Akademie Síly

Victory–I class Star Destroyer

Victory-I class Destroyer, Victoria-I class Star Destroyer



Rok zavedení: 20 BBY
Výrobce: Rendili StarDrive
Délka: 900 m
Šířka: 564 m
Výška: 289 s komunikační veží

Motory:
3 hlavní iontové motory Alderaan Royal Engineers LF9
4 pomocné
rychlost v atmosféře: max. 800 km/h
hyperpohon: DeLuxFlux hyperdrive motivátor
třída hypermotoru: 1
energetický zdroj: Hypermatter anihilační reaktor
maximální výkon: 3,6x10 na 24 W

výzbroj:
10x 4 hlavňové quad laser ( 100 MG tun na výstřel )
40x 2 hlavňové turbolaserové baterie
80x vrhač raket se čtyřmi střelami pro každý vrhač
10x generátor tažných paprsků

Vybavení:
2 eskadry Tie
4 raketoplány Lambda
6 výsadkových člunů
10 AT-AT a 15 AT-ST
nebo 10 HAVw A5 Juggernautů a 5 HAVr A9 plovoucích pevností

Posádka:
celkem 5200 mužů
z toho 610 důstojníku a 4590 posádky, z nichž bylo 402 střelců
minimální posádka pro třídu I bylo 1785 mužů

Náklad:
2400 vojáků a 8100 tun nákladů
loď byla vybavena zásobami na čtyři roky

Třída I vznikla v polovině klonových válek. Společnost Rendili si nemohla ujít příležitost a zbrojit pro republiku a zatímco Kuat vyráběl Acclamatory, přišel Rendili s Victory a to právě v době, kdy začalo být zřejmé, že Acclamatory ztrácí v boji loď proti lodi. Tato třída sloužila republice, impériu, imperiálnímu pozůstatku, nové republice. Bojovala v každé válce od klonových válek až do druhé občanské galaktické války.
Svým prvním křest ohněm prošla v sektoru 0, kdy sváděla boje s loděmi Technounie. Za Impéria byla bojová hodnota a význam lodě snižován třídou Imperial a loď byla proto pověřena planetární obranou nebo byla přímo převelena na vnější okraj, kde bojoval s piráty a rebely. Postupem času byly vyřazovány ze služby a sešrotovány či rozprodány. Za rebélie byly povolány zpět do služby na obranu Impéria a zůstali ve službě až do druhé galaktické občanské války.
Největší nevýhodou této lodi byla malá rychlost ve vesmírném prostoru, což byla odstraněno až příchodem třídy Victory-II, krátce před vznikem Impéria. Z tohoto důvodu byly Destruktory třídy Victory doplněny lehčími rychlejšími loděmi jako Interdictor, Strike, Cruiser. Pro těžší bitvy byly Victory zařazeny do flotil s Dreadnoughty, Battlecruisery a Strikery a takováto flotila byla obávanou vesmírnou silou, zvláště na vnějším okraji.
Naopak největší výhodou Victory-I byla možnost vstupovat do atmosféry, díky svým „křídlům“ na bocích lodi a se svými 900 metry tak byla jedna z největších vlajkových lodí schopná vstupu do atmosféry, kde mohla pronásledovat a ničit menší lodě snažící se uniknout v blízkosti planety. Další výhodou byla její rychlost v hypeprostoru i krátký čas potřebný ke skoku.
Victory-I plnila úkoly planetární obrany, planetárního útoky, podpory pozemního vojska, boje loď proti lodi nebo úlohy náležící těžké fregatě, v níž byly některé Victory-I přeměněny.

popis trupu Victory-I Star Destroyer a jeho využití





Victory-II class Star Destroyer

Victory-II class Destroyer, Victoria-II class Star Destroyer



rok zavedení: 19 BBY
Výrobce: Rendili StarDrive/Kuat Drive Yards
Délka: 900 m
Šířka: 578 m
Výška: 248 m

Motory
3 hlavní iontové motory Alderaan Royal Engineers LF9
třída hypermotoru: 1
energetický zdroj: Hypermatter anihilační reaktor
maximální výkon: 3,6 x 10 na 24 W

výzbroj:
20x 4 hlavňové quad laser ( 100 MG tun na výstřel )
40x 2 hlavňové turbolaserové baterie
20x iontová děla
10x generátor tažných paprsků
vrhače střel

Vybavení:
2 eskadry Tie
5 raketoplány Lambda
6 výsadkových člunů
10 AT-AT a 15 AT-ST
nebo 10 HAVw A5 Juggernautů a 5 PX-4 mobilních velících základen

Posádka:
celkem 6107

Náklad:
1600 vojáků a 8100 tun nákladů
loď byla vybavena zásobami na čtyři roky

Victory–II byla velmi podobná Victory-I, ale Victory-II byla navržena hlavně pro boj ve vesmíru. Měla modifikované motory, které ji činili o něco rychlejší, než I. třídu a dostala do vínku i iontová děla i nějaký větší počet vrhačů střel.
Loď byla vyráběna až po klonových válkách a její výroba nikdy nedosáhla větších hodnot díky nově vyráběnému destruktoru třídy Imperial.
Lodě třídy Victory dvě byly používány k blokádě planet, hlídkové lodě, bojové lodě a těžká fregata. Přestože měla podobné „křídla“ jako Victory-I není schopná vstupu do atmosféry.

