YMPM - Epizoda II

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Merthor »

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Vyskakující plameny, kteé jsme viděli po cestě mě strašily ještě víc, než před tím rozházené a pokroucené trosky.
Umocnili mou představu, jak velká musela být kolize a připomněli mi, kolik hořlavých částí je nutně v každé lodi nacpaných.
Oheň sice mohl účinkovat jako ochrana před zvěří, ale stejně bych měl tendenci k obavám, jestli se oheň nemůže začít šířit.
Na místě samotného tábora se ukázalo, proč nám mistr Atama popsal situaci trochu váhavě. Situace byla o něco horší, než povzbudivá slova mohla napovídat. Oč by bylo jednodušší, kdyby opravdu byli na místě všichni a nebylo potřeba znovu se rozdělovat a někoho hledat. Kdyby nebylo tolika zranění a komplikací. Podle toho, jak vypadali ti, kdož tu seděli do ohně, včetně mistryně Atavalin, jsme měli my čtyři s lehčími šrámy opravdu vrchovatou dávku štěstí. Mistryni Suime jsem dokonce nikde nemohl zahlédnout. Teprve potom jsem se ze slov mistra Atami dozvěděl, že její stav je vážnější a hádal jsem, že bude někde pod tou plachtou. v provizorním přístřeší.
A kromě toho tu nebylo to jediné, co mi dělalo starost. Ve chvíli, kdy se jedna starost vyřešila, objevila se druhá.
"Ale nic k pití pořád nemáme, nebo snad ano? odvážil jsem se zeptat. Po tom všem měl ještě větší žízeň, než hlad.
Počítal jsem s tím, že po jídle a u ohně se to s žízní nezlepší. Viděl jsem, že mezi věcmi, které jsme nesli, byla nějaká lahev, ale ta by nám všem nepomohla od žízně ani do zítřka. Byv u toho praktického přemýšlení, n vzpomněl jsem si i na další věci.
Chtělo to zjistit, jaké možnosti máme k udržování ohně. Žádalo si to slušnou zásobu dřeva. Pokud by nebyla k dispozici, třeba by mi k nějakému polínku dopomohl ten můj řezák.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Hayasan »

Edia, skupina mistra Atamy
Marconius přišel zrovna ve chvíli, kdy jsem na zbytky Jordi skládal kameny, které sjem našel okolo. Chtěl jsem, aby aspoň její kůžička zůstala ušetřena nájezdu ostatních hladových zvířátek. Což o to, já bych se s těmi zvířátky podělil o vlastní svačinu, ale chudáček Jordíšek už byl znesvěcený dost.
Myslel jsem si, že se mi jde Marconius omluvit a v první chvíli se mi dokonce zdálo, že mne možná i utěšuje. Proč by jinak říkal, že Jordi zde již není? Asi aby zmírnil můj žal. Jenže poté mi začal nabízet svou svačinu.
To je od něho hezké, že má o mne starost.
Pokusil jsem se mezi slzami, které se mi opět nahrnuly do obličeje, pousmát.
Víš přece, že maso nejím,
odpověděl jsem a vrtěl jsem hlavou. Možná mne zarazil výraz v jeho tváři, nebo celkový postoj..., ale trošku jsem se zarazil. Něco se mi na Marconiovi nezdálo. Takže jsem se znovu podíval na jeho sendvič a poté znovu na něj.
To není ryba. A nic jiného než ryby se přece nelovilo. Tak copak to jí a proč mi to nabízí?
Trošku jsem se nad tu jeho svačinku trochu naklonil. Když jsem si tu neokousanou část pořádně prohlédl, přeběhl mi mráz po zádech. Zbytek tělíčka totiž vypadal, jako kdyby to byl nějaký hlodavec.
Cože??? Není to snad….
Chvíli jsem jen zrychleně dýchal, protože ta myšlenka o tom, že by snad Marconius mohl sežrat mou krysu, byla prostě absurdní. Jenže…
Ááááách! Zabiju tě! Nenávidím tě! Chcípni!
Ta urputného řevu jsem skočil po Marconiovi. Byl jsem hnán vztekem, pomstychtivostí a nezměrným zhnusením nad odporností jeho činu. Absolutně jsem se neovládal a v podstatě jsem si ani neuvědomoval, že jsem se ho právě pokusil vší silou praštit pěstí do obličeje a vyrazit mu jeho hlodáky. A k větší razanci svých pohybů jsem přirozeně použil i Sílu. Poté jsem se ho pokusil kopnout do břicha a znovu praštit pěstí, aby se pokud možno svalil na zem a já z něj mohl vymlátit život.
Nebyl jsem ve stavu, abych myslel na nějakou svou obranu, pravděpodobně bych ani nebyl schopen pořádně vnímat rány, které by na mne dopadly ze strany Marconia. Byl jsem hnán takovým vztekem, který jsem vlastně ještě ani nezažil.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Edia, skupina mistra Atamy - Tůň v lese (Marconius)

