Star Wars - Sága Linxů, příběh sedmý

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Star Wars - Sága Linxů, příběh sedmý

Příspěvek od Jordi Linx »

Epizoda sedmá - Jordi Kurýr
(součástí série Jordi Teenage Stories - 2/5)
Jordimu teprve včera vypršel měsíční trest sestávající se ze zákazu vycházek a nuceného uklízení v enklávě, který mu mistr Tokare udělil a dnes si jej jeho mistr znova předvolal. Na tom by nebylo nic neobvyklého, protože Jordi pořád pravidelně, většinou i denně, trénuje s mistrem Tokare, ale dnes si jej zavolal do prostor rady. Jordi nevěděl o ničem, co by mohl tentokrát provést, tak tam nakráčel bez sebemenších obav. V místnosti rady byl však pouze mistr Tokare a nikdo jiný z členů rady zde na Dantooine.
"Přišel jsem, jak jste si žádal, mistře." ukloní se Jordi úctivě, když stane asi tři metry před mistrem Tokare a se skloněnou hlavou čeká na mistrova slova.
"Oficiality odpustit si můžeš, vidíš, že pouze já přítomen jsem." pousměje se mistr Tokare, který v posledním měsící obohatil Jordiho výuku o lekce správného chování rytíře Jedi a vlastně slušného chování celkově.
"Úkol pro tebe mám. Krabici tuto doručit potřebuji, leč sám zaneprázdněn v blízké době jsem. Proto tebe pověřit tím bych chtěl." vysvětlí mistr Tokare Jordiho předvolání a ukáže černou čtvercovou krychli u niž Jordi nemohl spatřit žádný otvor.
"Kam je třeba to doručit mistře ? A jestli se mohu zeptat, co je vevnitř ?" zeptá se Jordi na otázky týkající se jeho destinace a obsahu černé krychle.
"Do vesnice, půl dne cesty od enklávy vzdálené tato krabice dovede tě. O obsah její zajímat se nemusíš, neb tvých zájmů netýká se." odpoví mistr Tokare a vyloví zpoza záhybů svého roucha mapu blízkého okolí. Dojde až k nyní téměř třikrát tak vyššímu Jordimu a rozloží mapu, tak aby nyní oba dobře viděli.
"Zde enkláva naše je a zde cíl tvé cesty. Zpočátku sledovat řeku postačí ti, u velkého stromu poté na cestu narazíš, po níž až do cíle dorazíš. Čtveřice stavení tam bude a v prvním z nich po mistru Jedi poptáš se. Seieen Sahel jmenuje se." vysvětlí mistr Tokare cestu, po níž se Jordi musí vydat, aby dorazil do jeho destinace, která mu byla určena, stejně jako jméno příjemce balíčku. Mistr Tokare během svého vysvětlování celou cestu samozřejmě ukazuje i na mapě, takže Jordi má možnosti si vše správně a pečlivě zapamatovat.
"Cestu si pamatuju mistře, máte pro mě ještě nějaké instrukce, nebo se mám vydat na cestu ?" zeptá se Jordi, když mistr skončí svůj výklad a on si dobře zapamatuje ukázanou cestu, což mu nečinilo žádný větší problém.
"Víc vědět nepotřebuješ můj mladý padawane. Vyrazit bez váhání můžeš." přikývne souhlasně mistr Tokare s tím, že s těmito instrukcemi by si měl Jordi vystačit.

