyšnými pohyby se trochu protáhl a zpozoroval vedle sebe Aylu jen ve spodním prádle. On se nikterak předtím svlékat neobtěžoval, protože byl až příliš vyčerpaný z událostí v hrobce. Opatrně slezl z postele a dal si práci aby, tě neprobudil. Poté vyšel na chodbu a tam své protahování dokončil. Nakonec si zašel pro konvici kafe do malé kuchyňky. Posadil se na sedadlo v kokpitu a nohy si opatrně položil nahoru, přes ovládací pulty. Nic tak nespustil a zároveň si užíval pohodlí. Motory nechával vypnuté, aby tě nevzbudil. Nikam zásadně nespěchal, takže si mohl ještě chvíli dovolit, nech vás relaxovat...

________________________________________________________________________________________________________________

Vítám tě na první misi.
Jako vybavení máš vše, co si odvezla z Dxunu. Tzn. Zbraně, případně obyčejné šaty a zbroj.
Nechávám opět lehce volný úvod na seznámení s prostředím a aklimatizaci.
Opět můžeš napsat post popisující tvé dojmy, náladu, emoce, a jiné srdeční výlevy.
Enjoy

[Gwendolin]

Kerberu, volný vesmír poblíž Nar Shaddaa

Probudila jsem se sama. Druhá půlka matrace byla stále ještě teplá. Lze tedy předpokládat, že Orion vstal teprve před chvílí. A pokud mě neprobudil, mám ještě čas. Převalím se na záda a relaxuji. Jsem poprvé ve vesmíru, poprvé na dlouho mimo domov. Vyměnila jsem jednu džungli za druhou, mě neznámou. K přežití zde nemusíte být nejsilnější. Výstřel z blasteru přijde odkudkoliv. Motivací může být cokoliv. Hamižnost, strach, vztek… ale i hlad. Musím být opatrná, ještě neznám pravidla, podle kterých se tady hraje.
Aby to nebyla má poslední mise.
Promluvím a zvednu se z postele. Jako každé ráno i nyní provedu sérii cviků. Udržuji se tak ve formě a zároveň ze sebe setřesu poslední zbytky únavy. Prameny nepoddajných vlasů stáhnu gumičkou a z batohu vytáhnu čisté oblečení. Tričko, vestu, kalhoty doplním o pásek s řadou pouzder. Z jednoho z nich vytáhnu tři ocelové kroužky a nasadím si je na ukazováček, prostředníček a prsteníček pravé ruky. S touto ozdobou bez větší námahy někomu vyrazím zuby. Do pochvy v pravé botě zasunu vibrodýku.
Ty zůstaneš dnes tady.
Přejedu prstem po rozparovači. Nechci zbytečně poutat pozornost a tak si k opasku připevním mandalorianský blaster. Naposledy zkontroluji své oblečení a vybavení. Mám vše. Spokojená odcházím. U dveří kajuty mě zastaví krásná, omamná vůně kávy. Nechutná mi, ale vždycky si k ní ráda přivoním. Aroma se táhne chodbou až do kokpitu. Tam také naleznu svého společníka. Sedí v křesle a odpočívá.
Dobré ráno.
Pozdravím a posadím se do volného křesla. Očima visím na největším měsíci planety Nal Hutta. Celý měsíc je jedno obrovské město. Nejnebezpečnější v galaxii.
Jaký je plán? Koho hledáme?

[Artas Nostra]

Kerberos, volný vesmír poblíž Nar Shaddaa

Jakmile si usedla vedle Oriona. Nečekaně ti čepel jeho světelného meče mířila na hrdlo. Naprosto si nevěděla co se děje, ani proč to udělal. Ani se na tebe přitom nepodíval.
Právě si zemřela.. Nar Shaddaa není Dxun, takže tě naučím pár věcí, než dosedneme na povrch. První věc nikdy nikomu nemůžeš zcela důvěřovat. Jako vidíš třeba teď.. vlastně by se dalo říct, že jsem jediný, komu zcela můžeš věřit a tím se to stává dalším pravidlem. Protože kdybych chtěl, zabil bych tě, nebo podvedl už na Dxunu. Další pravidlo, neprovokuj zbytečně Centrálu ani Hutty. Obě frakce jsou nyní na nože, takže se na tom dá dost vydělat. Ale radím ti nechat tyhle věci na mě. Přeci jen mám mnohaleté zkušenosti s oběma a ty si právě opustila džungli.
Pousmál se a vrátil meč na opasek.
Další věci se naučíš za pochodu, protože to je nejlepší škola přežití v téhle ocelové džungli. Ještě nějaké otázky, nebo připomínky? Když už mi tě mandalore pověsil na krk?
Zeptal se naprosto klidně, jako by jste se bavili o úplně běžných věcech a kopl do sebe šálek vlažné kávy.

