Star Wars - Sága Linxů, příběh čtrnáctý

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Star Wars - Sága Linxů, příběh čtrnáctý

Příspěvek od Jordi Linx »

Epizoda čtrnáctá - Dar historie
Jordi spustil rampu jejich lodě a mistr Tokare po ní začal sestupovat, aby se k němu Jordi o chvilku později připojil. Když udělali poslední krok, tak oba stanuli na povrchu nádherné lesnaté planety, jak mohl Jordi pozorovat již shora. Jordi udělal několik kroků vpřed a porozhlédl se po dalekosáhlé planině, kterou přetínala řeka, za níž se tyčil hustý les tvořený jehličnany. Mistr Tokare mezitím vyrazil na druhou stranu po jakési slabě vyšlapané cestičce. Jordi uzavřel loď, aby se jim nikdo do ní nedostal a neprovedl něco škodivého a vyrazil v patách svého mistra. Ale už když udělal první krok po oné cestě, tak vycítil, že všudypřítomná Síla touto cestou proudí mnohem více, než v jejím okolí.
"Mistře ? Co je tohle za cestu ?" zeptá se Jordi, když několika rychlejšími kroky dožene svého mistra, který vyrazil napřed.
"Kdysi mnoho Jedi po ní chodilo. Síla pamatuje si lépe, než my schopni jsme." odpoví mistr Tokare a kráčí bez změny tempa dál, zatímco Jordi se zastaví a začne se plně soustředit. Po dalších pěti krocích se zastaví i mistr Tokare a otočí se na svého bývalého padawana, aby pozoroval jak tam stojí se zavřenýma očima a naslouchá Síle v celé své podstatě. Cítil ze svého bývalého padawana klid a soustředění, jak kráčí historií společně se Sílou, když náhle Jordi prudce otevřel oči.
"Mistře ... " pronesl jenom, když mistr Tokare přikývnul, že rozumí tomu, co má Jordi na srdci.
"Místo toto, svědkem střetu bylo, střetu temné a světlé strany. Mnoho rytířů tehdy zde padlo, přesto temná strana odražena byla. Chrám, kam cesta zavede nás, však opuštěn byl. Tehdy na Dantooine enkláva založena byla." vysvětlí mistr Tokare obrazy, které právě Jordi mohl spatřit v Síle. Spíše než obrazy, to byli pocity, nejprve množství světla v klidu proudící si, poté se však v jeho středu objevila šedá tečka a ze stran čistě temné. Barvy se promíchali a barva se postupně vytrácela, aby zůstalo jen málo světlých bodů. A časem se postupně vytratili i ty, což znamenalo jediné, že toto místo opustili.

