STARmix aneb 'co by kdyby' paralela

[Yush Nets]

Vše, co ve STARmixu čtete, je částečně výplod autorovi mysli. Místa, předměty i osoby budou z určité části vymyšlená, stejně jako události. Nicméně příběh zakládá na reáliích StarGate, Star Treku i Star Wars a míchá je dohromady. Otřásá základy mezigalaktické politické situace a mění životní osudy mrtvých i živých postav.

1. kapitola - PROZŘENÍ

Kdes na konci vesmíru, daleko za Tvárnou hranou

Temnota. Absolutní tma - žádný ten nicotný nedostek světla, jeho totální absence. Málokdo by se nadál, že tyto prostory něco či někdo obývá. A přece zde najednou mrklo sedm párů očí.
"U všeho stvoření! Ti Kr'gnati zase zhatili naše plány. Přišli jsme o důležitou figurku. Nenechali se obelhat naším snažením nastavit jim nepodstatné p... Hmm - když o tom přemýšlím, tak jsme tím odhalili své slabiny. Co budeme dělat dál?"
Onen rozčilený hlas patřil Prvnímu. Očiidně jej nějaká prohra vyvedla z míry. Oči se mu začaly podlévat krví. Druhý se ho pokoušel zklidnit:
"Ta smrt je nemilá, to je pravda. Nicméně mi rozhodujeme o smrti a..."
Klidnějšího a vědečtěji založeného Druhého přerušil vítězoslavný chechot nadšeného Třetího.
"Myslíte to, co já? Ano, to by šlo," nadnesl rozesmátě, "avšak netušil jsem, že rád okatě zasahujete do vesmírného dění, milý Druhý. Není to trochu proti pravidlům?"
"Zmlkněte, idioti!" rozkřikl se Sedmý. "Oni provokovali dříve, takže máme to právo. Nicméně bychom to měli udělat jinak. Lze využít i jistých zákoutí Síly, jež jsou Jediům neznámé. To by je mohlo trochu ošálit, jelikož Síla - to je fenomén. Jejich základní stavební kámen, o němž ví jen zlomek pravdy. A my jejich neznalosti využijeme."
Ve Všehoprázdnu zase zavládlo ticho. Všichni se obávali vedoucího Sedmého. Pes, který štěká a nekouše - tak jej přezdívali. Jako pravý velitel vyčkal názorů ostatních či přinejmenším většiny, pak debatu uťal a rozhodl. Byl by teď pokračoval v rozhodování dál, kdyby je nevyrušilo 21 párů odlišných očí. Oči to vlastně ani nebyli - spíš cosi VE tvaru očí pronikavě červené.
"Ale - snad jsme vás nezklamali, milovaní bratři," prohlásil povýšeně Jedenáctý.
"Ale vůbec ne. Naopak - teď vidíme, že máme přitvrdit. Ale pak nesmíte brečet, že jste tuto hru prohráli," odvětil Pátý.
Ze všech Sedmi přicházel na nejuštěpačnější poznámky právě on. "Tak si hrajte magoři. Když vás to baví," odsekl uraženě Devátý. "Pojďte, my máme důležitější věci na práci než tihle."
To, co několik z Dvacetjedničky napodobilo, by se dalo nazvat jako pokrčení nosem. To by jim nosy ale nesměly chybět. A pak překročili Tvárnou hranu. Prázdnotu znovu pohltilo ticho a klid. Jakmile to již nebavilo Sedmu, Sedmý promluvil:
"Myslím, že by to mělo udělat Q kontinuum. V těchto záležitostech mají někteří z nich znepokojivě skvělé zkušenosti...ale teď se nám to bude hodit. Však ti už budou vědět, co dělat."
Nato se opět odmlčel. Mlčel jedině tehdy, kdy přemýšlel. A zamýšlel se obvykle velmi často. Nemyslel po pravdě příliš dlouho, neboť vždy dostával skvělé myšlenky.
"TEN Q už bude vědět co dělat. Až moc dobře to bude vědět," nadhodil spíš sám pro sebe než pro ostatní.

