Coruscant, Chrám Jedi:
Zrovna jsi chtěl opustit svou ubikaci v Chrámu Jedi, když tě ve dveřích zastihl jiný padawan. Ty jsi padawan Rel, že ? Mám pro tebe zprávu od tvého mistra. Nyní mě omluv, mám ještě několik dalších zpráv na roznesení.
pronese neznámý a opustí tě, zatímco ty nahlédneš do listu se zprávou od tvého mistra.
Za dvě hodiny se setkáme v hangáru, odlétáme na misi. Detaily cestou, vem si vše potřebné. Gannto Reuba.
Zpráva byla stručná a jasná, ostatně jako vše, co ti kdy tvůj stenneský mistr řekl. On sám nebýval nikdy moc sdílný, ano říkal ti vše potřebné a nutné pro tvůj rozvoj, ale o svém předchozím životě mnoho nemluvil. Neznal jsi vlastně ani žádného jiného Jediho, s kterým by si tvůj mistr byl blízký a bral jej jako přítele. Působil tedy hodně samotářským dojmem a všechny dotazy na svou minulost vždy schoval do diskuze. Váš vztah byl proto takový tichý, mírný, ale za to jsi byl nucen dávat pozor na každé slovo, protože když už mistr Reuba promluvil, tak měl důvod. Zajímavé jistě bylo, že do tvého výcviku ve velké míře zapracovával trpělivost a několikrát i odříkání s čímž bylo spojeno několik výletů do pustiny. Nyní jsi však měl pouhé dvě hodiny na přípravu, než společně odletíte na nějakou misi.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Povzdechl jsem si a vrátil jsem se do svého pokoje, kde se za mnou zasunuly dveře. Byl jsem zvyklý na tyto "náhlé" mise, ale vždy mne unavovalo přemýšlet o tom co si vezmu. Tím se myslelo vlastně všechno, nikdo totiž nevěděl kam na misi poletíme. Ach ano, kromě mého Mistra a Rady Jedi. S členem Rady se nikdy nesetkám a můj Mistr mi určitě nic neřekne, pokud ho najdu..., malinko jsem se usmál.
Přes svoji tuniku jsem si zapnul opasek a do jeho pouzder výživné kapsle. Konkrétněji mnoho výživných kapslí. Už jako mladý jsem měl vždy velký hlad, ať jsem byl kdekoliv tak jsem měl vždy hromadu výživných kapslí, možná, že to psychicky odbourávalo můj skutečný "hlad".
Do své výbavy jsem přidal vysílačku s plaketitovým pouzdrem a holoprojektor. Další součástí Jedijské výbavy byl dýchací přístroj a poté jen malé nástroje, které pro mne nikdy nebyly moc důležité.
Nasadil jsem si pevné cestovní boty a přehodil přes sebe plášť s kápí. Tíha dolehla na moji hlavu, jak mi můj dlouhý pletený cop padawanů uvízl pod plášťěm. Vztekle jsem ho vytáhl a pokračoval v balení věcí, které bych mohl potřebovat, tedy arktický oblek a podobné věci. Jestliže mne naštvalo tohle, zajímalo by mne, kdy přejdu na temnou stranu Síly., usmál jsem se nervózně ale ve skutečnosti jsem se v hloubi duše strachoval.
Po pěti minutách jsem byl hotový, nechal jsem batoh na posteli a chtěl odejít, ale uprostřed dveří jsem se zastavil. Málem jsem zapomněl na nejdůležitější věc. Otočil jsem se směrem ke stolku vedle postele a natáhl ruku. Ze stolku se ihned zvedl světelný meč s vroubkovanou rukojetí a přiletěl k mé ruce, která ho ihned připnula k opasku.