Nakrčil jsem nos a obočí a uši se mi bojovně sklopily směrem dozadu. Upustil jsem nedojedený sendvič, kde zbývalo jen posledních pár soust, co možná nejšetrněji na zem.
No tak se ukaž...
S rychlostí sobě vlastní jsem se otočil na špičce boty jako tanečník, načež jsem tisíckrát zažitým pohybem vklouznul do bojového postoje a huňatou paží srazil Monův úder stranou.
"Mone Tao-Ni, ty hlupáku," pronesl jsem důrazným, ne však zuřivým hlasem, když jsem krytem podebral nohu o dvě hlavy menšího a o třicet kilo lehčího Devaroniana a strčil ho za ni dozadu, abych mu rozhodil rovnováhu.
Na poslední chvíli přenesl těžiště dopředu, aby se nerozplácnul naznak do bláta, a když jsem ho odstrčil, botou na druhé noze pod sebou vyryl brázdu.
"Otevíráš se temné straně, a pro co? Má rodná planeta Coachelle Prime je tak přelidněná, že se veškeré bílkoviny recyklují!"
Vyskočil jsem do vzduchu a udělal salto, během kterého jsem se otočil o 180 stupňů a přistál za Monem, který - ač se dotknul Síly a s její pomocí dodal úderu pozoruhodnou razanci - promáchnul naprázdno.
"Zvíře ti zabilo krysu a ty obviňuješ všechny okolo jenom abys nemusel přiznat, že to tvoje ochranitelství je psychóza!"
Používá Sílu v hněvu...
Ze záchvěvů Síly jsem to cítil. A narozdíl od něho jsem já zůstával racionální a nechal jsem myšlenky jen nečinně proplouvat okolo, aby mě nerozptylovaly.
Snažil jsem se využívat ve svůj prospěch svou obratnost a mrštnost, než abych přecházel do útoku, protože jsem neměl v úmyslu Devaronianovi zbytečně ublížit - ještě ho potom bude muset někdo ošetřovat - nicméně šetřit jsem ho také nehodlal a na jeho údery jsem odpovídal kontraakcemi, které jsem neprováděl naplno, ale dost tvrdě na to, aby ho to bolelo.
Přetlačil jsem ho přes hranu a teď už ukázal nad hvězdy jasně své šílenství.
Pokud by se uchýlil k tomu proti mně použít Sílu, hodlal jsem mu na to odpovědět stejně a telekineticky ho odhodit vzad. Má mysl je jasná a sice nedisponuji jemnou kontrolou potřebnou pro přesnou manipulaci Sílou, v tom mám veliký prostor pro zlepšování, nicméně odhodit protivníka nepotřebuji ani jemně, ani přesně.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Jordi Linx »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Zatímco se Elinor rozhodla pokusit náladu všech směrem k něčemu veselejšímu, Marconius vyrazil za svým nyní již bývalým přítelem odhodlán mu uštědřit lekci koloběhu života. Možná nechápal, co něco tak přirozeného a všudypřítomného může malému devaronianovi unikat, ale rozhodně kvůli tomu nehodlal hledat slitování.

Co se z počátku mohla zdát jako slova útěchy se s otevřením sendviče ukázalo jako akt krutosti. Něco, co Mona překotilo přes tu pomyslnou hranu, před níž se stále jakž takž udržoval, ať už vlastní vůlí nebo s přispěním ostatních, nejvíce asi Dannyho. To vše však bylo v krátkém okamžiku zapomenuto a mezi ještě nedávno dobrými přáteli se rozpoutala lítá bitva.
A i když se zdál, by psychicky připravenější Marconius měl mít navrch, tak jej nakonec zradila jeho přílišná sebedůvěra ve vlastní schopnosti. Jak se ukázalo, tak cvičné souboje byly úplně něco jiného, než plnohodnotná bitva, obzvláště, pokud se Marconius chtěl držet nazpět.
Prvním dvěma úderům Mona se mu ještě povedlo uhnout, ale třetí vší silou našel svůj cíl v Marconiově levém boku, kterým se mu rozlila ostrá bolest. Sice dva následné protiútoky našly cíl na Monovi, ale jakoby to pro něj nic neznamenalo a prakticky jej to ani nezpomalilo, když Marconiovi zasadil pravý hák, jenž našel svůj cíl. Lepi zavrávoral a rychle se začal soustředit před dalším útokem, když do něj udeřilo něco tak silného, o čemž neměl tušení, že by toho Mon mohl být schopen.