Venator class Star Destroyer

Venator class Destroyer, republikový útočný křižník, imperiální útočný křižník



rok zavedení: 22 BBY
Výrobce:Kuat Drive Yards
Délka: 1137 m
Šířka: 548 m
Výška: 268 m

Motory
v primárním okruhu 4 (2 vlevo, 2 vpravo)
v sekundárním okruhu 2-AFT (1 vlevo, 1 vpravo)
v terciárním okruhu2-AFT (1 vlevo, 1 vpravo)
maximální akcelerace: 3000 G
třída hypermotoru: 1
dolet v hyperpostoru: 60 000 světelných let
energetický zdroj: Hypermatter anihilační reaktor
maximální výkon: 3,6 x 10 na 24 W

výzbroj:
8x DBY 2 hlavňové těžké turobalaserové baterie
2x dvojitá středně těžké turbolaserové děla
měnitelný počet turbolaserových děl
52x dvojitá laserové děla k bodové obraně
6x generátor tažných paprsků
4x vrhač težkých protonových torpéd, každý s 16 torpédy

Vybavení:
192 Alpha 3 Nimbus: V-wing nebo V-19 Torrent
192 Eta-2 Actis
36 ARC-170
40 LAAT/i
24 AT
raketoplány

Posádka:
celkem 7400

Náklad:
2000 vojáků a 20000 tun nákladů
loď byla vybavena zásobami na dva roky

Venator rozšířil řady republikové námořnictva v roce 22 BBY jako víceúčelová loď. Díky své rychlosti mohla pronásledovat rychlé lodě a díky své výzbroji mohla vést samostatné operace. Když se k tomu přidají hangáry o kapacitě 420 letounů, bylo jasné že Venator bude jedna z nejpoužívanějších lodí.
Venator sdílel některé konstrukční prvky s loděmi z Mandaloriánských válek, konkrétně s jednou třídou sloužila v mandaloriánské Neo-křižácké flotile. Tyto lodě byly nasazeny v mnoha a mnoha bitvách klonových válek, jako obléhání Utapau nebo obrana Coruscantu. V republikové flotile byl opatřen různobarevnými nátěry a když se republika transformovala na Impérium, byla barevnost ,jako jeden ze symbolů republiky, nahrazena šedí.
V prvních letech Impéria plnil významnou úlohu v Imperiálním námořnictvu. Ale postupem času byla dána přednost jiným typům lodí, ať už třídě Imperial nebo Tector. Mohlo za to i Venatorovo zaměření jako nosič letounů, kterých nesl mnohonásobně více, než pozdější lodě Impéria, protože Venator byl víceméně jen obrovský těžce zbrojený mobilní hangár. A to bylo proti převládající Tarkinovy doktríny a když se k tomu přidá, že Venator je, byl a vždy bude spjat s republikovým námořnictvem, bylo rozhodnuto o jeho stažení.
Mnoho Venatorů bylo ponecháno ve vesmíru, kde se jich zmocnili Mandaloriané, piráti, obchodníci a kriminálníci a tuto loď, považovanou za zastaralou používali. O tuto loď projevili zájem i imperiální Moffové, kteří je používali jako ochránce jejich soukromých flotil, a minimálně jeden Venator sloužil ve flotile Admirála Daaly v roce 40 ABY.
Venator byl primárně určen jako loď pro boj proti jiným lodím, ale plnil i jiné úlohy. K boji proti lodím byl maximálně ozbrojen a jako správná válečná loď, mohl použít většinu výkonu svého reaktoru pro těžké zbraně a prolomit tak snadno nepřátelské štíty. Jeho osm věží, vyzbrojených DBY-827 mělo dva zaměřovací režimy, mohli zasáhnout cíl na velkou vzdálenost, nebo v boji na bezprostřední vzdálenost se otočit jakýmkoliv směrem do tří sekund. Samotná DBY-827 měla sedm výkonnostních stupňů palby. Od malé střely po zničující ránu. Venatory mohly být dozbrojeny i SPHA děly, které byly nainstalované v hangárech a primárně sloužili k ochraně lodi, když otvírala hangárová vrata. Samotná hangárová vrata, více než půl kilometrů dlouhá umožňovala rychlé vypuštění všech stíhačů do volného prostoru, ale vrata samotná se moc dlouho zavírala a otvírala. Venator měl také menší hangárové otvory na pravém boku a sloužili k vyložení a naložení zásob a armády.
Venator měl taky atypickou věž se dvěma vrcholy. Zatímco pravá věž sloužila k řízení lodi, levá sloužila k řízení stíhaček. Můstky byly postavené na principu „jámy“, kde poddůstojnicí pracují dole a velitelé na ně koukají svrchu, z chodníku vedoucích pokrajích můstku a uprostřed. Majíc tak výhled ven i přehled o dění na můstku. Tato jámová konstrukce byla převzata do všech pozdějších imperiálních lodí.
Venator tedy plnil mnoho různých lodí, od útočné lodě, fregaty, transportní lodě, která se svými více než 1100 metry patřila k těm největším co mohla vstoupit do atmosféry a přistát na povrchu, vlajkové lodě až po nosič letounů.