[Yush Nets]

Stanice Eclipse, provizorní pohřební místnost

Pohřeb Anakina Sola ovládlo ticho. Ticho prosycené smutkem a neštěstím přítomných. Nejen ze smrti mladého Jediho, ale také ze ztráty Coruscantu a tolika lidí. Kromě mluvícího, jenž nervózně přešlapoval za malým černým pultíkem, každý ztichl. Nemálu rytířů dokonce tekly slzy. V první řadě stáli Luke a Mara Skywalkerovi s křičícím Benem, Han, Leia a Jaina Solovi, Tahiri Veila s jejími krátce střiženými blonďatými vlasy, Zekk utěšující Jainu, dokonce i Lando Calrissian s manželkou Tendrou. Leiu plně opanovalo utrpení ze smrti jejího sedmnáctiletého syna, zatímco Han ji držel v objetí a sám vypadal jako Harpagon bez peněz, ačkoli to nedával tak hlasitě najevo - netoužil po zhoršení již tak nahnuté psychiky své ženy. Tahiri to zasáhlo podobně jako Leiu, i když se snažila vypadat alespoň trochu důstojně - už jen kvůli tomu, že kdyby ze samého vzlykání omdlela, pravděpodobně by ji nikdo nestihnul zachytit. Jaina se skloněnou hlavou plakata a Zekk ji levou rukou konejšivě plácal po zádech a pravou dlaní svíral kapesník, jímž utíral slzy. Lando pouze civěl na zubožené tělo nejmladšího z potomků Solových a v duchu se vinil, že vůbec přistoupil na vlastní uplatnění v té misi a zranil tak city přítele. Tendra už ani netušila co dělat dřív - jestli se pokusit rozveselit druha nebo čumět na mrtvolu ratolesti jeho nejdražšího známého. Různě významní i nevýznamní hodnostáři i nehodnostáři se sešikovali do vzdálenějších řad a nerušili smuteční projev. Po čase některý z nich vzhlédl, aby nakonec zjistil, že přišel na řadu, co se pamětní řeči týče. Opustil tedy stanoviště a žvanil dokud neukončil projev a neuvolnil prostor následujícímu. Takhle se střídali v připomínání hrdinských činů nejmocnějšího z nejčerstvějších Jediů. Nazývali ho hrdinou, nadějí Republiky.
*A k čemu mu to teď k sakru je?* pomyslel si Han.
*Podpálíme ho tady na tý proklatý, zaprděný Eclipse a přitom by měl mít pohřeb na Coruscantu za to, že tolikrát tahal ty neschopný ouředníčky navrchu z bryndy. Ach synu - kéž bych mohl vrátit zpět to, co jsem ti tehdy řekl, když umřel Chewbacca...to si nikdy neodpustím.*
Vtom přítomní Jediové pocítili něco neobvyklého. Podivný nárust Síly takový, že kdyby se Síla dala měřit, pak by veškeré galaktické měřiče vybuchly. A začaly se dít divné věci. Přesněji DIVNÁ věc - mladý Solo jakoby se pohnul. Pokrčil nohu v koleně a zamumlal cosi nesrozumitelného.

[Yush Nets]

Stanice Eclipse, provizorní pohřební místnost

Anakin otevřel oči. Nad sebou uviděl bílý strop Eclipse, nedovedl odhadnout, které části přesně. Pod sebou cítil hladký, tvrdý povrch a zaslechl nějaký pláč - ženský pláč, vzlyky plné neštěstí. Podloží ho nepříjemně tlačilo do zad, tak se musel zavrtět. Vtom neznámý muž spustil:
"Anakin Solo - jeho smrt nás bolí nejen z toho důvodu, že mu bylo teprve sedmnáct, ale také..."
Mladík se opět zavrtěl - tentokrát poněkud vyděšeně.
*Jeho smrt? Ale dyť já ještě žiju. Žiju!*
Poté sesbíral veškeré síly a pokusil se vstát. Výsledkem bylo pouze ohnutí nohy v koleni, tak se pokusil navíc zakřičet. Nicméně ani to se mu příliš nevydařilo.
"Já ži...ju," šeptl přerývaně.
A ztratil vědomí.

