Pavor Nocturnus

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Gnost Kohn »

8. kolo (restart)

Smrt, ruiny (Kachon Gazli)

Žena zavřela oči, jako bys jí způsoboval bolest, když jsi promluvil na Aidana. Ten ale jak se zdálo nadával dál, aniž by postřehl, že bys na něj mluvil.
On tě neslyší...vidí jen jak tam stojíš a rozhlížš se, nic víc, mohl by ses stavět na hlavu a on to neuvidí.
Usmála se žena a přešla blíž k tobě. Pozorně si tě přeměřila a podívala se ti do očí.
Prosím, já chci jen vědět, co tady děláte. Hlavně Aidan, dostal varování a stejně se vrátil. Neptej se, jen odpověz, pak si s ním budeš moct promluvit.

Smrt, kráter po dopadu stíhačky na kraji lesa (Rhaegar Tainer)

Pomalu se probíráš, palubní desku obtištěnou na obličeji a krev z nosu naplácenou na palubní desce.
Zdá se že poslední co funguje je radar. Nepamatuješ si, jak ses sem dostal, vlastně si nepamatuješ poslední asi den. Celou cestu až sem.
Po zapnutí všeho co funguje zjistíš, že stíhačka dopadla vedle lesa, který sahá tam kam sahá radar sám. Na druhé straně se rozprostírá kamenatá vrchovina, která se dá popsat jako krása v nočním svitu.
Dostaň se do chrámu...pomoc...
Ozve se ti v hlavě cizí mužský tichý a přidušený hlas. Zároveň ucítíš vábení skrze Sílu.

Smrt, chrám (Inanna Dumunzi)

Daron Reys, za tu krátkou chvíli co je na planetě mu už zmasakrovali polovinu jednotky, toho ale moc netrápilo. Jeho hlavním úkolem bylo zabít temného jediho na téhle planetě a ukořistit co nejvíc artefaktů bude možné. musel nejprve otevřít těžké masité kamenné dveře, než mohl vstoupit do chrámu. V minuloti se v některých museli konat oběti nějakým starým bohům nebo stvořením. Oltáře, dlouhé kamenné stoly. Zbytky nádob a kusy dalších věcí ležely téměř všude. Použitelné ale nebylo už snad nic. Chrám už dávno prohrál svůj souboj s faunou, neboť kdysi neporušené a hladké stěny byly nyní pokryté mechy, kořeny a prasklinami.
Inanna zrovna uklízela miny, které umístila příchozím na uvítanou. Když deaktivovala i druhou minu, zjevil se před ní nově příchozí. Naproti sobě stáli dva sithové. Člověk a zabračka. Oba s jiným cílem, jinou dobou pobytu na planetě, jinými zkušenostmi, ale jednu věc měli oba společnou. Oběma hrozilo nebezpečí od záhad této planety.
Jméno! Hodnost! Komu sloužíš!
Zařval a syntetizátor hlasu to zkreslil tak, že vyšlo spíše hrozivé zavytí, ale rozumět se tomu dalo.

_________________________________________________________________________________________________
Kolo uzavřu vždycky až odpoví všichni, což pokud odpovíte do neděle tak bude další kolo v neděli/pondělí
Menthor, Needay a Reamax se na planetu teprve dopraví.
Jestli někdo odpadne tak si ho najdu a uškrtím zaživa! Pokud umřete, nebo vás příběhově zabiju tak to neplatí...
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 366
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Elinor Rahl »

Smrt, kráter po dopadu stíhačky (Rhaegar Tainer)

Pomalu přicházím k sobě.
Oprava: trvá mi hezky dlouho, než si uvědomím, že žiju a jsem při vědomí. Pak to jde rychle, přecvaknutí na plné vnímání je věcí mnohaletých zkušeností. Skoro i rutiny, dá-li se o rutině uvažovat, když člověk přistane, kde neměl.
Pokus se aspoň trochu zcivilizovat za pomoci rukávu je víc automatický než co jiného.
Všude kolem je ticho, tma a přístroje stíhačky fungují tak nějak symbolicky.

Tak takhle jsem si to… rozhodně nepředstavoval.

Nevýhoda každého geniálního plánu: vždy se v něčem zásadním zvrtne. Pokud možno hned na začátku.
Takřka automaticky zkontroluji svoje věci. Všechno v pořádku, ještě, že tak. Nemá smysl zabývat se detailem, že jsem mohl přistát ještě hůř, než na kraji lesa. Nestalo se, a jen bych rád věděl, proč. Proč se mi nepodařilo zakotvit někde jinde.
Amnézie mi vadí ještě o něco víc než krev na palubní desce.
Mám víc štěstí než rozumu, že to bylo měkké přistání. Dobře, relativně měkké přistání.
Ani se neušklíbnu. Okolnosti příletu dělají starosti. Důvod… ne. Důvod je stále stejný. A ať to půjde jakkoli, mosty jsou spáleny a vycouvat nejde.
Po kratší orientační prohlídce vypnu radar a další systémy, co se podařilo přimět k předstírání nějaké činnosti. S maskováním stíhačky si nemá cenu lámat hlavu. V tomhle stavu ji už nezvednu ani neopravím do podoby, v jaké by se z ní dalo ze Smrti dostat.
Pokud jde o maskování, radši dám pozor na sebe než na kus šrotu. Zvlášť, když mi může být užitečný. Teď, když…

