YMPM - Epizoda II

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Xavier
Sith
Sith
Příspěvky: 2584
Registrován: 18.11.2008 11:55:38
Bohemia

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Xavier »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Mon se začal tvářit, jako by se měl každou chvíli vzteky pokadit. Pak však veškerá legrace skončila.
Zničeho nic jsem opět putoval do ohniště. Tentokrát to bylo horší a padl jsem do plamenů nechráněnou kůží.
Áááááááá!!!!!!!
Zpanikařil jsem a začal jen okolo sebe mlátit a neartikulovaně křičet.
Fortune favors the bold, and there ain't none so bold as people with nothin' to lose.
Jury had decided, and you may as well, that fella like me should be roasted in hell.
Gentleman, welcome to Dubai.

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Hayasan »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese
Ten prudký náraz jsem nečekal. Ostatně, on ten náraz nebyl to nejhorší, neboť po něčem takovém se přirozeně dostavila bolest. Mohl jsem sotva dýchat, o nějakém mluvení nemohlo být ani řeči. Pokusil jsem se poslat Dannyho do háje, ale vyšlo ze mne spíše jen neartikulované chrčení. Můj vztek a zloba jenom narůstala. Hněv se ve mne dmul a probublával na povrch. Pokud si Danny snad myslel, že mne něčím podobným uklidní, tak se chlapec pořádně spletl. Spíše mne ještě vyprovokoval a rozčílil k naprosté nepříčetnosti.
I když jsem byl přidušen, pokusil jsem se napnout všechny síly k dalšímu útoku. Na nějaké logické argumenty jsem neslyšel. Možná bylo příliš pozdě, nebo jsem ve stavu naprostého rozčílení nebyl schopen logicky přemýšlet. V každém případě, při vědomí jsem byl.
Znovu jsem zaútočil na Dannyho. Poháněn emocemi, o kterých se mi dosud nesnilo, jsem se mu pokusil Sílou vydloubnout oko. Jedním, poměrně razantním úderem. V případě, že by se mi to nepovedlo a byl jsem i nadále schopen útočit, pokusil jsem se mu pomocí Síly rozdrtit průdušnici, aby nemohl dýchat. To, že by v takovém případě zemřel, mi vlastně ani nedocházelo. Ve své zlobě a nenávisti jsem pořád viděl jenom jedno – Marconia, kterého je třeba zničit.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Merthor »

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Možnost důkladněji si odpočinout jsem využil co možná nejlépe. S kusem uzeniny jsem se mohl vmáčknout k ostatním, na místo v blízkosti ohně. Řezák jsem odložil za sebe, natáhl jsem si nohy, lokty si opřel o kolena.
Dívajíce se na dřevo, praskající v plamenech, což byl daleko klidnější výjev, než to co se dělo před tím, jsem pomalu s chutí ukusoval ze svého přídělu. Když nic jiného, u ohně bylo příjemně teplo, bezpečněji, než jinde v houstnoucí tmě a už jsem neměl takový hlad a žízeň jako před tím. K pohodlí kajuty na Vlně to mělo dost daleko.
Jenže s přihlédnutím k okolnostem jsem věděl, že toho nemůžu dostat víc, že bych si neměl stěžovat.

Věděl jsem, proč se snažím soustředit myšlenky na to co se děje tady a ohledně návratu jsem nekladl otázky.
Na loď bych se vrátil stejně rád, jako ostatní, jenže každá myšlenka na něco takového byla nepříjemně palčivá.
Odpověď na Azízinu druhou otázku jsem jaksi vytušil. Hned jsem věděl, že nebude uklidňující. Ani nemohla být, po tom, jak zněla první odpověď od mistra Atamy. Přimělo mě to vzhlédnout k obloze a prohlédnout si záblesky.
Ten pohled nebylo jednoduché udržet. Dával odpovědím rytířky Avalin jiný smysl a předznamenával nesnáze.
Sklopit jsem oči zpět k plamenům a přál si, aby to netrvalo moc dlouho, aby to nebyly příliš dlouhé dny.

Všiml jsem si, že ostatním to na náladě taky nepřidalo. Bylo mi toho líto i za ty, jež atmosféra zasáhla nejvíc.
Ne vždy jsem si s nimi dokonale rozuměl, ne vždy jsem se účastnil jejich zábavy, ale přeci jen to byli spolužáci. Tenhle zážitek s nehodou a bouří jsme sdíleli všichni stejně. Sdíleli jsme ho víc, než cokoliv před tím. Cítil jsem to.
Jak rád bych našel jakákoliv slova, dodávající odvahu mě i ostatním, Jen kdyby mě napadla nějaká vhodná.
„Musí se nám podařit vydržet to tady. Jinak by to nedávalo smysl. Nemohli jsme tahle vyváznout jenom proto, aby se nám tady stalo něco vážnějšího," řekl jsem nakonec docela potichu to, co bylo mou hlavní nadějí.