[Gwendolin]

Kerberos, volný vesmír poblíž Nar Shaddaa

Je to tu zas. Horko a zářivá čepel těsně u mého krku. Překvapením ztuhnu a snažím se příliš nedýchat. Koutkem oka spatřím Orionovu tvář. Vůbec se na mě nedívá... Cožpak nechce vidět moji smrt? Vzápětí se přesvědčím o opaku. Je to jen jeho osobitý způsob výcviku. Způsob jak mě přivítat v jeho teritoriu.
Rozumím. Nikomu nedůvěřovat, jen tobě. Nikoho proti sobě nepoštvat. A všechno nechat na tobě.
Zopakuji pravidla a užívám si každý nádech.
Ne, budu se tě držet a všechno sledovat.. Snad jen. Co ti Canderous udělal? Jestli se můžu zeptat.
Promluvím a vybavím si našeho velitele, jak si mne zraněnou bradu. Mezi muži muselo být něco hodně osobního. Nějaká křivda? Jinak by si to mandalor nenechal jen tak líbit a v táboře by propukl masakr. Podobný tomu v ruinách.

[Artas Nostra]

Kerberos, volný vesmír poblíž Nar Shaddaa

Orion se věnoval dalšímu nastavovaní systémů lodi a ta se poklidným tempem vydala směrem k měsíci.
Co mi Canderous udělal? Mě vlastně nic, jen způsobil svou zbabělostí smrt mých rodičů a v podstatě i 99% mého původního klanu. To je také jeden z důvodů, proč mám jiné příjmení a tím i možnost vlastního klanu do budoucna. Takže opravdu nic, pro co bych měl důvod vyvraždit všechny Ordy na Dxunu.
Na tváří se mu při té představě objevil trochu ďábelský úsměv a znovu ty ohnivé hadí oči. Potom, ale trochu zakroutil hlavou a všechno zase bylo jak má být.
No každopádně prozatím máme dohodu, která se tě týká, ale znát ji nepotřebuješ.
Dodal s aurou tajemna a někomu poslal zprávu lodním komunikátorem.

[Gwendolin]

Kerberos, volný vesmír poblíž Nar Shaddaa

Toho jsem se obávala. Měl více než dobrý důvod chtít Canderousovu smrt. Vlastně by mohl chtít smrt každého z mého klanu. Se svými schopnostmi by to snadno uskutečnil. Ale nestalo se tak. Až na tu ránu k žádnému vyřizování účtů nedošlo. Naopak mandalor se tvářil, jako by považoval Oriona za dobrého přítele. A Orion? Ten se tvářil tajemně jako vždy. Přesně jako teď, když zahrál na mou strunu zvědavosti a informoval mě o jejich dohodě.
To si nemyslím. Být to jen mezi vámi, mlčím. Ale když už se mnou kšeftujete, jak Czerka s Wookieema, tak bych ráda věděla o co jde!
Promluvím možná až příliš horlivě. Každopádně bezvýsledně. Muž věnuje pozornost komunikátoru a informuje o našem příletu, zatímco já v mysli formuluji slova, která snad tuto diskuzi zdárně ukončí. Nakonec se natáhnu a spustím. Klidně a přesvědčivě.
Oba budeme klidnější, když si nad tím nebudu lámat hlavu. Budu se pak moct plně věnovat práci. Tak povídej.