Mířil jsem... Kam? Nyní mám mnoho volného času... co budu dělat? Do Archívu? Ne... dnes na to nemám náladu... Ale nic jiného dělat nemohu... je tu prostě nuda..., moje myšlení spočívalo v diskuzi dvou stran, přičemž jsem poslechl tu, která vyhrála. Tím pádem, vyhrál názor, že je tu nuda. Usmál jsem se a zamířil jsem do Arhcívu přečíst si pár unavujících textů...
Coruscant, Chrám Jedi:
Po pečlivém zabalení si toho, co by jsi mohl potřebovat a několika věcí, které nejspíš potřebovat vůbec nebudeš, jsi po krátkém vnitřním souboji vyrazil směrem k archívům Chrámu. Cestou jsi míjel chodby ubytoven nejmladších nadějí Řádu Jedi, mezi něž jsi kdysi patřil i ty, ale to už bylo taky nějaký ten rok. Zrovna se okolo tebe mihla skupinka zhruba šestiletých younglingů, kteří se věnovali některé z mnoha her, jež si měl možnost si taky zahrát, když jsi byl v jejich věku. Po průchodu těmito chodbami jsi po točitém schodišti zamířil o patro níže, než jsi konečně stanul ve vchodu do archívů. Dnes tu bylo nezvykle rušno a správkyně archívů Jocasta Nu se právě věnovala horlivé diskuzi s mistrem Rancisisem. Ale jakmile spatřila dalšího návštěvníka v archívech, tak se na chvilku uvolnila z hovoru s jedním z nejstarších mistrů Jedi a zamířila přímo k tobě. Zdravím tě padawane, mohu ti pomoci s vyhledáním něčeho konkrétního ?
zeptá se tě zdvořile, přesto s neutrálním výrazem, jak je u ní zvykem. Mistr Rancicis zatím trpělivě čeká a rozhlíží se po již přítomných členů Řádu v archívech.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Přítomnost misra Rancisise mne zaujala. Že bych mohl něco vyzvědět?, zeptal jsem se sám sebe a pobavila mne myšlenka použití mých telepatických schopností, ostatně to byl důvod, proč jsem se neučil jeden z Jedijských "triků" ovládnutí mysli... ihned jsem tuto myšlenku zapudil a pokáral se, jak mne to vůbec mohlo napadnout.
Vůbec jsem netušil co bych si mohl přečíst. "Doporučila byste mi prosím něco vy, mistryně?", zeptal jsem se zdvořile, já četl vše co mi přišlo pod ruku, což mne dovedlo před několika lety k Ataru a nedávno k Juyo.
Poté jsem si vzpomněl na zmínky o generálu Yusanisi v textech o Mandalorianských válkách. Zejména o bojovém stylu Echani. "Třeba něco o bojovém umění Echani?", dodal jsem rychle a čekal. Jestliže se budu takhle učit více věcí najednou, nikdy nic nedotáhnu do konce..., pomyslel jsem. Měl bych přestat číst Archív. Juyo a Echani vážně stačí..., usmál jsem se maličko a počkal, jestli mi mistryně text přinese.
Nyní jsem byl rozhodnut, že se mistra Rancicise přece jen zeptám...
Coruscant, Chrám Jedi:
Při otázce na doporučení se mistryně Jocasta nezatvářila příliš nadšeně, protože tohle nebyla jenom tak běžná knihovna jako archívy Řádu Jedi. Nakonec však přece jenom vzneseš konkrétní požadavek a mistryně Jocasta se na chvilku zamyslela. Hmm, jeden svazek nalezneš v oddělení 12-D v páté polici. Nemělo by ti dělat nějaké větší potíže to nalézt, ale pokud by se přecejen vyskytly, tak se neváhej optat a já ten svazek dohledám.
odpověděla ti pohotově a na chvíli se na tebe hloubavě zadívala, když vycítila tvé zaváhání a jakýsi vnitřní spor, který jsi právě pociťoval. Je tu snad ještě něco, s čím ti mohu pomoci ? Vypadáš poněkud ... zmateně, zamyšleně padawane.
