Přihláška Ace Noo'Tuwa (GD)
Moderátor: Moderátoři
Přihláška Ace Noo'Tuwa (GD)
Jméno: Ace
Titul: Padawan
Rasa: Člověk
Planeta narození: Corusant
Životopis postavy:
Narodil jsem se na planetě Corusant.Neměl jsem matku pouze otce,který mě stále mlátil,protože jsem mu měl nosit pěníze co ukradnu po ulicích.Otec byl povaleč a ochlasta.Jednoho dne jsem šel na lov peněz do baru Ba'joko,kde jsme si vyhlídnul člověka,který vypadal opravdu bohatě.Počkal jsem si dokuď nevýjde.Vyšel asi po 2 hodinách,ale byla kolem něj ochranka 2 mužů.Nelekl jsem se a na jedné straně mu byla vidět peněženka,tak jsme se rozběhl a vzal mu ji,ale jak jsem útíkal,tak mě 1 postřelil.Přišli ke mě a vyhrožovali mi smrtí.Dal jsem jim peněženku,ale aji tak na mě mířili pistolí,ale v tom se tam objevil fialový záblesk naděje,který pozabíjel bandity.Pomohl mi vsát představil mě a změřil mi midichloriady(bo jak to je to nwm presne).Řekl že je mám velice dobré a nechť s ním du do Akademie Jediu.Souhlasil jsem a rada mě vzala bez problému.
Barva čepele: Žlutá
Světelný meč: Jeden jednočepelový meč
Styl boje se světelným mečem: Ataru
Schopnosti:Odhození nepřítele nebo přitáhntí
Schopnosti jako rytíř Jedi, Sith... : Blesky,vidění přez zdi.
Poznámky: Vysoký 183 cm, hnědovlasý s růžovýma očima, na veřejnosti tichý a nenápadný, ale přesto dokáže být výrazný, pokud je potřeba.Velice přátelský,uctivý vůči starším lidem a velice učenlivý.
Kontakt: skype-honzikk30, e-mail: honzabaranovic@seznam.cz
Titul: Padawan
Rasa: Člověk
Planeta narození: Corusant
Životopis postavy:
Narodil jsem se na planetě Corusant.Neměl jsem matku pouze otce,který mě stále mlátil,protože jsem mu měl nosit pěníze co ukradnu po ulicích.Otec byl povaleč a ochlasta.Jednoho dne jsem šel na lov peněz do baru Ba'joko,kde jsme si vyhlídnul člověka,který vypadal opravdu bohatě.Počkal jsem si dokuď nevýjde.Vyšel asi po 2 hodinách,ale byla kolem něj ochranka 2 mužů.Nelekl jsem se a na jedné straně mu byla vidět peněženka,tak jsme se rozběhl a vzal mu ji,ale jak jsem útíkal,tak mě 1 postřelil.Přišli ke mě a vyhrožovali mi smrtí.Dal jsem jim peněženku,ale aji tak na mě mířili pistolí,ale v tom se tam objevil fialový záblesk naděje,který pozabíjel bandity.Pomohl mi vsát představil mě a změřil mi midichloriady(bo jak to je to nwm presne).Řekl že je mám velice dobré a nechť s ním du do Akademie Jediu.Souhlasil jsem a rada mě vzala bez problému.
Barva čepele: Žlutá
Světelný meč: Jeden jednočepelový meč
Styl boje se světelným mečem: Ataru
Schopnosti:Odhození nepřítele nebo přitáhntí
Schopnosti jako rytíř Jedi, Sith... : Blesky,vidění přez zdi.
Poznámky: Vysoký 183 cm, hnědovlasý s růžovýma očima, na veřejnosti tichý a nenápadný, ale přesto dokáže být výrazný, pokud je potřeba.Velice přátelský,uctivý vůči starším lidem a velice učenlivý.
Kontakt: skype-honzikk30, e-mail: honzabaranovic@seznam.cz
- Garth Devilman
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1683
- Registrován: 27.8.2007 09:16:26
- Bydliště: Štěpánov
- Kontaktovat uživatele:
Mám otázku: Odkdy Jedíci vidí skrze zdi?
Jinak přihláška vesměs v pořádku, takže test s pravidel:
1) z kolika možností jde vybrat pozadí Akademie? (počet - nepočítaje originál)
2) jakou barvou jsou označeni Moderátoři?