[Artas Nostra]

Kerberos, tajná přistávací plocha na Nar Shaddaa

Když dokončil odesílání zprávy, namířil si to lodí přímo proti městu na měsíci. Sestup byl rychlý, ale až neuvěřitelně bezproblémový. Možná tomu nahrával i fakt, že loď nikdo nemohl sledovat.
Mám ti zopakovat pravidlo číslo dvě? (bezmezná důvěra v Oriona^^) Když ti říkám, že se tě to nyní netýká, tak to opravdu není podstatné. Až uznám, že přišel správný čas a nerozhodnu se z dohody vycouvat. Dozvíš se to jako první, samozřejmě pokud z toho vycouvám, tak se tě dohoda přestane týkat úplně... To ti musí nyní stačit.
Loď se právě přiblížila k trochu zapadlé části města, kde nebylo vidět žádné místo k přistání. To rozhodně vzbudilo další otázka, ale poté Orion vyslal nějaká algoritmus ze svého náramku a jedna velká kopulovitá střecha, se rozevřela jako střecha hvězdárny. Pod ní se objevila přistávací plocha a loď na ní rychle přistála. Stejně náhle jako se otevřela, za vámi střech i zaklapla.
Tak jsme tady. Tohle je má skrytá základna na Nar Shaddaa. Ví o ní jen mí loajální společníci, takže o ní nikdy nemluv.
Řekl to klidný, přesto důrazným tónem hlasu. Protože to bylo pro něj evidentně důležité. Nakonec vypnul motory a další nyní nepotřebné lodní systémy. Když většina kontrolek i diod pohasla, zvedl se z křesla a odnesl prázdnou konvici kávy do kuchyňky. Otevřel spínačem lodní vstup a do vnitřních prostor lodi se navalil ještě trochu nepříjemně vonící vzduch, který se ještě nestačil po uzavření střechy zcela profiltrovat. Proti původnímu stavu to však bylo mnohem lepší.
Vezmi si věci z lodi, prozatím ti najdu nějakou volnou místnost na ubikacích základny. Pokud tedy ještě bude nějaká volná. Přeci jen to tu až tak velké není... V nejhorším případě bych se s tebou dělil o svůj pokoj, ale o to asi zájem nemáš...
Řekl tak trochu do ztracena a pomalu se vydal po rampě lodi ven.

[Gwendolin]

Kerberos, tajná přistávací plocha na Nar Shaddaa

To ti musí nyní stačit. Musí, ale nestačí. Jenže mi nezbývá, než se s touto odpovědí spokojit. Nemám na své straně žádné páky, kterými bych jeho názor změnila. Skousnu ret a vyhlédnu z panoramatického okna. Loď se rychle přiblížila k městu a mně se naskytl pohled na tuto betonovou džungli, nad kterou ve dne ani v noci neutichala rušná doprava. Vesmírné lodě, ať nákladní či osobní, neustále přiváželi na měsíc nové zboží, osoby. Vysoké šedivé mrakodrapy a přistávací rampy se prodírali skrz silnou vrstvu smogu.
Vypadá jako smetiště.
Podělím se o první dojem. Vlastně to nebylo daleko od pravdy. Lidé zde dřeli bídu s nouzí. Každý nový přírůstek do rodiny, znamenal automaticky nový hladový krk. Jen co děti trochu vyrostli, vydali se do ulic žebrat a krást. Živit se zde poctivou prací snad ani nešlo. A pokud to kdokoliv zkusil, brzy ztratil veškeré iluze. Loupeže, výpalné a nemilosrdná konkurence ho nakonec donutili obrátit blaster proti sobě a ukončit trápení. V případě, že nebyl někdo jiný rychlejší. Na druhou stranu byl Nar Shaddaa ráj pro každého, kdo se rozhodl zasvětit svůj život zločinu. Ostatně vládci soustavy Huttové byli sami gangsteři.
Po několika minutách jsme se ocitli v cíly. Pod námi se otevřela kopulovitá střecha budovy, která ukrývala přistávací rampu a loď na ní jemně dosedla. Vzápětí se střecha opět zavřela a ukryla nás před každou nepovolanou osobou.
Spolehni se. Nic neprozradím.
Ujistím muže pevným hlasem.
Pravidlo číslo jedna, nikdy nikomu nevěř.
Zopakuji první bod nově nabitého kodexu a pozoruji vypínání všech systémů na lodi. Když je vše hotové, následuji Oriona do kuchyňky a k výstupu z lodi. Jen co se východ otevřel, silný zápach mi zkřivil obličej. Vzduch je těžký, nepříjemný.
Tady se musí dařit doktorům. Všichni obyvatelé musí trpět astmatem.
Jeden nádech a mám pocit, jako by mi někdo položil na hruď kovadlinu. Pohlédnu na svého společníka. Ten však nevypadá, že by mu cokoliv vadilo.
Za vlastní pokoj budu vděčná. Ale už jsme se dělili o jednu postel, takže by mi to znovu nevadilo.
Usměji se a vrátím se do kajuty. Do batohu poskládám oblečení a navrch položím přilbu. Pochvu s vibromečem si přehodím šikmo přes záda. Jednou rukou uchopím rozparovač, druhou poutko batohu. Rozhlédnu se po místnosti a ujistím se, že mám vše.
Zbroj si budu muset odnést až napodruhé. Teď musím najít Oriona a zjistit, kde budu spát.

