Akademie Síly

Neznámá planeta - neznámé místo

Transport se sedmi cestujícími na palubě se pomalu blížil na místo určení. Nikdo nevěděl kam, nikdo nevěděl proč ale jedno je spojovalo. Síla a tíha okamžiku, který jak se zdálo rostl každým okamžikem. Všichni byli usazeni na na pohled pohodlných sedadlech, ale zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by se jim pohodlně sedělo. Největší klid vyzařoval z červeně-bílého astromecha, který nečině postával v koutku opodál.

Poslední co si těchto sedm mužů pamatovalo byla pozvánka do jakési frakce a následný přesun do transportu Republiky. Vše proběhlo rychle a tiše. Žádný z nich neznal ostatní a ti zase neznali jeho. Transport pojednou vyskočil z hyperprostoru a nabral přímý kolmý směr. Rozblikalo se červené světlo a malý droidík počal vytřeštěně pištět. O pár okamžiků později se ale střemhlavý let vyrovnal a transport pokojně přisdtál na pevné zemi.

Sotva se otevřely dveře astromech v poklidu vyjel na otevřené prostranství, jenž se vzápětí ukázalo jako pustina obrostlá džunglí…

____________________________________________________

Pořadí: Velitel – Team

Neznámá planeta - neznámé místo

Z hyperprostoru vystoupil lehký republikový frachťák a namířil si to na orbitu nejbližší planety. Střemhlavý let pilot vstřídal za zdánlivě hladké přistání, takže jediný, kdo měl důvod k emocionálnímu vypětí, byl malý červenobílý astromech, který byl v nákladovém prostoru připraven k akci stejně, jako sedm mužů rozličného vzhledu a vzezření na sedadlech pro cestující.

K akci možná připraveni byli, ovšem co je čeká a nemine v příštích hodinách, možná dnech, nevěděl ani jeden z nich...

Planeta, kde plavidlo přistálo, nebyla ničím vyjímečným ve světech Jádra stejně, jako v divokém vesmíru - džungle, obklopující loď, byla hustá, po stopách civilizace ani památky, zvuky přírody odevšad slyšitelné a do toho sedm statečných mužů a jeden malý droid. Skupinka i s pilotem vystoupila z lodě a čekala, co se bude dít...
Jako první promluvil nedočkavě pilot: "Pánové, myslím, že byste měli vyslechnout instrukce a zařídit se podle nich! Musím hned letět zpátky a nezdržovat se déle, než je nezbytně nutné..."
Když se setkal jen s nechápavými pohledy jednoho na druhého, vystoupil proti mužům, přešel k astromechovi a aktivoval nějaké tlačítko. V ten moment se před robůtkem zjevil kužel modrého světla a v něm se objevila postava...
Rozeznatelné bylo, že se jedná o moncalamarijce v uniformě Republiky.

"Pánové! Jak vidím, jste kompletní a připraveni k jakékoliv akci. Tato skutečnost mě naplňuje optimismem, že naše organizace se možná brzy rozroste o několik schopných mužů. Záměrně však neříkám o sedm chlapů, jelikož je těžko předvídatelné, kolik z vás se vrátí z akce v jednom kuse..."

Dramatická pauza byla pro muže zřejmě jako věčnost.

"Ale abychom se dostali k věci: Mám pro vás úkol, který prověří, zda jste hodni nastoupit do našich řad.
Droid série R-5, který vám nyní vysílá zprávu, bude vaším jediným společníkem. Pilot má rozkaz vrátit se na základnu, jakmile dostanete veškeré informace. Transport k návratu se dostaví po splnění mise.
Jak jsem byl informován, je mezi vámi Mandalorian a dva anzatští bratři. Zbytek týmu pak tvoří lidští členové. Jsem si jist, že byste byli neohroženou jednotkou v boji, ale připomínám, že jste se nehlásili do armády! Nebudete tedy potřebovat nic víc, než ruční malé blastery plus jeden vibronůž pro každého. Ty máte pouze na obranu! Zbraně najdete v prostoru pro zavazadla. Další instrukce dostanete na souřadnicích, které vám zadá R-5. Ten má také holoprojektor, takže ve vyjímečném případě se se mnou lze spojit, ovšem věřím, že to nebude třeba.
Až dosáhnete určeného bodu, spojíte se se mnou a dozvíte se víc. Prozatím vás ochraňuj Síla, jak říkají Jediové..."
Poslední slova pronesl velící důstojník s pobaveným výrazem ve tváři, což ovšem ve vizuální zprávě nebyl dost dobře patrné...

