StorMPM

[Gnost Kohn]

Veraten, Na půl cesty k bodu Aurek: ("Hunter")

Osobně mi přišlo, že jsme ještě pořádně na nic nenarazili. Zvířata, rebelové... nic. Na jednu stranu to bylo dobře, ale všechno mi říkalo že tohle prostě správné není. Nevěřím situaci, kdy se nic neděje, kdy je klid. Nesnáším to. Mám rád akci, radši než všechno.
Kolem řeky byla možnost jít, možná moudrá, zvířata bych nepodceňoval, ale hrozbou moc nebudou. Horší to bude, kdyby se rebelové starali o vodu a tím pádem by nás odhalili dřív. Na druhou stranu, laik zabezpečí hlavní cestu a nad alternativními se nemusí zamýšlet. Těžko říct, může to být tak či tak. A rozdělit se... mezdá se mi to dobrý nápad. Menší a větší skupinka....
"Můžeme se rozdělit. Já plus jeden můžeme vyrazit rychleji po řece, zatímco zbytek bude pokračovat stejným tempem původní cestou. pokud se neobjeví překážka, můžeme dorazit stejně, popřípadě můžeme být v dosahu šifrovaného signálu, aby nás mebyli schopni odposlouchávat."
Prolomím své mlčení vlastním názorem a dál obhlížím okolí. Mají imperiální techniku, takže by teoreticky mohli náš signál zachytit, ale záleží na frekvencích... musíme počítat se vším.

[Xavier]

Veraten, na půl cesty k bodu Aurek ("Blb")

To že se šarže nemůžou rozhodnout mi kapku zhorší náladu.
Snad nebudou mít podobný váhání až se půjde do akce.
U seržovo poznámky nicméně znejistím.
Jestli po nás bude chtít aby sme v těsný blízkosti vojenský základny prováděli půldenní průzkum mezi všemožnejma senzorama a hlídkama, jako že tam už budou na sto pro, tak asi někoho sejmu.
V duchu si odfrknu a čekám jak se velení rozhoupe, stále však hlídám svou část perimetru.

[Phate]

Veraten, na půl cesty k bodu Aurek: (Thane)

Dorazili jsme na malé rozcestí. Já samozřejmě až jako poslední, protože někteří méně všímaví byli schopní za sebou nechat odresu a velikost spodního prádla. Když jsem dorazil ke zbytku jednotky, velitelstvo právě rozhodovalo kudy se vydáme. Tedy velitelstvo a bližší okruh výše postavených, mezi které jsem celkem čerstvě patřil i já. Ještě jsem si na to nezvykl. Tudíž mě zástupcův dotaz trochu zaskočil.

"Budu trochu proti sobě, co se úklidu týče, ale zvolil bych kratší cestu, pane." řekl jsem po chvilce. "U vody bude zvěř, která by na nás mohla upozornit a taky odtamtud nejspíš bere základna vodu, takže tam může někdo být stejně jako na hlavní stezce. A určitě bude cesta podél potoka únavnější pro všechny." dodal jsem ještě a nechal velitele rozhodnout. Únava byla něco, s čím jsme museli pracovat, neboť dobytí cíle určitě nebude jen tak. I proti, údajně nezkušeným, nepřátelům.

Pár chvil na to jsem zaregistroval pohyb nedaleko od naší pozice. Vteřinu potom jsem si všiml ještě destra, který už zvedal svou zbraň. Spatřit zdroj hluku nebylo těžké. Zpoza houští vyběhl malý králík. Nejspíš byl zvědavý, co se to tady děje.

