MMPM

[Atalon]

Vorzyd 5, bar Chionti: (Ailla Avalla)

Na svých příchodech jsem si vždycky dávala záležet, takže i teď když jsem mířila uličkou k baru jsem rychle překontrolovala svůj vzhled. Jemně jsem urovnala několik takřka nepostřehnutelných záhybů na svých rubínových šatech, byly to vlastně spíše dva pruhy jemné hedvábné látky ke kolenům, spojené po bocích do pasu ozdobným širokým vázáním odhalující mé boky. Zkontrolovat šperky, jemný zlatý náhrdelník, širší zlaté náramky na pažích a samozřejmě kostěný náramek na levé ruce. A překontrolovat vybavení, jehlice v náramcích, dva malé nože v rudých lodičkách s vysokým vázáním, dva nože v podobě jehlic ve vysokém vyčesaném účesu tvořeného ze spletitého uzlu a několika volných kadeří spouštějících se podél tváře na správných místech.
Perfektní..
Zhodnotila jsem svou připravenost a ladným krokem vplula do baru. Nádherně jsem si užívala pozornost jíž jsem dokázala vyvolat u přítomných, dokonce i těch co na mě hladovýma kalnýma očima koukali skoro z pod stolu.
Být bohaté zvíře ještě neznamená že se musíte jako zvířata chovat, pánové.
Ušklíbla jsem se pro sebe, navenek jsem však dovolila vyplynout jen jemnému flirtovnímu úsměvu k těm několika z přítomných kteří pro rodinu Leechiovců něco znamenali, nebo znamenat mohli. Koneckonců jednou v budoucnu mě mohl chtít Don využít k získání takové výhody a nebylo by chytré si takto ztěžovat cestu.
Zvláštní jak rychle jsem se přizpůsobila téhle "rodině" no přísahala jsem. Takže dokud nezradí oni mě...
Klouzavým elegantním krokem jsem rovnou zamířila ke schodišti do prvního patra, soukromé zóny rodiny.

Bylo zde už dost plno, pravda pár tváří chybělo ale i tak. Jako vždy jsem lenivým krokem zamířila k baru.
Dvojitý lehký absint, prosím
Nahlásila jsem objednávku chladně ale zdvořile barmanovi pár kroků od baru.
Na Pumpym se mi líbí profesionalita. Žádné hloupé pokusy o vyvolání konverzace, žádné připomínky a hlavně pozorné ucho a oko. Snad si toho jsou všichni vědomy, jinak by to mohl být hodně problém, ale Don nebývá neopatrný. Už aby taky dorazil...
Než jsem k baru došla, čekala na mě již vysoká tenký křišťálová sklenka s jemně namodralým obsahem. Malinko jsem usrkla a pochvalně se na barmana pousmála.
A rozhodně nešidí pití.
Beze slova s kýmkoli jsem se jako přízrak odebrala ke svému oblíbenému stolu. Jako obvykle byl prázdný, což si u mě vynutilo další úsměv. Nebylo to kvůli vztahu ostatních ke mě, ale kvůli jim samým. Můj stůl nikdo nevyužíval zkrátka proto že byl moc na očích, většina seděla okolo místnosti v polostinných rozích nebo na baru který se dal přeskočit, což si od pohledu už každý spočítal. Můj stůl ležel hodný kus od zdi i rohů, bylo na něj velmi dobře vidět a i když od něj bylo vidět v podstatě na celý bar těžko se dalo uvažovat o výhodné pozici.

Pohodlně jsem se usadila v co nejsmyslnější poloze odhalující mé štíhlé nohy a křivky všem kdo měli zájem. Je to má oblíbená hra, tato jemná provokace okolí a navíc je to dobrý způsob jak si sehnat ukrácení času za dlouhých a studených nocí.
Hm, tady se toho ulovit moc nedá. Ale co, je to tu dost nudné tak co.
Klidně jsem upíjela absint a ukazovala se, bokem jsem ale přejížděla pohledy po baru, trochu z nudy, trochu ze cviku. Musela jsem uznat že rodina má jednoznačně vkus, viděla jsem podobných podniků už mnoho ale jen málo jich mělo tak dobré spojení luxusu a jednoduchosti.
Většina si myslí že ukázat všude peníze se rovná eleganci, ale z tohohle peníze čiší a přitom nejsou na očích. Zajímalo by mě jak asi vypadá zdejší trezor,...
Mé myšlenky začaly mířit směrem jenž se mi nelíbil a tak jsem radši svou pozornost přenesla jinam. Další členové rodiny postupně přicházeli a já je tiše pozorovala.
Obrněnci, frajeři, dobrodružní ztřeštěnci, to je tedy rodina. Aspoň že dobře platí, kde asi schovávají kredity na výplaty?
Má pozornost se nenápadně zaměřila na nováčka. Seděl schouleně u baru a těkavě sledoval sklenici i okolí.
Hm elegantní, docela pěkný, škoda že je nový. Vědět co je zač, tak by se dalo trochu... No radši nic, támhle jde "pán bůh".
Ano nově příchozí postava mi byla velmi dobře známá a nemohu říct že zrovna mile. Sice jsem zatím neměla jasnou příčinu, ale nemohla jsem si pomoct, na lidi jako on jsem vysazená. Okázalé příchody, mechanický doprovod, velké ego malý...
Ani nevím jak jsem si vzpomněla na staré přísloví placených společnic, ale nedá se říct že by nebylo přesné, koneckonců mělo letitou zkušenost.
Stejně jim tohle všechno bývá k ničemu, nakonec si najme společnici na zahřátí a...
Mile jsem se usmála na Ala Vertiga a laškovně mu pokynula okázale ohromena jeho okázalou krásou okázalého výstupu.

Al pro nás měl úkoly, což jsem vzhledem k doposud probíhající zábavě jen vítala. Ne jinak tomu bylo i po stránce obsahu úkolu, neuměla jsem si představit lepší odreagování od nudného zkoumání baru který ani nesmím vykrást, než návštěvu místního kasina. A ani její vedlejší důvod nebyl k zahození i když nebyl z mých oblíbených prací, přeci jen šlo o odreagování. Co se mi ale na úkolu dost nelíbilo bylo mé zařazení, jistě už jsem se naučila že akce rodiny vedou většinou starší členové, poručíci a dokázala jsem se přes to přenést, ale co jsem ještě tak docela nestrávila, byl způsob s jakým byli k úkolům přidělováni.
Cože, do kasina s kazatelem? To je vtip. Občas si myslím že mi tohle dělá naschvál, ale co pořád je to kasino.
Klidně jsem delším plynulým lokem dopila obsah sklenky který teď příjemně štípal a pálil v mém hrdle.
Zrovna s kazatelem.
Trochu jsem se zašklebila, ale dala jsem si pozor aby to nikdo nemohl nepřipsat rychle dopitému absintu. Kazatel Luca Lugano byl další z těch jejichž přítomnost jsem rozhodně vyhledávat nemusela. Pravda nikdy jsem nevěděla kolik toho o mě ví nebo jak se v mé přítomnosti zachová, ale také jsem neviděla sebemenší důvod k tomu to zjišťovat. Znala jsem lidi jako on, služebníky boží, ale nikdy jsem neslyšela o žádném co by s lidmi jako já neměl problém ať už toho ví kolik chce.
To bude něco.
On ani doprovod někoho kdo se jmenuje číslem jako zboží v supermarketu jehož jméno nejde vyslovit a tak ho prostě nahlásíte "támhleto, to za sedmdesátčtyři kreditů" nebyl zrovna bez vnitřních námitek i když stravitelnější než představa pokusu o nějaké bohoslužebné proslovy. Ale bylo rozhodnuto a mě tohle sranda rozvržení nestálo za nějaké dohady s Vertigou, takže jsem se raději přesunula k řešení úkolu. Nakonec právě to byla největší zábava, snad vlivem mé nálady, snad tímto úkolem samotným jsem se nakonec dostala k zajímavému a děsivě jednoduchému plánu.
Dalo by se trochu si užít, ke švindlování v kasinu v takovémhle světě nebude třeba nic extra. Tady nejsou na podvody vyšší třídy zvyklí, takže stačí zajít domů a trochu upravit obvody v pudřence. Pak by se dalo vyjednávat. "Nechcete aby vás tu takhle ruinovali i další, tak přijměte naši vřelou ochranu".
I když to je hrozně nudné a může to být příliš dočasné.
Lepší by bylo kdybychom prostě přinutili majitele přepsat kasino na rodinu a pak se ho zbavili. Bude to rychlé a permanentní, pravda nebude to taková zábava, ale co pak si tam budu moct chodit zahrát jak budu chtít.
Rozhodně se mi můj plán, hlavně jeho druhá část, líbil a tak nebylo o čem uvažovat. Klidně jsem vstala a zamířila za Luganem navrhnout a možná i trochu vetřít svůj plán.

