StorMPM

[Jordi Linx]

Veraten, Základna protiletecké obrany: (Všichni)
Jednotka se zaměřila na zajištění horních pozic a hlavně místa okolo dveří, do nichž se s nevídaným nadšením pustil Destro. Zatímco někteří by se mohly bát, když se někomu s výbušninami klepou ruce, tak u Destra to bylo čistě jen nadšením, že může konečně něco, byť to byly pouhé dveře, odpálit perfektně připravenou a mířenou náloží.
E-weby necháme, budou se hodit, až tu přistanou další posily. Swirlson, budeš zadní hlídka - zalez si u jednoho z E-webů, všechny je překontroluj, jestli jsou v pohodě a máš na starosti, aby nás nikdo nepřekvapil. Seržante, vedení útoku dovnitř nechám na vás, ostatní přebít a bacha na vybavení, chceme ty protiletecké kanóny funkční,
rozkázal poručík Quayle a sám si překontroloval munici a pokynul Kibovi, že může začít, jak bude chtít.

Seržant Kibitrom si našel místo hned vedle dveří, aby šel příkladem a postupoval v čele útoku dovnitř, zatímco na druhé straně se Destro chystal házet granáty, v každé ruce jeden a kdyby neměl helmu, tak by třetí určitě držel v zubech. Zbytek jednotky se rozestavil po obou stranách s výjimkou Gorda, jenž se částečně krčil naproti dveřím trochu krytý prostředím.
Jakmile byli všichni připraveni, tak seržant ukázal na rukou pět prstů, pak skryl palec, odkryl jej aby skryl malíček a prsteníček, znovu palec, aby nakonec zmizel i poslední z prstů v rukavici a Destro jistě s veselým úsměvem stisknul tlačítko.
Ozvala se tlumená exploze, která rozpárala celý rám okolo dveří, vystřelila dveře dovnitř a hned následovala Xavierova palba, jakoby chtěl dveře ještě urychlit směrem k obráncům.
Sotva stihl Destro a Thane vyházet své granáty, ozvala se obranná palba, která naštěstí pro Xaviera šla příliš vysoko. Ozvala se exploze, aby se už dovnitř hrnul seržant, za ním z druhé strany Destro, potom Thane, Hunter, poručík a jako poslední Xavier, který už nemohl, nebo spíše neměl, střílet přes vlastní.

Gyzbon si už skoro nepamatoval, kdy dostal takovouhle pecku, ale jakmile se zorientoval, tak věděl, že leží na zemi, necítí levou ruku a někdo ho odtáhnul ke kraji mimo hlavní palebnou linii. Po chvilce mu došlo, že to byl Thane a snažil se získat přehled o situaci. Potěšující bylo, že byl jediný na zemi a drželi ho tam spíš hlavně proto, aby se teď nepletl do hlavní linie. Úvodní chodbu měli zajištěnou, povedlo se neutralizovat první dva obránce, jeden paralyzujícím granátem, druhý dostal přímý zásah. Na konci chodby byly schodu dolů a tam další chodba, která vedle ke třem dalším místnostem, na každé straně po jedné, a jedné vzadu. Ta vzadu měla být strojovna, vpravo velín a vlevo jídelna a z ní vedl průchod do ubikací, sprch a zbrojnice. U strojovny se pak nacházely i náhradní díly a další technické části pro obsluhu základny.
Kraje u chodby byly obsazeny a zatím to nevypadalo na žádný další odpor, otázkou bylo, kde se mohl zbytek jednotek ukrývat. Seržant měl nyní čas se postavit na nohy a dát si do hromady ruku, která mu sice u těla zůstala, ale bude potřebovat značnou dávku bacty, jakmile na to bude možnost - střílení levou však rozhodně nehrozilo.
--------------------------------
Další kolo uzavírám 5.2., jako obvykle máte prostor pro vzájemnou interakci a hlavně naplánování dalšího postupu.