Průřez lodí a pohled na Imperiální Venatory

Tector class Star Destroyer



rok zavedení: cca 22 BBY
Výrobce:Kuat Drive Yards
Délka: cca 1600 m

hyperpohon: ano

výzbroj:
ano
pravděpodobná obdobná, ne-li větší k Imperial Star Destroyer

Vybavení:
nemá

První Tector byl vyroben za klonových válek a byl společně s hvězdným destruktorem třídy Imperial největší lodí tohoto konfliktu. Tyto dvě lodě postupem času vytlačili méně robustní Venator a postupem času byl Tector uvolňován ze služby. Nicméně sloužil Impériu po mnoho desetiletí, účastnil se bitvy o Endor a byl součástí i flotily Imperiálního zůstatku
Tector je hvězdný destruktor bez hangáru. Je velmi podobný Imperial Star Destroyeru a místo stavby hangáru u něj stavitelé zvětšili opancéřování. Takže má mnohem méně zranitelných míst, jako hangár a i jádro reaktoru.
Toto opatření zvýšilo jeho hodnotu jakožto bitevní lodě, ale zároveň omezilo jeho užitečnou hodnotu, protože vše, kromě boje zvládá špatně. A jelikož je bez hangáru potřebuje proti nepřátelským stíhačkm často podporu nějakého nosiče letounů jako Escort Carrier.

Acclamator-II útočná loď



rok zavedení: 19 BBY
Výrobce:Rothana Heavy Engineering
Délka: 752 m
Šířka: 460 m
Výška: 200 m s vysunutým „podvozkem“, jinak 183 m

Motory
ano
maximální rychlost v atmosféře: 1200 km/h
třída hypermotoru: 0,75

výzbroj:
4x turbolaserové baterie
2x težké protonové torpédomety s 60 torpédy pro každy

Vybavení:
64 speedrů
16 LAAT
10 AT-TE
8 SPHA

Posádka:
celkem 20414

Náklad:
3200 vojáků a 10000 tun nákladů
loď byla vybavena zásobami na dva roky

Zatímco Acclamotory-I byly klasické útočné lodě, které dokázaly převést tisíce klonů a jejich vybavení na místo a které inspirovaly své výrobce k vzniku různých tříd na základě Acclamatoru, byly Acclamotory-II projektovány pro těžké bombardování planet a snahu udělat z Acclamatoru prvoliniovou bojovou loď. Aclamatory-I měly i přes svou mocnou výzbroj, která byla schopná vyhladit život na celé planetě na rozkaz „base delta zero“ a čítala 12 quad turbolaserových děl, torpédomety a dvě desítky děl k bodové obraně, v boji loď proti lodi poněkud rozporuplné výsledky.
Z tohoto důvodu bylo přikročeno ke stavbě Acclamatorů-II jejichž těžké torpédomety si byly schopné poradit jak s planetárními štíty, tak i s nepřátelskými loděmi. Co Acclamator-II získal na síle, ztratil na vybavení a přepravních kapacitách. Tato třída mohla totiž převážet o 80% méně vojáku, a o něco méně nákladu. Ať už zásob, či vybavení. Na rozdíl od svého předchůdce nenesl standardně žádné stíhačky a jeho vybavení pro pozemní operace bylo rovněž trošku slabší. Acclamator-II byl zařazen do třídy hvězdných destruktorů, přestože jeho přímý předchůdce, Acclamator-I, patří k útočným lodím.
Z tohoto důvodu byly ve flotilách nejvýše dva kusy, pro orbitální bombardování a zbytek flotily byly z přepravních lodí. Acclamatory-II sloužil jak republice, tak Impériu a za rebélie byl nejčastěji používán k posílení obrany vesmírných stanic. Některé kusy se po své službě Impériu dostali do vybavení Nové republiky .
Loď plnila převážně bojové úkoly jako útočná loď a v menší míře přepravní úkoly.

