Jedna jihočeská obec, tři dny, deset respektive sedmnáct lidí, stovky kilometrů cesty, litry alkoholu, kilogramy masa a nespočet koček. Asi tak by se dal vyčíslit třetí sraz Akademie Sithů, který byl v historii AS největším, nejdelším a nejpovedenějším setkáním vůbec, na které se bude dlouho vzpomínat.
V podivné a nezvyklé době (velice nepříslušné říjnu), kdy v celé republice, ať už téměř nebo skutečně mrzlo, padaly desítky centimetrů sněhu, vichřice řádily a desítkám tisíc lidí vypadlo ústřední topení ba dokonce elektrický proud snad i na dobu delší jednoho dne a spoustu dalších odřízly od zbytku světa popadané a sněhem zaváté stromy, se hrstka odvážných vydala na strastiplnou cestu až do (pro velkou část) dalekých Českých Budějovic, odkud byli transportování ať už samotnou hostitelkou Gwendolin či jejím, mimořádně milým a společenským bratrem Tomášem, do malebné jihočeské vesničky nesoucí název Vlkovice nacházejících se zhruba patnáct minut cesty autem z Budějovic. Vlkovice totiž měly být dějištěm nejvýznamnějšího setkání tohoto víkendu (a vůbec nebylo jisté, zda neskončí jako Alderaan po demonstraci síly Hvězdy smrti), a taky předčily očekávání ať již díky skvělém a krásnému prostředí, zdravému vzduchu, vstřícné a obětavé hostitelské rodině, ale také díky skvělé atmosféře, která se zde okamžitě vytvořila, jen z malé části podpořené alkoholem, který umocňoval prožitek té velké energie, která se zde objevovala.
Na začátek bychom si však měli představit těch deset odvážných, kteří se srazu zúčastnili.
Účastníci: Kapitan.Solo, RomanArts, Jordi Linx, MrTukan, Elinor, Xavier, Garth Devilman, Gwendolin, Keny a Dash Spience
Prvním a bezesporu nejdůležitějším účastníkem byla sama hostitelka Gwendolin, která nás do Vlkovic pozvala a společně se svými starostlivými rodiči i ochotnými staršími bratry Jirkou a Tomášem zajišťovali zásobu jídla, alkoholu a dobré zábavy pro nás všechny. Současně s nimi se o nás také starala Eva, přítelkyně Jirky, která nás často krotila a dávala pozor na naše zdraví, protože to je přeci jenom jedno. A nakonec se zde vyskytli také výborní muzikanti, kteří nás naprosto překvapili a krásně nám hráli celý sobotní večer. Tímto bych tedy velice rád poděkoval celé Gwendolinině rodině a všem dále jmenovaným, protože toho pro nás dělali spoustu a ne jen to, co jsem zde uvedl.
Prvními návštěvníky byla skupina okolo brněnského sitha Kenyho, která zahrnovala samotného Kenyho a Elinor. Ti společně cestovali již z Brna a také s Dashem přistoupivším v Jihlavě. A současně se blížil i Xavier z nedaleké Plzně – což ho řadilo mezi ty, kteří to měli na sraz nejblíže (narozdíl od minulého srazu v Brně, kdy to měl zase skoro nejdále a tím se to tedy vyrovnalo). Všichni dorazili na hlavní vlakové nádraží v ČB, jenž bylo sběrným místem, již okolo šesté hodiny večerní v pátek 16. října. Byli vyzvednuti a eskortování do Vlkovic zřejmě bez vážnějších problémů jako první a po seznámení začali v dílně, pro náš sraz rezervované, dělat kvalitní základy na dobrou zábavu čekajíc na ostatní účastníky srazu.
Následně dorazil autem z Hanácké metropole Holomóce se svým tatínkem přímo do Vlkovic i Garth Devilman úspěšně překonávající svůj drobný handicap a připojil se k první již dříve přicestované čtyřce doplněné ještě o Gwem zajišťující příjezd zbytku.
