Wolfram de Acar - Přežívají jen silní a hloupí

[Atalon]

Coruscant; Kasárny 308 legie – ubikace Uno Squad:

Hm, zase pěkný bordel.
Zhodnotil zprávy z holonetu Taro, vytrvale ti čumíc přes rameno. I když od něj to byla reakce, no zcela předpokladatelná. Taro už byl takový, nad ničím se dlouho nerozmýšlel, s ničím se moc nepáral a prakticky na všechno měl zcela jednotný názor. Bordel, všude je akorát bordel. Což také zcela vysvětlovalo jeho přístup k pořádku který, no vlastně to vypadalo že o něm nikdy v životě neslyšel. Na druhou stranu to byl ale jeden z vojáků, kterým by jen málo kdo z vás váhal svěřit svůj život.

Mezi to málo ale stoprocentně patřil seržant Rev. Ten měl o vás všech velmi jasné mínění, které dával najevo zcela zřetelně.
U všech klonovacích kapslí tady to zase vypadá. Tohle by se za starých dobrých časů vážně nestalo.
Hartusil už ode dveří vaší ubikace.
No, na to teď není čas. Takže. Připravit, vyzbrojit, nastoupit. Do deseti minut na přistávací rampě a vzorově. Letíme do akce.
Víc říkat nemusel. Většině z vás stačila jediná myšlenka na osobu Lorecka Heranda, imperiálního inkvizitora a vašeho velitele, abyste sebou nejen hodili, ale, aby jste sebou hodili zcela příkladně.

Takže byla celá Uno Squad za pár minut nastoupena v hangáru, přesně podle pokynů a s plnou výzbrojí. Mimo vás tu bylo ještě dalších sedm jednotek, takže celkem dvě čety stormtrooperů se svými veliteli. Už to napovídalo, že nepůjde o klasickou akci, i když jste byli dobří, nebylo šestasedmdesát vojáků zrovna velkou silou. Nemluvě o něm.
Kráčel pomalu s majestátností Imperiální moci středem vámi vytvořené uličky. Jako vždy měl temně černý plášť, klasickou jedijskou tuniku a duraocelové rukavice. Jeho dlouhé bílé vlasy svítivě kontrastovaly s temným pláštěm, stejně jako jeho bledá kůže. Ale co mu zcela dominovalo byly dvě žlutě žhnoucí oči nad orlím nosem, ze kterých šel strach.
Vydejte rozkazy!
Zavelel jasně velitelům jednotek, kteří okamžitě vykročili krok vpřed, zatímco inkvizitor klidně pokračoval do připravené Lambdy.
Poslouchejte!
Upoutal zcela zbytečně vaši pozornost seržant Rev, stejně jako sedm jeho kopií pozornosti svých jednotek.
Letíme na Taris. Máme za úkol poskytovat taktickou podporu Imperiální inkvizici při pacifikaci potenciálně nebezpečné osoby. Jedná se o bývalou rytířku řádu Jedi Dareu Loa, Togrutu s vyvinutými schopnostmi pro vycítění nebezpečí a vycvičenou v jeho přežití. Na místě se k nám přidá několik jednotek sektorové hlídky, ale my tvoříme páteř krytí, jasné. Postup znáte, dávejte si pozor, nejednejte samostatně a nepleťte se do cesty lordu Herandovi. Podrobnější popis cíle máte nahraný ve svých databankách. Rozchod!
Hlášení skončilo. Už se zbývalo jen nalodit do připravených obrněných transportérů a čekat, nebo si odchytit seržanta a na něco se ho zeptat.

[Azhug]

Coruscant; Kasárny 308 legie – ubikace Uno Squad:

Podíval jsem se na Tara .
Bordel možná ,realita určitě.¨
Prohodil jsem suše.
Ach jo proč musí mít takoví jednoduchý názor na věc.

Když vešel seržant a dal o sobě dost hlasitě vědět přepisově jsem se postavil a zasalutoval.
Jo a kromě toho že tohle by za starých časů neprošlo bys raděj čistil zem jazykem zkumavko….
Pomyslil jsem si a potichu jsem se zasmál.

