Výcvik pro Darth Unara(Joster Anur aka Nameless)

[Jordi Linx]

Korriban, Jeskyně shyracků:
S vědomím shyracků v zádech se rozhodneš připravit na jejich možný přílet připravením se za roh se světelným mečem v ruce. Potichu čekáš a ani nedutáš, to až natolik, že po chvilce slyšíš vlastní pomalý dech. Časový horizont se natahuje, ale shyrackové se neobjevili - tiché čekání na jejich přílet se nakonec ukázalo jako důvod, aby sem nedorazili. Katalyzátorem jejich původního pohybu se totiž ukázalo být předchozí hroucení krápníků, u něhož to i skončilo a právě v té lokaci nejspíše shyraci nyní byli - tedy o celou chodbu dál od tebe a nezdálo se, že by k tobě měli mít namířeno. Pokud tedy nebudeš dělat něco hlučného, tak bylo velice pravděpodobné, že se k tvé současné pozici shyrackové ani nepřiblíží. Během svého čekání na přílet-nepřílet shyracků jsi se tak mohl hlouběji rozhlížet po jeskyni a našel jsi několik stop, podobných těm z dřívejška, u uskupení krápníků. Po chvilce klidu se k nim rozhodneš přijít blíže a nalezneš kus papíru, který nejspíše sloužil k zabalení nějakého jídla, ale hlavně prozrazoval nedávnou přítomnost někoho zde.

[Darth Unar]

Korriban, Jeskyně shyracků:

Potom co najdu ten papír si uvědomím že tudy nejspíše procházel ten student. ..Anoo konečně nějaká stopa.. Popojdu až k vodě strčím do ní ruku a zjistím že není až tak studená alespon pro mě ..No znám horšíší..
Sundám svůj plášt a uložím ho do svého batohu,ten má být vodotěsný ..Snad je.. Sundám svůj meč z opasku a zvednu ho nad hlavu ..Vyráběl jsem ho aby byl vodotěsný,ale není zrovna ideální chvíle na testování..
Pomalu s rozvahou abych neuklouz vkročím do vody a pokračuju dál tou polozatopenou chodbou s mečem nad hlavou.Snad je můj oblek kvalitní protože jestli ne tak ho už nic nezachrání..

[Jordi Linx]

Korriban, Jeskyně shyracků:
Po nalezení stopy nedávné přítomnosti si neodpustíš chvilku radostného pocitu, než se vydáš zchladit do vody. Plášť si nacpeš do svého batohu, aby sis ho nenamočil, zatímco světelný meč prostě a jednoduše držíš v ruce nad sebou. Takto připraven vyrazíš pomalu kupředu, aby se výška hladiny zastavila těsně pod pasem. Chvilku tedy kráčíš studenou vodou, než narazíš na další překážku v tvém postupu. Od stropu až k hladině vody jsou mohutné krápníky a ty nemáš sebemenší možnost se mezi nimi protáhnout, takže se tu nabízí mokré řešení postupu dál, či násilné. Navíc se v této chodbě ještě více setmělo, jak se sem dostává stále méně a méně světla. Při rozmýšlení svého dalšího postupu znova zaslechneš onen šum, aby ti však nyní přišel o něco jasnější. Nebyl vyloženě hlasitější, jenom ti z tobě neznámého důvodu přišel jasnější, povědomější, i když jsi stále nemohl říci, proč přesně tomu tak je. Nejprve však bylo potřeba dostat se přes aktuální překážku, než-li jsi mohl pokračovat dál.

[Darth Unar]

Korriban, Jeskyně shyracků:

Vodou dojdu až k další překážce mám 3 možnosti postupu
1.můžu jít spátky
2.budu plavat pod lodinou
3.useknu ty krapníky
..NO ta první je nepřijatelná,druhá je nebezpečná (budu plavat pod krapníky o náky zavajím a on mě prosíchne),třetí je nejbezpečnější useknu krápníky.Tím zabráním aby na mě spadly a budu pokračovat dál ve cestě... Nechci mít halvu pod vodou a taky bych musel uklidit svůj meč to byla určitě chyba toho žáka který tu zemřel.Uklidil nebo utopil meč a pak když vylez byl jednoduchý terč.Vrátim se o pár kroků dál a zaměřím svou sílu na ty krpápníky a udělámto jako stím Sith psem pokusím se ty krápníky rozdrolit a pokud to mupůjde tak opatrně utrhnou a položit ke stranám chodby.

