Star Wars - Sága Linxů, příběh třicátýdruhý

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6469
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Star Wars - Sága Linxů, příběh třicátýdruhý

Příspěvek od Jordi Linx »

Epizoda třicátádruhá - Nájezdníci
(součástí série Onderonský exil)

Hustý les na Onderonu upadající pod roušku temnoty, jak se zdejší den chýlil ke konci, by pro mnohé působil děsivě. A s vědomím volně pobíhajících onderonských vlků by si každý dvakrát rozmyslel potulovat se tu kdykoliv a obzvláště ne při stmívání a v noci. V noci, kdy se probouzeli další dravci číhající na svou oběť, jako byli třeba boma nebo nejnebezpečnější noční tvor Onderon - stromová puma. Jenže nehledě na tato nebezpečí se tímto lesem proháněla postava v lehkém oblečení. V jednoduchých plátěných kalhotách, triku a skoro černé vestě. Někteří z dravců tuto postavu vycítili, jedni ji zkoušeli i chvilku sledovat, ale nikdo z nich si netroufl na nic odvážnějšího. Byť mohli postrádat inteligenci běžnou galaktické civilizaci, tak několikeré neúspěchy při lovu na tuto osobu je naučily držet si odstup. Jako první si tuto lekci vzali k srdci vlci, kteří jakoby od té doby byly stíny této osoby. Ze svých stínů však nevystoupili a mohli proto přihlížet, jak si spoustu dalších dravců vylámalo zuby, u některých i doslovně, při útoku na tohoto hbitého tvora vládnoucími pro většinu zdejší zvěře nepochopitelnými schopnostmi.
Jordi z vysoka přeskočil další strom a při dopadu provedl rychlý kotoul, aby neztratil nic ze své rychlosti. Vnímal úplně vše okolo sebe a stále se snižující viditelnost skoro nevnímal. Síla proudila plně skrze každou buňku jeho těla a nic se mu nyní nemohlo postavit do cesty. Padlé stromy přeskakoval s ladností stromové pumy, rychlost držel konstantní jako onderonský vlk a krok měl pevný jako boma. V tenhle moment nebyl jenom Jedim v exilu, ale byl součástí zdejší přírody. Vnímal zvuky usínajícího a zároveň probouzejícího se lesa, tisíce vůní a mnoho dalšího.
Zničehonic se však zastavil a zahleděl se k větvím stromů nad sebou. Jeho smysly zachytily něco, co sem nepatřilo a co hrozilo narušit tamější klid. Znovu rychle vystartoval a běžel kupředu, dokud nespatřil dva stromy se zhruba dvoumetrovou mezerou mezi nimi. Před prvním z nich se odrazil, aby další odraz následoval od jeho kmene ke druhému stromu a zase zpět. Při každém z odrazů zároveň mířil výš a výš, dokud se nezastavil pod větvemi, které mu blokovali další postup. Za nejnižší z nich se zachytil oběma rukama, zhoupl se vší silou a vymrštil se vzhůru na další, aby se od ní odrazil k další a další. Nakonec se zastavil na jedné z posledních větších větví schopných ho udržet a zbystřil směrem k obloze. Trojice frachťáků přelétající nad lesy nešla z jeho pozice přehlédnout.
"Zdá se, že dnes přeci jen budu mít i nějaký ten bojový trénink," poznamenal vyrovnaným hlasem a sledoval směr postupu lodí. Přesně jak vytušil, tak byl shodný se směrem k vesnici Anot. Za dalších deset vteřin už zůstala trošku se pohupující větev a lesem se opět nesl rychlý a tichý stín, jemuž se nic neodvážilo stavět do cesty.

Když Jordi dorazil k vesnici, tak lodě již dávno stály nedaleko ní. U každé byl zanechán jeden strážný ozbrojený poměrně lacinou blasterovou puškou. Jordi zauvažoval, jestli se jimi má zabývat - třeba je uspat pomocí Síly nebo jednoduše omráčit, ale nakonec se rozhodl nechat je být. Obešel ještě kus vesnice, aby mohl dobře vidět na dění uvnitř.
Přesně, jak očekával, tak skupina od frachťáků byli buď nějací piráti nebo pouhá banda zlodějů. Dost se to podobalo skupině, kterou Jordi vyhnal z Hurikane, načež se mu dostalo odměny v podobě fialového krystalu. Tehdy však mohl bez potíží použít světelný meč, aniž by to někoho zavedlo přímo k němu. Tady musel postupovat odlišně, protože nedaleko vesnice se ukrýval a místní o něm věděli. Byl pro ně něco jako patron lesů a již několikrát jim pomohl a oni na oplátku drželi v tajnosti jeho skutečný původ a vlastně i samotnou existenci před kýmkoliv zvenčí. Jenže tyhle piráty neměl v plánu zabít a tudíž by mohli řečnit oni. A tohle celé znamenalo použít úplně jiný přístup než obvykle.
Jordimu bylo jasné, že místní nebudou vzdorovat, nikdy příliš nikomu nevzdorovali, kromě okolní přírody. Tudíž měl dostatek času na to si obhlédnout situaci a vymyslet co nejlepší plán k tomu, aby celý tento problém vyřešil. Znamenalo to, zjistit si počet žoldáků, jejich rozdělení, nalézt velitele, odhadnout jejich postup vesnicí, rozlišit jejich vybavení a pokud možno i schopnosti podle pohybu se zbraní a sebejistoty. Tohle všechno jistě několik minut zabere, ale zloději samotní se nikam nehnali jistí si tím, že se je nikdo nepokusí zastavit.
Když Jordi kráčel okolo vesnice skryt tmou a lesem, tak dostal ještě jeden další nápad, který by mu mohl pomoci. Protože kromě Síly tu mohl mít ještě další spojence a při správném načasování by jeho úder mohl proběhnout rychle a bez zbytečného násilí. S několika škrábanci a zlomenými kostmi u pirátů počítal, ale to byla jejich daň za jejich nezodpovědný přístup a chování. Jejich trest za to, že okrádají bezmocné lidi.