[Ryen]

Vorzyd 5 - Továrna na komponenty (Affaia Kaer)

Pomalým tempem přecházím visuté lávky a pečlivě sleduji a analyzuji dění pode mnou. Přitom zaujímám povýšený postoj a výraz mrazivější než carbonitová komora. Schválně jsem si zvolila takovou identitu, abych působila autoritativně a nikdo neměl chuť mi odporovat.
I když ten vedoucí už nějakou dobu určitě má nutkání mně popohnat.
Tomuto charakteru jsem samozřejmě přizpůsobila i úplý oblek, vlasy spletené do pevného copu a elegantní ozdobné brýle. Zkrátka kancelářská mrcha, která využije každé příležitosti udělat podřízeným ze života peklo - to jsem v tuhle chvíli byla já!

Ovšem netvrdla jsem v téhle továrně, abych se vyžívala ve svém přestrojení, ale abych tu našla..... no..... něco.
Kdybych aspoň měla tušení, co tu hledám. Informaci? Člověka? Tajné zásoby? Průzkum by se mi tím daleko usnadnil. Takhle si musím všímat všeho!
A to také dělám - všímám si čehokoliv neobvyklého. Bedlivě sleduji dělníky, jejich chování, věci, se kterými pracují i to, odkud kam je případně převážejí. Snažím se přijít na cokoliv, co by se jakkoliv vymykalo běžné pracovní činnosti. Vždy když mi přijde něco podezřelého, zastavím se, abych to řádně prozkoumala, předstírajíc, že jsem přišla na nějaký hygienický nedostatek. Záminka se najde vždycky - podezření na nebezpečné látky, nedostatečná ochrana dělníků před škodlivými vlivy, dokonce jsem jim mluvila i do bezpečnosti práce, i když to nebyl tak úplně můj obor. Twi'leka, který mne doprovázel, jsem tím přiváděla k šílenství, ale dobře nacvičený pohled, kterým jsem ho vždy zpražila, většinou jeho poznámky umlčel.

Pokud zde nic podezřelého neobjevím, obrátím se na vedoucího.
Tak tady jsme hotovi. Budu ráda, když mne nyní doprovodíte do skladiště.
oznámím milým, ovšem nekompromisním hlasem. Přitom horlivě vyťukávám do svého datapadu informace o hygienické situaci prostor, které jsme zatím navštívili. Bylo by více než podezřelé, kdybych si svá zjištění nezaznamenávala.

Zatím si vedete docela dobře. Jsou tu drobné nedostatky, ovšem oproti jiným továrnám, které prošli mou kontrolou, jste v lepším průměru. Povězte mi, probíhá výroba bez problémů? Žádné komplikace poslední dobou, neočekávané události nebo snad neobvyklé věci, které bylo třeba řešit? Potřebuji vědět všechno!
navážu hovor s vedoucím a v duchu se modlím, aby mně neodbyl tím, že žádat takovéhle informace už není v mé kompetenci... protože by měl pravdu.

[Gnost Kohn]

Vorzyd 5, 1. patro baru Chionti: (Postava: Marcus "Rinzler" Castor)

Nějakou dobu sedím v baru, rozhlížím se po okolí a pomalu mě opoští obava, zda jsou židle stavěné na více než tři sta kilo..
Členové rodiny buďto popíjeli, nebo se spolu bavili.
Doufám, že to bude stát za to, takovou dobu jsem se ještě nenudil..
Zamyslím se nad svojí poslední myšlěnkou a zakloním hlavu, abych mohl obdivovat strop...
Zajímavé... opravdu zajímavé
Pomyslím si a poškrábu se na bradě..
Po chvíli sezení a obdivování stropu zaregistruju droidy... předvoj Consigliera Verttiga..
Pozorně poslouchám všechny rozkazy...
Proč já nemůžu do kasína...zase je lepší že tam nejdu..sedřeli by ze mě i tu umělou kůži..
Když dojde na rozkaz pro mě usměju se..
Takže zajistit výpalné... to půjde snadno...
Na to vstanu ,vydám se směrem k pilotům a začnu vymýšlet vhodná slova, abych přiměl majitele k poplatkům.

[Jordi Linx]

Vorzyd 5, 1. patro baru Chionti: (obecně)
Pravá ruka Dona Leechia po svém vstupu okamžitě rozdělila úkoly tak, aby žádný z členů nepřišel vyloženě zkrátka a tak se tyto poskládané skupinky mohly začít trousit z patra za svými úkoly. Ti kteří nebyli vybaveni si mohli zajít do suterénu do zbrojnice. Suterén samotný skrýval i mnoho dalších zařízení - posilovnu, cvičnou střelnici, menší arénu, výslechové a vězeňské zařízení, restaurací nevyužívaný mrazák, kotelnu a v neposlední řadě garáž s vozidly. Zatím zde byly k dispozici tři landspeedery, šest swoopů a jeden nákladní repulzorový náklaďák, ale kapacita garáže byla možná i třikrát větší. Bylo zde i vybavení na opravu vozidel a to vše pod palcem správce garáže, kterým byl starý bith N'zon, který pro rodinu pracoval už na Gale. Skupiny se mezi sebou museli nejprve domluvit.
Bar Chionti měl však ještě dvě další patra směrem vzhůru - to druhé obsahovalo vesměs různé kanceláře a z druhé poloviny pokoje těch členů rodiny, kteří si nezařídili, nebo nechtěli zařídit bydlení mimo Chionti. Patro nejvyšší bylo většině zapovězeno, protože obsahovalo pouze dvě sekce - luxusní apartmány Dona Leechia a na druhé půlce jeho pravé ruky. K baru patřila ještě venkovní veranda z druhé strany budovy, která však byla nyní v rekonstrukci, stejně jako vypuštěný bazén. Právě na této straně byl také výjezd z garáže a mohutná vrata.