[Merthor]

Veraten, Na půl cesty k bodu Aurek: (Ognif "Brainy" Swirlson)

Jeden krok, druhý krok, levá noha, pravá a v hlavě přechodně vymeteno. I když ne zcela tak, jako při cvičeních a přehlídkách, přece se nohy míhají v pravidelném rytmu. Samy od sebe si drží plynulé tempo, spolu s rozestupy v plynoucí řadě, podobné stromům lemujícím z obou stran cestu. Zkrátka první fáze přesunu se proměnila v tichý rytmus a sled obrazů, plynoucích jako na holofilmovém plátně kdesi v pozadí. Nechal jsem se klid po kliku, vést tou krajinou, připomínající kde co, mimo místo bitvy, dějiště celoplanetárního povstání. Věděl jsem, že se neustále přibližujeme prvnímu cíli, jenže se mi v ten okamžik vůbec nechtělo přemýšlet o tom, co přesně u toho cíle uvidíme, o důvodu, proč nic nenarušilo ten klid uspávající pozornost. Nejprve jsem nemyslel vůbec na nic. Naslouchal jsem zvukům lesa, vdechoval tu atmosféru. A pak mě napadlo, kolik se toho teoreticky naučí o přírodě v Galaxii, i kdo tráví většinu svého života mezi plastoidovými zdmi v nějaké velkoměstské, či průmyslové díře. Kolik takových zdánlivě klidných vycházek přírodou asi napočítá ten, kdo dal svůj život do služeb Impéria. Až krátká porada přerušila mé filozofování, navrátivše mě k strohé tváři reality.

Do diskuse, kterou cestou se máme vydat, jsme se nemíchal. Stál jsem s puškou opět pozvednutou, vyčkávajíce poručíkova konečného rozhodnutí. Na to muselo nutně dojít už kvůli rozporuplným názorům, což v sobě samo tajilo skryté nebezpečí. Ukázalo se, jak málo jsme v podobné situaci sehraní, i když odpověď na vyslovenou otázku neměla jednoznačné řešení. Ani jedna z alternativ se neobešla bez podstatného rizika. Moment překvapení byl mnohdy daleko cennější, než jedna hodina času. Jenže abychom ho dosáhli, nesměli bychom být předběžně prozrazení. Museli bychom se k základně přiblížit z nečekaného směru, nečekaným způsobem. Při přímém útoku byla přítomnost hlídek i bezpečnostních opatření jistá. Tušili jsme na co narazíme, s čím si musíme poradit. Při útoku z jiné strany to jisté nebylo. Hráli bychom na výhru s nejistou pravděpodobností, stříleli zpola naslepo. Místa poblíž vody, přenášející hlasitější známky našeho příchodu nebylo obtížné uhlídat. Jiné cesty mohly být chráněné, či zaminované, ale byla by škoda nevyzkoušet využít překvapivý tah. Proto mi čímsi připadal zajímavý návrh zaútočit ze dvou stran. Čelním útokem i obchvatem. Nakonec bylo možné, že stačil podobný jednoduchý trik, aby se dala posádka základny nachytat poprvé.

[Jordi Linx]

Veraten, Na půl cesty k bodu Aurek: (Všichni)
I když každý z průzkumníků předložil svůj návrh, velení je nepřijalo za své a to jak v plné podobě od Blba, tak v upravené variantě od Huntera. A když se k názoru vedení přidal i hlas Thanea, jenž byl společně s Hunterem hodnostně pod nimi, tak nebylo dále o čem mluvit. Žádná odbočka se konat neměla a i když Destro koukal skrz svou helmu hladově po králikovi, ani jemu se požehnání nedostalo, nebo nebyl nikým pochopen a o pár chvil později byl již s ostatním zpět na cestě.

