Star Wars - Sága Linxů, příběh pátý

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Star Wars - Sága Linxů, příběh pátý

Příspěvek od Jordi Linx »

Epizoda pátá - Boj bez boje
Jordi nedůvěřivě nahlédnul skrze okénko transportu, v němž společně se svým mistrem právě opouštěli Dantooine, a s jistými obavami sledoval vzdalující se povrch planety. Mistr Tokare si toho ani nemusel všimnout, protože veškeré obavy svého padawana pocítil, obdobně jako Jordi mohl cítit jeho případné obavy.
"Jaké obavy na mysli vyvstali ti, mladý Jordi ?" narušil ticho mistr Tokare, který se rozhodl zeptat po důvodu Jordiho obavy, který ani nebyl překvapený tou otázkou.
"Jen moc nevěřím vesmírným loďím. Nedají se příliš číst v Síle a možnost jejich ovládání je omezená. Navíc nás mohou zradit nějakou technickou poruchou v tu nejhorší možnou dobu." vysvětlí Jordi důvod svých obav a podívá se na mistra doufajíc v nějakou uchvacující odpověď. Ten se na chvilku zamyslí, až se mu na čele začnou objevovat vrásky.
"Pravdu máš v nevyzpytatelnosti strojů, seč nejhorší vždy očekávat, dobré není. Obavy neměj, pouze omezují tě a tlumí tě." odpoví nakonec mistr Tokare a Jordi si ho řádně poslechne a chvilku zvažuje jeho slova. Věděl, že jeho mistr je již dost starý, mnohem starší, než kdy bude on sám a také, že je velice silným mistrem řádu. Proto nikdy nebral žádné slova, které mistr vyřknul na lehkou váhu a pečlivě je zvažoval.
"Ano mistře, obav se pokusím zbavit. Emoce pro nás mohou být nebezpečné a zrazující." odpoví nakonec Jordi a mistr se zájmem vyhodnocuje jeho odpověď.
"Emoce jistě nebezpečné jsou. Dvojsečná zbraň často bývají. Proto Jedi vyhýbat by se jim měl, aby koncentraci svou udržel a na vše připraven byl, vše správně a vhodně zhodnotil." odpoví mistr Tokare, který si pečlivě dával pozor na všechny slova, aby je Jordimu správně vysvětlil. Tušil, že Jordiho pohled na emoce je odlišný od ostatních padawanů v enklávě a proto chtěl být opatrný.
"Budu opatrný mistře a koncentrovat se budu. Jestli dovolíte půjdu nyní meditovat, abych se zbavil oněch obav a měl jsem jasnou mysl." ukloní se nakonec Jordi a zamíří od průzoru do vesmírného prostoru do své kajuty v loďi, kde měl v plánu oddat se meditaci.

Když Yoshi přerušil svou meditaci, tak byl až nečekaně svěží a plný energie, neměl ani pomyšlení na nějaké chmurné myšlenky a cítil se výtečně uvolněný. Nejspíš by si o troufl tvrdit, že teď je připravený na cokoliv, ale zavrhl to, protože netušil, co všechno položka cokoliv obnáší. Když došel zpět do místnosti, kde předtím s mistrem Tokarem během odletu diskutoval, tak jej tu našel prakticky na stejném místě jako předtím. Netušil, jestli byl také meditovat ve svém pokoji, či se prostě uvelebil tady, vzhledem k tomu, že v tomhle transportu cestovali stejnak jenom oni dva. Došel na sedadlo, kde seděl předtím a spočinul na něm. Při pohledu z okénka si všimnul, že se blíží k planetě, které je jejich destinací.
"Ord Radama se jmenuje. Cíl naší cesty je." pronese mistr Tokare, zatímco Jordi upřeně sleduje přibližující se planetu, která shora vypadala především jako bažinatá se spousty mokřin. Mohl jasně rozeznat hranice oceánů a jednotlivé kontinenty. Napočítal dva velké a jeden menší mezi nima, i když jakmile se přiblížili dřív, tak mohl spatřit, jak jeho prostředkem je veden poměrně velký vodní kanál. Dle všeho to byl právě tento kontinent, kam směřovali.
"Devlikkové, obyvatelé planety této jmenují se. Krátké životy sice mají, přesto rychle vyvíjejí se. Seč spor, jež vyřešit sami nedovedou, do cesty postavil se jim." pověděl mistr Tokare něco více o obyvatelstvu této planety. Jordi jej pečlivě poslouchal, i když především hleděl na přibližující se povrch. Věděl, že už nebude trvat dlouho než přistanou, když spatřil něco, co mu přišlo podivné. vyčkal než se přiblížili blíž, aby konečně rozponal, co vidí. Byli to obrovské davy v jednotných barvách. Na obrovské planině, nad níž přeletěli byli takovéto davy dva, přičemž každý měl jinou barvu. Jordiho napadli jen dvě možná vysvětlení, buď je to nějaký zvláštní rituál, anebo to byla dvě vojska.
"Mistře ? Opravdu jsem teď zahlédl dvě obrovské armády ? Nepochybuji o vašich schopnostech, ale sami proti těm armádám neobstojíme." zapochybuje Jordi a mistr se vážně zachmuří.
"Ano, dobře viděl jsi. Konflikt válečný, rasou touto zmítá. My však bojovat nepřijíždíme. Válku zastavit přiletěli jsme, dav rozpustit a mír do země této navrátit. A nezapomeň, světelný meč jedinou zbraňí Jediho není. Až posledním řešením být musí, předtím mysl zapojit je třeba." odpoví mistr Tokare a Jordi přikývne, přesto si však řekl, že se bude mít na pozoru, protože obě armády vypadali hrozivě a Jordi měl v plánu se ještě stát rytířem Jedi.