(Poručík Gelajev, Elisa Rye, Leman Rae, Stanley Molganno)
Poručík Gelayev se svým týmem neměl příliš mnoho informací o svém cíli, vlastně všechny mu je dodal consigliere - základnu, kterou je opuštěné skladiště v industriální čtvrti, cestu k ní, hrubý nákres skladiště - budova uprostřed, mohutná vrata do ní, okolo vysoký plot - dovnitř cesta pouze skrze vrátnici s mohutnými duracelovými dveřmi. Prostě typická obrana všech zdejších budov nehledě na to, komu patřily. Rozhodně nešlo o žádné velké ryby, o to pozoruhodnější bylo, že se odvážili k takovémuto útoku.

(Kazatel, 74, Ailla Avall)
Kazatel v trochu atypickém doprovodu měl za cíl menší kasíno ve stejné čtvrti v níž leží Chionti. Majitelem byl místní podnikatel vorzydiak Pnell a pravidelně vykazoval poměrně slušné zisky. Ale proslýchalo se, že se v jeho kasínu podvádí a to samozřejmě na zákaznících - ať už se jednalo o hráče sabaccu, hráče na automatových hrách či ruletě. Majitel však vše popíral a zatím se nikdo neobtěžoval mu to dokazovat.

(Poručík Castor, Dash Dreik, Lester Greer)
Poručík Castor dostal na starosti, jak již bylo řečeno, půjčovnu, servis a prodejnu landspeederů a občasně i swoopů v jednom. Jeho majitelem byl duros jménem Kei Eggle a řídil společnost s pouhými čtyřmi zaměstnanci, přesto se řadil v tomto městě mezi to nejlepší. Před ním byl snad jedině velkopodnik člověka, který měl dle všeho známého v imperiální armádě.

(Ian a Ped'roi Do'inové)
Bratři Do'inové se museli vypořádat se s poplatkem u místní prádelny vyskytující se na konci stejné ulice. Prádelna se ale nestarala jenom o praní oblečení, ale též o opravdu obleků a to těch nejbohatších jedinců v okolí. Vlastně celá tato čtvrť byla značně luxusní a tento podniku tomu také odpovídal, i když jeho účetnictví vykazovalo místy až nebývale vysoké zisky. Což byl nejspíš jeden z důvodů, proč se dostal do hledáčku consiglieriho. Vedl jej vorzydiak Ghay a zaměstnával okolo padesáti lidí v třípatrové budově.

(A'kemi Hattori)
Co již mohl A'kemi říci o bezpečnosti budovy, tak to bylo spíše nic, než moc. Dole ve dveřích byl během otvírací doby přítomen vrátný, jinak měly částečně elektronicko-mechanickou západku, nic co by on sám do minutky nepřekonal bez zničení. Schodiště uvnitř budovy mělo na každém patře jednu kameru a dveře v přízemí vedoucí k schodišti byly zajištěné elektronickým zámkem, který se správným zařízením nezabere ani minutku, bez něho pět minut. Dveře samotné sice vypadaly jako ze dřeva, jako veškerý interiér budovy, ale jejích šířka jasně prozrazovala, že vevnitř byl minimálně duracelový plát. Pokud by si vybavil dvůr Chionti,kde byl právě onen vypuštěný bázen, tak pokud nikdo neobešel do dvou minut elektronický zámek hlavních vrat, tak by se mohl pokusit přelézt přes zeď, byť by ho mohla spatřit kamera, která obhlédla celý dvůr. A to je asi vše, co A'kemi mohl říci o bezpečnosti ještě před tím, než by se vydal na důkladnější prohlídku budovy.

(Shae Dyre, Al Verttigo + tak trochu ti s pitím)
Na všechny dotazy, které na Pumpyho přišly, odpověděl profesionálním kývnutím a veškeré pití vždy skoro okamžitě dorazilo k objednávajícímu. Na Kazatelovu otázku vyloženě odpověděl, že to tak nějak jde, ale na zpověď nemá příliš času, právě kvůli své ženě a péči o ni.
Na Grubého žádost jednoduše odvětil, že tu je vždy dost vodky na to, aby s ní naplnil bazén na nádvoří a připojil samozřejmý úsměv. Na další objednávky a pozdravy pak jen slušně odpoví, zkušeně pokývne a samozřejmě naleje žádaný mok. Posledním zákazníkem je Consigliere, který si objedná rovnou něco k obědu, Pumpy mu potvrdil, že okamžitě informuje kuchyň dole o prioritní objednávku, ale ještě než tam vyrazil, tak donesl sklenku s čerstvým ovocným džusem mladé dívce, která se lopotila nad úkoly, zatímco matka vyrazila do akce.
Tady máš něco na občerstvení, lépe se ti bude počítat. A nechám ti také připravit oběd, než to dokončíš. Don vždy říká, že s uspokojeným hladem má tělo méně nároků a může se tak více soustředit na to, co potřebuje.
pousmál se a odešel z patra dolů, do kuchyně.

Vorzyd 5, Výjezd bezpečnosti: (Abin Ferrence)
Bukka tiše seděla za řízením landspeederu, zatímco velitel jejich týmu Abin Ferrence sedí vedle ní a dost neotřele komentuje její řízení. Když jela s ním, tak nerada řídila - byla z něho z nějakého důvodu nervózní a to u ní znamenalo chyby, byť drobné. Jenže vyšší důstojník je snad viděl ještě dřív, než se staly. Java se zatím krčil vzadu a i přes vypitou kávu nemohl potlačit zívnutí, jak včera v noci přebral. Ale připomínka o dluhu jej probrala.
Já vám to vrátím šéfe, za čtyři dny je výplaty, tak vám to přinesu hned z tiskárny.
odpověděl se širokým zazubením a domníval se, že prohodil povedený vtip. Ostatně, že je velice vtipný se domníval pořád, což nejspíš byl i jeden z důvodů, proč se od něj ženy držely dál. Bukka mezitím skoro zastavila, aby nechala přejít bandu místních dětí prchajících ze školy a otočila se Abinovým směrem.
Eh, důstojníku ? Kamže to vlastně jedeme ? Zatím jsem jela na hlavní třídu, ale ještě jste neřekl, kam přesně máme namířeno, stejně jako neobjasnil, co máme dělat.
promluvila svým křehkým hlasem, až bylo s podivem, že takováto žena mohla pracovat u bezpečnosti. Vynahrazovala to však při práci s elektroobuškem, kdy neměla problém omráčit přerostlého wookieho, aniž by stihl zakřičet "Rwoarrgh!".