Formace byla totožná jako před pauzou, takže Gord a Zolomon postupovali první a hledali možné pasti, nepřátelé, nebo jakékoliv překážky. Tentokrát je dvakrát, nebo třikrát zarazil nějaký alespoň trochu větší živočich, ale nikdy to nemělo být nic, co by je ohrožovalo, tak mohli po chvilce pokračovat dále. Takto to pokračovalo až do doby, kdy mohli spatřit skrze stromy první známky svého cíle.
Rychlé obhlédnutí jim ukázalo, že těsně u lesa nic nebylo, ani senzory. Původně nebyla stanice protiletecké obrany budována pro boj na povrchu a neměla velké množství přirozených obranných pozic. Vchod do budovy měl sice zpevněné dveře a byla vedle něho otevíratelná střílna, nicméně nyní zavřené. Každopádně místní obránci vystavěla tři obranné pozice poskládané z pytlů rovnoměrně okolo pozice a na každé se nacházeli dva muži, přičemž jeden měl vždy na starosti těžký E-web, nepochybně z imperiální zbrojnice. K samotné pozici protiletecké obrany pak vždy bylo alespoň 50m od kraje lesa.
Navíc základna sama byla na relativně vyvýšené pozici, což znevýhodňovalo snipery - les byl pod její úrovní a to prakticky po celém obvodu, u potůčku ještě o něco níž. Ten vedl těsně okolo pozice a měl menší okraj s několika křoví, kudy by se teoreticky mohl zkusit někdo plazit.
Nejlepší možná pozice pro útok mohla být z úplně opačné strany, kterou pokrývalo pouze jedno stanoviště a těsně u kraje lesa byl stále dost hustý porost. Nicméně vchod do základy byl ve stejném směru jako cesta, po níž se nyní jednotka blížila.
----------------------
Další kolo uzavírám 20.11. a do té doby máte možnost meziodpovědí - nyní máte čas naplánovat útok nebo se soustředit na zjištění informací, které potřebujete pro útok samotný.

[Marinho]

Veraten, poblíž protivzdušné základny (Kib)

Prakticky jednomyslně jsme zvolili kratší a rychlejší trasu. Při přiblížení k základně se ukázalo, že to nebyla vyloženě špatná volba. Sice by bylo taktičtější útočit z druhé strany, ale tady máme alespoň lepší představu o odporu, jaký můžeme očekávat. Poté, co všichni byli upozorněni na přítomnost nepřátelských jednotek v okolí základny jsem si vybral místo, odkud budu mít co nejlepší přehled o rozmístění vojáků, obranných a dalších prvků, které v momentě útoku mohou hrát roli. Pokud bychom zaútočili hned, dostaneme se do palby dvou E-webů a další mohou poměrně snadno přemístit a zvýšit už tak značnou palebnou převahu. Navíc základna je na vyvýšeném místě, což znamená další ztížení našeho útoku. Do datapadu jsem co nejpřesněji zadal postavení obránců a snažil se odhadnout palebný prostor E-webů. Dále jsem se zajímal o reflektory či podobné zdroje světla a také o terén mezi námi a základnou. Poté se vrátím k hlavní skupině, zatímco průzkumníky nechám pozorovat základnu a naše okolí.

Poručíku. Nepřátelé jsou dobře opevněni, zatím potvrzeno 6 mužů a 3 těžké zbraně E-web. Navrhuji noční útok, pokud možno nepozorovaně obsadit alespoň jednu pozici a na další dvě zaútočit ze středu základny, mezitím zajistit hlavní vchod.. Útok za denního světla by byl příliš riskantní.
Doufám, že můj návrh bude brán v potaz a poté už jen čekám na další návrhy. Téměř polovina týmu je specializovaná na nepozorovaný pohyb v blízkosti nepřítele či dokonce v jeho týlu, proto první fáze by neměla představovat problém.



***mé předpoklady, které prosím potvrdit, případně vyvrátit:
1) blížíme se hlavní přístupovou cestou k základně->může po ní jet i nějaká technika? je k základně i jiná podobná cesta? (zda očekávat obrněný útok "separatistů")

2) předpokládám, že dvě opevněné pozice jsou po stranách přístupové cesty (kryjí cestu a částečně obě strany) a jedna je z druhé strany (kryje týl a částečně strany)

3) je tam jen jedna budova? Krom opevněných dveří-nějaká okna? střecha rovná či jiná? odhadovaná bytelnost budovy?

[East.Wood]

Veraten, u protivzdušné základny (Ravel Quayle)

Dosáhli jsme svého cíle.

Letmý pohled na základnu zhruba odpovídal tomu, co jsme měli možnost nastudovat. Situace byla kritická, ale ne bezvýchodná.

"Souhlasím, noční útok se zdá být nejlepším možným řešením."

Kib tentokrát předvedl svou pohotovost a postřeh, nepamatuji se, že bych s ním někdy tak jasně a bez výhrad souhlasil.