dodá nakonec hlasitě a trpělivě vyčkává tvé odpovědi, čímž ti také naznačí, že onen svazek si budeš muset dohledat sám. Tvého zaváhání si všimne i mistr Rancisis, který čekal na dokončení konverzace se správkyní archívů, a nyní si tě podrobně prohlížel pohledem.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Už jsem byl zvyklý na nepříjemné pohledy mistryně Nu. Mnohokrát jsem sem přišel, abych si přečetl něco na její doporučení. Jak jinak bych se dostal k Ataru. "Děkuji mistryně., mírně jsem se uklonil, ale neodešel. Zaváhal jsem a poté odpověděl. "Ne, už nepotřebuji s ničím pomoci mistryně, děkuji., znovu jsem se uklonil taktéž i Thisspiasianskému mistrovi a zamířil do oddělení 12-D, kde jsem začal někde v páte polici hledat nějaké zmínky o bojovém umění Echani.
Byl jsem si vědom toho, že jsem byl netrpělivý, proto jsem se nezeptal. Přesto jsem ml pocit, že už jsem starší, že mám právo vědět předem co se děje.
Stále jsem kontroloval čas a všechny texty, které se mi zamlouvaly jsem nahrával do mého osobního datapadu.
Když jsem byl mladší, trápilo mne, že nevím co se děje, tyto strasti obvykle odbouralo učení vrahů, které jsem dostával. Nyní jsem byl však puberťák a byl jsem drzejší, radikálnější a byl jsem jeden z těch fracků, kteří si o sobě mysleli, že jsou dospělí, mladší než ostatní silný a... Stále jsem si ale vědom toho, že se mám hodně co učit., zamyslel jsem se a kontroloval čas, byl jsem připraven ihned odejít do ubikací, sebrat batoh a odejít do hangárů. Samozřejmě vždy na poslední chvíli...
Coruscant, Chrám Jedi:
Po krátkém poděkování se rychle vydáš směrem k onomu oddělení a zvolání mistryně, aby jsi všechny datové knihy vrátil zpět na původní místo slyšíš už s takovým vzdálenějším přízvukem. Knihu kupodivu najdeš skoro hned a její obsah je už na první pohled přehledně organizován od základních cviků až po pokročilé. Na 'posledních stránkách', nebo přesněji by bylo konci datové knihy, jsi mohl nalézt i kombinace pokročilých prvků doporučené pouze pro zkušené uživatele. Ke všem prvkům jsi navíc měl komentář od jednoho z mistrů Jedi, kteří se věnovali umění boje beze zbraně a dobře rozuměl, co jednotlivé prvky znamenají, stejně jako je přirovnával k některým známým formám boje, jež se v Chrámu učí. Obsah tohoto tématu byl nakonec obsažen ve dvou datových knihách, které ti slušně zaplnili tvůj datapad a při občasném shlédnutí některých prvků, jsi se poté už dostal k pouze další jediné datové knize, která se věnovala technice Trakata. Tu jsi si také zkopíroval, protože ti začal čas vycházet tak akorát, takže když jsi dorazil do svého pokoje, tak ti zbývalo zhruba deset minut. Do hangáru jsi to naštěstí stihl skoro přesně, ale přesto se tvůj mistr netvářil příliš nadšeně. Gannto Reuba se pak otočil ke správci hangáru a po krátké argumentaci, od něj správce ne zrovna v dobré náladě odešel. Náš frachťák bude za chvíli připraven, správce ... si nebyl vědom mých požadavků a chtěl nám připravit dva stíhače s hyperprostorovými prstenci, což jsem odmítil.
pronese mistr Reuba, když k němu dorazíš blíž a vzpomeneš si na to, jak hrozně nerad létá tvůj mistr ve stíhačích a uvědomíš si, že tohle není poprvé, kdy se takhle se správcem hangáru musel dohadovat.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Byl jsem nepoučitelný, a proto jsem vždy otálel s odchodem z archívu před misemi. I tentokrát jsem odešel pouze dvacet minut před odletem a šel pomalu jako hlemýžď, abych za pár minut sprintoval po chodbách ve strachu, že do někoho vrazím. I tentokrát jsem to však stihl, jako vždycky...