Netušil jsem, jak dlouho jsem tam relativně klidně posedával u ohně. Vstal jsem až když nás vybídla rytířka Avalin.
Rozhlédl jsem se po ostatních. Můj pohled z nějakého důvodu padl nejprve na Azízu a potom na Tzadi. Něco mě přímmělo podívat se právě na ty dvě. Snad to bylo tím, že se chovaly a vypadaly úplně jinak, než jsem je znal.
Azíza jednala iniciativněji, než já, dívala se jinam. Já jí to nehodlal rozmlouvat. Někdy bylo lepší jít sám, než se tlačit někam, kde už je pevnější přátelské pouto. Dodatečně jsem se ohlédl po Ircosovy, vyčkávaje, jestli se ke mně on nebo někdo jiný bude chtít na zamlklé, přesto přátelské kývnutí přidat.
Plánoval jsem obejít tábor trochu ze široka a při tom ještě chvíli hledat. Nemuseli se nám hodit jen další plachty.
Měli jsme málo přikrývek a najít nějakou další by bylo pro ty, co na tom byli hůř opravdu dobré. Zvažoval jsem taky, jestli bych nemohl vzít svůj řezák, nebo něco, v čem bych donesl trochu vody na doplnění. Byl jsem unavený a tak bych možná nedonesl celý vak. Trochu vody ale ano.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Jordi Linx »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Situace získávala na jisté bizarnosti - Dll, byť mimo nebezpečí ohně, z něhož byl hodně rychle zachráněn, s sebou házel všude okolo, jakoby pobyl v ohništi smrtelně dlouhou dobu. Elinor, která se mu pokoušela pomoct dostala nejspíše neúmyslný zásah rukou a svezla se na zem, přesto se jí povedl deku přehodit přes Dlla. Toho to však spíše zaskočilo, protože najednou ani nic neviděl a panika narůstala do doby, než z něho Elinor deku strhla jen proto, aby na Dllovu hlavu putovala další, ale tentokrát mokrá.

Zatímco prve se povedlo Monovi Dannyho krátce zaskočit, jeho současné údery Sílou narazily jen na připravenou stěnou. V přímém souboji obecně jen málokdy měly takovéto údery naději na úspěch a spíš slavily úspěchy velké celoplošné údery. Danny mírně zesílil své držení natolik, že se Mon nemohl prakticky hnout. Základní funkce jako dýchání a podobně však neměl ohroženy, pouze na ně musel vynaložit mnohem více úsilí, což znamenalo méně úsilí na cokoliv jiného.
Danny dokráčel do vzdálenosti zhruba dvou metrů a mlčky se zastavil hledíc na Mona před sebou. Nyní nic neříkal, jen ho tam prostě držel a čekal, o co se Mon ještě pokusí.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens)
Vybídnutí rytířky Avalin přimělo k povstání hned několik jedinců, mezi těmi, kteří neváhali byla dle očekávání Azíza i zodpovědný Gliben. S nikterak velkým odstupem je však následovali Ircos, Tzadi a L'vala a nejspíše se chtěli zvedat i ostatní, ale mistryně Avalin je už zarazila.
To stačí, rozdělte se do dvou skupin a držte se poblíž našeho tábora a nechoďte zbytečně daleko. Ostatní mi pomůžou v dalších přípravách tábora a péči o zraněné. Kdyby se něco dělo, tak křičte a utíkejte sem, já se už o to postarám,
zarazila odchodu většiny přítomných Avalin a sama opatrně vstala, aby se posléze postupně protáhla. Skupiny se mezitím relativně běžně vyčlenily, kdy se k Zíze přidala Tzadi, zatímco Ircos a L'vala se přidali ke Glibenovo skupině.
Jedné skupině bych doporučila hledat tímhle směrem, tím směrem by měly být trosky z přední části letadla, takže všechno co bylo u pasažérů by mohlo být tam. Druhá skupina se může podívat tamhletudy - tam by mohla být část zavazadlového prostoru,
naznačila mistryně Avalin směry, kterými by se mohli hledači vydat a kudy i odsud už mohli vidět nějaké trosky.
------------------------------
Další kolo uzavírám 31.5. a jako obvykle je zde prostor pro případné interakce.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Merthor »