Jordi z toho všeho opravdu neměl dobrý pocit, nejdřív ty dvě veliké armády a teď přistanou přímo mezi dvěma tábory, ktré patří oběma stranám. Kdyby se rozhodli začít bojovat, tak by dost možná mohli přijít i o svůj dopravní prostředek. Mistr Tokare si však s ničím podobným hlavu nelámal a v klidu vystoupil. Došel kus od jejich transportu, když k nim z obou stran mířili dvě skupiny místních. Uprostřed jel vždy na asi metr vysokém tvorovi s tvrdou kůží vždy jejich vůdce, zatímco okolo nich vždy běželo asi deset jejich ochránců. Jordi byl okamžitě připraven tasit světelený meč, ale strohé gesto rukou jeho mistra mu naznačilo, že to nebude zapotřebí. Obě delegace mezitím dorazil až téměř k nim.
"Vyjednávat brzy začneme, mír zbraňí nechť nastane." pronese mistr Tokare nahlas, tak aby ho slyšeli všichni přítomní. Jordi zapátrá po nějaké stopě použití Síly, ale zdá se, že jeho mistr se nehodlá k takovýmto úskokům prozatím uchylovat.
"Rád bych vyjednával v našem táboře, těmhle šmejdům se svojí bezpečností nevěřím." pronese devlikk, jehož róba byla převážně z modrých barev.
"V žádným případě, já do jejich tábora ani nepáchnu, ještě mě tam zákeřně zabijou !" vykřikl rozezleně druhý devlikk, který byl převážně ve žlutých barvách. Oba na sebe začali okamžitě pokřikovat a dohadovat se, kde se bude jednat, dokud mistr Tokare nezvedl ruku. Oba si toho všimli a na chvilku se utišili.
"Zde jednat se bude. Stůl a dvě židle, každý z vás přiveze. Dva muži jako ochranku smít míte, o bezpečí vaše já a padawan můj postaráme se. Do té doby, my čekat zde budeme." pronese pevným a rozhodným hlasem. Žlutě oděný devlikk se už chystal něco namítnout, ale jasné gesto mistra Tokareho ho zastavilo. Jeho výraz byl jasný a to, že o tomto nehodlá diskutovat. Nakonec oba devlikkové souhlasně zamručeli a otočili se zpět ke svým táborům.
"Nevěřím jim mistře." pronese Jordi, když se obě delegace dostatečně vzdálí.
"Nedůvěra tvá na místě jest, přesto v přítomnosti naší útoků zdráhat se budou. Za půvidce konfliktu ani jedna strana nechce být a podporu svou od republiky tak ohrozit." pronese mistr Tokare a mladý Jordi se nad tím snaží zamyslet a hlavně si to zapamatovat, protože mistr Tokare měl v tom případě opět pravdu.