Mistr se netvářil moc nadšeně když jsem dorazil celý udýchaný. Po krátkém rozhovoru se správcem jsem se malinko usmál.
Měl jsem odlišný názor na stíhačky než on. Nebyl jsem nijak impozantní pilot, Sílu jsem používal pouze jak to byla potřeba a byl jsem spíše opravdový pilot než nějaký akrobatický šašek. Miloval jsem ten klid, kdy jsem seděl v uzavřeném kokpitu bez rušivých efektů pouze s tichým bzučením motoru a občasným trylkováním astromecha... A také mistra... "Omlouvám se mistře, měl jsem přijít už dřív a pomoci s přípravami., omluvil jsem se a pokorně sklonil hlavu k zemi, přičemž jsem si začal rovnat svůj plášť. "Mezitím co budeme čekat, mohu se zeptat o co se jedná?", zeptal jsem se a maličko pozvedl hlavu.
Coruscant, Chrám Jedi:
Mistr i po své odpovědi sleduje odcházejícího správce, aby se k tobě otočil, až na něho začneš mluvit. Na tvůj komentář s přípravami se zatváří poněkud nevlídně, jakoby jsi něco takového vůbec nemusel říkat. Kdybych potřeboval pomoc, tak tě o tom zpravím.
odpověděl stručně a podotknul, že jeho vzkaz k tobě, tak byl přesný, co se obsahu týká. Poté však přísný výraz vymizel na úkor neutrálního. Poletíme na Commenor, mají problém s jejich produkcí crysopazských drahokamů. Detaily jako obvykle neznáme, ale jedná se o problém přímo v těžebním zařízení. Někdo nebo něco jim tam znemožňuje volně a klidně těžit drahokamy, tak samozřejmě zavolali Jedie, protože jejich příspěvek Republice je příliš užitečný.
pronese možná až trochu sarkasticky na konci tvůj mistr, aby se poohlédnul směrem k hangáru, odkud se vracel správce. Vaše loď je připravena, následujte mě prosím.
pronese správce a tvůj mistr se za ním bez připomínek vydá, takže ti nezbývá nic jiného, než následovat. Takhle společně dorazíte až k lodi, kterou je poměrně nový typ frachťáku B7. Byl minimálně používaný, nový lak a ty s tvým mistrem jste jej měli k dispozici. Správce předal tvému mistrovi datapad s informacemi o lodi a opustil vás.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Mají problém se záškodníky a volají Jedie, kdo ví jestli to nejsou jen nějaké potvůrky bez mozku..., pomyslel jsem, když mi mistr řekl co se bude dít.
Následovali jsme správce k červené B7 s devatennácti metry a po předaných informacích jsme nastoupili do lodě. Toje nesmyslné letět v takové lodi! Vždyť B7 je určená až pro deset osob a náklad také žádný nemáme., vždy jsem býval takový... šetřivý a dá se říci i pořádný, přestože jsem byl líný jako bantha.
Samozřejmě jsme na lodi měli astromecha, který byl právě v režimu spánku, aby nevyužíval moc energie a já si odložil svoje "zavazadlo", pokud se můj ne moc velký batoh počítal.
Odložil jsem si i cestovní plášť na jedno ze sedadel,ale cestovní boty jsem si raději nechal.
Pokusil jsem se připravit nalodi vše,co mi mistr dovolil, a když jsme dostali povolení k odletu, zadal jsem souřadnice do systému Commenor. Poté jsem se uvelebil v křesle a zapnul svůj datapad, ze kterého jsem začal čerpat nové informace o různých stylech boje...