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Skupiny se vlastně z části rozdělily samy. Nezklamal jsem se. Ircos skutečně vstal vzápětí po mě a tak jsem dle svých úmyslů kývnul právě na něj. Pokud jsem k tomu měl nějaký důvod, pak ten, jenž nahlas vyslovila Aziza.
Z těch, kteří byli ochotni pokračovat v pátrání, to byl Ircos s kým jsem spolupracoval a spoléhal se na jeho pomoc.
Nerozlučné kamarádky Azíza a Tzadi zajisté tvořily druhou dvojici. Zbývala už jen L'vala. Nevěděl jsem, kam se připojí, i když bych se nedivil, kdyby ke dvěma děvčatům. Já a Ircos jsme si mohli poradit stejně dobře.
Nallin zůstávala u ohně, stejně jako ostatní s vážnějšími šrámy, za což jsem byl taky rád. Potřebovali víc klidu.

Rozhodování, co všechno bychom měli udělat, nám svými návrhy značně usnadnila rytířka Avalin. Měla pravdu.
Navíc mohlo být o hodně jednodušší pomáhat způsobem určeným někým dospělým, než si všechno zjišťovat sám.
Hodlal jsem se od tábora kus vzdálit, i když bylo skutečně lepší nechat v dohledu tábořiště s ohněm. Z těch dvou míst by snad ještě mohl být vidět, protože i teď z nich bylo cosi vidět. Rychle jsem zvážil oba ze směrů.
"Omrkneme ten zavazadlový prostor?" zeptal jsem se Ircose nahlas, tak aby to slyšely i Aziza a Tzadi.
Tím pádem by bylo jasné, kam půjdeme my a kam ostatní. Stále jsem si nebyl jistý, kde přesně jsou všechny věci, které jsme měli na palubě, věřil jsem ale, že je takové místo, kde by se toho dalo najít najednou víc, než se nám podařilo posbírat při předchozím pátrání. Já a Ircos bychom byli na kratší vzdálenost schopni přenosit dost užitečných věcí.

Vak s vodou tím pádem zůstal na místě. Sebral jsem si z povrchu jen svůj řezák, aby nám případně pomohl s nedostupnými částmi trosek. Jinak jsem si nechal volné ruce, na cokoliv dalšího co najdeme.
Obrátil jsem se směrem k zavazadlovému prostoru a ještě, než jsem vykročil, jsem se zahleděl do šera.
"Když přichází tma, musíme si dávat o to větší pozor," poznamenal jsem směrem k Ircosovi.
Rytířka Avalin by nás snad nevystavila většímu nebezpečí. Stejně jsem ale přemýšlel, jaká zvířata a další nebezpečí na nás mohou čekat na takové planetě, v mírně lesnatím terénu bez známek osídlení.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Gwendolin »

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Odměním Tzadi širokým úsměvem a poodhalím tak bílé špičáky v tlamě. Doufala jsem, že se ke mně připojí právě ona. Vždyť jsme také byly nerozlučná dvojka a spolubydlící! V momentě, kdy se postaví vedle mě, pohlédnu opět na ostatní younglingy. Přítomnost Shay byla vyloučená. Postrahové se tentokrát museli obejít bez svého třetího člena. Vedle ní sedící Naen neměl na pátrací akci očividně ani pomyšlení. Jediný, kdo ho zajímal, byla zraněná dívka. Opět jsem se neubránila údivu nad poutem, které mezi nimi vzniklo. Nikk se dle očekávání ani nepohnul. Opodál sedící Nallin zřejmě na okamžik uvažovala nad tím, že se k nám přidá, avšak dříve než se stačila rozhodnout, promluvila rytířka Avalin a ukončila tak nábor dobrovolníků. Druhou pátrací četu tvořil trojlístek složený z mláďat Glibena, Ircose a L'vala. Krátce na to, co se skupiny rozdělily, ujala se iniciativy opět rytířka a poučila nás o místech, kde by bylo nejlepší hledat.

Kam vyrazíme?
Otočím se ke své kamarádce s dotazem. Dříve než však stačí Tzadi odpovědět, dolehne k nám Glibenův hlas. Zastříhám ušima a promluvím:

Tak je rozhodnuto. Beztak jsem chtěla radši do přední části. S trochou štěstí narazíme na naše batohy.
Tzadi přikývne na souhlas a společně zamíříme udaným směrem.

