Pavor Nocturnus

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 366
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Elinor Rahl »

Smrt (Rhaegar Tainer)

Zpomalím, cestou po schodišti natolik, aby se mi podařilo znovu pořádně chytit dech.
Pozoruhodné, spíš – surrealistické. Jako by se realita rozpadala na střípky, co samy o sobě nedávají smysl. Ne že by to v tom hrálo roli. Teď , v tuhle chvíli.
Přijdou. Uvidí. Udělají, co je potřeba.
Trochu monotónní trojvětí. Naivní spoléhání na… co vlastně? Světlo? Do hloubky, v které jsem, se skoro nedostane.

Architektura Smrti se nese ve znamení megalomanie. Trochu péče o památky by to chtělo. Navzdory jejímu nedostatku vypadají sochy zachovale. Jejich zbraně určitě. Jako by i tady platila elementární logika uspořádání priorit.
Pohledem přelétnu po kodexech – vlastně spíš kodexu. Nad sithským zbytečně neztrácím čas. Nad jedijským… na chvíli se zarazím, vrátím se na začátek a pak mi to dojde. Není to jenom kodex, i celá situace působí jako špatný vtip. Ne tak špatný, jako byla při pohledu zpátky moje rytířská zkouška, ale podezřele se tomu blížilo. Pravděpodobně to měla být kompletní prověrka všech schopností. Ve skutečnosti hra, která nepřipravila na nic. A s tím, co vím dnes, bych se za svoje rozhodnutí v rámci simulace asi poslal do zemědělských sborů. Podle mistra byla výjimečně odpovědná a dospělá. Podle Notu Vátula splnění všech částí v rámci jedné - a čistá práce k tomu.
Samozřejmě, špinavé ruce a čistá práce se k sobě skvěle hodí.
Stát tváří tvář temnotě, co přichází zvenčí, je snadné.
Stát té zevnitř těžší.
Posílat lidi na smrt, zabíjet civilisty, obětovat každého, kdo může svou smrtí posloužit vyšší věci, nepřemýšlet, protože Síla si všechny přebere, a nepřipouštět si, že by na tom mohlo být něco nesvětlého…
Chránit něco, co se samo chránit nemůže, a za každou cenu, je synonymum pořádně nevděčné práce. Ale někdo to dělat musí. I když na rukách zůstává krev a na duši šrámy. Jenže nejde to dělat donekonečna, jednou přijde chvíle, kdy už nejde pokračovat dál. Věci mají příčinu a následek. V případě Stínů – okamžik, kdy se člověk podívá do zrcadla, všimne si svých očí a pochopí, že mezi námi a přisluhovači je jediný markantní rozdíl. Co si odpovíme na otázku „proč“. Co na tom, že si většinu kariéry navzájem lžeme, protože je to pohodlnější.
S kým jsem?
Na světlé straně nejsem dávno. Pomalu ztrácím představu o tom, jaké je se jí aspoň v Síle dotknout.
Ale pořád je jediné, za co stojí v téhle galaxii bojovat.
Tak nějak pasivně předpokládám, že mě to zabije dřív, než bude skutečně pozdě. Další věc, proč jsem rád, že sem přiletí. Říká se tomu tři... čtyři... mouchy jednou ranou.
<Jak je… potřeba. Někdy je potřeba zvolit tmu, abychom mohli chránit světlo. A někdy je kvůli tomu potřeba jít hodně dlouhou nocí.>
Jako odpověď stačí. Musí, víc k tomu nemám co říct.
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Merthor »

Srmt, místo přistání, frachťák (Cored Nassdrel)