[Jordi Linx]

Korriban, Jeskyně shyracků:
Po zvážení všech možností a variant ses přiklonil k té agresivnější. Odstoupil jsi od uskupení krápníků a pomocí Síly jsi je uchopil a začal se je snažit shodit. Přestože jsi chtěl docílit stejného výsledku, tak tvůj přístup byl v tomto případě odlišný - protože místo toho, aby jsi do krápníků pomocí Síly prostě a jenom udeřil, tak jsi je uchopil v místě, kde jsou u stropu nejsilnější a zvětšoval jsi svůj stisk. Nakonec jsi kvůli svému soustředí musel upustit od většiny krápníků a soustředit se na jeden jediný a poté postupně shodit všechny ostatní. Konečně se začal podrobovat tvé vůli a drolení bylo stále větší a větší. Po chvilce se z něj odlamovaly různé kousky, které dopadaly na hladinu pod ním a čeřili vodu. Počet kousků stále přibýval, stejně jako se zvětšovala i jejich velikost, než se konečně uvolnil celý krápník a sesul se pomalu do vody, i přes původní úmysl o jeho odložení bokem. Problém však byl v tom, že to co bylo předtím nahoře, bylo nyní dole a možnost s podplaváním byla ta tam. A vzniklá škvíra byla k protlačení se opravdu velice těsná, navíc bys musel překračovat krápník spadlý ve vodě.

[Darth Unar]

Korriban, Jeskyně shyracků:

Muj pokus nebyl z jedné části uspěšný,ale z druné ano. ..Pokud bych se pokusit odloačit čast suti dopředutak pak bych si udělal dostatečný prostor pro průchod..
Pokusím se oto.
Prostě nadbytečnou sut poposunu dopředu a pak ji přitlačím k zemi tím udělám dost mista k tomu abych prošel a zarovnám i terén v jeskyni.

[Jordi Linx]

Korriban, Jeskyně shyracků:
Nechceš se uchýlit k další likvidaci krápníků a proto se zaměříš již na ten jeden shozený, který ti momentálně stál v cestě. Soustředíš se v Síle na suť před tebou a začneš ji tlačit kupředu, ale rozmočený krápník se ti rozpadne, takže první pokus přijde vniveč. Díky rozpadu jsi nucen odsunout takto více kousků a strávíš tak nad odklízením dobrou půlhodinu, než se s pokrčením protáhneš otvorem a můžeš pokračovat dál, tedy hned jak se vyhneš odsunutým kouskům suti. Díky pokrčení se namočíš skoro až do půlky hrudníku a taky díky chladné vodě začneš cítit slabší třes v těle, nepočítaje že kůži na prstech u nohou jsi měl nejspíš scvrklou jako Hutt na dietě. V tento momento jsi to však mohl jenom ignorovat a vyrazil dál kupředu mokrou cestou. Tou jsi pokračoval dobrých deset minut, než jsi dorazil do hodně temné jeskyně, kde jsi již skoro nic neviděl, ať sis snažil Sílou pomáhat sebevíc. Přecejenom Síla umožňuje vidět za minimálního osvětlení za využití i toho málo světla, ale když není ani to, tak vidět nelze. Tak víceméně po hmatu jsi našel břeh a vysoukal se nahoru. Jistý sis mohl být jedině tím, kromě tebe v této jeskyni nikdo jiný není a že chladná voda tvému tělu moc neprospěla.

