Veřejná část bojové kantýny - !!!BAR!!!

[Lukin013]

Oslovil mě nějaký "Jedi", netušil jsem moc dobře jaký, zase tak dobře jsem se v nich nevyznal a v kantýně z toho byl tuplem zmatek, ale vypadal společensky a navíc, odpovědět je nutnost. Kouknul jsem znova na souboj a odpověděl jsem:

No, já si myslím, že se to Neznámý pokusí trochu prodloužit, přeci jen, co jsem zaslechl, je to cvičný souboj...
Jinak, myslím, že by ji Neznámý porazil, ale ta dívka je talentovaná a Síla z ní přímo svítí...

Potom jsem znovu kouknul na oba účastníky, na Jediho a pak jsem se zhrozil.

Promiňte, úplně jsem se zapoměl představit, jsem Luke Nehav, jak se jmenujte vy?

Zeptal jsem se očekávajíc reakci.

[Xavier]

Lord Xavier Muray
Odpověděl jsem.
Chvíli jsem dál oba pozoroval.
Síla z ní možná svítí ale neumí ji ještě dostatečně zaostřit. Nehleďe na to že pokud ji nedokáže dostateňně skrývat dají se snáze odhadnout její síly a schopnosti.
Odmlčel jsem se.
Z toho souboje vzjejde jen to že ta holka naučí pár triků a obecenstvo se pobaví.
Dokončil jsem a spíše se díval co provede neznámý abych byl na náš případný souboj připraven.

[Zeike-kal]

Během noci jsem probuzen nějakým hlukem, jenřž s velkou pravděpodobností přicházel ze zdola z kantýny. Okamžitě se oblékám do svého roucha, beru si svůj světelný meč a scházím dolů. Po přichodu do kantýny mě okamžitě zaujal chystající se souboj. Přijdu blíže a zrantgenuju okolí. Jak to tak vypadá, sešla se tu pěkná partička lidí i nelidí. Nejvíce mě zaujal ten ještěří humanoid. U síly co je to za druh? V arcívech jsem nic nenalezl. No budu si o něm muset něco více zjistit. U jednoho stolu se sešlo nejvíce lidí. Tak tam to bude něco, ale tam se zastavíme později nyní se podívám na tento zápas. V tomto, jak jsem odhadl, cvičném souboji proti sobě stály jedna Sílou překypující dívky a proti ní byl náš Neznámý. Zřejmě buď z Corruscantu nebo odsuď z Dantooine. Rozhodně byla z chrámu. Kéž bych jí měl za učednici. Je ještě mladá a má celý život před sebou. A navíc je to velmi talentovaná učednice. Je to velká škoda, že ji nemám za učednici. Pak přijdu k Jediovy a pravděpodobně sithovi a zeptal jsem se jich : Pánové, přijměte mou olmuvu pokud jsem vás vyrušil, ale rád bych znal váš názor na tento souboj. Zeptám se čekajíc na odpověď.

___________________________________
Jordimu děkuji, že prosbě mé vyhověl a přispěvek můj předchozí smazán od něj byl na mou žádost.

[Lukin013]

Přišel další rytíř a začal se vyptávat, jak to hodnotíme. Lord Xavier, jak se mi představil mě poněkud popudil svým arogantním ohodnocením padawanky.

Těší mě lorde Xaviere, jen trochu nechápu, co si přejete od téhle dívky, je teprve padawan a vy byste už čekal, že bude skrývat své schopnosti a Sílu? Pochybuju, že kterýkoli student na Akademii to umí, ať je talentovaný jak chce...

Podíval jsem se na rytíře a odpověděl:

Nepochybuju, že zkušenosti a taky zjevná moc tohoto mistra zvítězí nad pouhým talentem, ale věřím, že jednou se mu dokáže vyrovnat, jak říká lord Xavier, talent není vše, ale je to mnoho a projeví se v pozdější fázi Jedijského života...

Otočil jsem se na chvíli a stále čekal, až se bojovníci rozhoupou...

[Xavier]

Neříkám že od padawana něco extra očekávám, jen říkám že že talent a síla co v ní je nepostačí na nic víc než lehké šťouchání do toho starce.
Odvětil jsem a přesunul pozornost na nově příchozího jedi.
Zda se mu dokáže jednoho dne vyrovnat dnes nikdo s jistotou neřekne. Dnes můžeme pouze zjistit co všechno se od něj dokáže naučit.
Vyjádřím svůj názor na komentář vedle stojícího. Prohlédnu si nově příchozího.
Byl byste tak laskav a představil se?
Optám s ho ledově chladným hlasem.

[Lukin013]

V tom máte pravdu, lorde, to nepopírám, ale pokud je ten mistr ochotný s ní cvičit, je to jen dobře, aspoň se něco naučí...
Jinak, taky bych rád znal vaše jméno...