Vorzyd 5, Kantýna u kosmoportu: (Tony Corrado)
Tony Corrado nemohl odmítnout tak jasné nabídce na informace, která mu byla předložena a se správným rozestupem se jal trojici následovat. Vešel do chodby směrem k záchodům a když si byl jistý, že není sledován, tak okamžitě přiložil ucho ke dveřím, za nimiž trojice zmizela. Mohl jenom zaslechnout vzdálené kroky, což znamenalo, že tudy vede schodiště dolu. Znova se pečlivě rozhlédl a pomalinku otevřel dveře,aby se mu opravdu odhalily schody dolů - rychle proklouzl dveřmi a tichými kroky přilepen na stěnu sešel až dolů, aby se dostal do chodby. Na jejím konci byly otevřené dveře a mohl tam zahlédnout právě toho nikta a jednoho člověka. Blíž se neopovážil, protože do chodby vedly ještě dveře z bočních místností a tak stál u rámu na konci schodů. K jeho štěstěně se podezřelí jedinci neomezovali na nijak výrazně tichou řeč.
... takže za půl hodiny to začne. Rozmístíme se okolo doku 3A a až ten mafián vyleze z toho svého transportu, tak ho odkrouhneme. Šéf si nepřeje, aby mu nějaké Lechiko, nebo jak si říká lezl do kreditů. Dva odstřelovači, čtyři s těžkými kanóny a zbytek blasterové pušky, tohle rozhodně bude stačit ...
mluvil mohutně nikto, když Tony zaslechl kroky právě z jedněch z bočních dveří. Nemohl riskovat odhalení ani pokus o skrytí v jiných dveřích a tak se musel vydat nazpět. Nikdo ho naštěstí neviděl, tak si mohl klidně odskočit na záchod, nebo předstírat, že z něho už jde. Podezření, že ty kroky vedly nahoru, se mu potvrdilo, když se dveře otevřely pár desítek vteřin poté, co je opět tiše zavřel. Ale dotyčný kuchař si jej nevšímal a zamířil do baru.

Vorzyd 5, Továrna na komponenty: (Affaia Kaer)
Vedoucí směny se zlověstně podíval na Affaiu, ale nic neříkal a zamířil ke skladišti, aby se jej pokusila uklidnit a hlavně z něho zkusit něco dostat.
Výroba funguje dle výkazů, které jste si už procházela - máme normy, plníme normy. Občas někdo onemocní, nebo potřebuje dovolenou, ale ostatní máknou a všechno jde fajn. Zásob máme dost, odběratelé také jezdí včas. To jste chtěla vědět ?
odpověděl nevrle a sešel dolů po schodech, abyste se dostali na úrovni pracovní plochy. Následně tě vedl širokou chodbou, na jejím kraji byly dvoje šatny, pánské a dámské a v jejím závěru dveře do skladiště. Otevřel je, rozsvítil luminy a podíval se na tebe otrávený způsobem, jakoby spolykal kilo čiré kyselosti.
Tohle je skladiště, skladujeme tu věci, tamhle je inventární záznamový terminál.
poznamenal a ukázal na zaprášenou a dost omakanou počítačovou konzoli. Prachu tu ostatně bylo dost skoro všude, byť hlavní cesty se udržovaly čisté. Co ti ale přišlo podezřelé byla velikost skladiště - rozhodně se zdála být mnohem menší, než podle nákresů, které se ti předtím povedlo získat z katastrální správy. A výrazem mnohem menší by se dalo říct až čtvrtinové. Jenže do onoho volného prostoru, který by se dle všeho měl nacházet za pravou stěnou z venku nevedla žádná cesta a nic jsi neviděla ani z hlavní dílny. Konečně se tedy zdálo, že jsi něco objevila, byť to pořád nebylo až tak hmatatelné.
------------------------
Takže další kolo uzavírám nejpozději za 14 dní, tj. Út 29.3. či dříve, pokud odpoví všichni.
V rámci vzájemné komunikace v tomto kole dovolují dva příspěvky na osobu, ale není to nutné(stačí jeden).
Co se týká pořadí hraní, tak bych rád vybídnul k prvním odpovědím poručíky a to nastíněním plánu, jak budou své akce plnit. Následně libovolně jejich členové týmů - ti bez podřízení poručíkovi nemusí na nic čekat a psát rovnou.

[Pear]

Vorzyd 5, 1. patro baru Chionti. (Vyacheslay "Grubyj" Gelayev)

Začíná to pěkně...
Pochválil si Grubyj, když se mi povedlo hned několik triků za sebou na holokulečníku. Jeho myšlenka částečně narážela i na to, že opět dostal chuť na vodku, příchod droidů mu ale radil počkat. Dobře věděl že přijde pravá ruka, ten, kdož je přímo pod Donem! Takticky se tedy přiblížil k Pompymu a potichu pošeptal.
Bazen neplň, naplň placatku!
A postavil před něj malou, sotva na pár panáků velkou placatku, která byla jeho nerozlušným kamarádem.
A trochu takticno, nikto to nemusí vědět...

Poslušně poslouchal řeč Consigliereho a nemohl skrýt jemné zklamání, že má misi, ale i silnou radost z akce, která nastane. Pohlédem změřil všechny přidělené členy.
Hmm...mohlo byť hůř...
Hned jak domluvil Al, vydal se Grubyj k droidovi aby načerpal informace, které potřeboval. Nedostatek u něj vzbudil další zklamání, ale opět také radost. Nevěděl do čeho jde a to ho částečně přitahovalo.

Dyre, Rae, Molganno...
Mávnul poručík rukou na dva muže a ženu jemu přidělenými na misi. Neztrácel čas a vydal se hned do garáží, aby si zabral dopravní prostředek. Dole zkontroloval svůj tým, jestli sou všichni přítomni a někdo se nezapoměl nahoře.
Speeder...ukáže na jedno stojící vozidlo...řídit bude...zamyslí se na chvilku a prohlédne si všechny účastníky zájezdu...Dyre.
Rozhodně a nastoupí do vozidla jako spolujezdec na předním místě.
Staré skladiště, velký vrata, vrátnice s duraocelovýma dveřma.
Shrnul dosavadní poznatky do nejdůležitějších bodů. Celou dobu si upravoval svůj oblek, který si nepěkně přisedl. Když už byl spokojený s podobou svého zevnějšku obrátil se dozadu, kde byla hlavní síla akce, móc moc ozbrojený muž, Leman Rae.
Rae se postará o vstup...a s Dyre bude hlavní úderná síla, Molganno vzadu jako podpora nebo vepředu jako zvěd...
Dá si malou pauzičku, aby všem došel jeho velice primitivní, spíše neplán.
Chceme vyslat zprávu, dejte si záležet ať to tak vypadá...a jejich šéfa zajmout, stejně jako všechny kdo budou v hiearchii trochu víc, ať je exemplární potrestání...exemplárnější...otázky, námitky, připomínky?
Dal možnost vyjádřit se týmu, který zatím stále ještě čekal v garáži.

[Jazen]

Vorzyd 5, Kantýna u kosmoportu (Anton "Tony" Corrado)

Opatrne sa vzdialim od chodby s toaletami a miestnosťou kde som bol špehovať tých troch ničomníkov
Toto mi hodí balík.
pousmejem sa nad tým, že som získal zaujímavé informácie, ktoré môžu niekomu zachrániť život. Rozhodnem sa teda pozisťovať niečo o tom Lechikovi. Obhliadnem sa po bare a nakoniec sa rozhodnem sadnúť si pri bare. Rukou kývnem na barmana, keď sa priblíži prstom ukážem, aby išiel bližšie a potom sa po tichu spýtam
Potrebujem informáciu o niekom, kto si hovorí Lechiko, alebo nejak tak. Má to byť mafián.
dopoviem a rukou nahrabem zopár kreditov vo vrecku, pomaly ich položím na pult a posuniem smerom k barmanovi.
Dúfam, že mu to bude stačiť.
pomyslím si potom ako odsuniem ruku naspäť od kreditov.