Hyperprostor:
Když nijak nekomentuješ informace, které ti mistr o misi sdělí, tak společně mlčky nastoupíte do lodi, kde si každý vyberete jednu kajutu a umístíte tam věci. A zatímco mistr zaktivovává astromecha, tvůj směr vede do kokpitu na sedačku pilota, jak už je ve vašem vztahu zvykem. Stejně jako tvůj mistr neměl rád lítání v stíhačích, tak se vyhýbal i pilotáži ostatních lodí, ne že by to neuměl, jenom to prostě nepatřilo mezi jeho oblíbené činnosti. Proto jakmile zjistíš, že astromech je již v provozu a připraven ke své činnosti, tak po vyřízení oficialit typu povolení průletu prostorem nad Coruscantem, opuštění hangáru Chrámu, dostaneš vaši loď na orbitu, z níž se pomalu vzdálíš. Po dosažení patřičné vzdálenosti zadáš do té doby vypočítané koordináty a loď se octne v hyperprostoru směrem na Commenor. Nic ti tedy nebránilo začít si pročítat jednotlivé techniky Echaniů. Zrovna jsi pročítal základní filozofii, která popisovala, že pro Echanie není jejich bojové umění pouze bojem, ale jakou cestou pomocí níž poznají toho druhého. Tedy souboje mezi přáetli, v rámci rodiny byly běžnou záležitostí a dokonce nemyslitelnou součástí. V ten moment tě ale přerušilo zavolání tvého mistra, kterého jsi našel studujícího nějaký dokument v místnosti, jež by se dala nazvat společenskou. Zajímá mě, co si myslíš o nadcházející misi.
pronese stručně a nijak tě nevybídne k posazení nebo něčemu podobnému, ale na to jsi již zvyklý. Stejně jako na to, že to bere jako samozřejmost na základě vašeho vztahu Mistr-Padawan.
------------------ Jenom podotknu, aby jsi si hlídal předbíhání příběhu, při cestování to nevadí, protože přiznejme, real-time by bylo sakra dlouhé, takže tady to toleruju, ale v jiných situacích by to mohlo škodit(ne-li nutnost editů).
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
Článek o Echanijském bojovém umění mne zaujmul docela brzo. Zajímaly mne i takové maličkosti jako kultura a další, i když to byly maličkosti pouze pro mne. Vše podstatné jsem si zapisoval, to znamenalo, že jsem tupě opisoval celý text, ale aspoň jsem si toho více zapamatoval.
Poté mne však přerušilo zavolání mistra.
Na jeho otázku, kterou mi položil poté, co jsem přišel jsem odpověděl ihned bez rozmyšlení. "Nechci nikoho urazit, ale přijde mi nesmyslné posílat Jedie, když ani nikdo neví co přesně se tam děje. Nejspíš jsou to jen nějací škůdci, nějaká zvířata, nebo tak něco...", odpověděl jsem s patrným rozhořčením. Nepochopil jsem proč by posílali nás Jedie na tuto misi. "Myslím si, že bylo velmi podivné volat Jedie, Problémy s těžbou může mít momentálně každá stanice u libovolného asteroidu ve vesmíru a ti nás také nevolají.", pokračoval jsem. "Ale občas mne napadá, že za tím může být něco víc, jelikož jak už jsem zmínil, bylo hloupé nás tam posílat. Jistě to nebude žádné spiknutí, jelikož Commenor patří do Republiky a nikdo nemá důvod poškodit Republice, nebo nám... pokud dobře vím...", skončil jsem a čekal, jak mistr zareaguje...