3. K čemu jsou v příběhu určeny lokace?
Uprav text:
centrálna ISB v Coruscantu, pracovna majora Raidena
Šel jsem chodbou z hlavou vztyčenou a držel krok. Přestože jsem v dobách dávno minulých nenáviděl tento vojenský „zlozvyk“musel jsem uznat, že teď se mi záminka ( konkrétně dodržování vojenských doktrín) docela hodila.
Bude velmi milé majora vidět opět mezi živými. Byť byl Adrian Raiden mým učitelem a naučil mne všemu co znal, nijak zvlášť jsme se v lásce neměli. On se řídil předpisy a já jako student improvizoval. „Vždy, když jste v akci nepokoušejte štěstěnu a mějte své hranice...“ Takto zněla jeho filozofie. Jenomže jak to asi může dopadnout, pokud jsou dvě tvrdohlavé hlavy na jednom písečku.
Pokud chtěl něco provést na dvě sta procent, dělal jsem vše možné abych zvládl čtyři sta a ještě ho trumfl něčím, novým. Živě se mi vybavila závěrečná část výcviku a jeho slova: „Pokud po tobě budu muset někdy sáhnout, budeš poslední varianta...“ Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem si na tento pro mne památný okamžik vzpomněl a v duchu si představoval, s jakou dávkou sebezapření, (které bylo zajisté doprovázeno skřípěním zubů ) žádal o mé převelení.
Když jsem vešel do jeho pracovny, spěšně jsem obhlédl prostor. Raiden seděl za svým psacím stolem, který v podstatě zaobíral velkou část místnosti. V rámci pozdravu jsem převedl něco, jako lehkou úklonu hlavy. Po vyslechnutí majorova proslovu, jsem se rozhodl odpovědět po svém: Zajisté, jistě máte vše promyšlené. Od zadání mise, až po otázku personální... Na slovo personální jsem přitom použil zvláště důraz a do ovzduší „vypustil“ značnou dávku sarkasmu. Poslouchám... Se stojickým klidem a očima přivřenýma jsem očekával pokyny.
Jinak přihláška vesměs v pořádku, takže test s pravidel:
1) z kolika možností jde vybrat pozadí Akademie? (počet - nepočítaje originál)
2) jakou barvou jsou označeni Moderátoři?
3. K čemu jsou v příběhu určeny lokace?
Uprav text:
centrálna ISB v Coruscantu, pracovna majora Raidena
Šel jsem chodbou z hlavou vztyčenou a držel krok. Přestože jsem v dobách dávno minulých nenáviděl tento vojenský „zlozvyk“musel jsem uznat, že teď se mi záminka ( konkrétně dodržování vojenských doktrín) docela hodila.
Bude velmi milé majora vidět opět mezi živými. Byť byl Adrian Raiden mým učitelem a naučil mne všemu co znal, nijak zvlášť jsme se v lásce neměli. On se řídil předpisy a já jako student improvizoval. „Vždy, když jste v akci nepokoušejte štěstěnu a mějte své hranice...“ Takto zněla jeho filozofie. Jenomže jak to asi může dopadnout, pokud jsou dvě tvrdohlavé hlavy na jednom písečku.
Pokud chtěl něco provést na dvě sta procent, dělal jsem vše možné abych zvládl čtyři sta a ještě ho trumfl něčím, novým. Živě se mi vybavila závěrečná část výcviku a jeho slova: „Pokud po tobě budu muset někdy sáhnout, budeš poslední varianta...“ Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem si na tento pro mne památný okamžik vzpomněl a v duchu si představoval, s jakou dávkou sebezapření, (které bylo zajisté doprovázeno skřípěním zubů ) žádal o mé převelení.
Když jsem vešel do jeho pracovny, spěšně jsem obhlédl prostor. Raiden seděl za svým psacím stolem, který v podstatě zaobíral velkou část místnosti. V rámci pozdravu jsem převedl něco, jako lehkou úklonu hlavy. Po vyslechnutí majorova proslovu, jsem se rozhodl odpovědět po svém: Zajisté, jistě máte vše promyšlené. Od zadání mise, až po otázku personální... Na slovo personální jsem přitom použil zvláště důraz a do ovzduší „vypustil“ značnou dávku sarkasmu. Poslouchám... Se stojickým klidem a očima přivřenýma jsem očekával pokyny.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...