[Yush Nets]

Neznámá struktura Yuuzhan Vongů, biocela

Když se Jacen Solo probral, nacházel se v nějaké malé místnůstce čtvercového tvaru. Patrně yuuzhanvongské technologie, neboť strop, podlaha i stěny vytvořili její tvůrci z korálu yoriku. Zrakem přelétl po interiéru své cely. Kromě postele, židle a stolku z biomateriálů příliš významného nenalezl. Průchod na chodbu vyplňovala vongská verze dveří.
*Odsud asi tak snadno neuteču. A když, tak ne nadlouho,* uvažoval.
A najednou pocítil neobvyklý vjem, jakési zčeření Síly. Masivní nárust energie v Síle samotné. Něco tak zvláštního, že v dějinách Řádu i Sithů to nemělo obdoby. Vtom se vstupní chlopně rozevřely a dovnitř nakoukla Zjizvencova hlava.
"Spát Jeedai!"
Udeřil ho tupým koncem dvojhole do temene a poslal jej tak do bezvědomí.

[Yush Nets]

Enterprise, neznámá galaxie

Hvězdné datum 5111.49, deník kapitána hvězdné lodi USS Enterprise. Válka s Dominionem se nevyvíjí dobře. Ztráty každým dnem narůstají a my musíme být na pozoru na každém kroku. Dostali jsme tedy za úkol prozkoumat jednu mlhovinu, jež by mohla nepříteli poskytovat postačující úkryt k zamaskování flotily, základny či sledovacího zařízení. 'Schovávačku', jak si anomálii svérázně pojmenoval první důstojník, jsme prozkoumali a domněnky o přítomnosti Jem'hadarů vyvrátili. Letíme předat své poznatky. Konec záznamu.

Když kapitán vcházel na můstek, konzole obsluhovala obvyklá sestava. Dat operační, Worf taktická s komunikační, LaRoneová u navigační a Riker, jako správný první důstojník, na všechno dohlížel, zatímco poradkyně Diana Troy sledovala dění a vychutnávala nečinnosti.
"Hlášení Jedničko," zažádal Jean-luc.
"Cesta jde jako po másle. Jem'hadaři si nejspíš konečně našli pískoviště a dělaj si bábovičky, pane," žertoval Will.
A v té chvíli velínem otřáslo, obrazovka zmodrala. Picard již usedl do pohodlného velitelského křesla a toužil odpovědět zástupci něco hodně uštěpačného, žel se musel hodně snažit, aby zase nevyletěl. Avšak Jedničkou to švihlo o podlahu a on se tak odporoučel ke stěně.
"Co to má být Date?" křičel kapitán, snažící se překřičet hluk nejmíň 50 decibelů a zároveň setrvat v křesle.
"Právě prolétáme nějakým typem prostorového víru na podobném principu jako červí díra. Nicméně je složen z neznámých částic, pane," ječel Data hlášení. "Poškození není žádné a ani nenarůstá žádné nové. Trochu to otřásá s lodí a neobvykle narůstá hluk."
V tom duchu to pokračovalo asi minutu a pak to odeznívalo, až to odeznělo úplně.
"Jsme venku," napodobil Dat pocit úlevy. "Nicméně mi konzole hlásí prapodivné údaje, kapitáne. Podle analýz jsme urazili několik desítek miliard světelných let," četl.
"Několik miliard?" nevěřila svým uším poradkyně, "to bychom za tu chvíli museli přeletět přes bůhvíkolik galaxií!"
"Momentálně...Pane, senzory hlásí neznámé plavidlo světelný rok vzdálené. Několikanásobně silnější zbraně, slabší štíty, výkonnější pohon, srovnatelné senzory. Nabíjí zbraně a směřuje k nám," informoval android.
"Worfe, zvednout štíty a otevřít volací kanál. Date na obraz," vydával rozkazy kapitán.
"Štíty nahoře, volací kanál otevřen. Odpovídají," hlásil Klingon, "pouze audio."
Mezitím obrazovku vyplnil vesmírný prostor s šedým trojúhelníkem na pozadí. Vyzařovala z něj nesčetná světla, ale to bylo vše.
"Hvězdná lodi," ozval se neznámý mužský hlas, "uveďte svou příslušnost a úmysly."
Jean-luc tázavě pohlédl na komandéra, jenž se již před okamžikem vyškrábal na nohy a přeplul k jeho křeslu. Ten pouze bezradně pokrčil rameny.
"Tady kapitán Jean-luc Picard z hvězdné lodi Spojené Federace Planet USS Enterprise," pustila se do odpovídání vyšší šarže. "Přicházíme v míru. Při plnění naší mise nás zachytil jakýsi prostorový vír a přenesl nás přes vzdálenost několika desítek miliard světelných let do této galaxie. Prosím nestřílejte, rádi bychom s vámi navázali diplomatické styky."
Na moment zavládlo ticho přerušované jedině pípáním přístrojů. Poté mlčení prořízla řeč dalšího cizince:
"Jean-lucu Picarde, tady Corran Horn," představil se zjevně postarší muž. "Velím tomuto hvězdnému destruktoru Erant Venture. Omluvte, prosím, naši podezřívavost. Bohužel máme s nezvanými návštěvníky z cizích galaxií velmi bolestivé a aktuální zážitky. Proto, prosím, sklopte své štíty a připravte se na přílet našeho raketoplánu s výsadkem. V opačném případě budeme nuceni vás zlikvidovat dřív, než si přivoláte nějaké příživníky. Venture konec."
Poslední slova velitele destruktoru zněla trochu popuzeně.
"Worfe - sklopte štíty a připravte hangár," rozkázal mírně dopálený Picard, "poradkyně, komandére - pojďte přivítat naše hosty. Date - můstek je váš."
Po odeznění těch slov vstal a následován oběma vyvolenými směřoval k turbovýtahu.
*Aspoň hezky poprosil,* brblal v duchu, *ale mohli jsme je přenést transportérem. Ten Horn nás zdržuje.*