[Darth Unar]

Korriban, Jeskyně shyracků:

Vylezl jsem z vody a protže jsme byl prokřehlý a hladový.Rozhodl jsme se že si rozdělám ohen a ohřejuse pokud najdu něco čím budu moc zatopit.
Rozhlédnuse po jeskyni bohužel nic nevidím ..No paráda co ted..
Popojdu pár kroků,ale hned mi dojde že to nemá smysl.Sundámsi batoh a vyndám z něj světlici a rozžehnu ji.Opatrně vykročím vpřed.Mojí současná priorita je najít neco čím si zatopím abych se ohřál.Pokud tady nic nebude tak budu muset přistoupit ke krajnímu řešení spálím svůj plášt (je z materiálu který bude hořet dlouho a nebude skoro vůbec kouřit),ale snad tu bede nejaké dří nebo mech které mi posloží k mému ohřátí a usošuní lépo než můj plášt.Potom co se ohřeju se ještě trochu najím a pak vyrazím dál po tom za tím zvukem za kterým šel i ten žák.

[Jordi Linx]

Korriban, Jeskyně shyracků:
Po chvilce tápání ve tmě jsi poslepu nahmatal světlici ve svém batohu a rozžehl jsi ji. Konečně jsi se mohl více rozhlédnout po jeskyni, která byla středně veliká a měla jeden větší východ. Ty se ale rychle porozhlížíš po nějakém dřevu nebo mechu, kdy se ti opravdu nějaký mech povede nalézt a rychle udělat menší oheň, než světlice vyhasne. Mech se ukáže jako hodně rychle hořlavý, ale přecejenom jej navrstvíš na takovou chvilku, aby jsi ze sebe sundal většinu mokrých kusů oděvu a mohl jsi proschnout. Po deseti minutách, kdy jsi se střídavě ohříval u ohně a sháněl další mech na přiložení, se ti přecejen povedlo proschnout a totéž se dalo říct o tvých šatech. Během usychání se stihneš posilnit ze svých zásob, než se po uschnutí rozhodneš vyrazit kupředu. Ke svému překvapení však zjistíš, že se ti poněkud motá hlava a jako původce se ukázalo masivní pálení mechu, jenž zakouřilo celou místnost a omámilo tě. Zhoršovalo ti to vnímání, stejně jako soustředění a neměl jsi tušení, kdy by to mohlo odeznít. Přesto jsi mohl jakžtakž kráčet rovně - a k cestě dál tě pobízel i dohasínající oheň a prakticky již žádný další mech ke spálení. Cesta dál se zdála v pořádku a to i přes zkreslené vnímání.

[Darth Unar]

Korriban, Jeskyně shyracků:

Poté co jsme se se ohřál,usušil a najedl jsem se rozhodl vydat na další cestu sice jsem byl lehce omámený,ale pořád jsem mohl chodil rovně ..Není to zrovna ideální,ale zase tak špatně na tom nejsem. Mistři nám vždy říkali že se mohou vyskytnout situace ve kterých můžeme být znevýhodněni. Tohle je jedna z nich ..
.. Doufám že cestou do další jeskyně „vystřízlivím“ a budu v pořádku. ..
Pomalu přejdu jeskyni a dál pokračuji v cestě. Vejdu do dalšího tunelu který se zdá byt prostornější
.. Nevím jestli jestli je to způsobené kouřem z toho mechu .. Roztáhnu ruce do co největšího rozpětí a zjistím že chodba je opravdu tak široká jak ji vidím .. Asi mě to omámenost už opouští ..
Vkročím do tunelu ve kterém už skoro nic nevidím a postupuji dál v cestě.Cesta se zdá být pohodlnější čím blíže jsem tomu hlasu nebo zvuku. Pořád doufám že to je nějaká hrobka nějakého Sitha nebo snad centrum Temné strany síly??