[Artas Nostra]

Tajná přistávací plocha na Nar Shaddaa

Vzduch je čím dál tím lepší, jak ho filtry základny zbavují těžkého smogu a nepříjemných pachů. Nakonec už je skoro stejně čistý, jako na vesmírné lodi. Orion už stojí na plošině a baví se s nějakým pro tebe cizím Twi'lekem (Orn Gella). Po pravdě díky izolaci na Dxunu nevíš, jistě zda to Twi'lek je. Přeci jen si znala pouze některé druhy obyvatel téhle galaxie a to jen z matčina vyprávění. Sestoupíš dolů k nim a Twi'lek si tě nedůvěřivě přeměří pohledem. Potom přejde do jazyka Twi'leki, kterému samozřejmě vůbec nemůžeš rozumět. O to větší překvapení pro tebe skýtá, že Orion mu rozumí, ba dokonce plynule odpovídá. No není divu, že se cítíš tak trochu trapně a vynechaně z téhle debaty. Která se právě pravděpodobně, vede o tobě. Nakonec rezignovaná gestikulace Twi'leka napovídá, že tu poslední slovo měl Orion, ale stejně tě nyní odmítá akceptovat a jakmile nad tebou Orion přestane držet ochranou ruku. Bez váhání tě odtud vyštípe a nebo ještě hůře. Orion se na tebe konečně podívá a přejde do basicu.
Pojďme dovnitř, tady je sice vzduch slušně profiltrovaný, ale přeci jen jsou v něm stopové nečistoty a příměsi. Ve vlastních prostorách základny je o dost čistší.
Mrkl na tebe a o obsahu rozmluvy s Twi'lek nepadlo ani slovo. Skoro jako by se ani nestal, takže ti nezbylo než dumato o čem byl rozhovor veden a co pro tebe vyvozuje.

[Gwendolin]

Tajná přistávací plocha na Nar Shaddaa

Obavy, že budu muset projít celou základnu než najdu Oriona vzápětí vyprchají. Stojí na plošině a baví se s nějakým chapadlákem. Mé znalosti o cizích rasách a tvorech jsou značně omezené. Můj výcvik se přeci jen soustředil na boj, používání zbraní, ovládání droidů, nabourávání se do počítačů. Zvládnu na protivníkovi odhadnout slabá místa a na ně pak soustředit výpady. Teoreticky bych dokázala řídit loď. Umím stopovat. Prostě všechno co by měl voják znát. Nebýt mé matky asi bych žila v domnění, že galaxii obývají pouze lidé. To od ní vím, že existují Huttové, Rodiané, Wookieové, Twi'lekové a další.
Ale kam zařadit tady toho?
Humanoidní druh. Hladká tmavá, modro-fialová kůže. Obličej totožný tomu lidskému až na dvě dlouhá chapadla, která vyrůstala od základu lebky. Jen co se přiblížím sjede mě podezřívavým pohledem a začne na Oriona mluvit, mě neznámým jazykem. A ten mu k mému překvapení ve stejné řeči odpovídá. Twi'lek během rozhovoru hojně využívá své tělo. Zvláště pak chapadla, která se kymácejí ze strany na stranu. Mohu jen hádat, zda je to pro tuto rasu typické nebo tak dává horečnatě najevo svůj nesouhlas s mou přítomností. Každopádně jeho oči a tón hlasu mi napovídají, že ze mě nadšený není.
O čem se asi baví? Chapadlák určitě říká něco ve stylu: Kurva, zbláznil ses? Proč si ji sem přitáhl? Vždyť nás prozradí! Zbavme se ji hned, dokud nestačila nic podělat. Tady se každou chvíli stávají nehody, nebo to může vypadat jako loupež. Vypadá, že by ji nebylo těžké okrást… A Orion?
Těžko říct čím ho muž umlčel, nicméně rozhovor skončil a já mohu zůstat.
Pojďme dovnitř, tady je sice vzduch slušně profiltrovaný, ale přeci jen jsou v něm stopové nečistoty a příměsi. Ve vlastních prostorách základny je o dost čistší.
Souhlasně přikývnu a nespouštím oči z Twi'leka. Věnuji mu pevný, sebevědomí pohled. Pohled, který říká: Já se nelíbím tobě, ty se nelíbíš mě. Ale zkus si něco a se všemi zuby z toho nevyjdeš.
Je tu nějaký archív? Pokud bych měla trochu času, ráda bych si zjistila o Nar Shaddaa a vůbec o všem víc informací.
Promluvím k muži a následuji ho do útrob základny.