Mezitím bylo slyšet zahučení, jak na nebe vzlétl frachťák a mizel v atmosféře. Skupina zůstala sama s pískajícím astromechem a chabou výzbrojí uprostřed neznámé džungle a nejspíše netušili, co mohou v nejbližších chvílích očekávat!

Neznámá planeta,neznámé místo,neznámý čas

Celý let byl zvláštní.Pořád jsem měl na sobě uniformu důstojníka Ligy Osvícených a žádné narážky,posměšky a dokonce ani pokusy o antentát.
Mám z toho blbej pocit.
Řekl Sergej cirka pět minut před přistáním na dost divné planetě.Chtě nechtě jsem s bratrem musel souhlasit.
Z tepla Coruscantu nás poslat na tohle divný místo...co nadělám.
Loď dopadla na zem a spustila se rampa.
Džungle?Tady by měla trénovat vojenská jednotka,ne skupina obránců míru!
Díky zkušenostem z akademie Ligy Osvícených jsem na sobě nedal nic znát.Po chvíli začal astromech spouštět nahrávku.
Snad vím,kdo tu kolem mě je.
Řeknul jsem si v duchu.
Zbraně?
Už jsem si byl téměř jist,že jsem se přidal ke speciální vojenské jednotce.
Počkat,počkat,to budu bojovat po boku jediů?
Na nepatrnou chvíli jsem nasadil zlostný pohled.Polovinu života jsem strávil bojem proti tej špíně a nyní s nimi budu spolupracovat?Na druhou stranu to byla lepší zábava než utíkání před mafií.
Sebral jsem jeden z posledních blasterů a umístil ho do připraveného pouzdra,který jsem tam měl už od dob co jsem sloužil proroku Dimitriji Zovčákowi.
Co má celá tahle maškaráda znamenat?
Tahle otázka mě bude určitě trápit ještě dlouhou dobu.A jak to vypadalo Sergeje trápila už notnou chvíli.

kdesi a kdysi na neznámé planetě

Transport po nekonečných hodinách letu konečně přistál na nezalesněném místě džungle.Postavil jsem se mimo šestičlenou skupinu lidí a z dálky pozoroval nahrávku,kterou právě přehrával astromech.
Snad nás na tomhle místě nebudou mafiáni ani ti pošahaný Osvícenci hledat.
Nahrávka neobsahovala žádné důležité informace.Skoro všichni se po dokončení přehrání nahrávky nahrnuli k nákladovému prostoru.Pohled mi uvízl na jednom zvláštním muži.Zřejmě to byl onen mandalorian,o kterém ten divný calamarianec mluvil.Bratr mi mezi tím přinesl blaster a dva vibronože.Jeden měl být původně pro něj,ale podle pravidel těch Osvícenců,které pořád dodržoval už neměl právo na chladné zbraně.Pořád byl zdrcen z toho,že přišel o světelný meč.Ale naštěstí to na sobě nedával znát.Odhrnul jsem plášť a za záda kalhot umístil blaster.Nože jsem dal za úchytky pláště.

Neznámá planeta-neznámé místo

Rampa se spustí na zem a mě se zobrazí krása džungle.
Džungle!
Tohle bude zábava.
Vyslechnu si nahrávku od astromecha.
Hm... takže dva anzatští bratři?
To bude zajímavé.
Zbraně?
Tohle... že jsou zbraně?
Vezmu si malý ruční blaster a strčím si ho do pouzdra, zatímco vibronůž za opasek.
A ještě ke všemu je prý použít pouze v obraně.
Myslím, že by ten calamarijec měl poznat mandalorianskou obranu.
Stoupnu si trochu mimo od skupiny a vyčkávám...