Devaroniana však potkal úplně stejný odsud a oba younglingové od sebe odletěly jako dva magnety opačné polarity. Dvojici zastavil až prudký náraz o zem, k níž byli poté opět tlačeni silou, které nedovedli vzdorovat.
A dost! Co si myslíte, že děláte?! Co to má znamenat!
okřikl dvojici Danny rázným hlasem a oba mladíky držel Silou na zemi. Nebyl to drtivý stisk, ale dostatečný na to, aby se ani jeden z nich nemohl zvednout.
Pro oba to mohlo být i vyhodnocení následků střetu - Marconia bolel dost výrazně levý bok a měl pocit, že se mu rozviklal jeden ze zubů. Ani Mon se však nevyhnul zraněním - jeho obličej zdobily dva krvavé šrámy a ještě cítil bolest od rány do hrudníku.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens)
Sjednocení se zbytkem skupiny nebylo tak šťastné, jak mohli všichni doufat a neslo se spíše v pochmurném duchu. Přesto zde byla jistá úleva, že byli všichni přítomní naživu, byť jejich zdravotní stavy mohly být mnohem lepší. Obecně však převládala únava a vyčerpání a to i psychické.
Zíza nakonec narušilo ticho a položila mistru Atamovi otázku na jednu z věcí, které jí nebyly úplně jasné. Mistr Atama se trochu zakabonil a potom ukázal prstem přímo vzhůru.
Kdyby mistr Linx mohl poslat transport, tak už jsme dávno všichni zachráněni. Nepochybuji o tom, že by klidně přistál s Vlnou Fyodosu, aby nás všechny zachránil, ale naneštěstí nemůže. Rozhodně ne, pokud nechce dopadnout, jako my,
načal mistr Atama vysvětlení, zatímco by se Azíza a všichni ostatní younglingové mohli podívat na nebe sršící blesky, jak bouře stále neustupovala. Nikde nebyl žádný déšť a blesky byly omezeny pouze na oblohu, ale i tak to mohlo vypadat i úchvatně až děsivě.
Říká se tomu iontová bouře a je nesmírně nebezpečná pro všechna plavidla, protože jim dovede vyřadit všechny elektronické systémy. Naneštěstí jsme žádnou nezachytili předtím, než jsme vyrazili sem dolů, jinak bychom samozřejmě výlet naplánovali úplně jinak,
zabrousil mistr Atama do detailů ohledně možnosti odletu.
Vody máme zatím dost, rytířka Velmére přinesla plný vak a nedaleko je zdroj pitné vody. V případě potřeby se o to postarám. Mistře Atamo, radši byste měl vyrazit, ať ho najdeme co nejdříve,
vložila se rytířka Avalin do hovoru a ukázal na několikalitrový vak uložený ve stínu, který mohl lépe zachovat chladnou teplotu. Mon calamarský mistr Jedi souhlasně přikývl hlavou a poté se rychlým poklusem vydal zpět do lesa.
----------------------------
Další kolo uzavírám 10.5. a jako obvykle zde nechávám prostor pro vzájemnou interakci. V případě Mona a Marconia pouze slovní, protože jsou pevně drženi mimo vzájemný dosah.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Hayasan »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese:
K velké smůle mého bolavého hrudníku jsem Dannyho reakci zaznamenal. Ale nechtěl jsem se nechat jen tak tlačit k zemi a vyvíjel jsem co největší tlak pomocí Síly, abych s Dannym bojoval. I fyzicky jsem sebou pokoušel mrskat, aby mé držení bylo co nejtěžší. S trochou štěstí by totiž svůj stisk mohl uvolnit a já bych po Marconiovi skočil znovu. Vztek mne opravdu neopouštěl.
Já ho zabiju! Uškrtím ho vlastníma ušima! Vybiju mu hlodáky šutrem!
Začal jsem vřískat a dokonce jsem se i díky zlobě začínal třást.
Ten hajzl mi nejen stáhl Jordíška z kůžičky, ale ještě se mi s tím přišel pochlubit! A taky Jordíška upekl a sežral! Dokonce mi nabízel, abych si kousnul! Já ho nenávidím! Já chci, aby trpěl!
Křičel jsem a po mé Jediské výchově nebylo ani stopy. Události posledních několika málo hodin pro mne byly náročné. Nejenže jsem přišel o svou milovanou krysu, ale nikdo si mne ani nevšiml, nevyjádřil účast nad mou ztrátou a v podstatě mne nechali samotného. To bych ještě snesl, i když mi při tom bylo strašlivě smutno a mrzelo mne, že se všichni na mne vykašlali. Dokonce ani Elinor mi nepodala pomocnou ruku. Ale Marconiovy činy byly pro mne něčím tak hnusným a odporným, že jsem to ani nebyl schopen unést. Obzvláště, když odpornost tohoto činu potvrdil Danny a já měl tedy pocit, že na podobné chování mám právo.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Merthor »