[Marinho]

Veraten, Základna protiletecké obrany (Kib)

Jak přistoupit k získaným E-webům a jejich hlídání rozhodl poručík a všichni jeho rozhodnutí podpořili. Swirlson se hned nabídl jako hlídka a zbytek týmu se mohl rozmístit okolo již zaminovaných dveří. Poručík mi svěřil velení nad útokem a obsazením vnitřních prostor základny. Nevíme přesně, kolik nepřátel je uvnitř krom velitele a pár těch, co se stačili stáhnout. Po kontrole svého vybavení jsem odpočítal odpálení dveří a sledoval, jak sehraným způsobem nahází několik granátů dovnitř. Paradoxně jsem rád, že stojím na stejné straně jako Destro. Ale už se soustředím na svůj úkol. Na zlomek vteřiny přesně slyším exploze granátů a vbíhám dovnitř, prst připravený na spoušti. Sotva stihnu několikrát vystřelit a neznámá síla mě srazí k zemi.

To už jsem mrtvej?
Když otevřu oči, vidím helmu někoho, kdo se mě snaží někam odtáhnout. Reflexivně se začnu bránit. Až když v ruce ucítím rukojeť dýky, uvědomím si, že je to jeden z našich. Během několika vteřin se vzpamatuji a snažím se zorientovat v okolní situaci. Nikdo z mužů není zraněn ani mrtev, krom dvou obránců. Z díry v jednom z nich se stále ještě kouří, nevybavím si, zda jsem jej zasáhl já nebo někdo jiný. Druhý ležící obránce nemá známky po zásahu, možná je jen omráčen granátem. Vybavím si instrukci o přístupu k zajatcům. Neexistují zajatci, jen mrtví nepřátelé.

Když se pokusím zvednout, málem upadnu. Levá ruka neposlouchá a nemám v ní ani cit. Dám znamení Thaneovi, že jsem v pořádku a pošlu jej zpět ke zbytku týmu. Mezitím se pokusím zhodnotit své zranění. Jako první hledám zásah blasterem. Chránič na paži si ale nechávám nasazený, příčinu zranění se snažím najít pohledem a hmatem. Každopádně jsem pro teď dovelel. Ohlásím se poručíkovi.

Poručíku? Dostal jsem to a nejsem schopen dál velet mužstvu. Předávám vám velení a žádám o další rozkazy.
Čekám buď zařazení do týmu, případně povel k vystřídání či doplnění Swirlsona jako hlídky. Postavím se na nohy a zaujmu volnou pozici včetně palebného sektoru. Zbraň mohu používat jen pravou rukou, proto zvolím pistoli a E11 si připnu k brnění.

[Xavier]

Veraten, Základna protiletecké obrany (Blb)

Dovnitř se vřítím až poslední, ne že by mi to vadilo. To, že pár obránců mi střílelo nad hlavou, mne nijak nerozhází, na to by museli mít lepší mušku.
Bez okolků překročím seržovo tělo a zapřemýšlím, zda to schytal ode mne nebo od obránců. Není čas ale o tom přemýšlet a skrze mířidla hledal případné nepřátele, byli zde jen dva, jeden to schytal naplno, u druhého chyběli ožehy od blasteru. Byl tedy jen omráčen a mírný pohyb od dýchání ho prozradil definitivně. Dvojvýstřel tento nedostatek hned napravil.
Takto popravit člověka mající na sobě stormtrooperskou zbroj mi zrovna nevyhovoval, ale svlékat ho kvůli tomu nebudu.
Mrkl jsem na indikátor zásobníku, všech 500 ran to sice ještě nebylo, ale stejně jsem ho raději vyměnil, nechtěl jsem tak činit až budu pod palbou a na suchu.
Zahlédl jsem že Thane seržu zvedá, neboť ještě žije.
Fakt klikař.
Všimnu si že zásah dostal zepředu.
Fajn, není to na mne.
Jak se přesouváme k jednotlivým východům z místnosti, vezmu své místo u chodby, pokud možno, alespoň lehce kryté, ze strany nepřátel, připraven vyrazit, popřípadě sestřelit kohokoliv, kdo nebatří k Bacaře.