Multi-kilometr Star Destroyer

Výrobce: Kuat Drive Yards

Tyto hvězdné destruktory, vyráběné už za klonových válek byly zhruba 2x delší než Imperial či Tector, protože jejich délka se běžně pohybovala od 3,2 až do 3,8 km a byly na pomezí mezi hvězdným destruktorem a hvězdným křižníkem (třída Super Star Destroyer). Zda už tehdy zasáhly do bojů však není známo.
Zatímco výroba letounů od KDY postupně klesala, tyto dlouhé majestátní kolosy byly vyráběny dlouhou dobu, od klonových válek, až do nové republiky. Za multi-kilometer hvězdný destruktor se dá považovat jakýkoliv destruktor větší než Imperial a nové třídy jako třeba Imperial Super Star Destroyer, který se objevil pár let po bitvě o Endor a jejichž délka byla různá. Od skoro 4 km, do skoro 9 km a více.
Lodě této třídy plnili úlohu bojové lodi, velitelské lodi, či vesmírné stanice. Objem přepravovaných jednotek zcela určitě taky nebyl bezvýznamný.
Tyto lodě by měly být největší lodě imperiálního námořnictva do příchodu Super Star Destroyerů.

přehled několika multi-kilometrových destruktorů

Vengeance



Délka: >10 km
Výška: >150 m

Motory
3 hlavní
2 sekundární
6 terciálních
hyperpohon: ano

výzbroj:
2000x turbolaserová děla
2000x těžká turbolaserová děla
250x vrhač raket s 30 raketami pro každý
250x těžká iontová děla
40x generátor tažných paprsků
500x laserová děla k bodové obraně

Vybavení:
letky Tie Fighterů
raketoplány

Tato loď byla na svoji délku užší než je obvyklé a taky malá, jen 150 metrů na tak dlouhou loď je věc vskutku nevídaná. U této lodi je rozdíl jako u ostatních Multi-kilometer s jejich správným přiřazením, protože spadala do oblasti hvězdného bitevního křižníku, nebo hvězdné bitevní lodi (Star Dreadnought).
Tato loď se začala stavět před bitvou o Hoth a je to zřejmě jediný typ této třídy lodi za klasického Palpatinovského Impéria. podobné lodě byly viděny u planety Byss při taženi vzkříšeného císaře za Nové republiky.Naposledy byla viděna na orbitě Ruusanu.
Vengeance a dva hvězdné destruktory



Imperial hvězdný křižník

Impérium mělo minimálně jednu třídu hvězdných křižníků. Imperiálové i rebelové o nich mluvili jako o Super Star Destroyerech.

Délka: 3800 – 17500 m

jiné podobné lodě se objevily až v době nové republiky

Dominator Star Destroyer

Interdictor Star Destroyer



Výrobce:Kuat Drive Yards
Délka: 1600 m

Motory
ano
třída hypermotoru: 1

výzbroj:
4x generátory gravitačních vln
2x generátory tažných paprsků
3x dvouhlavňové těžké turbolaserové baterie
1x dvouhlavňová těžká iontová děla
1x quad těžka turbolaserová baterie
1x-2x trojhlavňová střední turbolaserová baterie
30x těžké turbolasery Taim & Bak XX-9
30x iontová děla Borstel NK-7

Vybavení:
4 eskadry stíhaček (zpravidla 2x Tie Fighter, 1x Interceptor a 1x Bomber)

Hvězdný destruktor Dominator je odpověď KDY na Interdictor (též křižník Imobilizer 418) od Sienaru. Oproti Interdictoru má výhodu většího trupu a tím mocnější výzbroje. Dominator je totiž postavený na základě Imperial Star Destroyeru-I. Na něm si však dodatečná montáž vyžádala různé úpravy, jak například osekání výzbroje zhruba na polovinu, malý hangár a slabší štíty.
Dominator si mohl dovolit útočit na lodě, zatímco ty se snažili dostat z dosahu jeho generátorů. Interdictor by se musel skrýt za nějakou silnější loď, případně sám opustit bojiště. Loď se obešla bez podpory ostatních jednotek a mohla sama o sobě likvidovat nepřátelské lodě či konvoje.
První Dominator byl vyroben krátce po bitvě o Yavin, ale rozšířenější se stal až při tažení Velkoadmirala Thrawna za nové republiky. Tato loď sloužila Impériu až do bitvy o Endor a potom se objevovala na obou stranách následujících konfliktů.
Loď plnila úlohu bitevní lodě, torpédoborce a blokování hypeprostorových tras

Dominator v bitvě o Cuitric IV, blokovaní přechoduu do hyperprotoru a "vytahování" lodí z hyperprostoru

Vindicator Heavy Cruiser

Vindikator Star Destroyer

Výrobce: Sienar Fleet Systems
Délka: 600 m

Motory
ano
třída hypermotoru: 2

výzbroj:
25x lehké turbolasery
20x lehké quad turbolasery
10x laserové děla pro bodovou obranu
20x lehká iontová děla pro obranu
3x generátory tažného paprsku

Vybavení:
1x až 2x eskadry stíhaček (záleží na konfiguraci)

Posádka
celkem 2551 mužů

Náklad
400 vojáků

Tento křižník se taky řadil k hvězdným destruktorům. Byl vyráběn Sienarem a měl typický design Imperiálních lodí. Vypadá podobně jako křižník Interdictor, protože 418 Intedictor z něj vychází-
Byly používané všude tam, kde byla zapotřebí větší palebná síla, jíž nebyly chopny dosáhnout menší lodě a větší destruktory nebyly k dispozici. Tyto lodě sloužili republice a Impériu, kde plnili převážně ulohu fregaty