-Pomoc? Co se…?
Zavřu oči a soustředím se na Sílu. Hlava bolí a mozek se snaží sabotovat jakoukoli vyšší aktivitu. Snad na to má i nárok, ale to mě nezajímá.
Dostaň se do chrámu? Jako bych něco podobného neměl v úmyslu.
Vlastně je to jako za starých časů. Přiletět. Najít. A tak dále. Jen s malým bonusem navíc.

--------------------
77 :D
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.

Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Needay »

Hyperprostor, cesta na souřadnice Rhaegarova posledního přesunu. (Notu Vátul)

Šedé plavidlo pluje nadsvětelnou rychlostí skrz tubus z rozmazaných čárek představujících míjené hvězdy. V útrobách této lodi sedí v meditačním sedu Stín Jedi Notu Vátul. Jeho pohnutá mysl bloumá vlastními myšlenkami. Tento trans však vyruší a otevře pomalu oči. Jeho kajuta je místnost malá dva na tři metry. Na zemi má rozložený koberec, jehož kraje nezasunuté pod železný stůl, se ohýbají o nohy právě tohoto kusu nábytku Na desce stolu má lampičku, větrák a velké hromady spisů, dále také několik knih a na zdi je křivě přilepena černou lepicí páskou mapa galaxie, jenž je na četných místech prošpikována připínáčky.

Pomalu se postavím. Zmáčknu sílou tlačítko vypínače. Místností se rozzáří bledé světlo. Trávím zde pouze chvíle, nežli se dopravíme na další místa. Proto je opravdu skromně zařízen. Nad stolem je ke zdi připevněna železná postel s obyčejnou matrací bez přikrývek. Na ní je pohozen velký batoh. Skrčím se, abych se náhodou neuhodil o nízko umístěnou postel, a podívám se z blízka na mapu. Chvíli si ji pouze prohlížím. Prsty přeměřím několik vzdáleností a pokývám souhlasně hlavou. Tentokrát tě máme.

Odstoupím od stolu. Sundám bagáž z postele, položím ji na zem. Následně stále držíc kožené poutko, se k němu sehnu. Odepnu kovový cvoček a prohrabu se až na dno. Vytáhnu látkovou bílou tuniku s kápí. Přehodím ji přes hlavu na tílko a utáhnu řemeny, kterých je šest a všechny směrují proti žebrům, nahoru. Krátké rukávy narovnám, neboť se zkrabatily dovnitř. Kalhoty stejné barvy jako je tunika už mám oděné. Pouze ohrnu jejich nohavice ke kolenům. Holeně ováži černou bandáží. Obuji se. Z tašky vytáhnu menší tašku, přehodím si přes rameno a začnu plnit věcmi, které by se na planetě mohly hodit. Následuje poslední nezbytné komponenty mého oděvu, uzpůsobeného pro tuto misi. Černými bandážemi omotám z půlky předloktí až dolu k zápěstí, zakončím omotáním dlaně. Ještě černé rukavice a jako poslední připnu sumky s vrhacími noži křížem přes hrudník. Ze stolu vezmu pochvu se světelným mečem a keramickou masku.

Dveře pokoje se automaticky při přiblížení mé osoby k nim, samovolně otevřou. Zabočím doprava a projdu úzkou chodbou lemovanou zavěšenými trubkami. Dále skrz menší místnost, vlastnící velký holo projektor ve svém středu, až k posledním dveřím. Sílou nimi posunu, a nechám je za sebou otevřené. Pohlédnu na mého spolupracovníka. Mé rty se počnou hýbat do různých směrů.
Cítím změny. Obyvateli Smrti jsou pouze utrpení a zkáza.
Posadím se na místo vedle Pilota. Nenechávám moc příležitostí zareagovat a pokračuji neústupným hlasem.
Proč by tvůj bývalý žák mířil zrovna sem? Co zde hledá?
Zeptám se s nadzvednutím obočí. Po domluvení se mé rty opět semknou v úzkou čárku.
Obrázek


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Gwendolin »

Smrt, chrám (Inanna Dumunzi)

Smrt. Žádná planeta se nemohla pochlubit, tak příhodným jménem. Všechno zde bylo špatně. Včetně Síly. Celý život jsem se na ni spoléhala. Pokaždé mě včas varovala před hrozícím nebezpečí. Ale tady už nejednou zklamala. Mlčela. Borgoff za její zradu zaplatil cenu nejvyšší... Nelituji ho. Mrzí mě pouze skutečnost, že ta bytost byla rychlejší... Nyní se oči všech zdejších predátorů soustředili na mou osobu. Neopouštěla mě neblahá předtucha. Pocit, že mě někdo nebo něco sleduje. Těžko říct na kolik tu hrál roli nedostatek spánku, stres a s tím spojená paranoia.