[Merthor]

Veraten, Základna protiletecké obrany: (Ognif "Brainy" Swirlson)

S ovladačem v ruce jsem sledoval, jak Destro odpaluje dveře a všichni vbíhají do útrob základny. Ven proniklo jen náznak zvuků střelby, plus pár výstřelů platících volnému prostoru přede dveřmi. Na moment jsem zůstal sám, jen se svou technikou. Konečně jsem měl příležitost vyzkoušet ji v bojové praxi, což bylo jistě mnohem více vzrušující, než obkroužovat hangáry. Aktivoval jsem ovládání dronu, zapnul přívod energie. V pravou chvíli jsem zvýšením výkonu a plynulým pohybem ovládací páčky, dal dronu pokyn, aby se odlepil od země. Vedl jsem jej ve stoupavé spirále mezi stromy výš a výš. Ve výšce korun stromů, jsem jej začal řídit pomocí kamery. Dovedl jsem ho až do výšky zhruba dvou desítek metrů nad koruny stromů. V téhle výšce byl stále na dostřel, avšak pod hranou pásma vzdušných senzorů. Provedl jsem první oblet, přidal funkci sledování terénu. Zásadním okamžikem byl přelet nad příjezdovou cestou. Do lesa bylo vidět trochu hůře. Porost však skýtal jen část nebezpečí. Zároveň s dokončením prvního obletu mě dostihlo dění uvnitř v podobě hlášení o ceně za proniknutí dovnitř..

Raději jsem dron ustálil v opisování zavedeného kruhu, udržovaného pomocí dříve provedených úprav v datapadu. Nevěda, zda budou pokyny nějak změněny, začal jsem kontrolovat prvního z E-web. Ještě před chvílí byl zcela schopný palby. Zbraň tedy byla sestavená. Šlo jen o to, zda nebyl záměrně poškozen. Slonil jsem se ke generátoru, ověřil si jeho funkci. Pokud stále běžel, zeslabil jsem jeho výkon. Pokud byl v mezičase vypnut, urychleně jsem jej nahodil. U zbraně samotné jsem musel zkontrolovat otáčení, mířidla i schopnost palby. Mezi sledováním záběrů z dronu jsem se chystal dokončit kontrolu všech tří E-webů. Záleželo však na tom, jak se vyvynou vydané pokyny. Zda zůstanou stejné, nebo bude zapotřebí střídaní stráží.

[Phate]

Veraten, Základna protiletecké obrany: (Thane)

Přesunul jsem se ze svého útočiště v koruně stromu na pevnou zem a vydal se za zbytkem týmu. Pušku jsem hodil na záda, teď jí budu sotva potřeboval a připravil svou E-11. Rychle jsem jí překontroloval, toho dne již po páté. Všechno se zdálo být v pořádku. Zaujal jsem pozici za seržou a přichystal dva granáty. Byli jsme seznámeni s prostory, které máme vyčistit, takže jsem byl připraven hodit granáty tak, abychom s Destrem pokryli celou vnitřní oblast.

Serža začal odpočítávat. Připravit se na výbuch mohl člověk jak chtěl, ale nikdy nevěděl, jakou směs a kolik jí Destro použil. Dveře se rozlítly a já rychle vhodil granáty. To už někdo za mnou začal pálit, načež mu bylo zevnitř odpovězeno. Ozvaly se výbuchy a vteřinu na to vpadl dovnitř seržant následován Destrem. Přepl jsem na termál a vběhl za nimi. Zaměřil jsem a začal pálit. Palba přicházela za všech stran.

Pár úděrů a měli jsme první zranění. Serža to koupil do ruky nějakým větším kalibrem, protože sebou sekl přímo přede mnou. Rychle jsem se ohlédl, jestli mi někdo kryje záda a popadl jsem seržanta. Nebyl z nejtěžších a naštěstí nevnímal. Tedy alespoň chvilku. Jakmile se probral, začal sebou šít.

