YMPM - Epizoda II

[Heinz]

Vlna Fyodosu (Tzadi Resh)

Vyprsknu smíchy a zlomím se v pase.
Zízo! Jsem na tebe pyšná – to je nápad hodný sochy v nadživotní velikosti, u který bude tancovat deset šamanů s posvátným kýblem na hlavě! No jasan!
„Jo, to uděláme, jakože jsme Postrachové!“
Zašeptám nadšeně holkám a natáhnu ruku hřbetem nahoru, abysme náš plán stvrdili pozdravem, čekám, až na ni dají svoje ruce a spustím - „Postrachové mají plán,“
zvednu stále nataženou ruku a prudce s ní máchnu dolů. „bojte se nás, radím vám!“
A pak si s Shay i Zízou plácnu, s každou jednou rukou a najendou. Ony by měly taky spolu, ať z toho máme kruh.

Halabala připevním spacák tak, jak to ukazuje Tekko - hodně vzdáleně tak, jak to ukazuje Tekko, protože tohle mě nebaví, nechci se tím dlouho obtěžovat. Lahev s vodou upevním po straně, když to tak chce a je to důležitý... Zato bonbon si vezmu s chutí. Nejdřív do ruky, shraňuju ho v dlani, zatímco mám ruce za zády, až si dlaně umatlám od čokošky, ale to je šumák, hlavně, aby to neviděly rytířky. A pak ho nechám rychle zaplout do pusy. Mňam!

Narozdíl od Zízy mi je jedno, že nastupujou, aťsi, tak i tak je doženem, předeženem a vyhrajem, tak ať si užijou chvilku v čele. Proto jen pokrčím rameny a spustím s přehnaně přemoudřelým výrazem.
„Trpělivost, Azizo, to je přece jedijská ctnost!“
Jenže výraz se hodně rychle změní na šibalský.
„Přece musí dát myšce náskok, než za ni pustí kočičku. Jsme stopaři! Budem je stopovat!“

[Elinor Rahl]

Vlna Fyodosu, hangár raketoplánů, skupina mistra Atamy (Elinor)

Ani jsem nemusela přeorganizovávat balení, vlastně všechny úpravy vybavení byly spíše kosmetického rázu. Ale vybavení jako je repelent se rozhodně nevzdám! Stejně jako dalších vymožeností, co jsem si nachystala, už proto, že tu je druhá skupinka, jejímž počestným úmyslům rozhodně nedůvěřuji. Cromm by je bezpochyby označil za amatéry postrádající úroveň, já si myslím něco o zpomaleném vývoji. Dělat vylomeniny v sedmi, osmi – to je relativně zábavné a v pořádku. Ale teď, když už jsme velcí a prakticky rytíři Jedi? Ne, ne a ne!
Do dělení se Dllových věcí jsem nedostala šanci se zapojit – jednak jsem přišla už k rozporcovanému vybavení, jednak kluci plně přebrali iniciativu než jsem viděla Sollustana vláčejícího se s batohem, jednak bylo moje vybavení nastaveno tak akorát z hlediska váhy a přihodit další věci by znamenalo sebe i celou skupinu zpomalit. Stejně jsem obdivovala Dllovu trpělivost, já bych se nejspíš už kluků zeptala, jestli mě nepovažují za zcela neschopnou a vylítla.
Celkově vzato, Dll byl obrovským zdrojem inspirace, pokud šlo o věci jako zvládání emocí, sebekontrola a v neposlední řadě pokora. Pravděpodobně byl vyloženě intelektuální typ a na téhle lodi musel být nešťastný, protože byla spíš pro různé typy dobrodruhů, ale snášel to s vrozeným stoicismem. Když jsem o něm přemýšlela, nikdy jsem nepochybovala, že až složí zkoušky, tak se zašije někde v chrámu, bude zkoumat artefakty a dávat dohromady jedijské znalosti pro další generace younglingů. Prostě dělat věci, na které bych nikdy neměla nervy a trpělivost, což je sice u Jediho na pováženou, ale u mě pravděpodobně pouhé konstatování faktu.
V zásadě jsem stihla jenom výchovné poznámky mistra Atamy. Taky dobře.