Neznáma planéta, neznáme miesto ( Jett Voss )

Po dosadnutí transportu na zem sa prebudím zo spánku, trochu sa oklepem a pretrem si oči
No konečne, neznášam takéto dlhé lety.
pomyslím si a pri vystupovaní si obzriem posádku.
Anzati, mandalorián a mon calmari. Výborne.
po vystúpení z lodi sa pridám k skupinke, ktorá stojí okolo astromecha. Po vypočutí odkazu sa poriadne rozhliadnem.
Džungla. Teplo. Mierny vietor.
poviem si v hlave a snažím sa načúvať okolitej prírode, keď začujem zmienku o zbraniach spozorniem a po skončení briefingu sa ležérnym krokom vydám smerom k bedničkám s výzbrojou odkiaľ si vytiahnem puzdro na blaster, blaster, a vibronôž. Následne si púzdro pripevním k opasku a potom cvične zamierim blasterom do prázdna. Nastavím si mušku podľa svojho, pár krát otočím blasterom na prste a zasuniem ho do puzdra. Potom sa pomaly vydám smerom k astromechovi a po ceste si pohadzujem vibronôž.
Slabá výstroj, ale čo sa dalo čakať od mierových jednotiek.
pomyslím si a zakrútim hlavou, potom svoj nôž zasuniem taktiež do puzdra.
Čo by som dal za svoju osvedčenú DC-15x a S-5?
zadívam sa do diaľky, keď podídem ku skupinke tak uznaním kývnem na mandaloriána a spýtam sa
Tak čo ďalej?

Někde na mě neznámém místě. (Gaheris Rhade)

Většinu cesty přemýšnením nad tím jestli jsem doma vypnul sporák a uvažováním nad tím proč tady vlastně jsem.
Vyjdu jako ostatní z lodi, vyslechnu si zprávu od droida, seberu zbraně a sednu si. Pohlédnu na naši "skupinu", následně z uniformy vytáhnu lahvinku osobní zásoby alkoholu, loknu si a zase ji vrátím na své místo.
Bude malér, taková sebranka, a k tomu jsem tady já.
Pouzdro s blasterem si připnu k pasu a nůž strčím po levé ruce. Blaster vytáhnu a začnu si ho prohlížet.
Mandalorian.... s tím problémy nebudou..... lidi..... anzati, osvícenec.
Zamířím blasterem na oblohu, trochu níž na osvícencova záda.
No..... může se ještě hodit a nevím co by na to řekli ostatní.
Poškrábu se blasterem na čele, dám ho pod paži a lehnu si.
Jo no, taky by mě zajímalo co teď.
Promluvím a podívám se na naši bandu.

Na neznámém místě (Kevin Thran)

Švábi... Malí, vystrašení švábi. Pomyslel jsem si, když jsem se rozhlédl okolo sebe.
Plačící děti, kterým právě sebrali jejich oblíbené hračky.
Fascinující kolik se toho dalo vyčíst z kamených nic neříkajících obličejů....
Plavidlo začalo strmě klesat ovšem za pár chvil let vyrovnalo. Pohled mi ulpěl na jednotce R5, která snad celou situaci zvládala nejlíp z celého osazenstva piloty ovšem vyjímaje. Zdálo se, že celý tenhle podnik berou spíše jako šanci se pořádně pobavit na náš účet.
Astromech a piloti komedianti? Čím dál tím líp...

Loď přistála a první kdo se vydal směr východ, byla pojizdná plechovka. Nechal jsem ty nedočkavce vylézt ven a byl jsem mezi posledními kdo se ocitl venku. Opodál jsem si přičapnul a vzápětí si vyslechl proslov muže co to měl všechno evidentně na povel.
Pistole a nůž? Co jsme, kuchaři v terénu?
Pravda ovšem byla že se jednalo o cvičení.
A v realitě si musíte poradit se vším co vám okolnosti připraví... S touto myšlenkou jsem převzal vybavení a čekal co bude dál.

Vše neznámé (Yush Nets)

Cesta byla dlouhá a nezajímavá. Letět bůhvíkolik hodin na neznámé místo? Zajímavý způsob tréninku. Již jsem začínal být netrpělivý.
Co po nás chtějí, že nás potřebují vláčet tak daleko?
Jediní naprosto vyrovnaní žijící tvorové byli piloti. A ta plechovka - R5 - se nedá označit za žijícího tvora. Maximálně za neexistujícího.
Budu raději ticho. Je to tu samé prazvláštní patrónstvo. Mohl bych prokecnout něco velmi nehezkého - pro někoho z nich něco velmi nehezkého - a kdo ví, jak bych skončil?