[Yush Nets]

Enterprise, neznámá galaxie

Picard, Riker i Troy přešlapovali před vstupem do hangáru a pozorovali, jak raketoplán obyvatel cizí galaxie sklápí nástupní rampu. Až se po pár vteřinách dočkali a cizinci sestupovali po můstku. Kapitánovi se zdálo, že uniformy pojali dosti civilně a splácali je z různých částí oděvů.
"Já jsem kapitán Corran Horn," představil se muž v čele skupinky.
"Toto je Jerik Jaranel, odborník přes lodní systémy," pokynul na mladého muže po pravici, jenž lehce kývnul na pozdrav. "A ta gorila nalevo - Gree Trelk - je důstojník bezpečnosti."
Jednička upřela pohled na muže zhruba v jeho letech, který byl samý sval a po zuby ozbrojen.
"Já jsem Jean-luc Picard," promluvil Picard. "William Riker, první důstojník a lodní poradkyně Deana Troy."
Chvíli se obě trojice beze slov pozorovali jako by vyčkávali na svolení promluvit. Po minutě ticho prolomil muž zvaný Horn.
"Nuže - ukážete mi váš můstek?" vyzvídal netrpělivě.
"Jistě," přitakal Picard, "následujte mě."
Následován všemi pěti vyšel na chodbu a postupoval směrem k turbovýtahu. Míjeli množství odboček a členů posádky, kteří po výsadku vrhali zkoumavé pohledy, v mlčení. Konečně po nedlouhém putování se vecpali do výtahu.
"Můstek," zadal komandér, což se neobešlo bez zvýšené pozornosti 'inspekce'.
Při čekání šestice maximálně šoupala nohama a nic nadstavbového nevykonávala. Za moment se stoupání zastavilo, otevřeli se dveře a nedočkaví návštěvníci vyvalili se ze stísněného prostoru na rozlehlejší prostranství velína.
"Tady..." spustila poradkyně, jejíž projev utnul mladý technoodborník.
"Děkuji madam Troy - tady si již snad dokážu poradit," ujistil ji, když ukazovala na jednu konzoli.
Přistoupil k jiné - poblíž Klingona - a četl údaje z ní. Klingon zkřivil spodní ret v náznaku nespokojení. Několik vteřin jej pozorovala celá osádka můstku, pak Corranovi došla trpělivost a požádal svůj diplomatický protějšek:
"Kapitáne, můžeme si popovídat někde o samotě?"
Picard si s vážným výrazem urovnal federální služební stejnokroj, přikývnul, přičemž mávl ke druhým dveřím.
"V mé pracovně," navrhl, ačkoli tam v tom okamžiku již Corran Horn chvátal. Následoval ho v závěsu a jakmile místnost průchod skryl před zraky posádky, nabídl hostu drink.
"Mohu ochutnat," potvrdil delegát, "aspoň se trochu sblížím s vaší kulturou."
Poslední větě se zachechtal. Picard mezitím u replikátoru objednal pití.
"Kapitáne, ač to dělám nerad, tak nemám na vybranou," povzdechl si Horn, "budu vás muset vyprovodit k naší základně. Toto byl pouze takový malý průzkum vaší důvěryhodnosti. Po těch nehezkých zkušenostech jsem trochu obezřetnější. Hlavně ns nenuťte použít hrubou sílu. To by bylo nemilé."
Velitel Erant Venture pomalu usrkával nabídnutý nápoj. Picard už téměř protestoval, vtom se však zarazil.
*Nu dobrá - nepřiletěli jsme se sem handrkovat a už vůbec ne znepřátelit po prvním setkání. Možná bychom pak mohli vést diplomatická jednání o vzájemné spolupráci,* utěšoval se.