Dobrý lov, dvojko!
Popřeju upřímně druhé skupině v momentě, kdy se míjíme. Opět se ve mně probouzí ta stará soupeřivá Zíza! V nitru duše doufám, že toho nalezneme víc a užitečnější předměty! Na druhou stranu mi v hlavě zní varovný hlas, který nevidí rád, že se vzdalujeme od větší skupiny a ohně. Jsme jen dvě… no, při mé výšce jeden a půl… čili snadnější sousto. Při první příležitosti sbírám ze země tlustý klacek, který mi poslouží jako vycházková hůl a zároveň jako primitivní zbraň.

Musím se soustředit na své smysly a Sílu! Jen tak včas odhalím hrozící nebezpečí.
Už je to dávno, co jsem naposledy spala pod širákem. A již dlouho jsem nepotřebovala používat instinkty své vnitřní šelmy.

Dokážu vůbec ještě rozeznat ve směsi zvuků praskot větvičky, na kterou došlápla tlapa predátora? A dokázala bych takové zvíře zkrotit?
Neumím si na tuto otázku odpovědět. Opravdové divoké zvíře jsem krotila naposledy při zkoušce šelem. Od té doby jsem mnohokrát cvičila na tvorech v zahradách Chrámu a Vlny, ale to není totéž jako dívat se do očí rozzuřené bestii, která ve vás vidí živou flákotu masa a jediným máchnutím tlapy či stiskem zubů vás může poslat za předky. Ne, Síla ví, jak bych nyní dopadla. Snad to nebudu muset zjistit.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Hayasan »

Skupinamistra Atamy, Tůň v lese: Temnějš Monítko

Co jsem měl dělat, když jsem měl dost práce jenom s tím, abych mohl dýchat? Nepřátelsky jsem na mladého Linxe valil oči. Možná by bylo bývalo stačilo, aby i přes svou únavu projevil více citu, nebo aby mi někdo pomohl ten zatracený pohřeb zorganizovat a Marconius se tedy k mému mazlíčkovi nedostal… ostatně, i mí spolužáci se přece mohli poučit o koloběhu života a o smrti. Leč nikdo se o mne nezajímal a další nešťastné události mne posunuly tam, kde jsem právě byl.
Nemůžeš...,
zachrčel jsem a nechal se naplňovat zlobou a vztekem. Ostatně, tyto emoce mi pomáhaly i v tom, že jsem si díky jejich intenzitě přestal dokonce uvědomovat i svou bolest ze ztráty milované Jordi a také mé osamění a pocity úzkosti z naprostého nezájmu ostatních o mou situaci odpluly do neznámých krajů.
… napořád,
prostředek věty nebylo přes mé chrčení možné postřehnout. Cenil jsem na Dannyho zuby, a kdybych se z jeho sevření mohl dostat, možná by Marconius nebyl jedinou obětí. Jistě, vyzkoušel jsem si, že na Dannyho jsou mé útoky jaksi zbytečné. Ale byli tu ostatní. Nemohl přece chránit všechny.
Chvíli jsem ještě sbíral další síly. Vlastně už mi bylo jedno, komu ublížím. Mým cílem už nebyla pomsta na Marconiovi, ke kterému jsem se již nemohl dostat. Teď jsem chtěl ublížit komukoliv.
Odfrkl jsem si. Oheň pořád hořel a Elinor se válela na zemi… byla tak bezbranná. A nepomohla mi. Takže byla dost dobrým cílem. Opět jsem se celý poddal svým vysoce negativním pocitům a veškerými svými zbývajícími silami jsem se opřed do žhavých uhlíků v ohništi. Chtěl jsem jimi mrsknout Elinor přímo do obličeje a s trochou štěstí bych se mohl trefit do očí a vypálit jí je. Neviděla, jak se trápím, takže kdyby doopravdy přestala vidět, možná bych pocítil i nějakou úlevu a zadostiučinění. Dll sice řval jak na lesy, ale protože se o něj Danny nijak nestaral, asi mu nic vážného nebylo, což byla strašná škoda.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Edia, skupina mistra Atamy - Tůň v lese (Marconius)