Krátký, vydatný spánek a následná meditace mi pomohou opět nalézt vnitřní rovnováhu. Alespoň částečně. Záchvěv v Síle je pro mě znamením, že je čas jít. Otevřu oči. Vstanu, protáhnu se a z podlahy seberu batoh, ve kterém mám poslední zbytečky jídla, láhev vody, granáty a mistrův světelný meč. Opatrně se přiblížím k první mině. Naučeným pohybem past deaktivuji, schovám do brašny a stejně učiním i s druhou. Uklidit ji však nestačím. Přede mnou nyní stojí člověk. Okamžitě všeho nechávám od opasku odepnu jílce mečů a s mrštností maarlaasa zaujmu obranný postoj. Zbraně mám zatím vypnuté. Na mužovi otázky zareaguji jen mírným pousmáním. Po vzoru dravců natočím hlavu na stranu a měřím si nově příchozího pohledem.

Taková nevychovanost! Copak nevíš, že se první představuje ten, kdo vstoupí?
Promluvím dotčeně. Dám svému společníkovi čas chybu napravit, když se tak ale nestane pokračuji:

Budiž, Inanna Dumunzi. Přiletěla jsem sem z Korribanu s druhou výpravou. A jelikož mého bývalého mistra a velitele lodi žerou mrchožrouti a červy, tak toho času bez nadřízeného. A s jakou ztracenou duší tu mám čest já?
Nespouštím muže z očí. Koncentruji se, připravená hned zaútočit. Pokud bude třeba.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Merthor »

Hyperprostor, cesta na souřadnice Rhaegarova posledního přesunu (Cored Nassdrel)

Již chvíli jsem stal bez pohnutí uprostřed kokpitu a díval se na monitor palubního počítače, na němž se pohybovalo několik cifer a svítili řádky údajů, které svědčily o tom, že se blíží chvíle, kdy opustíme hyperprostor a přiblížíme se cíli poslední části naší cesty. V ruce jsem stále ještě držel dataped, do něhož jsem si udělal stručnou poznámku, číst poznámky, co tam už byli napsané a uložené jsem nemusel, věděl jsem dobře o co, nebo lépe řečeno o koho se nyní jedná.....snad až příliš dobře..... Rhaegar, jehož zradu jsem pociťoval nejvíce ze všech, ač bych byl raději, kdyby to tak nebylo. To ale nebylo to jediné, co ve mě vyvolávalo zvláštní pocit napětí, ač jsem si nechtěl připustit, že by to mohla být blízkost planety Smrt, jenž předcházela pověst v podobě některých neveselých faktů , co tento pocit posiluje.
Minuty plynuly a do chvíle, kdy spatříme místo, kam nám Rhaegar zmizel a já budu muset převzít řízení už jich moc nezbývalo. Konečně jsem se pohnul a vydal k ovládacímu panelu a místu pilota. V tu chvíli se ve dveřích za mnou zjevil Notu Vátul, s nímž jsem cestu za splněním poslání sdílel. Nevzhlédl jsme. Věděl jsem, že je to on, nemusel ani promluvit.
Přesto, že z jeho hlasu ani z jeho tváře nešlo jako obvykle nic vyčíst, zaznívalo ze způsobu, jak se zeptal lehké váhání. Přemýšlel tedy zřejmě podobně jako já. Nebylo ale lehké na jeho otázku odpovědět. Jediné co bylo zcela jisté, bylo to, že Rhaegar musel mít důvod, proč zamířil zrovna sem, jenomže o přesném záměru jeho cesty jsem mohl leda spekulovat už proto že nebylo jisté Nakolik Rhaegar ví, že je pronásledován.
"Zcela jistě tím něco sleduje, ale co, to zatím nevím. Budeme si muset dát o to větší pozor" odpověděl jsem nakonec, když jsem předtím svou odpověď důkladně zvážil a obrátil se k řízení, neboť právě v té chvíli počítač ohlásil přepnutí z nadsvětelné rychlosti do normálu.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Smrt, ruiny (Kachon Gazli)

Udělal jsem snímek. Vyfocený se obratem ukázal na dotykovém displeji datapadu.
Samozřejmě, zabručel jsem v duchu při pohledu na něj, neboť přesně dle očekávání na displeji byla zachycená akorát okolní scenérie, bez té ženské. Nacvičeným rychlým pohybem jsem zastrčil malý datapad, velký tak akorát do dlaně, do kapsy. Ochránce Jedi ve mně chtěl automaticky zažehnout světelný meč ku své obraně. Pak jsem ale usoudil, že bytost nemusí mít nutně nepřátelské úmysly.
Nebo aspoň zatím.
Stál jsem tam a hleděl na ni, zatímco jsem hledal v hlavě slova, kterými bych jí mohl odpovědět.
"Hledáme odpovědi."
Aidane! uchýlil jsem se k telepatickému impulzu obohacenému o otisk toho, co jsem viděl, slyšel a cítil, což mě nestálo žádné další úsilí ani koncentraci, protože obrazy a vjemy jsou přirozenější a hlavně instinktivnější forma telepatie než formulování slov.
"Teď se zeptám já. Co jsi zač?" zeptal jsem se a doufal, že její odpověď nebude stejně vyhýbavá jako ta moje, i když jsem to tak trochu očekával.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Marinho »