[Yush Nets]

Eclipce, ošetřovna

"Už by se měl probrat. Nezdá se vám, že se nějak moc dlouho neprobírá?"
"Uklidni se Hane. Bude-v-pořádku. Říkal to ošetřovatel, říkám to i já."
"Tobě.."
"Mlčte nebo vás vystavím podtlaku. Oba dva!"
Té poslední poznámce se Anakin zasmál - jinak to ani nešlo. Nervózní hlas svého otce by rozeznal i na míle daleko, mírně podrážděný tón Landa Calrissiana už také párkrát slyšel a vražednou rozhodnost jeho netrpělivé matky rozpoznal ihned.
"Brý ráno, ospalče. Ty sis dal ale na čas," žertoval Han, najednou opět plný 'své' nálady.
Anakin, který již otevíral oči, se opět pousmál. A k vlastní smůle si přísahal, že příště radši zachová kamennou tvář. Otec ho totiž popadl a přitiskl k sobě, čehož následkem mu velice bolestivě a intenzivně zabodalo v žebrech a v bocích. Nemluvě o síle, jíž ho Solo starší k sobě tiskl.
"Ty můj kluku! Žes nám ale dal. Příště tě radši rovnou předám Nomu Anorovi. Aspoň bys neumřel," vyhrožoval synovi.
Vtom ucítil, jak ho něčich nežné ruce vymaňují z otcova objetí a jemně pokládají zpátky na postel. Zvědavě se zadíval tím směrem a viděl, jak se na něj matka přívětivě usmívá. Mnohem méně vlídnější úsměv vrhla po manželovi.
"Buď trochu opatrný. Cožpak nevíš, co říkal ošetřovatelský droid?" vyjela po něm, zatímco on pouze vrhal omluvné pohledy po ní.
Potom se opět zahleděla synovi do očí a láskyplně mu rukou zajela do vlasů. "Jsme moc rádi, že jsi zpátky Ani," ujistila syna.
Anakin se zatím rozhlížel po místnosti. Vypadalo to na menší ošetřovnu, kterou už párkrát na Eclipse navštívil. Ležel na lůžku, jenž mělo nad sebou nízký strop a děkoval Síle, že jej zachránila před nárazem, když se k němu otec před chvílí tak usilovně tiskl. Kromě Hana, klečícího u lůžka, Landa postávajícího za ním a matky, stojící vedle něj, si všiml ještě Tahiri, sedící u jeho nohou a Jainy, jež stála za Tahiri. Jinak se v místnůstce nenacházel nikdo.
"Žiju vůbec a nebo je to pouze sen? Či snad jistá verze posmrtného života?" zeptal se slabým hlasem, ačkoli se cítil dostatečně naživu.
Han i Leia se na sebe tázavě a zděšeně zároveň podívali. Pak matka obrátila svou pozornost k němu.
"Jistěže žiješ Ani. A pořád budeš," špitla konejšivě.
Anakin už otvíral ústa v další otázce, ale klížily se mu oči. Usnul.