‘‘No, na to teď není čas. Takže. Připravit, vyzbrojit, nastoupit. Do deseti minut na přistávací rampě a vzorově. Letíme do akce.‘‘

Po téhle jeho větě jsem si rychle sbalil výstroj navlékl jsem se do zbroje a spěchal jsem na rampu.
Při tom jsem si v myšlenkách hartusil….
Říct to dřiv mohl jsem se dodívat na zprávy a ještě bych nemusel spěchat ..blbec.

Cože jen dvě čety?!
To ho snad jdeme doprovodit na slyšení nebo jdeme hledat nějakého Jedi.
Pomyslil jsem si.
Jak kráčel námi vytvořenou uličkou bázlivě jsem se na něj přes helmu díval a snažil jsme se být co nejvíce neviditelný samozřejmě tak aby to nebylo zaregistrovatelné.
Zatraceně….
Jediná myšlenka na kterou jsem pomyslel než vstoupil do Lambda.
Jak celkem zbytečně seržant upoutal naší pozornost blesklo mi hlavou.
Aspoň konečně mise ať jakákoliv tak aspoň nějaká už jsem se začínal nudit…
Bez hnutí vyslechnu to co nám Rev bude říkat.
Jedi …..takže jedi ...to bude obtížné………
Pomyslím si.
Jak Rev skončí vykročím do připraveného transportéru ,usednu a zhlédnu databanku.


Omlouvám se že to trvalo tak dlouho ,ale připravi na jeden LARP mi zabraly delší dobu než jsem myslel.

[Atalon]

Cesta:

Tak jako ostatně vždy byly informace v databance užitečné asi jako norkový kožich wookiemu, takže jsi se mimo přesné podoby Jedijky a to ze záznamu starého tři roky, a informaci o jejím spatření někde ve spodní čtvrti Tegro na Tarisu, nedozvěděl vlastně nic. Tedy nic co už bys nebyl schopen odvodit od toho, že je to Jedi a tudíž nebezpečný cíl.
Podobně zábavně pak působila i vaše doprava, tou totiž byla fregata třídy Acclamator I, která v sousedství šesti destruktorů třídy Victory a Imperátor, vyhlížela spíše jako hračka z balení Impokřupek. Naštěstí ale nepostrádala rychlost a nejspíš i lepší navigační systém, jelikož cesta na Taris se hodně smrskla.
Bohužel tím ale přehlídka předem nastavených nezdarů ani omylem nekončila. V soustavě na vás totiž sice skutečně čekaly slíbené Imperiální posily, ale asi ve stejném počtu jako vy. Nakonec jste tedy stáli na přistávací ploše v konečném množství jediné nekompletní roty, takže nějakých sto šedesáti mužů. Což by možná stačilo na potlačení nějaké místní rebelie, ale na lov na Jedi, to bylo zatraceně málo.

Rozdělit a nástup.
Zavelel jasně seržant Rev.
Abychom pokryli větší oblast, budeme postupovat v jednotkách. Budeme udržovat permanentní radiové spojení a postupovat rychle ale opatrně. Naším úkolem je cíl lokalizovat, nahlásit pozici a zadržet ho na ní, jasné!
Místo pro otázky nebo námitky nebylo.

Taris; Sektor Tegro:

Sektor Tegro bylo na první pohled “krásné místo“. Jednoduše by se dal popsat jako bludiště stok, ovšem obydlených, vlastně přelidněných, a to asi tím nejdivnějším póvlem galaxie. Na většinu druhů co jsi tu zahlédl nejen že nestačili tvé znalosti xenoantropologie, ale nestačili ani ty Imperiálních databází. Nemluvě o tom, že většina z nich vypadala velmi “přátelsky“.
Takže už vlastně předem bylo jasné, jak dopadnou vaše případné otázky vůči nim. Nicméně seržant Rev byl vytrvalý, velice vytrvalý. Snaha se něco dozvědět po dobrém mu vydržela dokonce celých deset minut, pak to ovšem o to víc odnesl další tázaný. Tím byl k jeho smůle jeden rodian, který se během momentu kdy poslal seržanta do jistých končin, velmi podobných těm ve kterých jste se právě brodili, octl přišpendlený na zdi seržantovou rukou a s E-11 u hlavy. Postup to nebyl zrovna přátelský, ale o to účinnější, jelikož z něj velmi rychle vypadlo, že jediná togruta co kdy viděl žije ve staré elektrárně nedaleko. Ve skutečnosti šlo teda o solární převaděč dost možná ještě z dob mandalorianských válek, dávno pohřbený pod novou výstavbou a zpola rozebraný místními. Z komplexu tak zbývala jen nosná konstrukce rozdělená do několika podlaží různých můstků a lávek, kdysi vedoucích k ovládáním, přístrojům, nebo zařízení, osvětlená zbytky nouzového osvětlení, které svou funkci plnilo dost laxně. Vlastně nemít vaše helmy noční vidění, asi byste stěží dohlédli na dva metry před sebe.
Základno. Základno, tady Uno Squad, slyšíte?
Seržant Rev očividně považoval za moudré nahlásit postup.
Tady transportér jedna, slyšíme, mluvte.

