Výborně, to je obsáhlá a poměrně vyčerpávající odpověď. Ne, neraduj se, tohohle hráče by to jenom vydráždilo a nastartovalo, a pak by bylo třeba použít, řekněme, „kategorického imperativu“, ale v „debilstajlu“ dále pokračovat nebudu, protože by to v tomhle případě nebylo produktivní, leda kontraproduktivní. Takže jdeme dál:
------------------------------------------------------
Gry Pereech
Povolání: Neocrusader
Hodnost: "kadet"
Rasa: corellian (člověk)
Rok narození: 3987 BBY
Planeta narození: Corellia
Životopis:
Narodil jsem se do rodiny technika a obchodnice na Corellii. Matka často cestovala za obchodem, takže si ji z dětství téměř nepamatuju. Zato si pamatuju svého otce. Ať jsem udělal jakoukoli chybu, sebemenší, vždy mě potrestal – bití, někdy dny i noci bez jídla, dokonce bez pití, zavíral mě do tmavé komory a nechával mě tam klidně celý den. A navíc chlastal. Byl členem (a s ním samozřejmě celá rodina už po několik generací) jedné z těch sekt, které tak fanaticky lpí na tradicích a corellianské kultuře. Účastnil se všech slavností, samozřejmě v zeleném rouchu, ačkoli nebyl ani Jedi ani v CorSec, brečel u holoprojekcí královské rodiny, dokonce i matku si vzal až po důkladném průzkumu, jestli nemá někde v rodě ekstery. Často mě bil před obrazem krále, myslel si, že se budu "před" monarchou stydět.
Nevím, kdy se to objevilo poprvé - kdy jsem byl poprvé fascinovaný smrtí, snad když jsem omylem zabil gizku. Ale pak jsem musel vraždit víc a víc, větší zvířata… a nakonec lidi.
Ve dvaceti jedna letech jsem pracoval jako skladník, takže nikomu nepřišlo divné, že jsem se domů vracel pozdě, navíc, rodinu jsem opustil už v osmnácti a bydlel jsem sám, z fanatismu se mi dělalo blbě. Zaměřoval jsem se na opilce a bezdomovce, ale potřeboval jsem větší ryby, a tak jsem začal vraždit i střední třídu. Své oběti vždy škrtil strunou, ne z rituálu, doufal jsem, že si mě spletou s Corellianským škrtičem, na kterého byla vypsána velká odměna, ale to mi nevyšlo. Z nějakého neznámého důvodu můj "tajemný kolega" za sebou nikdy nenechal stopu po zbrani - jako by snad žádnou nepoužíval, takže CorSec snadno přišel na to, že po Corellii běhá další vrah. Věděl jsem, že jsou mi na stopě, proto jsem se rozhodl hodit minulost za hlavu, změnit si identitu a dát se k armádě. Rozhodoval jsem se mezi republikovou a Mandaloriany, ale jelikož jsem slyšel, že Mandaloriani se neptají na minulost, rozhodnutí bylo jednoduché. Navíc, i když jsem měl radši tiché zabijení, otec - v rámci své tvrdé výchovy, mě cvičil i ve střelbě, jeden z jeho kamarádů-sektářů byl z CorSec, tak nás pouštěl na střelnici, a boji na blízko (spíš než cvičil mě rubal hlava nehlava, protože "padavky krále neochrání"). Boj tváří v tvář jsem trénoval i poté, co jsem se osamostatnil (člověk nikdy neví, kdy se něco zvrtne a oběť bude muset zabít i jinak než strunou).
Z našetřených peněz jsem si koupil lístek na Taris - jeden z posledních transportů, planetu totiž opustili Jediové a tarisská vláda ztrácela kontrolu nad spravovaným územím. Byla to jasná volba, dalo se předpokládat, že planetu, jako klíčový svět, Mandové nakonec napadnou, když přišla o obranu. A taky se tak stalo. Bitva vešla ve známost jako První bitva o Taris a pro mě znamenala nový život - v r. 3963 jsem se stal neo-křižákem.
Zbraň: mandalorianská útočná puška
Sekundární: vibronůž, struna
Styl boje: nejlépe útočit ze zálohy, nožem nebo strunou, ale to většinou nejde, proto většinou postupuju postupným krytím a ve skupině.
Schopnosti: plížení, střelba (hůř), boj one to one (lepší)
Vzhled, poznámky: Vysoký 197 cm, štíhlý, ale ne vyhublý, šlachovitý, výrazné kruhy pod očima. Po těle různé staré jizvy jako památka na otcovu výchovu. Umí výborně lhát.
Rozsah znalostí: Tak se taky pochlubím

: současná archivářka, bývalá moderátorka
Četnost hraní: denně až ob dva dny
Kontakt: PM email:
velkej.fail@brumbrum.cz