Gladiator Star Destroyer

Demolisher



Výrobce: Kuat Drive Yards /autor Rendili Star Drives
Délka: 500 m

Motory
2 hlavní
třída hypermotoru: 1

výzbroj:
5x lehké turbolasery
2x laserové děla pro bodovou obranu
2x vrhač torpéd/střel s 300 raketami pro každý
3x generátory tažného paprsku

Vybavení:
24 stíhaček

Posádka
celkem 1255 mužů

Náklad
1200 cestujících a 6000 tun
loď byla vybavena zásobami na dva roky

Malý hvězdný destruktor, který měl atypicky hangár na zkosené přídí a ne dole, jak bylo běžné. Gladiator byl projektován loděnicí Rendili jako doprovodná loď pro destruktor třídy Victory, ale do konce klonových válek nebyl projekt uskutečněn. Po transformaci republiky na Impérium byl projekt předán KDY.
Loď sloužila jako hlídkové plavidlo, kdy přišel vhod větší počet přepravovaných vojáků nebo jako proti pirátská hlídka, kdy na ně uplatňoval svoji palebnou sílu. Jako nevyhovující byl shledán, když se účastnil proti rebelských bojů.

pohled na příď Gladiatoru

Imperial-I Class Star Destroyer

Imperial-I Class Destroyer, Imperator-I Class Destroyer



Výrobce: Kuat Drive Yards
Rok zavedení: 22 BBY
Délka: 1600 m

Motory
3 hlavní KDY Destroyer-I iontové motory
4 Cygnus Spaceworks Gemon-4 iontové motory
třída hypermotoru: 2
výkon max.: 7,33 x 10 na 24 W
maximální zrychlení: 2300 G
energetický zdroj: Iontový solární reaktorSFS I-a2b

výzbroj:
6x dvouhlavňové těžké turbolaserové baterie
2x dvouhlavňová těžká iontová děla
2x quad těžka turbolaserová baterie
2x střední turbolasery
3x trojhlavňová střední turbolaserová baterie
60x těžké turbolasery Taim & Bak XX-9
60x iontová děla Borstel NK-7
10x projektorů tažných paprsků
některé byly vybaveny vrhačem torpéd

Vybavení:
48 Tie Fighter (postupně vyměňovány za Interceptory)
12 Tie Bomber
5 Tie Boarding craft
8 raketoplánů Lambda
15 stormtrooperských transportérů třídy Delta
5 Assalut Gunboat
několik GAT-12 Skipray Blastboat
minimálně jeden vojenský raketoplán třídy Gamma
přistávací modul/raketoplán Sentinel
výsadkový člun AT třídy Theta
opravná vozidla
20 AT-AT
30 AT-ST
1 prefabrikovaná základna

Posádka
důstojníku 9225
námořníků 27850, z toho 275 střelců
9700 vojáků (1 divize nebo legie)

Náklad
36000 tun a 9700 vojáků, jenž byli součásti posádky
loď byla vybavena zásobami na šest let

Třída Imperator byla navržená jako mohutná a silná bojová loď a několik málo lodí se zapojilo do bitev Klonových válek. Po válce došlo k rozvoji stavby třídy imperial a Tector, zatímco výroba destruktory třídy Venator byla postupně zpomalována. Po jediiské čistce byla třída Imperator přejmenovaná na třídu Imperial.
Hvězdné destruktory třídy Imperial za své kariéry v Impériu představovaly a zhmotňovaly vojenskou sílu říše, ať už v dobrém či ve zlém. Za Impéria bylo postaveno okolo 25 000 lodí této třídy, avšak většina jich byla zničena v bratrovražedných bojích po bitvě o Endor.
Za Impéria byl ISD hlavní bojovou lodí. Účastnila se nezávislých operací daleko od podpor nebo jako jádro bojových jednotek. ISD byla silná bojová loď, která sloužila republice, Impériu a po bitvě o Endor bojovala na obou stranách až do druhé galaktické občanské války.
ISD byl v republikovém námořnictvu jednou z největších lodí, avšak v imperiálním se řadil i se svou ohromnou délku k těm středně velikým lodím.
Nejtěžší zbraně byly rozmístěny poblíž věže (3x dvouhlavňové těžké turbolasery a 2x dvouhlavňové těžké iontové děla ) a tvůrci využili výhod charakteristického klínovitého tvaru trupu a rozmístili zbraně tak, že všechny mohli střílet na cíl před přídí lodě. Slabší výstroj byla rozmístěna po okrajích lodě aby chránila loď proti stíhačkám, nebo střílela pro menších lodích. Hangár byl chráněn dvojicí turbolaserů, které byly poblíž okrajů obrovského hangáru.
ISD měl dva hangáry. Hlavní, útočný hangár byl umístěn blíže zádi a chráněn opancéřovanými vraty a právě zde se nacházeli letouny Tie, které připraveny ke startu ve speciálních rámech. Malý hangár sloužil pro potřeby raketoplánů převážející důležité osoby a mohl taky posloužit jako vedlejší vchod do hlavního hangáru.
ISD mohlo podporovat jakékoliv pozemní akce svých pěšáků ať už letouny, či palubními zbraněmi. Přepravovaná jednotka mohla být zanechána na planetě, pokud vyžadovala trvalou přítomnost Imperiálních ozbrojených sil, které se usídlili ve smontované základně, jejíž prefabrikáty ISD vezl a které mohl dopravit na planetu přes raketoplány, či přímo vstoupit do atmosféry a přistát na planetě.
Pohonná jednotka destroyeru byla velmi výkonná a bylo to potřeba. Destroyer spotřeboval při vstupu do hyperprostoru více energie než některé planety v celé své historii, nehledě na spotřebu 3 primárních a 4 sekundárních motorů. Loď byla schopná výkonný reaktor v případě nebezpečí odstřelit z lodi a zabránit tak zničení celé lodi.
ISD-I byl nasazovován jako velící loď, bitevní loď a jako přepravce.