Když se Jordi plížil k nejposlednějšímu ze zločinců, tak se musel ironicky pousmát nad tím, že je dílem osudu, aby ti nejvíce vzadu byli takto vybráni první. Stačilo mu nakonec vyčkat, než skupina čtyř padouchů zacházela za roh, aby vyrazil. Přesným úderem hrany ruky do zátylku jej okamžitě poslal do bezvědomí. Následně si přivolal na pomoc Sílu, udělal několik rychlých kroků, aby dohnal zbylou trojici. Ty dva více vzadu seznámil čelem takovou razancí, až se obával, jestli jim nezpůsobil něco vážnějšího, než nějaký otřes mozku, ale v Síle je oba vnímal dostatečně naživu a pro jeho účely byli nyní v bezvědomí. Proti poslednímu už nešel s momentem překvapení, ale i tak to nebylo nic složitého. Zrychlen podporou Síly k němu přiskočil dříve, než mohl zkusit vystřelit se svým blasterem - loktem pravé ruky jej trefil do brady, aby toutéž rukou zachytil pravici piráta. Následně přehození přes záda, kdy si Jordi vypomohl podražením nohy protivníka, již bylo finálním útokem, po němž byl další protivník v bezvědomí. Jordi se rychle ohlédnul okolo, aby posléze začal odklízet lumpy v bezvědomí a mohl pokračovat ve svém útoku.

Než zlodějům došlo, že něco není v pořádku, tak bylo již devět z nich uklizeno kamsi mimo a zbývalo jich ještě osmnáct plus tři strážní u lodí. Zbytek se seskupil na náměstíčku ve vesnici, kde se právě jejich šéf snažil zjistit, co se děje. Bohužel zloděje nenapadlo nic lepšího, než si předvolat starostu vesnice, čímž do toho začal zahrnovat civilisty. Pro Jordiho to znamenalo mírnou komplikaci, ale nyní nebylo cesty zpět a pokud vše provede s dostatečnou precizností, tak by to nemuselo být problémem. Před zahájením konečného útoku však bylo potřeba provést ještě drobnou přípravu.

"Kde jsou moji lidi?!" vztekal se vůdce bandy, která si přijela zdarma vydělat na nevinných lidech. Jednoduchá činnost, která byla v stále ne příliš stabilní Republice velice výnosná.
"Nevím, pane. Možná je odnesl duch lesa," odpovídal starosta klečící před pirátem. Nejen že piráta vytáčela nebojácnost starosty, ale odpověď tomu nasadila korunu.
"Duch lesa, pche! Budu vás zabíjet jednoho po druhým, než se dozvím, kde jsou moji lidi!" začal se vztekat pirát, když si všiml, že zraky všech se začaly upírat na střechu z jednoho domů na náměstí.
Na střeše stál někdo nebo něco ušpiněné od bahna, pokryté listy, liánami a mechem a dívalo se to přímo na něj. Počáteční šok přemohl automatický instinkt a pirát tím směrem vystřelil několik blasterových výbojů, ale to už postava seskočila a míhala se neuvěřitelnou rychlostí rovnou k němu. Žádný z blasterových výbojů se ani nepřiblížil postavě, která mu uskočila vždy na druhou stranu. Než k němu dorazila blíž, tak silnými údery vyřadila další dva z jeho mužů. Postava se zastavila až před ním, kdy mu dřevěným klackem vyrazila z ruky jeho blasterovou pistoli a jakýmsi gestem rukou povalila k zemi starostu. Několik dalších pirátů se pokusilo po postavě vystřelit, ale když už blasterový výboj mířil jejím směrem, tak skončil na dřevěném klacku, kterému to ale nic neudělalo. Mnohem víc výbojů prošlo okolo a spíš ohrozilo piráty na druhé straně kruhu v jehož středu nyní byli.
"Pitomci, střílíte akorát sami po sobě," okřikl je šéf bandy, zatímco tasil svůj vibromeč a máchl s ním po postavě. Uskočila krátce dozadu, aby okamžitě vystřelila dopředu a udeřila vůdce klackem silně do hrudi.
"Les není tvým přítelem," promluvila postava, aby se okamžitě vyhnula dalším dvou úderům vibromeče. Jejím dalším útokem bylo silné šťouchnutí piráta klackem do stehna, po němž jen tak tak udržel stabilitu.
"Nejsi tu vítán," promluvila znova a její hlas, jakoby podezřele duněl okolím. Pirátovi v hlavě duněla ozvěna těchto slov a o to vztekleji se cítil. Vibromečem začal máchat víc a vztekleji, ale zbraň, kterou skoro nepoužíval příliš neovládal. Postava tancovala okolo něj, vyhýbala se všem úderem s lehkostí vánku a uštědřila mu ještě několik dalších úderů.
Teprve nyní napadlo některé z dalších pirátů pomoci svému šéfovi, ale z ulic města, nejblíže lesu se vyřítila početná smečka onderonských vlků. Ti se velice organizovaně rozdělili a jako první cíl si vybírali vždy ruce svírající blastery. V tomhle momentě přešla postava do útoku.
"Odejdi a nevracej se," pronesla, když se její klacek začal míhat a bez náznaku poškození dopadal a zatlačoval vibromeč. Každý úder byl předem promyšlený, pirát musel ustupovat krok po krok, než dostal úder do ruky, načež klacek upustil vibromeč. Další dvě rány jej poslaly s palčivou bolestí v noze a levém boku k zemi.
"Pokud se vrátíš, budeš jejich večeří," dodala ještě postava a ukázala na vlky, kteří se seskupili za ní. Ostatní piráti s mnoha škrábanci, kousanci a dalšími zraněními již dávno utíkali nazpět ke svým lodím. Jejich velitel při pohledu na lesní postavu, za níž stála velká smečka hladově vyhlížejících vlků, také dlouho neváhal a s řevem se vydal za svými muži pryč odsud.

