Vánoce
Napsal: 24.12.2011 07:01:53
Jsou tu zas Vánoce, tudíž je čas na vánoční report:
Letošní Vánoce byly... řekněme, že byly zvláštní. Kapitán lodi se rozhodl, že se do oslav zapojí celá loď a že se i náležitě vyzdobí, což u hvězdného destroyeru třídy Imperial není nic jednoduchého, to vám povím.
Problémy nastaly hned v okamžiku, kdy se rozhodovalo o tom, kdo vlastně rozdává dárky. Po několika hodinách tvrdých protestů vykrystalizovali 3 kandidáti. Ježíšek, Santa Klaus a Děda Mráz. Již se zdálo, že má Santa vítězství na dosah, když kdosi prohlásil, že vojáci flotily, obzvláště důstojníci, nemohou chodit s plnovousem, a to ani nalepeným, tudíž že Santa nepřipadá v úvahu.
Toho využili zastánci dědy Mráze a začali okamžitě lobovat pro svého kandidáta, jejich propagační útok byl však zastaven stejným argumentem, a tak si jen uřízli ostudu. Takže se nakonec všichni shodli, že dárky rozdává Ježíšek.
Podmínkou pro úspěšnou oslavu Vánoc je uklizená a vyzdobená loď, to všichni chápali. Proto se ani nikdo nesnažil hádat, když byla do úklidu povolána komplet celá posádka. Všichni vyfasovali fungl nové kartáčky na zuby a jali se čistit a leštit vše od chodeb po toalety.
Výzdoba se ukázala větším háčkem, než se očekávalo. Přestože jsme měli velmi dlouhé řetězy, nebyly dost dlouhé. Nejdelší měl jen kilometr a půl a chybělo tedy dobrých sto metrů na to, aby vedl od přídě až k zádi. Kapitán odmítl, aby loď byla takto neuměle vyšňořena, a tak se řetězy přesunuly do hangáru, kde byly zase o dost delší, než by bylo nutno, a tak vysely i ze stíhačů a dalších lodí, čímž se znemožnil jejich start, ale to stejně nevadilo, neboť řetězy vysely křížem krážem přes vstup do hangáru, takže byl hangár stejně nepoužitelný. Leda tak snad v nějaké pro-rebelské počítačové hře by to šlo.
Problém nastal, když se měla zapojit světélka. Nic se totiž nestalo. Všichni věděli, že achillovou patou sériového zapojení je to, že i kdyby jediná žárovčička nefungovala, že nepůjde celý řetěz. Piloti, když už nemohli létat, tedy začali vyměňovat jednotlivé žárovky. Poté, co bylo několik tisíc žárovek postupně dvakrát až třikrát vyměněno, to piloti vzdali. Ve stejný okamžik k nim přišel jeden údržbářský droid a omluvil se jim, že zásuvku, ve které byla světélka zapojena, ještě neopravil. Když byla nalezena náhrada za zničeného droida a zásuvka spravena, se světla konečně rozsvítila.
Hangár vypadal velice slavnostně. Kapitán doprovodné lodě dokonce prohlásil, že by se k nám do hangáru netrefil leda tak slepec a že zastiňuje i samotné slunce.
Osvětlení mělo však i několik vad, první byla taková, že mělo extrémní odběr energie, a tak jsme museli oželet štíty, snad na nás nikdo nezaútočí, a pak to, že takové množství žárovek na jednom místě působilo tak velké elektromagnetické pole, že po již krátkém pobytu v hangáru musel následovat mnohem delší pobyt na ošetřovně a droidi si hangár překřtili na sebevražednou místnost.
Vánoční stromeček byl také problém, neboť v dosahu několika parseků se nenacházel žádný jehličnan. Avšak vojáci, s vynalézavostí sobě vlastní, sestavili jakýsi stromek ze svých zbraní. Prskavky a svíčky tak nahradily světlice a chemické světlo. Bylo to krásné. Tedy až do okamžiku než jsme zjistili, že jeden blbec zapomněl vyndat ze své E-11ky zásobník. Což o to, výbuch to byl efektní, ale v uzavřeném prostoru lodi nikoho zvlášť nenadchl, už jen proto, že jsme museli vše rychle uhasit a poté opravit. Viník v nastalém zmatku nějak zmizel a přidal se k jakémusi pochybnému podniku zvaném Aliance za obnovu Republiky.
Předávání dárků nebylo nic moc. Opušťák nikdo před Vánoci nedostal, a tak ani nikdo nemohl nakoupit dárky, tudíž se všichni museli spokojit s dárkem v podobě energetické tyčinky, nouzového přídělu potravin, či neodevzdaného poloprázdného zásobníku.
Zpívání koled však všechny problémy nahradilo, slyšet několikatisícový sbor zpívat koledy je opravdu něco. Zvlášť dobrá byla ta pasáž, kdy měli stormtroopeři sólo. Chraplavý hlas vycházející zpoza přileb byl vážně zajímavý.
Kapitán byl však s průběhem Vánoc spokojen, jen že musíme do příštího roku vychytat ještě pár much.
Nakonec jsme ale měli smůlu a zaútočili na nás. Mírné mezery v naší obraně však byly záhy vyřešeny. Jeden z pilotů, opit rumovými koulemi, se vřítil do svého letounu a odstartoval, čímž s sebou vzal veškerá světélka. Tím klesly energetické požadavky výzdoby a mohly se nahodit štíty. Zároveň tím vyklidil hangár od výzdoby, takže i střízliví mohli startovat (A droidi odnést své padlé). Navíc se do řetězů, vlajících za vedoucím stíhačem, zamotali nepřátelské stíhače a naši střelci měli snadnou práci.