Našli jsme opuštěný solární převaděč v oblasti 6895, možný výskyt cíle. Žádám o posily za účelem podrobného průzkumu.
Seržant byl vždy oficiální, ale tomu se šlo jen těžko divit.
Zamítá se, seržante. Podobných hlášení dostáváme desítky, pokračujte.
Rozumím.
Odpověděl seržant, ale nešlo si nevšimnout. Znělo to… naštvaně.
Tak jste to slyšeli, rozdělit a prohledat.
O formaci rozdělení bylo rozhodnuto už dávno. Výcvik vás na podobné věci připravil. První tři přízemí, další tři první patro, zbytek druhé. Ty jsi byl druhý, takže jsi se dle cviku vydal opatrně vpřed.
Přízemí továrny bylo poseto odpadlými zbytky šrotu příliš velkými, nebo nepoužitelnými aby je někdo odnesl, které bránily výhledu na širší oblast. Bylo to jako chodit spletí chodeb a tunelů. Navíc s neodbytným pocitem něčích očí zapíchnutých v týle.

Zazněl výstřel. Nebyla to E-11, to jsi poznal okamžitě a praštil sebou o hromadu suti.
Co se stalo?! Kdo to střílel?!
Rozeřvala se vysílačka seržantovým hlasem.
Hlaste se!
Dodal okamžitě, i když to vlastně ani nebylo třeba, protože odpovědi se mu dostalo okamžitě.
Ostřelovač. Je tu ostřelovač. Dostal Remjina! Ze severu!
Perfektně provedené hlášení. Rychle sis zkontroloval strany, měl jsi štěstí, ležel jsi za valem kryjícím tě právě ze severní strany.
Vidíte ho někdo? Dokážete lokalizovat střelce?
Pokračoval okamžitě seržant ve velení.
Ne, nevidím…
Dostalo se mu vzápětí odpovědi, ovšem odpovědi s hodně nemilým dovětkem.
…ááá sakra, nepřátelský kontakt, opk…
Hlas se odmlčel, zněla jen střelba. Podle odhadu tak tři možná pět blasterových pušek v přízemí, napravo a trochu severně od tebe.
Výstřel. Ostřelovač se opět ozval a se smrtící přesností. Zábradlí rampy druhého patra přepadlo bílé bezvládné tělo. Někdo byl neopatrný, hledal střelce, hledal pozici odkud pálit po útočnících, ale střelec ho našel první. Hlasy nepřátel se přiblížili, mluví huttese, jsou nejmíň čtyři a podle všeho organizovaní. Nejspíš spolupracují s tím střelcem. On jim poskytuje krytí a oni zametají.

[Azhug]

Taris; Sektor Tegro:
Sektor Targo…..Hnus jak někdo vůbec může žít na takhle hnusném místě.
Přemýšlel jsem, při těchto úvahách jsem začal skenovat okolní ‘‘domorodce‘‘.
Hmmm skvělé……co to zatraceně……je……
Doprdele tady my nestačí ani moje xenoantropologie…..

S pobavením jsem sledovat jak se snaží seržant Rev něco slušně vyzvedět od místních.
Jen těžce jsem zadržoval smích když Rodian poslal seržanta do temných končin…..
A ještě více jsem se bavil byť ne nahlas když se Rodian ocitl přišpendlený na stěně s E-11 u jeho hnusné halvy.
No konečně.
Utrousil jsem potichu.
No konečně se seržant poučil…..že mu to ale trvalo.