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Odpověď na Azízinu otázku, byla jaká byla. Každopádně nám moc nepomohla. Podporovala spíš nejistotu, než pocit úlevy.
Pokud nikdo nic nemohl udělat, dělalo to situaci hodně vážnou a to i přesto, že s námi byli dospělí. Mistr Atama a mistryně Avalin si snad mohli poradit se spoustou věcí, jenže člověk by stejně rád věděl, kdy se z téhle situace dostaneme, jak dlouho budeme muset řešit ty věci, se kterými jsme se až dosud potýkali. Ne, že by se to nedalo, jen to všechno bylo jiné, opravdové.
Mistr Atama hodně pospíchal a tak už jsem radši nezdržoval dalšími otázkami. Nechal jsem ho rychle odběhnout pryč, spokojiv se při tom s tím, že se vyřešil tenhle důležitý problém. O tom, že se našel vak s vodou, jsem nevěděl. Bylo to ale důležité. V tomhle okamžiku jsme snad nemohli chtít víc a tím, který z problémů přijde, jako další na řadu už jsem se mi nechtělo hádat.

"Smím...?" ujistil jsem se jen, než jsem zamířil k do stínu k vaku. Došel jsem k němu a otevřel ho, abych si z něj trochu vody nabral. Nedokázal jsem odolat, cítil jsem opravdovou chuť napít se. I s vodou jsem musel šetřit, čím víc se spotřebuje, tím víc budeme muset chodit s vakem ke zdroji vody. Vzal jsem si jen tolik, kolik jsem považoval z nezbytné.
Nejdřív jsem si nabral jediný doušek, kterým jsem si blahodárně osvěžil ruce a obličej. Dalšími dvěma hlty jsem částečně poškádlil žízeň, úměrnou tomu, že jsem od rána nic nepil a delší dobu strávil na nohách. Částečně mi to pomohlo. V těchhle podmínkách chutnala voda z vaku líp, než ta nejlepší limonáda. Zbytek jsem nechal na později. Ostatní potřebovali pít stejně jako já, bylo jich dost a já věděl, že i mě by se pár dalších hltu ještě hodilo, podobně jako něco do žaludku. Proto jsem přešel k ohni se záměrem usadit se u něj jako statní ti, kdož už tu byli při našem příchodu. Ještě jednou jsem přehlédl situaci.
Doufal jsem, že když ostatní odpočívají, snad není nic zásadního, co by se mělo řešit, zabránit mi posadit se a vzít si pár soust.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Gwendolin »

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Nejsem nepochybně jediná, kdo si položil tuto otázku. I na ostatních je patrné, že by jim návrat na Vlnu Fyodosu přišel vhod. V posteli se přeci jenom odpočívá lépe než v trávě. A moderně zařízená ošetřovna je lepší než příruční lékárnička. Naneštěstí měkkou matraci, sprchu a své poklady (zahrnující figurku Revana z limitované edice „Hrdinové Mandalorianských válek“, hlavolam, umělého hada, pavouka a bouchací kuličky) budu muset prozatím oželet. Mon calamarský jedi ukáže prstem k nebesům, kde se nyní odehrávalo představení plné vysokého napětí.

Proto říkal, ať s jídlem šetříme. Nemůžeme se vrátit a Síla ví, jak dlouho!
Mé hrdlo sevře neviditelná dlaň. Za jiných okolností by mi iontová bouře učarovala svou krásou. Nyní ve mně pouze vyvolávala úzkost a strach. Strach o Shay a rytířku Siume. Nikdo z nás nepotřeboval na loď tak urgentně, jako právě ony.

Co když se jim přitíží? Co tady zmůžeme?
V hlavě se mi střídali myšlenky jedna černější než druhá. Bojovala jsem s nutkáním opět promluvit. Nakonec jsem si to však rozmyslela. Jednak proto, abych nestrašila ostatní a jednak protože se mistr Atama vydal hledat chybějícího člena posádky. Se strachem jsem se musela vypořádat sama. A nejlépe se s ním bojuje s plným žaludkem. Proto jsem krátce po odchodu muže zamířila k boxu s uzeninami a konečně si dopřála pálivou klobásu.

Jak dlouho taková bouře trvá? Kdy se budeme moct vrátit?
Přeruším večeři a otočím utrápené oči směrem k rytířce Avalin.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Xavier
Sith
Sith
Příspěvky: 2584
Registrován: 18.11.2008 11:55:38
Bohemia

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Xavier »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Zaradoval jsem se když jsem spatřil, že se Mon s Marconiem začli prát, věřil jsem totiž že Marconius Mona zmlátí do hranatý krychle.
Naneštěstí, byl souboj celkem vyrovnán a nezdálo se, že by měl Mon doznat větší újmy. Zase na druhou stranu to, že by Marconius dostal po zubech mi nevadilo.
Ke vší smůle se to Danny rozhodl přerušit.
Taky musí zkazit každou srandu.
Fortune favors the bold, and there ain't none so bold as people with nothin' to lose.
Jury had decided, and you may as well, that fella like me should be roasted in hell.
Gentleman, welcome to Dubai.