Předpokládám, že kluci budou chtít sedět vedle sebe – takže já budu vedle Dlla. Z toho důvodu si stoupnu za sedačky, počkám, kterou si Sollustan vybere, a zaberu tu druhou, batoh u nohou, abych ho měla pod kontrolou. Zároveň se snažím působit povzbudivě.

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Hangár Vlny Fyodosu:(Azíza Zaaur, Tzadi Resh)
Zatímco Tekko Siume pod dohledem Avalin postupně dokončí výklad o tom, jak by všichni měli mít správně připravený batoh, tak děvčata kují plány vztahující se k jejich pobytu na povrchu. Nakonec si výklad alespoň zpestřím drobnou sladkostí, kterou Azíza vytáhne ze svých železných zásob.
Naen, který byl k nim přičleněn však příliš nadšeně z plánu dívek nevypadal, nicméně se rozhodl pro tuto chvíli mlčet.
Po chvilce dalšího štěbetání si holky uvědomily, že bylo až nějaké podezřelé ticho a vlastně na ně koukala celá jejich skupina.
Budu předpokládat, že jste všemu rozuměly a budete vědět, co máte dělat, až si budete stavět stan. Teď se rozdělte do dvojic a jedna po druhé nastupujte do transportu. Vždy jděte dozadu a ve dvojicích obsazujte sedadla. A nedohadujte se o místo u sedadel, ten druhý tam může sedět třeba při cestě nazpět,
pronesla nakonec rezignovaně Tekko a sledovala aktivitu younglingů při nastupování do transportu připravena je ukáznit v případě nějaké výraznější neposlušnosti. Shae štouchla do Naena a zabavila si ho tak k sobě, což znamenalo, že Zíza a Tzadi měly být spolu, což byl relativně rozumný kompromis.
Po nástupu do transportu a rozesazení poté byla rytířka Siume připravena projít okolo všech míst a překontrolovat si všechny účastníky výletu.

Skupina mistry Atamy, Vesmír nad Edií: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Pod polovičním dozorem mistra Atamy se jeho skupina rychle a relativně bez potíží nalodila. Přesně jak říkal, tak vidět bylo dobře i z druhých míst, takže vlastně bylo jedno, kdo zrovna seděl u okna.
Dll při postřehnutí toho, že Elinor čekala, až si vybere, prostě namátku sednul k oknu, aby se tím už nemusel zabývat a věnoval zbytek myšlenek své vlastní osobě a hlubinám mysli. Mistr Atama nastoupil jako poslední, zavřel za sebou dveře a cestou zkontroloval, že jsou všichni pevně usazení, než se před ně postavil. Transport mezitím odstartoval tak lehce, že to nikdo skoro ani nepostřehnul.
Teď vám nastíním něco k dnešnímu po plánu. Po přistání se rozdělíme do dvojic ze kterých se v žádném případě nebudete vzdalovat. Vždy bychom se měli držet pohromadě jako celá skupina, ale vaším úkolem v dvojici bude počkat na kamaráda, pokud si bude převazovat boty, nebo za stromem s jeho batohem, pokud si odskočí. Jako rytíři Jedi budete často spolupracovat s dalšími Jedii a proto je spolupráce nutnou součástí našeho výcviku,
začal mluvit, zatímco loď opustila hangár a všichni na palubě měli tak možnost poprvé se podívat na nazelenalou planetu pod nimi. Z jejich současné pozice jim připadala neskutečně malá - a někteří s výborným zrakem mohli zahlédnout dvě malinké tečky vstupující do atmosféry, což byly průzkumné stroje.
Pod sebou nyní vidíte Ediu, na kterou letíme. Zatímco se jí budete kochat, tak mi prosím věnujte alespoň trochu pozornosti. Přistání totiž provedeme trochu akčněji a na místo slaníme, protože tam transport nebude mít, kde přistát. Po slanění se seskupime, krátce obhlídneme okolí a vyrazíme k prvnímu bodu, kterým bude jezero vzdálené asi dvě hodiny cesty. U něho si ukážeme některé věci, které by se vám v přírodě mohly hodit a poté vyrazíme dále na další zhruba tříhodinový pochod k místu, které jsme vybrali jako první tábořiště. Tam bychom měli mít dost času na to, abychom se připravili na noc, nějaké otázky?
nastínil mistr Atama počátek cesty a odhalil tak jedno z překvapení, kterých si podle všeho hodlal připravit více.
---------------------------
Další kolo uzavírám 15.12. a jako obvykle je tu prostor pro možné interakce. Waylin by si nadále měla hlídat svou aktivitu, u ostatních by to mělo být v pořádku.