Překulil jsem se a vyhoupnul se na nohy, zatímco Padawan s pomocí Síly mrštil Mona proti vzrostlému stromu a přimáčknul ho k němu. A dokonce i v tomhle stavu pokračoval ve svém šílenství a Sílou podtrhnul Dllovi nohy.
Otočil jsem hlavu tím směrem, abych se mu vydal na pomoc, ale Elinor byla rychlejší a postarala se o něho ještě předtím, než jsem dopřemýšlel, co se dá udělat.
A vtom se v Síle vzedmulo další narušení a rozlézalo se jako olejová skvrna po vodní hladině.
"Dál od něho!" křiknul jsem na ostatní, abych je varoval, třebaže v okamžiku, kdy jsem to dořekl, už dost možná budou mít jen malý okamžik na reakci, a sám jsem se otevřel Síle, přivolal si ji na pomoc a přikrčil jsem se v bojovém postoji, abych stál pevně jako vrostlý do země a vztyčoval před sebou něco na způsob bariéry, představoval jsem si čtvercové stříbřité ochranné pole na délku paže přede mnou.
V životě jsem to ještě nedělal, ale teoreticky jsem věděl, jak na to, zavřel jsem oči, zrak by rozptyloval a dění jsem stejně cítil v Síle, Dannyho jako pulzující stříbřitý bod, šíleného Devaroniana jako kalný mrak.
Pevný jako skála, řekl jsem sám sobě v myšlenkách, přičemž všechno ostatní jsem z nich vytěsnil, uši bojovně sklopené dozadu chvějící se soustředěním a krůpěje potu mi máčely srst.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Jordi Linx »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Plně pohlcen temnotou, které se tak ochotně poddal, nechtěl Mon připustit porážku, nebo kapitulovat. Přesto mu došlo, že staršímu a zkušenějšímu padawanovi nemá moc možností čelit. Smířil se tedy s tím, že přes něj cesta nepovede a rozhodl se opět pokusit uchýlit k útoku na někoho ze svých spolužáků.
Jeho cílem se tentokrát měla stát Elinor a opět k tomu mělo posloužit ohniště - sebral tedy poslední zbytky svých sil, aby Silou udeřil do ohniště a ideálně jej rozfoukal všude okolo. A opravdu - několik žhavých uhlíků se vzneslo a zamířilo nejen směrem k Elinor, ale také k ostatním.

Mon si však neuvědomil jednu podstatnou věc - kromě něj a Dannyho i ostatní dovedli používat Sílu. Reakce Elinor byla překvapivě rychlá a naprosto automatická - natáhla ruku před sebe a sama Silou zastavila uhlíky, které tak nemohly dopadnout k ní, nebo ostatním okolo ní. I když někteří už stihli uskakovat do bezpečí, tak to nakonec nepotřebovali. Stejně tak se teoreticky zbytečně připravoval Marconius, ale za dané situace si nemohl být ničím jistý.
Každopádně pro Dannyho to byla poslední kapka - udělal dva rychlé kroky kupředu, až stál těsně před Monem přišpendleným ke stromu a přiložil mu palec na čelo, zatímco zbytkem prstů sevřel čelist.
Spi,
řekl pouze, než Mon ztratil vědomí a odpadnul. Nedalo se mluvit o tom, že by usnul, nebo snad zesnul, pouze se octnul mimo - jakoby byl nyní v nějaké vlastní sféře existence, kde nebyl nikdo z jeho spolužáků ale ani Danny. V podstatě, když se rozhlédnul, tak byl na rozsáhlé planině, na obloze temná mračna hrozící začínající bouří.

Jakmile Mon ztratil vědomí, tak Danny uvolnil jeho sevření a zachytil jej, než mohl spadnout na zem. Beze slov zamířil k příbytku, kde již odpočíval Tarnem a jen pohledem zkontroloval ostatní dění. Všichni mohli vidět, jak na něj dolehla únava, a že kdyby nemusel, tak by se nejradši natáhnul a až do rána spal.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens)
Skupiny se rozdělily a chystaly se vyrazit, když je ještě zarazilo odkašlání si rytířky Avalin.
Pokud by tam bylo něco moc velkého, nebo jste vycítili nějaké ohrožení, tak se vraťte sem, ano? S tmou se mohou vynořit i nebezpečnější predátoři,
varovala ještě a připojila doporučení, co v takové situaci dělat. Teprve poté dala prostor oběma skupinám, aby mohly vyrazit pátrat.

Skupina s Glibenem, Ircosem a L'valou vyrazila směrem, kterým by se mohla nacházet část zavazadlového prostoru. Drželi se směru, který jim naznačila Avalin a zanedlouho opravdu nalezli onu část lodi. Teprve na ní však mohli skutečně vidět, jaké štěstí vlastně mohli mít, že tu takhle stáli. Zavazadlový prostor totiž dostal přímý zásah a odnesl přistání a všechno nejhůř - i proto jej nyní tvořila třetina původní velikosti, která byla zavalená hned třemi většími stromy a celkově to bylo takové podivné poskládání technologie a přírody, jehož vratkost však byla na vážkách. Nebylo pochyb, že to co zbylo z obsahu zavazadlového prostoru bylo v tom uskupení. L'vala se z toho netvářila příliš nadšené a začala se nejprve rozhlížet v přímém okolí.