Po přistání na nic nečekám a netrpělivě vystupuji z frachťáku.
Frachťáku? Pořád si na ten název nemohu zvyknout.
Oděn ve svém typickém rouchu - trochu odlišném od toho prostého hadru Jediů - si poslechnu briefing. Následně si vezmu blaster a vibronůž ze skladovacího prostoru. Dávám při tom pozor, abych neodhalil svůj světelný meč, což při jeho velikosti není snadné.
Tak oni požadují pouze užití slabých zbraní? Dobrá, tak tedy při této misi jej nebudu používat.
S povzdechem se otočím ke skupince a prohlédnu si ji ještě jednou, ačkoli jsem sledováním těch 6 postav strávil celou cestu.
Myslím, že již jsme připraveni. Jaký je úkol, kdy vyrazíme?

(Major Wosz - Ann Botha)

________________________________________________________________________________________________________________________________

Rakaa IV - pobočka DOP


Major Wosz seděl ve svém křesle a probíral se materiály, které se týkaly všeho možného. S práce ho vyrušil červený puntík, který na jeho soukromé lince značil soukromý hovor. Po přijetí se na obrazovce objevil důstojník a tvářil se velmi nejistě:

Pane majore, máte tu návštěvu. Prý si s vámi přeje promluvit z pověření Rady rytířů Jedi.
Osoba stojící pár kroků od důstojníka se tvářila neutrálně až nezúšastněně. Modré oči prozrazovali hluboký klid a rozvahu. Což se však ale mohlo kdykoli změnit...

Pořadí: East - Lan

Rakaa IV - pobočka DoP (major Zeenon Wosz)

Majora Wosze z úvah probral signál komunikačního zařízení.
Hmm, čekal jsem někoho z Jediů, ale ne tak brzy...
"Seržante, vyřiďte našemu hostu, že je očekáván." promluvil a vypnul obrazovku.

Téměř ve stejný okamžik se ve dveřích objevila osoba, nevysoká, ale zvláštním způsobem vyzařující respekt a úctu. Major se nahnul ve svém křesle dopředu a pohlédl na kráčející návštěvu.
"Vítám vás na Rakaa IV, rytíři Jedi. Jsem si jist, že vás sem přivádí starost nejvyšší Rady o působení naší organizace... Mé jméno je Zeenon Wosz a v podstatě tady tomu velím."
Major se neubránil lehkému úsměvu, při němž si mnul své vousy.

Mlčky poté pokynul osobě, teď již znatelně ženě z rasy zvané Elomin, aby se usadila naproti němu. Pak pokračoval:
"Abych pravdu řekl, čekal jsem více podpory od republikových úřadů ohledně našeho utajení, čímž se dostáváme k tomu, že Rada původně neměla být informována o naší činnosti. Tajná bezpečnostní složka pořádkových sil by měla zůstávat v utajení, aby tak mohla lépe plnit svou funkci.
Na druhou stranu jsem však rád, že řád Jedi bude moci dohlédnout na naši věc, abychom společně mohli hodnotit způsobilost naší frakce jako výbornou!"

Major se opřel do opěradla a aktivoval komlink.
"Seržante, přineste prosím podklady pro naši misi. A když už sem půjdete, doneste nám stimkávu..."
Wosz zvedl zrak k elominské Jedi: "Sladíte?"

Stíhač Delta-7 Aethersprite, cesta na Rakaa (Ann Botha)

Vynořím se z hyperprostoru a zahájím přistání.
Proč zrovna mne rada Jedi vybrala to by mne opravdu zajímalo. Na tohle by se hodil spíš některý z mistrů. Ačkoli mi už často vyhrožují s povýšením na mistra a přidělením padawana, což je doufám jen jejich zvrácený humor, poslední co mi kromě tohoto poslání chybí je ještě přidělení padawana, myslím že na tohle nejsem vhodná kandidátka. Po přistání jsem byla rychle uvedena do předpokoje majora Wosze a ohlášena.