Zeptal jsem se s úsměvem. Typická sithská nabručenost a ten jejich úžasný hněv mě nijak nevyváděla z míry. Temná strana mi připadala jako poněkud pesimistický způsob vnímání Síly a ač si Sithové mysleli, že to je správné, ale podle mě, kdyby si to nechávali pro sebe a nesnažili se pomocí tohoto vnímání získat moc, nikdo by si jich nevšímal a byli by bráni jen jako větev Řádu Jedi, stejně uznávaní a ne nenávidění.
Najednou jsem se svému přemýšlení zasmál, ještě před sto lety byli Jediové nenávidění úplně stejně...

Jediové se taky jen tak nezavděčí jen co je pravda, ale... vždy za to můžou Sithové... zvláštní...

Moje přemýšlení mě už zase vyvedlo z koncentrace, ale už jsem byl zase ve střehu, jen jsem si toho všiml...

[Zeike-kal]

Kail-Eries pánové. Kdysi Zbraňový mistr ve zdejší akademii, dnes vyhnanec a tulák snící o návratu zpět na akademii. Vás bych tipoval na Sitha a vás na Jediho. Tím se vás nechci nějak dotknout. Řekl jsem jim to klidným a vlídným hlasem. Mě je jedno jestli jste Sith nebo Jedi. Káždý máme něco společného. To společné je Síla. V paměti mě vypluly napovrch zíznamy a archívy z Období Sithského triumvirátu, Mandalorijských válek a následné Občanské válce Jedi proti Revanovi. A teďse tu normálně vybavuju s jedním sithem jakoby nic. Přitom jsem zabil jednoho sithskýho lorda. Jen doufám, že o tom nic neví. Nemám náladu na boj teď když už tu jeden probíhá. A sleduji se zaujetím nastávající souboj. Ta holka na to má ,jen by potřebovala pocvičit v boji, ale to pořádně. Ale jak řekl zde lord Xavier, kdoví jka to dnes odpadne, S velkou pravděbodobností vyhraje pan Neznámý, ale stejně je tu šance, že to ta mladá padawanka dá. Sic malá přesto však jest. A vy se jmenujete jak?
Zeptám se druhého Jedie.

[Elinor Yall]

Myslím, že v téhle situaci ztrácí vaše otázka poněkud na významu, poznamenala Elyon při pohledu na levitujícího Neznámého a lehce se ušklíbla.
Něco by se hodilo... něco na zpestření prostředí...
Pohled se zastavil na plastovém ubruse u nejbližšího stolu. Sice obsazeného záhadnou postavou (ale jestli je to mistr, nezbyde mu, než to akceptovat, a jestli ne, jeho smůla, že se posadil tak blízko), ale nešť. Rozhodně jej nic pořádně netížilo, s výjimkou symbolické solničky a comp., a ani nebyl pořádně upevněný - jeho rohy buď úplně chyběly, nebo se podivně odchlipovaly do prostoru. V každém případě kolem něj začínalo být podezřele živo, dokonce víc, než když na současném soubojovém plácku vegetovaly tanečnice; pokud mi měl ubrus k něčemu být, tak dřív, než ho zatíží skleničky či se o něj někdo opře. Takže jsem trochu uspíšila situaci; plast se vzápětí vzedmul, jeho rohy se sebou zakomíhaly jak motýl s napůl amputovanými křídly, nabíral výšku až ke stropu lokálu a po vzoru létajícího koberce se vydal směrem nad hlavu Neznámého mistra.
V průběhu cesty se sebou škubnul a asi do půlky "soubojového plácku" dopadla solnička+pepřenka+ta nádobka s hnusnou hnědou omáčkou, přičemž to nejhorší (jako vždycky, když jsem zkoušela něco podobného v chrámové jídelně) přežilo.
A to se říká, že střepy přinášejí štěstí...

[MrTukan]

Mistr se taktéž ušklíbl a s povolením ruky se snesl opět na zem do pevného obranného postavení s mečem připraveným k boji, pozorujíc počínání padawanky, které ho celkem zaujalo. Nad rozbitou slánkou a pepřenkou se příliš nepozastavoval, protože nebyly příliš atraktivní a navíc ty těžko mohly ohrozit jeho pevné postavení, avšak levitující ubrus byl samozřejmě velice zajímavý a Neznámý rozhodně neměl zájem na tom, aby dopadl na jeho hlavu a tudíž, v zájmu vlastní obrany, pokusil se pohybem ruky s využitím Síly převzít nad ubrusem vládu a přemístit jej na hlavu své protivnice, což by nemělo být příliš těžké, vzhledem k předpokladu rozdílnosti schopností obou soupeřů. To doprovodil suchým komentářem.

Chcete si hrát na střašidla, slečno?

