YMPM - Epizoda II

[Jordi Linx]

---------------
Informativně - vzhledem k výpadkům a technickým potížím fóra posouvám konec dalšího kola na 14.12., tudíž mohou přispět i ti kteří minule nepřispěli a doufám, že naopak přispějí i ti, kteří tak již jednou učinili. Můžete tedy upravit a napsat odpověď třeba trochu jinak, ale to je již čistě na vás.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese

Vzhledem k tomu, že jsem netušil, co bych při stavbě tábořišti měl dělat, usoudil jsem, že počkat a nepléct se nikomu pod ruce bude to nejlepší co můžu provést a zůstal raději sedět.
Pokud by mne někdo na něco potřeboval, tak si řekne.
Usoudil jsem a rozhlédl se.
Pohled mi padl na tu mrtvou krysu.
Sice nám říkali, že Jedi by si neměl přát smrt žádného tvora, ale nemohl jsem si pomoct a cítil jsem úlevu, že ta zablešená potvora, se kterou Mon stále otravoval byla pryč.
Možná by jsme mohli přiložit i tu krysu.
Zamumlal jsem si potichounku pro sebe.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Tentokrát už jsem se o něco víc soustředil na okolí, rozhlížel se kolem sebe a snažil se objevit cokoliv, co by upoutalo moji pozornost, nebo co by nám naznačilo na kterých místech máme pokračovat v hledání. Byl bych docela rád, kdyby zahlédl známky něčí přítomnosti, alespoň trochu jako když jsem našel Nallin. to bych si byl hned jistý, kam máme pokračovat.
Takhle jsem si úplně jistý nebyl, mohly nám nepovědět další velké trosky, nebo snad i celkové rozprostření trosek.
Na to, že mi nosítka připadnou sále těžší jsem se snažil nemyslet. Kdybych na to opravdu myslel, spíš by opět začaly být nestabilní. Postupovali jsme mezi drobnými úlomky trosek dál a postupně se přibližovali k místu, kde jsem zanechal Nallin.
Nallin jsem uviděl ještě dřív, než jsem k ní došli. Zdálo se mi jako docela dobrá zpráva, že už je při vědomí. Ale rozhodně vypadala o něco líp a stabilizovanější, než ve chvíli, kdy jsem ji opouštěl. V nejlepším stavu samozřejmě stále nevypadala, ale mimo ideální stav byla vlastně polovina z nás a tak to nebylo nic nečekaného. Věřil jsem, že se nakonec takto probere i Shay.
Potěšilo mě i to, že jsem vedle Nallin uviděl Tzadi, další spolužačku z naší skupiny. O její přítomnosti jsem před tím nevěděl. Když jsem odcházel směrem z něhož jsem se teď vraceli, Tzadi nebyla nikde k vidění. Kromě Nallin tam nebyl vůbec nikdo.
Něco jsem snad mohl vytušit z Ircosových náznaků. Ircos mluvil v množném čísle, o ostatních, jenže v tu chvíli jsem si ta slova spojil převážně s Nallin a Shay. Když jsem viděl Tzadi, tajně jsem zalitoval, že se takto neobjevil ještě někdo další.