Ne nejpočetnější, zato však daleko nejdůležitější
skupina měla však ještě přicestovat. Zatím na srazu bylo šest z deseti účastníků, z toho tři moderátoři a tři hráči. Všichni administrátoři i webmaster, kteří také přislíbili účast, byli ještě buďto právě na cestě, popřípadě měli tu smůlu, že museli ještě v pátek zodpovědně pracovat a radovánky srazu musely nechat až na sobotu a neděli. Avšak dva z nás přicestovali v pravý čas okolo sedmé hodiny. Jednalo se o Jordi Linxe cestujícího ze severočeského Jirkova nejprve autobusem a následně z Prahy vlakem, ve které se ne náhodou setkal s MrTukanem, který se do Prahy dopravil vlakem z východočeské malebné vesničky zvané Valké Svatoňovice. Respektive cestoval z ještě krásnější bývalé hornické a lázeňské obce nesoucí jméno Malé Svatoňovice, rodiště velice významného předválečného spisovatele Karla Čapka, který nepřímo také tak trochu souvisel s naším srazem, nýbrž v portfoliu jeho děl byly i některé sci-fi knihy. Oba administrátoři si padli do noty hned po setkání, které sice nebylo první v životě, ale první po dlouhé době delší více než jeden celý rok. V sedm hodin se již vyskytli na sběrném místě a byli Tomášem, se kterým se seznámili nejvíce až v sobotní večer, za doprovodu Elinor, odvezeni do Vlkovic. Vzhledem k tomu, že dva ze služebně nejstarších – zakladatelů AS - Han i Roman deklarovali svůj příjezd až na sobotu, byli jsme v tento moment kompletní. Jenom pro úplnost však ihned doplním, že Han přijel v sobotu v pravé poledne a stejně jako Tukan z východních Čech – avšak přímo z krajského města Hradce Králové. Posledním, kdo přijel, byl náš milý webmaster Roman. Dostavil se až okolo šesté hodiny v tutéž sobotu kvůli svému pravověrnému, leč trochu zrádnému, poslání – výrobě titulků tuším pro nějaké nové díly SG, které nesnesly odkladu. Roman přicestoval stejně jako Xav z Plzně a zvedl tak počet Západočechů na celé dva.
Když už jsme tedy všichni, kdo jsme měli přijet v pátek, dorazili, přivítali a ubytovali se, rozpoutali jsme vášnivou debatu na veškerá možná témata, zejména pak na činnost ohledně Akademie, ale také na všemožně důležité i nedůležité období SW. Dílna nebo maštal, jak byla příjemné místnost s kamínky nazývána, překypovala jídlem ať sladkým či slaným, tak i pivem (bohužel jen Géčkem) a Sedmi respektive šesti statečnými Plzničkami. Na co se však nesmí zapomenout byla jedinečná Kenyho domácí pálenka tentokrát z meruněk. Tato lahodná chuť i vůně se nesla celou místností a v průběhu večera zabloudila i do tak zvané „Škvíry“, která byla místem vyhrazeným pro mužskou část srazistů, kteří zde vykonávali svou potřebu - každý podle svého gusta ať už po tmě, či v případě světlého Tukana i s baterkou – čelovkou, za kterou od zbytku schytal zdrcující kritiku a posměch, avšak aspoň si v temné škvírce neublížil a do ničeho nešlápnul (aspoň co si pamatuju…). Jak už však bylo řečeno, Kenyho pálenka si prohlédla i toto tajemné místečko a to zásluhou Dashe, který podlehl temné straně Síly a Kenyho lákání a v noci hořce litoval, když se stal prvním dobrodruhem. Nutno podotknout, že druhý den se již poučil z předchozích nezdarů a sice nesestrojil elektrickou kytalu, ale rozhodně již tuto vrcholnou činnost tvrdých pijců nechal na ostatních, kteří nástrahy Temné strany překonávali případ od případu každý jinak. O tom však až v dalším dnu.