Chrám, kam je dovedla cesta, se vlastně ani chrám už nazývat nemohl, protože to už byli jenom bohapusté ruiny zarostlé a zapadané zeminou v okolí. Mistr Tokare jenom smutně povzdechl, zatímco Jordi si vše pečlivě a pozorně prohlížel, aby mu neušel sebemenší detail tohoto místa.
"Místa minulosti odpovědi poskytnout nám mohou. Meditace v místech takovýchto mnohdy odpověď dodat může." pronese mistr Tokare a najde si vhodné místo, kterým se nakonec ukáže hlava spadlého sloupu. Vyskočí si na ni, takže se octne asi tři metry nad zemí a co nejpohodlněji se tam posadí.
"Než se k vám připojím k meditaci mistře, tak se tu ještě porozhlédnu. Mám takové ... tušení." pronese Jordi a mistr Tokare mu jenom přikývne a poddá se meditaci, zatímco Jordi vyrazí místy, kudy kdysi vedla cesta na nádvoří zdejšího chrámu. Jordi se vzdálí asi na padesát metrů od místa, kde jeho mistr začal meditovat, když jeho pozornost upoutal jeden křivě spadnutý sloup. Došel k němu blíže a pečlivě si ho prohlížel, když pod ním vycítil nějakou chodbu níže. Zhluboka se nadechnul, ponořil se do Síly a pevně uchopil sloup, aby ho začal pomalu zvedat a posouvat do strany. Během přesouvání krátce a mělce oddechoval a sloup přesouval pokud možno s citem, aby jej nijak nepoškodil. Přecejenom tohle místo mělo svou historickou hodnotu a obzvlášť pro Jedie bylo tak trochu posvátné. Když Jordi odsunul sloup, tak se před ním objevila prudce se svažující tunel dolů bez viditelného konce. Jordi se nadechnul, přivolal si na pomoc Sílu a prozkoumával tunel, jak jen to bylo možné, než zjistil, že má přiměřený konec v dohledné vzdálenosti. Teď už jenom zbývalo vymyslet, jak se dostat dolů, aniž by si Jordi něco zlomil, protože o tom, že tam půjde už byl dávno rozhodnutý. Když se rozhodl, jak to provede, tak se jenom sebevědomě pousmál a ponořil se do Síly, aby ho při jeho cestě dolů provázela. Jakmile byl připraven, tak udělal dva rychlé kroky kupředu a skočil do tunelu tak, že pokrčen v kolenou začal po patách bot klouzat dolů tunelem a nabíral rychlost. Jakmile dosáhl do poloviny cesty, tak se v jeho ruce objevila stříbrná rukojeť jeho svétělného meče z něhož se rozžhnula stříbrná čepel. Tu Jordi zaryl do země za sebou, takže začal prudce brzdit. Když se zastavil, tak byl prakticky na konci a mohl se narovnat, aby pokračoval nyní rovným tunelem mezi starými zdmi. Využití světelného meče jako brzdné kotvy bylo nyní změněno na funkci svítilny.

Jordi kráčí prastarou polozřícenou chodbou a jediné světlo, které má, je záře jeho světelného meče. Ten stříbrně osvětluje prostor okolo Jordiho a dopřává mu to málo světla, které postačí pro základní orientaci. Jordi se však nespoléhal pouze na vjemy svých smyslů, ale také na Sílu, která jako by ho vedla daným směrem. Nezpochybňoval tu moc a plně ji důvěřoval, stejně jako mnoho Jedi před ním a jako bude ještě mnoho Jedi po něm. Během své cesty se rozhlížel po úzké chodbě a vyhýbal se odlomeným kusům zdi, sesutému stropu a dalším překážkám, kteréstáli v cestě jeho cíle. Tohle všechno byli naštěstí jednoduché překážky, což se však nedalo říct o zavalené chodbě, která se postavila Jordimu do cesty nyní.
"Hmm, a co teď ?" nadhodí do vzduchu otázku, na níž ani nečeká odpověď a začne přemýšlet sám, jak situci vyřešit. Nejdříve prozkoumá velikost závalu, který se naštěstí neukáže příliš veliký a poté se porozhlédne po některých sutinách v této místnosti. Náhle si vzpomene na jeden menší povalený sloup chodbu zpátky a nápad jak projít dál se mu okamžitě vyrýsuje do konkrétní podoby. Pomocí Síly si nejdřív sloup přinese před zával, kde jej světelným mečem trochu opracuje do lepší polohy pro jeho účel a na jeho hlavu zabuduje vyříznutý pevný kus zdi. Když je se svou podpěrou Jordi hotov, tak se hluboce ponoří do Síly, aby držel zeminu nad závalem začne stejným způsobem odvalovat zeminu v cestě. Za chvilku takovéto práce si vytvoří tunel, který drží pouze pomocí Síly a začne do něj posouvat opracovaný sloup, aby tu zeminu nahoře podržel. Mohl sice projít již nyní, ale Jordi chtěl tuto cestu udělat průchodnou na delší dobu. Když byl sloup na místě, tak začal postupně uvolňovat působení Síly a s napětím sledoval, jestli jeho řešení uspěje. Strop se vůbec nezřítil, jenom zkrajů se sesunula kus stěn, ale chodba byla stále průchodná.
"Uf, ještě ze mě bude Jedi budovatel." pousměje se pro sebe Jordi, když rychlým krokem projde tunelem, aby o něco později vešel do místnosti, kam ho Síla vedla. Kdysi to bývala nějaká meditační místnost, jenom její dobrá polovina padla za oběť závalu. Jordi si oprášil jedno ze stále zachovalých sedátek a sám se usadil, aby začal meditovat, což mu mělo dopomoci k pochopení toho, proč ho sem Síla zavedla. Odpověďi se mu dostalo záhy, když svou meditaci přerušil a pod svým sedátkem nahmatal pradávnou bednu z nějakého nepoškozeného materiálu. Otevřel ji a mohl tak pohledem na nádherně opacovaném krystalu namodralé barvy tmavšího odstínu. Nyní mu bylo jasné, že to co ho sem přitahovalo, byl tenhleten úchvatný krystal, který nyní spočinul v Jordiho rukách.

