Alexander Sheppard

[Razor]

Jméno: Alexander Sheppard
Povolání: Pašerák
Rasa: Člověk
Rok narození: 31 BBY
Planeta narození: Denon

Životopis postavy:
Narodil jsem se do průměrné rodiny. Můj otec měl svou vlastní dílnu, kde opravoval různé vznášedla, menší lodě, frachťáky a všechny možné další dopravní prostředky. Celkem se mu dařilo a práce nikdy neměl málo, dokonce musel najmout několik zaměstnanců, aby stíhal vyřizovat všechny zakázky včas. Moje matka pracovala u otce v dílně a na starost měla účetnictví. Díky tomu, že oba mí rodiče pracovali v dílně, trávil jsem v ní i já mnoho času už od útlého dětství. Byl jsem velice zvídavé dítě a vesmírné lodě mě vždy fascinovali. Proto jsem se vždy snažil být u toho, když můj otec nějakou opravoval a já ho přitom zahrnoval nespočtem otázek. Jak jsem stárnul, začal jsem otci v dílně pomáhat. Ze začátku jsem mu jen podával klíče, nebo seděl vedle něj jako pasažér při zkušebních letech. Tyto chvíle jsem měl obzvlášt v oblibě, protože mi otec vždy vysvětloval, jak se loď řídí, funkce různých tlačítek a význam mnoha kontrolek, co se v kokpitu nacházely.
V patnácti letech jsem už zvládal sám opravit téměř cokoliv a zkušební lety jsem měl z dílny na starost už výhradně jenom já. Při jednom ze zkušebních letů se mi z ničeho nic zaseklo řízení a já stihl jen s hromadou štěstí přežít nouzové přistání, jenže při mém kontrolovaném pádu jsem částečně poškodil loď imperiálních jednotek, které mě okamžitě zatkly a odvedly k rodičům. Doma se rodiče zavřeli s velitelem těch, co mě zatkli. Já jsem seděl na lavici a čekal, jak celá ta věc dopadne. Když se otevřely dveře a z nich vyšla brečící matka a smutný otec úplně mi zatrnulo. Dostal jsem strach, co se se mnou stane. Od důstojníka jsem se za okamžik dozvěděl, že mě nemůžou nijak odsoudit, protože jsem ještě nezletilý, ale pro dobrovolníka na Imperiální akademii, tuto drobnou nehodu prý přehlídnou. Pár vteřin jsem nechápal o čem to mluví, kdo byl ten dobrovolník, a proč kvůli němu přehlídnou mnou způsobenou nehodu. Než sem se stihl zeptat, najednou mi to docvaklo, to já jsem měl být ten dobrovolník. Zůstal jsem na něj zaraženě zírat a ani jsem se nezmohl na slovo odporu. Bylo mi jasné, že nemám na vybranou, a tak jsem se jen rozloučil rodiči a nechal se odvést pryč.
Na akademii jsem už od prvního okamžiku byl nepřehlídnutelný. Očividně tam nebyli moc zvyklí, že by někoho dovedla eskorta a ještě s poutama. Nebylo to potřeba, neměl jsem jak utéct, ale někdo nejspíš chtěl ukázat, že jsem ten špatnej, že jsem vlastně trestanec a celou dobu na akademii se tak ke mě chovali. Ať už mí kolegové, nebo instruktoři mi to celou dobu dávali sežrat. Přátele jsem si zde jen těžko našel, spíše naopak mnohokrát jsem ve svém jídlu našel projímadlo, nebo slabší jed co způsoboval silnou nevolnost a závratě. Podle instruktorů jsem zase pořád dělal něco špatně, takže jsem všechna cvičení měl i dvakrát, nebo třikrát delší než ostatní. Z těchto důvodů bylo několik prvních týdnů hodně náročných a měl jsem pocit, že to nemůžu přežít, ale nakonec jsem se tomu tempu přizpůsobil a obrátil jsem ho ve svůj prospěch. Stal jsem se obezřetnějším a nedůvěřivý ke svému okolí a díky náročnějšímu tréningu jsem začal ostatní kadety převyšovat.