U komplexu

Jak jsem zaslechl ,že nás velení nechalo bez posil otřásl jsem se.
Jestli tam na nějakého jedie narazíme bude to náš konec….a ti blbci co tam sedí na velitelství budou pátrat dál ……

V Komplexu.
No jo no rozdělit se……
Podle zavedených pravidel jsem se vydal za seržantem.
Ostražitě jsem se rozhlížel kolem..
Tady musí ně..
Když zazněl výstřel praštil jsem sebou za nejbližší překážku až mi začalo zvonit v hlavě.
Co se děje …kdo střílel…
Schopil jsem se a přikrčil jsem se za překážkou kontrolované prostor před sebou.
Ve chvíly kdy jsem se zorientoval pořádně jsem si oddychl že mě můj val kryje ze severu…
Teď ovšem nebyl čas na oddych….
Než jsem stihl něco udělat přepadlo přes rampu druhého patra bílé tělo….
Ten je sakra dobrej
Pomyslím si.
Slyšel jsem přibližující se hlasy ,odhadoval jsem vzdálenost…
Co teď když vykouknu sejme mě odstřelovač…. když nic neudělám chcípnu….
Zamyslím se……po pět sekundách se rozhodnu, vytáhnu termální detonátor a pošlu ho ladným hodem přímo teda přibližně k těm hlasům, tak aby vybouchl hned co se dotkne země…….

[Atalon]

Taris; Sektor Tegro - opuštěná elektrárna:

Rozhodl ses a konal. Chopil ses jednoho ze svých termálních detonátorů a v okamžiku ho nastavil, odjistil a hodil. A během šesti vteřin zjistil, že to až tak geniální nápad nebyl. Detonátor jsi sice nehodil vůbec špatně a podle řevu který z jeho směru začal přicházet si cíl nejspíš našel, ale s ním si také našel desítky kusů starého železa, kamení a desítek dalšího odpadu, které z něj udělali v podstatě střepinový granát a s ne zrovna malým radiem. Jak jsi zjistil, když se skrze suť, za níž jsi se kryl, prodral jen kousek od tvé helmy, nějaký kus kovu který, vynořit se jen o deset centimetrů vedle, by teď koukal z tvého čela, helma nehelma. Navíc se kolem tvého krytu prohnal hurikán podobných kusů hledající další cíle, přátelské či nikoli. Jak se zdálo, hodil jsi granát přímo do hromady nějaké suti, které se jeho výbuch ani za mák nelíbil.

Dalším nepříjemným překvapením byl fakt, že výbuch jsi nepřežil jen ty, ale i kdosi z druhé strany, protože tvůj úkryt teď začal někdo dost dotěrně ostřelovat blasterem. Zatím ti nebezpečí nehrozilo, tvé krytí bylo dobré, ale pohnout ses z něj moc nemohl.

A jakoby to nestačilo, ozval se znovu i ostřelovač. Tentokráte zasáhl někoho severně od tebe, asi některého z vás, kdo se k němu snažil dostat a zneškodnit ho, ale nestihl to. Dobrou zprávou ale bylo, že se odstřelovač nepřesouval, což by v takové chvíli bylo nejlogičtější. To mohlo znamenat jen dvě věci, buď je jeho pozice tak dobrá, že mu stojí se jí držet i přes zvětšující se ohrožení, nebo, a to se zdálo logičtější, proto že se přesouvat nemohl. Jeho pozice byla nejspíš nějaká škvíra z níž vedla jen jediná úniková cesta, takže vylézt bylo mnohem riskantnější než v ní prostě zůstat.

Když jsi se ale nakonec uklidnil a zaposlouchal do zvuků okolí, zkreslovaných reproduktory tvé helmy, jsi si uvědomil ještě něco. I když palba opírající se do tvého krytu je opravdu vydatná, má jen jediný zdroj. S největší pravděpodobností tak ze zametací jednotky nezbyl než jediný střelec, možná i raněný, který teď hraje, zalezlý do nějakého krytu severně od tebe, o čas než mu přijde na pomoc nějaká další zametací jednotka.