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Jordi Linx »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Monovi se moc nelíbil vývoj situace a jeho vztek ho hnal dál a kupředu, což vedlo k tomu, že ze všech jemu dostupných sil bojoval se situací a tlakem, který na něj vyvíjel Danny. Bylo na něm vidět, že to pro něj není nic jednoduchého, obzvláště při nutnosti držení hned dvou jedinců, navíc s ohledem na vše, co už si dneska musel zažít a vykonat.
Spravedlivého soudce by navíc bylo složité hledat pro podobnou situaci i za úplného klidu, natožpak za takového vypětí nervů a emocí.
Uklidni se Mone! Tímhle ničeho nedosáhneš, jen rozvineš další násilí, pokusíš se rozlít další krev. A moc dobře víš, že já tohle nesmím připustit. A i kdybys ho zabil, čemu bys tím prospěl?! Bylo by ti líp? Bylo by ti líp, protože jsi zabil živou bytost, o nichž jsi předtím říkal, že jsou všichni tak hodní a neškodní a nikdy nikoho nenapadnou?!
zvýšil Danny hlas, aby posílil šanci, že jeho slova proniknou skrz vrstvu hněvu, kterou si okolo sebe Mon vytvořil. Nyní bylo důležité, jestli se bude muset nějakou formou soustředit i na Marconia, nebo bude moci upřít své síly jen proti jedinému younglingovi.
Podívej se, kým se stáváš! Chápu tvou bolest, cítím ji skrze Sílu, ale také vnímám ten hněv a nenávist! Podívej se, kým se teď stáváš - tím, čím jsi tak opovrhoval a co jsi říkal, že nikdy nebudeš! Vždyť ty propadáš temné straně a běžíš ji prakticky vstříc - to chceš, aby se z tebe stalo? Nebo dokážeš bát lepší, silnější? Otevři už konečně oči, které ti zaslepil žal!
pokračoval dál Danny, zatímco ostatní celému tomu představení přihlíželi. Názory se mohly různit, ale všichni věděli, že nyní bude lepší, když budou mlčet.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens)
Po odchodu mistra Atamy padl na skupiny takový tišší splín, který vyplnil Gliben tím, že se rozhodl konečně a střídmě posilnit, než se usadil vedle ostatních k ohništi. Možnost posilnit se a doplnit hodně použitý zásobník energie se rozhodli i ostatní v čele se Zízou, která se konečně dočkala pálivější verze klobásy. Zanedlouho všichni nově příchozí třímali ve svých rukách či tlapách kus uzeniny a byli již osvěženi vodou. Většina se pak také snažila brát pouze střídmě, jak na ně dopadla tíha povinnosti a vědomí, že se odsud mohou dostat za pár hodin, ale třeba i dní.
Ticho narušila až Zízina otázka směrem k unavené rytířce Avalin, která byla tak napůl při vědomí. Dostatečně na to, aby vnímala své okolo, ale zčásti ne tak hodně, aby se mohla věnovat alespoň omezenému doplňování energie.
Nejsem v tomhle směru expert, Azízo, ale v současné době to nejsme schopni určit. Doposud trvá bouře několik hodin a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by měla končit. Z historie víme, že takové bouře mohou trvat jen několik minut, ale také několik dní. I proto je důležité být nyní, co nejvíce opatrný a úsporný. Ale nyní se rozhodně pořádně najezte a napijte, abyste načerpali sílu. Tamhle v měšci je i několik místních bylin, které si můžete vzít k uzeninám. Obsahují pestrou směs vitamínů a minerálů, což se také může hodit. A ještě jedna věc - nemluvte moc na Nikka Herricka, z toho všeho je hodně v šoku a jsme rádi, že se nám povedlo ho uklidnit. Budeme to řešit víc později, ale nejdřív musíme sehnat všechny dohromady a postarat se o ta nejvážnější zranění,
odpověděla Avalin a podělila se také o několik klíčových informací, které se týkaly potravin a zásob, ale téže lidského chlapce v tmavě zelené bundě, který s přitaženými nohami dost nevnímavě seděl kousek od ohniště. Pohled upíral kamsi na zem před sebe, ale bylo z toho poznat, že jeho skutečný zájem je někde úplně jinde než v trávě před ním a čímkoliv, co by mohla obsahovat.
--------------------------------
Další kolo uzavírám 17.5. a jako obvykle je zde prostor pro případnou interakci, i když u Marconia a Mona tam hraje důležitou roli Danny.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Gwendolin »

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Nebudu lhát. V koutku duše jsem se modlila za odpověď typu: „Tyto bouře netrvají nikdy příliš dlouho. Brzy to nepochybně přejde.“ To bychom ale nesměli žít v galaxii, ve které když se má něco pokazit, stane se tak.