[Dash Spience]

Veraten, Na půl cesty k bodu Aurek:(Destro)

Myslel jsem, že vezmeme ušáka do železné zásoby a ono nic. Naše velení je poslední dobou strašně sešněrované. Bůh ví jak dlouho tady zkysneme a na co ještě narazíme. Jen jsme pokrčil rameny a pokračoval dál dle rozkazu. Děkoval jsem prozřetelnosti, že jsme nevzali ušáka. Narazili jsme na větší kusy, ale i ty zůstaly opomenuté. Upřímně jsem se musel bavit podobnými úvahami, protože prostě nesnáším tohle tiché postupování o ničem. Nejlíp když to všechno kolem hezky bouchá. Nakonec jsme se dostali k postavení a já jsem čekal na své pozici. Až za chvíli se ozve, kde jsem abych si připravil prskavky. Ono stejně tohle je spíše na granáty a je pravda, v těch jsem tady místní expert já. No připravím spíše nějaké paralizační a zábleskové, protože Ty E-weby, asi budeme chtít ještě používat, ale uvidím co mi nařídí naše milé vedení.

[Xavier]

Veraten, u protivzdušné základny (Blb)

Poněkud mne překvapí absence bezpečnostních senzorů u základny.
Asi proto to tu bylo tak snadno obsazeno.
Usoudím a stáhnu se o kousek dál do většího krytu, přeci jen nechci být viděn, to by sme byli hned nahraní.
Zatímco pozoruji pozice a snažím se přijít na vzorec, podle kterého hlídají a mění hlídky poslouchám diskuzi šarží.
Snad si uvědomujou, že i oni maj stormícký helmy, který maj noční vidění.
Zadoufám, když se okamžitě shodnou na nočním útoku.
Pravda, budou pak méně ostražití a ospalí, tak by sme měli mít větší šanci.
Hlavou mi proběhne myšlenka, že když si musí zbroje pomalovávvat barvou, nerozeznaj jednoho stormíka od druhýho a mohli by sme toho využít a vmísit se mezi ně a pak je jednoduše postřílet. Ale tento návrh jsem rovnou zavrhl, neboť sme stejně neměli odpovídající barvu s sebou.

[Gnost Kohn]

Veraten, Na půl cesty k bodu Aurek: ("Hunter")

To, že mě nikdo neposlouchá, na to jsem si zvykl. Ono také většinou není co poslouchat, ale takhle je škoda říkat víc než musím. Mimo zvířat jsme ale nic nenašli, ani miny, nic... bylo to znepokojující, ale nepřekvapivé. Rebelové byli většinou bez vojenského myšlení či vůbec výcviku přežití, takže chystání těcho věcí bylo nad jejich mozky.

Klečím schován mezi změtí stromů a keřů na dohled od Blba a daleko před zbytkem skupiny. Pomalu si začnu mapovat celou obranu základny, abych měl přehled o vzbouřencích a jejich pozicích, až nadejde útok a i před ním. Kdykoli se někdo pohne, musím o tom hned vědět.
Vedení začne rozhodovat a já se přistihnu jak jen prázdně koukám na základnu před námi. Jak jako noční útok? Tedy, chci říct že to není úplně nejhorší nápad, ale tohle je teprve první bod na téhle misi a už budeme zdržovat. Zbytek čety a všechny ostatní se budou flákat nahoře, zatímco my budeme sedět tady a čekat na to, až na nás přijdou.... popřípadě zjistí že mají na orbitě nějaké imperiální lodě. U komand už bysme se přesouvali na pozica a zahajovali útok. Já prostě nechápu, proč každý z nás nezaměří jednoho a až si budou všichni jistí přostě jednou salvou nevyřešíme situaci. Ti, na které nedostaneme na druhé straně by jen koukali a nechápali, co se děje. Střelba, nebo nějaké tanky... na to by ani nepomysleli. Ano, jsme níže postavení, ale když všichni naráz počkáme na ten jeden okamžik... no, mě tady stejně nidko neposlouchá, takže počkáme na noc.