Jordi naposledy mečem, u něhož si pro tuto příležitost zkrátil délku čepele, vyryje do prudké stěny úchyt, aby poté meč schoval a s pomocí takto vytvořených úchytů a Síly se hbitě vyšvihnul ven a elegantně přistál na nohou. Padawanská léta, kdy by byl rád, kdyby se jenom vůbec vyšvihnul nahoru, již byli dávno pryč a stejně tak i klidné mise, které doposud dostával v doprovodu svého mistra. Nyní si překontroloval své roucho, lehce ho oprášil a našel dostatečně dobře vypadají velký kámen, který díru zakryje, aby náhodný kolemjdoucí nespadnul dovnitř. Po této úklidové práci se Jordi vydal do místa, kde stále ještě meditoval jeho mistr, který se i přes svou malou výšku nyní tyčil nad ním. Když k němu Jordi dorazil, tak přerušil meditaci a se zájmem pohlédl na svého bývalého padawana, který v ruce držel postarší bednu zachovalejší než cokoliv jiného v chrámu. Mistr Tokare seskočil ze svého místa, aby dopadnul vedle pokleknuvšího Jordiho, takže mohl rovnou otevřít bednu, kterou Jordi držel.
"Zajímavý nález povedl se ti. Tušení o tomto neměl jsem. Síla cestu ukázala ti, hmm ?" pronese mistr Tokare, když si v rukou prohlíží krystal, který Jordi nalezl v podzemních patrech skoro zříceného chrámu.
"Ano mistře. Trochu mi připadalo, jako by ten krystal chtěl, abych ho našel. Má takovou pozoruhodnou ozvěnu v Síle." odpoví Jordi a snaží se co nejlépe popsat své pocity během své cesty za krystalem. Mistr Tokare si ještě jednou krystal pořádně prohlédne, než ho uloží zpět do krabice a zavře ji.
"Náhoda není to, Jordi. Krystal toto vzácný je, safír Ankarres nazývá se. Mocný ve Světlé straně je, proto tebe přivolal si." vysvětlí Jordimu mistr Tokare a rukou mu naznačí, že krystal nyní patří jemu, a že on ani řád si na ten krystal nehodlají dělat nároky, i když by mi mohli.
"Ve Světlé straně mistře ?" zarazí se Jordi, který doposud neslyšel o krystalu, který se přiklání k té či oné straně, i proto, že to samotné záviselo hlavně na užití Síly a jejích uživatelech.
"Uživatelům Temné strany, krystal tento neslouží, nám naopak pomoci hodně může. Tobě obzvláště. Kromě léčivých schopností, jež značné jsou. A v bitvě koncentraci a lepší soustředění v Síle dopřeje ti. V tvých rukou, dobře využitý bude. Přesvědčený o tomto já jsem." vysvětlí mistr Tokare další detaily, po kterých se Jordi jemným naznačením pozeptal. Své tvrzení Jordiho mistr, za něhož ho považoval i nadále, přestože se honosil titulem rytíře, doložil položením své malé ruky na Jordiho rameno. Tohle gesto nepoužíval jeho mistr příliš často, ale vždy když ho použil, tak to znamenalo jeho vstřícnost a podporu, kterou svému nyní bývalému žákovi prokazoval. Jordi věděl, že si ho mistr Tokare váží a byl na to taky patřičně hrdý, i když to veřejně přiznal jen málokomu.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“