Zábava běžela dlouho přes půlnoc, avšak všichni jsme věděli, že toto je vlastně jen příprava na velkolepou sobotu a tudíž jsme skončili v nejlepším a vydali se spát do připraveného obýváku – což se však zvrtlo (zřejmě je tomu tak dobře) a většina z nás přespala v dílně kde jsme předtím popíjeli. Výjimkou byl pouze Tukan, který na rozdíl od ostatních nepohrdl pohostinstvím hostitelů a přijal nabízený gauč u isalamira důmyslně potlačující Tukanovu velkou moc v Síle, což mu znemožňovalo na dálku kontrolovat ostatní, kteří se potýkali s pohádkami na dobrou noc a Kenyho sithskými výhružkami o zbavování života a chuti spát – divné u sitha...
A je tu sobotní ráno. Pro většinu osazenstva vyjma vevnitř spícího Tukana a všem smrt slibujícího Kenyho, kteří se chtěli alespoň trochu vyspat v očekávání drsné a náročné soboty – jejich ranní přispání se pak také projevilo k večeru, kdy suverénně rabovali ledničku bohatší již o další tři basičky dvanáctek i desítek dohromady, se všichni vydali na obhlídku vesnice, což pro mnoho z nich znamenalo naprosto promáčenou obuv po celý zbytek dne kvůli nerozvážnému nápadu hodného nezkušeného padawana – obejít celý místní rybník, který nebyl nikterak malý. Celá procházka zabrala snad téměř dvě hodiny, po které Tukan i Keny spokojeně pochrupávali v očekávání dalšího významného dne, který měl pro Tukana znamenat napravení své pijácké pověsti a pro Kenyho potom výzvu ke zničení všech ostatních svými sithskými způsoby a kořalkou. Výletníci přeci jen kolem osmé naprosto špinaví a promáčení dorazili a tak jsme mohli všichni nakonec společně posnídat. Právě zde se domlouvaly důležité okolnosti ohledně speciálního moderátorského a řekněme VIP projektu, do kterého jsme nebyl nijak více zasvěcen, avšak kuriozity jako bazén na „letadlové“ lodi nebo růžová gunganí droideka střílející Marshmallow rychlostí světla se zásobníkem v rikše přidělané k bokům droideky patrolující po chodbách s účelem hlídat sklad lihovin aby ho neukáznění jediové nevypili, mě také dostaly do kolen.
Po snídani byl čas se opět přesunout do maštale, kde pozvolna začala seriózní diskuze na mnoho témat. Co bylo však velkým předmětem zájmu? Šlo o očekávaný příjezd Hana a také slibované vepřové i kuřecí řízky s bramborovým salátem. A Han, kupodivu, nakonec doopravdy dorazil a chvíli po dvanácté jsme se již hromadně mohli klanět k jeho zakladatelským nohám. Bohužel však Han nepřednesl žádný očekávaný proslov, kromě slov o abstinenci, čímž nepotěšil většinu ostatní. Ba dokonce popudil Kenyho, který se do něj celý zbytek soboty snažil nalít vše co teklo a obsahovalo etanol (možná i metanol v případě domácích lihovin Kenyho, pana domácího a hudebníků, kteří nás k večeru velice překvapili svým příchodem. Nutno podotknout, že překvapili v dobrém a pozvedl ještě více již tak skvělou náladu a zábavu v místnosti.) To však bylo ještě velkým tajemstvím, když se část z nás vydala do kuchyně, kterou jsme rázem okupovali a vyráběli již zmiňovaný oběd. Kewny svou medvědí tlapou porcovat a natloukal řízky, Dash a Tukan obalovali podávané fláky masa – nutno podotknout, že i přes jejich obratnost a skvělé obalovací schopnosti na levelu expert, se bohužel neubránili tomu, že malá část strouhanky a mouky skončila na zemi, ze který ji pak zkušené odstranil Xavier mocným sithským trikem za použití smetáku a lopatky. Naše hostitelka Gwen přitom vyráběla bramborový salát. Ani u toho se však nepodařilo zabránit nehodě, při níž se určitá část Vysočina ocitla na podlaze, což Jihlavák Dash mohl brát jako osobní urážku. Salám byl však Gwen obratně posbírán a v salátu se ztratil i s na zemi připojivšími se různými malými objekty jako byla například zmíněná strouhanka.