[Jordi Linx]

Veraten, Bod Aurek: (Všichni)
Velitelé se rozhodli pro bezpečnější strategii, která však znamenala minimálně osm hodin čekání, než padne slunce - za předpokladu, že zde není léto, kdy by se toto čekání mohlo protáhnout o další dvě hodiny. Negativem pak mohlo být i to, obloha byl bez jediného mráčku, zatímco temná noc by v tomhle vyhovovala určitě mnohem lépe.
Otázkou pro vedení by pak bylo, zda-li zde hrálo v prospěch pozdržení celé operace, jíž měl být toto pouze jeden z několika prvních střípků úvodní části operace, protože kromě části čety Bacara bylo vysazováno ještě několik dalších. O časových plánech a postupech ostatních týmů však velitelé neměli tušení a nevěděli, zda-li budou taky čekat na noc, nebo zahájí útok, jak jen to bude možné.

Členové týmu zatím drželi své pozice a vyčkávali na nějaké další odkazy. Někteří se rozhodli využít toho prostoru, aby pozorovali základnu, než se vedení rozhodne vydat nějaké konkrétnější rozkazy.
Kib si ověřil, že je vidět pouze jedna budova - přesněji jen vstup a průzor, zbytek jako by byl schován v kopci a nebyla tak vidět ani střecha a nedalo se určit, jak velké to bylo. Z informací z briefingu, však všichni mohli vědět, že budovat byla patrová a zapuštěná do země - i kvůli ochraně proti případným náletům a bombardování, které se k likvidaci protiletecké obrany používaly nejčastěji. Z druhé strany vedla větší cesta, která byla dle všeho využívána vozidly, ale nezdálo se, že by nějaká byla v dohledu.
Zatím se nijak nezdálo, že by mělo docházet k výměně hlídky a také se nezdálo, že by povstalci byli kdovíjak pozorní - což mohlo hrát ve prospěch útočného týmu.
------------------------
Další kolo uzavírám 4.12. a určitě bych doporučil vzájemnou komunikaci a nějaké rozkazy, abychom nezkysli na jednom místě moc dlouho, pokud budou velitelé chtít noční útok.

[Marinho]

Veraten, Bod Aurek, (Kib)

Ačkoliv jsem měl o vlastním plánu útoku pochybnosti, poručík jej schválil a nikdo z týmu neprotestoval. Chvíli mě nahlodával hlas v hlavě, zda čekání na tmu nezdrží či dokonce neohrozí celou operaci. Také útoky na jiných pozicích může vyvolat obecný poplach vzbouřenců a výrazně zkomplikovat obsazení základny, aniž bychom byli odhaleni přímo. Zatímco se poručík věnoval plánování útoku , bylo mou zodpovědností rozmístit naši jednotku.

Potřebuji jednoho pozorovatele sledovat vstup do základny, my ostatní se posuneme na novou pozici, kde vytvoříme zázemí, kde vyčkáme na tmu. Brainy, dokázal bys odposlouchávat jejich komunikaci? Používají naši infrastrukturu a stojí za zkoušku zjistit, jak moc si dokázali poradit se změnou šifrování. Jakákoliv informace se bude hodit.
Nejen pro samotný útok a odhadu velikosti a současné situace v základně, ale můžeme se dozvědět i informace, důležité pro celou tuto operaci.

Druhý průzkumník najde pozici vhodnou k úkrytu, dokud nezapadne slunce.
Vyčkám chvíli, jestli nebude mít někdo z mužstva nebo poručík nějakou námitku, nápad či dotaz.

[Dash Spience]

Veraten, Bod Aurek:(Destro)

Víte, ta pohádka co mi kdysi říkávali doma o té holce co se píchla do prstu a sto let spala. Nevím kde velení vyhrabalo naše vedení, ale rozhodně už mě to nebavilo. Mám rád akci a teď sedím na prdeli pod nepřátelskou základnou, kde by to všechno mělo nejlíp umírat a nic.
Joo mě prdel nikdo nenakopne, že jsem zpozdil planetární invazi. Já jsem jenom UZP.
Říkám si v hlavě a zaraduju se, když Kib vydá nějaké rozkazy.
Huráá. Už jsem měl pocit, že mi zadek zarostl do země.
Ano bylo to silně neprofesionální jednání Imperiálního vojáka, ale na moji vojenskou čest těžce doléhalo velení, které nevelelo. Nebo když, tak z mého pohledu opravdu špatně.