[Azhug]

Taris; Sektor Tegro - opuštěná elektrárna:

Hodil jsem granát...a po šesti sekundách jsem přišel na to že to byl zatraceně debilní nápad.
Když se kolem mě prohnalo tornádo trosek pomyslil jsem si...
No nebyl to nejlepší nápad , ale měl výsledek..přesunul jsem trosky z bodu A do bodu všude okolo...

Když se do mého krytu začala opírat střelba z jedné zbraně napadlo mě.
Buď vykouknu a nebo řeknu seržantovy aby zvedl svoji klonovanou zadnici z úkrytu a zastřelil toho šmejda.
Ale já nejsem vyšší sarže takže ...sakra on hlavu nevytáhne......
V tu chvíli mi bleskne hlavou.
Pokud on je raněn a střílí do mého krytu jako šílený bude též střílet po prví známce vykouknutí mojí zbroje....

Nakonec zůstanu za záterasou a řeknu do vysílačky:
Seržante mohl byste prosím využít toho že o vás neví a zastřelit toho šmejda ??!
Pokusím se to říct prosebným tonem.

[Atalon]

Taris; Sektor Tegro - opuštěná elektrárna:

Nakonec u tebe přeci vyhrál pud sebezáchovy a záchovy tvé helmy i jejího obsahu nepoškozeného a nevykukoval jsi. Problém ale byl, že podobný přístup si osvojili i ostatní členové vaší jednotky a od těch pár, pro něž byla jednotka pořád víc než jejich vlastní bezpečí, v této chvíli zastoupených klonovaným seržantem Revem, se ti dostalo odpovědi ze které tě právem trochu zamrazilo.
Lituju Wolfe. Jsem tu v pasti. Jedinou bezpečnou cestu mi zablokoval sesuv toho šrotu, když někdo odpálil nějakou nálož.
Hádat kdo byl tím dotyčným jsi ani nemusel, jelikož od začátku této přestřelky byl pouze jediný výbuch.
Navíc mě tu dost hlídá ten ostřelovač. Ale jestli ti to nějak pomůže, tak ho můžu na chvíli odlákat, víc ale udělat nemůžu. Jaká je tvoje situace?
Halou zahřměl další výstřel doprovázený tvrdým dopadem na plastocel a bolestným zachroptěním dalšího z tvých spolubojovníků.
Sakra, základno. Potřebujeme tu posily a nutně. Základno? Základno?!
Seržant Rev se snažil přivolat posily, ale odpovědi se mu nedostávalo. Buď bylo ve vašem okolí příliš mnoho rušení, nebo vás v tom velitelství prostě nechalo a věnovalo se důležitějším věcem, jako vašemu cíli.
Sakra! Základna neodpovídá. Jednotko, hlaste se. Opakuji hlaste se!
Taro, Gorn, víc se už nehlásil nikdo a vlastně to nikdo ani nečekal. Osmičlenná jednotka uprostřed rozsáhlé haly plné ozbrojenců a dobře skrytého ostřelovače. Vlastně byl zázrak, že jste byli naživu ještě čtyři. Tím ale také dobré zprávy končily. Taro byl zaseklí někde v druhém patře, na některé z jeho bezpočtu ramp a nemohl se ani hnout, nechtěl-li skončit pod blasterovou sprchou. Gorn, na druhou stranu, měl možnost relativně volného pohybu, ovšem někde v rohu druhého patra, odkud se nikam nemohl dostat a ani nikoho z vás krýt. K tomu aby mohl, by se musel vrátit zpět na otevřené schodiště, na němž se ještě pořád válela Remjinova mrtvola.
Sakra seržo, ten ostřelovač je fakt třída. Hlídá si nás tu jak na vodítku. Zatímco nás ti parchanti po jednom doráží.
Ozval se Gorn k jehož pozici právě mířila taková dorážecí skupinka, což brzy potvrdil sérií výstřelů.
Takhle tu dlouho nevydržíme.
Máš pravdu G.
Odpověděl obratem seržant.
Wolfe. Jsi asi v nejlepší pozici. Musíš se postarat o toho střelce. Je někde vepředu. Myslím že na obslužné plošině jeřábu. Slyšíš? Když se budeš krýt za sutí, tak by ses k němu mohl dostat.
Seržant měl teoreticky pravdu. Tu plošinu jsi viděl už při prvotním průzkumu a v podstatě jejím směrem jsi původně i mířil, než tě střelec a přepadová skupina zablokovali. Ale stejně teoreticky teď mohl střechou haly prorazit váš Acclamator, pravděpodobnost to byla zhruba stejná. Po přízemí se jen odhadem toulaly ještě nejmíň tak tři úklidové oddíly a pohyb z krytu do krytu tě krásně vystaví střelci, kterému jestli dojde o co se snažíš, nebude snadné se vyhnout. Na druhou stranu, jsi ale také byl asi opravdu jediný, kdo měl vůbec nějakou šanci se pohnout. Tedy pokud se zbavíš jednoho nervózně střílejícího problému.