Najít místo, kudy se řítily trosky z přední části transportu, nebylo pro děvčata prakticky žádnou výzvou - brázdy v zemi jasně prozrazovaly, kde docházelo k přistání. A všude v jejich okolí se pak povalovaly různé trosky, které mohla děvčata procházet. Nedaleko nich napravo byla jedna větší troska a Zíze přišlo, že tam zahlédla nějaké zavazadlo. Po vzájemném přikývnutím s Tzadi nakonec vyrazily tím směrem a opravdu nalezly nějaký batoh. Ani jedna ho nepoznávala, ale batoh byl v pořádku, včetně obsahu, jen ze spodní části byl navlhlý.
--------------------------------
Další kolo budu uzavírat až 8.6.10.6., protože v neděli 7. nebudu k dispozici. Jinak Shisco je opět na hraně s aktivitou - na poslední chvíli, nicméně tentokrát to uznám. Hayasan je ve svém "speciálním" světě.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Xavier
Sith
Sith
Příspěvky: 2584
Registrován: 18.11.2008 11:55:38
Bohemia

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Xavier »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Vše bylo čím dál tím horší, suchou deku nahradila mokrá a někdo mi ji nasadil tak těsně že jsem nemohl dýchat.
To mě vyděsilo ještě víc, má panika se prohlubovala.
Pokoušel jsem se bojovat ještě urputněji a volat, že se dusím, nicméně mi nikdo nerozuměl a tím více mě drželi a dusili.
Já tady umřu na to že mi dali deku!
Fortune favors the bold, and there ain't none so bold as people with nothin' to lose.
Jury had decided, and you may as well, that fella like me should be roasted in hell.
Gentleman, welcome to Dubai.

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Hayasan »

Monova vysněná realita
Poslední, co jsem si pamatoval, byl dotek toho pošuka Dannyho, kterým mne nějakým způsobem přemístil někam… někam! Začala se ve mne vzdouvat mírná panika. Netušil jsem, jestli se vůbec nacházím na stejné planetě, jako mí spolužáci. S narůstajícím strachem ohledně vlastního přežití ustupovala zloba, vztek, zášť i touha ubližovat.
Nadechl jsem se a rozhlédnul. Kolem toho moc nebylo, v podstatě planina. Měla začít bouře a já byl nejvyšším elementem široko-daleko,
Ještě aby do mne vrazil blesk!
Pomyslel jsem si a ihned jsem se rozešel směrem, o kterém se dalo tušit, že bych tam mohl najít nějaké křoví, ve kterém bych se mohl schovat.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Merthor »

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

[b"]Vám taky...,"[/b] oplatil jsem věcně přání štěstí Azíze. Další kapku toho štěstí jsme potřebovali všichni.
Svou pozornost k varování jsem stvrdill dalším ze svých vážných přikývnutí. Věřil jsem tomu ne jen proto, že jsem o tom sám přemýšlel a mluvil. V tomhle šeru člověk uvěří na skrytá nebezpečí celkem snadno a nemusí to být jen predátoři. Říkáte si, co všechno se skrývá za hranicí, za níž už nevidíte a co by se dělo, kdybychom o tom jen nemluvili, ale něco se skutečně stalo.
Vrátit se do tábora jsem i já předpokládal jako jedno z nejlepších řešení. Nic dalšího mě vlastně ani nenapadlo.
Když jsme se vydali vytyčeným směrem, rozhlížel jsem se pomalu, jako by za každým stromem, za každou troskou někdo byl.