[Jordi Linx]

Korriban, Jeskyně shyracků:
Kráčel jsi dobrých deset minut, než sis uvědomil, že ono omámení trochu ustupuje, přesto jsi ho výrazně pociťoval. Kvůli tmě jsi byl nucen kráčet poslepu a pomáhal sis rukama nataženýma před sebou, díky čemuž jsi se vyhnul mnoha krápníkům před tebou a tedy i případné nepříjemné zkušenosti ze srážky s nimi. Po deseti minutách jsi náhle pocítil něco jako závan větru, jenomže kdy ses ho řádně nadechnul, tak se ti i díky vlivu omámení udělalo dost mdlo a pomalu se ti začalo zvedat od žaludku. Zápach, který v onom lehkém větru byl totiž připomínal hnilobu, zkažené potraviny, pach mrtvoly a další možné nelibé vůně, které sis dovedl představit. Navíc jsi po dalších dvou krocích zakopl o drobný skalní výstupek a měl jsi co dělat, aby sis nenamlátil nos. Když jsi se zvednul ze země, tak už sis pachu trochu přivyknul, ale rozhodně to nebylo nic příjemného a pořád jsi byl nucen přemáhat pocit nevolnosti. Před sebe jsi prakticky neviděl a pokud by jsi takhle měl pokračovat dál, tak jsi nemohl vědět, kdyby jsi o něco mohl zase zakopnout nebo i spadnout.

[Darth Unar]

Korriban, Jeskyně shyracků:

Postupuji dál chodbou ve které se musím poslepu vyhýbat krápníkům. Najednou jsem ucítil závan větru nadechnul jsem se a málem jsem se pozvracel. Sice to byl vítr teplejší vánek,ale také sebou přinášel nepříjemnou směsici pachů která stoprocentně obsahovala (nějakou mrtvou,zkažené jídlo a hnilobu). Sice mi z toho nebylo nejlépe,ale zároveň jsem z toho měl radost.
.. Zajímavé tak že by ten studen zakončil svoji výpravu zde?? ..
.. Uvidíme, ale podle toho co cítím nejspíš ANO ..
Musím pokračovat dál hned nato zakopnu a málem jsem si rozbil obličej.
.. Takhle to nepůjde .. řeknu si sám pro sebe
.. Musím se připravit na cestu,musím uklidnit svou mysl a vymyslet jak budu pokračovat ..
Na chvíli zavřu oči a uklidním svou mysl tak jak mě to učil můj bývalý mistr. Po chvilce oči otevřu a zdá se že i omámenost ustoupila (ale nejsem si zase tak moc jistý). Teď musím rozhodnout jak budu postupovat.
.. Musím si rozsvítit. Škoda že tu není vypínač. ..
Udělám si louč.
.. Z čeho chytráku??.. Zeptám se sám sebe.
.. Z mechu třeba?? To ti nestačilo jak si před chvílí byl „sjetej“ ?? ..
Mech byl vyloučen.
.. Použiji meč to bude lepší. Meč nespaluje mech,nesmrdí a rozhodně mě neomámí ..
Podívám se na svoji pravou ruku ve které držím svůj skvost,svého miláška,symbol moci …..
Moji světelnou tyč. Protočím ji v prstech a rozžehnu jednu z čepelí. Z jílce vyrazí proud cčervené energie který ozáří celou chodbu.
.. Škoda že na sobě nemám svůj plášť a kápi. Vypadal bych jako neohroženej tvrďák. ..
Se zapnutým mečem se opět dám do pohybu, ale pořád postupuji rozvážně. Jako když jsem nic neviděl.

[Jordi Linx]

Korriban, Jeskyně shyracků:
Po několika patáliích se definitivně rozhodneš rozřešit tmu a zabránit dalším nehodám, jako bylo předcházející zakopnutí a rozžhneš svůj světelný meč. Chodba se osvětlí rudou září a viditelnost se rázně zvýší, až tě v prvním momentě trochu oslepí, ale to přejde mnohem rychleji, než ostatní dva stavy, které tě nyní sužují. Díky tomu, že jsi nyní viděl na cestu, se tvůj postup znatelně zrychlil a po pěti minutách jsi dorazil do hodně široké chodby. Přesnější by však bylo říci obrovské jeskyně široké desítky metrů, vysoké stejně tak a před tebou se začala rýsovat dlážděná cesta. Ocitl jsi se v části, kde dříve byla nějaká konstrukce, ale zub času se na ní zle podepsal. Puchy zintenzivněly na tomto místě a vysvětlení se dostavilo, když jsi došel ke kraji dlážděné cesty, jež po chvilce obklopilo zábradlí a z cesty se stal dlouhý most. Místo, které přemosťoval bylo zdrojem toho puchu, neviděl jsi na jeho dno, viděl jsi však hustý nazelenalý dým, který zahaloval hlubinu. Ke tvé smůle však most po chvilce končil, protože byl zřícený, ale jednu cestu dále jsi zahlédnul - zřícená pasáž měla asi třicet metrů, v její polovině však byl zbytek nosníku mostu, zhruba v polovině. Jenomže kvůli vlivu omámení se ti vrcholek toho sloupu rozmazával a nemohl by sis být jistý, kde úplně přesně je. A každý krok vedle by nejspíš znamenal pád dolů, za oblak toho puchu.