[Xavier]

Vesmír nad Edií (Dll)

Když jsme se dostali na dohled planety podíval jsem se z okna, abych si ji prohlédl. Nelíbila se mi, postrádal jsem uklidňující hnědou a oranžovou Sullustu. S tou spoustou zelené a modré mi planeta připadala nemocná. To i Coruscant vypadal lépe, a to byl příšerný.
Když začal mistr Atama nastiňovat nadcházející průběh vylodění a podobně, zřítil jsem se hlavou na sedadlo přede mnou, vzhledem k tomu, že bylo obsazené a že se jeho majiteli nelíbilo mé vyrušování, tak jsem se omluvně zatvářil a začal mlátit hlavou o okénko raketoplánu. Situace nemohla být horší. Skutečně nemohla.
Slanit na zem. Dobře jsem si pamatoval, jak jsme podobné aktivity zkoušeli na lodi v tělocvičně. Kdyby mne mistr Haiku Silou nezachytil, rozplácl bych sen a podlaze.
Představa, že celou akci započnu zlomením si nohy, či jiných částí těla, hned při přistání nezněla dobře. Už jen proto, že vzhledem, k tomu, že raketoplán nemohl přistát, by mne nemohl ani vyzvednout a odvézt na ošetřovnu na lodi.

[Heinz]

Vesmír nad Edií (Tzadi)

Až budeme...co? Jaký stan?
A sakryš! Dojde mi, že je tu nějak moc velký ticho, takže nás musely slyšet, to né!
Zrudnu studem, ale taky rozhořčením, že jsem nedávala větší pozor na rytířky. Dospěláci kazí každou dobrodružnou akci, proto občas musíme trošku upravit pravdu – vždyť kdyby věděli všechno, tak se unudíme k smrti v tom všem učení a cvičení... Jenže jestli nás teď slyšely, tak je po srandě.
A to je vážně na kokos.

Hádat se o místa je blbost, máme přece rozum! Mně je jedno, s kým budu sedět když to nebude někdo od zaječích paciček, stejně budem sedět u sebe, takže budeme moct klábosit. Ale když si Shae zabrala malýho Naena, je to vůbec dobře vymyšlený, aspoň budem moct se Zízou hrát prstovou plácanou – ta hra totiž zoceluje člověka! Jedi by měl vydržet i tu nejhorší bolest, přece. Jo a taky je to hrozná zábava.

Ta planeta je prostě úža, vážně jo! Lesy, všude lesy... oproti Coruscantu je to bájo změna! A půjde se tam dobře schovat. Ale ještě lepší než sama planeta je ten plán – slaňování! No bezva! To je konečně pořádný dobrodrůžo!
„Slyšíte bando? Budem slaňovat! Myslíte, že mě nechaj hlavou napřed? To bylo na jednom obrázku v jedný špionský holoknížce!“

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Hangár Vlny Fyodosu (Azíza Zaaur)