[MrTukan]

Vorzyd 5, 1. patro baru Chionti:

Al Verttigo seděl na svém oblíbeném místě v rohu baru, odkud měl výhled na celou místnost a přitom měl krytá záda, což on měl opravdu rád. Koukal se na členy rodiny, jak se seskupují do týmů, které sestavil a potom postupně opouštějí místnosta. Přitom se chvilkami pochechtával nad svou škodolibostí při výběru členů některých skupin a čekal na jídlo, které si u Pumpyho objednal.
Když jeho protokolární droid konečně přestal rozdávat dodatečné informace, zavolal ho k sobě, aby mu celkem dost příkře rozkázal připravit vozidla i zbylé droidy na akci, kterou Al naplánoval sám sobě, i když se mu do ní příliš nechtělo. Přeci jenom se cítil nejlépe uvnitř boduvy, kde bylo rizik daleko méně.

L-5YQ! Běž dolů do garáže a nech připravit jeden speeder a náklaďák. Potom se dojdi obléct, vezmi i můj plášť a taky sebou vem ostatní z mého apartmánu, kromě R3, ten ať tam zůstane a dává pozor! Počkejte na mě u vozidel, až se najím, dorazím za vámi.

Droid se zmohl jen na dost vylekané Ano pane! a hned vycupital osamocen ven z barových dveří aby zařídil vše tak, jak dostal přikázáno.

Že já hlupák si vymyslel tolik práce pro ostatní. Mohl jsem pro Gleeho poslat někoho jiného a sám jsem mohl počkat tady a uvítat ho až tady. No ale přeci jenom, to by se neslušelo neuvítat ho přímo při příletu. A navíc už mi teď nic jinýho nezbývá. Musím pro něj dojet. ještě že jsem to vymyslel tak dobře, nemají šanci mě dostat.

Zapřemýšlel Al a při poslední velice paranoidní myšlence se rozhlédl už ze zvyku kolem, jestli tam není někdo, kdo by ho chtěl právě v ten okamžik zastřelit. Když si ale vzpomněl na svůj geniální plán, jenom se pousmál a dál v klidu se sepjatýma rukama položenýma na stole čekal na Pumpyho a svůj oběd.
Předtím, než barman dorazil s už na pohled skvělým jídlem, si Al stihl ještě dvakrát notně přihnout ze své placatky "na kuráž". Jeho tajný nápoj proti paranoie trochu pomáhal a vzhledem k tomu, že sám znal kuchaře už celkem dlouhou dobu a velice důkladně ho prověřil (o Pumpym nemluvě), nebál se příliš toho, že by bylo s jídlem něco v nepořádku. Zkoumal ho jenom chvilku, než se do něj pustil. Al Verttigo byl docela labužník, takže se o pochoutku na svém talíři postaral s grácií a nikam nespěchal. Avšak protože měl tento den ještě povinnosti, nebyl čas objednat si dalších několik chodů.
Po jídle, když už v baru zbyl jenom Pumpy a to malé smrádě, co předstíralo že počítá matematiku, si Consigliere ještě jednou zavdal ze své placatky, než se zvedl a rukou pokynul svému Magna Guardovi, že již odchází. Osobní strážce vyrazil ze dveří jako první a zamířil si to důstojným a obezřetným krokem rovnou dolů ze schodů do garáže. Al ho následoval a za něj se připojili oba zbylí droidi, kteří po celou dobu střežili vchod do baru. Takto se Al nechal eskortovat až do garáže, kde již byl připravený a do černého pláště s kápí zahalený L-5YQ se zbylými dvěma droidy IG-86 a připraveným speederem a nálaďákem, který měl uzavřenou korbu, což se pro účely Alova plánu velice hodilo. Uvnitř nákladního prostoru byla překvapivě umístěna jenom jedna bedna, která měla sloužit v tomto případě jako sedátko.

Dej to sem.

Vyžádal si Al Verttigo od svého věrného protokolárního drioda druhý černý plášť s kápí, do kterého se celý zahalil, aby následně vydal pokyny svým droidům.

L-5YQ, vezmi tyhle dva a ve speederu vyražte nejkratší cestou ke kosmoportu, kde vyzvedneme Dona Leechia. Sám seď na zadním sedadle a nesundávej si kápi, ostatně chovej se tak, jak jsme to probírali už včera. Až tam dorazíte, tak zajístíte perimetr, ty však zůstaneš sedět na místě.

Počkal, až všichni tři droidi poslušně provedou, co nakázal. Bylo totž vhodné, aby speeder s jeho "dvojníkem" vyrazil o pár minut dřív, než vyrazí on sám. Případní zabijáci a pronásledovatelé si budou hledět speederu a náklaďák snad nechají bez povšimnutí. Alespoň tak si to Al naplánoval. Když se za speederem zavřely vrata, sám zamířil do korby náklaďáku a usadil se na dost nepohodlné provizorní sedátko - bednu. Předtím však ještě zaúkoloval zbytek své osobní stráže.

Vy dva budete vepředu a vezmete nás na kosmoport lehkou oklikou, abychom nejeli stejnou trasou. Nejlépe nás naveďte nejdříve směrem na industriální čtvrť a potom to stočte ke kosmoportu. Hlídejte ale čas, abychom tam dorazili včas, nemůžeme Dona Leechia nechat čekat, musíme tam být s předstihem. Až tam dorazíme, zaparkujete nedaleko našeho speederu a připojíte se k ostatním v zajištění bezprostředního okolí.

Magna Guardovi ani nemusel dávat rozkazy, protože jak dobře věděl, neměl se od Ala hnout ani na krok, a tak s ním nastoupil dovnitře korby náladního repulzorového speederu, aby si společně vychutnali nepříjemnou a dlouho cestu, na kterou se právě vydali pod vedením droidího řidiče.

Ach, ta cena za bezpečí je vážně vysoká, ale co bych pro to neudělal.

Pomyslel si Al a byl spokojen se svým šibalským plánem, a protože byl přesvědčen, že ho nikdo nemůže prokouknout, byl v klidu a bezpečí snad až do příjezdu na kosmoport kde, chtě nechtě, bude muset vystrčit hlavu na denní světlo.

[Pedroidon]

Vorzyd 5, 1. patro baru Chionti Ped'ro Do'in

Po vyslechnutí rozkazu pouze lehce přejdu ke stolku s pitím, pokývnu Stanleymu, jelikož se už budeme muset vzdálit.
Tak to bude zajímavé...
zhodnotím si osobně rozdělení skupin.
Takže to máme...Ochlast-, ehm, poručíka Gelayeva, který exemplárním příkladem, hlavně v tomto opil..., podnapil... ožral.. do háje! V podroušeném stavu pochopí jako umučit každého kromě toho, co máme zajmout.
Potom kazatele, kterýho doprovází postelová vražedkyně a bezcitný klon...
Potom celkem normální skupina, která je ovšem divná tím, že je normální...
Já s bráchou,
bezpečák zaručující bezpečnost,
a paranoik s tou borkou od Elisy? Co to jako má být?
Zeptám se sám sebe, abych prozkoumal barvu vína, zatočil sklenicí a okusil vůni, napil se a poválel na jazyku. Poté bych gurmánksy dopil celou sklenici.
Sakra, Tarapacku tady mají dobrou, rozhodně ji nešidí.
řeknu si, ale to už mě Consiglieriho pohled vyprovodí z místnosti. Vezmu si doutník, pouze abych usoudil, že do prádelny bych se neměl dostavovat v brnění a nechám si tedy oblek. Taktéž usoudím, že v zakouřeném obleku se tam prostě také jít nehodí a tak pouze zaskočím na toaletu, vykonám nezbytnou potřebu a namažu se hydraačním krémem.