[Jordi Linx]

Veraten, Bod Aurek: (Všichni)
Ať už vedení vymýšlelo sebehlubší a sebenáročnější plán, tak si dávalo načas s jeho prozrazením a tato nerozhodnost jednotce na důvěře moc nepřidávala. Naopak díky tomu mohla narůst nervozita a nejistota, což nikdy nebylo dobré.
Základních instrukcí se chopil alespoň Kib, byť šlo opět jen o stručné a jednoduché rozkazy týkající se pozorování nepřítele.

Jednotka tedy uposlechla rozkazů a rozmístila se na pozice - Xavier zůstal pozorovat vstup, zatímco Raime chvilku hledal pozici, kde by se všichni mohli, co nejbezpečněji ukrýt. Nakonec nalezl část lesa na opačné straně od potoka, kdy příjezdová cesta byla nalevo a vchod napravo od pozice. Bylo tam množství popadaných stromů, hodně stínu a v horším případě na ně mohl střílet jenom jeden z e-webů.
Brainy se mezitím napíchl na komunikaci "obléhaného" zařízení a celé hodiny do setmění poslouchal nudnou statiku až na pár regulérních hlášení, která nebyla ničemu užitečná.
Největší zábavu měl asi tak Xavier, který si mohl chvíli krátit sledováním hlídek, tím jak se střídaly, v jakém intervalu a podobně. Díky tomu zjistil, že se střídají každé čtyři hodiny a vždycky se na pozicích objevily nové tváře - takže tři stanoviště, dvě osoby, tři střídání a všechno jiné osoby, což mohlo o něco více přiblížit, kolik že se tu vlastně nacházelo nepřátel, kteří jim stáli v cestě k úspěchu.

Zbytek týmu si krátil čast ve skrytu, snad s výjimkou těch, kteří se střídali v hlídání jejich ležení, zda-li by nebyli odhaleni. Ale den uplynul bez nějakého výraznějšího vzrušení a na krajinu okolo začala pomalu dopadat tma - bylo to právě v tu chvíli, kdy zevnitř vylezl další člověk, který se však už na pohled lišil. V brnění kráčel, jakoby ho neměl poprvé, každou hlídku pečlivě zkontroloval a udělil instrukce a rozhlížel se po okolí stylem, jakoby ho tma vůbec nezajímala. Tenhle přístup na chvíli přimrazil Xaviera, jenž zadoufal, že nebyl spatřen, ale naštěstí ho nic neprozradilo - rozhodně však z tohohle muže neměl dobrý pocit.
---------------------------------
Takže, další kolo uzavírám spíše 26.12., možná 25., uvidím, jak se budu cítit vzhledem ke svátkům. Nicméně váš čas na útok se rychle blíží, takže s tím počítejte a určitě se připravujte na možné i nemožné.

[Xavier]

Veraten, Bod Aurek (Blb)

Čas utíkal jen pomalu, ale alesmoň jsem měl co pozorovat. Tedy jestli se tak dá nazívat jak banda amatérů ve stormtrooperskejch zbrojí opírá o E-weby. Postupně jsem hlásil velení střídání stráží. aby si i šarže udělali představu.
Příchod pravděpodobného velitele mne však poněkud vyvedl z míry. Dle všeho působil, že je to skutečný stormtrooper, dost možná veterán. Což by i mohlo vysvětlit jak se jim povedlo vše dobýt. Měli v armádě zrádce.
Nebyl jsem si zcela jistý zda mě viděl, zamyslel jsem se nad změnou pizice, ale pak jsem to zamýtl. Každý pohyb může být zaznamenán, a i kdyby přišel na místo kde jsem byl, stopy po mém pobytu nezamaskuji.
Nahlásil jsem ho tedy vedení a začal dávat větší pozor i na okolní strany.
Rozhodně má náš sniper vhodný cíl.