Nastupujem?! Ach jo, nechápu, jak jsem mohla před chvílí ušákovi a jeho partě závidět, že už odlétají! Možná bych se z toho výletu mohla na poslední chvíli vymluvit? Někdo přeci musí hlídat loď! Mistr Linx na to nemůže zůstat sám! Ano!
S každým dalším krokem jsem blíž a blíž transportní lodi. Strach ve mně narůstá a žádné jedieské cvičení ani moudrá slova mistrů, nepomáhají v jeho potlačení. Jen neochotně se sunu dál. Kdybych byla lysá bytost, stejně jako lidé, pravděpodobně by můj obličej nezdravě pobledl. Takhle mám pouze zmučený výraz a svěšené uši. Dříve než nastoupím, zastavím se u rytířky Tekko a smutně na ni pohlédnu.

Obávám se, že nemůžu letět...
Nahlas zakašlu a pokračuji.

Musela jsem se nakazit od těch dvou younglingů co stůňou! Mám úplně suchý čumák, sáhněte si! V takovém stavu nemůžu letět!
Stydím se, že simuluji a nechávám tak svou smečku na holičkách. Strach z letecké havárie je však silnější než já. Naneštěstí se žena nenechá oblafnout. Po nástupu do lodi uklidím svůj batoh a posadím se vedle Tzadi, blíže do uličky. Výhled z okna mě, prozatím, ani trochu nezajímá. Snažím se nemyslet na to, že se nacházím na lodi s minimální obranou a jistě i špatnou manévrovatelností.

Vesmírné lodě a transporty jsou bezpečnější než speedery a speederové motorky! Srážka s nějakou kometou či jiným šutrákem je nepravděpodobná. I když i takové nehody se stávají. A na jedieské lodě si jen tak někdo netroufne zaútočit. Ačkoliv předešlé výpravě se právě tohle stalo! Sílo! Velká pramáti amaranů, neopouštějte mě!
Zapnu si bezpečností pás a škubnutím zkontroluji, zda drží.

Promiň, že kazím Postrahům pověst. Nesnáším tyhle přesuny. Děsně moc je nesnáším!
Objasním Tzadi svou slabou chvilku a pokusím se o povzbudivý úsměv. Výraz, který se usadí na mé tváři, však nejvíc připomíná bytost zasaženou elektrickým proudem. Zaryji drápky do opěradel sedadla a dokola si potichu opakuji:

Neztroskotáme. Neztroskotáme. Neztroskotáme...

[Shisco]

Raketoplán, vesmír nad Adií, skupina mistra Atamy (Marconius)

"Hm," zabručel jsem směrem k Monovi, když jsem se opět chystal posadit do svého sedadla.
"Vypadám snad, jako že se jich bojím?" zeptal jsem se nevzrušeně.
Se strachem jde ruku v ruce vztek, jsou to lovecké pudy...
To už ale začal mluvit moncalský mistr. Sednul jsem se a poslouchal ho, zatímco jsem koukal z okna raketoplánu ven do vesmíru a drápkem zlehka drbal na hlavě Monovu krysu.
Rozzářily se mi oči, jakmile padla řeč o slaňování.
Tak tohle je bezva! Vždycky jsem to chtěl zkusit.
Skupiny vlastně už vytvořené byly a na otázku ohledně dalších dotazů jsem jen zavrtěl hlavou.

[Elinor Rahl]

Vesmír nad Edií (Elinor)

Naprosto skvělé!
Samozřejmě, slaňování. Naprosto dokonalé. Edia taky nevypadá vůbec špatně, ale představa akčního vylodění je neodolatelná. Suprová. Prostě… z nadšení mě vytrhne až pohled na moji dvojičku mlátící hlavou o okénko raketoplánu.
„Hej, co…“
Chvíli zaraženě koukám na Dlla, jehož reakci poněkud nechápu.

Zatraceně, co…
…co to má znamenat?
…co s tím mám dělat?

Docela dobré otázky, problém, že mi chybí docela dobré odpovědi.
„Klid. Tohle bude v pořádku,“ omezím se na banální frázi, i proto, že mi je jasné, že to tak docela v pořádku nebude.
„Prostě to zvládneš,“ oznámím malému Sullustanovi naprostou samozřejmost. "Jenom se nesmíš moc dívat dolů."