[Stanley]

Vorzyd 5, 1. patro baru Chionti (Stanley Molganno)

Keď sa ku mne prihovoril ten jeden twilekčan tak som už vedel že je dobre.
Zdravím brat môj. Moje meno je Stanley... Stanley Molganno.
... a podal som mu ruku.
Hneď po ňom došiel druhý twilekčan.
Zrejme to bude jeho brat.
Zdravím brat môj. Stanley Molganno. Teší ma.
Pôsobili drsne ale sympaticky. Chviľku sme sa rozprávali a došiel ešte jeden člen, tento raz človek... nooo ehmm aspoň sa to podobalo na človeka.
Zdravím... ano to som ja. Veľmi ma teší.
Moc som nerozprával. Skôr som sledoval dianie okolo seba. Ľudia prichádzali a bolo ich tu už celkom veľa. Jeden pôsobil sympaticky, druhý vážne (na nich aj bolo vidieť že sú dôležitý členovia gangu), iný boli hroziví.
Pán Pumpy... hehe jak blbo to znie ...dajte mi ešte jednu.
Zaujalo ma jedno dievča ktoré nesedelo ďaleko odo mňa a niečo si písala na papier. Asi sa učila. No nie to bolo zaujímavé. Zaujímavé pre mňa bolo že ako sa dostalo malé dievčatko do jedného najnebezpečnejších gangov. Pri nej sedela žena. Asi to bola jej matka lebo sa oňu starala. Vypadala celkom sympaticky. Ale to nič nemenilo aj na dojme drsňáčky. Veď bola dvakrát tak vybavená jak ja. Zbrane mala úplne všade.
Pomaly som si vychutnával whiskey, ktorá mi naozaj veľmi chutila. Vnútorne ma zohrievala a ukľudňovala.
Zrazu sa rozleteli dvere.
A toto je čo za banthu.
Vtrhol taký veľky obor, no mne sa zdalo že je to človek ale ten chalan mal určite gény (dávnu rodinu) pouličných mixov. Veď to nieje možné aby také niečo veľké existovalo v ľudskej podobe.
Koľko môže mať... takých 150 kg. Hmmp nečudoval by som sa.
Vo vnútri sa obzeral ako keby 3 dni sa nevysr... noo neurobil potrebu a hľadal záchody. Pôsobil nervózne.
Čo pozerá na tú stoličku???!...veď sa pod ním zlomí.
No a jeho hrubí hlas...
Uff no sním by som holoBiliard nechcel hrať.
Potom neskôr vošiel jeden taký plešatý muž ktorý mal frňák veľký ako bryndarský vták horský zobák. Ale pôsobil zábavne takže to môže byť v pohode chlapík.
Vošla aj jedna veľmi pekná ženská ktorá pomalým, chutným krokom zaujala všetkých naokolo. Jej vlasi, jej oči...
AAAARGH tak to je kosť!
No a ešte mnoho ďalších zaujímavých a tajných osôb sa tu nachádzalo.
Keď už konečne došla pravá ruka rozdať úlohy, tak ma prešiel mráz.
Ja neverím...skoro najdôležitejšia osoba mi osobne dá úlohu.....tak čo mi také dá. No som zvedaví.
Keď vysvetlil jednu z najdôležitejších úloh tak som sa modlil aby som ju dostal ja.
Prosím, iba jedno malé meno, povedz to meno, povedz že Stanley. Prosiiiiim...
V duchu som nedočkavo dúfal..... a povedal moje meno.
AAANO SUPER!!!!
Keď dohovoril tak ja som si v rýchlosti ešte jednu zapálil.
Noo keď tam bude ten buldozér a ta drsňáčka tak to máme vyhraté. Navyše ešte aj jedného excelentného poručíka máme. Proste super!
Dopil som whisku a na pokyn poručíka Gelayeva som šiel za ním.
Zobrali sme si speeder a vyrazili.
Joooj ja som mal jazdiť! Veď predsa žena za volantom, speeder bez vodiča
Zasmial som sa v duchu. Potom som pozorne počúval informácie o úlohe.
Joooj super konečne na nejakej poriadnej misii
No dobrá nálada ma teda prešla keď som sa dozvedel že aké budem mať postavenie.
KURŇA! Konečne dostanem poriadnu úlohu a ja budem iba nejaká podpora!
Nadýchol som sa a s veľkou ťažkosťou som odpovedal.
N-Nie..... Všetko je jasné

[East.Wood]

Vorzyd 5 - 1. patro baru Chionti (Luca "Abbé" Lugano)

V duchu jsem se začal modlit. Ne snad proto, že bych dostal strach, ale přišlo mi, že na návštěvu kasína tu máme jinačí kádry, kteří by lépe zapadli do prostředí hazardu, nežli já. Asi jsem se spletl...

To doupě neřesti, kde chlast a holky jsou samozřejmostí a kde se hraje od rána do noci a pak zas do bílýho rána, to semeniště zločinu a podvodů mám já napravit a přívést na správnou cestu? Starej se musel zbláznit!

Pomalu vstanu od baru, Pumpymu taktně naznačím, aby už nenaléval a začnu si prohlížet svou novou partnerku.
Tedy ne, že by Ailla nebyla kus, každej s chlapů se moh vždycky přerazit, aby jí pozval na skleničku. Ale pro mě coby duchovního pastýře neexistovalo potěšení z ženské společnosti, musel jsem zapudit jakoukoliv myšlenku na hříchy tohoto druhu. Jaká škoda...
Pak tu byl ještě muž, kterého Consigliere oslovil číslem. Popravdě jsem ho moc neznal, přibyl do naší rodiny teprve nedávno, ale říkalo se o něm, že lepšího zabijáka člověk aby pohledal... No, uvidíme!

Došel jsem k těm dvěma a pokynul rukou.
"Zdá se, že máme před sebou rutinní záležitost, přesto buďte ve střehu, Aillo! Zdá se, že se to může zvrtnout v docela nechutnou akci. Já se nyní půjdu převléci do příhodnějšího oděvu, počkejte na mě před barem..." oznámil jsem dvojici a odešel do druhého patra, kde jsem měl menší kamrlík s jednou postelí a skříní na oblečení. Někdy jsem přespal, to když se Pumpyho "zpovědi" protáhly do pozdních nočních hodin...

Již za pár chvil jsem se zjevil na promenádě před barem Chionti, oblečen do své slavnostní róby, která padala až na zem, byla temně karmínové barvy a stejně tak pokrývka hlavy ve tvaru nízkého zploštělého válce. Jednoduchý úbor duchovních...
Svou vycházkovou hůl jsem tentokráte nechal v baru, přece jen jsem měl po boku dva ochránce, na které bylo možné se spolehnout, pokud by k něčemu došlo. A já jdu přece pouze hlásat slovo boží...
Pohledem jsem těkal po své ochrance, zda je stejně připravena, jako já. Byl jsem rozhodnut vyrazit do kasina pěšky, malá procházka nikdy neuškodí...