Hned první pohled na stav části nákladového prostoru byl o dost míň potěšující, než původní představa.
Až příliš to připomínalo větve lámající se pod Athusem. Arthuse zachránil mistr Atama, ale dospělí nebili sále na blízku.
Tohle bylo stejně povážlivé riziko. Možná ještě větší. Pokus vlézt dovnitř bez opatrnosti, bez uvažování jistě znamenal, že by se celá ta hromada sesypala někomu na hlavu. Kdybych věděl, že se s touhle změní trosek dá aspoň z části manipulovat...
"Nechci aby to skončilo tak jak to skončilo před tím. Chce to prozkoumat blíž, ale stejně toho asi moc nenajdeme.
Co myslíš?"
mrkl jsem na Ircose. zajímalo mě, jak se na to dívá on, neboť i L'valinu rozpačitost jsem docela chápal.
Ircos taky viděl padat ty větve a ani on své snažení jen tak nepoložil.
Zatím co se L'vala rozhlížela v okolí, jestli něco nevypadlo z nákladového prostoru, já se dál soustředil přímo na zbytky zavazadlového prostoru. Obešel jsem jej. Pomalu s očima otevřenýma, s veškerými zbytky mé pozornosti.
Hledal jsem jakoukoliv možnost, jak podívat, co se dá najít uvnitř. Nemusel jsem se prohrabávat do samého středu, užitečné věci mohly stejně dobře být někde blízko.
Třeba kdybych použil svůj řezák, třeba kdybychom někde mohli udělat mezeru, ačkoliv i to by bylo hodně nebezpečné....
Ne nehodlal jsem se pouštět do ničeho nereálného. Jen do něčeho, kde by byla větší šance na úspěch. Jinak by bylo lepší prohledávat okolí trosek jako L'vala.
Naposledy upravil(a) Merthor dne 14.6.2015 20:25:07, celkem upraveno 1 x.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Gwendolin »

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Našla jsem ho! Krátce poté, co jsme opustily tábor. Klacek! Široký tak akorát, aby ho má drobná tlapka pohodlně chytila. V nejsilnějším bodě tlustý maximálně dva centimetry, přesto pevný a pružný. Dlouhý asi jeden metr. Jako zbraň by zřejmě dlouho neobstál, ale mě přesto dodal tolik potřebný pocit bezpečí. Opírám se o něj přesně tak, jak to dělával mistr Yorge v Chrámu Jedi při svých procházkách. Nebo se o to alespoň pokouším. Mezi námi je rozdíl snad milión let, dvě operace kyčlí a staré zranění z bitvy. No, bitva je oficiální verze. Jednou jsem slyšela skupinku padawanů, jak se chechtali, že k té své jizvě přišel, když se snažil zdrhnout z bordelu. Nechápala jsem, co je na tom tak vtipného. Dyť na skládkách se pohybují různé pochybné existence, mrchožrouti a velké krysy! Tam přijde bytost k úhoně snadno!

Trochu se nám to dobrodružství vymklo, co? Tolik jsem se těšila, že vypadnem z Vlny a teď bych se tam nejradši vrátila.
Povzdychnu si a švihnu ocasem.

Jak já nesnášim létání!
Zavrčím a v mysli se zapřísahám, že tohle byl můj poslední výlet v životě! Před námi se objeví brázdy a první trosky. Kusy plechu, polámané větve stromů. Všechno si bedlivě prohlížím a čumákem větřím okolní pachy. Netrvá to dlouho a zaznamenám první úspěch. K velkému kusu trupu mě nelákal jen povědomě vypadající předmět, ale hlavně vůně něčeho sladkého.

Ovocná šťáva? Určitě je to ona!

Myslím, že támhle něco je! Omrknem to!
Napřímím se a mávnu na Tzadi. Společně pak vyrazíme k předmětu. Oči se mi rozzáří a tvář ozdobí úsměv v momentě, kdy nalezneme batoh. Nezničený, snad jen mírně ošoupaný. Modro-černý s obrázkem stíhačky. Pokouším se vybavit si, kdo z younglingů takový má. Vyloučím Postrahy a L´valu. Ta měla červený s potiskem zelené housenky. Vím to, protože mi připomněla jeden druh motýla, jehož larvy takhle vypadají.

Mohl by být Ircose nebo Glibena. Ale to je vlastně jedno! Hlavně, že je celý a věci uvnitř budou k užitku. Akorát z něj něco teče. Radši se mrknu co, ať to případně nezničí ostatní předměty. Třeba tam bude svítilna. Ta by se nám teď šikla.
Promluvím a rozepnu zip.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Edia, skupina mistra Atamy - Tůň v lese (Marconius)