V akademii jsem nakonec strávil dva roky, během kterých se ze mě stal "Imperiální pilot zásobovací lodi", jak to oficiálně nazval ten, co mi dal nějaký papír o dokončení. Chtěl jsem se vydat domů a navštívit rodiče, ale Impérium se mnou mělo jiné plány. Prvním transportem jsem byl poslán na Coruscant. Tam jsem byl téměř hned odveden do imperiálního skladu vojenských zásob. Nacházelo se zde několik frachťáků, které už na první pohled nebyly největší, ale byl jsem ujištěn, že patří mezi nejrychlejší, co existují. V jednom z těchto strojů jsem měl rozvážet zásoby do míst, kde to není pro oficiální zásobování bezpečné.
Prvních několik cest jsem byl pod dozorem, jednoho zkušenějšího pilota, co mi dal několik rad a prozradil několik triků, jak se vyhnout možným problémům. Naučil jsem se od něj, jak jednat s dalšími lidmi, ať už obyčejnými v baru, kam jsme pokaždé po doručení zásilky zašli, nebo s imperiálními vojáky pro které jsme pracovali. Po několika letech s druhým pilotem jsem se vydal na cestu sám. Zatím jsem se nedostával do těch nejnebezpečnějších míst, a to mi nijak nevadilo. Zvyk vždy po doručení zásilky si zajít do baru mi zůstal. Bylo to celkem dobré odreagování a bylo to jediné místo, kde jsem se mohl dozvědět, co a kde se vlastně děje.
Jednou při návštěvě baru, když zrovna dělníci vykládali náklad z mé lodi, přisedl si ke mně neznámí muž. Odněkud se dozvěděl, na jakou planetu se chystám a poprosil mě, o doručení balíčku jeho příteli na planetu kam jsem se chystal. Neviděl jsem v tom problém, a když mi slíbil ještě peněžitou odměnu, souhlasil jsem bez sebemenších protestů. Druhý den jsem odletěl a doufal jsem, že nešlo jen o hloupý vtip ze strany toho muže. Po přistání jsem vyšel ze svého doku a opravdu jsem uviděl muže odpovídajícímu popisu od člověka v baru. Bez řečí jsem předal balíček a on mi se slovy díků zaplatil domluvenou cenu. Musel jsem se nad tím pousmát, za cestu, kterou bych stejně letěl jsem si ještě přivydělal peníze navíc.
Najednou se podobné obchody začali objevovat na každém rohu. Skoro každou cestu jsem s sebou vezl něco, co nebylo uvedeno v seznamu nákladu. K balíčkům pro přátele se přidaly různé menší krabičky, krabice náhradních součástek, pro obchodní partnery, nebo dokonce pasažéři, co letěli na svatbu sestřenici. Velké bedny, nebo pasažéři byli trochu problém, protože jsem musel na chvíli přistát mimo cíloví dok, aby se nedostali před nos imperiálním jednotkám v hangárech, kde jsem normálně přistával.
Při jedné přepravě černých pasažérů se mi ozvali ze skladu, že jsem podezřelí z přepravovaní černých pasažérů a nežádoucích osob. Do hangáru jsem měl být doveden ve společnosti dvou stíhaček, abych případné pasažéry nemohl někde cestou vysadit. Věděl jsem, že je zle. Přemýšlel jsem, co by se tak dalo dělat. První věc co mě napadlo, byla okamžitě to otočit a zmizet co nejdřív to půjde. Letmo jsem prolétl seznam planet, kde jsem byl nedávno a Ipérium by se tam kvůli mně nehnalo. Pohled mi padl na jméno NarShaddaa, měsíc v blízkosti Nal Hutta, doufal jsem že se tam za mnou nikdo z Impéria nevydá. Nic lepšího mě nenapadlo, a tak jsem okamžitě zadal kurz a vydal jsem se i s pasažéry na „Měsíc pašeráků“.
Podařilo se mi přistát bez větších problémů, i když nějakou dobu trvalo, než se mi podařilo sehnat volný dok. Lidé co si mě najali, abych je dostal na Coruscant samozřejmě nebyli nadšení a snad po celém měsíci rozhlásili, že jsem nespolehlivý a neplním zakázky. Poslední peníze jsem utratil za změnu identifikačních čísel lodi. Snažil jsem se sehnat nějaké další zakázky, abych si vydělal nějaké peníze a dostal se zase zpátky do biznisu, ale očividně mě moje neblahá proslulost předcházela, a tak mi nezbylo jen doufat, že se nade mnou někdo slituje.

