Aréna: East.Wood vs. Dufek56(Ki)

[Xavier]

Utapau, Větrná aréna

Přišel další zápas celogalakticky známé ligy pro extrémní souboje.
Oba soupeři byli zatím drženi v malých místnůstkách a nevěděli kde jsou.
Dámy a pánové. Vítám vás u dalšího souboje. Dnes to budou mít soupeři obzvlášť složité. Tak si je rovnou představme.
Před soupeři se otevřeli dveře.
Před nimi byl asi 200 metrů dlouhý most, široký 10 metrů. Posetý řadou různých přidělaných beden a svislých plátů. Nejhorší na tom bylo, že kolmý vítr dosahoval takových rychlostí, že mohl neopatrného bojovníka snadno sfouknout dolů. A vzhledem k faktu, že byl most v značné výšce by se jednalo o smrtelný pád. Materiál celé konstrukce byl navíc takový, aby na něm nefungovali magnetické podrážky.
Vážení diváci, na jižním konci se nalézá hrozivý droid IG-100. A na severním konci proti němu stojí hrozivý barabel Nuwarah Tonga.
Promluvil opět komentátor, aby představil soupeře.
Nechť souboj započne!
Vykřikne nakonec komentátor.


Začíná East.wood (hodnota kostky 7), poté Dufek56(hodnota kostky 1)

[East.Wood]

Utapau, Větrná aréna

Moc by mě zajímalo, kvůli komu jsem vážil úmornou cestu na takovou planetu, jako je Utapau. Celkem bych byl rád, kdyby to byl někdo, kdo bude dobrým soupeřem. Nerad bych se tu vláčel kvůli nějakému nedomrlému floutkovi, co si myslí, že když se ožene světelným mečem, sežral všechnu moudrost galaxie a já se od něj nechám rozšmelcovat jak kus hadru...
I když zrovna Jedi by to být nemusel!
No, uvidíme...

Hlasy v mojí hlavě přerušil krátký proslov komentátora souboje, k němuž jsem se přihlásil na výzvu Satanie.
Tý holce nikdy neodolám a jen ať vidí, kdo z naší branže má největší kuráž!

Vystoupil jsem z úkrytu na světlo a hned se musel přidržet kovové tyče zábradlí, která chránila před pádem z velkého mostu do hlubin propasti. Nebylo to však z důvodu závratě, nýbrž mnou zacloumal tak silný poryv větru, že by to činilo potíže i statnému rancorovi...
"A kruci, zdá se, že ani nemusím pít a přece se budu vznášet v oblacích..." zavtipkoval jsem si pro sebe, ale to už jsem proti sobě viděl siluetu, která mechanicky vykráčela na druhé straně mostu.

"Co, droid? To snad ne!?" křikl jsem do větru a uchopil pevněji svou vibrosekeru...

[Dufek56]

Utapau,větrná aréna

Mé fotoreceptory se objet daly do chodu a na důkaz,že fungují začaly vydávat fialové světlo.
Na Utapau bylo dnes opravdu větrno.Zažil už dost silných větrů,ale tenhle zatím v tabulce nejsilnějších,vévodil.Darth Milanus s tou svojí partou seěli někde v teple a sledovali můj zápas,do kterého mě přihlásil Talen Vix jako test pro mé schopnosti.
Dveře se otevřely.Pomalými a jistými kroky jsem vyšel na most.Na jeho druhém konci už stál soupeř.K mému údivu to byl jeden z té skupiny pašeráků,kterou jsme potkali na Saifos Karr.
Oprášil jsi si svůj plášť,který nosím už dob,co jsem sloužil generálu Grievousovi a po vzoru soupeře se chytnul zábradlí,neboť vítr náhle zesílil.

[Xavier]

Utapau,větrná aréna

Soupeři vešli na most a hned poznali sílu větru, která jim radost zrovna neudělala.
Dalším překvapením byl soupeř, který byl překvapením pro oba.
Zdá se že bojovníci jsou z naší arény značně nejistí, uvidíme, k čemu se rozhoupou.
Popíchl komentátor pasivitu obou soupeřů.