Místo, které se po našem rychlém sestupu objevilo v dálce, bylo tak dobré, jak jsem jen mohl doufat, nebo vzhledem k místním podmínkám snad možná o něco lepší. V kontrastu s širým okolím, v němž převažoval les, vyskytovali se různé terénní nerovnosti a překážky, bylo doopravdy vhodné k přistání. Měli jsme dost velké štěstí, že zrovna tady bylo a při rychlém zanoření do atmosféry se povedlo takřka náhodně objevit právě tohle místo, na němž jsme mohli celkem pohodlně a snad i bezpečně přistát. Stačilo by aby se obzor posunul o malý kousek a tenhle flek jsme vůbec nemuseli zahlédnout.
Stále jsem se soustředil na řízení lodi a nenechal od něj odpoutávat svou pozornost. Provedl jsem ještě poslední drobnou korekci kurzu. Stočil jsem frachťák rovnoběžně s hranicí lesa, jen kousek dál, tak aby v relativní blízkosti bodu přistání neprotínala dráha letu řeku. Následně jsem podstatně snížil výkon, aktivoval systémy potřebné k přistání a nechal frachťák plynule sklouznout přesně na místo, které jsem si pro přistání vybral. Přistání naštěstí dopadlo, bez incidentu a nemilých překvapení, jaké se často mohou přihodit, když člověk přistává na neznámém terénu. Konečně se frachťák dotknul země, zůstal stát a jsem si mohl troch vydechnout, i když jenom trochu, protože přistát bylo asi to nejmenší, co jsme zde měli podniknout a co jsme očekávali. Teprve teď jsem se otočil k Notuovi a řekl:
"Tak přistání máme za sebou. Teď bychom měli postupovat obvyklým způsobem. Hledat systematicky v síle, pátrat po dalších známkách a náznacích Rhaegarovi přítomnosti a tak dále. Zatím jsem ho nenašel, ale snad budeme mít to štěstí..."
Moc dobře jsem ale věděl, že se to snadněji řekne, než udělá. Přistáním na planetě jsme sice získali výchozí bod, pro další hledání, tedy místo kde jsme se právě nalézali, ale Rhaegar mohl být úplně někde jinde. Prakticky kdekoliv na povrchu, pokud jsme ovšem uvažovali správně a někde nedošlo k nějaké chybě. Neměli jsme jedinou známku toho, že je někde poblíž a temná strana obklopující celou planetu, nám naši snahu nijak neusnadňovala.
Ještě na chvíli jsem se obrátil k řízení, abych udělal těch pár věcí, které bylo nutné provézt před opuštění lodi a užasl jsem. Celý hlavní řídící panel byl naprosto neaktivní a to jsem se mu nevěnoval velmi malou chvilku, Bylo to dost podivné. Zkusil jsem několik nouzových funkcí, abych obnovil základní procesy s jejichž pomocí bych mohl zjistit, co se vlastně stalo a které by mi umožnily uvést loď do pohotovostního stavu, ovšem bezúspěšně. Nic ze standardních postupů nezabralo. Nakonec jsem to musel pro tuto chvíli vzdát.
Vstal jsem a místo zbytečných pokusů a zapátral co nejpečlivěji v síle. To ona byla hlavní stopou podle níž jsme nyní museli Rhaegara hledat. Byl jsem přesvědčen o tom, že se mi to podaří, pokud se dostanu do okruhu v němž je to možné, i přesto, že se Rhaegar za tu dobu zajisté zřejmě hodně změnil a spolu s ním také jeho obraz v síle. Rhaegara jsem nenašel, nebo jsem alespoň nenašel nic z toho, co mi bylo povědomě a známé. Tušil jsem, že se mi to tak snadno nepodaří. Cítil jsem stále jen ten příkrov temné síly halící planetu Smrt a pak se k němu přidružili další dva intenzivní vjemy. Snažil jsem se co nejlépe určit, co mohlo znamenat. Nesměli jsme se ukvapit a dát se někam nalákat každým pocitem. Musíme hlavně jít za naším posláním najít a zneškodnit Rhaegara. Ovšem když jsme neměli žádné vodítko, jehož bychom se neomylně přidrželi, byla to jedna z možností, kde a jak začít s pátráním. Tedy samozřejmě za předpokladu, že si dáme dostatečně velký pozor, abychom hloupě nenaletěli nějakým fintám. A pak neurčité nebezpečí, které by mohlo hrozit v případě, že bychom vjemům vyhnuli mohlo být stejně nebezpečné, jako tyhle divné pocity.
"Co si myslíš o těch dvou místech, změnách v síle," obrátil jsem se znovu na Notua Ptát se jestli je cítí by bylo zbytečné. Byli natolik intenzivní, že by je musel cítit i někdo z daleko méně ostřílených Jediů, než byl zrovna on.
" Asi bychom měli zjistit co to znamená, ale musíme být opatrní a držet se pohromadě."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Marinho »