Hyperprostor:
Mistr naslouchá tvým odpovědím a pozorně je sleduje, stejně jako vnímá tvé emoce a při tvém počátečním rozčilení se nepřívětivě zachmuří. Měl by sis lépe hlídat své emoce padawane, tohle není Jediský způsob. Nejsem nadšen z toho, že nás často volají i k nesmírně triviálním potížím, ale to není důvod k hněvu. Jedi se nesmí hněvat, protože to je cesta k temné straně.
pronese přísným výrazem a osloví tě tvou hodností, což dělá především v těchto situacích. Pak svůj přísný výraz ale opustí a předloží před tebe datapad se zprávou, kterou si právě pročítal a jež se týkala vašeho případu. Jak si můžeš přečíst, tak důvod, proč zavolali nás je ten, že tam našli i jedno mrtvé tělo a další tři dělníci jsou pohřešováni. Ostatní odmítají pracovat a místní bezpečnostní složka byla schopna získat pouze ono jedno mrtvé tělo, než museli ustoupit před závalem. Při druhém průniku dovnitř byl málem zavalen jeden člen ochranky, ale skončilo to jen slabým zraněním, takže tam dole ... určitě něco je.
odvypráví ti tvůj mistr více detailů, které předtím nezmínil. Bývá to běžnou praktikou, že o detailech se mluví až v soukromí cestou na místo, protože tehdy bývá času nejvíce a tvůj mistr se této tradice držel.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
O své chybe jsem vedel už predtím než mne mistr narknul a moje emoce ihned zmizeli, avšak i poté jsem malinko znervóznel. To už bylo od prírody, že jsem neumel moc dobre kontrolovat svoje emoce a byl jsem náladový, jednoduše jsem se neumel moc dobre duševne vyrovnat... To mistra nerozčílilo, že nás volají kvuli takovým věcem?, pomyslel jsem, vždy jsem obdivoval opravdové Jedie; jak dokázali udržet klid.
Poté mi mistr predložil datapad a já zacal císt, pricemž mi mistr ríkal co presne se deje. Prece jen to bude vetší zábava, než jsem myslel..., mel mne trápit fakt, že se deje neco tak hrozného, ale já byl rád, že se vlastne neco deje... "Myslíte si, že je tam nějaká krátura? To není moc pravděpodobné... muselo by to být opravdu mocné zvíře na to, aby způsobilo zával... je možné, že by tam byl někdo, kdo by nechtěl, aby těžba pokračovala?, zeptal jsem se, ale před tím než mi mistr odpověděl, jsem položil další otázku: "Jak zemřel onen dělník?", to byla důležitá otázka, dalo se tak určit jestli to je jen pouze nějaký tvor, či kompetence?
Hyperprostor:
Mistr sleduje příval tvých otázek a nechystá se odpovědět, dokud nenastane alespoň patnáctivteřinové ticho, které naznačí, že jsi prozatím skončil. Nakonec nasadí přísný výraz. Tvé nadšení o tom, že by tam mohlo být něco nebezpečného, není příliš vhodné. Jedi hledá mír a rovnováhu a ne akci a vzrušení, to vede k temné straně.
pronese nejdříve kriticky, než se rozhodne vyjádřit svůj názor na tvé otázky. Pouto padawana s mistrem má své výhody, ale jak jsi nyní poznal, tak i nevýhody. Netuším, co by to mohlo dělat a zával lze způsobit mnoha způsoby. Onen dělník byl nalezen s mnoha otlučeninami a podle pitvy měl zpřerážené kosti a rozdrcené orgány. Žádné škrábance, řezné rány či následky střelby.
přejde k praktičtější věci a začne mistr Reuba působit více neutrálním dojmem, což patří mezi jeho lepší nálady. Jinak úvaha o přerušení těžby či jejím zastavení se jeví jako hodně pravděpodobná. Přesto chci nechat vrátka otevřená pro další možnosti, mnohdy může být za tím více, než se na první pohled zdá.
dodá ještě mistr, než se odmlčí, protože nemá co by dalšího řekl, nebo spíš nechce nic dalšího říci, aniž by jsi mu dodal svou odpověď.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.