[Darth Unar]

Korriban, veliká jeskyně:

Dojdu až do veliké jeskyně zdá se že tady byla nějaká cesta. Po chvilce chůze dojdu až na konec mostu na místo kde je most zřícený.
Podívám se dolů a už vím co je zdrojem toho puchu byl to nějaká plyn asi.
.. Škoda že to není ten student. Doufal jsem že se dál nedostal ..
Dívám se dál na místo kde končí most. A asi ve vzdálenosti 30ti metrů vidím nosník zborceného mostu nejsem si úplně jisti kde přesně je,ale jiná cesta dál nevede a já chci pokračovat.
.. Jak se mám dostat na druhou stranu?? ..Ptám se sám sebe
.. Buděš muset skočit .. Odpovím si
Sice sem pořád omámený ale jinou možnost nevidím. Nevím kde přesně je ten nosník. Pořád ještě nevidím úplně dobře a síla mi pomůže.
Popojdu pár metrů zpátky a zavřu oči,uklidním svůj dech a soustředím sílu na ten nosník a na místo mého odrazu. Po chvilce soustředění se mi zdá že už vím kde přesně je.
Protože jsem silou zmapoval celo svoji budoucí trasu přes tu propast až na další neporušenou část mostu (doufám že jsem nic nepřehlédl nebo špatně nevyhodnotil) vypnu svůj meč.
A rozeběhnu se po několika krocích dorazím odrazovou nohou na místo svého odrazu pomocí síly zesílím svůj odraz a letím směrem k nosníku.

[Jordi Linx]

Korriban, Antická jeskyně:
Tvá touha pokračovat v cestě tě žene dál a rozhodneš se spolehnout čistě a jenom na Sílu, což je pozůstatek tvého Jediského výcviku. Odměříš si trasu, místo odrazu, schováš meč a vyrazíš kupředu. Pečlivě si hlídáš kroky i místo odrazu a zanedlouho už letíš vzduchem kupředu, přímo k místu, kde jsi odhadoval pilíř mostu. Neuvědomil sis však, že Síla sice dovede zbystřit smysly, ale pokud jsou omámené, tak je dovede stejně silně i rozmazat. Když jsi se doslova rozplácnul o sloup pilíře, dva metry pod plochou, kam jsi chtěl přistát, tak jsi mohl být rád, že se ti povedlo včas se uchytit sloupu a nalézt drobnou oporu pro tvou levou nohu. V prvním okamžiku jsi potlačil bolest v závislosti na svém pudu přežití, ale když už jsi byl víceméně stabilní na místě, tak tě zasáhla plnou silou a to do tvého hrudníku. V jeden moment sis připadal jako v jednom ohni, nemohl jsi ani vyloučit zlomené žebra, ale držel ses na svém místě. Potřeboval jsi se dostat alespoň o dva metry výše, kde byl vrchol sloupu, odkud by jsi mohl pokračovat v cestě. Ve veškerém tom návalu bolesti se ti povedlo uvědomit alespoň jedno, tělesná reakce na bolest a zranění nějakým způsobem potlačila znatelný vliv omámení a ty jsi už byl prakticky při smyslech, o to víc jsi však vnímal svou bolest na hrudi.