průřez ISD-I a schéma ISD-I



Imperial-II Class Star Destroyer

Imperial-II Class Destroyer, Imperator-II Class Destroyer



Výrobce: Kuat Drive Yards
Rok zavedení: 0 ABY
Délka: 1600 m

Motory
3 hlavní KDY Destroyer-I iontové motory
4 Cygnus Spaceworks Gemon-4 iontové motory
třída hypermotoru: 1
výkon max.: 9,28 x 10 na 24 W
maximální zrychlení: >2300 G
energetický zdroj: Iontový solární reaktorSFS I-a2b

výzbroj:
8x (osmi)hlavňové těžké turbolaserové baterie v barbetě(ochranná věž)
60x turbolaserových děl a bateríí
20x iontová děl
10x projektorů tažných paprsků

Vybavení:
1 wing stíhaček Tie
8 raketoplánů Lambda
15 stormtrooperských transportérů třídy Delta
5 Assalut Gunboat
několik GAT-12 Skipray Blastboat
minimálně jeden vojenský raketoplán třídy Gamma
přistávací modul/raketoplán Sentinel
výsadkový člun AT třídy Theta
opravná vozidla
20 AT-AT
40 AT-ST
1 prefabrikovaná základna

Posádka
celkem: 37085
minimální: 5000

Náklad
36000 tun a 1800 cestujících
loď byla vybavena zásobami na šest let

Imperial-II je oproti svému předchdci vybaven silnějším pancířem a silnějšími štíty. Tak jeho výzbroj byla notně posílena, přemístěn generátor tažných paprsků mezi velící věží a komunikační věží a upravena obraná výzbroj. Upraven transpariocelvý průhled na můstku, který teď odolal nárazu raket.
ISD-II měl však mnoho problémů, podle některých jich bylo okolo 174000 konstrukčních chyb, ale i přes to všechno byl pořád plně bojeschopnou impozantní bojovou lodí. Byla nasazena v boji proti rebelům, v bojích s novou republikou, ve vongských válkách byl ISD-II vysílán na nejtěžší mise a jeho bojová historie skončila v druhé galaktické občanské válce a byla nasazována jako velící loď, bojová loď a občas i jako přepravce.


změny na ISD-II a pohled na ISD-II

Executor class Super Star Destroyer

Executor class Star Dreadnought, Executor class Star Destroyer



Výrobce: Kuat Drive Yards
Třída: Star Dreaudnought
Rok zavedení: cca 3 BBY
Délka: 19000 m


Motory
13 motorů Exekutor-50.x

třída hypermotoru: 2
výkon max.: 7,73 x 10 na 26 W
max. výkon šítu: 1,8 x 10 na 26 W
maximální zrychlení: 1230 G

výzbroj:
2000x turbolaserových děl ve skupinách po osmi
2000x těžká turbolaserová děla ve skupinách po osmi
250x těžká iontová děla
500x laserová děla k bodové obraně
250x vrhač raket s 30 raketami každý
40x generátor tažných paprsků phylon transport Q7


Vybavení:
tisíce strojů Tie u plně naložené lodi (minimálně 144)
200 dalších strojů pro transport, útok a podporu lodě (raketoplány, transportéry Y-85 Titan a jiné)
30 AT-AT
40 AT-ST
2 prefabrikované základny

Posádka
námořníků 279144, z toho1590 střelců
minimální posádka: 50000

Náklad
38000 vojáků a 250000 tun materiálu spolu se zásobami pro 300000 jednotlivců
loď byla vybavena zásobami na šest let