[East.Wood]

Utapau, Větrná aréna

Toho droida jsem odněkud znal, i když mi nebylo jasné, proč vpustili do arény zrovna robota... Tady však byla jistá jeho výhoda, neboť díky své váze dokázal snáze kontrolovat svou rovnováhu na větrem zmítané lávce!

Zadíval jsem se přes celou délku mostu pozorně a zjistil jsem, že se nejedná o žádného z bojových droidů, používaných v Klonových válkách.
No, aspoň mě nesmete laserem, nebo blasterem! snažil jsem se dodat si sebevědomí...
Popošel jsem dále, k první bedně, která mi ležela v cestě. Podržel jsem si sekeru v pravé ruce a levou aktivoval svůj energetický štít... Nyní jsem byl zcela připraven na první výpad soupeře a tak jsem jen čekal, kterou ze zbraní vytasí na mě on!

[Dufek56]

Utapau,Větrná aréna

Vítr se na chvíli umírnil a já se mohl znovu napřímit.Všimnul jsem si,že vibrosekera není zdaleka jedinou zbraní toho divného chlápka.energetický štít byla celkem pěkná věcička,ale v galexie nebyla plná chlápků,kteří by s ním mohli machrovat natož bojovat.Chtěl jsem to ukončit jednorázově-výstřelem z výsuvného dvouranového blasteru.Jenže o ten mě připravil před pár měsíci na Endoru nějakej divnej voják.musel jsem použít chladných zbraní.Sáhnul jsem tedy pod plášť pro elektrotyč.Elektřina zapraskala a na obou koncích se objevilo smrtonosné fialové světlo.
Tohle bude ten nejlehčí test,který jsem podstoupil.Tohohle trasořitku smetu během chvilky.
Udělal jsem pár krkoků vpřed a zaujal obranou pozici.
Vzdej to.Vzdej to,dokud máš ještě naději.

[Xavier]

Utapau,Větrná aréna

Oba soupeři zaujali obranou pozici a čekali, až jejich soupeř zaútočí.
Vzhledem k tomu, že čekali oba dva, byl souboj poněku statický, lépe řečeno byli soupeři stále 200 metrů od sebe a hleděli na sebe.

[East.Wood]

Utapau, Větrná aréna

Chvilku trvalo, než větrné poryvy zeslábly natolik, že jsem se mohl pohnout z pevného postoje a překonat vzdálenost mezi mnou a tím robotem.

Skokem jsem překonal několik uměle vytvořených překážek a když jsem byl sotva 3 metry od plechouna, nastavil jsem štít před sebe, zatímco sekerou jsem švihnul pravou rukou směrem zespodu po jeho levé paži s jasným cílem - utnout mu ji!

[Dufek56]

utapu,větrná aréna

Chvíli jsem jen tak parýroval.Znovu jsem se vrátil do jakési obrané pozice a čekal co soupeř udělá.Ten skokem překonal překážky,nachystal si štít a napřáhl ruku se sekerou k úderu.Uskočil jsem na stranu a úderu se tím pokusil vyhnout.Jedním koncem elektrotyče jsem se snažil bodnou soupeře do jeho levého boku.Skočil jsem dozadu s cílem vyhnout se případné další ráně.
Jen se ukaž.

[Xavier]

Utapau, Větrná aréna

Batabelovi vítr velmi ztěžoval postup, a tak chvíli trvalo, než se ke svému soupeři dostal.
Navíc, když po svém soupeři vyskočil, vítr ho mírně strhl stranou, což jeho ránu vedlo stranou a nijak soupeři neublížila, na druhé straně bod soupeře také minul, a při odskoku dozadu vítr zachytil jeho plášť a také ho strhl stranou.
Zdálo se až nepřirozené, jak byl vítr silný.