Korriban

Čekání na mého učitele se protahuje do extrému. Achrana jsem nebral jako svého mistra, byl mi spíš "starším" bratrem, který by mě ovšem předhodil čemukoliv, co by mne dokázalo zabít, či alespoň zmrzačit. Nebyl nikdy zvlášť dochvilný, pravidelně mne nechal čekat i několik hodin. Toto ovšem byla jiná situace. Měli jsme vyrazit na důležitou misi, na kterou se sám těšil jak malé dítě do zábavního parku. Po několika dalších desítkách minut, kdy jsem několikrát kontroloval zásoby, které by klidně vystačili malé armádě na pár týdnů se konečně něco objevilo v Síle okolo mne. Malá bludička strachu, která všechny své síly směřovala na zabránění stečení strachu nohavicí na zem. S velmi rychlým projevem úcty mi předala vzkaz a poté velmi rychle zmizela, aniž by počkala na odpověď.

Achran dostal jiný úkol. Na Smrt cestuješ sám, úkol se nemění. Salamander

Chvíli jsem přemýšlel, zda tato slovní hříčka je skrytým vzkazem, nebo si to Salamander během psaní neuvědomil. Vzkaz mě pobavil, přestože se mi nelíbila představa, že mám letět sám.

Nikdo tě nebude moci kontrolovat a budeš si moci vyzkoušet několik nových technik.

Uslyšel jsem uklidňující hlas v hlavě.

Smrt

Cesta byla nudnější, než jsem se dovolil obávat ale jako každá cesta nakonec skončila. Poslední výskok z hyperprostoru a předemnou se objevila na první pohled tuctová planeta. Poměrně neobvyklé a také znepokojující byly silné bouře, ale nic, s čím bych si nedokázal poradit. Získal jsem několik základních dat o teplotách, denních cyklech a podobně a nasměroval jsem loď na sestupnou dráhu. Musel jsem vypnout většinu systémů, které by v bouři nebo při poruše mohly způsobit příliš dobrodružné a rychlé setkání s místní flórou. Po několika hodinách po výstupu z hyperprostoru jsem přistál na povrchu planety. Přibližně den cesty od místa přistání by měl být nějaký chrám či podobná stavba, nic bližšího o ní jsem nezískal. Aktivoval jsem několik přivezených přístrojů, které by měly získávat informace o planetě. Nachystal jsem si zásoby a výstroj na přibližně týdenní výpravu a šel spát.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Gnost Kohn »

9. kolo
Smrt, ruiny (Kachon Gazli)

Jsme strážci, hlídáme tento svět, poklady a taky vás, většina z nás by vás na místě zabila... máte štěstí, že nejsem mezi většinou.
Trošku popošla a prohlížela si tě. Aidan se k vám po chvíli přišel a střídavě se díval na teba a ať se snažil, jak se snažil, nejspíše viděl jenom tebe.
Aidane... varovali jsme tě, ať se sem nevracíš...
Nyní ji už konečně zachytil pohledem a jen pokrčil rameny. Chvíli se navrázem dívali sobě do očí, pak se ale žena otočila na tebe a Aidan se chytil za hravu.
Dobrá. Udělám, co budu moct, aby vás otravovalo co nejmíň našich, ale nezůstávejte tady moc dlouho.
Pak se otočila a vypadalo to, že si prohlíží stromy kolem.

Smrt, chrám (Inanna Dumunzi)

Muž držel deaktivovaný meč, ale jistě by ho dokázal rychle aktivovat. Několik vteřin senehýbal, ale pak se zvalo zajímavé zapraskání, což mohlo zamručení, které syntetizátor zkreslil.
Daron Reys, velitel třetí výpravy, více než polovina nepřežila.
Udělal několik kroků stranou. Černá maska zvířecího vzhledu se stříbrnými zuby, spolu s černou zbrojí, která byla zdobena rudými pruhy, by vyděsila většinu lidí, v noci uprostřed lesa by nenechala chladné i většinu sithů a navíc to, že se tyčil skoro dva metry do výšky.
Mám tady úkol. Eliminace cíle a získání artefaktů. Moje loď by měla být v bezpečí, když mi pomůžeš, možná se odtud i dostaneš.
Řekl po chvilce, teď už normálnějším hlasem, vypadalo to tak, že přenastavil syntetizátor, aby mluvil normálněji, když to není teď potřeba.