Brzy už řízky pěkně syčely při vstupu do olejové lázně ve friťáku a všem vařičům se již sbíhaly sliny. Brzy jsme se s těmito pocity podělili i se zbytkem, který jsme zanechali komunikující v maštali, kam jsme také donesli uvařený oběd. „Berte si, co hrdlo ráčí.“ By klidně mohla znít věta oznamující dostatek, ba dokonce přebytek vepřových i kuřecích řízků, kterých někteří zvládli spořádat i šest kousků respektive kusů, protože řízky rozhodně nebyly průhledné (až na některé příliš důkladně rozboxované) a stejně tak i dostatek skvělého salátu s již zmíněnou vysočinou i dalšími ingrediencemi, které mu dodávali výbornou chuť. Tenhle oběd by se dal s nevelkou trochou nadsázky přirovnat k obžerství, alespoň z toho důvodu, jak hrozně jsme byli všichni kol kolem stolu nacpaní k prasknutí a neschopni jakékoli větší činnosti. Někteří dokonce přemýšleli i o spánku, avšak rozumnější si radši dali další pivo a podpořili tak trávení výborných řízečků, aby se brzy zase nanovo rozjela změť hlasů více či méně vzrušených a debatujících.
Hodin přibývalo a piva ubývalo. Ubývalo snad více, než přímou úměrou – každou hodinu rychleji a rychleji, což se samozřejmě projevilo i na obsahu debat v jednotlivých skupinkách či celku. K večeru dorazil konečně poslední z nás – Roman, a tak jsme byli kompletní – což znamenalo vytvoření společné fotografie a také se mohl celý sraz - celé sobotní odpoledne, večer i noc proměnit v jednu velkou párty, která již nebyla pouze o SW nebo AS, ale byla prostě o životě. Probíralo se naprosto všechno, zapojila se i celá hostitelská rodina, která nás pořád zásobovala různými dobrotami jejichž vrcholem bylo grilované masíčko, které nemělo chybu. A za což bych jim chtěl znovu a ještě jednou poděkovat. Také jsme dostali ochutnávku Tomášem vyráběné ochucené vodky – nazvané nevím jestli Tomášem nebo někým jiným – Ořechovička a následně také skvělých zmrzlin, které by svedly i toho nejyodovatějšího z nás k temné straně Síly, jak hrozně to bylo dobré. Dalšími, kdo podporovali skvělou atmosféru byli i páni hudebníci, přátelé pana domácího, se kterým nám dlouho vyhrávali.
Jedlo se, pilo se, hrálo se, zpívalo se, tancovalo se, smálo se, boxovalo se (Odsud pochází asi nejnepříjemnější zranění srazu, kdy si Jordi neuváženě vyměňoval názory s boxovacím pytlem na dvorku a ráno jeho ruce vypadaly jako by je strčil do včelího úlu s tím, že levici jsme podezřívali z brutální naraženiny ba dokonce zlomeniny, což bude muset poznat doktor, kterého Jordi navštíví. Musím však říct, že toto nesl statečně.), také se navštěvovala škvíra, někdy dokonce poměrně narychlo a někteří bohužel škvíry nedosáhli nebo ji dosáhli pouze z části a občas museli odstraňovat nemilé asteroidy tu ze svetru, tu z bot. „Škvíra“ se tedy za dobu srazu stala poměrně známým a uznávaným místem. Keny, který ji měl také velice rád, pomyslně ukončil večerní zábavu v tom nejlepším svým temným útokem na hudebníky skokem přímo z tanečního parketu na vratkých židlích, kam se nechal nalákat raubířským Tomášem, jenž strhával dav (zejména Tukana, Jordiho a Kenyho) k extrémním činnostem jako byl právě tanec na židlích. To se příliš nelíbilo Evě, která fungovala jako uklidňující faktor a svou roli vyhazovače zvládla dokonale, když Tomáše s Tukanem vyhnala ven na mráz (Keny díky svým zkušenostem mohl zůstat vevnitř, protože nasadil svůj andílkovský a nevinný výraz, který mu však o chvíli později už nebyl nic platný. To však nemělo dlouhého trvání a velice brzy se opět vesele tancovalo až do zmíněného incidentu, který však už byl v pokročilém brzkém nedělním ránu, a tak bylo jistě příhodno zábavu ukončit (už docházelo i pivo, kde zbývalo teď opravdu přesně Sedm statečných). Postupně se tedy všichni uložili ke spánku (někteří už přeci jen dříve) ve dvou destinacích – obýváku a maštali.