1)Nevim ja kto rpesne myslis ale na zacatku bylo an vyber 4
2)moderatori zelenou
3)nevim jak mysleno inu jestli jsem to pochopil spravne tak aby se nepletlo dke je kdo.
centrálna ISB v Coruscantu, pracovna majora Raidena
Šel jsem chodbou z hlavou vzhůru a držel krok.I kdyý jsem v starých dobách tento vojenský kodex nesnášel teď jsem musel uznat,že se mi líbí(konkrétně dodržování vojenských doktrín) i docela hodil.
Bude příjemné vidět majora mezi ýivými bytostmi.I když byl Adrain Raiden mým mistrem a naučil mě věemu co uměl,nějak extra jsem se neměli rádi.On se řídil rozkazy a pravidly a já jako student improvizoval.Vždy, když jste v akci nepokoušejte štěstí a mějte své hranice...“ Takto zněla jeho teorie. Avšak jak to asi může skončit, pokud jsou dvě tvrdohlavé hlavy na jednom písečku.
Pokud chtěl ,abych něco udělal na dvě sta procent, dělal jsem vše možné abych zvládl čtyři sta a ještě ho trumfl něčím, novým. Živě se mi vybavila závěrečná část výcviku a jeho slova: „Pokud po tobě budu muset někdy sáhnout, budeš poslední varianta...“ Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem si na tento pro mne vzácný okamžik vzpomněl a v duchu si představil, s jakou dávkou sebezapření, (které bylo zajisté doprovázeno skřípěním zubů ) žádal o mé převelení.
Když jsem vešel do jeho pracovny, rychle jsem obhlédl místnost. Raiden seděl za svým pracovním stolem, který v podstatě byl rozlehlý na velké části místnosti. V rámci pozdravu jsem převedl něco, jako lehkou úklonu hlavy. Po vyslechnutí majorovi řeči, jsem se rozhodl odpovědět po svém: Samozřejmě, jistě máte vše naplánované. Od zadání mise, až po otázku personální... Na slovo personální jsem přitom použil zvláště důraz a do ovzduší „vypustil“ značnou dávku sarkasmu. Poslouchám... Se stojickým klidem a očima zahmouřenýma jsem očekával rozkazy.
PS:Snad jsme to dobře pochopil =)
2)moderatori zelenou
3)nevim jak mysleno inu jestli jsem to pochopil spravne tak aby se nepletlo dke je kdo.
centrálna ISB v Coruscantu, pracovna majora Raidena
Šel jsem chodbou z hlavou vzhůru a držel krok.I kdyý jsem v starých dobách tento vojenský kodex nesnášel teď jsem musel uznat,že se mi líbí(konkrétně dodržování vojenských doktrín) i docela hodil.
Bude příjemné vidět majora mezi ýivými bytostmi.I když byl Adrain Raiden mým mistrem a naučil mě věemu co uměl,nějak extra jsem se neměli rádi.On se řídil rozkazy a pravidly a já jako student improvizoval.Vždy, když jste v akci nepokoušejte štěstí a mějte své hranice...“ Takto zněla jeho teorie. Avšak jak to asi může skončit, pokud jsou dvě tvrdohlavé hlavy na jednom písečku.
Pokud chtěl ,abych něco udělal na dvě sta procent, dělal jsem vše možné abych zvládl čtyři sta a ještě ho trumfl něčím, novým. Živě se mi vybavila závěrečná část výcviku a jeho slova: „Pokud po tobě budu muset někdy sáhnout, budeš poslední varianta...“ Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem si na tento pro mne vzácný okamžik vzpomněl a v duchu si představil, s jakou dávkou sebezapření, (které bylo zajisté doprovázeno skřípěním zubů ) žádal o mé převelení.
Když jsem vešel do jeho pracovny, rychle jsem obhlédl místnost. Raiden seděl za svým pracovním stolem, který v podstatě byl rozlehlý na velké části místnosti. V rámci pozdravu jsem převedl něco, jako lehkou úklonu hlavy. Po vyslechnutí majorovi řeči, jsem se rozhodl odpovědět po svém: Samozřejmě, jistě máte vše naplánované. Od zadání mise, až po otázku personální... Na slovo personální jsem přitom použil zvláště důraz a do ovzduší „vypustil“ značnou dávku sarkasmu. Poslouchám... Se stojickým klidem a očima zahmouřenýma jsem očekával rozkazy.
PS:Snad jsme to dobře pochopil =)
- Garth Devilman
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1683
- Registrován: 27.8.2007 09:16:26
- Bydliště: Štěpánov
- Kontaktovat uživatele:
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Jasně, tučně, kurzíva a podtrženě... nic víc 
Rada: Řádkuj, vždycky když je řeč/ myšlenky atd.. tak dej novej řádek.... je to tak přehlednější..