Tato loď je výplodem kreativního myšlení Liry Wessex, inženýrky KDY o další loď navazující na Kuatskou zastrašující filozofii, neboli teror stylu. Už Venator nebo Imperial dokázal svoji velikostí zastrašit protivníky a demoralizovat je. Proto začala inženýrka pracovat na lodi větší než Imperial. Přestože KDY postavil dříve vskutku obrovské lodě, byla masa SSD vskutku obrovitá.
Císař Palpatine nechal stavět 4 SSD ještě před bitvou o Yavin. Po zničení Hvězdy Smrti se dožadoval rychlého dokončení SSD jako náhradu za zničenou stanici a za půl roku byl první SSD Executor převzat Lordem Vaderem na Fondoru. První dva SSD byli pojmenované Executor a Lusankya. Za Palpatinova Impéria jich bylo postaveno více jako SSD Annihilator, Guardian, Iron Fist a Repater, který se účastnil v roce 13 ABY bitvy SSD proti republikovému SSD Lusankya. Některé byly po Palpatinově zničeny Novou republikou, jiné získala Nová republika a jiné byly zase postaveny. Každopádně minimálně jeden SSD sloužil za Vongských válek a SSD poté skončili ve výzbroji Galaktické aliance. Ať už SSD skončili jakkoliv, jejich odkaz pokračuje dál ve hvězdných destruktorech třídy Palleon, jehož tvůrci se SSD inspirovali.
Super Star Destroyer Executor byl težká válečná loď, často používaná jako velící a vlajková loď v imperiálním námořnictvu. Jedna z největších lodí galaktického Impéria a jako taková v boji téměř neporazitelná. Avšak jejímu většímu rozšíření zabránili nesmírné náklady spojené s jejím provozem.
Samotný SSD byl zhruba pětkrát větší a ničivější než jakýkoliv jiný destruktor v arzenálu Imperiálního námořnictva a zhruba 100 masivnější než nejběžnější destroyer třídy Imperial. SSD měl jeden hlavní reaktor a blíže nespecifikovaný počet sekundárních reaktorů, které dodávali energii 13 mohutným motorům. Třináct motorů umístěných v pěti skupinách dodávaly SSD na jeho velikost nevídané zrychlení a dokázaly jej pohánět dvou třetinovou rychlostí destroyeru třídy Imperial (40 MGLT místo 60 MGLT).
SSD byl se svými více než 5000 zbraněmi různých typů minimálně 100x ničivější než třída Imperial. Většina zbraní byla umístěna ve „městě“ na hřbetu SSD, zatímco zbraně bodové obrany byly rozmístěny po celém obvodu lodě. Mnoho težších zbraní bylo obětováno ve prospěch protiletadlových děl. Mohutné štíty této lodi vyzařovali tolik energie jako středně veliká hvězda. Projektory štítu byly rozmístěny po celém trupu a jejich systém byl decentralizovaný, aby bylo sníženo riziko jejich hromadného výpadku či selhání.U později postavených kusů byl do trupu lodi namontován další extra štítový generátor. Kromě generátoru štítu byl SSD vybaven maskovacími generátory nebo tzv. „stealth“ zbraněmi pro útok na nepřátelská plavidla.
SSD měl kupole na a kolem řídící věže podobné jako u ISD. Ty v sobě skrývaly cívky hypervlného přijímače, zatímco lopatka turbíny vyčnívající z kupole chránila jako štít projektory v okolní oblasti. Takových kupolí bylo po celém trupu lodi mnoho. Tyto kupole byly o něco odolnější vůči nepřátelským útokům, ale soustředěnému bombardování neodolaly.
Do nejméně tří hangáru na levoboku, několika pod plavidlem a jednoho obrovského umístěného hluboko v zadní části nástavby Super Star Destroyeru se mohlo vejít tisíce stíhaček Tie a jiných dopravních prostředku pro potřeby lodi a armády.hangáry navíc procházel vnitřní okružní systém pro manipulaci s objemnými a těžkými předměty.
SSD sloužil jako velící, vlajková a bitevní loď a i jako přepravce.

srovnání SSD a ISD a dorzální pohled na “město” na hřbetě SSD

Eclipse-I class Super Star Destroyer

Eclipse class Star Dreadnought, Eclipse class Star Destroyer, Eclipse class Destroyer



Výrobce: Kuat Drive Yards
Třída: Star Dreaudnought
Rok zavedení: 4 ABY
Délka: 17500 m


Motory
ano
třída hypermotoru: 2
maximální zrychlení: 940 G

výzbroj:
1x axiální superlaser
550x těžkých laserových děl
500x turoblaserů
75x iontová děla
500x laserová děla k bodové obraně
10x generátor gravitačních vln
100x generátor tažných paprsků


Vybavení:
600 Tie Interceptor
96 Tie Bomber
100 AT-AT
5 prefabrikované základny

Posádka
námořníků 708470, z toho4175 střelců
minimální posádka: 88500

Náklad
150000 vojáků a 600000 tun materiálu
loď byla vybavena zásobami na deset let