Pramáti, proč si se mnou tak zahráváš? Ano, odmlouvám! Ano, nedávám při výcviku pozor! Ano, účastním se lumpáren a mnohdy je i vymejšlím! Ale to by zpravilo obyčejné napomenutí! Proč taková katastrofa?... Možná je něco na tom, že nemám brát její jméno nadarmo…
Napadne mě, načež sklopím kajícně uši. Rytířka Avalin mezitím potvrdí mé nejhorší obavy. Bouře může trvat i několik dní. Několik dní během, kterých budeme zcela odkázáni sami na sebe. Na jídlo, které sami posbíráme nebo ulovíme. Na omezenou zdravotní péči, nepředvídatelnou přírodu a Síla ví, co ještě!


Chci domů. Tohle už není zábava.
Přejde mě veškerá chuť. Jen z povinnosti dojídám klobásu ve své tlapce. Nejradši bych někam odběhla, schoulela se do klubíčka a začala brečet. Ale, kvůli ostatním musím zůstat silná!

Přeci se nerozbrečíš! Seš jeden z Postrahů!
Napomenu se. Zíza drsňačka, která se těšila na dobrodružství na cizí planetě je pryč. Teď je tady jen její stín. Stín, který se bojí vlastních myšlenek a vzpomínek a tak hledá něco, čím by se mohl zabavit. Můj pohled spočine na lidském mláděti v zelené bundě. Nevím, kde se ve mně bere ta starost o ostatní. S Nikkem jsem se navíc nikdy moc nebavila. Vždycky mi přišel hrozně nafoukaný. Ale teď mu chci pomoct. Strčím si do pusy poslední kousek uzeniny a vstanu. Dojdu pro jednu přikrývku a opatrně jí Nikkovi položím přes ramena. Posadím se vedle něho a také se zadívám do prostoru před sebou. Přemýšlím o nás. O napětí, které mezi námi vždy panovalo. Byla to jen obyčejná averze jakou mezi sebou holky a kluci v našem věku pociťují? Nebo snad patří mezi ty lidi, kteří nesnáší vše, co se jim nepodobá? Jednou mi přišlápl ocas, ale Síla ví, zda to bylo schválně či nikoliv.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Xavier
Sith
Sith
Příspěvky: 2584
Registrován: 18.11.2008 11:55:38
Bohemia

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Xavier »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Netušil jsem co si od svého proslovu Danny sliboval. Já to tipoval tak maximálně na to, že se mu vysměje.
Tyhle blbý řeči musel pochytit od svýho fotra.
Usoudil jsem a čekal jsem, zda se Mon nakonec vrhne na Dannyho.
Blbej je na to konec konců dost.
Fortune favors the bold, and there ain't none so bold as people with nothin' to lose.
Jury had decided, and you may as well, that fella like me should be roasted in hell.
Gentleman, welcome to Dubai.

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Hayasan »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese
S takovými řečmi by Danny uspěl… ještě před několika okamžiky, dokud mi Marconius neukázal, co provedl s mým Jordíškem, nebo kdyby se o vyšetření zločinu nějakým způsobem i přes své vyčerpání zajímal. Takto v podstatě nechtěně naznačil, že ho to nezajímá a tím, že podobný čin odsoudil, mi jenom potvrdil, že jsem v právu, což také přispělo k mému vzteku. Ne, Dannyho slova narážela na moji zlobu a vztek, ze kterého jsem dokonce pomalu, ale jistě začínal čerpat sílu. Čí m více jsem se cítil silnější, tím více jsem se snažil o osvobození a následné zamordování Marconia.
Ani jsem se nenamáhal Dannymu odpovědět. Nechtěl jsem se rozptylovat podobnými kecy, které vedl Danny. Na chvíli jsem přestal, vydechoval jsem, koulel očima a sbíral nejen fyzickou sílu, ale i Sílu k jednomu velkému náporu, díky kterému bych se mohl osvobodit. Vztek mi v tomto případě opravdu pomáhal, dokonce mne celého prostupoval. Dokonce by se dalo říct, že mne má zloba i vedla a já se vést nechal. Cokoliv bylo dobré, co mi pomohlo v boji proti mému vězniteli.
Sotva jsem se cítil dost odpočatý, pokusil jsem se udeřit na Dannyho. Nicméně tentokrát jsem se nechtěl osvobozovat přímým způsobem, jako tomu bylo před chvílí. Veškerou svou Sílu i sílu jsem vložil do jednoho mocného úderu, kterým jsem se pokusil opět shodit Dlla do ohniště tak, aby do něj spadl obličejem a chvíli ho tam podržet, aby měl skutečně nebezpečné zranění. Vyhodnotil jsem ho totiž jako nejslabšího a nejvíce zranitelnou oběť. Poté, až se Danny podívá, co se vlastně stalo, odhodit ho co možná nejdále tak, aby dopadl hodně tvrdě na zem a byl možná i zraněný. V případě, že by můj plán fungoval, chtěl jsem se opět vrhnout na Marconia a ano, měl jsem v plánu ho skutečně zabít.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Edia, skupina mistra Atamy - Tůň v lese (Marconius)