Byl to druhý den jednání a doposud se nedospělo k žádnému východisku. Z počátku se zdálo, že obě strany jenom kypí aktivitou jednat, ale to vše byla pouze snaha udělat dojem na mistra Tokareho, jakožto zástupce republiky. Jakmile se přešlo k jednání, tak jedna strana druhou sotva nechala mluvit, takže mistr Tokare musel často do diskuze zasahovat a vlastně jí byl přinucen řídit krok po kroku. Jordi byl sice otrávený a znuděný, přesto se snažil být neustále ve střehu a zároveň sledovat mistrovo počínání, protože pokud z něj má být Jedi, musí také umět řešit takovéto konflikty. Dnešní sezení se táhlo už třetí hodinu a doposud se povedlo mistru Tokaremu z nich získat cíle jejich válčení a také jakési důvody. Původem všeho byl totiž kontinent, kde právě pobývali. Každá z bojujících stran jej chtěla pro sebe, ale v dosavadních střetech nikdo nezískal žádnou výhodu, de facto to bylo pouhé přetahování o kus země. Jordimu přišel celý tenhle spor poměrně hloupý a nejradši by ten kontinent nenechal ani jednomu, což také mistru Tokaremu ráno sdělil. Ten se vesele usmál a odvětil mu, že řešení špatné není to, leč v tomto případě použít nelze ho. Zamyšlený nad těmito událostmi si ani Jordi nevšiml, že nastalo ticho. Zvědavě se pohlédl na svého mistra, který zadumaně přemýšlel, než povstal.
"Řešení problému vašeho dospěl jsem. Kontinent tento oběma stranám připadne, neb straná každá právo na něj má, seč planeta tato je vaše společná." odpoví nakonec mistr Tokare a Jordi rychle pohlédne na oba devlikky, kteří jsou rozhodnutím šokováni.
"Ale my s nima nemůžeme žít ! Začnou se zase roztahovat a krást nám naše území !" rozčílí se ten devlikk ve žlutém.
"Určitě by si našli způsob, jak nás omezovat, okrádat nás o zdroje, to není žádně východisko !" pronese zuřivě i ten druhý v modrém úboru. Mistr Tokare vytáhne svůj světelný meč a zapne jej. Oba devlikkové vyděšeně ucouvnou, aby jenom sledovali, jak meč protíná stůl před nimi vejpůl. Čepel pak opět zmizí v rukojeťi, jež zmizí pod mistrovo úborem stejně rychle, jako se objevila. Jordi se usměje, protože mu došlo, jak to mistr myslel. Vzpoměl si totiž na to, jak vypadal tento kontinent, když sem přilétali.
"Polovina tohoto stolu každému z vás náleží, stejně jako polovina kontinentu tohoto." doplní mistr Tokare své předchozí rozhodnutí, přesto na něj oba devlikkové nechápavě hledí.
"Ale jak to rozdělíte ? Svetelným mečem taky ?" nadhodí opovrhujícím tónem ten ve žlutém, než na něj dopadne ostrý pohled mistra Tokareho. Ale jemu neřekne nic a otočí se na Jordiho, jako by vytušil, že jeho padawan už zná odpověď. Jordi na něj chvilku hledí, než mu mistr pokyne, aby promluvil.
"Nepotřebujeme světelný meč, aby rozdělil tuhle zemi. Ten vodní kanál je hranice." pronese trochu nejistě Jordi a ukáže směrem k vodnímu kanálu, který byl odsud dost slušně vidět. Mistr Tokare jenom přikývne a dojde až po bok svého vyššího padawana.
"Příroda hranici vytvořila, planeta vaše sama rozhodutí nabízí. Republika boj podporovat nebude, leč když míru dosáhnete, přátelství republiky získáte. Řešení vhodné je to, neb požadavkům vašim vyhovuje." doplní to mistr Tokare a Jordi pečlivě poslouchá každé slovo, aby se lépe naučil i mluvení při takovýchto situacích. Oba devlikkové se podívali směrem ke kanálu a pak s překonáním odporu i sami na sebe. Věděli, že nemají jinou volnu a že takhle nevyjdou naprázdno, takže nakonec s jistou nevolí přikývli.
"Výtečně. Dohodu upřesnit potřeba je, ale řešení již nalezeno bylo. Republika dohled pošle sem a vzájemné rozpory překonat se vám pokusíme." dodá ještě mistr Tokare, zatímco Jordi začne přemýtat o tom, co se dnes přiučil a sám sobě si slíbil, že i on se bude pokoušet řešit všechny spory tak, jako jeho mistr.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“