Když jsme opět položili nosítka, byla Shay pro tuto chvíli tam, kde jsme ji potřebovali. Teď jsem si od nosítek musel zasel chvíli odpočinout. Bez Shay by sice nebyla tak těžká, ale přeci jen bychom se s nimi museli tahat kamkoliv bychom chtěli jít.
Proto jsem přemýšlel o tom jaký postup zvolit dál, jestli přemístit Shay, docela stabilně umístěnou na nosítkách a vzít s sebou nosítka na průzkum, pokud by bylo třeba rychle zasáhnout, nebo odejít bez nosítek, prozkoumat co se dá a v případě nutnosti se pro nosítka vrátit. Pokud šlo o mě, klonil jsem se spíš k druhé variantě, ale nechtěl jsem se dopustit nějaké chyby.
Byl jsem zabrán do svých myšlenek a tak jsem Tzadi neodpověděl. Naštěstí to udělal Ircos. Stručně a výstižně.
Kromě toho co řekl bych snad mohl dodat jedině, že Shay krvácela nic víc. O jejím stavu jsem jinak měl jen hrubou představu.
Vedle toho všeho jsem se už v tuto chvíli snažil hledět kupředu a zjistit cokoliv by bylo možné. Začínal jsem sice cítit určité známky únavy, ale i přesto jsem se pokusil na chvíli zapátrat v Síle a zjistit, jestli nějaký podnět nepřijde z ní.
Věděl jsem, že jasný přesně navádějící impulz nedostanu, ale přeci jen i slabý náznak by nám byl prospěšný.
Abych pomohl ostatním, byl jsem se stejně ochotný vyčerpat do té míry, do jaké se zdál být použitím Síly vyčerpaný Naen.
"Možná bychom se měli rozdělit a pokračovat řekněme po dvou, " navrhl jsem po chvíli, když jsem už měl jakousi část průzkumu zpovzdálí za sebou. Reagoval jsem tak i na další podnět Tzadi a jasně jsem tím navrhl část řešení. Předpokládal jsem, že Naen zůstane tady místo Tzadi a čtyři z nás se rozděleni na dvě skupiny budou moci vydat dvěma směry nejednou.
"Budeme tak moci prokoumat v krátkém čase větší oblast a zjistit, co se děje, nebo kde je potřeba pomoci. Když to bude nutné, vrátíme se sem, nebo můžeme najít jiný způsob, jak dát ostatním vědět, že potřebujeme jejich pomoc."

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Potom co Danny rozdal úkoly, jal se kontrolovat Tarnema a znovu důkladně projít jeho stav, aby mu snad nic neuniklo. Younglingové se mezitím relativně chaoticky rozdělili a každý dělal něco jiného, nebo naopak. Za jiných okolností by to bylo komické, ale v současné situaci to byl spíše problém, než cokoliv jiného. Jediný Dll se rozhodl stát trochu stranou a právě k němu Danny přistoupil, jakmile si byl opětovně jistý, že zraněný Tarnem je mimo ohrožení, odpočívá a hlavně se snad i uzdravuje.
Pojď, pomůžeš mi se stanem,
houkl na Dlla a podíval se i na ostatní.
Elinor bude mít na starosti druhé ohniště a vy dva jí pomůžete, Marconius dá pozor na první ohniště a na Mona, protože mám dojem, že až se probere, tak nebude v úplně nejlepší náladě. Nippo a Mia společně nasbírají další dříví těsně při kraji, kdyby cokoliv, tak varujte toho druhého a utíkejte nazpět, ale v dosahu by nic velkého být nemělo. Qisha a vy dva rozbalí stan a vyčlení jednotlivé díly, Darius pomůže mně s Dllem,
rozhodl se mladý Linx rozdělit konkrétní úkoly všem younglingům, aby rozmotal vznikající chaos a opět byla z jeho hlasu rozpoznat podobnost s hlasem jeho otce, především co se autoritativnosti týkalo.
Tady připravíme nejdřív prostor pro ležení, takže to vyčistíme od větvi, kamenů, šišek a všeho, aby se nám na tom dobře spalo, pak to podložíme něčím měkkým, než přes to přetáhneme ležení. Dál budeme pokračovat se stavbou střechy,
ukázal Danny na obdélníkový prostor a začal vytyčovat rohy, než se hodlal také pustit do vyčištění půdy, aby se leželo co nejlépe.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Po spojení se s dvěma zde čekajícími dívkami všichni uvítali chvilku odpočinku předtím, než bude zapotřebí pokračovat někam dál. Gliben si procházel všechny varianty a možnosti, které měl k dispozici a jako jedna z nejlepších mu přišlo rozdělení na více skupin, což se rozhodnul i navrhnout. Již z výrazů ostatních však mohl vidět, že ne všichni z toho vypadali nadšeně.
Jo, prozkoumáme tak víc. Ale dokážeme to? Víš, když někoho najdeme, dokážeme ve dvou udělat dost?
znejistěla Tzadi a narážela na to, že většina z přítomných byla nějak zraněna. Tím pádem to omezovalo jejich schopnosti, nehledě na to, jak unavení již jistě museli být. Především skupina zachraňující Shay.
Já bych šel pohromadě. Shay jsme taky tahali tři a bylo to těžké. A hlavně musíme jít dopředu, vzadu už nikdo nebyl,
přidal se Ircos a narážel na to, že oni všichni seděli na zádi, což vlastně i zjednodušovalo směr jejich cest při dalším prohledávání trosek.
------------------------
Další kolo uzavírám 21.12.. Absence za toto kolo jsem omluvil, byť jste měli více než dost času odpovědět. Příště však tak milosrdný už nebudu, tudíž to mějte na paměti - kdy nejvíce absencí má nyní Waylin.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