[East.Wood]

Utapau, Větrná aréna

Bylo to nepříjemné, ale větrné poryvy si se mnou a droidím protivníkem pohrávaly jako s vločkami sněhu, což vůbec nepřálo oběma při útočném snažení. Mohlo to vypadat až groteskně, jak jsme se kymáceli ve větru a ani jeden z nás nemohl zasadit první úder...

Proto jsem na to šel trochu jinak a štít deaktivoval a schoval si jej za záda, abych neměl takový odpor větru. Se sekerou v obouručním sevření jsem se zkusil pevně postavit na jednu z beden, abych byl o něco výše a rozmáchl se po soupeřově otáčející se hlavě, doufaje, že na ní čepel vibrosekery dosáhne a způsobí mu poškození, neslučitelné s další aktivitou...

[Ki]

Utapau, Větrná aréna

Nikdy bych neřekl, že vítr může být takto silný.Efektivní a efektní útoky tady neměly místo.Musel jsem provádět jen některé z naučených a naprogrmovaných úderů a hlavně dávat pozor, bay mě neodhodil vítr stranou.
Musel jsem uskočit stranou, neboť soupeř se pokusil o útok.Vítr útoku neodporoval.Uskočil jsem o půl metr do strany anastavil sekeře do cesty elekrotyč.Máchl jsem s ní do prázdna a poté provedl útok zezdola nahoru.Vítr mi však nadále nepřál a strhl tyč stranou.Pokusil jsem se získat rovnováhu a poté jsem párkrá zakrožil tyčí před sebou.Pokusil jsem se skočit, tyč držet nad hlavou a bodnout jí soupeře do oblasti hrudníku.

[Xavier]

Utapau, Větrná aréna

Barabel vylezl na jednu z beden, což mu dalo výškovou výhodu nad soupeřem, ale vítr se do něj mnohem více opřel, takže šla rána mimo.
Ani soupeř si nevedl lépe a jeho rána ztroskotala.
Navíc, když vyskočil, vítr zachytil jeho plášť a strhl ho s sebou.
Vzhledem k tomu že i barabel nevydržel stát plně vystaven větru, a ten ho shodil zase na most.
Oba soupeři tedy leželi na mostě, poučeni, že není radno příliš vystrkovat hlavu nad kryty a bedny.

[East.Wood]

Utapau, Větrná aréna

Uff, tak takhle jsem sebou nemlel od tý doby, co nás na Tatooinu chytla písečná bouře. Házelo to tam s náma jako s kousky masa v mixéru... povzdechl jsem si v duchu, a pokoušel se po zemi doplazit k nejbližší bedně.

Tam jsem poklekl, přitisknutý ke stěně kovové krychle. Teď jsem byl relativně k závětří, ale další pokus o vzpřímený pohyb jsem riskovat nechtěl. Proto jsem se kolem bedny začal "plížit" směrem k soupeři tak, abych nebyl co nejdéle viditelný.

Pak jsem na něj hodlal vyskočit a zkrátit mu pár součástek na jeho kovovém těle jedním mocným úderem...

[Ki]

Utapau, Větrná aréna


Ležel jsem větrem přitisknutý ke stěně mostu.Podařilo se mi vstát.V ruce jsem pořád měl elektrotyč.Byl jsem neustále připraven.Byl jsem cvičen jako smrtonosný stroj.Byl jsem nejlepší.Vraždil jsem jedie během útoku CIS na Coruscant.Během vlády Impéria jsem byl zničen Povstáním.Po několika letech jsem byl znovu sesttrojen, znovu trénován.V galaxii bylo jen málo osob ce mi mohlo postavit.A tenhle pašerák mezi nimi nebyl.Rozhodně ne.
Strach?Neznám.Jsem stroj.Vraždící stroj.
Zahlédl jsem soupeře plížícího se kolem beden.Udělal jsem pár krkoků zpět a postavil se do jedné z obraných pozic, které jsem měl naprogramované.
Jen oddaluje svou porážku.