"V klidu seržo, v klidu." uchopil jsem ho pevněji, aby sebou nemohl tolik házet. Hlavně proto, aby mi nestěžoval práci a aby si tu ruku nedomršil ještě víc. Odtáhl jsem ho do krytu a opřel o zeď. Jakmile mi dal znamení, podíval jsem se, jak vypadá náš postup. Hlavní chodba byla zajištěná.
"Potřebujete pomoct s ošetřením, pane?" zeptal jsem se seržanta. Nebyl jsem žádný medik, ale základem jsme si prošli všichni a tady se mu stejně lepší péče nedostane.

[Dash Spience]

Veraten, Základna protiletecké obrany: (Destro)

Když byla výbušnina připravená a tým se rozmisťoval, tak jsem nečekaně nedostal svoje věci.
Jo idioti, pokud bude něco potřeba rychle vyhodit do vzduchu je to Váš boj.
Potěžkal jsem v rukou granáty a litoval, že nemám tak velké ruce, abych mohl házet dva z jedné ruky. V tomhle případě by nevadilo, že neletí daleko. Ve chvíli, kdy je házím do místnosti jde o to ochromit a udělat rámus. Případně zabít, ale to tady asi moc velkou roli nehraje. Potřebujeme postupovat hlavně rychle. Pod helmou jsem se spokojeně šklebil a sledoval seržu jak odpočítává na prstech. Když neukazoval žádný prst tak jsem zmáčkl spoušť. Kdyby někdo mohl vidět můj výraz, tak by tam byla dětská radost. Ne tak z toho, že můžu něco vyhodit do vzduchu, což samozřejmě tak je, ale i z toho, že to můžu udělat, aby viděli že to umím správně! Byla to slušná pecka a fakt bych nechtěl být za dveřmi. Rychle hodím své granáty a schovám se zpět za futra, když mě mine ta hromová obranná palba. Hergot to je slušný hukot. E-11cku jsem měl už připravenou a hrnul jsem se dovnitř spolu se seržantem. Mačkal jsem spoušť, abych se ještě trochu kryl palbou, protože granáty nemusely zabrat. Nakonec se dým rozplynul, abych viděl, že už granáty měly svůj efekt, ale myšlenka že tu byly jen dva a podle toho jak se serža sbíral z podlahy nadělali takový rachot to není dobré. Když se ostatní hrnou dopředu, rychle se sehnu k mrtvolám a oberu je o jejich granáty a výbušniny pokud nějaké mají. Když už nemám své nádobíčko, tak si vemu co můžu. Potom se přesunu kupředu, abych pomohl zbytku týmu pokrýt sektory. Na tohle čištění nás je tu málo. Jsem zvědavý kam nás naši urození velitelé pošlou.

[Jordi Linx]

Veraten, Základna protiletecké obrany: (Všichni)
Thane zkoumal zranění svého nadřízeného a musel shledat, že sám toho moc nezmůže, maximálně nějaké obvázání, ale to by stejně nejprve musel sundat brnění na ruce, což bez specializovaných nástrojů nemohl udělat. Gyzbon utrpěl více zásahů, ale hrudní plát tři úspěšně zastavil, jeden černý flek měl na stehně. Pouze u levé ruky byl kus brnění doslova odpařený a pod ním spálené maso, jehož kraje mohly být i připečené k brnění samotnému. Rozhodně bylo zapotřebí stabilizovat, nastříkat bactovým sperejem a nejspíše i trochu zakrýt, jak to situace dovolovala. Nic, co by seržant nezvládl jednou rukou.

Poručík si o zranění seržanta udělal rychlý obrázek a poklekl vedle něho, zatímco ostatní nechal chvilku hlídat chodbu.
Kibe, dostaň se ven, ošetři si to a pak nám společně s Brainym kryje záda. S jednou rukou nám tu moc nepomůžeš a venku tě nechci nechávat samotného,
rozkázal, aby se zvedl a vracel se ke zbytku, kdy ještě spočinul pohledem na doraženém muži, jenž byl prve omráčen. Zaťal pěsti, ale tentokrát nic neřekl a pokračoval k ostatním.