Jordi už měl polovinu své cesty zdárně za sebou a nyní si dopřával krátký odpočinek v místě, odkud již mohl vidět velký strom, u něhož má odbočit. Letmo pohlédl na krabici, kterou měl položenou vedle sebe na břehu řeky, aby se zadíval zpět do jejího proudu. Ten mu příjemně chladil jeho nohy, jež si Jordi vyzul a položil do kraje břehu. Všude okolo cítil plno života a to dokonce i bez toho, aby se ponořil do Síly, místní zpěvci byli slyšet ze všech stran a když byl Jordi dost pozorný, tak mohl v řece zahlédnout i nějakou tu rybu. Jak si Jordi dopřával svoji chvilku relaxace, tak si ani nevšiml, že se k němu blížil Iriaz, nebylo to výrazně velké stvoření a taky nepatřilo mezi dravce, ale i tak mělo poměrně velké nepříjemné rohy. Iriaz k němu přišel zezadu a chvilku si prohlížel krabici vedle Jordiho, když zamečel, čímž získal i Jordiho pozornost a prudce vrazil do krabice, která okamžitě odlétla do proudící řeky.
"Blbá kozo ! To snad není možný ..." zaběduje Jordi a rychle popadne své boty, protože krabice byla unásena proudem, který je v této části poměrně silný a už se dostávala mimo dosah možnosti úchopu. Jakmile byl Jordi obutý, tak se během okamžitě vydal podél řeky a během chvilky minul i onen strom, kde měl zabočit. Takhle běžel asi minutu, neustále sledujíc plovoucí krabici před ním, když zaslechl hučení. Netrvalo mu dlouho si vybavit, co to znamená, protože si v mapě, kterou mu ukázal mistr Tokare díval i do okolí své cesty a vodopád tam všehovšudy byl jenom jeden jediný. Bohužel to byl zrovna ten, kam po proudu mířila Jordiho zásilka. Vzhledem k nedostatku času, který nyní Yoshi měl k dispozici, se musel rozhodovat rychle a jednat ještě rychleji. Natáhnul se po Síle, aby zrychlil, jak jen to bylo možné a opravdu se začal pomalu přibližovat k vytoužené krabici. Už mu nezbývalo příliš mnoho příliš mnoho, tak se odhodlal k poslednímu zoufalému pokusu, prudce se odrazil, čím získal další zrychlení a pomocí Síly štouchnul do krabice, která se vznesla pryč z vody, těsně před hranou vodopádu a vymrštila se do vzduchu. Teď se Jordi musel rychle soustředit na korekci svého přistání, které se mu bohužel moc nepovedlo a skončil celý mokrý na břehu řeky. Alespoň nemusel absovovat pád vodopádem, teď už zbývalo jenom najít krabici.
"No to snad ne ... " uklouzne Jordimu když vzhlédne k hraně terénu, odkud se vynoří velký brith, stvoření podobné létající mantě a právě na jehož hrbu se nyní nacházela Jordiho krabice, kterou měl doručit.
"Ze všech možných míst, kde se mohou napájet, ze všech dantooinských vodopádů, to musí být zrovna tenhle." postěžuje si Jordi, doběhne ke kraji a zamyslí, jak dál, zatímco se brith s krabicí vzdaloval dál a dál. Řešení nakonec jakoby samo přilétlo z nebe, když se k vodopádu přibližoval další brith. Jordi nezaváhal, vyčkal si na správný moment a odrazil se. S pomocí Síly utlumil dopad, aby to nebylo příliš znát, ale brith s sebou přestou ošil, takže Jordi měl co dělat, aby neztratil rovnováhu a nespadl dolů. Když s sebou brith přestal ošívat, tak se Jordi pohodlně usadil a začal se soustředit na Sílu a na mysl tvora, jejž ho nyní nesl. Začal nejprve vysílat uklidňující impulsy směrem k tvorovi, aby považoval Jordiho přítomnost za přirozenou, což naštěstí netrvalo dlouho. Jeho další snaha pak vedla k tomu, aby jednoduché mysl tvora vnutil potřebu letět rychleji za druhým brithem, který unášel Jordiho náklad.