Smrt, kráter po dopadu stíhačky na kraji lesa (Rhaegar Tainer)

Prakticky vypneš celou stíhačku, ale ta se rozhodla pořád se zapínat a vypínat. Zdálo se taky, že s tím nedokážeš nic udělat.
Uchýlíš se k Síle a ucítíš vábení ještě intenzivněji. Dokážeš vycítit, že jeto celkem daleko, rozhodně se projdeš.
Vábení začíná být tak silné, že prostě vylezeš ze stíhačky a uděláš několik kroků, než zase příjdeš k sobě.
Vidíš, že jsi na kopci, nebo spíše v kopci u lesa, možná uprostřed lesa, to z této strany nevidíš, ale les je rozhodně všude, kam vidíš.
Rychle! Zachraň mě!
Ozve se ti v hlavě nyní už hlasitěji, při čemž se ti i zamotá trochu hlava.
Cítíš přesně kudy máš jít, přesně jako můra za světlem, v dáli několika kilometro vidíš zřetelně špičku jakési věžičky, pomalu zapadající slunce planety ti ji krásně vykreslilo.
Dochází ti čas! Vyraz okamžitě!
Ozvalo se ti potřetí v hlavě a nyní se ti zatřásl celý svět, přítomnost onoho hlasu v Síle byla pro tebe z neznámého důvodu ohlušující.

Smrt (Maris Sor)

Rozhodl ses vyspat se ve stíhačce, než vyrazíš dál. Zda se tvůj krok dal považovat za moudrý, či ne, to zhodnotí jiní.
Probudilo tě praskání a otřes. Otevřeš oči, přístroje ukazovaly hotovo u všeho, co jsi jim zadal, ale některé pípaly jako o život.
Další otřes, ještě jeden, další praskání, o sekundu později se stíhačka pohnula, pak znovu a za další sekundu jsi kamsi padal jako v kovové rakvi.
Když stíhačka dopadla, vyletěl jsi do vzduchu a dal sis hlavou o strop kokpitu.
Po nějaké době ses uklidnil a dokázal se rozlhédnout. Propadl ses do jakéhosi podzemního komplexu chodeb, na povrch to bylo minimálně deset metrů, spíš více z toho co jsi viděl. Co tvoje zorné pole zahrnovalo, dokázal jsi odhadnout, že ses propadl do větší místnosti s nějalika možnostmi, kudy jít. Všechny vypadaly stejně, temné chodby z kamene, ze kterých jsi cítil to, co se dalo cítit všude na planetě. Smrt.

______________________________________________________________________
Kolo bude uzavřeno až já uznám za vhodné
Merthor, Needay mají volnou ruku v dopravení se na planetu, přistaňte si kde chcete, vy si za to ponesete následky
Reamax oficiálně vyřazen ze seznamu hráčů, zbylo vás pět s tím.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 366
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Elinor Rahl »

Smrt (Rhaegar Tainer)
Ve vztahu ke stíhačce je na místě jediný pocit. Rezignace. Jiná možnost? – Ztrácet čas a zdroje, o pudu sebezáchovy nemluvě, a kráter poněkud rozšířit. Na zlomek vteřiny mě ta představa pobaví.
Poprvé si uvědomím, že vlastně ani nepotřebuji plán. Stačí, když přijdou, když přijdou a uvidí to tady na vlastní oči. Jsou Stíny, pochopí. Pokud jim aportování Radě nevymazalo z hlavy i poslední šedé buňky, protože jsou přece málo světlé.
Nezáleží, co udělám, stejně tady umřu. A jestli přijdou, jestli jim v hlavě zbylo dost rozumu, aby se držely těch keců o hrozbě temnoty, co přece jen dávají trochu smysl… mělo to smysl. Možná na to nedohlédnu, nebudu vidět, co, proč, jak – ale to neznamená, že se to nějak nestane. Nějak.
Už jsem v životě udělal větší pitomosti, tahle může maximálně tak bolet a odstřelit zásadní část plánu. Pokud na něj dojde. O výpravách na tenhle svět – a o světě samotném – se daly zjistit jen torzovité zlomky. Ale ty vedly k jednoznačnému rozhodnutí.
Pak vyrazím, prakticky bez přemýšlení.