[Azhug]

Taris; Sektor Tegro - opuštěná elektrárna:

Sakra vypadá to že cena za zabití několika ozbrojenců byla zablokování svých vlastních k.... jak jsem mohl být tak lehkovážný...
Přikrčím se ještě více za překážku a budu hledat nějaký nejbližší kryt..
No skvělý základna nás v tom zase nechala....jak můžeme mít na velitelství takové idioty....
To už jsme jenom čtyři ??!!....jo jsme..
Jistě seržante slyším vás...
Řeknu do vysílačky.
Když se doplazím k rohu bariéry a začnu s tama stříle můžu svůj ''nervozně střílející problém'' vyřešit.
A tak i učiním lehnu si a doplazím se k rohu bariéry tak abych měl další hromadu suti co nejblíš .. nadechnu se
a rychle vykouknu s E-11 v ruce a začnu střílet směrem ke svému problému......poté co ho zastřelím (teda pokud )
se schovám a zařvu do vysílačky :
Seržante teď upoutejte na sebe toho odstřelovače.
Rychle se postavím a rozběhnu se k nejbližší překážce přičemž poslední metr doskočím ve stylu šipky do bazénu....

[Shisco]

Taris, opouštěná elektrárna v sektoru Tegro

Sotva jsi vykouknul zpoza hromady šrotu a sutin, která ti sloužila jako zákryt, proletěla ti kolem hlavy sprška modrých blasterových střel, jež však vzápětí utichla a ty jsi uslyšel cvaknutí, když tvůj "nervózně střílející problém" vytáhnul ze své zbraně prázdný zásobník, aby ho nahradil novým.
Nadešla tvoje chvíle. Ozvalo se tiché štěknutí odstřelovací pušky a ty jsi tak mohl jednat. Hodil jsi rybičku k zemi a sklouznul po hrudním plátu zbroje za nejbližší dostatečně pevnou překážku, kterou byl asi metr vysoký a pět metrů dlouhý pokroucený a zrezlý kus kovu trčící z podlahy, který možná mohl kdysi být přepážkou. Navíc z opačné strany podpíral hromadu úlomků zdiva, takže ti vlastně sloužil jako zákop.
Ozvalo se druhé cvaknutí, jež značilo, že tvůj vyhlédnutý nepřítel nabil svůj blaster a je připraven ti opět působit nepříjemnosti.
Uslyšel jsi, jak se k tobě blíží jeho kroky. Nejspíš se rozhodl vyklopit kbelík s nervy a jít tě zlikvidovat hezky zblízka. A zdálo se, že se k tobě blížil právě přes hromadu bordelu, která tvořila tvůj "zákop".
K jeřábu vedla cesta ještě přes tři podobné valy, jako byl tenhle, a pak po nejrizikovější části - napůl rozbořeném schodišti nahoru.

[Azhug]

Taris, opouštěná elektrárna v sektoru Tegro

Dojedu po hrudním plátu za překážku a tam se zvednu do kleku...
To šlo hladce...
Pomyslím si a zkontroluji hrudní část brnění.
No mohlo to být horší...
Uslyším kroky jak jdou po mém provizorním zákopu nahoru.....
Ten teda moc chytrý není.
Lehnu si a doplazím se k straně zákrytu která je přede mnou , tam si znova kleknu a budu čekat...
Pojď ještě kousek, ještě kousek....
Budu čekat až se dostane žoldák tak abych jak vykouknu z krytu ho mohl vklidu zastřelit.
Až se žoldák dostane tam kde chci řeknu.
Chcípni hajzle.
A vykouknu z krytu...najdu cíl, zamířím a začnu střílet.....