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Transportní loď:(Azíza Zaaur, Tzadi Resh)
Skupina začala nastupovat do lodi dle instrukcí tedy až s jednou výjimkou. Azíza začala podléhat svému strachu z menších přepravních prostředků a pokusela se u Tekko Siume vymluvit, nicméně tvrdší a přímější pohled rytířky jasně hovořil o tom, že na podobné simulování už je pozdě. Jemné popostrčení nasměrovalo děvče nazpět dovnitř, kde se usadila vedle své kamarádky.
Když byli na palubě všichni, tak se transport uzavřel a vše se zdálo připraveno k letu - ale s tím se opět otálelo. Rytířka Siume si prošla okolo všech a zkontrolovala, že jsou pevně usazeni a mají dobře připevněna zavazadla. Ve dvou případech to dospělo k napomenutí a nutnosti úpravě zavazadel.
Poté se vrátil na počátek a vyžádala si pozornost stejně jako rytířka Avalin.
Takže vám nastíním průběh dnešního dne,
začala Avalin, která měla celou tuhle skupinu na starost, i když se zdálo, že to z hlediska organizace více měla na starosti rytířka Siume.
Máme vybranou louku, kde budeme přistávat a vystoupíme. Kousek od té louky vede potok až k jednomu vodopádu poblíž hory. Tam budeme nocovat - dorazit bychom tam měli během dvou, tří hodin chůze a to dle průchodnosti cesty. Zároveň bych vás chtěla požádat, abyste podél cesty sledovali prostředí a zkusili nasbírat nějaké rostliny, o nichž si myslíte, že by mohly být užitek. V táboře vám pak následně vysvětlím, jestli jste nějaké takové opravdu našli a jak by vám mohly pomoci třeba při zranění. Stejně tak nějaké základní principy bylin,
nastínila Avalin, co se bude odehrávat, když konečně odstartoval i transportér této skupiny.

Skupina mistry Atamy, Vesmír nad Edií: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Informace o slaňování přinesla všem převážně pozitivní pocit, nicméně našli i někteří, jež to rozhodně nepovažovali za radostný vrchol dne. Mon calský mistr si této reakce samozřejmě všimnul a požádal ještě o chvilku ticha, aby mohl něco doplnit.
Pokud si nevěříte, tak se nemusíte bát - nahoře vám se slaněním pomůže padawan Nea a já vás budu jistit vespod. Dovedu si představit, že jste to mnozí nikdy nezkoušeli - nicméně tohle je ideální příležitost začít. Nikdy nevíte, kdy se vám různé neobvyklé dovednosti budou hodit,
promluvil uklidňujícím tónem a ti, kteří mohli být předtím zmatení a nejistí, včetně třeba Dlla, mohli pocítit uklidňující vliv v Síle, pro čež se mistr Atama rozhodl přistoupit. Transport se mezitím ponořil do atmosféry.
Při průletu vrchní vrstvou to trochu házelo, ale po chvilce se to povedlo stabilizovat a z okne se tak ocitl neuvěřitelný pohled na rozsáhle lesnaté pláně s občasnými vodními toky. Planeta už na první pohled jenom přetékala životem a svěžestí, což byla jistě příjemná změna oproti útrobám lodi, byť tamní zahrady byly nevídané vůči mnoha jiným projektům.
Jak se země přibližovala, tak pomalu nastal čas se připravovat a mistr s padawanem začali rozdávat chyty a rukavice, aby pak následně všem ukázali jak je připevnit. Za chvilku už byli na místě, aby se transportér vznášel a otevřely se boční dveře. Dolů to mohlo být takových dvacet, třicet metrů.
Je to jednoduché, řádně se zaháknete, lano obejmete nohama - takhle a chytíte se rukama. Pokud chcete zpomalit, tak si jej více přiškrtíte nohama - nezkoušejte to příliš rukama, bez rukavic byste se mohli i popálit. Nyní se tedy podívejte, jak to provedu a poté na Tarnemovo pokyny jeden po druhém sjíždějte dolů,
začal vykládat mistr Atama a názorně ukazoval na laně, takže chvilku visel jen tak ve vzduchu, když prováděl demonstraci. Jakmile skončil, tak povolil lano u nohou a elegantně a s rozumnou rychlostí sjel dolů, kde došlápl hezky zlehka, odpoutal se a dal signál nahoru.
Klidně jeďte celou dobu pomalu, není za co se stydět. Kdo si věří méně, tak brzdí po půlce, kdo více, tak začne nejpozději v poslední třetině. Kdyby se něco dělo, tak s sebou moc nehažte - mistr Atama vás ohlídá,
dodal ještě Tarnem Nea a čekal, až začnou jednotliví younglingové přistupovat. Vždy zkontroloval jejich připevnění k lanu, pomohl jim s případným postojem a poté je pouštěl dolů. Bylo na younglinzích, kdo odvážně přistoupí jako první nebo se rozhodne dále vyčkávat.
------------------------------------------------
Další kolo se uzavírá 29.12. a je opět možnost vzájemné interakce. Dále bych připomenul, abyste si hlídali pro kterou skupinu je ta která odpověď - protože Tzadi a Azíza nemají slaňování v plánu