„Nedělní odpoledne stane, pro mnohé chvílí nudy…! To však bylo ještě daleko a podle mého vlastně ani toto odpoledne nemělo šanci stát se chvílí nudy, když byli všichni nabiti energií a rozebírali to, jak se nám krásně celý sraz povedl. Když se srazisté kolem osmé probírali z před pár hodinami skončivšího mejdanu často s lidoopy na zádech či na hlavě a žaludkem na vodě nebo na pivě, (u některých ve škvíře). Část se opět vydala na kondiční procházku, která následovala po snídani, zatímco druhá část se věnovala pokračujícímu odpočinku před úklidem a balením, což přišlo ihned po návratu procházkářů. Kupodivu bylo uklízení v tolika lidech velice rychlým procesem i přes to, že velká část z nás nebyla v příliš ideální kondici. Pak přišlo balení a poslední hodnotící a domlouvací komunikace. Všichni zjišťovali nebo potvrzovali odjezdy svých vlaků a plánoval se odjezd. Garth odjel již večer a byl tak prvním, kdo opustil Vlkovice, dalšími byla trojice adminů, kteří zamířili na vlak v jednu hodinu a poslední byla brněnsko-jihlavská a plzeňská skupina, jejichž členové se vydali na vlak odjíždějící z Budějovic okolo druhé hodiny.
A to už tu byl konec skvělého srazu. Před odjezdem jsme se všichni řádně rozloučili, mnohokrát poděkovali hostitelské rodině a téměř se slzou v oku opouštěli Vlkovice kam by se podle mě každý z nás, minimálně já tedy určitě, chtěl vrátit. Všechny skupiny mířily ke svým domovům jistě hodnotící sraz stejně jako skupina adminů mířící na Prahu. Já sám za sebe i za své kolegy mohu prohlásit, že 3. sraz Akademie Sithů byl mimořádnou akcí. Největší a nejlepší v historii a každý, kdo tam nemohl nebo nechtěl být, prohloupil a o hodně přišel.
Doufám a věřím, že i v budoucnu se bude tato naše skvělá parta dále rozrůstat a uskutečníme ještě mnoho podobných srazů takto skvělých, přínosných a plných pozitivní energie. Přeji vám všem hodně štěstí v životě a hlavně také hodně času a dobré nálady na Akademii. ¨
Akademie ŽIJE!
MrTukan – administrátor a iniciátor všech srazů AS a historicky jediný účastník všech tří srazů AS
PS: Foto bude dodáno nezávisle na mé osobě stejně jako komentáře od něj Jordim v co nejbližší době. Kdo máte další fotky, klidně je také přidejte a popište.
). Pokračoval jsem do domu, do obývacího pokoje, který byl přestavěn pro potřeby spáčů Akademie, tam jsem pohodil i svou tašku a šel ve přivýtat se s ostatními. Napřed jsem pozdravil rodinu Gwen (nemám slov, opravdu skvělí hostitelé) a nakonec i Akademii ve zmíněné dílně.
Usínání proběhlo celkem rychle po zvolání "otoč se a spi" což jsem do posledního písmene vykonal okamžitě. 
