Nevelká transportní loď vstupuje plnou rychlostí do atmosféry Korribanu. Zprvu chvění trupu není až tak velké, ale po krátké chvíli přesahují vibrace mezní hodnoty, které by snad tento trup snesl čerstvě po výrobě. Jakoby Síla sama tomu chtěla, snáší se loď níže a níže, dle předem zadaného kursu a vibrace pozvolna ustávají. Na konci sestupové sekvence loď prolétává nad Akademií a míří nad pohřební Údolí. Posádce se nabízí pohled na zemi bez života, osvětlenou září zapadajícího slunce. Jediný pohyb tvoří líně se převalující písek, který již dávno zahladil všechny stopy.
Loď několikrát zakrouží nad Údolím, aby přistála na stolovém skalním převisu, vysoko ve skalách nad hrobkami. Co je k tomu mohlo vést, ptal by se jistě nezávislý pozorovatel.
>>> V tu stejnou chvíli, kdesi naproti přes Údolí, vylézá keny ve stínu hory na venkovní vyhlídku jedné z hrobek.
Koho to sem Síla nese..? pomyslel si keny při pohledu na loď směřující k přistání.
Keny se na chvíli z vyhlídky vytratí, aby o pár minut stanul na témž místě, vybaven teleskopickým dalekohledem.
Ták a kde vás mám..? povídá polohlasně sám sobě.
Než by řekl Sith, už měl keny zaostřeno na tu nečekanou návštěvu. Otevření dveří neklamně znamenalo výstup posádky.
Ha kočka... zvolal nahlas.
A druhá.., a třetí.., no to bude mejdan... byly v barvě hlasu jasně patrné emoce.
Keny odstoupil od dalekohledu a s nádechem na plno zvolal směrem k cizinkám.
Ahóóój... byl slyšet pozdrav i s několikaterou ozvěnou.
Cizinky ho ovšem vidět nemohly, neb jim v tom zabraňovalo slunce v západu.
-------------------------------------------------------------------------------------
Pořadí nechávám na vás, přátelé, ale račte ho pak dodržovat...
Víme proč...
