2. Mise pro MrTukana(Askel Nur Ebion)

[MrTukan]

Lok, Sídlo Organizace:

Na Arionovu reakce na správce hangáru se jenom usměju a souhlasně přikývnu, načež naší konverzaci vyruší slušně příchozí "šéf" Chulk, jenž evidentně právě neoplývá vtipem a dobrou náladou a tak na jeho slova reguji taky pouze přikývnutím. Když odejde, tak se znovu obrátím na svého spolubydlícího a zeptám se ho:

Co že na tebe tak divně koukal? Máš s ním nějaký problémy nebo to byl jen jeho výraz mizerný nálady? Nebo se tak mračí snad vždycky?

Chtěl jsem se něco dozvědět o své přímém nadřízeném a přítom jsem také pomalu vstával z postele a současně se protahoval, nýbrž dlouhé odpočívání také zanechalo násoledky nám mých kostech a kloubech, které teď byly příliš líné na to někam zamířit. Chvíli počkám na Arionovu reakci, následně vezmu svůj blaster a pomalu vyrazím ku hangáru.

[Jordi Linx]

Lok, Sídlo organizace:
Arion za odcházejícím Chulkem jenom mávne ledabyle rukou, aby ji poté umístil zpět pod svojí hlavu.
Ale, občas mu vadí můj přístup k práci. Ale nejspíš ho žere to, že mě nemůže komandovat, protože nepracuju přímo pod ním a tak ho můžu obcházet. Dá se říct, že mu občas dělám doslova bordel v jeho pečlivě naplánovaných akcích.
vysvětlí Arion Chulkovu reakci na jeho přítomnost a vesele se pousměje, než se jeho výraz vytratí do neutrálna. Mezitím si umístíš blaster do pouzdra na svůj opasek a po důkladném protažení mávneš Arionovi na rozloučenou a vyrazíš do hangáru. Když vyrazíš z pokoje tak do tebe vrazí holka, ale jediné čeho dosáhne je, že sama spadne na zem, jak si pevně zapřený. Jak tak leží na zemi, tak máš možnost si ji pořádně prohlédnout, kratší blond vlasy, půvabné zelené oči a obvykle nejspíš veselý obličej. I postavu jsi shledal dobře vypadající, jediný co jí škodilo bylo poměrně ošuntělé oblečení a výraz bolesti na tváři.

[MrTukan]

Lok, Sídlo organizace:

Jasný, chápu. No mě bohužel velí, takže já půjdu. Měj se hezky.

Rozloučil jsem se se svým spolubydlícím a plně vybaven a připraven na další misi jem vyšel na chodbu, kde do mě dosti tvrdě vrazila jakási dívka, která však následně skončila na zemi a bylo celkem jisté, že její srážka se mnou jistě nebyla úmyslná. Velice rychle jsem si dívku stihl prohlédnout a zhodnotit situaci, a tak i přes to, že jsem za ni nemohl jsem se okamžitě začal omlouvat. Byl jsem zvědav, kde se tu bere a co je zač. Samozřejmě byla i hezká, avšak měl jsem na paměti učení řádu Jedi a tudíž jsem na ní tak nepohlížel nebo se o to alespoň snažil.

Promiňte slečno, nechtěl jsem vás srazit. Vůbec jsem vás neviděl.

Při těch slovech vyslovených klidně a s úsměvem jsem se k ní sehnul, podal ji ruku a pomohl ji vstát. Následě jsem se otázal:

Nestalo se vám nic? Byla to dela rána!

Copak to je asi za holku, taková kráska a jen tak se tu takhle prohání po chodbách?