[Artas Nostra]

Orionova utajená základna

Prošli jste tunelem vedoucím od přistávací plochy k útrobám základny. Nebyla sice nijak obrovská, ale malé tedy rozhodně nebyla. Po chvíli chůze jste zastavili u jedněch dveřích na ubikacích. Ty Orion otevřel a tobě se naskytl pohled na nikterak přeplácaný, ale pěkně situovaný pokoj s postelí více než dost velkou pro dva. Všechno bylo uklizené a zdálo se, že v tom je i nějaký systém.
Tohle je můj pokoj.. Zatím si můžeš dát věci sem, než vyřešíme trvalejší ubytování.
Otevřel jednu ze skříní, která byla skoro prázdná. Buď měl většinu věcí jinde, nebo byl zvyklí cestovat nalehko a proto si moc oblečení neponechával. Byla tu na stole poměrně propracovaná a jistě ne legální počítačová souprava. Rozhodně nic co by měl doma normální člověk, hlavně ne v tak mladém věku. Sem tam i nějaké zbraňové součásti a podivné krystaly a čočky do světelného meče.
Projevila si zájem o nějaké informace o měsíci a tak. No nějaké základní informace ti klidně načtu na svém počítači..
Mezi tím co tě nechal postarat se o tvé věci, odešel k terminálu. Tam chvíli něco vyhledával a nakonec se ti na několik monitorech objevili různé informace. Jako odhadovaný počet obyvatel měsíce, rozložení ras, mapy a podobně. Drtivá většina z nich asi nebyla veřejně přístupná, takže se kvůli nim naboural do serverů Centrály a Huttů. Většinou, ale používal již uměle vytvořené profily účtů, takže to nebylo poprvé.
Tady máš takový úvodní koktejl informací. Můžeš za to poděkovat mému hackerovi Ornovi. Ten je nejlepší na tomhle měsíci a pomohl mi nabourat většinu serverů v soustavě. No navíc je to ten milý a přátelský Twi'lek, kterého si potkala na přistávací ploše.
Pousmál se pod imaginární vousy a couvl od terminálu, aby si se mohla sama podívat.

[Gwendolin]