Motá se mi hlava a kolem dokola je les.
Dochází ti čas. Jak známé, jak samozřejmé.
Stínům docházel čas vždycky.
Ve válce žádný nebyl.
Nad zbytkem se ušklíbnu. Tohle zavání manipulací, zoufalou, zjevnou manipulací, ale poslední, na co mám náladu, je vymezování si pozic. Jestli někdo a něco tak jasně ví, že jsem tady, dostane se mi do hlavy a nemá problém si mě přitáhnout, nemá smysl ztrácet energii hraním si „na tohle se můžu vykašlat“.
Přimhouřím oči a zavnímám hlas v Síle, stejně jako směr, kterým vede, pár vteřin soustředění, než se dám znova na cestu.
Pak strnu, mozkem prolétne cosi, spíš strach, pocit, s kterým jsem nepočítal.
Tohle nemusí být vůbec o čase jako takovém.
Soumrak, les, anomálie.
Málem strnu, pokud to tak je...
...plán může selhat až příliš snadno.
Nemusí se zrealizovat. Bylo by to tak prosté.
Vyrazím směrem k chrámu, nejrychleji, jak jsem schopný.
Čas přemýšlet a kombinovat bude potom. Ať je paranoia oprávněná, nebo ne.
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Merthor »

Frachťák, při pokusu o přistání (Cored Nassdrel)

Zapřel jsem se v sedadle a většinu své pozornosti jsem přesunul od rozhovoru k řízení, abych mohl frachťák, navézt na přistání. Hned jak jsem spatřil planetu, jenž byla jasně naším cílem, uvědomil jsme si, že ideální postupy musí jít stranou. Lesnatá planeta obklopená bouří vypadala již z dálky jako místo, kde se nepřistává zrovna nejlíp a naděje na bezpečné přistání se zdála být hodně malá. Přesto jsem se o to musel pokusit a hlavně se rychle rozmyslet jak na to. Nějaké částečné oblety a podobné postupy užitelné u planet s klidnou atmosférou zde v podstatě odpadají, už jen proto, že odsud není stejně nic vidět, předpoklad je, že tomu tak bude ve větší části atmosféry a nebezpečný průlet bouří musel být omezen na minimální dobu. Takže nějaký mezi místy vhodnými k přistání prakticky nebude možný. Budeme se muset spolehnout, že najdeme jakékoliv místo, kde to bude jen trochu možné a budeme hodně rádi, když z lodi nakonec zbude něco víc, než hromada plechů. Čekat není možné, takže nám moc jiných možností nezbývá.
V souladu se svými myšlenkami jsem navedl frachťák blíž nad planetu a pak jej sklopil do poměrně prudkého klesání atmosférou. Frachťák padal dolů, dolů, pořád dolů, blíže se neustále k povrchu planety Smrt, trochu jako by to byl menší a lehčí stroj, než ve skutenočnosti. Kus nad povrchem jsem pád vyrovnal a navedl loď do mírného skluzu. Teprve nyní jsem se začal rozhlížet po volném místě k přistání, ideálně rovném bez lesa a bez skal. Ale je tu vůbec takové? Doufal jsem že ano a pozorně jsem se rozhlížel po jakémkoliv místě, jen snad málo vhodném, ale přeci. Případné finální přistání už by mohlo být otázkou chvilky. Natočit loď pomocí krátkého obratu správným směrem bez zbytečné ztráty času, i když na místě to nepůjde. Pak přepnout ještě dva nebo tři systémy, udržovat loď ve správném směru, plynule snižovat rychlost a tak přistoupit k samotnému přistávacímu manévru.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Marinho »

Smrt Maris Sor

Spánek byl přerušen otřesem lodi. První reakcí bylo rychlé probuzení a sáhnutí po rukojeti meče, což mi na Korribanu jednou zachránilo život a několikrát jsem se rozdvojení poslíčka musel své konání omlouvat před Salamanderem. Tentokrát nebyl narušitel uvnitř lodi ale tak nějak všude okolo. Loď se několikrát zhoupla a nakláněla, jak ztrácela pevnou půdu pod nohama. Při posledním otřesu se pod lodí otřela průrva, do které loď zajela tak přesně, jako by tam měla patřit. Stačil jsem se jen v křesle rukama zapřít o palubní desku. Na poutání nebo ukrytí na bezpečné místo už nezbyl čas. Vymrštění proti stropu mi dalo jasně najevo, že to opravdu nestačilo. Když se situace uklidnila a já zjistil, že mám stejný počet končetin jako při narození jsem začal zjišťovat, jak je na tom loď a poté okolí. S lodí bez pomoci už neodletím, i kdyby byly všechny přístroje v pořádku. Zpod přeskládaných beden vytáhnu nachystaný batoh. stáhnu získané data a vydám se na kontrolu stavu lodi. Aktivuji vysílač, který ukazuje pozici a vzdálenost mezi mnou a lodí a nastražím past, která spustí autodestrukci v případě pokusu o vniknutí do lodi. Když vyjdu ven, zhluboka se nadechnu a nechám temnotu a smrt, aby prošla všemi mými buňkami. Mrazící pocit je pro mě uklidňující. Nyní jsem připraven a měl bych dokázat vnímat i malé výkyvy v Síle, přestože temná síla je tu výrazná. Z několika možných cest se vydám tou, která se tváří, jakoby vedla okolo místa "přistání". Pokud se vrátím zpět na výchozí pozici, zvolím některou z přímých cest směrem k chrámu. Nezdá se to být pravděpodobné, ale možná tento podzemní komplex vede k chrámu.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Gwendolin »

Smrt, chrám (Inanna Dumunzi)

Stojíme proti sobě. Meče připravené k útoku či obraně. Dva sithé, dva přeživší. Nevěřím mu a nepochybuji, že on to cítí stejně. Na Korribanu se nic jako přátelství, důvěra, pomoc bližnímu nepěstovali. Akademie byla džungle, která žila zvířecími instinkty. Přežil pouze nejsilnější nebo nejpřizpůsobivější jedinec. Já se řadila ke druhé skupině. Nikdy jsem neměla ambice stát se nejmocnějším sithem. Mým jediným cílem bylo zůstat na živu.