"On mě napadl! Vždyť je to šílenec!" procedil jsem mezi zuby, když jsem se ohlédnul přes rameno, abych odhalil zdroj nečekaného pohybu vzad, který mě nepřirozeně strhnul během pohybu vpřed. Mé drápy vyryly hluboké rýhy do kůry vzrostlého stromu, po kterém jsem se natáhl rukou v automatické snaze se něčeho pevného zachytit, načež jsem se rozplácnul naznak do hlíny, až mi zakřupalo v zádech, neboť tady k ničemu nebyly ani návyky z cvičení pádů na žíněnkách. Nespadl jsem totiž na zem - něco mě proti ní vrhlo.
"Copak to nevidíš? Copak to necítiš?" přimhouřil jsem oči a snažil se odfiltrovat ze svého hlasu bojový podkres a zaplašit tunelové vidění boje a válečné bubny vířící v mé hlavě.
Ani hluchoslepý, který přišel o hmat, už teď nemůže dělat, že to nevidí. Neměl jsem ho šetřit, měl dostat nabančeno v plné palbě. Na druhou stranu, není dobré bít děti. Na třetí stranu, na šílence mnohdy nic jiného než násilí neplatí, aspoň aby se dali zpacifikovat a hospitalizovat.
"Podřadné náhražky stravy mu zatemnily rozum! Jenom ať to zkusí a tentokrát se nebudu držet zpátky! Vytluču mu ty kecy z hlavy, když budu muset! Protože když ne já, tak bude muset později někdo jiný a bude to ještě horší!"
Bylo mi jedno, že se mi pravděpodobně nalomil zub. Doroste. Stejně už jsem si je potřeboval ubrousit, než narostou do takové délky, že mi budou překážet. A soudě podle krve na jeho ruce se o ten zub sám pořezal.
A svým způsobem bylo příjemné si lehnout, tedy, když už jsem ležel. Tedy nebýt toho, že mi zachvění v Síle napovědělo, že hrozí další útok, před kterým bude potřeba se bránit, a pokud by mi nebylo umožněno se zvednout, abych se bránil, zbývalo se obrátit na Sílu, abych se bránil jejím prostřednictvím. Těžké kameny, kusy kmenů a podobné věci povalující se okolo, a potom, jakmile se budu moct pořádně pohybovat a bránit se vlastními silami, Dannymu Sílou odepnout z opasku světelný meč, přitáhnout si ho do ruky a zažehnout ho.
Ani Mon snad nebyl takový blázen, aby vystartoval s holýma rukama proti světelnému meči.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Jordi Linx »

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Když na chvíli přestal Mon vzdorovat, tak už Danny zadoufal, že by se situace mohla uklidnit a dovolil si jedno vydechnutí, kterého však hned vzápětí prakticky zalitoval. Mon totiž s pomocí zaútočil úplně někam jinam a sullustanský youngling se dnes již podruhé poroučel směrem k ohništi. Úder nebyl tak silný, ale stačil na to,a by Dll zavrávoral a plácnul s sebou přes ohniště.
V ohni si však nestihl pobýt příliš dlouho, protože jej Danny strhnul Sílou do strany.
To už se jej ale pokusil Mon shodit k zemi, jenomže na rozdíl od Dlla tento úder, byť umocněný temnou stranou, s Dannym tolik nehnul. Přesněji se Danny protočil v patě a nechal úder projít spíše kolem sebe, aby se dostal do pozice, kdy čelil Monovi čelně. Ten se dostal na nohy a chtěl vyrazit proti Marconiovi, který se také připravoval na obranu. Po uvolnění Dannyho stisku se tak mohl postavit na nohy a případně se připravit.
Nicméně Mon neudělal sotva dva kroky a už znovu letěl Sílou a zastavil ho až prudký náraz o kmen stromu, který mu málem vyrazil dech. Nicméně Danny už k němu kráčel s bojovým výrazem.
Ty buď těch zticha Marconie! S tebou to vyřeším později,
pronesl Danny směrem k Marconiovi a jeho pohled jasně varoval o tom, že další intervenci bude řešit podobně tvrdým přístupem, který právě zvolil proti Monovi.
Zbabělost - další projev temné strany. Ublížíš jednomu ze svých spolužáků, který s tím nemá nic společného, abys mohl zabít dalšího?! Tomu říkáš spravedlnost? Tohle končí - celý tenhle spor už přesáhl vrchol,
otočil se k Monovi a kráčel směrem k němu. Tentokrát držel mladíka pevně na kmeni a to natolik, že mohl sotva dýchat.