Vánoce 2011
Letošní Vánoce byly... řekněme, že byly zvláštní. Kapitán lodi se rozhodl, že se do oslav zapojí celá loď a že se i náležitě vyzdobí, což u hvězdného destroyeru třídy Imperial není nic jednoduchého, to vám povím.
Problémy nastaly hned v okamžiku, kdy se rozhodovalo o tom, kdo vlastně rozdává dárky. Po několika hodinách tvrdých protestů vykrystalizovali 3 kandidáti. Ježíšek, Santa Klaus a Děda Mráz. Již se zdálo, že má Santa vítězství na dosah, když kdosi prohlásil, že vojáci flotily, obzvláště důstojníci, nemohou chodit s plnovousem, a to ani nalepeným, tudíž že Santa nepřipadá v úvahu.
Toho využili zastánci dědy Mráze a začali okamžitě lobovat pro svého kandidáta, jejich propagační útok byl však zastaven stejným argumentem, a tak si jen uřízli ostudu. Takže se nakonec všichni shodli, že dárky rozdává Ježíšek.
Podmínkou pro úspěšnou oslavu Vánoc je uklizená a vyzdobená loď, to všichni chápali. Proto se ani nikdo nesnažil hádat, když byla do úklidu povolána komplet celá posádka. Všichni vyfasovali fungl nové kartáčky na zuby a jali se čistit a leštit vše od chodeb po toalety.
Výzdoba se ukázala větším háčkem, než se očekávalo. Přestože jsme měli velmi dlouhé řetězy, nebyly dost dlouhé. Nejdelší měl jen kilometr a půl a chybělo tedy dobrých sto metrů na to, aby vedl od přídě až k zádi. Kapitán odmítl, aby loď byla takto neuměle vyšňořena, a tak se řetězy přesunuly do hangáru, kde byly zase o dost delší, než by bylo nutno, a tak vysely i ze stíhačů a dalších lodí, čímž se znemožnil jejich start, ale to stejně nevadilo, neboť řetězy vysely křížem krážem přes vstup do hangáru, takže byl hangár stejně nepoužitelný. Leda tak snad v nějaké pro-rebelské počítačové hře by to šlo.
Problém nastal, když se měla zapojit světélka. Nic se totiž nestalo. Všichni věděli, že achillovou patou sériového zapojení je to, že i kdyby jediná žárovčička nefungovala, že nepůjde celý řetěz. Piloti, když už nemohli létat, tedy začali vyměňovat jednotlivé žárovky. Poté, co bylo několik tisíc žárovek postupně dvakrát až třikrát vyměněno, to piloti vzdali. Ve stejný okamžik k nim přišel jeden údržbářský droid a omluvil se jim, že zásuvku, ve které byla světélka zapojena, ještě neopravil. Když byla nalezena náhrada za zničeného droida a zásuvka spravena, se světla konečně rozsvítila.
Hangár vypadal velice slavnostně. Kapitán doprovodné lodě dokonce prohlásil, že by se k nám do hangáru netrefil leda tak slepec a že zastiňuje i samotné slunce.
Osvětlení mělo však i několik vad, první byla taková, že mělo extrémní odběr energie, a tak jsme museli oželet štíty, snad na nás nikdo nezaútočí, a pak to, že takové množství žárovek na jednom místě působilo tak velké elektromagnetické pole, že po již krátkém pobytu v hangáru musel následovat mnohem delší pobyt na ošetřovně a droidi si hangár překřtili na sebevražednou místnost.
Vánoční stromeček byl také problém, neboť v dosahu několika parseků se nenacházel žádný jehličnan. Avšak vojáci, s vynalézavostí sobě vlastní, sestavili jakýsi stromek ze svých zbraní. Prskavky a svíčky tak nahradily světlice a chemické světlo. Bylo to krásné. Tedy až do okamžiku než jsme zjistili, že jeden blbec zapomněl vyndat ze své E-11ky zásobník. Což o to, výbuch to byl efektní, ale v uzavřeném prostoru lodi nikoho zvlášť nenadchl, už jen proto, že jsme museli vše rychle uhasit a poté opravit. Viník v nastalém zmatku nějak zmizel a přidal se k jakémusi pochybnému podniku zvaném Aliance za obnovu Republiky.
Předávání dárků nebylo nic moc. Opušťák nikdo před Vánoci nedostal, a tak ani nikdo nemohl nakoupit dárky, tudíž se všichni museli spokojit s dárkem v podobě energetické tyčinky, nouzového přídělu potravin, či neodevzdaného poloprázdného zásobníku.
Zpívání koled však všechny problémy nahradilo, slyšet několikatisícový sbor zpívat koledy je opravdu něco. Zvlášť dobrá byla ta pasáž, kdy měli stormtroopeři sólo. Chraplavý hlas vycházející zpoza přileb byl vážně zajímavý.
Kapitán byl však s průběhem Vánoc spokojen, jen že musíme do příštího roku vychytat ještě pár much.
Nakonec jsme ale měli smůlu a zaútočili na nás. Mírné mezery v naší obraně však byly záhy vyřešeny. Jeden z pilotů, opit rumovými koulemi, se vřítil do svého letounu a odstartoval, čímž s sebou vzal veškerá světélka. Tím klesly energetické požadavky výzdoby a mohly se nahodit štíty. Zároveň tím vyklidil hangár od výzdoby, takže i střízliví mohli startovat (A droidi odnést své padlé). Navíc se do řetězů, vlajících za vedoucím stíhačem, zamotali nepřátelské stíhače a naši střelci měli snadnou práci.
Vánoce 2011