Smrt, chodby (Maris Sor)

Přístroje mi hlásily dost divné informace o mé poloze. Přestože jsem se zcela jasně vzdaloval od mé lodi, tak tomu data neodpovídala. Moc jsem se tím nezabýval, mohl jsem být v nějaké magnetické anomálii, která ovlivňuje funkci obvodů či to mohlo mít tisíc jiných příčin a ani jednu bych nedokázal ovlivnit. A vracet se zpět také nemá smysl, rozhodně ne uprostřed cesty. Pokračoval jsem dál. Zastavil jsem se u zábradlí, pod kterým byla místnost. A zvíře, které mělo dvě hlavy. Přikrčl jsem se za zábradlím a chvíli zvíře pozoroval a vnímal pomocí Síly. Procházet kolem něj se mi nechtělo, pravděpodobně by se probudilo a zaútočilo na mě a nechtěl jsem riskovat ani malé kousnutí či škrábnutí, natož něco vážnějšího. Vytáhl jsem z batohu něco, co by mohlo zvířeti chutnat, či pomocí Síly tomu přidat nějaké lákavé aroma. Do druhé ruky jsem vzal nějaký malý kámen a hodil ho po zvířeti, abych ho probudil. Poté návnadu pustím pod zábradlí na zem a připravím se svrhnout zábradlí na zvíře a krátce na to seskočit dolů a sérií útoků mu způsobit spíše několik menších zranění, než riskovat svou kůži. Pokud by se ovšem zvíře chovalo přátelsky, pokusím se jej opatrně ochočit s pomocí Síly, ale při jakékoliv známce agresivity na mou osobu či neposlušnosti ho okamžitě zabiji.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Gwendolin »

Smrt, chrám (Inanna Dumunzi)

Rytíři Jedi?! Výborně! Jako by nestačily ty krvelačný potvory, co si tu na nás brousí drápy!... Na druhou stranu... stejně jako můj nový přítel i oni sem museli něčím přiletět. Dá-li Síla bude alespoň jedna loď schopná letu a já se odtud dostanu. Prozatím mi nezbývá než se k Reysovi přidat.

To je pěkná řádka úkolů. Očividně nejsi troškař. Zvlášť, když si troufáš na ty dva. Předpokládám, že Jediové tady hledají asi to samé co My?
Poslední slovo mi jde přes zuby jen stěží. Během řeči se sehnu k druhé mině. Uklidím ji do brašny a tu si následně přehodím přes rameno. Koutkem oka nepřestávám muže sledovat a tak mi neuteče ani pohyb ruky. Na okamžik se zarazím v očekávání zrady. Nicméně mé obavy jsou zbytečné. Sith z kapsy vytáhne tři kuličky, které se vzápětí vznesou do vzduchu. Napřímím se a sleduji rotující předměty. Ticho prořízne mě nepříjemný, vysoký tón. Naštěstí si na něj rychle zvyknu a přestanu ho vnímat. Celé "představení" trvá po dobu několika úderů srdce. Poté se kuličky vrátí zpět do kapsy. Tón o vysoké frekvenci vystřídá dunivý zvuk. V první vteřině mě napadne, že se na nás chrám zřítí. Jediné co se nakonec rozpadne je jedna ze stěn. Jakmile se usadí prach, naskytne se mi pohled na točité schodiště.

Jdi. Budu ti krýt záda.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Needay »

Smrt, místo přistání, frachťák (Notu Vátul)

