DARNOK RAVOVIP - PAŘBA NA MANTELLU
Psal se rok 19:5 po Velké Resynchronizaci, nebo jak by řekli historikové budoucích generací, 16 před bitvou o Yavin, a galaxie se nacházela v období smiřování se s událostmi konce klonových válek, jenž před třemi lety přinesl spoustu změn, a zdaleka ne všechny byly k dobrému.
S příchodem Galaktického impéria, které nahradilo paralyzovanou a rozvrácenou Galaktickou republiku, tyto změny pocítili nejvíce příslušníci nelidských ras, jimiž imperiální vláda otevřeně pohrdala a jednala s nimi přinejlepším jako s druhořadými občany, nebo jako s otroky, pokud patřili k těm méně šťastným.
Po zběsilém útěku z labyrintu na planetě Belsavis, který po sobě zanechala dávno vyhynulá rasa Rakaťanů a Impérium jej využilo jako instituci kombinující vězení pro těžké zločince a silně nežádoucí osoby s výzkumným střediskem, se mladý Yaka jménem Darnok Ravovip probouzí na nemocničním lůžku...
Psal se rok 19:5 po Velké Resynchronizaci, nebo jak by řekli historikové budoucích generací, 16 před bitvou o Yavin, a galaxie se nacházela v období smiřování se s událostmi konce klonových válek, jenž před třemi lety přinesl spoustu změn, a zdaleka ne všechny byly k dobrému.
S příchodem Galaktického impéria, které nahradilo paralyzovanou a rozvrácenou Galaktickou republiku, tyto změny pocítili nejvíce příslušníci nelidských ras, jimiž imperiální vláda otevřeně pohrdala a jednala s nimi přinejlepším jako s druhořadými občany, nebo jako s otroky, pokud patřili k těm méně šťastným.
Po zběsilém útěku z labyrintu na planetě Belsavis, který po sobě zanechala dávno vyhynulá rasa Rakaťanů a Impérium jej využilo jako instituci kombinující vězení pro těžké zločince a silně nežádoucí osoby s výzkumným střediskem, se mladý Yaka jménem Darnok Ravovip probouzí na nemocničním lůžku...
Ord Mantell, vojenská nemocnice v hlavním městě Worlport
Otevřel jsi oči. Moc se jim nechtělo, moc se ani tobě nechtělo. Jen lehnout a spát, a celé tvé tělo tě o správnosti tohoto plánu ubezpečovalo. Být při vědomí znamená přemýšlet, na přemýšlení ses cítil příliš zesláblý a hlavně příliš zmatený. Ve spánku bylo všechno jedno.
Opět jsi oči zavřel a chvilku ještě poklimbával, pak ti to ale nedalo, zvědavost překonala únavu zčásti i díky stále vtíravějším myšlenkám pokládajícím nepříjemnou otázku, kde to jsi a co tady děláš.
Datová struktura paměťového čipu, který byl součástí kybernetických implantátů ve tvé hlavě a pomáhal tvému mozku ukládat vzpomínky, se zdála být poškozená. Poslední věc, kterou sis pamatoval jasně, byl obrovský podzemní labyrint a tvá temná cela v něm, skomírající malé světélko na jejím stropě sotva dost vysokém na to, aby ses mohl postavit. Výraz v dozorcově tváři, který tě spoutaného řetězy chtěl za nezdařený pokus o útěk zmlátit, ale když tě praštil pěstí do čelisti, zlomil si o ni ruku. Ten elektrický šok, co jsi potom dostal, ti přetížil systémy a musel jsi provést nouzové vypnutí všeho a restart. Než procesy opět naběhly, připadal sis najednou tak nesmírně hloupě, čekání na spuštění bylo nekonečné, a mezitím tě mučili dál...
Dál už byla jen změť, mišmaš, surrealistická kompozice obrazů, pocitů a vjemů. Data určitě bude možné rekonstruovat, ale na to jsi neměl dostatečný výpočetní výkon, nechat tak náročný výpočet běžet na čipu, aniž by to mělo výrazný negativní dopad na tvou myšlenkovou kapacitu a vnímání, by trvalo týdny. Kdybys tomu procesu dal vysokou prioritu, tak několik dní, ale několik dní té bezmoci, kdy najednou nedokážeš chápat své vlastní myšlenky, kdy nechápeš ani kdo jsi, nechápeš základní pojmy a jsi zredukován na o něco inteligentnější zvíře, už jsi nikdy nechtěl zažít, několik dnů v tomhle stavu bys nepřežil.
Byl jsi připoután k lůžku popruhem vedoucím ti kolem pasu, abys nemohl spadnout z postele, z rukou ti vedly hadičky s umělou výživou, na prsou jsi měl nalepené elektrody připojené na přístroj monitorující tvé životní funkce. Tepová frekvence a krevní tlak se zdály být v pořádku, aktivita mozku byla ale nepravidelná, pracoval na jiné frekvenci, než by správně měl.
Stejná data o tvém fyzickém stavu ti poskytoval i čip, k tomu ještě systémový log vypovídající o tom, že jsi byl devět dní, sedm hodin a padesát dva sekund v bezvědomí.
Další údaje nebyly dostupné, byla tady ale i jedna dobrá zpráva - všechna tvá hudba je uložená v nepoškozené části paměti a když už nic, můžeš si aspoň pustit v hlavě přehrávač.
_________________________
Takže je to tady. Nebraň se myšlenkám, pocitům, normálně bych řekl zkus zavzpomínat, v tvojem případě máš v tomhle asi poněkud omezené možnosti. Nepředbíhej příliš děj a nehraj s jinými postavami než se svojí, od toho, kam se bude ubírat příběh, jsem tady v první řadě já. A teď... Let's get ready to rumble