[Elinor Rahl]

Edia, předtím, než budeme v háji (Elinor)

Přelétnu pohledem naši malou skupinku.
Rukavice jsou naprosto suprové. Tečka. S instrukcemi je to horší, z poměrně dobrodružné záležitosti se vcelku rychle stává něco rutinního, ale tohle je dost normální, aby si na to Jedi zvykl. Tedy, na to, že dobrodružství v zásadě není žádné dobrodružství. Ale to neznamená, že si ho nehodlám užít!

Dobře. Tohle předsevzetí mi vydrží do chvíle, než se podívám na Dlla, který se sice dostal z nejhoršího, nicméně stále ještě by mohl kandidovat na jediného představitele názoru „jak jenom nesnáším tuhle misi“.

Haló, Elinor, jsi s ním ve dvojici, pamatuješ? Musíš dávat pozor!

Nechci říct, že mi to zkazilo den, ale rozhodně mě to vrátilo do reality a podstatně ubralo nadšení. Ono se dost těžko užívá nového zážitku, když musíte dávat pozor na někoho, kdo ještě před chvílí veden špatným pocitem ze slaňování mlátil hlavou o okýnko.
Tedy, nic proti Dllovi, jsem opravdu ráda, že tady je, a skutečně mě těší, že jsem s ním v dvojici i v situaci, kdy si většinu jeho věcí rozebrali kluci a tím pádem musí být všem jasné, že na planetě dojde k logistickým potížím menšího rázu (což mi v zásadě nevadí, jestli to bude vadit Dllovi, je otázka na něj), ale – opravdu jsme ho nemohli nechat někde v archivu, kde by byl v klidu jak on, tak my?

Dobře, nemohli. Takže to budeme muset všichni zvládnout a já oželím všechnu adrenalinovou zábavu, začnu brzdit v půlce nejpozději, abych Dlla nestresovala zbytečně rychlým sjížděním, když on je nervozní… a tak vůbec.

„Chcete jít napřed vy, nebo máme my s Dllem?“ obrátím se na kluky, protože tohle je mi poměrně jedno a nezdá se, že by se sollustanský člen týmu hodlal do podobných praktických záležitostí víc zapojovat.
Možná kvůli Dllovi bych dala přednost tomu, abychom šli napřed my, pochybuju, že by kluci flákající se dole jeho nadšení pro misi a vlastně i sebevědomí při sjíždění dolů dodali něco pozitivního.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Transportní loď (Azíza Zaaur)

Stále dokola opakuji svou mantru. V momentě, kdy se k naší sedačce přiblíží rytířka, zmlknu. Smířena se skutečností, že už se z výletu nevyvlíknu, odevzdaně přihlížím kontrole. Lidská samička se nejprve ujistí o správném upevnění zavazadel a poté přejde k bezpečnostním pásům. Učiní tak v tomto pořadí z jednoduchého důvodu, abychom se nemuseli vícekrát zbytečně poutat. Vše je v pořádku a tak pokračuje dál. Zavřu oči a pokouším se uklidnit. Vyčistit si hlavu nebo alespoň myslet na něco hezkého. Ze soustředění mě vyruší ženský hlas.