[Jordi Linx]

Lok, Sídlo organizace:
Dívka přijme tvou ruku na pomoc a zvedne se, aby si chvilku třela ruku, která ji ještě očividně bolela. Teprve po chvilce k tobě vzhlédla s omluvným výrazem a snažila se nasadit svůj, co nejvíce roztomilý a omluvný výraz, kterého byla schopno. Vypadalo to téměř až komicky.
Moc se omlouvám pane ... víte ... moc jsem spěchala, tak jsem nedávala pozor ... a vy ... vy jste se tu zčistajasna objevil ... a byla sem najednou na zemi.
začala se omlouvat a pořád se snažila o udržení pokorného výrazu. Když jsi se jí poté zeptal, jestli je v pořádku, tak z ní očividně obavy o nějaký možný výbuch hněvu z tvé strany opadl a znova si hladila levou ruku.
Jsem v pořádku, jenom mě trochu bolí ruka, ale to za chvíli přejde. A vám se nic nestalo ? Ne, že by jste teda vypadal, jako by mělo, ale nevím, všechno je možný ...
zeptala se tentokráte laskavým tónem na tvoje zdraví, které však nemělo šanci utrpět, protože přecejenom byla oproti tobě o dost menší a lehčí, jak už bývá u ženského pohlaví zvykem.

[MrTukan]

Lok, Sídlo organizace:

Její výraz, který nasadila při omluvě mě z části pobavil, z části však také, ani nevím proč, okouzlil. Byla to krásná dívka s hezkým obličejem a sám jsem si náhle připadal podivně. Posléze na mě zapůsobil i její krásný laskavý hlas, který mě na okamžik, ve spojení s tím zbytkem, naprosto vyvedl z rovnováhy a jestě chvíli potom, co domluvil, jsem byl trochu mimo. Uběhlo několik sekund, kdy jsem na ni jen trochu nepřítomně zíral, než mi došlo, že bych asi měl něco říct, a tak jsem již dál neotálel a snažil jsem se zareagovat co nejklidnějším a nejpohodovějším hlasem, kterého jsem v ten moment byl schopen. Nebylo divu, že z něj klid příliš nevyzařoval.

Ne, ne, ne.. Né, já jsem úplně v pořádku. Fakt. Mimochodem jmenuju se A-eee...

Zastavil jsem se ve svém zběsilém proslovu právě včas, abych neprozradil své pravé jméno a začáteční písmeno svého křestního jména, kterým jsme se honosil již od narození, jsem zablekotal do nesrozumitelného zvuku. Následně jsem pohotově dodal své fiktivní jméno, na které jsem na chvilku zapomněl, ale brzy jsem ho zase vyhrabal z paměti.

Dako, Dako Trillan. Jó to jsem já.

Na svém obličeji jsem vykouzlil co nejvěrohodnější a nejsympatičtější úsvěm, kterého jsem byl schopen přičemž jsem ji podal svou pravačku a doufal, že bude mít ještě chvilku na to se mi také alespoň představit.

[Jordi Linx]

Lok, Sídlo Organizace
Když dívka viděla, jak jsi se zarazil a hlavně gesto, které se ti během toho povedlo udělat, tak se div nezačala nahlas řehtat. Ale nakonec se přecejenom udržela a jenom se široce usmála.
Těší mě Dako, já se jmenuju Triellette, ale nikdo mi neřekne jinak než Triella. Ale teď mě prosím omluv, jaksi ještě pořád spěchám.
pousmála se ještě a znova se rychlým během vydala kupředu. Jak jsi se za ní ohlédnul, tak jsi viděl, že u dalšího rohu znovu málem někoho srazila, ale nějak se jí tentokrát podařilo neznámému vyhnout. Jakmile ti zmizela z očí, tak jsi se rozhodl pokračovat dál ve své cestě i s tím, že budeš opatrnější, aby jsi se zase nestal cílem nějakého poběhlíka. To se však už neopakovalo a ty jsi mohl v klidu dorazit do hangáru, kde ti nedělalo problém najít Chucka. Ten stál před starší loďí značně hranatého tvaru. Celkově nevypadala příliš aerodynamicky, což sice u vesmírných loďí nehrálo takovou roli, ale mělo to příjemný designový efekt. Když jsi došel blíž, tak jsi si mohl přečít název loďi - Fat Lady a pod tím její výrobní název HT-2200.