Stavba Eclipse byla zahájena okolo roku 0 ABY a do 4 let byla na lodi usazena a plně provozuschopná její hlavní zbraň. Za klasického Impéria byl výčet jejího bojového nasazení krátký a ještě kratší bylo její nasazení Imperiálním námořnictvem.
Kuat napadal a zmocnil se jej Tiber Zahn a přitom ukořistil i Eclipse-I a používal ji k ničení konvojů a lodí obou stran v galaktické občanské válce. Poté ji opustil nechal nezakotvenou ve vesmíru.
O pár let později dokončená Eclipse-I sloužila ve flotile znovuzrozeného císaře i s Eclipse II, avšak jejich služba neměla dlouhého trvání. Eclipse-I jedna byla zničena v roce 10 ABY a její nástupkyně Eclipse-II v roce 11 ABY.
Nejmocnější zbraňový systém, axiální superlaser byl silný jako jeden z dílčích Superlaserů použitých na Hvězdě Smrti (u 1. hvězdy smrti tvořilo paprsek 8 superlaserů a u 2. hvězdy smrti 9 superlaserů). Jak výkonná a mocná zbraň to byla pocítil SSD Annihilator, který byl superlaserem zničen. Superlaser byl tak silný, že dokázal proniknout skrz planetární štíty a zničit kontinenty. Superlaser byl ale častěji používán ke ničení velících lodí a orbitálních stanic.
Eclipse-I těžila ze zbraňových vylepšení, k nímž došlo během pár posledních desetiletí a tak lepší iontová děla, generátory gravitačních vln a mnoho laserových a turbolaserových palebných stanovišť. Kromě značné palebné síly byla Eclipse vybavena mocným pancířem a štíty tak silnými, že nepřátelské lodě byly skoro bez šance ji způsobit nějaké poškožení.
58 eskader Tie bylo umístěno v hangárech na bocích lodě zhruba ve středu trupu.
Loď se používala jako bojová stanice, velící loď, bitevní loď a přepravní loď

Popis trupu Eclipse a srovnání Eclipse s destroyerem třídy Imperial

Aggressor Class Star Destroyer

Aggressor Class Destroyer



Rok zavedení: >0 ABY
Délka: cca 1600 m

Motory
4 hlavní uprostřed
4 vedlejší (2 vlevo a 2 vpravo)
hyperpohon: ano

výzbroj:
2 spřažené ion-plasmová děla
2 turbolasery

Vybavení:
autodestrukční systém

Tyto lodě vyvinulo Impérium před bitvou o Yavin a jejich plány byly studovány na Hvězdě Smrti. Po jejich zničení se k plánům dostali piráti a posléze i k prototypu a poté rozjeli jeho výrobu.
Aggressor byl zhruba stejně veliký jako třída Imperial a byl poměrně málo ozbrojen. Ale co ztrácel na množství vynahrazoval účinností a jeho ion-plasmová děla byla schopná maximálně poškodit loď. Loď nejdříve zasáhl iontový výboj a takřka ihned potom narazil do oslabených štítů masivní spirála plazmy. Jeho ostatní výzbroj už nebyla tak mocná, jen dvojice turoblaserů v křídlech. Jeho nedostatečnou výzbroj kompenzoval autodestrukční mechanismus, který byl použit v situacích, kdy bylo nutné použít co největší škody.
Aggresor byl se svým mohutným pancéřováním těžkopádný a neohrabaný a potřeboval ochranu před nepřátelskými stíhači a rychlejšími většími loděmi. Byla to mocné a nákladné lodě, které sloužili od bojů s rebely až do dní za Nové republiky.
Aggressory se používaly jako bitevníky a velící lodě.

Agresor při střelbě

Nar Shadaa Star Destroyer



Motory
4 hlavní

Výzbroj
zřejmě ano

Hyperhon
zřejmě ano

Hybrid mezi destruktorem třídy Venator a Imperial. z Venatoru vychází jeho pohonná soustava i věž. Jeho zvláštností byl jeho pancíř, se kterým mohl v omezené míře manipulovat.
Účastnil se bitvy o továrnu na TEI na Nar Shadaa v roce 3 BBY. Není známo, zda-li se nějak výrazněji zapojil do bojů s rebely.

manipulace s pancířem

Dříve byl Star Destroyer každá klínovitá loď, avšak s postupem času došlo k určitým úpravám tabulek lodí. Například SSD není Star Destroyer, ale Star Dreaudnought a Vindicator není Star Destroyer, ale Heavy Cruiser. Takže sem zde udělal tabulku kam která loď patří. I když drtivá většina z nich je z produktové řad Star Destroyer.
Star Destroyer
Venator
Victory
Tector
Imperial
Dominator (Interdictor)
Multi-kilometr
Gladiator
Nar Shadaa
Aggressor

Assalut Ship
Acclamator-II

Heavy Cruiser
Vindicator

Star Dreadnought
Executor
Eclipse

Secutor Star Destroyer


Rok zavedení: okolo 19 BBY
Délka: cca 2200 m

Motory:
hyperpohon: ano

výzbroj:
početné baterie

Vybavení:
několik menších lodí

Secutor je 2200 metrů dlouhá loď, která má ve spodní části dva hangárové vstupy. Výzbroj byla umístěna převážně na vrchní nástavbě a diagonálně ve přední části řídící věže. Řídící věž byla podobně, jako u třídy Venator, zdvojená.
Třída vznikla přibližně ve stejné době jako třída Venator, přičemž mají několik shodných prvků. Loď sloužila převážně jako nosič stíhaček.

třída Secutor z boku