Daron Reys? Daron Reys...
Pohrávám si s tím jménem jako Tuk'ata se svou obětí. Pokouším se vybavit si něco o tomto muži, avšak bezúspěšně. Pravděpodobně jsme se doposud nepotkali osobně. Někoho s maskou šelmy bych si jistě pamatovala.

Ocenila bych nějaké přesnější informace, dřív než se k tobě přidám. Kdo je tvým cílem? A jaký artefakt či artefakty to máš ukořistit? Jsem na téhle zasrané hroudě už... no, pár dní to bude... ale jediné na co jsem zatím narazila byli trosky a ohlodané kosti.

To málo co zbylo z mého rozumu nyní radí vzít nohy na ramena. Nalézt mužovu loď a zmizet odsud. Pokud si nějaká planeta zasluhovala vybombardovat, vymazat z map byla to Smrt.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Smrt, ruiny (Kachon Gazli)

"Za to ti budu vděčný. Ale proč nás hlídáte?" zeptal jsem se oné přízračné ženy a zkoumal ji pohledem.
"A pokud nás hlídáte, proč by nás ostatní chtěli zabít? Byli to oni, kdo zabil Jedie, kteří sem přiletěli přede mnou?"
Zkontroloval jsem pohledem Aidana. Jako by zkoušel tu bytost vyzvat na soutěž, kdo vydrží dýl zírat tomu druhému do očí. A jak se zdálo, moudřejší ustoupil.
"Až najdu odpovědi, které hledám, s velkou radostí tohle místo opustím."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Needay »

Frachťák, při pokusu o přistání (Notu Vátul)

Usadím se na místo kopilota a zapnu si bezpečnostní pásy. V hlavě mám i přes neklidnou situaci mír, nad ničím nepřemýšlím, pouze hledím skrz sklo na dění před námi. Po dobu letu jsem zticha, člověk by řekl, že se tu nalézá pouze má tělesná schránka. Mé dýchání není skoro slyšet, a rozhodně ne z důvodu, hučení, praskání a jiných zvuků našeho stroje. Po zvednutí čumáku, kdy by nezkušený řekl, že se nás pokusil pilot zabít, se v prázdnu objeví myšlenka, stačí ji chytit. Chytit rychleji než bude pozdě. Je tak bláznivá, že by ji Cored zajisté neschválil, a mohli bychom se dostat do situace, výměny názorů, o to teď vážně nestojím.
Znič nás.
Pronesu v duchu. Nevěnuji mu během přistávacích manévrů ani koutkem oka svůj nic neříkající pohled. Je to tu skoro nemožné, ale snažím se v síle vycítit bývalého padawana. Pokud bych určil polohu Rhaegara, navedli bychom loď jeho směrem a nechali bychom stroj havarovat. Před nárazem vyskočíme, bude si myslet, že jsme to nezvládli, nebo to půjde zkontrolovat. Zamračím se.
Stejně nepočítáme s návratem.
V duchu si promyslím svůj plán, který zůstane ve fázi plánování, nevyřčen. Je mi jasné že vycítit Rhaegara v této směsici, je zhola nemožné, ale pokud loď napereme ve správné výšce do správně vysokého místa, budeme vidět ještě desítky kilometrů odtud. A Rhaegar nemusí vědět, že jsme to byli my, přijde, jiní co jsem zabil, by přišli. Všichni jsou stejní, lovnou zvěří.
Uvolním obličejové svaly a znovu se uklidním. Nechám to na pilotovy, zajisté ví co dělá.
Obrázek


Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Gnost Kohn »

9. kolo
Smrt, ruiny (Kachon Gazli)

Ty odpovědi se ti nebudou líbit. Nakonec budeš zase lhát Radě... je to na tobě, ale ta pravá pravda se nesmí dostat ven, pokud chceš zabránit dalšímu krveprolití. Hlídám vás, protože tady Aidanovi něco dlužím a ostatní vás budou chtít zabít, protože vás tady nechtěji... jednoduché.
Mluvila na tebe, ale neotáčela se. O chívli později jsi ucítil Aidanovu ruku na rameni.
Musíme jít, brzo padne tma a potom se vyrojí jejich mazlíčkové. Nad těmi už dávno ztratili kontrolu... nebo nas většinou.
Hned na to jsi uslyšel kroky, ale to se jen žena vydala k lesu.
Dělej Gazi... musíme to tady prohledat, už si nepamatuju kde ty schody byly, ale schovali jsme je... jo a pozor na miny.