[Xavier]

Vorzyd 5 - 1. patro baru Chionti (74)

Když jsem uslyšel co jsem dostal za úkol chtěl jsem prostě a jednoduše odmítnout. Mám své standardy.
Pak jsem ale nakonec mlčel, nepatřičný úkol dostali všichni a zaplatit si to nechám jako svou obvyklou práci, tedy za značně více peněz než se za takovouto práci dostává.
To byl ale konsiglieriho problém, to on si chtěl šplhnout u dona.
Vstal jsem a po pár slovech kazatele se rovnou vydal dolů.
Svou standardní výzbroj jsem měl stále u sebe, takže trocha výbušniny, injekce s jedy a uspávadly, strunu i blaster, pro kufřík s E-11s nemělo cenu chodit, tu nebudu potřebovat.
Dole jsem počkal až kazatel sejde dolů převlečen, já jsem chodil společensky upraven stále.
Mohl byste mi prosím prozradit, jaké hry se tam hrají a jaká jsou jejich pravidla?
Otázal jsem se ho. Nikdy jsem totiž nehrál, nezajímalo mne to a v kasinu jsem zatím jen procházel zabíjet, a her jsem si nevšímal.

[Ryen]

Vorzyd 5, Továrna na komponenty: (Affaia Kaer)

Protočím oči nad nevrlostí vedoucího. Samozřejmě tak, aby to nezpozoroval. Dorazí mne ovšem až jeho hláška ve skladu:
"Tohle je skladiště, skladujeme tu věci" - to by blbej neřekl...
Na výrazu ovšem nedám nic znát a jakmile mi ukáže terminál, přesunu se rázným krokem k němu. Strávím jeho prohlížením dost času na to, aby to nebylo podezřelé, ovšem zbytečně kontrolu neprodlužuji. O dost víc mně totiž zajímá velikost místnosti, která zcela určitě nesouhlasí s tím, co mám v papírech.
Že by?
Po kontrole terminálu si tedy ještě postupně projdu celé skladiště. Samozřejmě předstírám, že provádím běžnou prohlídku, ovšem ve skutečnosti vždy, když od mne twi'lek odvrátí zrak, téměř neznatelně zaklepu na stěnu skladiště. Předpokládám, že zjistím, že stěny jsou duté, ovšem i kdyby ne, musím to tu prozkoumat. Ale nejdřív se musím zbavit mého průvodce. V hlavě už plánuji jak to udělat.

V pořádku. Takže teď už jen v rychlosti projdeme šatny personálu a skončíme v konferenční místnosti. Potom podepíšeme, že prohlídka proběhla v pořádku a rozloučíme se. Bohužel nemám dnes na starosti jen vás.
prohlásím směrem k mému průvodci a pokud nemá námitek, nechám se od něj doprovodit do šaten. Vsadila bych sto kreditů, že se mu právě ulevilo, když zjistil, že se kontrola chýlí ke konci.

Každopádně až vejdeme do šaten, tak i tam provedu standardní prohlídku a pokud nenajdu žádné vážné nedostatky ani nic podezřelého ohledně mé tajné mise, zbytečně to nezdržuji.
Ovšem na závěr se obrátím na mého průvodce.
Dobře. Dříve, než se odebereme k závěru prohlídky, požádám vás, zda-li byste mi mohl zapůjčit jeden z pracovních oděvů,
ukáži na visící obleky zrovna, když se nacházíme v dámských šatnách.
Poslední dobou při prohlídkách provádíme namátkové kontroly přítomnosti nebezpečných látek v pracovním oděvu zaměstnanců. Nedávno jsme totiž měli pár případů, kdy dělníci pracovali v oblečení nasáklém zdraví škodlivými látkami. Věřím ale, že to určitě nebude i váš případ, proto u nás provedeme potřebné testy a oděv vám obratem zašleme zpět.
Samozřejmě si teď vymýšlím naprostý blábol, ovšem nepředpokládám, že by měl vedoucí chuť volat na vedení hygieny, aby si to ověřoval. Každopádně poté zamíříme do konferenční místnosti.

[Jordi Linx]

Vorzyd 5, Kantýna u kosmoportu:
Tony, spokojen se získanými informacemi, vyrazil k barmanovi a gestem naznačil, že si chce objednat, jen aby využil bližšího přístupu barmana k tomu, aby položil otázku. A samozřejmě podnítil barmana několika kredity, které byly pomalu, ale jistě posouvány barmanovým směrem.
Barman se na Tonyho podezřele podíval, poté se ohlédl po okolí, než se přiklonil o něco blíže.
Jestli myslíš Leechio, tak se o něm říká, že to má být nějaký nový mafián, kterého zlákala zdejší kasína. Někteří jeho lidi už mají nějaký podnik na druhé straně města.
načal odpovědět a co možná nejméně nápadně začal hrabat po kreditech, ale pouze polovině kreditů to bylo dovoleno přejít, když jsi zbytek zablokoval. Bylo jasně vidět, že ví ještě něco a barman sice nejprve střelil zlým pohledem, ale nakonec to vzdal.
A ten by měl teď někdy brzy dorazit, ale ... ne všem se to líbí. Když jde o kredity, tak se každý snaží nahrabat si pro sebe, že ?
odpověděl a pokusil se na konci trochu zazubit, což ti nakonec umožnilo pustit zbytek kreditů a barman je spokojeně shrábnul.
-------------------
Kolo normálně pokračuje, pouze dávám tímto Jazenovi možnost druhé odpovědi v kole, stejně jako bych k tomu rád pobídnul případně některé další u nichž se to hodí(většinou poručíky reagující na dotazy svých lidí - či případné diskuze mezi členy).

[Atalon]

Vorzyd 5, okolí baru Chionti: (Ailla Avalla)

Lugano i podivínský vrah splnili do puntíku mé předpoklady, oba byli... no nepoužitelní.
Že se to může zvrtnout? Tohle mi udělal určitě naschvál! Jeden se tváří že neví nic o ničem, nebo nejlíp že tu vůbec není. A druhý pro změnu že je úplně mimo. Výborně, nemluvě o faktu že jeden z nich to celé má vést. Tohle se nemůže zvrtnout, tohle se musí podělat. No ano, musí, tak hlavně mysli. Jestli se to zvrhne, buď co nejdál, ale udělej svou práci, hmm že bych z nich udělala návnadu?...
Myšlenky plynuly a můj prvotní plán vměstnat své návrhy byl rázem tatam. Udělat to totiž tak aby to nevypadalo jako plnohodnotné převzetí celé akce, by potřebovalo nejmíň Jediho. Nezbývalo než se co nejlépe připravit na všechno a doufat, že z celé akce nebude cirkus, tedy extra velký cirkus, protože vyhnutí se v tomto složení jakémukoli cirkusu mi přišlo naprosto nemožné. Klidně jsem položila prázdnou sklenku na bar a odpověděla hřejivým úsměvem Luganovi. Ladně a klidně jsem následovala svého dočasného společníka numerického označení ze schodů ke vchodu kde jsem ho s jemným pousmáním opustila a stejně ladným krokem zašla až za roh, teprve tam jsem naplno využila volnosti svých šatů a rázně vyrazila ke svému příbytku. Tím byl apartmánek v obytné budově hned za barem, ta sloužila pro střední a vyšší třídu především místního obyvatelstva, což skýtalo hned několik výhod. Především takřka dokonalé soukromí na něž si místní potrpěli skoro stejně jako já.