Hlavní zbraň: Dvě pistole klasicky připevněné u níže spuštěného opasku, aby byli dobře dostupné v jakékoliv situaci.
Model 434 „DeathHammer“
Dissuader KD-30

Záložní zbraň: Několik dýmovnic, Vibrodýky – čepel je dvacet pět centimetrů dlouhá a tvarem hodně připomíná mačetu, ale má ostrou a zúženou špičku, takže se dá použít jako sečná i bodná zbraň.

Styl boje: Přímému boji se spíše vyhýbá, radši bojuje ze zálohy a pokud možno nenápadně. Při boji se skrývá a hodně přesunuje mezi kryty, aby nepřítel pokud možno nevěděl, kde zrovna je. Pokud mu teče do bot využívá dýmovnice k oslepení nepřátel, aby mohl najít výhodnější pozici, pro boj, nebo se úplně stáhnout.

Specializace: Výborný pilot, opravář - hlavně lodí a rozumí technice na vysoké úrovni.

Vzhled, poznámky: Alex je vysoký zhruba 170 centimetrů a váží 75 kilo v pozemském gravitačním poli. Má světlehnědé krátké vlasy, světle modré oči a na tvářích mírné strniště. Nosí bílé triko s dlouhým rukávem a přes to přehozenou černou bundu. Kalhoty mají taky černou barvu, v nich má zapnutý pásek na kterém jsou přidělané dýmovnice, ale většinou nejdou vidět, protože je překrývá právě bunda. K pásku má připevněná pouzdra na pistole, které jsou ještě koženým páskem volně přichycená ke stehnům, aby volně neplandali. Nosí vysoké vojenské boty z černé kůže a k pravému lýtku, částečně schovanou v botě, má připevněnou dýku.
Alex se moc často neusmívá a k ostatním lidem se chová spíše odměřeně, protože k němu se taky až na pár výjimek nikdy nikdo dobře nechoval. Stará se v první řadě sám o sebe, potom o svou loď, svou pověst, co zahrnuje i dobře odvedené zakázky. Nemá rád, když ho někdo poučuje, nebo se mu do něčeho cpe. Mezi jeho záliby patři upravovaní lodi, popíjení v baru a užívaní si peněz. Jako zábavu považuje cokoliv, při čem se pořádně zvedne adrenalin v krvi.

Rozsah znalostí o SW: Obě dvě trilogie, pár prvních řad CW – myslím že maximálně 1-2 řady, KoTOR 1 a 2. SWTFU část 1 a celá 2, Jedi Knight Outcas a Jedi Acadey.

Odhadovaná častost hraní: To je celkem sporný nejspíš každej den, ale může se lehce stát, že nebude nálada, čas nebo cokoliv jiného, ale měl by se sem snad každej den aspoň na chvíli dostat.

[Marinho]

ok, jediná připomínka je k té pistoli T-6, podle wookiepedie byla vyráběna až v Nové republice, takže v rámci cannonu to prosím změň ... pokud se nikdo dost hlasitě o tvou postavu nebude zajímat, tak si tě převezmu

jinak nutný testík:

1. Co říká §2 Pravidel?
2. Kam se dávají/zapisují odkazy?
3. Kdy si můžeš založit další postavu?
4. Uprav a odřádkuj text dle pravidel:

Cato Neimoidia
Poté co jsem přistál jsem doufal, že se vytratím co nejdřív.. nebylo to tak. Čekala na mě četa stormtrooperů na uvítanou a jejich velitel se mě optal na kódy pro tento sektor. Eh... vy mi je asi neprozradíte co?! Vykříknu na jejich velitele, aktivuju meč a připravím se na odrážení jejich střel.. taky jich pár odhodím, ať se proletí. Tohle jsem nevymyslel moc dobře. Bleskne mi hlavou, když tak tak uhnu jedné střele z blasteru.

[Razor]

Díky za reakci. Zbraň jsem upravil za jinou a obdobím by už měla sedět.

1. Že se nesmí spamovat.
2.

Kód: Vybrat vše

Do code

3. Po dokončení výcviku, nebo dřív pokud s tím bude souhlasit moderátor, co výcvik vede.
4.

Cato Neimoidia

Poté co jsem přistál jsem doufal, že se vytratím co nejdřív.. nebylo to tak. Čekala na mě četa stormtrooperů na uvítanou a jejich velitel se mě optal na kódy pro tento sektor. Eh... vy mi je asi neprozradíte co?!
Vykřiknu na jejich velitele, aktivuju meč a připravím se na odrážení jejich střel.. taky jich pár odhodím, ať se proletí. Tohle jsem nevymyslel moc dobře.
Bleskne mi hlavou, když tak tak uhnu jedné střele z blasteru.

[Marinho]

výcvik je zde:

Kód: Vybrat vše

http://www.forceacademy.net/hra/viewtopic.php?f=63&t=3873

*lock*