Jordi, který ze sebe již shodil většinu lesní módy, klečel u jednoho z vlků a držel mu ruku na jeho hřbetu. Hluboce se nadechl a soustředil se v Síle, aby cítil jak jím proudí přesně do místa zranění. Nikdy nebyl a nejspíš ani nebude významný léčitel, ale to nejhorší by to snad mohlo zacelit. Ostatní vlci až na vůdce smečky již dávno odběhli zpět do lesa. Vůdce smečky však zůstal a sledoval Jordiho počínání. Po chvilce Jordi nakonec přestal a unaveně se posadil, byť se spokojeným výrazem ve tváři. Podíval se na vlka a opět se natáhl do Síly, aby o pár vteřin později sledoval, jak oba vlci pomalým krokem odcházejí do lesa. Zraněný vlk přežije, ale jeho mu bude muset pomoci s obstaráváním potravy. Jordi však byl rád, že žádný z jeho pomocníků neutrpěl vražedné zranění.
"To nechápu, mistře Linxi. Proč jste toho vlka zachránil? Vždyť kdykoliv by mohli, tak by se na nás vrhli a rozsápali," zeptal se poněkud otřeseným hlasem starosta, doposud stojící v Jordiho zákrytu, což považoval za relativně bezpečné místo.
"Pomohli mi zahnat ty zloděje, tak bylo mou povinností se postarat, aby všichni z nich přežili," odpověděl Jordi, když se sbíral ze země a otáčel na starostu.
"Ale byl to víc obchod. Chtěl bych vás požádat, abyste zítra na kraj lesa donesli dvě kila masa pro každého z vlků. Bylo jich tu dvacetdva. Když posbíráte zbraně a vybavení, které tu piráti zanechali, tak byste měli být schopní je v Izizu prodat za takovou sumu, která toto maso pokryje. Takhle bude vše v rovnováze," dodal ještě Jordi a věděl, že starosta udělá vše, jak řekl. Kdyby ne, tak by odměnu vlkům obstaral nějakým způsobem sám. Přeci jen riskovali své životy, aniž by museli. Jordi je mohl i přinutit, ale cesty Síly musejí být spravedlivé.
"Rozumím mistře Linxi, znamená to, že už nás nebudou nikdy ohrožovat?" pokýval nakonec starosta, kterého strach z vlků začal opouštět.
"Ne. Do vesnice se nebudou odvažovat i nadále, ale v lese je to jejich teritorium. Tohle byla pouze výpomoc a dočasné příměří, ale mezi stromy platí pravidla přírody. A ty platí jak pro ně, tak pro nás, proto buďte při cestách lesem i nadále opatrní, starosto," zakroutil nesouhlasně hlavou Jordi a vykročil směrem k lesu, aby se vrátil do svého příbytku nedaleko vesnice. Dnešní trénink byl nyní více než postačující.
"A jak se máme odměnit vám, mistře Linxi?" promluvil na něj ještě starosta.
"Zůstaňte prostými lidmi a respektujte pravidla přírody," pronesl jeho směrem Jordi, než zmizel. O žádnou odměnu nestál, protože udělal to, k čemu se před dávnou dobou zavázal. A nic na tom neměnil jeho exil či události v galaxii, které jeho druh přivedly téměř k vymření.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“