T/F, TIE / ln starfighter

Výrobce: Sienar Fleet systems
Třída: hvězdný stíhač
Rok zavedení: 18 BBY
Délka: 6,3 m
Motory:
2 SFS P-s4 iontový motor
2 SFS P-w401 iont. manévrovací trysky
Maximální akcelerace: 4100 G
Rychlost ve vesmíru: 100 MGLT
Rychlost v atmosféře: 1200 km/h
Energetický zdroj:
SFS I-A2B solární ionizační reaktor
sekundární generátor pro děla
Hyperpohon: ne
Výzbroj:
2x SFS Ls-1 laserový kanón
Štíty: ne
Posádka: 1 pilot u Impéria / 1 pilot a 1 astrodroid u rebelů
Životní podpora: 2 dny
Tento stroj je přímý následník Tie Starfighteru od Sienaru a V-wingu od KDY a byl to první model TIE vyrobený pro Impérium, Oba jeho předchůdci byly menší jedno místné republikové stíhačky a až na pár vyjímek bez hyperpohonu a díky své malé velikosti mohly být snadno používány v menších hangárech novějších destruktorů. To platilo především pro Tie Starfightery, které byly používány jako stíhači pro třídu Victory nebo pro starší dreadnoughty, které neměly tak veliký hangár jako Venatory.
A tak jako TIE / ln byl inspirován TIE Starfighters, tak TIE / ln poskytl inspiraci ke vzniku řady dalších imperiálních strojů, pro které se vžilo označení TIE série. TIE / ln byl první z nich a sloužil dlouhou dobu jako základ stíhací flotily Impéria. Zatímco první verze měl parametry srovnatelné s těžším X-wingem, pozdější verze dostali nové motory a silnější zbraně a tak překonávaly své protivníky.
TIE byly často používané v co největších počtech po celou dobu jejich bojového nasazení a to se později stalo jedním ze symbolů Impéria a jeho moci. některé stroje byly ukořistěny rebely a sloužili ke špionážním účelům. Postupem času měly být TIE / ln nahrazeny TIE / In. Došlo však ke zhroucení císařské vlády a nahrazování bylo pozastaveno.
Nepřítomnost takových systémů jako štíty, životní podpora či hyperpohon ve spolupráci s pokročilou konstrukcí, ve kterých nebyly žádné pohyblivé součásti a byly tak nenáročné na údržbu, motoru dávaly TIE / ln do vínku mimořádnou manévrovatelnost.
Primární výzbrojí byla dvojice silných laserových kanónů umístěných pod kokpitem stíhačky. Tato výzbroj stačila na jakoukoliv stíhačku nebo dopravní loď. T/F nenesla žádné vrhače raket či torpéd, ale bylo možné ji těmito zbraněmi dodatečně vybavit.
Nepřítomnost hypermotorů znamenala, že TIE / ln byly závislé na větších lodích, které je převáželi do a vysazovali v nepřátelském prostoru. Loď beze štítu je taky zranitelnější protivníkovou palbou a tak se piloti museli spoléhat na manévrovací schopnosti stíhačky. Proto byly TIE vybaveny nárazovými popruhy, repulsorovým antigravitačním polem a sedadly chránící pilota před účinky velkého přetížení.
Jelikož stíhačka neměla systém podpory života a měli na sobě piloti bojové obleky, které jim umožňovalo přežít ve volném vesmíru, což jim v případě zásahu kabiny a ztráty tlaku (pokud neměli v kabině vakuum) umožňovalo přežít, na rozdíl od rebelských pilotů, kteří takové obleky neměli. Navzdory obecnému přesvědčení, byli stíhačky vybaveny katapultovacími sedadly, které mohli piloti v nouzi použít. Piloti však radši volili smrt ve stroji, než aby riskovali pomalou smrt udušením, nebo umrznutím ve vesmíru.
Doktrína, podle níž byly T/F postaveny, spočívá v útocích T/F ve velkých počtech. Standardní útočná letka se skládá z 12 letounů a plný útočný wing se skládal z 6 letek. Tato doktrína rovněž pokládá stíhače a jejich piloty za postradatelné. I přesto že piloti byli elita, byli považovaní za postradatelné velením i sami sebou, jelikož to byla součást jejich ideologického proškolení.
Podobně jako stormtroopeři měli i piloti svá čísla, například DS-61-5, kde za písmeny mohly být až tři čísla a ty označovala letku. za označením letky další série čísel označovali pozici pilota v letce. Toto označení napomáhalo k tomu, že piloti brali sami sebe jako anonymní válečný stroj. Tento postoj se nadále odráží k postoji ke strojům. TIE byly masově vyráběny a nebyl problém sehnat další jako náhradu za rozbitý stroj. Taky kvůli tomu nebyli Imperiální piloti citově poutáni ke svým strojům jak to bylo běžné u rebelských pilotů.
Letoun začínal ve službách Impéria a aliance, aby posléze skončil u Imperiálního zůstatku a naposledy si zabojoval za obě strany v roce 40 ABY za druhé galaktické občanské války.
schéma TIE Fighteru]