[Yush Nets]

Eclipse, ošetřovna

Když se znovu probral, cítil, jak ho někdo drží za ruku. Otevřel oči a pohlédnul tím směrem. Viděl Tahiri, jak sedí na kraji jeho lůžka a čte si něco v nějakém datapadu, oděná v typické jedijské roucho. Jakmile zaregistrovala jeho pohled, vzhlédla a usmála se na něj.
"Tak co, pane unavený? Neusnete nám znovu ještě před pohádkou, že ne?" škádlila Anakina.
"Ne, ale ty bys mohla mít větší úctu k mrtvým," zažertoval.
Oba se tomu zasmáli. Místnost stále neobýval nikdo další.
"To už se konečně můžeš smát bezbolestně?" zpozorovala mladší Jedi a Solo překvapeně zjistil, že ho už opravdu nic nebolí.
Posadil se, protáhnul se a poznamenal:
"Zatím se smát bez bolesti můžu. Dokud mě táta nezláme žebra za to, že jsem se nechal zabít."
"Tak to by si měl pospíšit, nebo ho předběhnu," odsekla popuzeně Tahiri.
Anakin ji ihned ukliďnoval.
"Promiň," špitl. "Nechtěl jsem ti ublížit."
Před těmi slovy musela dívka uhnout pohledem. Se zrakem sklopeným k zemi se na moment odmlčela.
"Nebyla jsem zdaleka jediná ublížená," couvala z počínající nepříjemné situace.
Anakin si natočil její obličej tak, aby si hleděli do očí a pronesl:
"Já vím," zamumlal nezřetelně.
"Ublížil jsem spoustě lidí, které mi jsou velmi drazí. To jsem nechtěl. Já jen..."
Bolestně odvracel hlavu. Zážitky doposud vířily kolem něj příliš čerstvě. Tentokrát Tahiri otočila mu hlavou a na moment se zadívala do jeho ledově modrých očí. Znenadání se přiblížili ústy. Spojili rty v jeden zdlouhavý vášnivý sladký polibek...jenž vzápětí ukončil významným odkašláním nový přítomný v místnosti. Ve vchodovém portálu přešlapoval Luke Skywalker a pomalými kroky směřoval k synovcovu lůžku.
"No - já vás radši nechám o samotě," zvedala se červenající dívka.
S datapadem v rukou opouštěla ošetřovnu a kývnutím pozdravila mistra. Ten zaujal místo, jež opustila a Anakin cítil, že se i jemu vlévá krev do tváří. Strýc - jakoby nic nezahlédl - spustil:
"Jistě máš spoustu otázek Anakine. Přišel jsem ti je tedy zodpovědět." Vděčný Anakin tápal po první otázce, když se zarazil.
"Jak se vyvíjí válka?" dotázal se místo původně zamýšleného tématu.
"Špatně. Zajali jsme sice Yammoska, žel nám sebrali Coruscant," zodpověděl úsečně zakladatel Nového Řádu.
Mladý Jedi uvažoval dál.
"Jak je Jaině, tátovi, mámě?" vyzvídal opět poněkud vyhýbavě.
"Je jim dobře a netrpělivě čekají, až se zotavíš," ujistil ho znovu strýc.
Anakin si povzdechl. Teď přicházelo na řadu to, co netoužil uslyšet.
"A jak dopadla naše mise?" vyptával se s obavami. Luke si ho prohlédl přísně uklidňujícím pohledem.
"Dřív, než ti to řeknu, chci, abys věděl, že sis vedl za daných okolností velmi dobře. Královnu jste zničili. Bohužel při tom zemřela Ulaha Kore, Raynar Thul, Bela Hara, Krasov Hara, Eryl Besa, Jovan Drark a...ty sám. A Jacen byl zajat."
Luke po něm vrhl poslední soucitný a laskavý pohled a - vědouc, že k vstřebání takových informací jest třeba trocha soukromí - zanechal mladšího příbuzného s jeho vinou.

[Yush Nets]

Neznámé prostory

Když se Jacen znovu probral, seděl spoután výrůstky biožidle v rozlehlé místnosti z kovu. Po levici světlo propouštěla dvě velká okna a asi pět metrů před ním jej pozorovala 4 stvoření.
"Kol Yabu - vykonej, co musíš," vybídnul yuuzhanvongský hlas jedno ze stvoření.
To se počalo přibližovat blíž, až Jedi skoro poznával jednotlivé rysy obličeje. Co cítil zaručeně, byl nesnesitelný zápach.
"Konečně jsi vzhůru Jeedai. Tak tedy začneme s přesvědčováním."
Muž se krutě zachechtal a Jacen pouze zaregistroval intenzivní bolest, jak se mu ostré hroty zařezávaly do zad. Vykřikl.

Konec 1. kapitoly...