Neochvějně jsem se zapřel a vztyčoval před sebou Sílou ochranné pole, co mělo chránit mě a ty za mnou proti útoku Sílou.
Jedna věc ale byla, že jsem byl asi moc pomalý, druhá věc byla, že i kdyby ne, tak Mon udělal něco jiného, než jsem očekával - a obešel bariéru tak, že Sílou vyhodil z ohniště žhavé části zuhelnatělého dřeva a horkého popela vzhůru, místo aby do něho "střelil" vlnkou Síly jako telekinetickým projektilem jako já, který jsem to pořádně ani jinak neuměl.
A třetí věc byla, že Elinor, která byla nejblíž k ohni, se ubránila sama, načež Padawan udělal několik rázných kroků ke stromu, ke kterému byl Mon Tao-Ni přimáčknut, a Silovým hmatem Devaroniana zbavil vědomí.
Hustě...
Neskrýval jsem údiv nad touto technikou a o pár úderů srdce později jsem se přistihnul, že koukám s otevřenou pusou.
"Můžu... Můžu pro někoho něco udělat?" otočil jsem se k ohništi, kolem kterého byli shromážděni ostatní přítomní, zatímco Padawan Linx odnášel bezvědomého Devaroniana pryč.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Jordi Linx »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Mezi všemi přítomnými zavládla nejistota co dále a tak chvilku nechali na Dllovi mokrou deku, který si svým vzpíráním spíše přihoršoval než naopak. Byla to Mia Abramo, kdo ji nakonec z něho strhnul, i když utržila zásah do stehna, který však nesla hrdinně. Elinor unaveně vydechla, když se jí povedla její obrana, aby okamžitě ukázala na uhlíky a začala je udupávat, aby okolní porost nechytnul.
Dll však byl již zbaven deky a mohl svobodně dýchat, hlavně si však ani neuvědomil, že deky zapříčinily to, že jeho kůže byla v pořádku a neutržil tentokrát žádné výraznější popáleniny.

Danny položil Mona vedle Tarnema, zkontroloval si, že všichni ostatní jsou v pořádku a pak se znaveně opřel o kmen blízkého stromu, aby posbíral zbývající síly. Nedalo se pochybovat o tom, že už mu jich mnoho nezbývalo a milerád by si odpočal.
Mládeži, zklidněte to, dovečeřte a chystejte se ke spánku. Já teď budu chvilku meditovat, ale kdyby se cokoliv dělo, tak mi řekněte. Mon je v jakési formě bezvědomí a teoreticky mimo ohrožení života - hlavně ho však nikdo nebude soudit, to proberou mistři, až se vrátíme na Vlnu,
promluvil Danny a čekal, jestli nebudou nějaké otázky, aby se mohl odebrat k meditaci a alespoň trochu nabrat síly. Vzhledem k situaci si neutroufal na běžný spánek, kdyby musel nějak zasahovat.

Mon se rozhodl vyrazit směrem, kterým tušil nějaké krytí, nebo prostě cokoliv, co by mu mohlo poskytnout alespoň trochu přístřešek před bouří. Ta se hrozila spustit každou minutou a výrazně zatemňovala veškeré okolí. Zatím nejvyšším porostem byly traviny, které však Monovi sahaly sotva po kotníky a rozhodně nemohly poskytnou jakýkoliv úkryt. Co hůř, v dáli neviděl nic dalšího než jenom planinu s mírným travnatým porostem. Hrozbu bouře znázornil modrý blesk, který se mihnul relativně nedaleko. Pokud by počítal, jak se to občas dělávalo na výletech, tak trvalo osm sekund, než k němu blesk dorazil.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens)
Ostatní sdíleli Glibenovu opatrnost a společně nejprve prozkoumali okolí a prostor okolo zbytku zavazadlového prostoru. L'vale se povedlo nalézt dva spacáky, které byly původně v nákladovém prostoru, i když jeden měl drobnou trhlinu, nic dalšího však nikdo z nich neukořistil. Zjistili však, že v prostředku toho bylo mnohem více - nejspíš se to muselo při nějakém náklonu sesypat dohromady a pak se to dostalo do této pozice.
Bylo by to míň nebezpečný, kdyby to bylo shozené,
zadumal Ircos a snažil se představit, jak by se musel proplétat tehdy. Rozhodně by však nehrozilo, že by to na něj spadlo všechno, protože by to už bylo de facto dole.

Zíza se div nepropadla radostí, když se jí povedlo nalézt batoh a její kamarádka jí to jen odsouhlasila.
Všechno létání přece není špatné, jenom jsem měly smůlu,
poznamenala ještě Tzadi, než zamířili ke kořisti, jíž se Zíza chopila, jako wookie na lovu.
Pracovala rychle, aby případně zachránila co nejvíce - ale i tak už byl rozsah škod nemalý. Samotné pití bylo ztraceno a vzalo s sebou i dost oblečení, ale balíček sušenek zůstal uchráněn, stejně jako deštivzdorná pláštěnka, zápisník a psací potřeby. Nebyl to tedy sice žádný extra velký úlovek, ale i tak to něco málo bylo.
--------------------------
Další kolo uzavírám 21.6., takže bude opět o trochu delší, poté bychom měli přijít na běžný režim. Tentokrát stihli všichni odpovědět a udělím tedy drobnou pochvalu.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Zamčeno

Zpět na „Ostatní“