Rada: Řádkuj, vždycky když je řeč/ myšlenky atd.. tak dej novej řádek.... je to tak přehlednější..
Moderátor roku 2012, 2013, 2015

"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
centrálna ISB v Coruscantu, pracovna majora Raidena
Šel jsem chodbou z hlavou vztyčenou a držel krok. Přestože jsem v dobách dávno minulých nenáviděl tento vojenský „zlozvyk“musel jsem uznat, že teď se mi záminka ( konkrétně dodržování vojenských doktrín) docela hodila.
Bude velmi milé majora vidět opět mezi živými. Byť byl Adrian Raiden mým učitelem a naučil mne všemu co znal, nijak zvlášť jsme se v lásce neměli. On se řídil předpisy a já jako student improvizoval. „Vždy, když jste v akci nepokoušejte štěstěnu a mějte své hranice...“ Takto zněla jeho filozofie. Jenomže jak to asi může dopadnout, pokud jsou dvě tvrdohlavé hlavy na jednom písečku.
Pokud chtěl něco provést na dvě sta procent, dělal jsem vše možné abych zvládl čtyři sta a ještě ho trumfl něčím, novým. Živě se mi vybavila závěrečná část výcviku a jeho slova: „Pokud po tobě budu muset někdy sáhnout, budeš poslední varianta...“ Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem si na tento pro mne památný okamžik vzpomněl a v duchu si představoval, s jakou dávkou sebezapření, (které bylo zajisté doprovázeno skřípěním zubů ) žádal o mé převelení.
Když jsem vešel do jeho pracovny, spěšně jsem obhlédl prostor. Raiden seděl za svým psacím stolem, který v podstatě zaobíral velkou část místnosti. V rámci pozdravu jsem převedl něco, jako lehkou úklonu hlavy. Po vyslechnutí majorova proslovu, jsem se rozhodl odpovědět po svém: Zajisté, jistě máte vše promyšlené. Od zadání mise, až po otázku personální... Na slovo personální jsem přitom použil zvláště důraz a do ovzduší „vypustil“ značnou dávku sarkasmu. Poslouchám... Se stojickým klidem a očima přivřenýma jsem očekával pokyny.
Šel jsem chodbou z hlavou vztyčenou a držel krok. Přestože jsem v dobách dávno minulých nenáviděl tento vojenský „zlozvyk“musel jsem uznat, že teď se mi záminka ( konkrétně dodržování vojenských doktrín) docela hodila.
Bude velmi milé majora vidět opět mezi živými. Byť byl Adrian Raiden mým učitelem a naučil mne všemu co znal, nijak zvlášť jsme se v lásce neměli. On se řídil předpisy a já jako student improvizoval. „Vždy, když jste v akci nepokoušejte štěstěnu a mějte své hranice...“ Takto zněla jeho filozofie. Jenomže jak to asi může dopadnout, pokud jsou dvě tvrdohlavé hlavy na jednom písečku.
Pokud chtěl něco provést na dvě sta procent, dělal jsem vše možné abych zvládl čtyři sta a ještě ho trumfl něčím, novým. Živě se mi vybavila závěrečná část výcviku a jeho slova: „Pokud po tobě budu muset někdy sáhnout, budeš poslední varianta...“ Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem si na tento pro mne památný okamžik vzpomněl a v duchu si představoval, s jakou dávkou sebezapření, (které bylo zajisté doprovázeno skřípěním zubů ) žádal o mé převelení.
Když jsem vešel do jeho pracovny, spěšně jsem obhlédl prostor. Raiden seděl za svým psacím stolem, který v podstatě zaobíral velkou část místnosti. V rámci pozdravu jsem převedl něco, jako lehkou úklonu hlavy. Po vyslechnutí majorova proslovu, jsem se rozhodl odpovědět po svém: Zajisté, jistě máte vše promyšlené. Od zadání mise, až po otázku personální... Na slovo personální jsem přitom použil zvláště důraz a do ovzduší „vypustil“ značnou dávku sarkasmu. Poslouchám... Se stojickým klidem a očima přivřenýma jsem očekával pokyny.
- Garth Devilman
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1683
- Registrován: 27.8.2007 09:16:26
- Bydliště: Štěpánov
- Kontaktovat uživatele: