Pod Povrchem III

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jedi Pablo Hol
Učedník
Učedník
Příspěvky: 121
Registrován: 13.3.2011 13:34:37
Bydliště: Jaroměřice n. Rok

Pod Povrchem III

Příspěvek od Jedi Pablo Hol »

III. Eppsioni

Muž prošel přímo vedle Nila. Ani se na něj nepodíval. Zamířil ke kašně v popředí a zastavil se. Na konec pootočil hlavou. „Zajímavé že?“ promluvil vychloubačným tónem v hlase. „Člověk by řek, že se umí dobře maskovat, ale tyto jsou vskutku kamenné.“ pokračoval.
Twi'lecký chlapec byl stále ztuhlý a nevěděl zda vůbec smí promluvit. Kdyby to však šlo, dostal by odpověď na všechny své otázky, možná.. . „Kamené? “ otázal se tichým hláskem. Byly dost živé na to aby... . Jen začal nad těmi opičkami přemýšle, uvědomil si, že jeho vnitřní otázka byla vyslovena nahlas. Krátce toho zalitoval.
Postava ve zlatě zdobeném šatu sundala kápi z hlavy a zamířila rychlím krokem k Twi'lekovy. Nilo s úžasem sledoval, jak se hlas i postava muže mění a dostává výraznějších tvarů. Bylo to úžasné, ten muž byla ve skutečnosti zabracká žena. Zastavila se přímo před ním. Sotva půl metru. Rukou sáhla po něčem kulatém na hrudi.
„Tebe moc nevychovaly že?“ Nasadila snad ten nejfalešnější úsměv, který kdy Nilo v životě viděl.
„Nikdo ti nedovolil mluvit nebo ano? hm ?“
„Ne prosím.“
„Jak se jmenuješ modrej?“
„Nilo“
„Ty si Twi'lek že? ty jsem už dlouho neviděla“. Sklopí oči k zemi.
„Jmenuji se Eppsioni, vítám tě v mém... domě.“
„Vím že toho máš hodně na srdci, nicméně by sis měl po té cestě odpočinout, dovedu tě do tvého pokoje ano?

Před kašnou se kamenná zem otevřela a ukázala dlouhé schodiště vedoucí kamsi ještě hlouběji pod zem. Chlapec byl sice nedůvěřivý, ale zatím to vypadalo, že mu nic nehrozí a tak po boku záhadné ženy vstoupil na schodiště. Nilovi teď ale vrtalo hlavou proč se zde nenachází turbovýtah, bylo to divné, tak staré to tu být nemohlo. Nechtěl se však ptát a tak jen koukal pod nohy aby nespadnul.
Po několika minutách klesání se zastavily v chodbě. Ta už vypadala civilizovaněji a připomínala interiér vraku vesmírné lodi. Vydali se doleva a prošli až na konec. „Tady přespíš a zítra za tebou dojdu.“ Červeným tlačítkem otevřela dveře a pustila chlapce dovnitř. „Zůstaň tu a nikam nechoď“ zdůraznila namířeným ukazováčkem a zavřela.

Nilo se porozhlédl po pokoji. Nebyl nijak velký ani vybavený, ale postel byla hezky umístěna přímo pod osvětlením před dveřmi. Opodál se nacházel malý stůl, ale žádná židle. Avšak na stole byla nádoba s vodou a nějaké jídlo. Pustil se do něj, nacpal se k prasknutí a ulehl ke spánku. Na rozdíl od špinavé země byla postel příjemně měkká a pohodlná.
Uprostřed spánku se Twi'lek probudil. Všude bylo ticho. Nila napadla blbá myšlenka: měl bych se tu porozhlédnout. Vstal a přistoupil ke dveřím . Nebyly vůbec zamčené. Buď v tomto domě, jek nazvala Eppsoni toto místo, není nic k vidění, nebo měla naivní představu, že jejího hosta nepřepadne zvědavost. Možná to byla součást nějakého záměru, ale to Nilo neřešil. Vydal se na cestu.
"Dejte si pozor, mistře Jedi, abyste pro vaši neopatrnost a lhostejnost nevypustili v galaxii příšeru..."
- Bodo Baas, mistr Jedi

Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“