Po chvilkách ticha z mé a Coredovy strany se konečně dotkneme pevné země. Odpružení nohou lodě semnou jednou v sedadle mírně zatřese. Stisknutím tlačítka na přezce se bezpečností pásy s natáčivým zvukem svinuly z mé hrudi. Pocítil jsem jakýsi druh uvolnění tlaku vyvíjeného ne mé tělo. Pak promluvil pilot, jehož železné koťátko, které i mě bylo nějakou dobu domovem, zhasnulo. Připomnělo mi to zvíře utíkající se schovat, protože vycítí něco, co ani jeden z nás nevidí. Před chvilkou osvětlovaný obličej, nechá stíny splynout v jeden.
Temnota, všude je temnota, pohltí nás. Musíme co nejrychleji, stále však precizně splnit původní cíl. Než nám temné čachry tohoto krutého místy pohltí duše.
Pronesu neměnící se tóninou hlasu. Nemíním tu pouze tak sedět až mému kolegovy konečně dojde, že jsme tu uvízli. Na tuto informaci přijde brzičko sám. Vstanu a vydám se ven. Zachytím jeho dotaz, ale neodpovím na něj. Počkám u dveří s výstupní rampou. Neboť vypadnuly všechny systémy. Musím ji otevřít ručně, pákou. Když se vysune, nadechnu se zkaženého vzduchu.
Půjdeme k tomu bližšímu zdroji.
Zatraceně cítím se jako světluška.
Obrázek


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Smrt, ruiny (Kachon Gazli)

"Možná že ano, možná že ne," odvětil jsem polohlasně, avšak slova té ženy, dalo-li se onomu výjevu říkat vůbec žena, mě donutila přemýšlet.
Jedi je ochránce míru. A pokud pravda přinese jen více krveprolití...
A jakmile jsem znovu zvednul oči jejím směrem, už byla otočená a mířila ke stromům opodál.
Nechal jsem bytost bytostí a opět se začal věnovat Aidanovi.
"Minová pole? A to mi říkáš jenom tak mimochodem?" řekl jsem, ačkoliv ve srovnání s tím, jaké věci mohly tady venku s padnuvší tmou pobíhat, to skutečně možná byl jeden z těch menších problémů.
"Jak vypadaly ty schody?" zeptal jsem se ještě a připojil se ke hledání, přičemž jsem se měl na pozoru před minami a v pravačce jsem stále svíral jílec svého světelného meče.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Pavor Nocturnus

Příspěvek od Merthor »

Srmt, místo přistání, frachťák (Cored Nassdrel)

Stačil letmý pohled na Notua. Tušil jsem, co si asi myslí. ne proto, že bych na něm třeba tentokrát mohl vyčíst nějaké známky těchto myšlenek, spíš proto, že ho tak trochu znám. Je vždy plně soustředěný, jako teď na naši věc a některé faktory takřka nevnímá, nepovažuje je za důležité. Důležitý je pro něj výsledek. A nedivím se mu. Většina stínů je uzavřených, mlčenlivých a za svým cílem se valí jako kus skály. Vlastně je to tak i správně. Já sám nejsem uzavřený tak docela a jako pilot cítím určitou zodpovědnost za loď, ale po výsledku nemám o nic menší vůli. Dobře vím, že musíme rychle vyrazit, že jedině tak můžeme uspět, zvýšit pravděpodobnost, že Rhaegara najdeme, ale pravda je i to, že by se nám funkční loď, připravená ke startu mohla možná ještě dost hodit. Jsem optimista, věřím, že bychom ji mohli ještě potřebovat. Chtěl bych udělat něco proto aby ta loď byla opět funkční, jenže zatím nemůžu udělat nic. Opakované pokusy by jedině ohrozily naše poslání.Po chvíli jsem následoval Notua v krátkém odstupu k východu z lodi. U dveří do kokpitu jsem se ještě zastavil a naposled se ohlédnul dovnitř. To jsem udělal jen tak, jaksi automatiky, ale pak jsem raději pokračoval rychle dál, abych Notua dohonil. To se mi podařilo zrovna ve chvíli, kdy Notu vysouval rampu. Připojil jsem se k němu a díval se, jak se rampa postupně objevuje, jak se otevírají dveře.
Teprve potom Notu znovu promluví a vlastně mi tak potvrdil můj názor na projevy prostředí okolo nás a otázku jak postupovat. Nebylo, co bych k jeho slovům dodal a tak jsem pouze souhlasně přikývnul. Chtěl jsem udělat přesně to samé. Tím byl dohodnut alespoň první krok, jenž podnikneme na této planetě z níž jsem již nyní neměl vůbec dobrý pocit..
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Zamčeno

Zpět na „Ostatní“