Křesadlem stačilo jednou škrtnout a natenko nalámané kousky dřeva a Dllem nasbírané tenké suché větvičky nacpané pod hranici chytly, aby se od nich vzápětí rozhořel oheň v celém ohništi.
Zvláštní věcička, stejně, protočil jsem v prstech plazmové křesadlo a zastrčil jej do vnitřní kapsy pláště.
"Myslíš jako upéct ji?"
Což o to, té kryse už je to stejně jedno...
Napíchnul jsem na klacek dva připravené vykuchané kusy zbavené hlavy a ocasu a jal se je přidržovati nad ohněm.
Stejně by byl lepší rošt, ale v rámci možností... Stejně by byla příšerná bžunda už jenom ta myšlenka, že jsme Monovi tu krysu sežrali. Ani by to nemusel vědět, protože by ho trefila mrkvice...
"To by nemělo cenu, ani se z toho jeden nenají."
Až umřu, ať mě klidně sežerou. Nebude mi to vadit, protože já už budu daleko. Na pochmurnou notu... Nu což, všichni tam jednou musíme. Ale to nevadí.
"Jestli ji chceš jenom spálit, tak s tím počkáme na něho, to bude lepší... Myslím, že by to měl vidět."
Přitočil jsem se k Dllovi. Vtisknul jsem mu do rukou klacek s rybami, aby mi ho podržel, a vydal jsem se k ležícímu Monovi.
"Hej, roháči," pronesl jsem k němu a dlaní ho poplácal po tváři. "Vstávačka."

[Xavier]

Edia, skupina mistra Atamy (Dll)

>Upéct? Co?<
Nechápavě jsem se na něj podíval, jak ho něco takovýho mohlo jen napadnout? Ovšem na druhou stranu...
Pohled na toho pitomce, v okamžik, kdy se dozví, že jsme mu sežrali jeho milovanou krysu... NE! Ještě líp, že i on sám měl z ní kousek... To by pro něj byl perfektní trest.
Ovšem bylo by nutné to sledovat z povzdálí, páč bych se on něj velmi nerad nechal zmlátit.
Když mi Marconius vtiskl klacek s rybama do ruky začal jsem ho zase vnímat.
Vzhledem k tomu, že začal Mona budit, tak plán, že ho nakrmíme vlastní krysou padal. opět jsem se podíval na ryby. Lépe řečeno na rybu. Ta druhá totiž mezitím skončila v ohništi. Když začal Danny rozdělovat úkoly začal síležel u mě. Odložil jsem tedy zbylou rybu na kámen a šel připravovat stanování dle Dannyho pokynů. Myšlenka jak Mon jí vlastní krysu mě však hřála u srdce.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Ne příliš souhlasný postoj ostatních a další možnosti postupu, které se nabízely jsem hodlal plně respektovat. Pokud by ostatní trvali na svém, zřejmě bych byl ochotný se přizpůsobit. Obě možnosti měly svoje slabá místa, to jsem si moc dobře uvědomoval. V zásadě jsme mohli upřednostnit buď rychlost, nebo efektivnost toho co co budeme nadále provádět. Nebyl jsem si tak docela jistý tím, že vidím všechny důsledky této volby, ale pokud šlo o mě, v tuto chvíli jsem volil spíš rychlost. Měl jsem k tomu svoje důvody. Vyplívaly z toho co až dosud proběhlo mými myšlenkami a to jsem se pokusil vysvětlit.
"Víte... mám strach o ostatní. Na průzkum zřejmě vyrazíme čtyři a celkem nás pro teď je šest. To znamená, že zbývá asi tak TAK deset dalších z těch, kdo se nacházeli na lodi a všichni můžou potřebovat, abychom je našli a pomohli jim.
Třeba Shay, té jsme mohli pomoci hlavně díky tomu, že Naen zadržel krvácení. Jinak nevím, kolik bychom toho zvládli.
Problém je, že je nedokážeme odnést sem, ale mohli bychom je najít a udělat hlavní, čím jim můžeme prospět."
Ani po tomto objasnění jsem zcela nečekal, že ostatní dokážu přesvědčit, ale tak jako tak jsem se začal sbírat k odchodu.
Pořád bylo lepší dělat cokoliv, i když třeba ne zcela správně, než trvat na svém a protahovat tak případnou neshodu.
Ve výsledku bychom akorát ztratili čas o nějž mi vlastně šlo. Pokud by ostatní trvali na svém, zřejmě bych jen přikývl a pak bychom mohli zamířit otázka byla stále ještě kam. V duchu jsem se snažil představit si místo v kabině, v němž se nacházely obě mistryně. Možná bych dokázal přibližně určit jeho polohu v troskách a pokusit se zjistit, co že se to vlastně stalo, jestli nám někdo z dospělých přeci jen nemůže přispět ku pomoci. Možná, že právě tím směrem by bylo dobré bylo dobré vyrazit.

