Akademie Síly

Utapau, Větrná aréna

Barabel se snažil připlížil co nejblíž k droidovi, ten si stoupl, čímž získal lepší rozhled a zahlédl ho, vítr se ho však stále snažil sfouknout, barabelův útok tedy nebyl nijak nebezpečný.
Také se vám to zdá stále statické?
Ozval se náhle zase moderátor.
Tak jim to lehce okořeníme!
Odpověděl si sám moderátor, i když dost dobře se mohl odpovědi od publika dočkat, ale bojovníci žádnou přes hučení větru neslyšeli.
Co myslel tím okořeněním se všichni brzo dozvěděli.
Bedna, ležící mezi soupeři, doposud pevně stojící na můstku se uvolnila a odlétla po větru.
Každou chvíli ji začaly některé další bedny napodobovat, větrné štíty se taky začaly zasouvat.
soupeři si museli pospíšit, než budou zcela bez krytů proti větru.

Utapau, Větrná aréna

Čekal jsem, že můj úder vibrosekerou bude více účinný, ale větrné poryvy udělaly své a tak přišlo to, co přijít muselo.

No jo diváci chtějí atraktivitu a skvělou podívanou, co? blesklo mi hlavou, když se nademnou vznesla jedna z beden, která před chvílí stála nehnutě na mostě. Dal bych za to krk, že byla pevně posazena na povrchu mostu, teď však vylétla do větrného víru a ten si s ní pohrával jako s pírkem...

"A kruci!" zaklel jsem.

Když jsem však viděl další vznášející se předměty v místě našeho boje, zkusil jsem toho využít. Na jedné plošince z prken jsem se pokusil vystoupat trochu do výše, jako bych plul vzduchem na nějakém sportovním prkně. Poté jsem skutečně získal výšku, ale když začalo být surfování na plošince nebezpečné, seskočil jsem zrovna nad mým plechovým soupeřem s cílem jej překvapit ze vzduchu. Sekera napřažená dopředu měla konat svou svatou povinnost...