Můj byt se nacházel v jednom z vnitřních pylonů základní stavby určené především střední třídě, nedalo se říct že by to bylo nějak velkolepé ubytování, tři pokoje i když dost rozlehlé, žádná okna, jednoduchá konstrukce. Ale bylo to ubytování přesně podle mého, s pár úpravami se dalo předělat na cokoli co člověk zrovna potřeboval a navíc za velmi příjemnou cenu kterou dokonale pokryla jediná výplata za mou poslední akci na Gale, takže bylo moje. Jednou z jeho předností kterou jsem teď zvláště ocenila byl dobrý a rychlý přístup od zadního vchodu domu, pravda člověk se aby ho dosáhl musel dost podrobně seznámit se spletitou sítí místních chodeb ale to nebyl problém, spíše další plus.
Okamžitě jsem zamířila do jednoho z vedlejších pokojů, byl zařízen do něčeho kombinujícího pracovnu a tělocvičnu a pokud člověk věděl kde, skrýval nejedno zajímavé překvapení. Mě zajímala především kabelka ve skříni vybavená základními potřebami každé ženy, které jsem ihned také zkontrolovala.
Zrcátko s datakartou, pudřenka se selekční rušičkou signálů, programovatelný mikropočítač v malování a brož s vysílačem. No a samozřejmě spousta dalšího kosmetického harampádí. Hm kdy jsem k tomu všemu vlastně přišla?...
Otázka samozřejmě směřovala k vybavení spíše pracovnímu, to ostatní bylo z místního vybraného kosmetického podniku, no vlastně z několika, ale zbytek byl léty nasbírané dědictví z akcí vyžadujících si mé kultivovanější já a notnou dávku utajení k němuž se pracovní náramky prostě nehodily. Vzpomínkami jsem je všechny prošla a směsice úsměvů, úšklebků a zvážnění by asi komukoli řekla jaké byly, ale tady nikdo nebyl.

Stejně rázně jsem vyrazila i z bytu, nechtěla jsem nechat svou společnost čekat.
Uvidíme v co se to vyvine. Upravit programy zvládnu na místě jestli bude potřeba. Ale dost pochybuji že se dostanu ke hraní, s tímhle složením se druhá možnost vlastně nabízí.
K baru jsem došla za moment, má rychlejší chůze není tak působivá na oko, ale rozhodně vyniká svou rychlostí. Opět jsem kousek od rohu zpomalila, překontrolovala svůj zevnějšek a upravila drobné nedokonalosti, znovu dokonalá jsem pak ladně vyšla ke stále čekajícímu společníkovi.
Šla jsem si pro kabelku.
Dodala jsem nevinné vysvětlení když mě přejel očima nevidě rozdíl.
Ano a rozhodně ti nebudu vysvětlovat jak důležitá může být.
Dodala jsem pro sebe a velmi nevině jsem se usmála. O vteřinu později vyšel z baru i můj druhý společník a dočasný vůdce, ale především má další dobrá záminka pro infarkt.
Co to? No sakra... Tak jestli s tímhle vlezeme do kasina tak po nás začnou nejspíš střílet ještě než zjistí kdo jsme. A já jim to asi nebudu brát za zlí.
Přejedu očima znovu róbu Luca Lugana a spotřebuji všechny své duševní síly abych si udržela klidný a milý výraz s trochu přihlouplým a soucitným úsměvem od něhož si v této společnosti jaksi nemohu pomoci.
Kdo normální se na podobnou akci takhle obleče? Co tam chce udělat? No, na druhou stranu kdyby přislíbil majiteli své častější návštěvy pokud nezačne platit... to by možná i vyšlo.
Konečně jsem se zbavila onoho soucitného úsměvu, tedy aspoň z části, té kterou vystřídal jeho škodolibý příbuzný. I když ani ten se málem nezdržel dlouho, nebo pro to aspoň dělal všechno náš vražedný kolega. Jeho otázka mě málem uzemnila.
Tohle je zlý sen! Ano, rozhodně. Prosííím.
Bohužel mé toužené probuzení nepřicházelo, i když na druhou stranu od mdlob jsem nebyla nijak daleko.
Dobře, první plán s podváděním padá. Přesvědčit kohokoli že tihle dva jsou profesionální hráči, to by bylo snazší je všechny přesvědčit k sebevraždě. Takže zbývá druhý, no co.
Znovu pohledem přejedu po obou svých společnících.
Ale i ten bude, hoodně zajímavý. Tohle není sen, tohle je definitivně noční můra.
Klidně se usměji a vší silou zachovám milý výraz tváře i těla.
Jestli tuhle práci odvedu, tak budu chtít prémii a to rovnou od Dona Leechiho. Už jen abych viděla jak se bude tvářit na způsoby vedení svého zjevně už senilního rádobyzástupce.
Pomalu se zařadím s menším odstupem za kazatele.
Doufám že aspoň náš svatý muž tuší kam jdeme, i když do kasina by ho ten jeho bůh dovést i mohl. Tam ho volají asi často.
Ano udržet se v této situaci nesarkastická byl úkol nadlidský, takže jsem skutečně doufala že se omezím jen na jeho vnitřní projevy. Do odpovědi číselnému kolku jsem se míchat nehodlala, rozhodně ne pokud mě do ní někdo přímo nezatáhne, což ale bylo dost pravděpodobné.
Jestli se mě zeptají na odpověď dobře. Ale jestli mě pak ten pánbíčkář začne poučovat o hříšnosti hazardu, tak už se vážně naštvu.
Znovu jsem zhodnotila své vyhlídky a začala se podle nich zařizovat, můj plán potřeboval úpravy o tom nebylo pochyb.
Dobře, tak v této sestavě rozhodně nemůžeme přijít, že chceme mluvit s majitelem. To by bylo jako Wookie na Hapesu. No asi bude vážně nejlepší se rozdělit, otázka je jestli jim to říct, nebo ne. No podíváme se jaký plán má náš vševědoucí, nebo aspoň jeho levá noha v hábitu.
Jaký je plán, otče?
Zeptám se tiše a až překvapivě mile.
Dobrý, uklidnila jsem se rychle, sice teda představa zabití svého doprovodu, nebo jejich ponechání brutální smrti je metoda kterou bych vysvětlovala dost špatně. Ale vysvětlovat jí nemusím a funguje tak co.
Mimochodem, moc vám to sluší.

[Gnost Kohn]

Vorzyd 5, 1. patro baru Chionti Marcus "Rinzler"Castor

Z informací zjistím, že budu jednat s Durosem...
Zajímavé... modrásky jsem dlouho neviděl.. no přesvědčování má mnoho fází..
Nad myšlenkou se usměju a začnu vysvětlovat pilotům plán...
Takže... bod jedna našeho plánu.... bereme swoopy, nechce se mi chodit... bod dva mého plánu.... mluvím já, vy až po tom, nebo když vám řeknu..
bod tři je spíše když, ale žeknu ji taky... když se bude střílet střílíme taky..
bod čtyři, kdybych musel zatlačit, tak vy hrajete hodný poldy....
Myslím, že jsem řekl všechno.. poprípadě řeknu.. rozumíte?
Zeptám se pilotů a vyrazím směrem
Grubyj bere speeder, kazatel jde pěšky.. super.. zbyde na mě...
Pojedete za mnou, do obchodu vcházím první já a vy dva se dohodněte..
Oznámím ještě podřízeným..