[Shisco]

Taris, opouštěná elektrárna v sektoru Tegro

Kročeje po hromadě suti se přibližovaly a přibližovaly. Pevně jsi sevřel v rukou svou blasterovou karabinu E-11 a čekal. Zbývalo už jen pár kroků a cíl se objeví za hranou provizorního zákopu, za kterým ses schovával.
Slyšel jsi v uších, jak ti bije srdce.
Když tu konečně se za hranou kusu kovové stěny objevila siluleta. Počastoval jsi ji nadávkou a vypálil dávku z E-11ky. Postava se rozběhla, vyskočila do výšky a elegantně jako kočka dopadla na zem za tebe. Tvé výstřely minuly. Sice těsně, ale minuly.
Teprve teď sis tu věc mohl pořádně prohlédnout. Byl to Tarc, vysoké hmyzoidní stvoření se čtyřma rukama - párem ostrých zubatých klepet a nad nimi párem tříprstých dlaní svírajících starou klonovou karabinu DC-15S.
Tarc vydal sérii kliknutí, jako když zacvakají kolečka přehazovačky, a vrhnul se proti tobě, dštíc ze své klonové karabiny modré výboje. Několikrát jsi po něm vystřelil z E-11ky a jednou jsi i zasáhnul. Ustřelils Tarcovi kus pravého klepeta a na špinavou zem vyprskla sprška černé krve. Hmyzí žoldák zavřeštěl a ono to zaznělo, jako když prudce škubneš kobercovou páskou. Pak se ale vzpamatoval a vykopnul proti tobě mohutnou a těžkou nohou. E-11 ti vyletěla z ruky, přičemž jsi odletěl několik metrů vzad a nárazem ti odskočila helmice z hlavy.
Tarc rozzuřeně cvakal zbývajícím klepítkem a pomalu se k tobě přibližoval, stále na tebe míříc karabinou. Zřejmě tě chtěl odpravit hezky z blízka, čistě ti ustřelit hlavu. Zastavil se nad tebou a už chtěl zmáčknout kohoutek, jako dar z nebes jsi ovšem na okraji zorného pole zahlédnul kus rezavé traverzy, jak si tam tak ležela právě na dosah.

[Azhug]

Taris, opouštěná elektrárna v sektoru Tegro

Letěl jsem jako dobře nakopnutý stormtrooper , kterým jsem vlastně byl.
Dopadl jsem tvrdě na zem tak tvrdě, že to úchyty helmy nedaly a helma mě opustila.
Doprdele, kurva
Tohle je můj konec.
Budu se dívat jak se ke mě blíží s DC-15S.
Zastavil se nade mnou a mířil mi na hlavu.
A je po mně.
Pomyslel jsem si ,když tu náhle jsem koutkem oka zachytil ležící traverzu,
tak blízko u mě že snad nemohla být ani blíž.
Neměl jsem čas se dlouho rozmýšlet : vykopl jsem nohou do jeho DC-15S ,následně jsem se natáhll uchopil jsem pevně traverzu a rozmáchl jsem se s ní proti jeho hrudníku a znova tentokrát do hlavy, pak jsem se vyškrábal na nohy a začal jsem nezřízeně mlátit traverzou do Tarce.

[Shisco]

Taris, opouštěná elektrárna v sektoru Tegro

Popadnul jsi rukou v obrněné rukavici rezavou traverzu a vykopnul nohou proti nepřítelově zbrani. A to právě v okamžiku, kdy Tarc stisknul spoušť, takže se ozvalo štěknutí výstřelu a hlaveň zbraně vyplivla modrý paprsek, jenž se zavrtal někam do stropu.
V tom okamžiku ale zafungovalo Tarcovo zbývající klepeto, jež se rozevřelo a chňaplo tě za nohu, přičemž jeho zubatý vnitřek za vydatného křupnutí promáčknul tvůj holenní chránič a zajel do masa.
Vykřikl jsi bolestí a vší silou přetáhnul Tarce traverzou po hlavě. Vysmeknul ses ze sevření klepeta, vydrápal se na nohy a bušil do zraněného nepřítele ze všech sil, poháněn bolestí z tvé krvácející nohy. V přívalu ran jsi mu vyrazil z rukou klonovou karabinu. Zaútočil na tebe chitinovýma rukama a zbývajícím klepetem, ale jeho údery jen odskočily od pancíře tvé bílé stormtrooperské zbroje.
Pohltil tě stav zuřívého běsnění a když ses vzpamatoval, Tarc ležel na zemi s promáčknutou hlavou a z posledních sil se snažil odplazit. Tvé oči se střetly s jeho složenými krabími očky, slabé táhlé zacvakání zaznělo jako prosba o milost.
Jakou milost poskytli Rebelové Arianě? Na opasku jsi měl stále ještě twi'lekskou obřadní dýku, kterou ti dala jako dárek k zásnubám.