[MrTukan]

Lok, Sídlo Organizace

Ještě trochu omámen a hlavně vnitřně poměrně celkem zmaten, jsem došel až do hangáru, kde už na mě čekal můj šéf u nějaké skořepiny, která měla být asi prostředkem k vykonání další z mých misí.

Tak jsem tu pane, o co půjde?

Chvilku jsem si prohlížel loď a následně jsem dodal trochu nesmyslnou otázku.

Takže mé doklady už jsou.. ehm.. v pořádku?

[Jordi Linx]

Lok, Sídlo Organizace:
Chuck si tě ještě chvilku nevšímal, protože byl zaobraný nečím na svém datapadu, takže jsi si mohl chvilku prohlížet hranaté tvary loďi. Jenomže nanich nebylo nic uchvatného, tak jsi se začal pomalu nudit, naštěstí Chuck konečně skončil se svou ignorací.
Ne tak docela. Čeká se na schválení, ale v rámci soustavových letů je stejnak nepotřebujete. Poletíte pouze na naši základnu na měsíc planety. Bude pilotovat, nákladat a vykládat případný náklad.
pronese Chuck a ohlédne se, jakoby někoho hledal. Koho hledal se dozvíš pouze o malou chvilku později, protože do hangáru v ten moment dorazí tvůj starý známý z kantýny Černá Díra, Nask Trius. Vrhne po tobě nepříjemný pohled a dorazí až k Chuckovi.
Nasku, tohle bude tvůj pilot. Tvoje instrukce jsou jasné, vy Dako - dopravte Naska tam a zpět v pořádku. Co se dalšího nákladu týká, to je na Naskovi. To bude vše, nějaké dotazy ?
zeptá se Chuck a podívá se na tebe stylem, že pokud se budeš na něco ptát, tak se mu to nebude moc líbit.

[MrTukan]

Lok, Sídlo Organizace:

Zadání mé mise zní velice jednoduše až do té doby, než uvidím pasaážera, kterého povezu na palubě své lodi tam i zpět. Protože jsem z něj cítil nějaké spojení se Silou v kantýně, pokusím se sám zamaskovat to své a přitom ho pozdravím stejným pohledem jako on mě a bezeslov. Následně odpovím svému šéfovi tak, jak to samozřejmě chtěl slyšet.

Žádné dotazy pane. Můžeme okamžitě vyrazit.

Durhá věta patřila současně i pasažérovi, u kterého zněla spíše jako otázka, než oznámení, kterým byla pro Chucka. Otázka byla však spíše řečnického charakteru, a protože jsem nečekal zápornou odpovědi, vydal jsem se ke vstupu do lodi a zamířil přímo do kokpitu, kde jsem začal připravovat ke vzletu a následné cestě na měsíc planety.

[Jordi Linx]

Lok, Sídlo Organizace:
Chuck se jenom spokojeně pousmál, pokynul, že můžete bez prodlení vyrazit a vyrazil pryč z hangáru, aby se mohl věnovat své další práci. Nask se na tebe jenom zběžně podívá a taky vyrazí směrem do loďi, čímž dal jasně najevo, že tady nic nakládat nebudete. Nevzhlednost loďi, která vám byla přidělena k misi byla vevnitř snad ještě horší než z venku a tak jsi se radši moc nerozhlížel a zamířil bez váhání do kokpitu pilota, aby jsi co nejrychleji vystartoval a tedy mohl co nejrychleji s touhle misí skončit. K tvému zklamání Nask dorazil také do pilotní kabiny, kde se usadil do druhého sedadla.
Nelíbí se mi o moc víc než tobě, že jdu na tuhle misi s tebou, ale takový jsou rozkazy. Tak dělej svoji práci, já budu dělat svou a nebudeme mít problémy. Jinak až se budeme blížit k měsíci, tak dej vědět ... nejspíš bys rád věděl, kudy dál.
pronese napůl výhružným napůl informačním tónem, než se zase zvedne z křesla druhého pilota a zamíří do jiné části loďi.