Rakaa IV - pobočka DoP

Ráda vás poznávám majore. Mé jméno je Ann Botha a máte pravdu, rada Jedi mne vyslala aby jsem zjistila zda vaše jednotka není nekompetentní.
Ve jménu slušnosti se usadím naproti majorovi a vyslechnu si jeho rádoby stížnost. Urovnám si svou róbu a pronesu.
Je mi líto Majore že vás musím zklamat, ale vaše činost opravdu nebyla utajena. Ale napadá mne otázka proč jste chtěli skrývat vaši činost před radou?
Naše poslání je přeci ochraňovat mír. A podle všech údajů které se nám podařilo získat, je vaše jednotka založena ze stejného důvodu. Nepřísluší nám pochybovat o rozhodnutích které vydá senát, ovšem jediný důvod proč to tajit před Jedii je ten, že jsou vaše techniky krapet zaostalé a snad i násilné. Proto jsem tu. Mám posoudit zda nejste příliš dobří v donucovacích cestách. Mír má být tvořen za pomoci diplomacie a ne donucování.
Pokud mi tedy dovolíte na vaši jednotku dohlédnout, budu jen ráda, že si nemusím získat povolení jinou cestou.

Ne nesladím, ale děkuji za zdvořilost. Doufám že v podkladech budu mít i osobní složky všech členů ve výcviku. Pohodlně se posadím a vyčkám na reakci.
Zdvořilý člověk, ale obávám se že se pokouší něco tajit, zdvořilí lidé se přeci jen nedostávají ve vojenských jednotkách vysoko. Proč by jinak skrývali svou jednotku před zraky Rady. Lezou nám do zelí a ještě se pomalu divý že rada někoho poslala na průzkum.
Neubráním se úsměvu. Nu majore, uvidíme co jste zač. Propojím se se silou aby jsem poznala zda mi něco skrývá.

Raaka IV (průzkumný tým)

Všichni byli nachystáni, ale v podstatě nevěděli na co. Džungle se rozprostírala kolem dokola, ale nikde nebyla známka možnosti postupu. V dálce bylo vidět pouze sem tam problikávalo bílé světlo, které bylo i tak složité mezi stromy zahlédnout. Okolí bylo prorostlé vysokou travou a v konečném účtování nedodávalo toto vzezření moc optimismu. Bylo jasné ale, že je potřeba se tou cestou vydat, ať to mohlo znamenat cokoliv. Rovněž se nemuselo připomínat, že individualita se v tomto případě necení.

V dáli bylo slyšet zlověstný zpěv ptačí, šustění trávy a sem tam i nějaký tajemný výkvik. Záleželo tedy jen na tom jak dalece se kdo chopí iniciativy. Za podivným blikajícím nesmyslem se tedy skrývaly odpovědi. Otázkou ovšem bylo nakolik si zdejší osazenstvo přálo této odpovědi dosáhnout...

Raaka IV ( Jett Voss )

No, takže sme tu na to asi sami.
skonštatujem a posadím sa do trávy, chytím do ruky krátky konár a začnem od nudy hrabať do zeme.
Čo ďalej?
pomyslím si pri pilnom hrabaní po krátkej chvíli konár odhodím, postavím sa a prejdem okolo ostatných členov teamu smerom bližšie k džungli. Keď mi zrazu do očí udrie biele prenikavé svetlo. Prižmúrim oči a zadívam sa smerom k svetlu.
Myslím, že by sme tam mali ísť.
pomyslím si a obzriem sa na partiu.
Heeeej!
zvolám
Pozrite tam.
rukou ukážem smerom k svetlu
Myslím, že by sme to mali ísť obhliadnuť.
poviem a už sa začnem opatrne predierať smerom k svetlu. Džungľa je dosť hustá, takže to nieje žiadna pohoda.
Bože toto mi bolo treba?
zamyslím sa nad svojou situáciou
Pomaly ale isto. Teraz už len nevzbudiť pozornosť miestnej fauny.
poviem si v hlave

Raaka IV (Yush Nets)

Chvíli sleduji činění jednoho z týmu.
Co to dělá?
Docela mě zaráží, že se vydává na 'průzkum', když se ještě nedotázal té 'plechovky' od našeho nového velitele, který se nám představil zatím pouze jako holonahrávka.
Tak se na tě podívám já. Ukaž mi svá tajemství. Třeba nás pošleš také tím směrem. No uvidíme.
Když se rozhodnu ignorovat snažení toho chlápka, tak přejdu k astromechaňákovi.
Můžeš nám sdělit, kam se máme vydat?