Přistání na louce? To nezní špatné! Mohli jsme dopadnout hůř… Třeba,… třeba… Seskok padákem!… Ale i tak se nemůžu dočkat, až tam budem. Kdyby Síla chtěla, abych létala, narodila bych se s křídli!
Otevřu oči a pohlédnu na Tzadi.

Kéž bych si tu cestu dokázala užívat stejně jako ty.
Pomyslím si, nahlas však řeknu něco jiného:

Možná budem mít štěstí a najdem tu tvoji masožravku. Jen k ní musíme nalákat Mona s krysákem.
Mrknu na svou kamarádku spiklenecky. Pomalu se mi vrací dobrá nálada. Nicméně vzápětí opět zmizí, to když s sebou transportní loď při startu škubne. Chlupy po celém těle se naráz naježí. Slabě zavrčím a vycením bílé tesáky. Podle hesla: Co nevidím, to mi nemůže ublížit.. zavřu oči.

[Xavier]

Edia, předtím, než budeme v háji (Dll)

Má snaha dostat se do sedáku, pomocí kterého jsem měl slaňovat byla.... náročná a dlouhá.
Když jsem se do něj dostal poprvé pochopil jsem, že ho mám špatně sám, když jsem v něm měl levou ruku a pravou nohu. i po druhé jsem to poznal sám, když jsem zjistil, že zapínání mám na zadku.
Na třetí pokus jsem měl pocit, že jsem správně, dokud mi mistr Atama neřekl, že mám opačně popruhy na nohy a že mi měl napovědět fakt, že mam popruhy k nožním úvazkům překřížené. Pochopitelná výtka, nicméně jsem měl co dělat abych sedák nevyhodil z raketoplánu a neodmítl v celé akci pokračovat.
Nakonec, když se na mě dostala řada, jsem se nechal připnout na lano a začal slaňovat dolů.
Jel jsem co nejpomaleji, jak to šlo, odmítaje se podívat kamkoliv jinam, než na lano přede mnou.
Síležel, když jsem se dostal do poloviny lana, loď se zhoupla a s ní i lano. Jakékoliv mé snažení o udržení se byly najednou marné. Zhoupl jsem se hlavou dolů a řítil se dolů. Můj pád byl asi přeci jen někým zmírněn, neboť mě pád nezabil, nakolik to byla výhoda jsem však zatím moc nevěděl. Hlava mě neskutečně bolela a udržet se na nohou byl pro mne nadsullustanský výkon.

[Heinz]

Skupina rytířky Avalin, Transportní loď (Tzadi)

Si pište, že vám nasbírám rostlin! Masožravku zabijáckou, dvourožku buvolí, mozkovici fištrónskou – už mám pro ně, pro všechny, jména!
Ale jenom tak chodit je nuda, chtělo by to nějakou hru, ne? Hm… zkusit se jakože ztratit a pak je stopovat? Jó, to by byla príma zábava! To musím sdělit holkám!
Zíza promluví, na což jenom přikývnu, chci jí ještě sdělit plán, ale všimnu si, že je zelená – teda, že by byla zelená, kdyby jí srst mohla zezelenat – jak nezralý ovoce.
Vždyť ona má strach z lítání, přece!
Přátelsky do ní drknu a povzbudivě zamrkám.
„Se neboj, nemůže se nic stát, pilotuje edu… edudovaný-“ nebo jak je to slovo, „pilot!“
A pak jí dám ruku přátelsky kolem krku a ze srandy pokračuju.
„A jestli spadnem, tak umřeme spolu!“
Žďuchnu do ni a začnu se pochechtávat.