[MrTukan]

Lok, Sídlo Organizace:

Tohle je teda pěknej vrak.

Pomyslel jsem si při průchodu lodí do pilotní kabiny, kde jsem se usadil a začal kontrolovat systémy před startem. Následně jsem se s kraksnou začal pomalu zvedat do vduchu a brzy jsme vyletěli otevřenými vraty hangáru vstříc měsíci, který byl cílem naší cesty. Ještě před startem se ke mně v pilotní kabině na chvíli připojil můj neoblíbenec Nask, címž jste sice nebyl příliš potěšen, avšak nezbylo mi nic jiného než chráit si svou mysl a poslouchat jeho slova. Nezapomněl jsem na to, co jsem z něj cítil hned při prvním setkání, a tak jsem musel být obezřetný. Na jeho několik výhružnoinformačních vět jsem mu odpověděl pouze OK a lehkm přikývnutím bez jakýchkoli emocí a následně jsem se již věnoval jenom řízení.

Měsíc nebyl příliš vzdálen, a tak ani let na něj netrval příliš dlouho, o přes to, jakou jsme letěli skořápkou a to, že jsem nebyl bůh ví jak dobrý pilot. Když jsme se blížili a do zahájení přistávacích manévrů zbývalo přibližně 5 minut, dal jsem vědět interkomem svému pasažérovi.


Pane Nasku? Už se blížíme měsící, za pár minut budu potřebovat vaše instrukce ohledně místa přistání.

[Jordi Linx]

Měsíc Loku, Měsíční základna:
Netrvalo dlouho, než na tvé zavolání dorazil Nask, který se opět bez jakéhokoliv váhání usadil do křesla druhého pilota. Pohledem překontroloval situaci a vaši vzdálenost od měsíce, načež na něj chvilku hleděl. Nakonec ukázal prstem na jedno tmavé místo, které jsi už mohl zahlédnout i ty.
Leť k tomu tmavýmu fleku, tam je náš cíl.
pronese jenom stručně a tobě nezbyde, než ho uposlechnout. Upravíš svůj kurz a jak se přibližuješ k vytyčenému místu, tak vidíš, že se jedná o pouhý kráter, jehož střed je tmavší. Po dalším přiblížení už rozeznáváš i okraje onoho kráterů a výrazné vrstvy zeminy.
Teď zaleť pod okraj toho kráteru a drž nás kolmo k povrhu.
dodá Nask další instrukci a ty jej uposlechneš a snažíš se co nejlépe zápolit s řízením, aby tě nemusel podezřívat, že nejsi tak skvělý pilot. Zanedlouho pochopíš celý smysl tohohle manévru, když Nask něco vyťuká do počítače a jak se ponoříš pod úroveň kraje kráteru, tak můžeš spatřit otvírající se vrata do perfektně zamaskované základny.
Fajn, a teď nás posaď dovnitř.
dodá ještě Nask, než se zvedne a zamíří opět pryč do lodě, takže máš klid pro to, aby jsi přistál co nejlépe.

[MrTukan]

Měsíc Loku, Měsíční základna:

Mlčky poslouchám jeho pokyny a soustředím se na pilotáž, abych neudělal žádnou chybu, která by snad mohla prozradit, že jsem vlastně celkem mizerný pilot a nikdy jsem nedělal kurýra. Mé plné soustředění bylo spotřebováno k správnému vletu do hangáru a usazení lodi na zem, takže jsem nebly schopen přemýšlet o dění kolem. Až když loď stála a já vypl motory, dokázal jsem si uvědomit, jak perfektně je vlet do základny schován. Nask byl naštěstí už pryč a tak jsem si mohl i trochu hlasitěji odfouknout. Dřív, než jsem se zvedl a zamířil ven z lodi, jsem ještě průzorem zkouknul hangár, do kterého jsme přistáli a zapřemýšlel, co tu tak může mít Nask za práci a také zda je zde něco, co by mi mohlo pomoct ve splnění mého úkolu. Následně jsem se vydal k východu z lodi, kde jsem spustil rampu a vyšel ven z lodi. Pak jsem se znovu rozhlédl a počkal, až vystoupi i Nask, který před přistáním zmizel ještě v některé z kajut lodi.