Jordi při své cestě na brithovo hřbetu zauvažoval, že se jedná vlastně o velmi příjemný způsob cestování a málem i zapoměl na svůj úkol, kdyby s sebou jeho brith lehce nezavrtěl. Dal mu tím najevo, že už je hodně blízko druhého britha a tedy by to mohlo být nebezpečné, protože brithové si až na výjimky od sebe obvykle dodržovali větší rozestupy. Jordi mu vyslal pomocí Síly signál, aby se zvedl trochu do výšky a poté se zaměřil na krabici, která byla stále na hřbetu druhého britha. Protože se pohyboval konstantní a plynulou rychlostí, nebylo uchopení krabice nijak složité a během vteřin si ji Jordi přitáhl k sobě, než ji konečně opět pevně sevřel ve své náruči. Unaveně si vydechnul a několika vnuknutími pomocí Síly dovolil svému brithovi změnit směr a vzdálit se tak od druhého britha, který dál plul svým směrem. Jordi nechtěl svého britha zatěžovat ještě déle, tak se nejprve rozhlédnul po kraji, aby si skoro hned všimnul cíle své cesty. Kousek od sebe zahlédl i menší lesík, kam svého britha navedl a požádal, aby klesnul ve výšce. Brith nakonec přelétával ve výšce pohých tří metrů nad korunami stromů, když z něj Jordi pevně držíc krabici seskočil. Díky Síle a dobrým reflexům se uchytil jedné silné větve a následně slezl ze stromu dolů na zem. Dole si trochu oprášil svoje roucho, které během jeho letu na brithovi stačilo uschnout a zamířil ven z lesa směrem, který si zapamatoval před svým seskokem do lesa. Jeho orientační smysly se ani tentokrát nemýlili, protože chvilku poté, co opustil les už mohl zahlédnout čtveřici budov, kterou mu při jeho zadávání úkolu zmínil mistr Tokare. Nijak dlouho neváhal a zamířil přímo k prvnímu, kde se měl vyskytovat mistr Jedi Seieen Sahel, jemuž byla krabice určena. Domky byli prosté a všechny na chlup stejné, každý měl jedno okno, dveře a vlastně tvořil jedinou místnost. Jordi dorazil k první budově ve skupině a chystal se zaklepat, když mu otevřel hledaný mistr Jedi. Jordi o něm jednou zaslechl od mistra Tokareho, když mu vykládal o rozsáhlé škále druhů obývajících tuto galaxii. Právě mistra Sahela uvedl jako zástupce rasy chistori, kteří byli výškou a postavou podobní lidem, až na to že měli hlavu ještěra a v podobném stylu stavěny i ruce a prsty. Tento chistorian byl však již hodně starý a Jordi poznal, že je převážně přátelský.
"Zdravím vás mistře Sahele, nesu vám balíček od mistra Tokareho." pronese Jordi a hluboce se ukloní, jak je už v řádu zvykem. Mistr Sahel mu úkolnu opětuje a gestem vybídne Jordiho, aby vstoupil dovnitř.
"Polož krabici na stůl a usaď se. Jistě jsi z cesty unaven. Mladý Linxi." vybídne Jordiho mistr Sahel, který Jordiho překvapí i znalostí jeho jména.
"Děkuji mistře, netušil jsem, že mě znáte." podotkne zvědavě Jordi, když se velice rád usadí, protože byl opravdu unaven více, než obvykle.
"Opravdu ? Pochybuješ snad o tom, že mistr Vandar tají, že má takového padawana, jako jsi ty ? To by bylo opravdu naivní si myslet." pousměje se mistr Sahel a dojde ke stolu, aby uchopil krabici a chvilku ji prozkoumával. Poté se posadí do křesla vedle Jordiho a nejprve vyčká jeho odpověďi.
"To jsem neměl na mysli mistře. Já jen, že žijete poměrně odděleně mimo enklávu, proto nemusíte být informován o tamějším dění." snaží se Jordi vysvětlit svoje předchozí pochyby, i když je pravda, že v enklávě ho zná opravdu každý, až mu z toho běhal mráz po zádech. Mistr Sahel se jenom pousmál, aby nyní zavřel oči a v Síle se soustředil na krabici před ním. Nejprve se nic nedělo, alespoň nic, co by Jordi mohl zahlédnout, než nakonec mistr Sahel otevřel oči.
"Měl jsi opravdu pernou cestu padawane, i když by bylo pošetilé přikládat ti vinu za to, co se stalo." usměje se mistr Sahel a Jordi znejistí a snaží si vybavit, co ještě mu mistr Tokare říkal o tomto v ústraní žijícím mistrovi Jedi. Mistr Sahel si všimnul Jordiho pochyb a musel se pousmát nad vnímavostí tohoto mladíka.
"Psychometrie, tak se tato schopnost nazývá. Je to umění číst z historie daných předmětů. A nemusíš se obávat, mistra Vandara o tom nebudu informovat, protože to opravdu nebyla tvoje vina. Naštěstí se tento holobox jenom tak nerozbije." pousměje se přátelsky mistr Sahel a zaktivuje černou krabici. Ta se z matně černé rozzáří do světle žluté a přímo nad ní se objeví obraz planety, která nejprve chvilku rotuje okolo své osy, když se poté začne přibližovat k jejímu povrchu, kde po proniknutí vrstvou mraků začne prolétat jejím místním prostředím.
"To je uchvatné. Jsem rád, že se ten holobox nepoškodil." pronesl uchváceně Jordi a mistr Sahel se usmál a odložil krabici, která se po jeho položení na stůl sama vypnula.
"Něco vydrží, to byla má domovská planeta. Přál jsem si ji ještě vidět a toto zařízení mi to umožnilo. Je postavené na základě holocronu a může jej aktivovat pouze uživatel Síly. Mohu ti o tom něco říci, stejnak je již pozdě, aby jsi se vracel za noci zpět do enklávy." pousměje se mistr Sahel a Jordi jenom souhlasně přikvýne, protože o holocrony a jejich stavbu se už chvilku zajímal, jenom o tom s mistrem Tokare ještě nemluvil.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“