Dobře, jako první vyčistíme jídelnu nalevo, tam nehrozí, že se nic rozbije, takže můžeme jít plnou silou. Destro, Blb a Thane to mají na starosti. Já a Hunter budeme krýt zbylé dva vchody, aby nás tam odtud nikdo nepřekvapil. Řízení vpádu obstará Destro, protože předpokládám použití granátů. Prosím takové, aby celou místnost nezbortily, dotazy?
rozkázal poručík a v podstatě nařídil Destrovi, aby vedl útok na vyčištění místnosti, která měla patřit mezi největší a mohlo tam toho být ještě mnohem víc. O to více mohl Destro docenit, že u dvou mrtvých našel hned čtyři výbušné granáty, takže byl aktuálně v plusu oproti situaci před vpádem.
Všechny místnosti byly nyní navíc zavřené, takže se všichni mohli relativně v pohodě přemístit na obě strany dveří. Navíc se zdálo, že všechny dveře jsou i zajištěné, tudíž bylo potřeba je otevřít buď obejitím elektronického zámku, nebo násilnějším řešením.

Brainy měl venku zatím klid na svou práci a v klidu tak mohl vypustit a nastavit drona na automatiku a následně se jít věnovat E-webům. Už na první pohled se zdály všecky relativně v pořádku a nedošlo k poškození žádného z nich následkem bojů. Nicméně při podrobném zkoumání musel Brainy přiznat, že tyhle E-weby byly velmi dobře udržované a to dokonce mnohem lépe, než by mohl najít na mnoha běžných imperiálních základnách.
------------------------
Takže, další kolo uzavírám 19.2. a jako obvykle nechávám prostor pro vzájemné reakce - to se bude týkat hlavně asi Dashe a vyvolené trojice, u nichž existuje šance, že kdyby odpověděli a připravili útok do dalšího víkendu, tak dostanou mezikolo.

[Dash Spience]

Veraten, Základna protiletecké obrany: (Destro)

Nějak jsem se nezajímal co se děje kolem. Byl jsem teď velmi spokojený. Rychle jsme prošacoval mrtvoly a obohatil se jejich granáty, které mi zvýšili stav mé oblíbené zbraně. Když vezmu v potaz množství místností, které musíme vyčistit se to rozhodně bude hodit.
Díky mrtvoly. Dva mrtvý, čtyři granáty za seržovu ruku. Nic moc výměna teda.
Měli mu ustřelit hlavu, byla by sranda.
Pomyslím si se smíchem, když jsem na svém místě. Nic proti seržovi nemám, ale každý koho kdy serža vyřval na něj má svojí pifku. Co si, ale nezasloužil tak jít hlídat ven jako nějaký pes. Holt má smůlu. Potom už poručík určí mě jako velitele dalšího průlomu.
Rozkaz pane. Nebojte se. Snad nám to na hlavu nespadne.
Odpovím a počkám, až se ke mě připojí Blb a Thane. Postupoval jsem při stěně a kontroloval dveře, které byly po cestě. Nerad bych, aby nám někdo vletěl do zad. Přepnul jsem na frekvenci jenom nás tří.
Nemám sebou celej batoh, tak nebudeme riskovat zbytek mých výbušnin. Obejdeme zámek a vezeme to míň tříštivou cestou. Vstup dovnitř jako vždycky. Jenom tentokrát jim tam hodím pár výbušnejch. V jídelně to nevadí. Jen zámek nechám Vám, to je na mě moc jemná práce.
Možná je to ode mne divné, ale bez celýho batohu nebudu plýtvat to co mám na jídelně. Snad budou chlapci s tím zámkem úspěšní, protože já obejdu roh, ale ne elektroniku.

[Marinho]

Veraten, Základna protiletecké obrany: (Kib)

Téměř okamžitě mě napadne, jestli můj ústup nebudou brát spolubojovníci jako zbabělost. S tím ale teď už nic neudělám, kdybych s nimi zůstal, jen bych je ohrozil. Nezvládl bych pokrýt svůj palebný prostor. Zkouším pohnout zraněnou rukou, abych zjistil, jak je zranění vážné a poté se již vydám k východu. Zasalutováním pozdravím ostatní a ohlásím se Brainymu. Doražený nepřítel ve mě nezvbudil žádné emoce. Byl to nepřítel a měli jsme jasné instrukce, jak s nimi nakládat. V týlu nepřítele jsou zajatci příliš velkou hrozbou.