Orionova utajená základna

Z přistávací plochy se vydáme chodbou, která podle mého odhadu protíná celou základnu. Míjíme řadu dveří a já si dám za cíl, co nejdříve zjistit kam všechny vedou. Pokud k tomu budu mít možnost. Musím být opatrná. Nejsem zde doma a chapadlák mi to dal okatě najevo. Zavdám mu záminku a vysloužím si přinejmenším nůž mezi lopatkami. Navíc nechci ztratit důvěru svého společníka.
Zastavíme. Páté dveře po levé straně. Orionův pokoj. Středně velký, účelně zařízený. Stejně jako na lodi i zde byla postel dostatečně velká pro dvě osoby. Na stole se nacházela profesionální počítačová souprava. S ní se jistě dokázal nabourat do nejedné konzole ve městě. Několik součástek, kovových dílů a krystalů naznačovali, že tady vylepšoval muž své zbraně, tady vytvářel svá umělecká díla. Oblečení z batohu v poloprázdné skříni zabere sotva jednu poličku. Moc toho nepotřebuji. Do druhé uložím přilbu a později k ní přinesu i zbytek zbroje. Ve třetí spočine rozparovač a pochva s vibromečem. Dýku a blaster si pro jistotu nechám u sebe.
Pokud se mě chapadlák pokusí zbavit, rozhodně mu to neulehčím.
Zavřu skříň a udělám pár kroků k počítači, kde mezitím Orion načetl různá data o Nar Shaddaa.
Hotový lidumil. Mohl by si otevřít útulek pro sirotky.
Pronesu sarkasticky.
Raději mu poděkuj za mě. Obávám se, že odolává představě spočítat mi všechny kosti v těle. A já vlastně taky.
Odvrátím zrak od monitoru.
Dík patří i tobě. Hned to nastuduji, ať si udělám o městě obrázek a lépe zapadnu. Jen si donesu zbytek věcí.
Vyrazím chodbou na přistávací plošinu. V kajutě posbírám jednotlivé díly zbroje. Část schovám do batohu a přehodím si ho přes záda. Zbytek vyskládám na sebe od největšího kusu po nejmenší. Nakonec mám vše a můžu se vydat zpět. Pomalu ale jistě si začínám zvykat na zdejší „čerstvý“ vzduch.
Snad se neudusím, až půjdeme ven.
Pomyslím si a pomalu procházím tunelem. Doufám, že zaslechnu nějaký zvuk, který mi napoví, co se za jakými dveřmi skrývá. Nic. Pouze u jedněch mi příjemná vůně naznačí, že by se mohlo jednat o kuchyň. Po dvou minutách se zastavím, stisknu spínač na zdi a vstoupím do pokoje. Uklidím zbroj a uvelebím se v židli u počítače. Musím toho o galaxii hodně dohnat, takže se nezdržuji a začnu pročítat první informace.

Měsíc je jeden velký rasový gobelín. Žijí zde zástupci snad úplně všech bytostí. Aby ne. Populace dosahuje počtu 85 bilionů. Z toho pouze 20% jsou lidé. Po válce zde nový život hledala valná většina uprchlíků. Těžko říct, zda si polepšili. Spíše ne.
Zajímavá místa: Hořící paluba, Jekk´Jekk Tarr kantýna, Oranžová dáma…
.
.
.

Od studia mě asi po tři čtvrtě hodině vyruší kručení v žaludku. Naposledy jsem jedla včera ještě před odchodem do džungle. Do teď jsem neměla na jídlo čas ani chuť. Opustím pokoj a vyrazím ke dveřím, kde jsem vytušila umístění kuchyně.

[Artas Nostra]

Orionova utajená základna

Když si zmáčkla ovládání dveří. Mírně to zasyčelo a dveře zajeli do stěn. K tobě nyní dolehla omamná vůně nějakého pokrmu. Nasáváš tu krásnou vůni a přemýšlíš, kdo to mohl připravovat. Proto když vejdeš do místnosti. Naskytne se ti pohled na Orionovi záda. Něco právě smaží na pánvi u sporáku. Právě si bere do ruky lahev s nějakou zálivkou, (něco jako sojová omáčka) který při kontaktu s ingrediencemi a stěnami pánve. Zintenzivní již už tak delikátní vůni. Pravděpodobně o tobě ví, alespoň podle tvých zkušeností z Dxunu. Přesto se zdá, že si tě vůbec nevšímá a koncertuje se na každý jednotlivý úkon. Směs (něco jako čínské nudle) je již asi hotová a tak zmírnil plamen a nechal jí podusit pod skleněnou poklicí. Nyní slévá vodu z kastrolu, přes děrovanou poklici. Poté znovu nadzvedne skleněnou poklici a nasype do směsi jakési nudlovité těstoviny, které předtím cedil. Celé to míchá ještě pár minut a nakonec oheň úplně zavře. Jídlo je zdá se hotové a ona vůně doslova bičuje tvé čichové buňky v nose. Něco takového si na Dxunu pravděpodobně neviděla, vařili tam samozřejmě také dobře, ale muž by nevařil nikdy. Tehdy na tebe Orion poprvé zareaguje.
Takže už máš nastudováno?.. A teď si přišla pozorovat mé kulinářské schopnosti, nebo si dát něco dobrého k jídlu?..
Pousmál se a poté připravil dva hlubší talíře, na které jídlo naservíroval. Poté je nechal přeletět k prázdnému stolu a to stejné udělal i s příbory pro tebe a hůlkami pro sebe. Zřejmě nepočítal s tím, že by si je uměla ovládat. Nakonec ještě vzal džbán něčeho, co vypadalo jako červené víno a dvě sklenky k tomu. Nakonec se konečně usadil ke stolu a naznačil ti, že se můžeš posadit k jídlu proti němu. Na tebe už, ale s prvním soustem nečekal a když si ho vložil do úst. Nehltal jako muži na Dxunu, naopak si sousto vychutnával a užíval si ideálně tepelně upravenou strukturu masa a šťávu zeleniny. Zkrátka euforický ráj pro chuťové pohárky.