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Všichni se kali svých úkonů dost s poctivostí, a jakmile byla ohniště připravena, začaly se rovnou péct ryby. Dll tu svoji přidělenou tedy odložil na jeden z kamenů blízko ohně, který byl zatím relativně vlažný a vydal se pomáhat Dannymu. Odložení na kámen využil o chvilku později i Darius, aby nejdřív přidržel chvilku ruku na kameni a pak spokojeně rozložil rybu na něm.
To bylo chytré Dlle, takhle se ta ryba bude na tom kameni opékat a nespadne do ohniště, jen bych ho tedy dal blíže k ohni, aby se ohřála rychleji,
poznamenal nadšeně Darius a čekal, jestli nebude malý sullustan namítat vůči jeho plánu, který dle všeho vzniknul na základě Dllovo "prvotního nápadu". Potom hodlal doběhnout k Dllovi s Dannym, aby jim dále pomáhal v přípravě stanu.

Marconius se mezitím zhostil role buzení Mona. Rozhodl se k tomu přistoupit jemně a párkrát ho poplácal po tváři, aby mu byl odpovědí pohyb. Očividně by se Mon probral během chvilky i sám, nicméně Marconius to takto uspíšil. Mon tak pomalu přicházel k vědomí. Nic by ho následkem Dannyho zásahu nebolelo, pouze by si připadal takový otupělý a všechno by vnímal zprvu poněkud pomaleji a nejasněji.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
I když Glibenovi vyjádřili nesouhlas s jeho plánem, přesto se pokoušel i nadále nalézt nějaké další argumenty, kterými by si přiklonil ostatní. Ale tak nějak vytušil, že to moc nepomůže, ono se vlastně stačilo na ně podívat, protože se celá situace na nich podepsala a pomalu jim začaly chybět síly. A ať už si to Gliben připouštěl nebo ne, tak i on musel jasně vnímat narůstající únavu z toho všeho nehledě na některá zranění, která utržil.
Možná bude lepší, když půjdeme my dva a Tzadi. Naen a Zíza zatím dohlédnou na Shay a Nallin a odpočinou si. Až se vrátíme, tak zase budou moci jít třeba oni,
navrhnul nakonec Ircos jiné řešení, které mu Tzadi odkývala a sama přiměla Zízu, aby se posadila na její místo. Bylo tedy rozhodnuto a skupina se přerozdělila. Zatímco Zíza a Naen zůstali s bezvědomou Shay a Nallin trpící amnézií, tak se Ircos, Tzadi a Gliben vydali vpřed, směrem k domnělé přídi transportu.