Brainy? Lezu ven, tak do mě prosím nestřílej. Přepínám.
Počkám u dveří, dokud nedostanu potvrzeno, že mě nestřelí mezi oči.

Jaká je situace?
Zeptám se Brainyho. Pokud bude klid okolo, vlezu do týlové pozice E-webu, kde k sobě přitáhnu dvě volné E11tky. V případě nouze budu pálit napřed jimi, po vyplýtvání jejich munice sáhnu po vlastní zbrani. Poté sáhnu po svém medpacku. Výcvik mě naučil se starat o zranění jiných spíše než vlastní a jednou rukou to bylo o to náročnější. Omezení zorného pole kvůli helmě také nepomáhá mému lékařskému umění.. Ale postaral jsem se o sebe nejlépe, jak jsem uměl. Nechtěl jsem použít nic, co by mě ještě více omezilo v pohybu či otupilo smysly. Raději snesu trochu bolesti. Ránu nakonec překryji obvazem či čímkoliv splňující tuto funkci.

Huntere? Kdyby se vám podařilo nezničit nějaký zdravotnický materiál, dej vědět.
Poprosím kolegu a poté se již věnuji hlídkování. S Brainym si rozdělíme perimetr, abychom pokryli maximálně efektivně základnu a bezprostřední okolí.

//E11tky-předpokládám 100 ran v zásobníku v každé, samozřejmě zkontroluji jejich stav, u mé počítám s necelými 500 ranami. Co se týká ošetření, použiji víceméně vše, co mám u sebe, případně u mrtvých vojáků venku. Kdybych si moc vymýšlel, ošetři mě v mezích "reálnosti", brnění si ale nesundávám.

[Xavier]

Veraten, Základna protiletecké obrany (Blb)

Myslel jsem, že mne již poručík nepřekvapí, ale když v podstatě podřídil desátníka vojínovi, tak jsem měl co dělat, abych nevyprskl smíchy.
Raději jsem jen přikývl že rozu mím a vyrazil za Destrem. Uvažoval jsem na jaký způsob obrany asi narazíme. Tipoval jsem to na to, že převrátí stoly a budou se za nimi krýt, veříce akčním holofilmům, že stůl zastaví střelu z E-11.
Hehe, nezastaví.
I když, jestli je Destro takový blázen, za jakého ho všichni mají a jak se zde také zatím prezentuje, tak až se dým rozptýlí, tak budou stoly uklizeny u stěn, rozbité na malé kousky.
Dle jeho rozkazu jsem přistoupil k ovládacímu panelu dveří a v prní chvíli zkontroloval, zda jsou vůbec zamčené. Přeci jen, je to věc, na kterou spousta lidí ve zmatku zapomene. Pokud by zamčené byli připravil bych je k otevření a následně také ke střelbě z krytu po osádce jídelny.
Tady se už moc vojáků nenají.
Usoudil jsem poté, co jsem viděl, co Destro vyndal za výbušniny.

[Phate]

Veraten, Základna protiletecké obrany: (Thane)

Zběžně jsem prohlédl seržovo zranění a shledal, že bez odborné pomoci byhc mu akorát uškodil. Ránu si zvládne obvázat sám mnohem líp. Ještě jsem prohlédl zbytek jeho zbroje, ale zdálo se, že dostal jen lehčí zásahy. Vrátil jsem se zpět k poručíkovi, který začal rozdělovat rozkazy. Serža schytal hlídku s doktorem, bohužel s tím se špatným titulem.

Dalším rozkazem mě poručík elegantně obešel a dal velení nad naší malou čistící skupinkou Destrovi.
Sakra, odplata za neupozornění na přesun přišla rychleji než bych čekal.
Destro nahodil plán, kterým budeme postupovat. Samozřejmě se to neobejde bez explozí. Nechal jsem Blba, aby si poradil s panelem a stoupl si za něj.