Dll díky krátkému pobytu v ohni neměl možnost nějak výrazně chytnout, ale i tak k němu přiskočila Elinor s dekou a hodila ji přes něj pro jistotu a proklepávala ji, zatímco jiný z younglingů běžel s další k vodě. Ostatní mezitím přihlíželi vývoji událostí a čekali, jak to celé bude pokračovat.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens)
Ponurá atmosféra okolo ohniště přetrvávala a Zíza plně pociťovala její dopad na sebe. Myšlenky, vzpomínky a úvahy o všem ji vedly k tomu ptát se, jestli snad tohle nebyla i nějaká forma trestu. Hlavně si však uvědomila, že tady už nechtěla být a nechtěla, aby tu byli i ostatní. A protože se jí podobné myšlenky moc nezamlouvaly, tak se rozhodla pokusit být užitečnější a dodat si sílu tím, že bude podporovat ostatní. Vybraným cílem se stal Nikko, přes něhož přehodila další přikrývku. Prakticky nereagoval, neohlédl se, jen pořád hleděl do prázdna jako předtím. Ne, přeci jen zapracoval jeho reflex a přikrývku si přitáhl blíže k sobě. Možná to byla i jen intuice, ale to Zíza nyní nemohla rozpoznat nebo říci.
Ostatní mezitím dojedli a posilnili se, ale nikomu moc do hovoru nebylo, čehož si všimla i Avalin, která se především snažila odpočívat. Přesto dávala po očku pozor na ostatní, aby byla připravena zasáhnout, kdyby se něco dělo.
Protože tady budeme nocovat, tak by bylo dobré si co nejdřív připravit místo ke spaní. Můžete se rozdělit a poohlédnout se po nějaké plachtě nebo něčem podobném, co bychom mohli použít jako střechu i podklad pod zem? Zraněné a v bezvědomí umístíme dovnitř, ale i my ostatní budeme muset někde nocovat a určitě se ještě ochladí a kdoví, jestli třeba nezačne pršet,
pronesla Avalin a rozhodla se zkusit zaneprázdnit přítomné přípravou přístřešku. Chtěla je také nějakou činností odvést od pochmurných myšlenek, aby se všichni necítili tak sklesle.
---------------------------------
Další kolo uzavírám 24. (možná 25.) 5. . Jako obvykle nechávám prostor pro vzájemné reakce, jen pozor v případě nějaké větší akce, to bych případně zasáhl mezipříspěvkem.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: YMPM - Epizoda II

Příspěvek od Gwendolin »

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Podepřu si tlamu tlapkami a pokračuji v přemýšlení, zatímco chlapec vedle mě stále hypnotizuje prázdné místo před sebou.

No… tlapu na srdce. Nikdy jsem Nikkovi nedala druhou šanci.
Uvědomím si, načež si položím ocas do klína a z dlouhých chlupů začnu vyndávat drobné klacíčky, listy a všelijaké smetí. Každý, kdo mi kdy šlápl na ocas, přivřel ho, přišlápl, pokusil se ho přivázat k židli, obarvit, ostříhat nebo slepit chlupy se stal automaticky mým úhlavním nepřítel nehledě na fakt, zda byl jeho čin úmyslný či nikoliv. A s lidským mládětem to bylo zrovna tak. Nestačili jsme se ani pořádně seznámit a už mi jeho podrážka zkřížila cestu.

Auuu! Dávej bacha, kam šlapeš ty lysáči!
Vyštěkla jsem na něj tehdy. Omluva již byla zbytečná. Ještě téhož dne jsme ho s Tzadi přidali na seznam odpadlíků. Což znamenalo, že jsme se mu pokud možno vyhýbaly, případně na něj plazily jazyky, házely po něm kuličky z papíru, těsta, hlíny, prostě čehokoliv, co alespoň trochu drželo tvar. Během bitev v jídelnách byl jedním z našich terčů. Stejně tak i ve tkaničkové aféře. Tehdy jsme pozdě v noci s Tzadi vybraným younglingům rozvázaly a sebraly všechny tkaničky od bot, které jsme našly, zatímco Shay hlídala na chodbě, aby nás nikdo nepřistihl.

Vlastně se nemůžu divit, že jsme k sobě navzájem chovali takovou averzi.
Povzdechnu si. Z myšlenek na mé dřívější lumpárny mě vytrhne ženský hlas. Chytím se jejího nápadu, jako tonoucí stébla. Vyskočím na nohy a prudce se otočím, div nešvihnu Nikka ocasem po tváři.

Já půjdu! S Nallin jsme už část prohledaly, tak budu pokračovat tam, kde jsme skončily.
Přihlásím se dobrovolně a čekám, zda se ke mně některá z mých kamarádek připojí.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Zamčeno

Zpět na „Ostatní“