Po chvilce chůze skupiny a o dvě trosky dále náhle Tzadi zpozorněla a ukázala jedním směrem. Trojic tudy rychle vyrazila, aby se octla pod vysokým stromem v jehož koruně bylo jedno ze sedadel s jedním z jejich kolegů. Sedadlo i s pasažérem spočívalo na silné větvi a nebylo to zrovna nejsilnější uskupení. Seděl v něm Arthus Umatti, nejspíše člověk, byť měl tmavě modré vlasy a i oči měl modře zbarvené. Byl polovičně při vědomí, jen se dle všeho snažil co nejméně hýbat a prostě jen tak čekal. Nejspíše by tedy měl problém i s dostáním se z připoutané sedačky, jinak by se asi nejspíše již pokusil dostat ven.
Z hlediska lezení na strom by se do jeho úrovně asi dalo vyšplhat, ale pořád by to neřešilo, jak jej dostat dolů a hlavně neúmyslně jej neshodit i s křeslem dolů.
------------------------
Další kolo uzavírám 28.12.. Jako obvykle je možnost vzájemné konverzace mezi postavy hráčů, u NPC bych možná odpověď mohl v půlce týdne přidat. Mon se již probírá a začíná být opět při smyslech. Varování musím dát Waylin, protože počet neodpovědí již značně narůstá.

[Hayasan]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: Monítko s mrtvou Jordi
Otevřel jsem oči. Byl jsem tak trochu zmatený, protože jsem vlastně ani nevěděl, kde to jsem. To poslední, co jsem si pamatoval, byla má touha donést si a pohřbít Jordi.
Co tu…?
Otázal jsem se svého ušatého kamaráda. Naštěstí pro něj jsem neměl absolutně tušení o tom, co se chystal udělat, jinak by naše přátelství skončilo pořádnou rvačkou, při které bych se ho pokusil snad zabít.
Ležel jsem na zemi a snažil se více se zorientovat. Teprve po chvíli jsem se pokusil posadit. Chtěl jsem se opřít rukama o zem, aby mé posazení se bylo méně namáhavé a já nemusel zapojit jen břišní svaly. Ale má ruka nahmatala něco malého a chlupatého.
Jordi! Ty žiješ? Jak to?
Vzal jsem ji do ruky, ale podle úplně uvolněného tělíčka jsem poznal, že tento tvoreček to má skutečně za sebou.
Jak se sem dostala? Já… já jsem ji určitě nepřinesl, nebo ano?
Zeptal jsem se Marconia. Potřeboval jsem vědět, co se vlastně stalo. Poté jsem se ale opět rozbrečel. Své slzy jsem před svými přáteli neskrýval. Už nešlo o ničí život a já vlastně ani nemusel být silný.
Schoulil jsem se do klubíčka, mrtvolku jsem si k sobě přitáhl, slzy mi tekly po tváři a hladil jsem hebký kožíšek svého miláčka.
Ach Jordi! Kéž bys žila a ten vrah Danny tě nezabíjel! Proč to udělal? Ten je tak zlý!
Události ohledně smrti Jordi jsem i za tu krátkou chvilku částečně vytěsnil a částečně si je ani pořádně nepamatoval. Taková ta obrana vlastní mysli před vysoce negativními událostmi u mne zafungovala skutečně na jedničku. Byl jsem přesvědčen o tom, že za všechno může Danny a já měl úplně vše pod kontrolou.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Spolkl jsem ostrou otázku vo co mu sakra de a proč mě nenechá na pokoji. Darius začal bejt až nepříjemně vlezlej a Síla ví proč si jako cíl vybral zrovna mě.
Jestli ti takhle půjde dál začnou si ostatní šeptat, že se do mě zabouch či co.
Naneštěstí se ukázalo, že Darius nebyl ten, co udělal tu teď největší chybu. Tu udělal Marconius, když probudil Mona. Který zase začal výt kvůli té jeho kryse. Ani Danny nevypadal, že by z toho byl nadšen, vzhledem k tomu, jak to na něj Mon shazoval.
Můžeš ho tou krysou zadusit, dosvědčim že to byla nehoda.
Zašeptal jsem směrem k Dannymu. Pro jistotu však tak, aby to neslyšel a aby to neslyšel ten nenechavej dlouhoušatej králík.