[Azhug]

Taris, opouštěná elektrárna v sektoru Tegro

Vzpamatoval jsem se.....
Podíval jsem se na svého nepřítele ležícího na zemi.
Sakra..no co můžeš si za to sám.
Podíval jsem se na něj.
Prosíš o milost ? po tom všem .
Pokýval jsem hlavou.
Kdoby ne.
Pustil jsem traverzu na zem a klekl jsem si k Tarcekovy..
Vytáhl jsem dýku a přiložil jsem mu ji ke krku.
Odpočívej v pokoji..
Řekl jsem a podřízl jsem mu hrdlo....

Zvedl jsem se od mrtvoly a zasunul jsem dýku do pochvy.
Chtělo by to nádhernou Twi´lečku v krajkovaných podvazcích.
Usměju se nad tou představou a rychle si najdu svoji pušku a helmu , při hledání svích věcí se budu snaž dělat co nemenší cíl .
Jak je najdu zalehnu za nejbližší kryt a vytáhnu z polní sady lékarničku kterou okamžitě použiji na svoji zraněnou nohu (žádná dlouhá operace pouze něco proti bolesti a zastavení krvácení).
Vykouknu z krytu a budu se snažit vyhodnotit nejbezpečnější cestu ke schodům ......

[Shisco]

Taris, opouštěná elektrárna v sektoru Tegro

Podříznul jsi Tarcovi hrdlo dýkou. Lahodně to křuplo, jako když někdo chroupe brambůrky. Tarc zachroptěl a zůstal bezvládně ležet, zatímco jeho černá krev kolem něho udělala na zemi kaluž. Zvednul jsi helmu, která se povalovala kousek opodál, a nasadil sis ji opět na hlavu, načež jsi mohl radostně sledovat, jak ti před očima nabíhá její HUD.
Čekal jsi, že ve sluchátku v helmě uslyšíš komunikaci toho, co zbylo z Uno Squad. Věděl jsi, že vaše komlinky používají kvůli bezpečnosti plovoucí frekvence a jsou nastavené tak, aby se klíč vymazal, pokud se helma sundá, aniž bys ty sám předtím tlačítkem zvolil její odpojení. Tohle opatření mělo zabránit tomu, aby nepřítel naslouchal rozhovorům na komlinku ukradeném mrtvému stormtrooperovi.
To znamenalo, že si budeš muset vzpomenout na klíč a napojit se na komlinkovou síť ručně. Ale krvácela ti noha a její ošetření je přednější. Na druhou stranu by ale zbylí tři stormtroopeři měli vědět, že tě rebelové ještě nedostali.
Úspěšně se ti podařilo ošetřit si pomocí osobní lékárničky. Dále sis fixem nakreslil na ramenní plát několik symbolů, aby v případě, že ztratíš vědomí, zdravotník věděl, co sis píchnul.
Říká se, že průměrná životnost stormtroopera v boji je dvacet sekund. Ty jsi už překonal, takže svým způsobem ses mohl považovat za nadprůměrného stormtroopera. Takové myšlenky ti táhly hlavou, zatímco jsi vracel bílé pláty brnění ze zraněné nohy na své místo. Poté jsi po paměti zadal přístupové heslo a komlink si našel správnou frekvenci.
...to nezvládnul, zachytil jsi v komlinku seržantův hlas.
Takže to budeme muset zvládnout ve třech, odvětil Gornův hlas, zkreslený statickou elektřinou.
K plošině jeřábu zbývaly už asi jen dva podobné valy a schodiště.