[Jordi Linx]

Měsíc Loku, Měsíční Základna:
Když jsi si prohlédnul hangár, tak jsi ke svému překvapení zjistil, že je poměrně velký a podobných loďí s kterou jsi přiletěl, by se sem naskládalo alespoň ještě pět. Kromě toho se všude okolo povalovala spousta beden a vše nasvědčovalo tomu, že základně je opravdu hodně velká. Jakmile jsi do hangáru vstoupil, tak Nask s nevrlým výrazem došel vedle tebe a pozorně se rozhlédnul. Při pohledu na jho obličej jsi viděl, že byl značně nespokojen s tím co vidí, nebo nevidí.
Tohle se mi nelíbí. Zůstaň v hangáru a začni nákladat plné bedny, které se tu povalujou. Jinde by to mohlo být nebezpečné, přinejhorším by jsi mohl ještě jít do řídící místnosti támhle, kdyby jsi potřeboval něco v počítači - třeba otevření tamhletěch dvou skladů na boku, tam je taky nějaký náklad. Přístupové heslo je Alvatar, login Descartes. Kdyby jsi zaregistroval cokoliv ... živého, neobvyklého, tak mě okamžitě informuj. Já se jdu podívat hlouběji. A ještě jedna věc, budeme se hlásit každou hodinu, když se nenahlasím a nebo nebudu odpovídat, tak počkej půl hodiny a zmiz. To samý opačně, nenahlásíš se, tak tě považuju za mrtvého a mizím.
pronese děsivým a značně ozčileným tónem Nask, než pevně uchopí svou velkou blasterovou pušku a vyrazí k nejbližšímu turbovýtahu, nechávajíc tě zde samotného.

[MrTukan]

Měsíc Loku, Měsíční Základna:

Mě osobně hangár celkem zaujal, až na to, že jsem byl překvapen, že tam nikde nikdo není, avšak i to bych dokázal pochopit, když tu mají takového vola na práci jako jsem byl já. Avšak když vystoupil můj spolucestující, evidetně byl hodně překvapen a znepokojen. Vše znásobil, když začal mluvit. Když skončil se svým proslovem, téměř mi z jeho hlasu a informací, které mi sdělil, přejel mráz po zádech, jak to pronesl děsivě. Každopádně jsem si dobře zapamatoval všechno co řekl, protože bylo víceméně všechno důležité. I přes mé osobní antipatie k jeho osobě, jsem nepochyboval, že se tu děje opravdu něco nekalého a že je to právě on, kdo je teď mým spojencem. Proto jsem mu jeho slova stručně odsouhlasil a také si povytáhl blaster s opatrným pohledem po okolí.

Jasný, chápu. Takže každou hodinu.

Následně, když se rozešel k jednomu z výtahů, vydal jsem se k nejbližším bednám a ty plné jsem začal nakládat. Tak jsem to dělal nějakou chvíli, dokud jsem si nebyl jist, že je pryč. Turbovýtah, kterým odjel Nask, a snad i ty ostatní, byl celkem hlučný a tudíž jsem neměl strach, že bych si nevšiml, když by někdo přijel právě jimi. Ještě další chvíli jsem přenášel plné bedny a práci si trochu ulehčoval pomocí Síly. Přitom jsem se stále rozhlížel po okolí, zda je všude klid. Nikde se však nic nedělo a já si uvědomil, že přístup do zdejšího počítače by mi mohl přinést nějaké indície k mému vyšetřování, a tak jsem se vydal do řídící místnosti, kde jsem do počítače zadal login i heslo přesně tak, jak mi ho prozradil Nask a čekal jsem, jaká nabídka mi naběhne. Doufal jsem, že místní terminál bude propojen i s centrálním počítačem nebo nějakou takovou databází, i když to bylo spíš jen přání.