[East.Wood]

Skupina rytířky Avalin, místo havárie (Naen Sakki)

Byl jsem docela rád, že po předchozích chvílích, kdy jsme se pohli jen o kousek a nic se nedělo, jsem zůstal u Shay. Společně s Azízou jsme měli nyní hlídat obě dívky, tedy i zmatenou Nallin. Ti jsem nijak zvlášť neznal, proto moje myšlenky patřily opět a jen Shay.

Už jsem celkem nabíral síly po předešlých peripetiích a mohl jsem si dovolit procházet se sem a tam a u toho se mírně protahovat.
"Uááá," zývnul jsem.
"Taky bys spala, jako já?" obrátil jsem se ke své momentální společnici a dokumentoval tak rostoucí únavu. Zajímalo mne, jestli je na tom dívka stejně.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Únavže na tom u jsem doopravdy pociťoval, ale stále jsem se sní snažil bojovat a přemoci ji. A přes všechny obtíže jsem stále měl pocit, že na tom nejsem nejhůř. Dokud jsem třeba jen stál na nohou, cítil jsem povinnost být ostatním k pomoci a užitku.
Zbytečně kalkulovat ale nemělo smysl a tak jsem opravdu pouhým přikývnutím odsouhlasil Ircosův nový, jednodušší plán.
Zatím co se Tzadi domlouvala s Azízou, snažil jsem se ještě trochu protáhnout, abych následky únavy ještě trošku pozdržel.
Trojici zůstavší na místě jsem věnoval ještě jedno další kývnutí. Vše bylo domluveno, věděli, že se co nejdřív vrátíme.
Vykročil jsem vedle Ircose a Ttzadi. Směr byl stanoven taky celkem intuitivně. V našem směru rozhodně někdo musel být.
Chvíli jsme jen tak postupovali a rozhlíželi se. Naskýtal se nám obraz, který už jsme všichni měli chvíli před očima. Obraz roztříštěné lodi. Teď jsem měli možnost vidět některé detaily dalších částí toho obrazu a nakonec i sedadlo uvízlé ve větvích.

Tázavě jsem pohlédl na Ircose a trochu zaváhal. Ircos měl totiž pravdu, tohle bych určitě sám nedokázal. Maximálně bych shodil sedačku dolů. Vzhledem k porovnání s váhou nosítek byla možná škoda, že tu jsme opět "jen tři" a nešla s námi i Azíza.
Že dokážeme Arthuse vyprostit jen tak uvolnit a dostat dolů o tom jsem vážně pochyboval, ale hodlal jsem se na to blíž podívat. Nenapadla mě žádná jiná možnost, než k Arthusovi vyšplhat. Zajímalo mě, jestli Ircos a Tzadi mají nějaký jiný plán.
Postoupil jsem o pár kroků v před, ukázal nahoru a ocenil okolí. Tím jsem dal jasně najevo, co zamýšlím. Alespoň prozatím.
To, že je třeba vylézt na strom mi připadlo dost jasné, Ale muselo se to udělat opatrně, s ohledem na stabilitu sedačky v níž AArthus seděl. Nejlepší by bylo zdržovat se přímo kolem toho místa co nejmíň, dostat se k němu nepřímou cestou..
Zajímalo mě, jestli bych se tam mohl dostat shora. Pokud by byly jiné stromy, z nichž bych mohl přelézt skoro až k tomu místu, zřejmě bych je použil. Pokud by takové nebyly, třejmě bych se co nejdéle držel kmene a pokusil se dostat na jinou větev nad Arthusovu úroveň.Co se dá dělat bych možná viděl na místě. Nejlepší by bylo, kdyby šla sedačka nějak stabilizovat, přidržet na místě. To už by se s ní Arthus nějak dostal. V takovém případě by nás nahoře zřejmě bylo třeba víc než jen jeden.
Další alternativa byla pokusit se nějak koordinovaně sedačku spustit. To by ji ovšem museli dole zbývající dva nějak přidržet. Obě možnosti se nezdály jen tak a vyžadovaly co nejlepší koordinaci a pomoc ostatních.
Jakou pomoc, to záleželo na tom, co se v této situaci dalo dalat.