"Pokud jich tam bude víc než zdrávo, hodim jim kouř, takže si nezapomeňte přepnout na termo." řekl jsem ještě rychle na uzavřeném okruhu a připravil si zbraň a kouřový granát pro všechny případy. Dal jsem oběma znamení, že jsem připraven.
Pokud bude odezva zevnitř větší, budu krýt Blba s Destrem od dveří dokud vevnitř nenajdou nějaký kryt, potom se k nim přidám.

[Merthor]

Veraten, Základna protiletecké obrany: (Ognif "Brainy" Swirlson)

Na každé základně těsně pře útokem se najdou nějaké slabiny. Za daných okolností to byly už zdemolované hlavní dveře. Kvitoval jsem, že funkčnost E-webů do této skupiny nespadá. Generátory běžely perfektně. Byly přepnuty do pohotovostní polohy pod polovinou svého výkonu, což u nich muselo být v poslední době důsledně dodržováno. Hlavně jsem vrátil do původní základní polohy. Mezi tím se už při díře zbyvším po explozi, namísto vchodu, ohlásil příchozí seržant Kib.
„Rozumím, seržo. Střelbu si beztak ještě užijeme,“ potvrdil jsem. Ono stačí, aby vás někdo trefil do jedné ruky. Natož, aby vás trefil třebas do obou. To se pak dobře nebojuje. Můžete opravdu akorátutíkat a hledět.
„E-weby v pořádku, jinak byl zatím klid, pane,“ ohlásil jsem současný stav. Nebo spíše stav před kontrolou posledního E-webu. Následně jsem se uchýlil na své stanoviště k novému pozorování. Po dvou krátkých nahlédnutích, při nichž mi mohlo něco uniknout, jsem pro změnu setrval déle. U hlídkování. jsem v podstatě už zůstal. Na seržanta Kiba jsem se jen párkrát ohlédl. Ošetřoval si své zranění, s čímž by mu určitě ostatní pomohli, kdyby to bylo něco vážnějšího.Ujistil jsem se zda to jde vše bez problémů. Beze slov jsme si rozdělili úlohy. Každý z nás obsadil jeden z E-webů, i když by obsluha jednoho muže a muže s jednou rukou, byla pomalejší, než od plné osádky. Každý z nás si vzal na starost jednu stranu a já navíc vzdušný prostor. Tak akorát zábava do doby, než to ostatní dole skončí. Snad se tam nezaseknou na moc dlouho.

[Jordi Linx]

Veraten, Základna protiletecké obrany: (Tým uvnitř)
Specialista na výbušniny se ujal relativně nečekaného vedení i nad svými nadřízenými kolegy a pojal to klasickým postupem, respektive se na něj chystal. Blb se bez větších prodlev ujal otevření dveří a nejprve opravdu zjistil, že jsou zamčené. Naštěstí ale nemusel provádět žádné výrazně složité postupy - bunkr i všechno okolo bylo imperiální, a nejen materiálově, ale i systematicky. Nehledě na to, že občas stačilo znát univerzální přístupové kódy a v podstatě je stačilo jen zadat.
Blb tedy mohl velice rychle signalizovat Destrovi, že je vše připraveno k otevření. Vydání pokynu k útoku pak již nebylo problém ...
... dovnitř vlétl kouřový granát od Thanea a krátce po něm i dvakrát výbušný od Destra, zatímco Blb doplnil jen palbu zpoza rohu.
Dovnitř se začalo vstupovat až tehdy, kdy vybouchly oba výbušné - jednalo se o klasický postup a s vědomím, že je házel Destro, se Blb ani nemusel bát toho, že vkročil jako první. Palba nepřátel prakticky neexistovala a toho jednoho, který se ještě mohl hýbat, ať už to bylo posmrtně nebo nikoliv, sundal bez potíží i za běhu ke krytu. Dle všeho se tu za nyní již neexistujícími překážkami schovávali pouze dva nepřátelé a již leželi na zemi.
Destro se také dostal dovnitř a našel si vhodný kryt a za nimi pak následoval Thane a ten musel skokem vpřed uhnout před palbou jednoho, který se skryl ve vstupu do zbrojnice.
To ale nebylo všechno, ze zad se ozvala palba směrem od velína a dvojici na chodbě potkal oslepující granát, který vylétl z téhož místa.