[Elinor Rahl]

Edia, předtím, než budeme v háji (Elinor)

Nevěřícně zírám, jak se Dll - zatím, co se domlouváme s kluky na postupu - pustil do slaňování. Nejspíš nemohl vydržet, jak se věnujeme diplomacii, tak se rozhodl pro aktivnější přístup. Možná... možná až moc aktivně.

Au. Tohle... muselo bolet.

Nevím, jestli víc Dlla, nebo "měkký dopad".
Zhluboka se nadechnu, když Dll takto rozřešil naše dohadování, kdo půjde první, znamená to, že jako jeho dvojice jsem na řadě já.
Obezřetně se pustím do spouštění se, dobře, ne tak opatrně. Stačí, když budu brzdit v půlce. Ne, někde za půlkou. Ale před poslední třetinou lana.
Hm. Ne. Bude stačit někde kolem té poslední třetiny!
Nakonec z nás přece jen bude akční tým!
Sithové, třeste se, až na naši skupinu narazíte příště, nezbyde vám, než se strachy schovat pod postel!

---------
A ano, Elinor si myslí, že to, jak Dll na laně zvýšil rychlost, bylo schválně, když se trochu osmělil a konstatoval, že to nakonec není tak strašné... a jenom to pořádně nezvládl pak ubrzdit.

[Shisco]

Edia, předtím, než budeme v háji (Marconius)

Podrážkami jsem vydupával zrychlující se rytmus do podlahy a drbal Monovu krysu. Díky vědomí nadcházející akce jsem měl už čím dál tím větší nutkání něco dělat. Zrychloval jsem pohyb prstů, až to kryse začalo být nepříjemné a hryzla mě. Nebylo to nijak zvlášť silně, ale přeci jen, hlodáním obrušované zuby jsou ostré, sám bych o tom měl pár věcí vědět.
Hustý, řekl jsem si v duchu a tiše hvízdnul, když jsme získali detailnější pohled na planetu za oknem.
Vtom mě ale zachvátil zvláštní pocit, utěšující pocit, jako když usínám, ale bez té otupělosti. Vzhlédnul jsem a střetl se pohledem s kulatýma rybíma očima moncalského mistra.
"Dobře, nasaďme si postroje. Elinor, klidně jděte první," kývnul jsem na další z našich člověčic, daleko jedištější člověčici než ta druhá. Narozdíl od člověčice v druhé skupině nebyla nafoukaná, povýšená ani škodolibá.
Pak jsem se začal shánět po svém postroji. Tarnem mi jej podal a já se do něho počal navlékati.
Jak to má být, asi takhle, řekl bych? Jo, tohle přijde dopředu, a asi to budu muset trochu povolit, abych to oblékl, jo, tohle se přetahuje přes hlavu?
Náš sullustanský přítel s postrojem očividně bojoval daleko více než já nebo Mon. Elinor s mistrem Atamou mu pomohli, snad napošesté si ho nasadil správně, a pak mistr Atama naskočil na lano a sjel.
To chci taky, ušklíbnul jsem se a má nervozita začala opět narůstat. Ne ale v negativním smyslu, spíše v pozitivním, těšil jsem se.
Podržel jsem Elinor lano, aby se jí nehoupalo, když se snažila zaháknout, a následně se přidala jako druhá k sestupu.
"Dll asi trochu neodhad brždění," řekl jsem směrem k Monovi.
Každopádně jsem Dllovi nemohl upřít nezanedbatelnou dávku odvahy, pokud za tím byl záměr.
"Půjdu první," kývnul jsem na Mona a připjal svůj postroj k lanu. Svíral jsem v rukavicích lano jenom tak, abych neletěl volným pádem, teprve dole jsem chtěl lano stlačit podrážkami, abych se nerozplácnul jak široký, tak dlouhý.
"Hustýýýýýýýýýý!"