[Jordi Linx]

Když se k demonstraci svých schopností odhodlala padwanka, tak bylo na čase zpestřit, přecejenom bonus v podobě opětovného shledání starého známého, který ji čelil, byl tak trochu navíc a hlavním důvodem jeho příjezdu bylaprávě ta nezbedná holka, která mu ukradla ze stolu ubrus. Bylo pro ni jenom štestím, že jeho sklenička byla v tu dobu v jeho ruce, nebo spíš mohla být ráda, že měl jakousi předtuchu varující, že by mohl přijít o skleničku. Zbytek obsahu na stole mu byl ukradený, jenom do slánky, která nešikovně padala směrem k okolo procházející číšnici lehce šťouchnul Sílou, aby spadla těsně vedle. Šťouchnutí to bylo opravdu nepatrné a opravdu jenom zkušený mistr by si toho všimnul, přesto věděl, že se teď trochu prozradil, alespoň očekával, že jeho dávný přítel si toho povšimne.
Jestlipak ho to zaskočí ? By toho potom mohla Elyon využít, pokud už netuší, že to jsem já.
problesklo mu znova hlavou, což zakončil elegantním slabým úsměvem, přesto však kapucí stále nechával na hlavě a i nadále ukrýval svou totožnost a nedal nikomu jistou odpověď na to, kdo skutečně je..

[Elinor Yall]

Na strašidla ani ne... pomyslela si Elyon a v očích jí prolétl škodolibý záblesk. Trochu zeslabila kontrolu nad ubrusem, tak, jak nejnenápadněji to šlo, a počkala, až se přesune do nadprostoru mezi ní a Neznámým mistrem. Všechno soustředění vložila do chvíle, kdy se tak stalo, a pak se poletující stolové ozdobě pokusila prudce snížit výšku a poslat ji přímo proti obličeji neznámého.
Zároveň zaujala postoj vhodný k tomu, aby - kdyby předchozí plán nevyšel - mohla ubrus naporcovat na několik dílů.

[Lukin013]

Se zaujetím jsem sledoval začátek souboje, to, s jakým plánem přišla padawanka a jak si s tím mistr poradil, a taky, jak se nějaký muž ocitl bez ubrusu jen s drinkem v ruce.

Ten chlap mi připadá velice zvláštní, jen co je pravda...

Pomyslel jsem si totiž, když se ozvalo malé škubnutí v Síle, nevěděl jsem ale, kdo přesně to byl. Vzhledem k souboji, bych se nedivil, že to vydal Neznámý nebo ta padawanka, nemluvě o dalších návštěvnících...

Nevíte někdo něco o tom muži u neprostřeného stolu?

Zeptal jsem se potichu Kaila a lorda Xaviera.
Při čemž jsem se začal ještě více soustředit na skrytí své Síly.

[Xavier]

Zdřejmě nějaký místní vidlák nebo divák soubojů.
Odvětil jsem a neušlo mi že Nehav okamžitě začal jseště více maskovat svou Sílu.
Nějak nervózní. Co čekal když sem jel.
Usmál jsem se sám pro sebe i nad tím jak okázale ignoroval Eriesa.
Zatím vše jak jsem očekával.
Spokojeně jsem si založil ruce a dál pozoroval souboj.

[Lukin013]

Cítím, že před Temným pánem nemá cenu své schopnosti skrývat. Nuže dobrá. Ale ani vy své myšlenky neskryjete lorde. Pokud vím, neptal jsem se jen vás, Kaila-Eriese rozhodně neignoruju. Vím, že byste nejspíš byl rád, kdybych mluvil jen s vámi, ale je tu holt spousta lidí.

Odpověděl jsem poněkud jízlivě. Nemohl jsem si pomoci, ale tento lord mi lezl na nervy. Ukázalo se, že je velmi schopný, ještě nikdo mě nikdy neodhalil. Skrývání Síly jsem už před léty dovedl na mistrovskou úroveň a tak jsem se chvilku i podivil, ale nedal jsem to znát.
Dál jsem sledoval, jak spolu ti dva bojují a taky koutkem oka i toho "vydláka". Něco mi na něm nehrálo.

Omluvte mě pánové. Myslím, že zas půjdu o dům dál.

Řekl jsem a přisedl si k tomu muži, kterému padawanka sebrala ubrus.

Zdravím vás pane, mohu si přisednout?

Pozdravil jsem stále krytý Silou. I když nejspíš každý věděl, že jsem Jedi, nebylo nutné ukazovat i své schopnosti a míru své moci. To jistě nedokázal určit ani lord Xavier. Nyní mě ale zajímalo, kdo je tento muž, který mě tak upoutal.

[Xavier]

Nestačil jsem se divit.
Opravdu nějak nervózní.
Sledoval jsem jeho vzdalující se záda.
A vztahovačný.
Dodal jsem.
Z domova jsem byl zvyklý na různá vykonstruovaná či paranoidní obvynění, ale toto bylo něco nového.
Ten asi nemá moc přátel.
Opět jsem se usmál a dál sledoval souboj.
Zajímavé, velmi zajímavé.