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Probrání doposud bezvědomého Mona narušilo jakýsi klid, který se v táboře alespoň trochu rozprostřel. Nejenomže se kvůli tomu přerušila většina aktivit, ale vrhlo to i množství nejistých a tázavých pohledů směrem k Dannymu, který z toho rozhodně nebyl nadšený. Podobná obvinění a názory v téhle chvíli u skupiny younglingů potřeboval ze všeho nejméně. Dllovi však došlo, že nesházelo mnoho, aby mladý padawan použil slova, která by dovedla Mona zasáhnout rázněji, ale Jediský výcvik převládl nad hrdostí a přiměl ho nejprve dokončit rozdělanou činnost, než se natočil k ostatním.
Mon má poněkud zkreslené vzpomínky vzhledem ke stresu a hektičnosti situace ohledně setkání s dravcem, který na něj a na Jordi zaútočil. Téhož dravce, jenž posléze napadnul a tak vážně zranil Tarnema. Nechte ho prozatím odpočívat a smutnit. Prioritou musí být příprava tábora, abychom to vše stihli před setměním,
řekl pouze rozhodně Danny a pohledem vyzval Marconia, aby se pokusil na svého přítele dohlédnout, zatímco ostatní popohnal zpět k jejich činnostem. Zároveň si zhluboka vydechnul a dal tak najevo únavu, která na něj už začala pomalu dopadat.

Díky aktivnímu zapojení byla zem pro tábora velice rychle připravena a Danny vytáhl spodní plachtu, kterou s pomocí Dlla a Dariuse rozprostřel na zem, aby následně oba dotyčné požádal o její přidržení. Sám se mezitím vypravil k jednomu trochu staršímu stromu, který po chvilce padl po seku jeho světelným mečem. Truhlařina pokračovala dál, dokud se mladík nevrátil nazpět se čtyřmi stejně dlouhými kusy dřeva.
Poslouží nám jako vztyčné tyče, já je zarazím po okraji spodní plachty, skrze otvory na krajích a vy dva je potom zajistíte lankem, aby byly pevnější. Každou dvěma lanky směrem od plachty, takže z tohohle rohu to půjde sem a sem. Vždy metr od stanu zarazíte kolík, kde přivázán druhý konec lanka,
vysvětlil oběma a naznačil, jak bude chtít, aby to oba provedli, než začal se zarážením prvního trámku. Navíc nebylo pochyb, že poražený a z části nařezaný strom poslouží i jako další zdroj pro oheň.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Když se skupina rozdělila a Naen měl možnost být v té odpočívající části, tak se alespoň pokoušel protáhnout a rozproudit unavený organismus. Hlavně také přejít částečnou nemohoucnost, která ho postihla krátce po zákroku u Shay. Při pohledu na ni, by nyní mohl konstatovat, že odpočívala pokojněji než prve, ale tak nějak věděl, že to takhle mohl nyní vidět pouze on. Při jeho otázce se na něj Nallin pousmála.
Jsem trochu unavená, ale radši bych si vzpomněla. Pamatuji si naposledy, když jsme večeřeli na Vlně, ale nic o žádném výletu a pak se probudím zraněná tady. A i předtím jsou některé věci dost ... rozmazané?
odpověděla mu dívka, co jí aktuálně trápilo asi nejvíce. Navíc tím prozradila, že její amnézie je poněkud většího rázu, než jenom na události bezprostředně souvisejícími s příletem na tuto planetu.

Situace okolo uvězněného Arthuse nebyla moc příznivá a nikoho ze záchranné trojice nenapadlo hned z počátku nějaké řešení. Gliben si sice obhlédnul okolí, ale jediný přímý kontakt se stejně bude moci provést pouze z toho jednoho stromu, na němž byl jejich kolega uvězněn. Nakonec se Gliben rozhodl vylézt na ten konkrétní strom, aby se více porozhlédl, Ircos sice zaváhal, jestli nelézt taky, ale Tzadi jej zastavila.
Gliben se jde jenom podívat, že ano? Jestli by nás tam mělo lézt více, tak by mohl Arthus spadnout a ... radši na to nechci ani myslet,
pronesla a podívala se směrem ke Glibenovi, od kterého chtěla ujištění, že se jde doopravdy jenom podívat a nepokoušet se o něco, aniž by se poradil se zbytkem skupiny.
---------------------------
Další kolo uzavírám 4.1.2015. V rámci možností je opět dovolena interakce mezi postavami, byť jí moc nevyužíváte. Zároveň má Waylin poslední varování, než dojde k jejímu odstavení za neaktivitu.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)]