[Gwendolin]

Orionova utajená základna

Dveře se otevřely a přivítala mě nádherná vůně nějaké delikatesy, která se právě připravovala. S každým nádechem jsem si stále více uvědomovala, jak příšerný mám hlad.
Kdo asi vaří? A hlavně, podělí se se mnou o svůj výtvor?
Zvědavě nahlédnu do místnosti a nestačím se divit.
Je něco co ten člověk neumí?
Sleduji, jak ke mě zády otočený Orion připravuje pokrm. Zastavím se hned u dveří, zády se opřu o stěnu a v tichosti sleduji jeho kuchařský um. Odhaduji, že na pánvi právě smaží maso a nějakou zeleninu. Přidá tmavou hustou omáčku, která ještě podtrhne vůni a potrápí mé smysly. Pokud o mně do teď nevěděl, nyní už musí. Vlastní tělo mě zradilo, dlouhé zakručení nešlo nijak zastavit. Muž si mě však nevšímá. Veškerou pozornost věnuje hrnci, ze kterého právě vylévá vodu a cedí těstoviny. Ty následně přidá ke směsi a několik minut důkladně míchá. Poté otočí spínačem a oheň úplně pohasne. Je hotovo. Exotická vůně pokrmu je nepopsatelná. Úžasná! Bylo by to mučení, kdyby mě nyní poslal pryč.
To druhé. Jsem hladovější než všechny šelmy na Dxunu. Už jsem se ani nemohla soustředit na čtení.
Vrátím muži úsměv a stojím nedočkavá jako malé dítě, zatímco on připravil dva talíře a naservíroval na ně svůj výtvor. Oba pak nechal přeletět ke stolu. Vzápětí se to samé stalo i s příbory. Ani na okamžik jsem se nezajímala o to, jak to udělal. Myslela jsem pouze na hlad, který mě úplně ovládl. Se džbánem červeného pití a dvěma skleničkami přešel Orion ke stolu a usadil se. Rukou mi poté pokynul, abych se k němu přidala.
Děkuji.
Odpovím a pomalu vykročím vpřed. Přemáhám se, abych se nerozběhla a nezačala do sebe ládovat sousta jídla. Při prvním kontaktu chuťové buňky "explodují". Chuť koření, masa a zeleniny se dokonale doplňují. Těstoviny jsou měkké, skvěle uvařené. Nic podobného jsem na Dxunu nejedla. Jídlo bylo také výborné, ale to dnešní je asi nejlepší, jaké jsem kdy jedla. Možná, že na tom má nemalou zásluhu hlad, přesto se však muži nedalo nic vytknout.
Je to báječné. Nepřestáváš mě překvapovat.
Složím poklonu šéfkuchaři.
Můj otec by spálil i ovesnou kaši. Ale to by ho musel nejdříve někdo donutit vařit.
Rozesměji se. Zvednu sklenku a ochutnám víno.

[Artas Nostra]

Orionova utajená základna

Orion vychutnával každé sousto, vypadalo to že nevaří z hladu, ale pro požitek z chuti samotný. Což bylo z jídla také cítit.
No každý asi nemá potřebu umět více věcí než jen jednu. Zkrátka ne každý válečník je dobrá vůdce. Nebo Politik dobrý kuchař. Já se snažím snoubit co nejvíce dovedností a vytvořit tak něco nového... Navíc s mou minulostí není tahle dovednost až tak zarážející.
Tajemně se pousmál a nalil si víno do sklenky. Znalecky přičichl a kontroloval buket, poté barvu vůči světlu a nakonec chuť. Proto si víno povaloval na jazyku a poté spokojeně odpil. Sklenku vrátil na místo a pokračoval v jídle. Když po pár dalších minutách dojedl, tak vyprázdnil zbytek číše a svůj prázdný talíř a hůlky odnes do myčky nádobí. Potom se vrátil zpět ke stolu a číši doplnil krvavým mokem. Znovu si dopřál pár doušků, které nechat stékat svým hrdlem.