Smrt, chrám (Inanna Dumunzi)

Vzácné, drahé... artefakty spojené se Silou, holocrony, staré meče... Mým cílem jsou Aidan Dorn a Kachon Gazli... rytíři jedi.. předněji renegát a rytíř.... kategorizovaní jako extrémě nebezpečný a středně nebezpečný.
Muž pak vytáhl z jedné z kapes tři malé rudé kuličky. Ty vzlétly do vzduchu a začaly kroužit. Jak kroužily, začaly vydávat tón o velmi vysoké frekvenci, který jste oba museli po chvilce přestat slyšet. Několik vteřin na to vlétly kuličky zpátky do kapsy na jejich místo a ozval se hlasitý dunivý zvuk.
Jedna ze zdí se začala rozpadat, ne... byly to dveře. Kdyby byly z kovu, vypadalo by to jako těžké vzduchotěsné dveře, ty co mají několik vrstev, ale tyto byly z kamene, pomalu se otevřely a odhalily točité schodiště, které klesalo do hlubin pod místností.
Jen jsem to zkusil... ale bez klíče bych to stejně neotevřel. Mám jít první, aby se dáma cítila lépe?

Smrt, oltář (Rhaegar Tainer)

Nevíš, jak dlouho to trvalo. Pořád ti připadalo, že běžíš příliš pomalu.
Oběhneš poslední obrovské křoví a před sebou uvidíš obrovské nekonečné schody. Dobrá, ne nekonečné, jen stoupaly minimálně dvacet metrů.
Výjdeš schody vzhůru a uvidíš velký kamenný oltář, lavice též z kamene. Z půlky byla stavba ohraničena spojenými věžičkami z niž ta uprostřed se honosila dvojnásobnou délkou, ta jediná šla z dálky vidět.
Uděláš několik kroků blíže a rozeznáš víc. Nejvyšší věž má na samém spodu, jen pár metrů od oltáže dveře. Pootevřené, nejspíše z kovu, ale ten už téměř zpod mechu nešel vidět. jediný problém byl se ke dveřím dostat, neboť je blokovaly dvě sochy, které stály těsně u sebe s tasenými meči. Stačilo jen zmáčknout "play" a meče by se o mrknutí oka později srazily. Byly zjevně ze stejného materiálu, jako dveře a stejně jako ony byly pokryty vrstvou mechu. Meče v jejich rukou se však zdály zubem času netknuté. Jeden rudý jako krev a druhý modrý jako obloha. Bylo zjevné, co symbolizují.
Uděláš pár kroků blíže, a rozeznáš i rytiny na čepelích. Kodexy obou znepřátelených frakcí, Jediů i Sithů.
S kým jsi? Promluv a vejdi!
Zamotá se ti opět hlava pod tíhou hlasu ve tvé hlavě. Téměř spadneš, zdá se, že čím blíže jsi, tím silnějším je.

Smrt, chodby (Maris Sor)

Netrvalo to zas tak hlouho. Zdálo se, že jdeš pořád rovně, ale vzdálenost od lodi se neustále měnila. Chvíly se zvětšovala, chvíli jsi byl každým krokem blíže.
Najednou jsi ale stál před velkou oválnou místností. Zastavil jsi se u zábradlí, nebo spíše u jeho zbytku, neboť dál jsi nemohl. Schody na obou starnách chyběly, take jsi mohl seskočit hned na třech stranách, neboť to byly dolů jen tři metry. Shlížel jsi na víceméně prázdnou místnost s chodbou na konci a nějakým šedým balvanem kousek před ní.
Natáhl jsi všechny smysly a ucítil, že to není jen balval. Nyní jsi rozeznával srst, uši... čumák, další uši a zase čumá. Obrovský dvojhlavý tvor připomínající vlka spal přímo před chodbou, která se zdála, jako jediný možný bod, kterým by jsi mohl pokračovat, pokud jsi se nechtěl vrátit.

Smrt (Notu Vátul a Cored Nassdrel)

Přistání se zdálo hladké. Našli jste nejbližší a zároveň nejspíše nejbezpečnější místo pro přistání. Kraj lesa, kousek od řeky a jakésy ruiny dál v lese, kterých zde byly stovky.
Jen co jste dosedli se všechny systémy lodě vypnuly a už nešly nahodit. Loď byla úplně mrtvá, ani nevykazovala žádnou energii, nebo palivo.
I přes všechnu auru Temné Strany jste cítili "maják světla" odněkud z lesa. Hned jakmile jste ho ucítili, jakoby se rozsvítil druhý. Něco vás doslova táhlo na dvě místa současně. Zda-li to byl klam, těžko říct, aura se zdá velice přesvědčivá i pro zkušené jedie, jako vy dva.

___________________________________________________________________
Znáte to, někdy odpovím, to ale neznamená, že se máte flákat.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Zamčeno

Zpět na „Ostatní“