"Přesně tak. Zatím to trochu omrknu a zjistím co se dá udělat," potvrdil jsem rychle Tzadi, abych je zastavil.
"Myslím, že bude užitečnější, když zatím budete jistit situaci zespoda, řekl jsem ještě a pak pokračoval dál.
Namířil jsem si to ke kmeni stromu pod místem, nad nímž visela sedačka s Arthusem. Vzhlédl jsem a nejdřív jsem si ještě jednou prohlédl situaci z místa přímo pod ním. To bylo trochu blíž, ale zase to nebyl nejlepší pozorovací úhel.
Zajímalo mě, jestli nás Arthus slyšel a také si domyslel že mu chceme pomoct. Pokud ano, bylo by to v pořádku. Pokud ne, musel bych ho pro jistotu stručně upozornit že se chystáme mu pomoci a zároveň tak prověřit možnosti komunikace..

Pak jsem došel ke kmeni a obešel jej na druhou stranu, co nejdál od Arhusové pozice. Snažil jsem se postupovat co nejopatrněji. Natáhl jsme ruku ke kmeni a odhadnul dráhu postupu. Doufal jsem, že najdu vhodné výstupky a budu moci co nejdál postupovat přímo po něm. Menší větve by zřejmě mohly být méně stabilní a mohly by více třást korunou.
Byl jsem připravený i na to, kdyby při šplhání nastaly nějaké obtíže a já musel svého pokusu zanechat. V takovém případě bych musel zvážit, co dělat a situace by byla ještě značně složitější, ale doufal jsem, že to nenastane a že se dostanu nahoru.
Přitáhl jsem se ke kmeni a nohama se snažil zachytit jsem suky a menší výstupky, použitelné jako provizorní opory. Snažil jsem se posunout výše k nižším větvím stromu, ale nechtěl jsem se jich chytat příliš pevně. Nohama jsem stále držel kmen.
Posléze bych se natáhl po jedné větvi vzdálenější od Arthusova sedadla. Co nejopatrněji bych se na ni pokusil vytáhnout.
Potom bych mohl Ještě kousek a stále velice opatrně pokračovat korunou dál, kousek blíž k Atrhusovi a prověřit situaci.
Bez rozmyslu jsem nechtěl udělat nic, věřil jsem, že mi výsledný pohled a další okolnosti trochu napoví.

[Hayasan]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese Mon
Samozřejmě, že jsem neměl ani potuchy o tom, jak se Danny musel ovládat, aby mne neějak výrazněji nesetřel. A možná, i kdyby se o to pokusil, možná bych se nedal. Jak se jedná o zvířátka s heboučkým kožíškem, rozhodně nemíním poslouchat nějakého vrahouna.
Všechno jsem měl pod kontrolou, a kdybys nemáchal tím svým mečem a toho dravce nevyprovokoval, nic by se nestalo a Jordi by žila. Zabil jsi ji a jsi vrah,
trval jsem na svém, zatímco jsem hladil mrtvé tělíčko svého milovaného zvířátka. Slzy se mi koulely po tvářích a já brečel. Možná bych se měl před ostatními trošku stydět, ale nedokázal jsem se ovládnout. Bylo mi strašlivě smutno, cítil jsem se osamělý a zraněný, neboť má Jordi splynula se Sílou.
Půjdu ji pohřbít,
pronesl jsem mezi brekotem směrem k Marconiusovi.
Bude mít hranici jako každý Jedi a poté jí vykopu pohodlnou jámu, vystelu ji květinami a nasypu do ní její popel,
mezi pláčem jsem vylíčil svůj plán. Bylo mi zcela fuk, co na to řekne Danny. Vždyť ten u mne klesl tak hluboko, že níž to snad ani už nešlo. Zabil mi Jordi a není třeba se starat o jeho názory či ho dokonce poslouchat. Začal jsem vstávat a vyhlížet vhodné a hlavně krásné místečko věčného odpočinku pro Jordi. O dění v táboře jsem se jaksi nezajímal.