(Tým venku)
Zraněný Kib vylezl ven, ale ještě předtím měl potvrzeno, že nebude cílem svého kolegy, který se dál věnoval hlídce a kontrole svých dronů, které vypustil hlídkovat nad okolím.
Dostalo se mu též strohého hlášení, že byl zabezpečen perimetr a všechny e-weby vypadají připravené a funkční s více než dostatkem munice. Stačilo je v podstatě jen odjistit a začít střílet - to Kibovi stačilo na to, aby si mohl na chvilku vydechnout a věnovat se svému zranění, přesněji jeho ošetření. Nemohl toho udělat tolik, ale minimální ošetření a zajištění alespoň drobné stabilizace rozhodně bylo ku prospěchu, včetně možnosti použití tlumících prostředků, aby mohl ignorovat nebo alespoň nevnímat bolest.
---------------------
Takže, odpovězeno - omluvte zpoždění, ale pracovní vytížení nedovolilo jinak. Další kolo uzavírám 5.3. s tím, že Gnostovi se hromadí absence a mohl by schytat plynový granát do trenek nebo hůř .

[Marinho]

Veraten, Základna protiletecké obrany: (Kib) - venku

Poté, co jsem si sedl a mohl trochu vydechnout, klesající hladinu adrenalinu nahradila bolest. S vděkem jsem přijal sladkou, částečnou úlevu tlumících přípravků trocha bolesti mě udrží bdělým, další dávku si můžu dát kdykoliv se bolest stane nesnesitelnou nebo mě bude omezovat nějak. Než jsem se usadil, ze země pode mnou se ozvaly dva otřesy. Chvíli jsem se bál, že se zem podemnou propadne a já skončím v jídelně uprostřed křížové palby, ale nakonec se situace uklidnila a slyšel jsem jen komunikaci ve vysílačce a tlumený zvuk střelby. Poté, co jsem ránu ošetřil, jsem se pokusil zraněnou ruku nějakým způsobem připevnit k tělu, aby mi dovolila i prudší pohyb.

Hlavou mi stále šrotuje váhání, jestli jsem neměl zůstat dole. Proti tomu bylo mé zranění a určitá možnost, že právě na povrchu budu mnohem užitečnější. Přesto jsem se soustředil na vysílačku a hledal jakýkoliv náznak, že tým potřebuje posily. Pravděpodobně by stejně šel dolů Brainy a já zůstal na hlídce ...
Zavrtěním hlavou jsem zahnal podobné myšlenky a začnu se plně soustředit na situaci kolem sebe. Poté, co si udělám přehled o postavení se pokusím případně přemístit E-Weby tak, aby více vyhovovaly dvojčlenné hlídce a i jinak zefektivnit tak naši obrannou pozici.

[Merthor]

Veraten, Základna protiletecké obrany: (Ognif "Brainy" Swirlson)

Hlídka pokračovala. Klidný stav nahlášený seržantu Kibovi přetrvával. Pořád žádné náznaky, že se v okolní k něčemu schyluje. Na překvapivý útok se nedá zareagovat okamžitě. Většinou to ani není žádoucí. Doba, kdy se dostaví odezva, byla nejasná. Serzant Kib nechávající působit tišící prostředky přebral velení dvojčlenné hlídky. Začal hodnotit rozmístění stávající pozice. Já zůstával na pozoru, neusínajíce na vavřínech. Korigoval jsem pozorování mírnou úpravou dráhu obletu dronu. Dokud jsem k tomu měl příležitost, doplnil jsem energii. Dopřál jsem si hlt vody s trochou kalorií, umělé to náhražky stravy.
"Pokyny ke změně taktiky?" přerušil jsem stručným dotazem mlčení. Informoval jsem se o onom přemístění E-webů. Vyčkával jsem pobídky seržantu Kibovi se zajištěním pozice pomoci. Zatím jsem E-weby nechal v poloze účinně kryjící co největší část kruhu s přihlédnutím k místům typu příjezdová cesta.